85. výročí Mnichovské dohody. SOŠ a SOU Neratovice je tu pro vás. Badminton Mělník nabírá nové členy.

 

Přátelé, minulý článek patřil  svátečnímu dni 28. září ( Den české státnosti), kde se čtenář dozvěděl, že vlastně půjde o malý seriál. Nepřišlo mi však zrovna taktické pokračovat druhým dílem seriálu, když si již dnes připomínáme další významné datum, kterým je 85 let stará Mnichovská dohoda. Ne, nemám zde v úmyslu psát o něčem, co je dnes především i díky polokulatému výročí zprávou mnohých médií, ale pro svůj vztah k historii to přejít nechci.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mnichovsk%C3%A1_dohoda

Vím, že to může někdy vypadat, jako kdybych jednou za čas dělal reklamu časopisu Živá historie, za kterou jsem placený, ale placený za ni nejsem. Dokonce si vybírám jenom některá čísla, protože těch knih a historických artefaktů už je dnes všude plno. Na fotografii máte poslední číslo, které mě dostalo až neuvěřitelně přesným popisem událostí prvních dvou století našeho letopočtu se zaměřením na jih Moravy.

Sice historik Jan Kilián v knize Mělník zmiňuje historické nálezy z tohoto období v okolí pískovny Baraba u Vlíněvse, ale celorepublikový historický zájem směřuje samozřejmě především pod Pálavu, kde nechybělo mnoho k tomu, aby vznikla nová římská provincie s názvem Markomania . A Řím tehdy rozhodně neprohrál, jak by si mohl někdo myslet.

Ovšem, číslo se také věnuje v jednom článku  tragédiím druhé světové války, kde se čtenář dozví, že nebyly vyhlazeny z povrchu zemského pouze Lidice a Ležáky, ale mnoho dalších obcí u nás i v zahraničí. Pokud tedy nemáte doma v knihovně knížku Květen 1945 na Mělnicku, tak se můžete aspoň ve zkratce dočíst, co se stalo jen chvíli před koncem války v nedalekých Konětopech. Zajímavé, že vlastně řada organizátorů těchto akcí často o mnoho let přežila konec války.

Ostatně, druhé světové válce bylo věnováno minulé číslo, které bylo tentokrát zaměřeno na naše zbraně, které významnou  měrou po záboru zbytku republiky ( 15.3.1939) posílily vojensky Wehrmacht, který by bez nich nebyl rozhodně tak silný. Historie je prostě zajímavá i poučná, byť nad ní někteří lidé ohrnují nos.

Přitom spousta věcí platí i v současnosti. Člověk je manipulovatelný, náklonný k zjednodušování, zobecňování i fanatismu. O tom se ostatně přesvědčujeme zejména ve vyhrocených situacích, jako jsou různé volby, nebo covid-19, kdy si kvůli očkování nadávali i jinak běžní přátelé. Ještě, že je to za námi.

Na druhou stranu jsou i situace milé, kdy vám někdo ze zahraničí může udělat radost a nemusí to být nutně v přímém kontaktu. Už jsem moc nedoufal, ale nakonec mi příjemný vzkaz níže přišel právě ve středu před našim svátkem i dlouhým volnem a technik z Hessenska postavil v mých očích vstřícnost na úroveň dalších dvou německých spolkových států ( ,,Bádenska" a Dolního Saska). Na obrázku máte vysílač  Grosser Feldberg poblíž Frankfurtu nad Mohanem.

Dnešní článek tedy nebude pozvánkou na říjnové akce, ale třeba bude i někomu prospěšný. Konečně, internet je nyní plný diskuse pod článkem ....

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zamestnance-statu-ceka-propousteni-40445086#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

.... a všichni víme, které profese jsou potřebné.

Kdo z nás by někdy v životě nehrál badminton ? Aha, dnes blbá otázka, ale v časech mého dětství naprosto běžný rekreační sport. Jenže, tenkrát se za potenciální sportovní kariérou muselo podstatně dále. Dnes to máme doma. Tak směle do tohoto krásného sportu, který tak připomíná tenis a bohužel to u nás oproti němu nemá jednoduché. Ale, to máte asi tak, jako s plochou dráhou. V Polsku se ji podařilo nějak uchytit, mají i řadu dobrých vlastních jezdců, ale u nás se to ani v lepších časech nějak nepovedlo, byť naše v neděli odjetá jednodenní Zlatá přilba je často stavěna na úroveň titulu MS.

Pohodový prodloužený víkend.