Vzpomene si dnes ještě někdo vůbec na to, jak se v průběhu našeho života změnilo telefonování ? Pamatujete si ještě, jak jsme přišli na mělnickou hlavní poštu číslo 1 , dali se vlevo po schodech do patra, a pokud mě paměť neklame, tak vpravo za dveřmi bylo úřední okénko a vlevo asi čtyři kabinky.
Paní vytočila číslo, které jste buď nadiktovali, nebo ho přečetla z vašeho lístečku a pravila : ,, Jděte si do trojky". Když jste zvedli sluchátko, tak byl obvykle ještě slyšet oznamovací tón, protože dotyčný musel telefon v bytě zaslechnout a dojít k němu. Pak se ozvalo malé lupnutí, kterým paní zjistila, že již mluvíte, položila sluchátko a začala se vám počítat délka hovoru.
Pokud jste volali někam do práce, tak se nejprve ozvala podniková ústředna, která vás přepojila. Poslední fází již bylo jen vlastní vyúčtování hovoru.
https://www.usetreno.cz/telekomunikacni-pravek-telefonni-budky/#gref
Samozřejmě, že existovaly občas někde i telefonní budky a v polovině 90. let jich bylo již ohromné množství, ale ve velkém se stávaly obětí vandalismu, mnohdy i za účelem vybrat z kasiček kovové peníze, a v neposlední řadě to zprvu znamenalo připravit si dostatek drobných mincí. Ostatně je i dnes nepříjemné, když třeba z automatu na jízdenky PID vám vypadne nějaká větší mince a nemáte připravenou náhradní.
leden 2017
Začátkem 90. let byl u nás nejčastějším telefonním aparátem výrobek od tuším slovinské firmy Iskra. Pokoušel jsem se najít nějaké stránky o historii značky, ale už to tak na netu bývá, že když vás zajímá nějaká historie, firma , nebo technologický princip, tak najdete ceny a prodej výrobků na trhu, nebo na aukru.
Aspoň jsem našel toto: https://cs.wikipedia.org/wiki/Telefon Pokud byly telefony určeny jen pro hovor, tak později se objevila tzv. hlasová stránka. Majitel se v době nepřítomnosti po zadání číselného kódu mohl dozvědět případný vzkaz volajícího.
Opravdovou revolucí však byl mobilní telefon, který k nám zavítal mezi širší veřejnost v letech 1997 - 2000 a jeho převratnou novinkou byla služba SMS, doplněná po integraci fotoaparátu o službu MMS. To už měly události tak rychlý technický spád, že lze již jen shrnout jeho vybavení nepřeberným množstvím funkcí ( hry, rádio, různé výpočetní programy, poznámkový blok, kalendáře, mapy a pozice mobilu, či již zmíněné foto).
https://www.sbazar.cz/medakarel/detail/2860622-prodam-stary-telefon-iskra
Tou úplně poslední rozšířenou masovou službou, se stal v telefonu internet doplněný o další služby.
Jenže v průběhu časů docházelo i k situacím, které člověk občas málem ani nezaznamenal. Šlo o přístroje, které se mnohdy i z pochopitelných důvodů netěšily reklamě a poznáte to podle toho, že vás někdo osloví a začne se ptát, co že to vlastně děláte.
Nikdo pochopitelně neměl zájem na tom, aby si lidé pořizovali za jednorázovou finanční sumu vysílačky a nic neplatili za hovory, byť třeba jen s kamarády. Došlo k zajímavé situaci. Jak jste již před lety na těchto stránkách četli, tak jsem k tomu přišel, jako slepý k houslím.
Prý abych zbytečně neutrácel za hovory k rodičům. Kdo mohl tenkrát tušit, jaké obrovské hobby to může být a kolik lidí je tím praštěných ....
http://soutok.blogspot.com/2017/01/pred-20-lety-se-u-nas-objevila-technika.html
Člověk chtěl vždy vědět více. Dále, výše, rychleji ... , prostě něco vylepšit. Na obrázku výše vidíte občanskou radiostanici, které se říkalo ručka a po odšroubování malého teleskopu, se vešla do kabelky. V zástavbě měla dosah stovky metrů a na vyvýšeném místě několik kilometrů, ale existovalo vylepšení, které dokázalo zázraky i při povoleném standardním výkonu 4 Watty.
Stačilo asi metr a půl slabého drátu, na jehož jedné straně se udělal prstýnek, který se navlékl na matici teleskopu ( pendreku) a drát se spustil k zemi. Bez této pomůcky jsem vysílačku prakticky nepoužíval a nebyl problém pozdravit lidi z Odolené Vody bavící se mezi sebou z místa, kde dnes končí poslední domy lokality Brabčov.
Později jsem na jedné expedici udělal pokus. Můj kolega na Vrátenské hoře mi přes velkou anténu vyjednal rádiový klid na kanále a podařil se hovor na hranici možností se zaměstnancem a nadšencem CB provozu hvězdárny na Kleti. Když si vzdušnou čarou spojíte Kleť a Vrátenskou horu, tak vám vyjde vzdálenost 181 kilometrů! Bylo to za hluboké noci, což byla třešnička na dortu při vysílání expedic.
Dabové rádio s přepínáním na běžné FM.
Proč o tom píši ? Poslední dobou mě za mělnickým zámkem oslovilo několik lidí a opět se ptají, co že to dělám. ,,Pane, vy tady chytáte duchy, ne :-) ?" slýchám občas. Je to tím, že teď bylo přece jen delší období podmínek dálkového příjmu a nikdy nevíte z jaké vzdálenější země co přilétne. Vždyť jen za poslední 4 měsíce lovu v tomto pásmu ( 174 - 240 MHz) tu již byly signály ze Švýcarska, Dánska, Nizozemí i z Balkánu.
Potkal mě pán a už to nevydržel: ,, Já vás tu vidím už pokolikáté. Co to pořád děláte ? Nemáte tady někde schovaný dron ? :-)" Ne, dron schovaný opravdu nemám, ač uznávám, že pohled z výšky na město je úžasný. Mělník je z výšky tak hezký, že se mimochodem už dávno v 90. letech dostal takto i na volební plakát jedné strany.
Ještě nedávno jsme se mohli dívat netem na satelitní snímky, nebo si zaplatit let vrtulníkem, či se podívat na video z něj na netu a dnes už máme i drony.
O kus výše jsem psal, že člověk je tvor, který zkoumá, když ho něco zaujme. Předpokládám, že čtenáři těchto stránek už asi vědí, co je to vysílání DAB+ . V tomto pásmu se vysílá v odlišné svislé vertikální polarizaci a tím i přijímá.
To má určitou výhodu i nevýhodu. Vertikální anténa ( prut) přijímá ze všech stran. Zdá se tedy, že svislá kovová konstrukce veřejného osvětlení za našim zámkem, se chová do jisté míry, jako antenní prvek , tedy jako přírodní reflektor :-). Signál v její blízkosti u slabších vzdálených vysílačů obvykle zesílí, což má na svědomí právě odraz o sloup na anténu.
Je to sice na hranici spekulace, ale nikdo nevylučuje, že se to asi opravdu uplatňuje. A jsme opět u jádra věci. Samozřejmě vám nikdo nebude dělat pro takový příjem reklamu. Jednak je žádoucí, aby lidé získali zájem o tuto technologii a poslouchali především domácí vysílače a rozhlasové stanice z těchto multiplexů.
A pak je to věc druhá. Ti praví fajnšmekři na dálky si uzpůsobují vstupy pro možnost připojení směrové antény, kterou si samozřejmě pořídí a pokud chtějí s ní jezdit do terénu, tak musí být i rozebiratelná
. Jsou oprávněně přesvědčení, že za běžných podmínek mají při těchto snahách větší úspěšnost, ale do jisté míry neradi slyší, když si někdo zajde s takovouto hračkou do kapsy na výhodné terenní místo, nebo když si zajede někdo na kopec s obyčejnou autoanténou na autě a za dobrých podmínek uloví to samé, co oni na svoji techniku.
Také se už objevují i podstatně dražší přijímače se vstupem pro směrové antény a je to opět všechno o tom, aby hlavně zákazník měl zájem a utrácel za techniku. Česká republika oproti Německu na tomto poli techniky hodně zaspala a ač česká historie píše, že DAB je tu už 10 let, tak skutečné věci se u nás začaly dít teprve loni a letos.
Paradoxní však je, že na konci letošního roku má být touto nejkvalitnější technologií přenosu pokryto vysíláním v případě provozovatele Českého rozhlasu už 80 procent území a ještě tu máme další tři české společnosti, ale reklama je proti televiznímu vysílání ( změnám) tristní, a to i z důvodu, že televize je mnohem sledovanějším médiem a mnohé rozhlasové stanice mají vysílací koncesi pro vysílání na FM ještě snad až do roku 2025 a přístup k jednotnému řešení je dost benevolentní.
Reklamní fotka zaslaná v roce 2005 do Bavorského rozhlasu tehdy způsobila poděkování a opětování QSL lístkem.
Dnes se setkávám ještě s jednou věcí, a to dokonce na poli stejných zájemců. Ukazuje se totiž, jak moc jsme rozdílná společnost, a co způsobil vývoj rozhlasové techniky.
Když dnes někomu řeknete, že přece nemusí poslouchat jenom náš český rozhlas a už vůbec ne jenom populární pop-music hudbu, a že si klidně může pustit písničky z internetového rádia a třeba i z druhé polokoule z Tichomoří, tak ani nevěří, že to někdo může myslet vážně.
Stejně mi to nedalo, abych sem nedal nakonec dodatečně tři odkazy ze světa hudby z dálek :-).
Právě ten pán,co se mě ptal naposledy, tak se se mnou dal do hovoru, a když jsem vzpomenul slavné rádio Luxembourg, tak se mu úplně rozsvítili oči.
,,Jo, to byly časy. Vůbec nám nevadilo, že občas přišel v písničce únik signálu, a s takovou láskou jsme to nahrávali, jak to jen šlo. Nejlépe se nahrávalo z SV v zimě. Dodnes bych tu někde našel audiokazetu s tímto hitem, kde mi hned na začátku na chvíli mizela melodie :-) ...
Tak moc se mi ta písnička na Laxíku na první poslech líbila, ale nechte se překvapit :-)
Jenže, jiným a hlavně už těm mladším šlo o kvalitu, a tak tu bylo stereo, CD, MPEG3, MPEG4 a dnešní DAB + je vůbec považovaný za ten nejlepší přenos hudební kvality. Na druhou stranu se najde spousta kritiků, kteří považují dnešní hudbu Hitrádií za neposlouchatelný brak, který se jen pomalu možná přestěhuje z FM na DAB+ a nedají dopustit na bohaté německé a rakouské playlisty.
Jsme zkrátka hodně roztříštěná společnost a člověk si uvědomuje, že nejen technika kráčí obrovskými rychlými kroky, ale stále více a více se rozevírají nůžky mezi životy jedinců, neb každý má svůj vlastní svět, na který působí nejbližší okolí.
Podobné články:
Jaromír Tůma získal na Slovensku cenu Grammy.
Nakonec mi dovolte užít převzatou, ale milou zprávu z FB historické skupiny.
Pan Jaromír Tůma se v mém životě objevil několikrát, ač jsme se osobně nikdy nesetkali a nejblíže jsem jej viděl, jako moderátora Mělnického vinobraní přes publikum :-).
Začalo to už v druhé polovině 70. let , když jsem zjistil, že existuje na FM nějaká stanice Vltava, která není jenom tou stanicí vážné hudby, jak jsem ji znal dříve, ale kde v pátek v 19.30 začíná dvouhodinový hudební pořad Větrník, který má reprízu v sobotu v 10.00. Moderátorem byl samozřejmě Jaromír Tůma a já dodnes vzpomínám, jak jsem prvně ve stereu slyšel Smokie, Rush, nebo Yes. Bohužel jsem později na pořad nějak pozapomněl, protože přišel život ve společnosti, jak je u mladých v pátek odpoledne a o víkendu zvykem.
Podruhé jsem se docela komicky stal po dobu dvou měsíců vlastně jakoby jeho zaměstnancem, což bylo na podzim roku 2005. Tehdy jsem psal pro první mělnické barevné noviny Tep Regionu články z kategorie Typ na výlet a vůbec první bylo také něco o rádiu.
Pan Tůma mi třeba zavolal do práce na mobil, co bych měl zkrátit, co vyzdvihnout a rád na naši krátkou spolupráci vzpomínám. Bohužel došlo na konci roku k jeho odchodu z redakce a nové šéfredaktorce, která měla nejspíše jasné úkoly ( Týdeník měl později sídlo v Mladé Boleslavi), se možná navíc ani nelíbila má snaha, když jsem chtěl být první, kdo napíše něco o blížících se volbách.
Možná si ještě pamatujete, že tady mám někde článek se dvěma volebními plakáty, ale zkusím je najít a dát sem :-).
Chtěl jsem zkrátka upozornit, že jsou volby za dveřmi a za nálady ve společnosti nemůžete.
https://soutok.blogspot.com/2012/04/co-nesmelo-do-novin.html
Pak se pan Tůma objevoval na webu, který už asi neexistuje ale je tu místo toho facebook. Jmenovalo se to rádio Mělník, psali tam tři lidé ze světa hudby a obsahoval takové zajímavé osobní zážitky autorů na nejen hudební téma. Občas jsem ten web navštěvoval a pokud se nemýlím, tak už žil i web Soutok.
Nyní je to tedy takto. Mělník má tzv. Dětské rádio Mělník a Rádio Mělník má FB. A já na ty FB moc nejsem :-), ale ....
Další kapitolu již znáte.
Pan Tůma v roli moderátora Mělnického vinobraní a autor knížky o víně a Mělníku. Odpusťte mi, ale já moc vinař nejsem. Tedy, myslím, jako konzument :-). Poslední kapitolu jeho osudu tedy máte v odkazu a věřte mi, že z ní mám velkou radost.
Nejen, že to je kromě bohatého životopisu uznávaná veličina na poli populární hudby a dokázal získat pro program Mělnického vinobraní takové veličiny, které opravdu známe. Třeba i v roce 2009 samotný západoberlínský Alphaville.
Ale, umožnil mi také na rozdíl od jiných šéfredaktorů psát v tiskovém médiu v době, kdy jsem měl chuť a elán. Díky!!
Reklamní číslo z 5. dubna 2005
Redakce
Tep tepal v senátu. Číslo z 21. 12. 2005.
Jedno z několika čísel, kde se prezentovala i moje maličkost : Listopad 2005.
Hezký poslední lednový víkend!
Pamatuji si to, že když byl otec v 98. (asi?) roce v Troubkách na povodních, tak jsme chodili na poštu a volali mu. Byl tam tenkrát v rámci vojenských záloh pomáhat a doručovat humanitární pomoc jako řidič. Nevím, jak dlouho, ale evidentně to zanechalo stopy. Dneska je volání z pošty nepředstavitelné. Zvlášť když máme všichni internet Mladá Boleslav a voláme i přes internet z telefonu.
OdpovědětVymazatAno, Troubky byly v roce 1997, bylo z toho člověku dost smutno a nikdo tehdy netušil, že nás za 5 let čeká něco podobného v Čechách. Kdejaká rodina na Moravě i později v Čechách byla za pomoc dobrovolníků ráda, ale stávaly se i případy, kdy se takový dobrovolník od rodiny na nějaký čas vzdálil a změnil život sobě i své původní rodině.
Vymazat