Snad nikdy jsme nebyli tak rozmanitou společností, jako v současnosti. Vidím to hlavně na mladých lidech s malými dětmi, kterým je tak kolem třiceti let. Když mě chtějí potěšit a náhodou jedou s dětmi někde vláčkem, tak se mi jdou pochlubit, ale jinak neudělají bez auta ránu. Tím se odvezou občas ráno na ryby, jindy zase do Bogatýnie na nákupy, večer udělají zahradní grilovačku a hromadu víkendového času stráví prací doma, nebo u zákazníků, kam se také musí autem dovézt.
Ti starší už to mají jinak, dobře vědí, že síly ubývají, a že má život spoustu dalších tváří. O mně je známo, že mám vztah k veřejné dopravě a zvlášť mě těší, když zjistím, že se dá především vlakem někam i daleko celkem levně dostat. Škoda, že všechny ty speciální nabídky začínaly až víkendovou rodinnou jízdenkou v roce 2004. Do té doby jsme si takzvaně utahovali opasky, šetřili na potřebné věci, jako každá mladá domácnost a veřejná doprava doslova živořila.
Ti mladší mi obvykle říkají, že auto pobere hodně lidí, nemusí nic studovat v řádech i výhodné jízdenky, jedou si kdy chtějí a soustředění na jízdu jim nevadí, ale kdyby se zajímali o skupinové jízdenky na železnici, tak by byli možná také překvapeni. Navíc netrvá nic věčně a je výhodné, když se není třeba na nikoho a na nic ohlížet. Každý nesdílí stejné zájmy i třeba plány, nebo momentální nadšení pro nějaký cíl a ač si někdo neumí představit, že by měl jet někam sám, tak zase znám lidi, kteří si přírodu nejraději užívají o samotě, kdy ji prý lépe vnímají,
Nedávno jsem tu naznačoval, že bych se rád ještě před podzimem někam podíval a konečně ta chvíle přišla. Konečně to vypadalo s letos bláznivým víkendovým počasím nadějně. Sice nejraději jezdím na slavnou Jízdenku na léto, jejíž výhodu si uvědomují i sami zaměstnanci ĆD, ale teď přišla ta chvíle udělat to, co jsem tu nedávno propagoval.
Vždyť i ten Jan Hocek, který je vlastně takovým zakladatelem našich poutních cest, tak je nejprve prošel, aby zjistil, kudy je nejlepší je z hlediska krásy i památek vést, vyzkoušel na vlastní kůži, kde se jak v restauracích na trase vaří, kde je možnost ubytování, nebo i bivakování, a pak teprve napsal knihy o nich.
A tak jsem v sobotu ráno koupil ve vlaku od paní průvodčí celodenní jízdenku DÚK, která nyní stojí 170 Kč a doufal jsem, že už nikde nepotkám takový slejvák, jaký byl ve 4.45 na Mělníku. Byl jsem samozřejmě zase jediným cestujícím a ač byla venku slušná tma, tak snad ani ve Štětí tentokrát nikdo nenasedal. Inu, nebyl pracovní den, prakticky bylo po prázdninách a ona je to slušná oběť, když musíte denně vstávat v nějakém režimu a najednou o víkendu si zkrátíte páteční večer a v sobotu vstáváte ještě dříve, než jindy. Plánovaný návrat v neděli po půlnoci.
Jenže, když to jednou za čas neuděláte, tak se zase připravíte o celou řadu zážitků, které dělají ten náš zájmově bohatý život. Byl jsem tedy v 5.55 na nádraží v Ústí nad Labem- západ a v 6 hodin mi už jel ,,starý" známý vlak z Děčína do Kadaně. Ten mě dovezl v 7.22 do Chomutova, který je docela důležitým nádražím. Právě odtud totiž platí speciální jízdenka Egronet, která má mimochodem platnost až daleko v Bavorsku, Sasku i Durynsku. Paní vám ji prodá v pokladně za 200 Kč a tím vaše výdaje za dopravu pro tento výlet skončily. Mimochodem, u budovy staví i zelené autobusy jedoucí do hor.
Odtud jedete rychlíkem Krušnohor v 7.50, který přijede z Prahy. Ten staví v Ústí nad Labem na hlavním nádraží a ve všech důležitých městech pod Krušnými horami. Ve vlaku mě překvapí, když mě požádá pan průvodčí, abych si jízdenku Egronet podepsal a klidně mi půjčí propisovačku. To mě tak zaskočí, že se nezmohu na slovo. Za Kláštercem nad Ohří konečně vysvitne slunce a hladina řeky Ohře přinese do vlaku doslova pohádkový svět vodní hladiny, skal a lesů.
Kousek za stanicí Karlovy Vary ( 8.45) přichází revizor. ,, Proč se to musí podepisovat ?" táži se a ukazuji na místo na jízdence. ,, Protože jsou někteří ,, Čecháčkové" vynalézaví a půjčují si jízdenku. To bychom přišli na buben." Začínám si uvědomovat, že je to podobné, jako s Jízdenkou na léto. Vzápětí kontruji tím, že se krajské regionální celodenní jízdenky také nepodepisují a třeba v Ústeckem kraji platí i na výletních lodích. Revizor je nadšený, že mám o věc zájem, dává mi přednášku a nakonec končí tím, že jízdenka Egronet je jízdenkou vyšší kvality, a proto ji je třeba podepsat.
V 9.32 hodin přijíždíme na čas do Chebu, kde se provádí rekonstrukce poloviny nádraží Je sice pozitivní, že můj další vlak jede v 9.37 ze stejného nástupiště, ale už musím jít asi 150 metrů pěšky, protože na stejné koleji stojí také vlak jedoucí na druhou stranu stejné linky do Marktredwitz. Ještě v červenci jsem tu musel jít ven na náhradní autobusovou dopravu a nyní se projdu podle koleje, po které jsme přijeli.
Je to krásný pocit projíždět po dvou měsících Ašskem, za pár korun a mít přitom pocit, že jsem v MHD někde doma. Ačkoliv vlak jede dále do Selbu a Hofu, tak nás naprostá většina vystupuje v 10 hodin na hlavním ašském nádraží, které je v rekonstrukci a spíše připomíná zastávku. Téměř všichni přestupujeme do motoráku, který odjíždí z druhého nástupiště v 10.10 hodin.
Jsem přesvědčený, že spoj jede do stanice Hranice a mám vystoupit v 10.22 v zastávce Štítary, odkud je to k nejzápadnějšímu bodu republiky nejblíže. Jenže, jaké je mé překvapení, když všichni lidé vystupují ve stanici Aš- město a paní průvodčí, která skončila na hlavním nádraží službu a nyní již jede v roli pasažéra domu volá : ,, Konečná stanice, prosím vystupovat." Za chvíli dochází k malé diskusi, kde se od strojvedoucího dozvím, že to minulý víkend ještě jezdilo až do Hranic, ale vlivní rozhodli, že ač jsou ještě prázdniny, tak to bude od začátku tohoto týdne jezdit už jenom sem.
Ano, měl pravdu.
https://www.cd.cz/jizdni-rad/tratove-jizdni-rady/files/cz-k148-221211-01.pdf
Sám se někdy divím, na základě jakých indicií dojde člověk občas k nějakým přesvědčením. Asi proto, že už jsem tu měl dávno být o prázdninách, kdy to hatilo nakonec i nepřijatelné deštivé a bouřkové počasí. Nedalo se nic dělat. Přátelsky jsme s mašinfírou ještě pohovořili o zdejších možnostech cestování i o památkách a vydal jsem se přímo za nosem přibližným směrem kolejí po červené turistické značce.
Koukám na hodinky, je 10.30 a musím si říci pro sebe : ,, Zase jsem se zakecal a čas letí. Co vůbec zvládnu ?" Přeci jen je člověk 200 km od domova a nejezdí sem jenom tak každou chvíli. Vlastně bych měl původně v tomto koutu republiky prakticky navštívit ještě to důležité, co jsem chtěl, a co mi ještě v mých plánech chybělo." Vůbec si neumím představit, že bych měl z něčeho slevovat a ač nejsem turisticky trénovaný, jak si může někdo myslet, tak znovu sázím na fakt, že jsou snad časy na mapy.cz až přetažené a něco může snad sehrát i zrychlený přesun.
To je takový vojenský termín, když střídáte chůzi a poklus. Neznám sice text krásné skladby, kterou nazpíval Bruce Springsteen a nese jméno No surrender, ale asi nějak tak významem.
https://www.youtube.com/watch?v=txKhQ9cbhgo
A příště už vykročíme.
Pohodový vstup do prvního celého pracovního týdne měsíce září.
Žádné komentáře:
Okomentovat