.: Moravská Florencie je z Mělníka vzdálena pouhé tři hodinky jízdy a jedno přesedání. Krása na malém kousku města.

Budova hned u vlakového nádraží je jakýmsi regionálním centrem.

,,Kolíne Kolíne, stojíš v pěkné rovině" , se zpívá ve známé lidové písni o jednom městě v Polabí a nutno říci, že takových měst na rovině je v Polabí celá řada. Při pohledu do mapy, se nám taková ta polabská rovina zrodí jihovýchodně od Mělníka a končí až kdesi u Pardubic o 100 km dále. Následuje hornaté území, za nímž se rodí další rozsáhlá nížina, tentokrát při řece Moravě pramenící na Kralickém Sněžníku. O městě Olomouc mluvíme nejčastěji, jako o metropoli rovinaté Hané, ale znalci ji považují za jakousi moravskou Florencii díky jejím četným a hodnotným památkám.

Každý chodník má u křižovatky dva semafory.

Olomouc je sice z Mělníka po kolejích vzdálena 260 km, ale je sem díky železničnímu koridoru podstatně lepší spojení, než třeba k Lipnu, či do Chebu. Stačí vám pouze jeden přestup v Kolíně a zatímco cesta do Aše, nebo na Lipno i s přestupy zabrala nějakých šest hodin, tak sem vám stačí polovina. Ač se to nezdá, tak průměrná rychlost vlaku, se blíží 90 km v hodině.

To jsem také hned využil, jako vyloženě oddychový výlet, na který není třeba nijak brzy vstávat a také návrat je už v příjemných 20.15 hodin, což umožňuje ještě strávit doma pěkný oddychový večer. Odjížděl jsem tedy v 9.39 hodin z Mělníka rychlíkem do Kolína, kde je vlak za hodinku. Jel jsem letos tudy již podruhé a nepocítil jsem nějaké zpoždění, nebo pomalou jízdu, která byla snad jen někde u Lysé a ještě zanedbatelná. Z Kolína vás pak v 11 hodin odveze rychlík jménem Hukvaldy přímo do Olomouce, kam přijede zhruba ve 12,45 . Měl jsem do 17.15 plno času a pomalu jsem si to vykračoval třídou Kosmonautů k historickému centru za pravým břehem řeky Moravy.

Řeka Morava tu má jen asi 35 metrů šířky.

Hned první věc, která mě zaujala kromě dvou vysokých moderních budov byly chodníky. Měl jsem pocit, že tady snad nenajdete chodník, který by nebyl rozdělený na část pro chodce a část pro cyklisty. Snad jen s vyjímkou obou náměstí v historickém centru. Na tuto skutečnost vás také upozorní semafory, které tu jsou zvlášť na chodnících pro cyklisty a zvlášť pro chodce. Těsně před řekou Moravou minete vyšší moderní budovu z obou budov, ke které je přilepena místní vysoká škola, jak hlásá nápis na budově. Samotná říčka Morava tu má šíři 35 metrů, což je asi tak polovina Labe mezi mělnickým břehem a Úporem. Dole u řeky je však krásná a opět půlená promenádní cesta.

Velké nákupní středisko s lávkou pro pěší nad třídou Kosmonautů.

Později přecházíte přes most ještě Mlýnský potok a dojdete ke křižovatce, kde spatříte vlevo přes silnici jakési obrovské nákupní centrum a vpravo se octnete u velké tržnice. Právě tady začíná ta historická Olomouc. Dolní náměstí na sebe nedá dlouho čekat a prakticky na něj hned navazuje Horní náměstí.
O Olomouci lze říci, že je městem kašen. Na Dolním náměstí budete obdivovat Jupiterovu a Neptunovu kašnu, jakož Mariánský sloup Na Horním náměstí jsou kašny hned tři. Ariónova,Caesarova a Herkulova kašna. Součástí náměstí je sloup Nejsvětější trojice, který je památkou UNESCO, ale to nejdůležitější leží přímo uprostřed náměstí. Je to radnice, ale především orloj, který na rozdíl od toho pražského získal svoji současnou podobu relativně nedávno a pokud to nevíte, tak to zjistíte díky pohlednicím v info centru, které sousedí hned s orlojem i s radnicí.

Ariónova kašna.

Počasí mi zrovna nepřálo a a ni na fotografování, ale po návštěvě obou náměstí a info centra již tady byla slušná spokojenost a já se vydal Ostružnickou a Denisovou ulicí na místní Václavské náměstí, kterému především dominuje již zdaleka nepřehlédnutelná katedrála svatého Václava. Jenže, to už mě v Denisově ulici upoutal pravoslavný kostel sv. Gorazda poblíž řeky Moravy, který byl mojí další zastávkou a zdařilo se vyfotit slušně i interiér. Navštívit Olomouc a nevidět její zeleň zvlášť mezi řekou Moravou a Mlýnským potokem by byl velký hřích.

Sloup Nejsvětější trojice.

Vydal jsem se do takzvané botanické zahrady a stále mi bylo divné, proč tu lidé tolik zdůrazňují hlavně slovo rosárium. To jsem se měl již brzy dozvědět. Tento zelený kout města je nádherný, ale pokud chcete vidět skleníky a cizokrajné rostliny, tak vás každý nasměruje do druhého parku za třídou Kosmonautů, kde mimochodem leží výstaviště Flora Olomouc. K mé radosti jsem se sice dostal do jakéhosi skleníku, který nese honosný název ,, výběrové skleníky" a rád jsem zaplatil 50 Kč i s poplatkem za focení, ale to jsem ještě netušil, že se jinam už nepodívám. Paní mi vysvětlovala, že mi do dalších skleníků stačí vstupenka za 50 Kč a tu na fotografování mi prý nedá, že ta není dále vyžadována. Jenže jsem se už nikam jinam nepodíval. Dveře pavilonu A,E,G a H, kde měly být další expozice byly uzamčeny a za sklem byly zcela prázdné prostory, které ožijí zřejmě až v srpnu na výstavu Flora. Stejně jsem měl ale již docela čas vyrazit třídou Kosmonautů zpět k nádraží.Opět jsem musel obdivovat místní elektroniku, kterou se tu nešetří. Nejprve na jedné tramvajové zastávce, ale hlavně na paralelně vedeném autobusovém i vlakovém nádraží, pod kterými vede společná chodba s výstupy k autobusovým stanovištím, nebo později na vlaková nástupiště.

Je to vlastně podobné, jako v Poděbradech, jen se tu z chodby dostanete navíc i k autobusům, kdežto v Poděbradech přicházíte k autobusovým stanovištím po povrchu.

Radnice.

Jak jsem již v úvodu článku naznačil, tak jsem odjížděl v 17.15 rychlíkem Landek vypraveným ze Žiliny a musel jsem vzpomenout na Německo. Opět fronty před světelnou tabulí a teprve pět minut před uplynutím desetiminutového zpoždění vlaku vás pošlou na nástupiště. Ta desetiminutová zpoždění jsou vlastně žádoucí, protože vám zkrátí dvacetiminutové čekání v Kolíně v obou směrech na polovinu. Odjezd z Kolína byl tedy v 19.15 a Mělník mě přivítal ve 20.15. Vlastně, nejprve mě přivítal ve Všetatech známý, který si na Jízdenku na léto vyjel ten den pro změnu na sever a došlo samozřejmě k výměně zkušeností :-).