Milí čtenáři, leden býval dlouhá léta měsícem, kdy jsem tu hned na jeho začátku vystavil program RMM, někdy i přehled na celých půl roku, a kromě toho, že jsem tu netrpělivě vyhlížel nabídky akcí z okolí a chytal zejména informace na blížící se veřejnosti známý turistický pochod Zimní přechod Nedvězí, tak jsem se pokusil občas i něco napsat na nějaké téma, nebo nás natěšit celou sérií fotografií z loňska na vzdálené, ale blížící se očekávané jaro.
Loňský březen vše změnil a mnohem více, než si jsme často vůbec hned ochotni uvědomit. Vždyť je sice pravda, že i dnes stojí před supermarkety plno aut, ale situace je již zcela jiná. Zatímco až doposud, se lidé postupně více a více naučili používat zásilkových služeb do výdejních míst, nebo až do domu, tak dnes jezdí po městě mnoho dodávek celé řady firem a i jídlo jezdí do našich domácností v mnohem větší míře.
Odpusťte mi mé věčné nadšení pro převážně filmové komické hlášky i varietní scénky, kdy opět připomenu scénu z Kristiána, kde se Nataša Gollová ptá Oldřicha Nového: ,, Kdo to byl Lojzíčku ?" - ,, No, co by, minerálka přeci."
Jenže, změny se týkají především i našeho zaměstnání, a to hned na celé řadě úrovní. Vždyť až dosud byla valná část obyvatel zvyklá oddělovat soukromý a pracovní život už jen tím, že musela ráno někam jet, nebo aspoň vyjít do ulic, či prostě jen do ordinace v přízemí domu. Dnes nám ve značné míře stouply pokusy o práci přímo ze soukromých obývacích pokojů a vlastních PC.
Pojďme však již k téma. Někdy stačí jen vyjít na ulici, a to by bylo, že by přeci jen člověka někde něco nepraštilo přes oči. Když se podíváte na obrázek výše do pravého horného rohu, tak vidíte, že je prakticky poledne. Bylo mi divné, proč lidé po obou stranách informační tabule působí již z dálky takovým rozpačitým, až rozzlobeným dojmem a brzy jsem pochopil i já.
Informatika krásná, leč zcela k ničemu. Dokonce i tabule na jednotlivých stanovištích ukazovaly ve středu v poledne časy odjezdů i příjezdů kolem 20. hodiny.
Zde prostor pro zápornou kritiku nenacházím. Naopak je stav potěšitelný. Vodní hladina má správnou barvu, je zbavena všeho, co na ni nepatří a i příroda nám milostivě její výši zvedla. Voda tak opět spojila pod dřevěným mostíkem obě dočasně oddělené části vodní plochy. Okolí zatím vypadá tak, jako kdyby si lidé snad opravdu vzali ponaučení z obrázku k srdci. Ostatně, letošní zima začala velmi mírně a zde žijící tvorové jistě nouzí potravy netrpí.
Soutok se občas vrací k věcem, o kterých tu již psal a řekněme si na rovinu, že osvětlení v ulici Na Podhoří bylo součástí měsíčníku Mělnická radnice číslo 10 a 11. Soutok reagoval článkem ...
https://soutok.blogspot.com/2020/11/autobusova-nadrazi-maji-mnoho-tvari.html ..... a zatím to vypadá, že snad bude mít Soutok pravdu ( závěr příspěvku k téma).
Opět si dovolím hlášku. Tentokrát z komedie Na samotě u lesa : ,, A nedejte dědkovi pokoj a pořád do něj hučte."
Protože žijeme ve flexibilní době a rovněž podléháme různým osobním náladám, ale třeba i nemocem, tak nikdy nelze s určitostí říci, zda se populární každoroční akce Zimní přechod Nedvězí člověk účastní. Nicméně, na ten loňský ročník rád vzpomínám, obyčejně potkám již celou řadu známých tváří, něco se nového dozvím, a tak není divu, že občas přijde na světlo někdy i obousměrná otázka : ,, Půjdeš letos ?"
A právě poslední odpověď mi připomněla, jak moc se naše společnost v posledních letech změnila. My to většinou nevidíme, ale na Mělníku dnes nežijí již jenom místní lidé, nebo ti, kteří se přistěhovali z jiné části republiky, ale máme tu ještě další třídy obyvatelstva.
Jedni bydlí na ubytovnách, pracují v různých firmách, a po nějaké době odjíždí na zasloužené delší časové období domů do zahraničí. Druhou skupinu lidí již téměř nerozeznáte od domácího obyvatelstva. Ovšem, tito lidé dnes již zastávají široké spektrum profesí a v některých firmách mohou být i nezanedbatelnou pracovní silou.
Dnes začínají v některých státech Pravoslavné Vánoce, a když k tomu přidáme problémy s covidem-19, který sužuje celý svět, tak právě v těchto dnech je v některých firmách méně zaměstnanců, než jindy. To přináší někde nové pracovní příležitosti, nebo prosbu ke stávajícím zaměstnancům ke zvýšenému pracovnímu úsilí apod.
Kdysi se někteří mladí lidé odmítali učit dějepis, či historii, že je to prý nuda, že je to prý pro pamětníky, že oni si vše vygooglí na internetu, když potřebují a zajímá je jen přítomnost. Jenže přítomnost píše současně dějiny a ty nejsou nezajímavé stejně tak, jako ta minulost.
On si to uvědomuje snad jedině ten, kdo se aspoň trošku zajímá o historii, ale já zjišťuji, že se vlastně občas mnohdy již dost pěknou češtinou bavím někde s lidmi, kteří vyrůstali a prožili dětství na území, které bylo před 100 lety dvacet let součástí naši republiky a dnes se tam jedou občas podívat na rodiče. A nebo jde zase o území, kam v minulosti přišli Češi a vybudovali tam vesnice ( Po stopách krajanů).
Zároveň je to i taková zajímavá ukázka asimilace obyvatelstva, o které se také neustále učíme v historii, ale i v současných dějinách Evropy.
Tak to vidíte, jak opět vše souvisí se vším a já ani po prostudování webů všech tří KČT v okrese nemám informaci, jak to letos vůbec s Nedvězím bude :-). Ne, nedivím se, ale doba je fakt na organizaci vzhledem k nařízením náročná. Je však možné, že několik fotografií ( musím trochu šetřit data :)) z blízké krásné krajiny, se tu brzy snad ještě objeví.
Nemám přehled, jací čtenáři vlastně navštěvují tento web, ani moc nerozumím tomu, jak mám chápat statistiky, kde jsou čísla i z jiných států a někdy to vyjímečně vylétne z nějakých důvodů v rámci nějakého státu i vysoko, ale v každém případě mi dovolte, abych tímto popřál.....
,,Pěkné vánoční svátky všem, kterým právě začínají."
Související články:
Žádné komentáře:
Okomentovat