Jsou lidé, kterým okolí jejich bydliště vůbec nic neříká a s velkou pravděpodobností je někde venku na veřejném prostranství jen těžko potkáte. Možná, že jim cestování vůbec nic neříká. Pak máte docela početnou skupinu těch, kteří se alespoň občas projdou po katastru města, nebo si zajedou někam do okolí. Další skupinou jsou tací příležitostní tuláci, kteří se sice rádi prochází po domově, ale třeba už jen tento záběr jim říká, že náš život a okolí je pestřejší.
Pro mě má tento snímek hned několik tváří. Když překračuji různé ulice a přejezdy, tak si často uvědomuji, že se na okamžik ocitám na místech, kde se může člověk skutečně zastavit jenom na chvilku, ale na neobvyklé foto pak může hledět tak dlouho, jak jenom chce :-). Většina lidí se do těchto směrů za účelem kochání se zpravidla moc nedívá, ale když do nich pohlédnete, tak vidíte, že to má určitou pocitovou hloubku i určitý námět.
Zrovna včerejší sobota byla takovým zvláštním dnem, kdy nám slunce ukazovalo, jak umí být na světě krásně a přitom jde o takovou prostou cennou maličkost, která k nám přichází sama. Zvláštní bylo i to, že sice nešlo o žádné parádní výhledy, ale objekty měly až neobvyklou fotografickou ostrost, jak ještě uvidíte.
Pro mě má tento snímek ještě další dva levely. Železnice je tu symbolem cestování, dobrodružství i vzdáleností, a tam v dáli na obzoru krásně vidíte siluetu kopců Českého středohoří, které jsou věčnou pozvánkou k různým výletům a toulkám takřka kamkoliv.
Konečně je to i cesta do dětství, neboť přes tento přejezd jsem dlouhá léta aspoň 2x denně chodil.
I ze samotného historického centra se lze dívat krásně k severu a z ochozu mělnické věže můžete hledět dokonce na Bezděz, Ještěd a možná i do Krkonoš ( poslední osobně neověřeno), ale tento pohled má zase úplně jinou pocitovou rovinu. Prakticky každé auto, které tudy jede, tak v mnoha případech projíždí i kolem lesa na obzoru, aby se potažmo třeba vydalo do Kokořínského Dolu, nebo do obcí, které jsou buď na levém hřebenu od něj ( Střednice, Vysoká, Kokořín atd.), či na pravém ( Střemy, Nebužely, Mšeno ...) .
Je to takové výpadové okno k severu, které může končit v našem okrese, ale také může vést cesta mnohem dále. Cyklistické trasy z našeho města, nebo i do něj vedou poněkud jinak, ale pro automobilismus je tato silnice k cestám do vyjmenovaných směrů celá léta jednou z nejdůležitějších a nikdy nepostrádala ani autobusový provoz.
Mělnická Blata, to není jen automobilová silnice, ale i plno poklidných ulic bez života s domy, které v některých případech ani za 50 let nezměnily svoji tvář. Teprve nedávno zde došlo po určité aktivitě místních občanů k vyasfaltování posledních propojovacích uliček. Blata čeká velká sláva, která se snad bude aspoň trošku podobat tomu, co jsem tu vyfotil v roce 2012 ....
http://soutok.blogspot.com/2012/06/slavnostni-pruvod-hasicu-v-melniku.html
...., avšak takováto zpráva zní v dnešní době poněkud divně.
Podobná situace je i ve Velkém Borku, kde jsou již připraveny nějaké parcely ve směru k Mělníku.
To jsme se již přenesli přes Staré Rousovice a Rousovice k Hadíku , kde máme krásný památný dub jarní. Také vám trošku připomíná slavný Oldřichův dub v Peruci ?
http://soutok.blogspot.com/2021/01/mate-spatnou-naladu-nebo-si-pripadate.html
Včera jsme se již podívali na cyklostezku u Labe i na hřbitov. Co si dát za snímek na závěr článku ? Včera bylo sice v dáli vidět pohraniční Krušné hory, ale bylo to takové hodně slabé. Dnes už ta viditelnost byla zlá, tak si dáme pohled na blízkou novou dominantu, která se tento měsíc otevírá provozu, a kterou mnozí užijeme.
Díváte se pochopitelně na most u Vrbna a přesně takto se jeví od vily Karoly. Včera se od oblouků odráželo kouzelně slunce, ale byl to takový šajn, že se mi most na slepo v hledáčku nepodařilo dostat do záběru.
Pokud to snad někdo nevíte, tak máme přestěhovánu městskou knihovnu z vily Karola na Karlovo náměstí a staronová budova dostala zajímavou a vtipnou výzdobu, byť se zřejmě zřekla toho klasického pohledu okny ven a tím i přirozeného bílého světla ...
Více v článku :
https://www.facebook.com/photo?fbid=10159732399065809&set=a.461760410808
Když se objevil na přelomu tisíciletí počítač a přišly i takzvané e-knihy, tak se zprvu myslelo, že je to možná konec klasické knihy, která zabírá svým objemem místo. Jenže, klasická kniha má pro mnohé lidi svoji duši, neničí oči, máme k ní mnozí letitý citový vztah, cítíme ji jako lákavou hmotu a pohled na hřbety knih v knihovně, které jsou plné moudra života, jenž nás obklopuje, to je pro mnohé čtenáře silný zážitek.
Tento efekt plyne z toho, že ačkoliv máme zejména v podobě současné mladé generace k virtuálnímu světu blíže, než kdykoliv v minulosti, tak právě ty vědecké knihy nám říkají to, co mnozí cítíme, že pro správný styl života potřebujeme krásný hmotný reálný svět, který si pomoci smyslů převádíme do duchovního bezčasového prožitku jenž je v nás tak dlouho, jak byl prožitek silný.
Poklidný, pohodový a úspěšný vstup do druhého březnového pracovního týdne !
Žádné komentáře:
Okomentovat