neděle 28. července 2013

Za tajemstvím Hraběcí kaple. Soutok propagoval Mělník a Mělnicko za hranicí regionu.


Za liběchovským zámkem leží krásná krajina známá především výtvory sochaře V. Levého. Už méně lidí ví, že toho místní lesy ukrývají mnohem více.

Občas se mi stane, že moji práci zde na webu někdo mezi čtyřma očima pochválí. Výsledky vidím pak ve statistice webu. Už jsem si myslel, že jsou snad skoro všichni čtenáři na dovolené, ale těch devět fotek v minulém článku, kdy filmaři točili od zámku loď mi tu roztočilo naplno počítadlo. Během chvilky jsou vás zase stovky. To si zaslouží článek, ne? :-)

A o čem to dnes bude? Někdy v dubnu jsem zde tak trochu propagoval dvě krásné knížky amaterského spisovatele Petra Jiráska. I ten  si rád prohlédl články na tomto webu a jelikož se mu to líbilo, tak mě oslovil, zda bych si nechtěl napsat článek pro letní čtvrtletník Kolečských listů.
Co si budeme namlouvat.... dnešní novinařina je zvláštní věc. Leckteré noviny mají své profesionální redaktory, ale jinak jsou rády, když jim někdo věnuje nějakou tu fotku, nebo článek.

 Přece jen je osobní pozvánka trochu jiný level, než takové to.....,,můžete mi ( nám) zaslat"...
a tak jsem si tak řekl, že by nebylo od věci si zase asi po osmi letech přečíst nějaké své dílko v papírovém médiu, dokonce mimookresním a představit tak cizím čtenářům krásy našeho kraje. Proč také odmítnout takovou nabídku?
Ve svém důsledku pak vzniklo opravdu nezvyklé dílko, které sice píše občan Mělníka o nedaleké památce, ale lidi k výletu nabádá z jiné zeměpisné oblasti. Požadavek byl ten, abych zdůraznil v úvodu tuzemské krásy před návštěvou moře, a pak už se zabýval něčím pozoruhodným a zajímavým. Dokonce jsem dostal tip, který mi na první pohled ani nepřipadal nijak zvláštní, ale pak jsem musel názor změnit.


Za tajemstvím Hraběcí kaple.

Máte rádi cestování? To je dost široký pojem. Jsou lidé, kteří celý rok žijí tím, jak stráví, nebo strávili, několik dní u moře. Pak tu jsou lidé,kteří by nejraději poznali všechna místa světa, ale vidí, že to je z mnoha důvodů neproveditelné. Těm se obvykle uleví, když procitnou a uvědomí si, že jedině díky televizní obrazovce mohou všude rychle i bezpečně pobýt, a že padesátý dokument o slunném ráji světa na Tahiti je už moc nebere. Ono se totiž i tyrkysové moře se záplavou palem okouká a prvotní užaslý pohled na bizardně vyhlížející sopečné skály vystřídá zřejmě vrozená touha po zalesněném čedičovém kopečku. A nakonec se zmíním o nás, kteří považujeme mapu za nádhernou knihu plnou barev i představ a jízdní řád je pro nás kamarád, když vymýšlíme své pěší i cyklistické túry v okolí blízkém i vzdálenějším. Naše země je opravdu nádherná pro toho, kdo chce vidět a já si vás na jeden takový výlet do okolí dovolím pozvat.

Pokud máte k dispozici auto, tak není vůbec co řešit, ale pokud jste závislí na vlaku, tak vězte, že stačí z údolí Zákolanského potoka dojet do Kralup nad Vltavou, odkud se přesuneme do rychlíkové stanice Hněvice. Tu lze ostatně přejmenovat na stanici Štětí - hlavní nádraží, protože občan města Štětí odtud pohodlně dorazí do Prahy, Německa či Karlovarského kraje a vlastní stanice ve Štětí mu slouží nejčastěji k přesunu do okresního města Litoměřic. Přes labský most nás může do centra svézt autobus, ale i pěšky to není daleko. Ač se to nezdá, tak Štětí je díky žluté turistické značce jednou z bran do kouzelné oblasti CHKO Kokořínsko. A právě po této značce se vydáme za dnešním, pověstí opředeným, cílem.

Nejprve nás značka vyvede z města přes železniční přejezd u obce Stračí, kde můžeme obdivovat staré hrázděné chalupy i zpětné pohledy do otevřené polabské krajiny. Cesta v parnu tu není moc příjemná, ani kdovíjak výjimečná, ale tato otevřená krajinná pasáž je dlouhá pouhé tři kilometry. Nejprve mineme neznačenou odbočku na malý vršíček jménem Špičák, ze kterého je podle místních prý docela pěkný pohled a posléze dospějeme již do lesa na místo s označením Mariánská kaple. Samotná kaple nestojí v průvodcích za větší zmínku. Mnohem zajímavější je zdejší široká polní cesta z Brocna na okraj Ješovic, která byla v dávných časech hlavní cestou spojující sever a střed Českého království. Tehdy nejezdily dostavníky hlubokým údolím potoka Liběchovky, které bylo jak stvořené k přepadávání a v jehož závěru bylo dost nepříjemné stoupání po úpatí Dubské hory do městečka Dubá, ale využívaly dnešní cyklotrasy 0057, která z Liběchova obchází les po hranici CHKO a nenápadným stoupáním nás obloukem dovede přes obec Tuhaň a Pavličky do Dubé.

 Naše žlutá značka zde odbočí vpravo na širokou cestu a asi po kilometru dojdeme k Hraběcí kapli, která na sebe váže místní pověst, v mnoha případech omezenou na prosté konstatování, že zde byl v roce 1720 zabit svými poddanými nenáviděný tyran hrabě Jan V. Clary. Dnešní návštěvník spatří pouze chátrající stavbu z pískovcových kvádrů. Ve skutečnosti lze vypátrat mnohem širší souvislosti. Na severu našeho území se během historie vystřídala řada známých význačných šlechtických rodů. K těm posledním patřil rod hrabat Kinských a rod Aldringen-Clary. Oba rody po sobě zanechaly pro současnost význačné kulturní dědictví zejména v oblasti Česko-Saského Švýcarska. Vţdyť soutěsku na Kamenici u Hřenska otevřel pro výletní plavby lodiček jeden z posledních hrabat rodu Aldringen-Clary a bizardní skalní vyhlídky u Jetřichovic jsou zase dílem rodu Kinských.

 Rod Aldringen-Clary k nám přišel až po Bílé Hoře z Rakouska, a tak snad ani nemůže být překvapením, že oba zmíněné rody stály v roce 1918 a v roce 1938 na straně nepřátel Československého státu. Užší souvislosti ve vztahu slavného rodu a hraběte J.V. Claryho ze Snědovic ( poblíž Štětí), se mi sice nepodařilo vypátrat, ale myslím, že zde nemůže být pochyb o rodové spřízněnosti. Podle pověsti v těchto místech přepadlo dne 17. ledna 1720 kočár hraběte Claryho, který se spolu se svým švagrem vracel z Prahy, asi 15 jeho poddaných. Vedli je prý zámecký kuchař, sládek a zahradník, a ti zde měli údajně hraběte zastřelit. Poté se snad ukrývali v lesích a páchali loupežnickou činnost až do chvíle, kdy byli postupně pochytáni.

 Jediná dcera hraběte Claryho, Eleonora, zde pak nechala na památku tohoto činu vystavět proslulou Hraběcí kapli. Zprávy také tvrdí, že jedinému kuchaři se podařilo uniknout do Saska, ale ostatní byli pražským soudem odsouzeni k nemilosrdným trestům a největší hříšníci byli dokonce vpleteni do kola a sťati. Na webu http://ambike.com/view.php?cisloclanku3D2007022301 se mi dokonce podařilo zjistit podrobnosti rozsudků. Tak tedy, osm lidí z patnáctičlenné skupiny provinilců skončilo v kole, třem dalším usekl kat hlavu a čtyři byli po důkladném zbičování vyhnáni ze země. Jak na první pohled vidno, tak je zde rozpor s tvrzením, ţe jeden z vůdců vzbouřenců sám od sebe unikl do protestantského Saska.

 Dnešní stav kaple je žalostný a připomíná spíše bunkr z druhé světové války, protože je porostlá travou a vyzděna pískovcovými kvádry. Žlutá značka nás brzy poté dovede na rozcestí, kde ze široké cesty odbočíme vlevo a po nějaké době dojdeme k odbočce u jeskyně Mordoch a Sedm chlebů. Právě jeskyně Mordoch je považována za úkryt loupežníků a možná i oné patnáctičlenné party vzbouřenců a vrahů hraběte Claryho. Dnes zde najdete dokonalý úkryt před deštěm i na přespání a nechybí ani dřevěné lavice, stůl a očouzené stěny jsou svědkem působení trampů. Ale to se již dostáváme do oblasti, kde tvořil zámecký kuchař liběchovského panství a sochařský talent Václav Levý, jehož skalní plastiky si již dávno udělaly obrovské jméno v blízkém i dalekém okolí.

 Nejprve nás přivítá skalka Had a odtud můžeme podle dalšího útvaru Harfenice sestoupit až k obci Želízy do údolí potoka Liběchovka, odkud nás několik značek dovede až do Liběchova. To již máme za sebou od vlaku nějakých 14 kilometrů a z Liběchova, se můžeme dostat zpět do Štětí vlakem, nebo autobusem, který staví u pěkné restaurace Beseda v centru města. Liběchov již dlouho kandidoval na statut města, opakovaně přislíbený v minulosti, ale teprve nedávno, se tak stalo. Pro koho je 14 kilometrů málo, tak může po zelené značce pokračovat dále k Mělníku, kde je od zámku jeden z nejkrásnějších výhledů do nitra Čech i Českého Středohoří a přidat si tak cca 8 km navíc.

 Trasa je to celkem zajímavá, s pěknými výhledy v prvních pěti kilometrech. Z Mělníka pak lze do Kralup nad Vltavou dospět různými způsoby. Nejlepším je přímý autobus, který však o víkendu nejezdí často, a tak je lepší trasa vlakem přes Štětí nebo Všetaty a Neratovice. V poslední době se jak ve Štětí, tak na Mělníku rozjela lodní výletní plavba a společnost Marila Nelahozeves provozuje i linku mezi Mělníkem a Kralupy. To je ovšem sdělení jen tak na okraj, protože si ani sám neumím představit, jak vtěsnat všechny tyto cestovní aktivity do jediného dne :-). Obvykle píšu o výletech, které prožiju a v takovém případě nic nepotřebuji, jen dobrou paměť a nejlépe začerstva podat výpověď :-), ale v tomto případě jsem si vzal na pomoc několik webů i zeleného průvodce Kokořínskem. Asi čtyři takové pomocné adresy jsem si dal do oblíbených, tak je zde uvádím, jako elektronické zdroje: http://jetrichovicko.euweb.cz/historie.htm , http://ambike.com/view.php?cisloclanku=2007022301, http://www.kokorin.cz/cile_jeskyne.htm
Standa Švec.

Originál si pak můžete přečíst zde na
 http://www.kolec.cz/kolecske-noviny-obecni-ctvrtletnik/ds-1043/p1=2378
..., kde po kliknutí na druhé číslo 2013 a zobrazení strany6 a 7 dostanete článek.

Později se mi podařilo získat starší materiál, který navzdory všem tvrzením, která byla k disposici na netu, tak se zaobíral myšlenkou, že vražda byla organizována snad dokonce samotnou hraběnkou a vrazi byli odsouzeni pouze na oko, a pak bez mučení propuštěni.

Tak tomu říkám opravdu zajímavá a vskutku kvalitní story hodná propagace a ještě jen kus od Mělníka ;-):-).

SŠ.

2 komentáře:

  1. Článek pěkný ale ty sračky o Bílé Hoře a nepřátelství rodů Kinských kamenické větve a Clary-Aldringen,to je jak poslouchat komoušskou učitelku dějepisu. A robotu jste zapoměl ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den, tak jak to mám napsat ? Přečtěte si Wikipedii ... https://cs.wikipedia.org/wiki/Clary-Aldringenov%C3%A9 .

      Tam se tedy píše,že měl hodně zásluh třeba v oblasti turistického ruchu, což je chválihodné.
      A pak je tam tento závěrečný odstavec :

      Alfons Clary-Aldringen po vzniku Československa, zrušení šlechtických titulů a zásahům státu do soukromého majetku, zaujal nepřátelský postoj k Československé republice a jeho sympatie k německým nacionalistům nakonec vedly ke vstupu do NSDAP v roce 1940 a dva z jeho synů padli na východní frontě jako příslušníci wehrmachtu. V květnu 1945 se rodina pokusila uprchnout do americké okupační zóny, což se nepodařilo, v létě 1945 musela rodina pracovat při žních na Teplicku a poté byla odsunuta do Německa.

      Současnou hlavou rodu je Hieronymus Clary–Aldringen (*1944), narozený v Teplicích. Žije ve Frankfurtu a podniká ve finančním poradenství, jeho majetkem je mimo jiné zámek Herrnau na jižní periferii Salzburgu, který rodina koupila v roce 1919. Po roce 1989 příležitostně navštěvuje Teplice.

      Smazat