Na Mělník ve stopách přívorského vladyky Beše. Zahájení sezony turistiky a pohybu?

Je pravda, že letos jsem absolvoval na konci ledna Zimní přechod vrchu Nedvězí, ale člověk musí neustále myslet na to, že jednou to jaro opravdu udeří v plné síle a nelze si klást ihned krásné a velké cíle bez určité přípravy a tréninku. A tak jsem se podobně, jako loni rozhodl zůstat věrný pověsti.

Kdo máte doma v knihovně  nádhernou knížku s krásnými obrázky a názvem Na Mělníku, tak víte, že hned ve druhé kapitole s názvem Místo, je krásná pověst o tom, jak podle kroniky Václava Hájka z Libočan , se v roce 757 ( dobře se to pamatuje) vydal přívorský vladyka Beš na procházku směrem k dnešnímu Záboří, když náhle spatřil kopec, kde prý rovné dříví rostlo a místo ho tak zaujalo, že se tam vypravil a později s celou svojí družinou sem přesídlil a nechal vystavět dřevěné hradiště, jenž slulo nejprve Bšov a časem Pšov.
Pověst je tak krásná, že těch cca 10 km. které má Turbovický hřeben od Přívor k Mělníku, není vůbec špatným námětem na procházku, a už vůbec ne takto časně v březnu.

Vyrážel jsem vlakem v 11.05 z Mělníka a ve Všetatech jsem byl někdy před 11.15 hod. Zajímalo mě pochopitelně, jak si na této slavné železniční křižovatce vede nádražní hospoda a je to radost. Mají tu tři druhy piva i jídlo za pěkné ceny a překrásnou otvírací dobu. Však se také hospoda mezi znalci těší velké popularitě. Neměl bych to snad ani psát, ale považte, že jsem měl před 7 lety v sobotu večer radost, že vlaku na Mělník nejprve hlásili 30 minut zpoždění, a pak ještě 2x po dvaceti:-)). Hned u budovy jsou také parkovací plochy pro auta a pokud jste četli  na Soutoku o jednodenních výletech do Regensburgu a Pasova, tak víte, že právě tady je dobré nechat v sobotu ráno auto a v neděli v 1.15 ho budete potřebovat na dojezd domů.

Trasa do Záboří byla v roce 2014 zrušena, ale myslím, že je to škoda. Stejně nebyla mezi mezi obcí Přívory a Záboří značena, protože tudy vede převážně panelka a není kam odbočit.

Na cestách můžete zahlédnout cokoliv, co potěší.

Tato krásně opravená budova patří firmě Jablotron, ale hlavně jde o místní mlýn na Košáteckém potoku.

Když jsem psal článek o říčkách a potocích v našem okrese, tak jsem tehdy Košátecký potok nevyfotil, a pak jsem trochu litoval, tak jsem to dnes napravil.

Objevil jsem památník obětem druhé světové války....

.... a přidal ještě poslední záběr na potok, který zanedlouho skončí poblíž neratovické Spolany ve vodách Labe.

Tato kaplička v Přívorech umí člověka na jeho pouti vždy potěšit. Tak, zase někdy příště.

Nad Přívory je takové krásné místečko, odkud se můžete dívat nejen na Spolanu, Prahu, nebo Kostelec nad Labem s typickým cukrovarským komínem, ale když je viditelnost, tak rozeznáte i Starou Boleslav a někdo snad i vzdálenější místa. Opět jsem měl nějak smůlu na výhled a tak jsem aspoň vyfotil Všetaty, se svým nádražím a vrchem Cecemínem, který patří také k výhledovým bodům.

Cesta po panelce za obcí Přívory, se může zdát dlouhá, a když to fouká, jako dnes ( a právě tady), tak snad i otravná, ale chce to zatnout zuby a brát to, jako trénink. Vzhledem k tomu, že na polích nyní  nic neroste, tak jsem si všiml, že zde má člověk k disposici hodně kruhových rozhledů, ale bohužel ta viditelnost byla opět hrozná. Ve 13 hodin jsem již stanul na kopci nad obcí Červená Píska, který je vidět od mělnické LŠU hned za telefonním stožárem v Hořeních Vinicích. Hora Říp byla v mlžném oparu, ale vždy mě nejvíce fascinuje pohled přes Záboří na naše město. Snad právě odtud musel nejprve ten vladyka Beš koukat na ten náš mělnický kopec, kde tehdy jen rovné dříví rostlo :-)

Cestou jsem potkal posedy, krmelce, zajíce i srny, ale zoom bez opory podá mnohdy hrozné fotky.

U Záboří se dočtete mnoho zajímavostí o Ořešáku královském, který na svých cestách šířili krajem staří Římané.

Tento ořešák je ještě mladý, ale pokud jste viděli již starý strom, nebo vám roste dokonce doma, tak víte, že vyžaduje doslova respekt.

Interiér krásného kostelíku v Záboří je nádherný, a pokud bude v rámci DED opět někdy otevřený, tak jej určitě navštivte. Mgr. Snopek o něm umí poutavě vyprávět.

Cestou na své pouti mě zaujala tato budova ve Vinicích. Zajímavé urbanistické řešení možná skrývá domácí rozhlednu, či i prostor pro domácí přírodní hvězdářství. Tedy, žádný dalekohled ve spojení s PC. V horším případě jde pouze o vyřešení dopadu světla do budovy.

Turbovický lis je jako-by opředen tajemstvím a ukryt veřejnosti. Externě se tato budova ani po letech nikdy nezměnila. To se však nedá říci o níže položené věžičce, která bývá vidět ze silnice za Kradlovem.

Považte, že tento kříž nese datum 1906 a stojí zde rovných 110 let..  Jen nedaleko odtud jsem se potkal s toulavým psem nemalé velikosti a změnil jsem trasu. Konečně, od Skuhrova na Brabčov přes vrcha jsem nešel snad přes 30 let. Nějak se mi to nepodařilo přes nové pozemky a ceduli o soukromém pozemku na jedněch otevřených vratech projít a skončil jsem na Mladoboleslavské u bývalého penzionu Bomi  na samé hranici města.Díky tomu jsem však mohl zkontrolovat průběh opravných prací v jednosměrce mezi Italskou a Mladoboleslavskou.

Je tu vše o kus dále na semafor, obrovské fronty a tak jsem v pohodě vyfotil tohoto autoveterána. A pak už má cesta vedla samozřejmě po Pražské a Polabím do centra, kde už u muzea pokračovala v 15 hodin akce Vynášení Morany ( minulý článek). Stihl jsem to na vteřinu přesně a průvod, se akorát vydal od RMM. Co říci závěrem? Zajímavé. Opět začíná jaro a opět ten vznešený turistický titul ,, Na Mělník ve stopách vladyky Beše :-).

Tento snímek do článku nepatří, ale je velmi smutný. V roce 2011, když Soutok začal, jsme na webu apelovali s Romanem na čtenáře ( a byli jich tehdy stovky), že by bylo dobré zde dát pamětní cedulku. Zdejší stavidla u vodárny byly jednou z posledních připomínek starého Podolí, že tudy kdysi tekla podle Bezručovky říčka Pšovka a právě tady, se ztrácela v podzemí. Uteklo 5 let a stavidla najdete už jen třeba na fotkách ve starých článcích Soutoku. Článků je tu už hodně přes tisícovku, ale bylo to něco ve spojení s říčkou Pšovkou a stavbách na ni v katastru Mělníka. V CHKO je situace na říčce přece jen o hodně lepší, byť mlýny s vodními koly točícími se pro radost turistů tu nemáme.