úterý 31. prosince 2013

Soutok v Karlových Varech. Vlakem? Super a za málo.


Všechna krása a sláva stojí podle této říčky jménem Teplá. Zde u soutoku s Ohří.

Na dálkové výlety je relativně dobrým obdobím zpravidla letní dovolená a Vánoce, kdy je člověk trochu odpočatý a druhý den po návratu nikam nemusí. Ovšem relativně. V létě jsou pařáky a o Vánocích minimálně krátký bílý den. Dalším problémem je, že chápeme naše město, jako barometr počasí a jen těžko přijímáme myšlenku, že mohou být někde turistické trasy zasněžené a leckde vede k vrcholům některých kopců občas pluhem protažená silnice. Krom toho ani webová kamera neví, jak bude zítra a tak cesta do přírody je poněkud vabank. Ze všech těchto důvodů jsem nakonec slevil ze smělého cíle, kterým byla hora Klínovec s prý jinak velmi vynikajícím výhledem a raději vsadil na jistotu.



Koňské povozy potkáte každých pár minut.

Tentokrát jsem ovšem neobjížděl republiku, neladil v rádiu pro nás exotické RDS z okolí Olomouce, či Břeclavi a nekochal se pohledem z vlaku na Pálavu, ale přišlo něco levnějšího a blíže i s určitým pohybem venku.

Cesta do Karlových Varů a zpět by mimochodem vyšla jenom  finančně za benzín asi na 540 Kč a to pomíjím ostatní úskalí provozu i dne samého. Bylo by tak i určitou hloupostí nevyužít věcí, o kterých se moc neví. Vždyť to samé lze pořídit za polovic a ještě pohodlněji.




Pravoslavný kostel Sv. Petra a Pavla.

Vypravil jsem se již ráno v 6 hodin na mělnické nádraží ČD s předstihem 20 minut, neboť jsem se obával, že na mě bude pokladní koukat asi tak, jako když jsem v roce 2004 chtěl jízdenku SONE+ . Tehdy se potila a pátrala snad přes 5 minut. Dnes tu však seděla milá příjemná mladá slečna, která byla v obraze a ani trochu se nedivila mému příběhu o obavě, protože také ví, že těch akčních jízdenek je příliš mnoho a i samotní železničáři v tom tápou. Chtějte takzvanou Celodenní jízdenku pro Ústecký region ( za 200 Kč-) , kterou lze v nejzazším bodě platnosti ( Mělník) zakoupit. Ta sice platí jen do Ostrova ( nad Ohří), což je 15 km od Karlových Varů, ale s tím se dá dobře poprat a uvidíte, jak.


Kostelní fasáda se nyní bohužel opravuje.

Vyrazil jsem tedy v 6.50 z Mělníka a kolem Litoměřic už bylo celkem vidět ven z vlaku. Vlak vás doveze na nádraží Ústí nad Labem- západ, kde jen vystoupíte a do 5 minut tu máte vlak z Děčína do Mostu. Svezení nemá chybu. Rozhlas ve vagonech hlásí stanice, jako v metru, není vůbec žádný hluk a chvíli se zdá, že plujete po nějakém  magnetickém koberci. Skřípění brzd patří minulosti. V Mostě se jen přesunete na vedlejší kolej do přistaveného stejně moderního vlaku, který by vás odvezl až do Plzně, ale již asi za 15 minut vystoupíte v Chomutově na nádraží, kde se můžete venku na sluníčku již prvních 20 minut procházet.

 Mimochodem, v Chomutově má vlak zastávky dvě. Nejprve vlastní město, a pak nádraží, které je v docela příjemném odlehlém koutě. Pak již nastoupíte do rychlíku jménem Ohře, který je zajímavý tím, že zastavuje v Praze v Holešovicích, pak v Ústí na hlavním nádraží a nakonec ve všech větších městech až do Chebu. Teoreticky tedy nemusíte do tohoto rychlíku nastupovat v Chomutově, můžete i dříve, ale osobně jsem si to oblíbil takto, protože za nádražím je taková poklidná cesta, kam svítí slunce a můžete dojít podle pošty až k depu starých odstavených kolejových vozidel.


Jeden z romantických pohledů.

Starý průvodčí mi rychle vrátil lístek, a kdybych mu nepřipomněl, že mám jen regionální variantu, která platí pouze do Ostrova, ani by nevěděl. Chvíli jsem zvažoval, že od něj dokoupím i zpětně lístek mezi Ostrovem a Vary ( zpáteční sleva), ale pokud je stanice v místě otevřena ( pokladna), tak si průvodčí účtují přirážku 40 Kč. To jsem nakonec zamítl, vystoupil jsem v Ostrově v 10.33 z vlaku a zabil jsem tři mouchy jednou ranou. Jednak už vím, kde zastavují autobusy, až pojedu někdy na Klínovec. Za druhé je Ostrov městečkem s krásným zámeckým areálem, jsou v něm krásné stavby a vhod přišla i svačinka. A nakonec jsem jel ve 12 hodin za pouhých 23 Kč autobusem posledních asi 12 kilometrů. Ve Varech jsem tedy strávil čas od 12.25 do 17 hodin, což bylo i s pěším výstupem na rozhlednu Diana dostatečné. Ani jsem nevěděl, že vás tam asi za 45 Kč od Grandhotelu Pupp doveze lanovka.





Teplá je páteří turistického ruchu.

Asi nejvíce zvědavý jsem byl na pravoslavný chrám, který byl bohužel v rekonstrukci a uvnitř se nesmělo fotit. Interiér byl vskutku nádherný. Mimochodem, ruský jazyk jsem ve Varech slyšel nejčastěji. Mladí lidé se občas navzájem fotí na vyhlídkách s krajinou v pozadí a jsou vděční za společné foto. Kdo myslíte, že to byl? Rusové. Našich a Němců, stejně i Vietnamců je tu však také dost.





Grandhotel Pupp v samotném závěru pěší zony zná každý. Sem jezdí filmové hvězdy.

Cesta zpět byla snadná. Za 29 Kč jsem si koupil lístek do Ostrova, a protože jsem jel opět rychlíkem Ohře, tak za pouhé dvě hodiny jízdy jsem byl v 19 hodin v Ústí na hlavním. Pomalá pěší procházka podle Labe na Střekov mi zabrala asi 35 minut, a pak jsem až do 20.08 zabíjel čas couráním a občas koukal na hvězdami posetou oblohu. Příjezd na Mělník ve 21.03 hod.


Jeden z mnoha záběrů na město. Vysoká budova je známým hotelem Termál.


Cesta tak vyšla v pohodlí a bezstarostnosti na 255 Kč, což je asi minimálně o 285 Kč levněji, než autem. Autem je to 130 km, po kolejích 195 km. Nejrychleji tuto dobu urazí rychlík Egrensis, který staví v 6.10 v Roudnici nad Labem a v 8.45 je ve Varech.
A na závěr snad nezbývá než popřát,, vše nejlepší do roku 2014, hlavně zdraví a pěkné i bezpečné výlety."


Rozhledna Diana. Výborně ji propagoval Luděk Munzar v seriálu Rozhledny ( 1998).



V pozadí za Termálem je v oblacích skryta nejvyšší hora Krušných hor Klínovec ( 1244 m.n.m.) Hned za Klínovcem leží nejen známé lyžařské středisko Oberwiesenthal, ale také o něco menší hora Fichtelberg s vysilačem rádia RSA (Erzgebirge) 107.7 MHz, které je se svou oldies hudbou slyšet velmi dobře ive 113 km vzdáleném Mělníku.



Lázeňské vřídlo.



Koně jezdí snad v každou denní dobu.



Upomínkovým předmětům vévodí především pitné lázeňské nádoby.

SŠ.

3 komentáře:

  1. Soutok také slouží, jako jakýsi záznamník, kam si občas zaznamenávám věci, které rychle najdu ( výstavy apod.). Dnešní odkaz v Mělníčku na článek v Mělnickém deníku mi připoměl, že dané téma o kameře na Vrátenské rozhledně přinesl prvně snad před dvěma lety Týdeník Mělnícko a i Soutok později někde uváděl adresu kamery. Nicméně, je to již dávno, v deníku odkaz není a tak není na škodu zde zaznamenat adresu kamery: http://kokorinsko.org/obrazek.php ( nutno zkopírovat do vyhledavače). Je tam nyní pěkná mlha.

    OdpovědětVymazat
  2. Super počtení a inspirace kam ještě vyjet před koncem dovolené. Děkuji za tip!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Za tenhle komentář moc děkuji. I autor přemýšlí, a když není odpovědí, tak si odpovídá sám. Třeba takto: ,, Ten vůl byl ve Varech a myslí si, že snad objevil Ameriku. To je toho." A o to právě jde, aby lidé také vůbec věděli třeba o těch slevách na železnici, což je z mnoha důvodů důležité. Čím víc nás bude takto cestovat, tak 1.) nikdo nebude případně koukat, co vlastně chceme za lístek 2.) je to pro nás výhodné a levné i inspirativní do života 3.) jsou to kladné body pro ČD, které železnice potřebuje a tyto opravdu po zásluze. Dnes lidé nadávají, že dráha je drahá, žádný luxus a někdo i ví, že peníze často nepřijdou tam, kam mají, ale skončí tradičně v takzvaném managementu ( viz v televizi zveřejněné platy generálních ředitelů apod.). To poslední je věc politiků, ale my můžeme ovlivnit to, že použijeme to, co je pro nás skutečně dobré a zároveň vidíme, že leccos jsou jen předsudky z časů minulých. Také vás to již moc neláká chodit někam do obchodu, či restaurace, kde už se dvakrát, či třikrát vyměnil majitel. Tam se všem špatně začíná ( prodejcům i kupujícím). A snad jen na závěr: Když v roce 2004 začala dráha nabízet rodinné víkendové výlety do Drážďan i třeba do Řezna ( tehdy celkově varianty 130 a 380 Kč), tak to byly po letech zdražování první optimistické vlaštovky.

      Vymazat