https://soutok.blogspot.com/2013/05/soutok-vas-zve-na-letiste-video-jake-tu.html
Kdysi jsem tu v nějakém cestopisu napsal, že cestování a výlety jsou kořením života. Ale, důležitým kořením života je i humor a je zcela jedno, zda jde o humor filmový, o humor který se přihodil někomu známému, nebo o humor, který potkal přímo vás. To se vám neztratí a provází vás to pozitivně celý život.
Začíná to třeba docela primitivní situací v supermarketu, kdy vám někdo omylem přihodí něco do nákupního koše, nebo je zahleděný do regálu, považuje vás za člověka, se kterým přišel do obchodu a dle toho přichází i následující věty : ,, Vezmeme to ? Co myslíš ? Mně se ale tamto zdálo lepší." Může to být i samozřejmě obráceně.
Člověk je tvor společenský, a tak i když chodíme do zaměstnání, tak to stejně vždy nějak uděláme, abychom se o tyto netradiční zážitky podělili a kolektivně se jim zasmáli. Mnohdy jde o zážitky, které vás později rozesmějí ještě mnohokrát, občas se vynoří a myslím si, že jsou pro náš pozitivní vývoj i důležité. Je až neskutečné, co jich za celý svůj život každý nasbíráme a mnoho legrace, se k nám dostane i od přátel.
Jak jsem již psal, tak někdy jde o běžné záležitosti. Nejeden řidič před supermarketem pobaveně hleděl, jak jeho žena nacpala tašky do sousedního auta stejné značky i barvy a přisedla k překvapenému řidiči. Ale, máme i jiné veselé zážitky, než jen z míst, kde se sejde množství lidí.
Dodnes třeba nezapomenu, jak mi jeden můj známý vyprávěl, že se chystal s rodinou na lyže, a tak si chtěl na chatě dálkově po telefonu zatopit. Celá rodina přijela natěšená v pátek pozdě odpoledne na hory, když zjistila, že jsou leckde dokonce i rampouchy a elektronické relátko prostě nespojilo požadovaný obvod. Už vám dnes ani neřeknu, zda byl tehdy důvodem selhání z nějakého důvodu spadlý jistič, výpadek elektřiny v obci v době zadání žádosti, nebo se snad podepsala na zařízení nějaká námraza, ale rozhodně důvod k zasmání.
Těch příběhů by se dalo najít mezi lidmi spousta, ale podívejme se nyní na situaci, kdy se spojí cestování s napětím, aby díky štěstí nakonec vznikl humor i jisté poučení. Je to taková typická situace, která zřejmě již nejednoho cestovatele potkala a začnu u sebe. Jistě si ještě někteří vzpomenete, když jsem tu psal o své návštěvě Vídně v roce 2015.
http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html
Tehdy bylo pozdě odpoledne až 35 °C a já se zabral do fotografování tak, že jsem najednou nebyl ani v katastru mapy turistického průvodce centra Vídně, kterou jsem asi před 90 minutami zakoupil. Ptal jsem se později na jednom mostě, aby mi někdo vysvětlil, kde vůbec jsem, ale horko mělo vliv i na přemýšlení. Nakonec to dobře dopadlo a já došel k rezervovanému autobusu asi 15 minut před odjezdem.
Minulý týden jsem se zmínil, jak se těším na vyprávění dvacetiletého mladíka, který si se svojí přítelkyní odskočil na víkend letadlem do Milána. Vyprávění to bylo zajímavé, ale na fotky prostě ještě nebyl ani čas. Nicméně jsem slyšel příběh, který se tolik podobal mému drama ve Vídni a snad to bylo ještě dramatičtější. Vybral jsem jej, protože se mi velmi hodí do tohoto článku o humoru a má i jistou paralelu.
Vždyť já ve svých cestovatelských článcích rád zdůrazňuji, že jde jenom o odskok vlakem, kdy ráno odjedu a nejdéle v půlnoci, či dle možnosti ještě později přijedu. Odskočit se přitom dá i letadlem, ale musíte vědět, co to všechno obnáší a smířit se s tím, že se rozhodně na konci cíle nesetkáte s nějakou romantickou samotou, ale pořád máte kolem sebe nějaké lidi, plno ruchu a musíte být velmi ostražití.
https://soutok.blogspot.com/2014/06/letadla-mohou-byt-peknou-hrackou.html
Milán má prý asi tolik obyvatel, jako Praha, má šest linek metra a letenku sem i domů pořídíte již za pouhé 2 000 Kč, což je srovnatelné například s dopravou Flixbusem do Hamburku. Ty dva tisíce korun za oba lety dohromady ( i zpáteční) jsou myslím rozumnou cenou pro každého, kdo třeba ještě nikdy neletěl letadlem a chce vědět, co to vše obnáší. Ale, asi nikdo nekončí na letišti a cesta pokračuje Ovšem, každé město v Evropě má nějakou tu hromadnou dopravu mezi centrem a letištěm, a zatímco třeba v Amsterodamu jdete do metra, tak v Miláně staví na letišti vlaky.
Známý ovšem bydlel v nějakém penzionu, odkud bylo prý i velmi složité, se dostat vůbec k nějakému metru a vůbec celá trasa byla poněkud komplikovanější. Není bez zajímavosti, že mu chodily na mobil i MMS ky z Mělnického vinobraní od přátel a píši to proto, protože Soutok se vlastně zabývá proměnami života a různých i technických možností v průběhu času. Vždyť nejeden člověk mé generace je zase naopak rád, když mu mobil vůbec nezazvoní a s úžasem hledíme na ty, kteří si pořád i za chůze povídají přes hands- free. ( sluchátka, mikrofon, volné ruce : pro starší čtenáře, kteří nejsou až tak v obraze)
Letadlo domů jim letělo v 18 hodin a zdálo se dostatečné opustit penzion ve 14.30 . Mladí lidé dnes cestují pouze s baťůžky, platí kartou a není pro ně problém jít 45 minut ulicemi velkoměsta na vlak. Jenže, první vlak na letiště jim ujel před nosem a ten další za půl hodiny byl prý z nějakého důvodu odřeknut. A tak bylo třeba počkat dalších půl hodiny a nakonec to bylo časové drama.
Když totiž personál letiště viděl pospíchající dvojici, tak ji nasměroval za nějaký poplatek k rychlejšímu odbavovacímu systému, a tak se dvojice dostala šťastně 15 minut před odletem na svá místa v letadle. Opravdu ? Ne, pořád to není konec dobrodružství. Letadlo mělo totiž mít 15 minut zpoždění, a tak se mohl zdát ten spěch trošku zbytečný. Jenže, když 15 minut uplynulo, tak se objevila zpráva, že z důvodu povětrnostních vlivů nad Alpami je letadlo znovu opožděno a odlet byl tedy a ž v 19 hodin.
Znám spoustu lidí, kteří se děsí přestupování ve vlacích, výluk, kdy vás ženou do autobusů, nebo okamžiků, kdy musíte z důvodů mimořádných situací řešit otázku : ,, Jak dál ?!" Vidíme nejčastěji v televizi, že ani létání není občas snadné a má to zase svá specifika v oblasti odbavování i vlastní dopravy mezi městy a letištěm. I auto se může porouchat, nebo uvíznout někde v koloně. Cestování prostě není bez rizik, ale je třeba jej provozovat navzdory situacím tak, abychom se i v nepříjemných situacích dokázali se situací vyrovnat, nebo dokonce potěšit.
Teď mám na mysli ty chvíle, kdy mi výluky vlastně udělaly radost, protože jsem poznal krajinu zase jinak. Je ale samozřejmě na první pohled vidět ten rozdíl mezi typy cestování, protože pokaždé na vás čeká něco úplně jiného. Jednou to jsou velká města, hluk, jiná řeč, jiné platidlo, jiná jídla i řada přemýšlení a starostí, a jindy zase odjede lokálka a směje se na vás sluncem zalitá krajina plná lesů, skal, kopců i řek, v níž stojíte jenom vy. Cestování je tak pestrá paleta možností, že si to díky televizním dokumentům ani neuvědomujeme, byť nás zejména na ty výlety do zahraničí často nějaké dokumenty zvou.
.jpg)
Blíží se nám Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi a je samozřejmě na místě přijít s plakátem. Kdysi dávno jsem někdy kolem 25. září jel na Den železnice do Olomouce, později do Prahy, loni jsem zauvažoval o Plzni a zrovna včera byl až v Bohumíně, ale mezitím jsem zjistil, že i taková Svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi má své genius loci a je na co koukat, protože nejen krásná třpytivá výzdoba kostelů a samozřejmě vystavená relikvie sv. Václava jsou dobrou pozvánkou.
https://soutok.blogspot.com/2019/09/svatovaclavska-pout-ve-stare-boleslavi.html
https://soutok.blogspot.com/2021/09/na-dve-pul-hodiny-do-stare-boleslavi-v.html
Pohodový zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat