neděle 30. prosince 2012

Poslední sen Karla IV.


Slyšel jsem takový názor, že historie je naprostá zbytečnot. Pokud se v ní chce někdo vrtat, tak ať se vrtá, ale doba se stejně nevrátí a není třeba se jí zabývat.

Osobně si to vůbec nemyslím a spíše bych řekl, že historie obohacuje život člověka a pěstuje v něm národní hrdost. Krom toho je minulost určitým způsobem vázána na současnost, jak ještě uvidíme.

Historie se ( snad ještě) vyučuje již na základní škole a pokud ji omezíme jen na území Čech, tak se každému, kdo ji aspoň trošku zná, vybaví expanze za králů Přemysla Otakara II., Karla IV., 400 let života v Habsburské monarchii a jsme na prahu novověku. Matně si tak vybavujeme, že ten první jmenovaný král rozšířil Čechy až téměř k Jadranu a ten druhý naopak málem k Baltu.

Česká Televize dávala před několika lety krásný turisticky lákavý dokument, ve kterém navštěvovala přemyslovské hrady v Rakousku a připomínala období společné historie. Co vůbec vedlo k pádu našeho velkého krále? A jsme v současnosti. Tehdejší Německo bylo roztříštěné na spousta knížectví a máte-li odolat velké kočovné armádě z Balkánu, je třeba rychle vytvořit společnou účinnou obranu. A tak vlastně Svatá říše římská národa Německého byla takovou Evropskou Unií, do které se dobrovolně z určitých důvodů přidali i Přemyslovci. Samozřejmě, že nejvyšší slovo v unii měl císař, kterého volilo 7 kurfiřtů, což byly zástupci určitých zeměpisných oblastí z oblasti duchovní, ale i mocenské. A právě proto, že Otakar si takříkajíc dělal v Čechách co chtěl a zisk říšské koruny nepovažoval za svůj zájem, tak si získal silné nepřátele. Vždyť velikost  a bohatství území přemyslovského království musela být trnem v oku minimálně samotnému císaři.

Ve zcela jiné pozici byl již Karel IV. , který se jako náš jediný český král honosil titulem císař. Za jeho vlády naše země obrovským způsobem vzkvétala a téměř každý ví, že v Praze založil universitu, arcibiskupství, Nové město pražské, nebo, že dal postavit nový most přes řeku na místě zbořeného Juditina mostu. A tady na Mělníku známe samozřejmě především jeho vinařskou kapitolu. To všechno však vyžadovalo dobrou a obratnou politiku doma i v zahraničí. A to se tehdy dělalo obratnými manželskými svazky v nejvyšších vládních kruzích, odkoupením části nějakého území a spoustou dalších dohod. Vždyť do Prahy tehdy přicházeli učenci a řemeslníci ze všech koutů říše a válečných tažení Karel používal až v krajním případě.

Někdy v roce 1370 si Karel začal uvědomovat, jak důležité by bylo pro České království získat Braniborsko. Jedním z důvodů byl fakt, že právě jeden z kurfiřtů byl tehdy vysílán k císařské volbě právě z Braniborska a Karel jistě viděl i další význam pro své vzkvétající království. Dnes bychom to opět připodobnili k EU, ovšem z pohledu prosperujícího Německa. Do jisté míry si každý může ve svém státě dělat co chce, až na určité ,, císařské" příkazy. O obratné politice našeho vladaře, se dozvídáme třeba zde na http://www.usti-nl.cz/dejiny/stredvek/ul-2-5.htm . Stojí za přečtení, stejně, jako článek na http://casopis.mensa.cz/veda/ceske_geopoliticke_zajimavosti_4_braniborsko-nova.html. To opravdu doporučuji.

Karel nakonec Braniborsko v roce 1373 pro České království získal a v městečku Tangermünde na Labi si nechal postavit residenci, kde žil půl roku. Krom toho zde nechal stavět přístav a snil o ryze české labské vodní královské cestě k moři. Podle některých historických nformací na webu je prý Tangermünde na Odře směrem k Baltu. Nikdo není dokonalý.

V každém případě si Karel Braniborska již mnoho neužil a v roce 1378 ( mimochodem, přesně 100 let po smrti Otakara II. na Moravském poli)  ve věku 62 let zemřel. Braniborsko se pak k Českému království počítalo ještě do roku 1415, čímž překonalo časově prvorepublikové spojení Československa s Podkarpatskou Rusí. Myslím, že tyto historické události ocení i dnešní turista, který má přece jen na územích, které kdysi patřily k územím  Země Koruny České takový jiný, snad sváteční, či povznesený pocit. Obvykle se zpravidla jedná o území Horní i Dolní Lužice, případně velkého Slezka, ale takových komunit má náš stát více. Třeba ve Smrčinách, jihozápadně od Chebu jsme vlastnili 20 let území v Horní Falci. Kousek za Hřenskem leží při Labi až kousek za Pirnu kraj, který dnes známe, jako Saské Švýcarsko, ale jmenoval se historicky Donínsko podle hradu Dohna. Ten patřil k Čechám střídavě již od roku 1075, ale trvale pak od 1212 do 1402. Tedy, téměř 200 let byla Pirna,Dohna a Königstein v českých rukou. Ztratil jej až Václav IV. na počátku husitských bouří, který se ukázal pro Svatou říši římskou, jako nevhodný a slabý král. V Husitské trilogii jej hrál herec Karel Höger. Buďme na svoji historii hrdí, važme si krajiny své i sousedské a učme se chápat Evropu.

Podobné články:

Česko má nejznámější kolonii v Banátu .http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=2410065278962192651

České zeměpisné perličky. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=4766160188126879085

Víno, Mělník a Melnik. http://www.blogger.com/blogger.g?blogID=7655428010244831670#editor/target=post;postID=4857313357973761846

 a jiné na tomto webu :-).

SŠ.

pátek 28. prosince 2012

Mšeno,Lysá i Litoměřice zvou na rok 2013 kompletními programy.


V minulosti jsme zde seznámili čtenáře i s tím, co nabízí například  návštěvníkům městečko Mšeno, nebo výstaviště v Lysé nad Labem a Litoměřicích. A protože i pro rok 2013 je již k dostání aktuální program v těchto turistických destinacích, tak zde zveřejňuji odkazy:

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=5&webSID=e3988aa5307a70baab4c77d2647e1af0

http://www.vll.cz/kalendar-vystav

http://www.zahrada-cech.cz/seznam-akci-2013/

Návštěvníci Mšena tak již nyní mohou počítat s oblíbenou akcí Na Kokořínsko s párou. V Lysé začne 11. ledna Náš Chovatel a v litoměřickém výstavišti mají až do 28.3. zavřeno, ale.... I tak však nabízejí Litoměřice krásné a skutečně bohaté regionální muzeum na velkém náměstí ( stopy trilobitů, středověký pranýř z Kravař atd.) , dvě galerie, dva minipivovary a výhledy s okolních kopců včetně rozhledny Mostka.

Akce pro Mělník nacházíte na velmi oblíbeném  portálu http://melnicek.cz/ , za jehož občasnou přílohu se Soutok považuje. I vy se můžete stát členy Teamu Mělníček, diskutovat tím na jeho stránkách o vašem městě, ve kterém žijete a případně přispívat ke zvyšování kvality webu a informovanosti jeho čtenářů různými příspěvky.

Za necelý měsíc se jde opět na Nedvězí.


Přívrženců místní zimní společenské turistické akce, která prověří vaši tělesnou schopnost v krásné krajině a nabídne pěkné společenské vztahy i s finálním restauračním posezením je každoročně mnoho. Je jasné, že Novým rokem opět vstupujeme do ,,dalšího kola", v myšlenkách již poháníme slunce výš na jeho dráze a mnozí již vyhlížíme oblíbenou akci.

A vyhlíží ji i Soutok a pátrá samozřejmě už na webu. Zatím se jen ví, že pravděpodobně všechny tři kluby v okrese budou akci pořádat opět naráz v sobotu 26.1.2013. Mělničtí budou zřejmě opět končit ve Střezivojici. Nejdále má zatím akci propracovanou a zveřejněnou na netu klub z Kralup nad Vltavou. Jistě k akci časem získá Soutok něco nového. Zatím jen adresy s informacemi:

http://www.kralupska-turistika.cz/kct/download/2013/Nedvezi2013.pdf

http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/z-a-p-i-s-z-prosincove-schuzky-3-12-2012/

http://kct-nera.webpark.cz/akce2013.pdf

SŠ.

Sál ve Velkém Borku opět ožije. Hasiči pořádají ples.


Plesová sezona se blíží a s ní i první pozvánky na plesy. Ta první je na pátek 12. ledna 2013 do sálu pohostinství ve Velkém Borku, kde od 20 hodin pořádají ples dobrovolní hasiči z Mělníka-Blat. Originál pozvánky je na http://www.sdhblata.cz/hasici/ . Vstupné 120 Kč, hraje Bonus.

SŠ.

čtvrtek 27. prosince 2012

Do Prahy přijel Šachový vlak, aneb povídání o šachách a jejich hlubokém významu.


Jistě jste si všimli, že se nás snaží občas PC přesvědčit, že kromě něj již nic nepotřebujeme. Chceš cestovat? - Pusť si web-kameru, nebo googlestreet. Chceš si hrát? - No, nebudeš přece hrát deskové hry, když si můžeš zahrát sám v reálné střílečce, nebo stát závodníkem. Chceš si číst?- Nebudeš listovat v knížce, když máš vše na jedné straně a velké podle nastavení zvětšení, včetně obrázků.

Jenže, člověk byl stvořený přece jen k něčemu jinému. Rád vnímá sluneční paprsky, závan větru, dotek skutečné trojrozměrné hmoty, a tak se PC stává jen další možností výběru. Her už člověk vymyslel mnoho, ale asi tou nejstarší a opravdu významnou hrou jsou šachy. Dnes se najde spousta lidí, kteří hru i hráče odsuzují. To není žádný sport. Sedí tam, jak tiší blázni, nic se neděje, trvá to minimálně dvě hodiny a prohra je dost nepříjemná. Jak je vůbec možné, že se tato hra hraje tisíce let a má své místo i na PC ?

Ona totiž připomíná samotný život člověka a v době válek pochopili mnozí vojevůdci od dob perských šáhů, že přesila a odhodlanost leckdy nestačí v boji proti méně početnému soupeři, který takticky využívá terénu, či mlhy. A že mnohé vynálezy, jako obléhací věže, jsou leckdy pohromou i pro dobře opevněná města.
Jenže, šachy mají i své významné místo v současném mírovém životě.

Kdo jste se někdy naučil tahat figurkami, tak víte, že to samo o sobě k ničemu nestačí a je to asi tak, jako když se právě něčemu naučíte a nemáte žádnou praxi. Aby mohl člověk vůbec uspět, nebo aspoň držet nějaký čas krok, tak musí znát již časem prověřená zahájení, což je aspoň pět tahů na úvod. Kdo z vyjetých kolejí odbočí, tak rychle prohraje, jako v životě. Také přece víte, že je třeba nejprve studovat, aby mohl člověk pomýšlet na nějaké zaměstnání a jakmile uhneme ze zajeté cesty, vždy je zle.

Tím to však nekončí. Kdo z nás si položí otázku : Když udělám toto, tak, co se stane? Málokdo. Mnozí si řekneme, že to nějak dopadne, a pak se zase uvidí, co dál. A zkuste s tímto přístupem třeba postavit dům. Šachista zkrátka hledá všechny možné varianty příštího vývoje, ať už jde o tahy jeho vlastní, tak samozřejmě i o možné reakce soupeře. Jen tak je možné vyhodnotit pokud možno jedinou hranou správnou cestu, kterou lze v reálném životě transformovat do mnoha podob. Vždyť člověk se pod mnohými vidinami snadno unáhlí a to se mu může stát osudné, třeba na obyčejném přechodu pro chodce, když se až moc spěchá.


Když jste namačkaní v malém prostoru a ještě s problémy, je to špatné. Takové jsou i šachy. Na úvod vyrazit co nejdál k soupeři a získat prostor.

Šachy si tedy jistě pro svoji tisíce let hlubokou filosofii zaslouží velikou úctu, byť se jim třeba, jako hře nevěnujeme, nebo je zkrátka neznáme. A aniž bychom si to připouštěli, tak je vlastně mnohdy v obyčejném životě hrajeme.

Není ani důležité, kdo je nyní mistrem světa a popularita ve srovnání s jinými sporty není velká, ale určitou originalitou se Česká republika chlubit může. Již loni prvně vyrazil z Prahy Šachový vlak na tuším šestidenní projížďku přes metropole, jako jsou Bratislava,Budapešť, Krakov či Berlín a v jeho útrobách, se u hracích stolů odehrával turnaj o zajímavou hlavní trofej, kterou byla ve sklárnách zhotovená parní lokomotiva. Turnaj byl otevřený každému zájemci, ovšem startovné nebylo díky atraktivitě akce zrovna malé. Výsledný efekt byl však tak pozitivní, že i letos na podzim byla akce uspořádána znovu, i když se vlak na svoji okružní turnajovou cestu vydal opačným směrem. Ještě dodám, že kromě hry za jízdy v samotném vlaku, se účastníci na konci každého hracího dne oddávali běžné turistické rekreaci v dané cílové metropoli, včetně noclehu. Novým myšlenkám se meze nekladou.

A ještě malá zajímavost na konec. Šachy se kdysi hráli dálkově pomocí poštovních korespondenčních lístků ( 0.30 Kčs) a několik partií hned současně. V rámci urychlení turnaje vypadal korespondenční lístek v závěru každé partie například ,,takto": Pokud na můj tah X zahrajete variantu A, odpovím Y, pokud variantu B, budu pokračovat Z. Pokud na mé Z odpovíte C, budu hrát H, pokud D, tak zahraju L. Ta písmena jsem si vymyslel, abych vás zde neobtěžoval se šachovou notací, která se při každé partii vede. Při dnešních internetových turnajích je to už jen zábavná vzpomínka.

SŠ.

středa 26. prosince 2012

Technika žije a roste s námi.


Co by na tomto pilotním obrázku mělo být? Kombajn? Televizor, notebook, meteostanice? Že to nijak nesouvisí? Nakonec jsem vybral originalitku. Tímto způsobem se snažila loni jedna organizace upozornit veřejnost na neuspokojivý stav kostelíku Sv. Ducha v Liběchově. Cítíte to prolínání časů?

Tak jsme akorát bohužel zase  o rok starší a jinak se vůbec nic nezměnilo, slýchám často kolem sebe. Jenže, ono se to mění, stále rychleji, a dokonce i ti největší odpůrci techniky musí přiznat, že bez určitých základních znalostí  by již nemohli existovat. Vždyť, dnes už i někde v čekárně musíte elektronicky zadat, ke komu jdete, a pak sledovat na světelné tabuli, kdy přišla vaše chvíle.

Zatímco naši dědové brali kombajn, jako úžasný pokrok a někteří se dožili dvou televizních programů a transistorového rádia, tak další generace již objevovala věci, které současná generace zná již jen z retro-seriálů. To bylo pane slávy, když se nechal kotoučový magnetofon nahradit malým kazeťákem. A na počátku devadesátých let, pak přišly kazety větší, kterým se říkalo VHS, a které způsobily, že lidé houfně počali opouštět kina a vzali útokem videopůjčovny. Vynález CD a DVD nechal tuto eru nenávratně historii. Dokonce mě tehdy v legraci napadlo, že k dokonalosti už snad chybí jenom způsob přenášení vůní a pachů na dálku, a popřípadě vlhkosti okolí, aby měl člověk prostředí, které chce kamsi zaznamenat opravdu komplet.

Tak k tomu nedošlo a asi jen tak nedojde :-) , ale dálkové přenosy s příchodem internetu způsobily opravdovou revoluci. Pokud někdo na přelomu tisíciletí někdo vykřikoval, že mu mobilní telefon stačí jen k volání, tak dnes již nemůže nevidět, že současné přístroje jsou schopné vám téměř kdekoli přenášet třeba přímý televizní pořad. Skutečně, kdybychom se měli zabývat všemi domácími vynálezy posledních let, tak to ani nezvládneme ( Play-stationy, note-booky, meteostanice, volkmany, netovými rádii...). Jestli-že si první uživatelé Windows zvali někdy na pomoc své zkušenější kolegy a přeinstalace osobního PC byla pro ně černou můrou, tak dnešní návody na zřizování domácích počítačových sítí jsou realitou doby a vzrůstá rozdíl gramotnosti mezi lidmi. Skutečně, dnes je i u uchazečů o práci předpoklad, že mají při nástupu na místo určité základní technické znalosti, které jsou ochotní dále rozvíjet.

O tom, jak s námi technika vyrůstá, se přesvědčujeme denně, aniž bychom si to vůbec uvědomovali. To, co bylo dříve běžné v počítači, později v notebooku a mobilu, se dnes stává i televizním standartem, a tak, se vlastně každý věnuje zábavě dle svého gusta. Od běžných PC-her, až po sledování různých médií. To, co bylo dříve vzácné, se dnes vlastně stává bezcenné. Díky internetu má člověk vlastně ihned vše na dosah. A tak si tak člověk mimochodem někdy vzpomene na eru hippies, dítek, kteří měli vše a utíkali od techniky zpět k přírodě. Ale, abychom nekončili tak zvláštním pohledem na prostředí, jenž se nám nabízí a proniklo do naši blízkosti, aniž bychom se nějak o něj příliš snažili, tak závěrem jedna otázka... Přinesl  vám Ježíšek nějakou zajímavou knížku ? :-).

sobota 22. prosince 2012

Hej pane, dělejte si s tou holkou co chcete! Vánoční trhy na Mělníku.


V minulém článku jsem se trochu pozastavil u termínu konání vánočních trhů na Mělníku. Není divu, vždyť poslední dny před vánočními svátky patří kromě finišování domácích vánočních příprav již tradičně slavnostním rozlučkám se zaměstnanci v mnoha firmách a víkend již zve k návštěvám a vzájemným výměnám dárků. Mimochodem, snad by se slušelo zde také ještě zmínit, že naše největší mělnická  firma http://soutok.blogspot.cz/2012/09/erwin-junker-kral-melnickych-firem.html v roce svého jubilea přizvala na velkolepé oslavy i své bývalé zaměstnance. I tak si řada lidí našla už jen ze zvědavosti aspoň chviličku na návštěvu vánočních trhů a určitě nelitovala. Jak můžete vidět už jen z obrázků, tak atmosfera byla vskutku velmi milá a pokud můžete, tak určitě ještě dnes, nebo zítra vyražte.


Stánky s nejrůznějším sortimentem si našli nejen své diváky, ale i kupující.


Krásným vánočním stánkům dominovala divadelní scéna, kde se dnes střídaly především skupiny Ambrosia a Innamorata. V tuto chvíli jsem vůbec netušil, co na mě fotografa děvčata ušila.


Rozeběhla se nečekaně s podia ke mně a vzkřikla, jak se na středověk sluší : ,,Hej pane, dělejte si s tou holkou, co chcete! " Zbytek nechám vaší fantazii :-).


Milá to děva. Tady pro Soutok ona dotyčná osoba ráda zapozovala a  pozdravila  lid mělnický, jenž tak rád vítá jindy svého krále Karla IV. a on zase lid milý mělnický svůj.



 Ačkoliv byla teplota příjemně kolem nuly, tak otevřené ohniště bylo velmi pěknou  dekorací, jako ostatně vždy po čas trhů.


Kovář i další řemeslníci patří ke kolorytu trhů.


Krásná přehlídka porcelánu.


Děvčata skutečně dovedla lid mělnický zapojit do svých her, počínala si opravdu mistrně a lidé se vskutku bavili.



Tady máme stromeček u symbolického vstupu na tržnici.


A tady je už letošní mělnický vánoční strom.


Soutok vám děkuje, že si nacházíte cestu na jeho stránky, přeje vám krásné i pohodové prožití svátků vánočních a úspěšný vstup do roku 2013 ;-):-).

SŠ.

neděle 16. prosince 2012

Vánoční trhy jinde končí, na Mělníku teprve začnou.



Asi každého návštěvníka našeho města zákonitě musí upoutat množství těchto prodejních budek na náměstí, které jsou stále ještě zavřené, ačkoliv předvánoční shon právě graduje. Situace je vskutku groteskní.

 Některé rodiny již mají vše nakoupené, těší se, jak v pátek konečně zakončí náročnou pracovní sezonu a možná, že už někteří v sobotu vyrazí s dárky k příbuzenstvu. Jiní dnes po včerejší ledovkou vyžádané pauze konečně vyrazili na nákupy, či snad spíše realisticky na obhlídku. ,,Tak co, kdo měl dnes otevřeno ? " přišla slova, která již znala odpověď. Usmál jsem se a tazatel si odpověděl sám: ,,No , jistě drogerka pod branou a kniha". Ano, taková byla stříbrná neděle zde, i když bych určitě křivdil Supraphonu ( dnes se jmenuje asi jinak) a třeba ještě někomu. V každém případě jsem měl motivaci na článek.

Tak co sousedé, jak to vypadá u vás?


Má první návštěva vedla na web výstaviště v Lysé nad Labem, které často plní plakátové plochy našeho města i díky dobrému dopravnímu spojení. Jak tak koukám do programu na http://www.vll.cz/kalendar-vystav, tak tady měli od 30.11. do dnešního 16.12. Vánoční výstavní trhy. Teď mají až do ledna pauzu a 11.1. 2013 tam začíná výstava Náš chovatel. Přijde mi to celkem logické.

Pak jsem navštívil web Litoměřic. I tady ve středu této stránky na http://www.litomerice.cz/cz/akce.html , se dozvíme, že tu trhy probíhají na náměstí od 7.12. do 22.12. 2012. Také vcelku logické.

Nakonec jsem tedy navštívil http://www.melnik.cz/kultura-skolstvi-pamatky/kulturaa/kulturni-kalendarr/ostatni/2008-07-22.html ,
abych mohl přinést informace, kdy že se tu otevřou na náměstí také u nás konečně stánky. Vězte, že to bude ve čtvrtek 20.12. a potrvá to do 23.12. Tak nějak nevím, jak dalece jsou trhy v takovém termínu ještě zajímavé, ale to si jistě posoudí každý čtenář sám. Ostatně, myslím, že na trhy, aspoň tady, se už nechodí ani tak něco kupovat, jako se spíš nechat případně něčím zajímavým překvapit, co by na poslední chvíli ještě mohlo obohatit naše domácnosti.

sobota 15. prosince 2012

Vánoce jinak.


Blíží se Vánoce a čtenáři všech médií si zvykli, že se objevují různé články o tom, jak se Vánoce slavily u nás v dobách minulých, nebo, jak se slaví jinde ve světě. Ostatně, asi každý zvídavý člověk ví, že tuším třeba v Anglii se děti dočkají dárků pod vánočním stromečkem až 25. 12. ráno, že jinde mají Santa Klause, či že pravoslavné Vánoce začínají později.

Čím, ale skutečně jsou Vánoce pro běžného pracujícího Čecha dnes? Tak především jde o dny volna, kdy si mnozí z nás můžou dělat takříkajíc, co chtějí a naše všeobecná představa je spjata s konzumací vánočních dobrot a popíjení všelijakých tekutých pochutin. Je to příjemné? Tak, samozřejmě ano, ale má to jeden háček. Najednou je po svátcích a časem si je ani nepamatujete. A pak je tu skupina lidí, která se ihned po Štědrém dni zabere do svých dárků a nemá klid, dokud si dostatečně nepohraje, nebo nepřečte zajímavou knihu, či popřípadě více knih. Kdy jindy je na to také tolik času ;-)? A navíc není třeba se nějak moc vytrhávat od téma nějakými povinnostmi. Co člověk navíc už ví ( pokud jde o vzdělání knihou), to už má jakoby doma ( v hlavě). Tato skupina lidí, však zase někdy přemýšlí, co že to vlastně ty minulé, nebo už předminulé Vánoce dostala, ale časem si to také bude již jen těžko vybavovat. Jsou však věci, které dokáží náš vánoční čas navždy zapsat do našich pamětí. Jaké?



Někdy nám napomůže cosi, co zrovna letí společností. Kdo by si například nevybavil, jak jsme loni o Silvestra postávali u Hořínských komor a očekávali příjezd lodi na počest Václava Havla? V roce 2004 byla média zase plná zprávy, že u nás začne jezdit Pendolino a nejprve to bude zkušebně na trati Praha-Děčín. Měl jsem tehdy první digifoťák po novotě ještě bez zvuku, ale nemohl jsem si to samozřejmě nechat ujít. Nejprve jsem jen nesměle vyhlížel soupravu asi dvakrát od mělnického zámku ( trať lze spatřit prakticky už od Horních Počapel po Vraňany), ale pak už jsem neodolal a jelikož nebyla valná zima, tak jsem si dojel pro  vrchní video až k Dolním Beřkovicím. Na video již byla tma, ale je patrné, jak se skříň soupravy naklápí a koleje zde dělají skutečně výborný oblouk pro fotografování vlaků.


A tak jsem si druhý den vyjel na kole ještě jednou za světla, abych měl přece jen koukatelnější video. Toto jsou možnosti, které nám mohou na Vánoce přinést média. Další možnost, jak si zapamatovat některé Vánoce je, že sami od sebe dostaneme nápad a uděláme něco, co si budeme jistě dlouho pamatovat. Stačí akce na jeden den. Občas takové nápady člověk opravdu dostane, ale to je již námět pro vás čtenáře :-).

pondělí 10. prosince 2012

Na Mělníku se přepisují dějiny pivovarnictví.




Lidé se odjakživa rádi baví o víně i pivě a o jejich konzumní kvalitě. Kdo chce vědět více, tak samozřejmě zjistí, že  pivo pili již staří Sumerové, kteří jsou pokládáni všeobecně za první civilizaci na světě a žádný film z období antiky si zase neumíme vůbec představit bez vína. Krom toho, je všeobecně známo, že obojí je v určitém množství nejen lahodné, ale i zdraví prospěšné a leckde ve světě si ani neumí představit, že by se mělo jídlo zapít něčím jiným.

Zajímavý je i pohled na to, jak se třeba u nás v Čechách postupně přenášelo vaření piva z měšťanských domů do malých pivovárků a odtud vedla cesta až ke známým vyhlášeným výrobním pivařským gigantům, přičemž ty malé mnohdy zanikaly. Rozvoz piva byl v takových 70. a 80. letech 20. století záležitostí vyloženě oblastní. V samoobsluhách i v restauracích bylo obvykle k mání několik druhů piv ze Středočeského kraje a pokud jste nevyrazili někam na výlet či na dovolenou, tak jste prakticky nepoznali více značek. A tak se rodili takzvaní skalní příznivci Krušovic či Smíchova a pivo mělo jako-by roli jen jakéhosi společenského doprovodu. Zkrátka, šlo se jako na pivo, ale ani ne tak kvůli chuti, jako popovídat si s přáteli a nesedět na sucho. Že lze pít pivo také více na chuť, jste poznali tehdy, když jste přijeli někam, kde vám ani trochu nešmakovalo, nebo vás naopak oslovilo. A tak se tehdy stalo  i jakousi určitou modou jezdit někdy například právě i třeba do Prahy ke Flekům.


S rozvojem supermarketů jsme si možná mnozí uvědomili, že i ten nejbližší konzumní svět není zas až tak malý, že není třeba za těmito nápoji jen kamsi cestovat, ale že si nás najdou samy a přijdou třeba i až ze zahraničí. Současně s lahvovými produkty se počaly rodit jakési vinotéky všeho druhu a pozadu nezůstalo ani pivovarnictví. Znovu se počaly rodit malé, až dokonce rodinné pivovárky a ze Západu se k nám počalo šířit hoby, kterému se říká homebrewing. Někteří jedinci prostě dostali chuť si zkusit vyrobit pivo vlastnoručně. Jenže, tím to všechno nekončí, ale naopak. Zprvu se počaly jen tu a tam objevovat reklamní pivní kolekce z našich pivovarů a pivovárků, a zákazník si stále více uvědomoval, jakým rozmanitostem se těší různé značky a druhy. A aby toho nebylo málo, tak se počaly rodit pivní festivaly a festiválky, a po vzoru vinoték se již někde objevují i přidruženě pivotéky.

Jsou však lidé, kteří dovádějí dějiny zlatavého moku téměř k dokonalosti a k naší radosti si řekněme, že se tak děje přímo i u nás na Mělníku. Již žádné zaběhlé zvyklosti, kde hospůdka uzavře obchodní transakci, se dvěma či třemi pivovary, které patří mnohdy ke gigantickým značkám produkujícím kvanta moku a vypočítáváním, kolik objednat sudů, aby se vše vypilo, aby byl o značku zájem, aby se nemuselo pivo slevňit a aby se nezkazilo.


V hospůdce Němý Medvěd ( http://www.nemymedved.cz/), se rozhodli jít cestou nejistého dobrodružství a originality, ale zřejmě se vyplácí. Zvláště v pátek a sobotu večer již někdy nepostačuje kapacita míst k sezení. Není snad třeba zde zmiňovat takové ty věci, které snad každý příznivce testování zlatavého moku zde z Mělníka jistě zná, ale snad jen pro ty, co opravdu nevědí, oč vůbec běží, tak aspoň ve zkratce. Zkrátka, máme tu dvanáct píp, z nichž osm slouží pro čepování piva a zbylé jsou pro víno a limonády. Z těch osmi si podnik udržuje čtyři stálé stabilní značky a kvůli těm zbylým čtyřem sem právě zavítají pivní fajnšmekři, aby ochutnali značku takzvaně na ochutnávku. A tak se zde host může nečekaně potkat třeba s točenou čtrnáctkou odkudsi z Valašska, nebo klidně i se zahraničním pivem. Měl jsem tu možnost ochutnat například vedle berounského Medvěda, také vynikající pivo značky Nomád, a aby byl čtenář v obraze, tak opravdu musí kliknout na tento odkaz...http://www.pivovar-nomad.cz/ .


Jenže, tím lidé od Němého medvěda zdaleka nekončí. O pivu umí vyprávět nesmírně poutavě a je vidět, že dělají svoji práci především s opravdovou láskou a zápalem. Sami se dokonce věnují i vaření vlastního piva a nutno říci, že nejde o nějaký pokus, či zanedbatelnou průměrnou kvalitu, ale o výsledek na vysoké úrovni. K tomu všemu má pivnice vyřešenou i gastronomickou část na originální úrovni. Žádná dovážená či ohřívaná jídla, žádné syrečky, utopenci, či kyselé okurky, ale dokonce vlastní forma doprovodné stravy podle časových možností obsluhy. Pro mě bylo zajímavou informací také to, že trvanlivost piva je také dána tím, jak se s ním zachází v návaznosti na prostředí. Pokud někdo v největší zimě uskladní sudy v teplém sklepě, tak nápoj dostane určitý teplotní šok, což se promítne na mnoha faktorech. A další takovou zajímavostí například bylo, že dnes již existují služby, které sami o sobě objedou několik malých pivovárků a dodají objednané, čímž má správa podniku mnohem více času, se věnovat shánění různých unikátů. Do budoucna mají chlapci  ještě řadu zajímavých nápadů, ale domnívám se, že pro začátek vykročil podnik skutečně správnou i hlavně vskutku originální stopou a vytvořil na Mělníku něco, co zde chybělo, a to příjemnou pivnici, která je opravdu  nadstandartní. Přejme jim, ať se jim daří, ať je práce baví, a tady vidíme ukázku dokonalé symbiozy, kdy jsou spokojené obě strany za vzájemného přispění.

neděle 9. prosince 2012

Představuje se vám organizace DOGPOINT - nový provozovatel mělnického útulku


Kdo jsme?
V listopadu roku 2012 nám bylo oznámeno, že nás město Mělník, na základě veřejného výběrového řízení, vybralo jako nové provozovatele místního útulku. Naše působení ve městě začne 1.1.2013.  Rádi bychom se tedy představili a pověděli vám, kdo jsme, a co děláme.
Jsme tým mladých lidí se společným zájmem – pomáhat opuštěným a týraným psům. Každý z nás má bohaté zkušenosti z nejrůznějších oborů, a to nejen kolem zvířat, a dohromady intenzivně pracujeme na novém pojetí slova „útulek“.
Naše společná práce začala v únoru roku 2011 a oficiální vznik organizace Dogpoint se datuje k  1.6.2011.
Nové pojetí „útulku“
V prvé řadě pracujeme transparentně. Náš účet je veřejně přístupný, je tedy možné sledovat pohyby peněz. Pravidelně zveřejňujeme informace o našem hospodaření, činnosti a toku peněz. K 31.12.2012 bude na našem webu zveřejněna již třetí takováto informace a v naší transparentní činnosti hodláme pokračovat i nadále. Jde nám o to, aby veřejnost viděla, jak je s jejími dary nakládáno, je to jakýsi částečný revanž a poděkování za to, že se rozhodli podpořit právě Dogpoint. Stejně tak je naše organizace řádně přihlášena na finančním úřadě, všechny příjmy k výkazu pro FÚ pečlivě evidujeme a na našem webu budeme zveřejňovat i prohlášení o bezdlužnosti.
Na prvním místě je pro nás však péče o zvířata. Nespokojíme se pouze se zajištěním základních potřeb, nýbrž neustále posouváme naše možnosti.  Zabýváme se přímou prací se zvířaty. Od socializace a získávání důvěry, přes práci s nebezpečnými nebo extrémně bojácnými zvířaty, až po speciální výcvik hůře umístitelných zvířat, především pak psů. Naši členové jsou odborně způsobilí k výkonu odchytu, masáží psů, základního výcviku, speciálního výcviku (pachové práce, ochrana osob a majetku, sportovní kynologie), přes zkušenosti například s tzv. bull sporty, až po vlastní figuranty.  Pes zavřený v kotci a bez vyžití má velmi malé šance na umístění, kdežto zvíře, které je zaměstnáno jak fyzicky, tak psychicky, a je sním pracováno, vykazuje mnohem uvolněnější chování a je zvyklé na spolupráci s člověkem. Takovéto zvíře má pak mnohonásobně vyšší šanci na nalezení nového domova.


Máme také zpřísněné podmínky adopce zvířete. Osvojitelé jsou pečlivě vybírání na základě vyplněného dotazníku a osobní návštěvy u zvířete. Jen tak můžeme minimalizovat riziko, že bude zvíře vráceno z důvodu, že si s osvojitelem „nesedne“. U štěňat provádíme tzv. PAT testy, které nám napoví, pro jak zkušeného člověka, nebo jaký typ výcviku či práce, bude štěně vhodné. V případě, že zájemce bude chtít psa, u kterého hrozí riziko, že ho nezvládne, nebudeme se zdráhat tomuto zájemci doporučit psa jiného. Avšak osvojením zvířete to pro nás nekončí! Dle smlouvy jsou osvojitelé povinni o zvířeti podávat informace, které se pečlivě zaznamenávají do databáze, a zvíře můžeme kdykoli přijet zkontrolovat. V případě, že zjistíme pochybení, máme právo zvíře odebrat. Rozhodně to není o „buzeraci“ osvojitelů, ale o tom, aby zvíře mělo zajištěna alespoň nějaká svá „práva“, a mohlo mu být, v případě nouze, z naší strany kdykoli pomoženo.
Rozhodně se také angažujeme v boji proti tzv. živým dárkům! Zvíře je potřeba si řádně vybrat a promyslet si své možnosti. Tyto živé dárky ve většině případů končí zpět v útulcích.
Rádi také zapojujeme veřejnost – pořádáním brigád na útulku, možností venčení pejsků a cvičení s nimi, přednášky a nejrůznější akce, které bývají charakteru buď zábavného, vzdělávacího, nebo smíšeného. Především s brigádami máme velké zkušenosti a velmi nás těšil zájem veřejnosti o tuto formu pomoci, či aktivně stráveného dne. Všichni se zájmem se aktivně zapojit, jste vítáni!
brigáda-výroba podlážek 
Důležitým faktorem je pro nás i propagace. Čím více se o útulku a jeho svěřencích ví, tím větší šance, že více zvířat nalezne nový domov. Píšeme různé články do časopisů a prezentujeme útulek jako celek, a to i mediálně.
Chceme dokázat, že útulek může být místo, ze kterého nebudou návštěvníci ani zvířata frustrováni, ale že to bude místo, kam se budou lidé rádi vracet a zvířata odtud nebudou odcházet s žádnou psychickou ani fyzickou újmou.
Mnoho dalších informací si můžete dohledat u nás na webu – o tom, jak probíhaly brigády, jak cvičíme se psy, co je to PAT test, jak hospodaříme s financemi až po to, jakými hrdiny se mohou útulková zvířata stát.
Nezavírejte před útulkovými zvířaty oči, třeba právě oni mohou být těmi, kteří vám v životě velmi pomohou…

Věříme, že naše organizace spolu s občany Mělníka, dokáže pro takováto zvířata udělat maximum a budeme se na vás těšit v novém roce!

Zpracoval Roman Rak.