Jednou z našich nejkrásnějších rozhleden je Koráb. Všerubská vrchovina odděluje Šumavu a Český les. Fantastická rychlá spojení ke zmíněným cílům. Bezvadný a levný typ pro občana Mělníka na každý den.

 

Historické inspekční drážní vozidlo je ozdobou hlavního nádraží v Praze.

Přátelé, železniční spojení mě v poslední době doslova fascinují, a to i navzdory všemu tomu špatnému, co kolem naší železnice i speciálně ČD je. Není toho zrovna málo.

Posledně jsem tu psal, že když v pracovní den vyjedete z Mělníka prvním ranním autobusem ve 4.08 do Prahy, tak už v 8 00 jste v krásném hlavním jihočeském městě Českých Budějovicích. Takových příkladů je více. Vyjedete z Mělníka rychlíkem v 5.40 hodin a už v 9.53 jste s jedním přestupem v Kolíně v Břeclavi a v 11.30 dojdete procházkou k zámeckému minaretu v Lednici.

Další dvě fascinující spojení patří jihozápadu Čech. Kdo si oblíbil chodské Domažlice, nebo třeba i bavorský podunajský Regensburg, tak rád usedá do vlaku se jménem Západní expres, který končí v Mnichově. Přijatelná spoj vás z Prahy odveze v 7.38 a už v 9.58 jste v Domažlicích. Expresy tu jezdí ve dvouhodinovém taktu, a tak můžete jet dle možností už v 5.38 z Prahy s příjezdem v 7.58 do Domažlic. Příjezdy pro Regensburg jsou v 11.45 a 9.45 dle odjezdu z Prahy.

Praha-Domažlice-Regensburg-München stojí v 10 hodin v Domažlicích.

Ani se Železnou Rudou to nevypadá špatně a našel jsem spoj která jede třeba zítra z Prahy bez přestupu až na místo. Odjezd z Prahy v 6.08 a do Železné Rudy je příjezd v 9.40. To už je slibné k návštěvě Pancíře, Špičáku, nebo dokonce Velkého Javoru. Kdysi ( rok 2011) jsem v Železné Rudě dokonce přesedal do německé železnice ( jinak to žel nelze) a pokračoval s jedním přestupem do Pasova.

Mimochodem, dal jsem si nyní tu práci a zjistil jsem, že opravdu lze takto dojít až na Velký Javor i zpět, ale ani jeden vlak zpět nejede již přímo ( jedno přesedání v Plzni, nebo v Klatovech) a počítejte příjezd domů v pozdní noční hodině. Jinak je cesta na nejvyšší horu Šumavy pohodlná, i když neužijete v závěru lanovky, ale už je to zase 22 let :-).

Když jsem tak přemýšlel, kam se letos mimo jiné  na Jízdenku na léto vypravit, aby to bylo v Čechách, přitom někam dále, a abych měl možnost i kvůli stejně praštěným kolegům z netu otestovat zase z nějakého kopce pásmo DAB+, tak to vyhrála rozhledna Koráb. Proč zrovna Koráb ?

Kdyně.

 Z několika důvodů. 1.) Leží poblíž krásných Domažlic. 2.) Je asi poslední slavnou rozhlednou hraničního pásma od Lipna až po Tachovsko s nabídkou výhledů až případně do Alp, která mi ještě chyběla navštívit.. 3.) Je to opravdu urbanisticky zdařilá rozhledna, která nám může nepatrně připomínat naši Vrátenskou horu.

Ráno jsem tedy kvůli  výluce na železnici mezi stanicemi Neratovice a Praha-Vysočany již zainvestoval raději navíc do jízdenky PID a jel jsem do Prahy až nepříjemně nacpaným autobusem. Vlak mi odjížděl  z Prahy až v 7.38, tak jsem ani nemusel nějak extrémně brzy vstávat.

Celkem se během jízdy nic zvláštního nestalo. Už také nějak podléhám výkřiku techniky. Místo toho, abych si prohlížel krásnou krajinu kolem Berounky, tak jsem již také, jako řada lidí kolem mě čučel na  internet v mobilu. Ven z Prahy jezdí ráno vlaky ještě tak nějak rozumně plné, ale zpět to bývá již o něčem jiném. Kdo se nezeptá, ten mnohdy nesedí.

náměstí.

Najednou bylo 9.45 hodin, za okny se smálo sluníčko, lesíky, kopce i rybníky a já věděl, že už jsem u chodských Domažlic. Ačkoliv má valná část vlaků od Prahy směrem do Kdyně přípoje, tak zrovna tato spoj nemá. Jednoduše musíte projít nádražím na přehledný malý autobusáček, kam vám za několik málo minut ( stanoviště číslo 1) přijede od centra linka do Kdyně.

To jsem na jednu stranu uvítal, protože silnice byla parádní a zároveň jsem viděl, jak to vypadá v obci Kout na Šumavě a vůbec městys Kdyně. Zastávka Kout na Šumavě- sídliště mě pobavila. Byly to asi dvě bytovky s jedním patrem, jaké znáte třeba z Byšic u  hlavní silnice, nebo ze Střem, nebo snad i ze Stránky a Střednice. Tomu by snad sídliště ani nikdo neřekl. Paradoxem je, že jsem tam někdy někde v této obci před 50 lety byl z důvodu nějakých vzdálenějších příbuzenských vazeb na návštěvě.

Ve Kdyni v infocentru jsem se již našel. Tady jsou lidé  prostě otevřenější, dobře naladění, upovídaní, zkrátka Chodové. Paní ve středním věku po slově Mělník nějak zašvitořila a měla očividně radost i z toho, že ,,znám" Domažlice, a že odtud pocházela i jedna má učitelka . Asi si umíte představit, co vše jsme probrali, než přišla další návštěvnice. Byl jsem sice pozván do tamního muzea o jehož kvalitě nepochybuji, ale paní chápala, že tu jsem hlavně kvůli Korábu a srdečně jsme se již ve třech lidech rozloučili.

Žlutá značka vás vede k rozhledně.

Ve dvoře muzea probíhal nějaký trh, kde to vonělo vším možným a dokonce tu jedna paní v ozdobné krabici prodávala  sadu dárkového balení jakéhosi místního piva i se sklenicí, ale kdo by se s tím nyní tahal. To již bylo slušné vedro, tak asi 11 hodin a mě čekal výstup na kopec nad městysem. Nezdálo se mi to tak náročné a důvod je jednoduchý.

Už jen při pohledu do mapy zjistíte, že vysoký Český les a ještě vyšší Šumavu odděluje takzvaná Všerubská vrchovina, která má nadmořské výšky  v hodnotách naši Vrátenské hory a jen právě Koráb je ve výšce 775 m.n.m. , což je mnohem méně, než nedaleký Čerchov v Českém lese ( 1042 m.n.m.), kam vás Soutok vzal asi před dvěma lety.

Vlevo trhy, vpravo uprostřed budovy TIC a za ní muzeum.

Žlutá turistická značka na Koráb uvádí snad jen 3 km a skládá se ze tří druhů zážitků. Nejprve vás provede malebnou obcí s výhledem na rozhlednu. Pak odbočíte s okresní silnice a stoupáte svahem s krásnými výhledy na městys, Čerchov i bavorský Hoher Bogen. Však jsem také vzpomínal i na výstup na toto pohoří a obě cesty porovnával. Bylo to dost podobné, ale přece jen to byla z Furth im Waldu na vrchol mnohem delší cesta a bylo větší horko.

Pohledy zpět.

Z obou cest byl vidět Čerchov, ale tam byl trošku severněji. Poslední fáze tu vedla také lesem, ale cesta byla mnohem prošlapanější, než ta na Hoher Bogen, kde jsem objevil autoparkoviště. Asi v poledne jsem stanul již u restaurace, kde vám půjčí klíč od rozhledny a nepožadují ani zálohu. Všichni návštěvníci seděli venku a restaurace zela prázdnotou.

Nebylo tam mnoho lidí. V patře byl jakýsi penzion a zdálo se, že návštěvníci penzionu měli snad rozhlednu v ceně, protože z patra vedla pěší lávka přímo ke vstupním dveřím rozhledny, zatímco návštěvník musel vystoupat od restaurace několik schodů.

Ani vám nevím, kolik to bylo schodů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Rozhledna_Kor%C3%A1b

https://www.levneubytovani.net/ubytovani/chata-korab/

Výhledový ochoz má tvar trojúhelníku. Všechna okna byla zavřená až na asi dvě ventilačky, což způsobovalo, že tu dlouho nikdo nevydržel. Mezi návštěvami byly celkem prodlevy, což je možná proto, že nižší Všerubská vrchovina není tak zvučná, jako vyšší sousední pohoří. Ovšem, průvodce i zde nabízí kromě noclehu možnost spatřit Alpy, jako je tomu například na Pancíři.

Pamětní kámen.

Mně tu hrálo vše do karet. Jakmile odešli návštěvníci, již jsem zkoušel otevřít nějaké okno, a to se dokonce povedlo klasickým způsobem. Chtělo to jen několik pokusů a trošku síly. To znamenalo moc. Jednak se teplota stala přijatelnější a nevěřili byste, co to udělalo s rádiovým signálem. Ten stoupl z půlky stupnice u mnoha multiplexů na plný výkon.

Nemíním vás tu s tím otravovat. Ani pro mě to nebylo nic zvláštního. Je to hlavně o podmínkách, které při takovýchto návštěvách prostě nejsou. Co to je sousední Bavorsko za plno ? A že tam těch muxů mají kvanta. Mnohdy chytíte vzácnější věci z mělnické vyhlídky, když ty podmínky jsou. Alpy jsem neviděl, ale výhled byl zhruba od Velkého Javoru až po Čerchov. Mám sice rozhledové tabule nafocené, ale ani jsem je nezkoumal.

Penzion s rozhlednou Koráb.

Co já se jen nahledal těchto několika následujících snímků. Když celou dovolenou fotíte mobilem i foťákem a ještě relativně hodně cestujete, tak je to doslova peklo dát to nějak dohromady. Když vše napíšete, a pak pátráte v ještě neroztříděném souboru, který má dva a půl tisíce snímků, tak to neuvěřitelně vydá skoro na celý den práce.

Detail na Hoher Bogen z foťáku.

Penzion s restaurací a venkovním posezením.

Rozhledy na stěně chaty. Toto tam žel nikde neprodávali. Na první pohled se zdá, že je to ještě podrobnější, než tabule v ochozu, ale zatím jsem to ani nezkoumal. teď se na to teprve podívám :-).

Čerchov v detailu. Jako hvězdář si připadám, když se dívám asi dva roky nazpět v čase. Tehdy jsem stoupal od vlaku k rozhledně  z obce Trhanov snad 2 hodiny 45 minut.

Když jsem byl asi v polovině výzkumů a pořád jsem nechtěl přijmou fakt, že je prostě Rakousko odtud daleko a podobně i Itálie a Švýcarsko, byť je tu pohádkově rozhledové a člověk by si ty podmínky přál, tak se na schodech ozval dupot a dětský křik. Ne snad, že bych chtěl být pes na děti, ale měl jsem vůbec právo na otevírání okna ? Hned jsem jej zavřel. Za chvíli tu byl ve věži celý tábor dětí, které to ani moc nebavilo a užíval si snad jenom vedoucí.

Rozhledna Koráb. Na snímku je vidět i lávka od penzionu v patře ke dveřím rozhledny.

Když začaly sílit nářky na horko, tak ani vedoucím nic nezbývalo a za chvíli všichni skončili v tubusu schodiště. Tak tak, bezpečnost musí být. To si na triko vzít nelze. Hned jsem otevřel okno, dokončil pokusy, o kterých budu na webu zřejmě diskutovat se stejně praštěnými kolegy, a jako uvědomělá osoba jsem za sebou okno zavřel.

Byl krásný čas a jistě bych nemusel nikam pospíchat, ale protože jsem svoji misi splnil a dovolenkový večer doma má také něco do sebe, tak jsem se snažil stihnout vlak s odjezdem v 15.08 ze Kdyně. To se zprvu zdálo pohodové až romantické, zvlášť když se člověk kochal při sestupu opět výhledy a vezl si domů vše co chtěl ( vizitky, pohledy), ale pak to bylo slušné drama a slunce mi dávalo.

Kdyně je totiž v dolíku a nádraží je nekonečně někde v kopci. Popobíháte do kopce, leje se z vás a vůbec nevíte, jak dlouho to bude ještě takto trvat. Přiběhl jsem jen pět minut před odjezdem vlaku, který měl být v 15.25 v Domažlicích. Měl jsem takovou vizi, že bych snad ještě mohl zrychleným přesunem dojít do Domažlic na krásné veliké náměstí, protože mi rychlík do Prahy jede v 16.08.

Když jsem se ještě na nádražíčku ve Kdyni dal do řeči s nějakou postarší paní, která tam kromě mě čekala na vlak, tak vše vypadalo zase tak optimisticky, ale nějak se ukázalo, že vlak nemá jet  z Domažlic v 16.08,ale už v 16.01. I tak jsem se pokusil o zrychlený přesun, ale dvě ulice před náměstím jsem to raději vzdal. Však jsem už asi před třemi lety tuto trasu z centra k hlavnímu nádraží absolvoval a matně si ji pamatoval, ale tohle už postrádalo smysl.

Pohled na Kdyni s Čerchovem na pozadí.

Jak se to dělá ? Když víte, že máte čas 30 minut do odjezdu, tak je jednoduše jasné, že na rovince můžete jít tak nanejvýš nějakých 13 minut, a  pak je nutné otočit. Když nejste dost rychlí, tak je to prostě procházka bez efektu, ale je to zajímavější ,než těch 30 minut prosedět. Kdybych jen věděl, že až dojdu na hlavní domažlické nádraží, tak budou hlásit 20 minut zpoždění.

Tam nic zajímavého není. Automat na kafe, klimatizovaný prostor s pohodlnými sedačkami, a to je vše. Jen jsem s úsměvem pokynul na dvojici, která ráno seděla ve vlaku z Prahy přes uličku a zřejmě byla na návštěvě u příbuzných. To čekání bylo strašné. Hlásili, že je to z důvodu čekání na přípoj. Ale ano, oni mají vlaky zpoždění i v cizině, ale my tady v Čechách žijeme v klamné představě, že to na Západě není

Přitom právě největší zpoždění mívají odpoledne vlaky přijíždějící ze zahraničí, ale jak které. Vypozoroval jsem na svých dovolenkových jízdách, že největší zpoždění mívají vlaky jedoucí z Berlína a z Budapešti. Pozorovací stanoviště Břeclav. Pak to jsou Domažlice, kdy to odpoledne z obou směrů bývá od nuly po 20 minut. Nejlépe jezdí Vindobona ( Praha-Břeclav-Vídeň-Graz), která mi aspoň do Kolína i odpoledne do Břeclavi jezdila vždy tak, jak měla.

Je za tím 9 let letních pozorování :-). Ostatně, kdybych mohl letošní situaci vrátit zpět, tak bych si nyní již po zkušenostech jistě předem zjistil zpoždění vlaku na klasické stránce ....

https://kam.mff.cuni.cz/~babilon/zpmapa

Zdá se, že je tam i blízké zahraničí.

Tak pravda, tentokrát rychlík přijel do Prahy místo v 18.21 asi v 18.50, ale co na tom záleží, když máme s Prahou slušné spojení a ještě dovolenou. To si užíváte ve vlaku vše, co vám dá. Tentokrát to byl vagon plný docela hlučné italské mládeže, kde se na závěr cesty ptal jejich vedoucí lámanou češtinou, zda už je to opravdu konečná stanice Praha :-).

V ochozu.

Na prostředku pohoří Hoher Bogen.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Schwarzriegel

I tady jsem byl rád za internet, ale skály nad Berounkou jsem si již vychutnával. Občas se někde objeví ti s místenkami, o kterých nikdy nikdo netuší, kdy kdo nastoupí a  koho slušně vyhodí. Nu tak co ? Letos jsem se jednou stěhoval přes uličku, ale ještě mám v hlavě matně několik let starý příběh, kdy se  po delší době smála značná část jednoho veselého zájezdu tomu, jak jsem uvolnil sedadlo, abych se na jiném sedadle asi o pět metrů dále stal na úrovni veselé diskuse jakoby prozatímním členem zájezdu :-).

Cestou z rozhledny do Kdyně.

Už jsem chtěl popřát pěkný zbytek víkendu a náhle čtu v nadpisu, že jsem tu slíbil ještě typ na parádní víkend. Já to vlastně nakousl posledně. Což si tak vyrazit do Saska na Velký a Malý ležící kámen, za nímž zapadá na Mělníku na obzoru o slunovratu slunce ? Je to jednodušší, než jsem si myslel.

Vlevo Hoher Bogen při sestupu.

Na pozadí Kdyně je Čerchov.

.

Dominanta  Domažlic je tím prvním co vás vítá. Je jedno, zda přijedete dopoledne z Prahy, nebo zda se vracíte z Německa..

Vyjedete v sobotu v 6.50 na celodenní DUK za 140 Kč a v 7.52 jste na západním nádraží v Ústí nad Labem. Tam si necháte ujet již náš klasický vlak z Děčína do Kadaně. V 8.22 totiž přijede z Děčína spěšný vlak, který jede speciálně do stanice Moldava v Krušných horách, kam přijede v 9.55. Po návštěvě TIC jen přejdete hranici a po dvou hodinách chůze jste v hlavním cíli na Grosser Lugstein ( 899 m.n.m.).

 Není třeba se vracet. Po dalších třech hodinách jste na již známé Komáří hůrce, odkud můžete sjet část cesty lanovkou. Když absolvujete celou cestu až do Bohosudova na vlak pěšky, tak to dává 24 km a 6.47 hodin. Odtud krásně navazuje vlak v 19.40 s příjezdem ve 21.02 na Mělník. Jen to chce odvahu a vyjet co nejdříve, dokud je ještě léto :-).

S Italy ve vagoně jsem se u Berounky rozhodl z vlaku fotit.

Na chvíli vykoukl i Karlštejn.

Je to kraj lesů a skal nad řekou Berounkou.

Příjemnou cestu do příštího a již srpnového týdne !

Děkuji za dvě krásná výstižná slova v komentáři k článku, která snad musí potěšit každého autora. Hezký víkend ! Docela se divím, že se Vám podařilo komentář publikovat. To je hrozné vylepšení webových služeb. Pokouším se Vám odepsat a hlavně to odeslat. Snad se to povede. Ne nejde to!!!!! 

Co na vás čeká v srpnu ? Dny lidové architektury Středočeského kraje vás zvou do obce Vepřek, kde mají dostaveníčko příznivci vodních mlýnů. Další srpnové akce RMM. Web Můj Mělník v ohrožení ?

 

Máme tu poslední červencový víkend, venku buď prší, nebo se očekává déšť, a i když se chce občas někomu spát, tak já teď budu psát :-). Mimochodem, jak jen ten náš jazyk občas svádí k rýmům a veršům.

Začnu takovou věcí, která se dotýká všech, co se zajímají o mělnickou historii. Co to vůbec je ? Vše, co má spojitost s našim městem a časem. Nedávno jsem si třeba zakoupil knížku s titulem Mělník na starých fotografiích 1970-1989. Jenže, čas se nezastaví a utíká pořád pryč.

V letech 2007- 2011 jsem psal takový spíše fotografický web o  našem městě, který na mě samotného s odstupem let již působí zvláštně. Tehdy se totiž teprve  ta hlavní revitalizace města rodila a zase to vypadá úplně jinak, než dnes. Také jsme se tehdy prvně podívali třeba do středověkého podzemí ( 2005), do obranného městského systému, do chrámové věže......

Plno věcí bylo tehdy poprvé a v případě návštěv středověkého podzemí i nadlouho naposled. Jsou tu zaznamenány i věci, které dnes už neexistují. Takové Léto s párou na trati Mšeno-Mělník je již bohužel minulostí.

Přešel jsem v listopadu 2011 na tento web, kde jsem mohl více rozvíjet své četné záliby a navíc jsem zcela zapomněl, jak s původním webem pracovat, a jak se dostat do redakčního systému. Od té doby mi již asi dvakrát přišel e-mail, kde jsem byl upozorněný, že bude můj web zrušený. Naposledy to bylo takovým stylem, že jsem varování sotva zaznamenal a byla mi dána taková nenápadná možnost k záchraně webu, ale u elektronických médií nemůže člověk nikdy s jistotou tvrdit, že něco zachránil.

Přitom mi pochopitelně vše dalo práci i spolklo čas a nějakým způsobem jsem v minulosti zkoušel již stránky zálohovat pro případ zániku, aby mohly být případně materiály pro zájemce uchovány. Navíc jsou všechny archivní věci takovou pokladnicí, která se čas od času může hodit a bývá vynášena na světlo. Protože je to však týden, kdy jsem byl varován, že je docela možné, že web do tří týdnů zanikne, tak i přes stažení stránek do záloh je to samozřejmě příležitost, abych vás na stránky znovu pozval.

Trošku to připomíná konce legendárních kapel, kdy vykřikují, že jde zaručeně o poslední koncert, ale já to udělat musím, protože ten web mi může společnost opravdu zrušit, a i když se třeba s obsahem někdy v budoucnu setkáte i zde v nějakém článku, nebo seriálu, tak už to ale nikdy nebude ta originální webová adresa, na kterou se budete moci kdykoliv připojit.

Skoro mi přišlo, že společnost ( ta co vám umožňuje provoz zmíněného webu) tak nutí blogery, aby si museli další práva kupovat. To mi přijde až tragikomické a nespravedlivé ke čtenářům. Nicméně tu vidím určité srovnání. Nikdy mě nezajímalo, jak a proč se jmenují mělnické ulice tak, jak se jmenují. Prostě mě to samotného nikdy nenapadlo, protože mě zajímá veřejná doprava ( spíše linky), historie i třeba rozhlas od bodu ,,C" až po bod N" . Všimněte si, že nepíši od ,,A" po ,,Z".

Teprve, když jsem si loni na Vánoce přečetl knížku Uličník, která vznikla díky nakladatelství Baron a určité podpoře MOOS, tak jsem si uvědomil, že mě určitým způsobem zaujala, byla mi tedy přínosem, že dala někomu dost práce, a že bychom to vše vůbec neznali, kdyby tu nebyly ty různé okolnosti určité dobré spolupráce. A tak je i logické, že mám také určitý vztah k tomu, co jsem zmapoval na zmíněném webu, a co vlastně mapuje život zde na Mělníku asi v období let 2002 - 2011. Proto tedy ty odkazy a snaha, aby to čas od času vyšlo na veřejnost.

 Protože to tu bylo, je...

 a nemám rád, když se něco objevuje v šesti médiích a jiná věc vypadá tak, jako kdyby měla být pro veřejnost nějakým zakázaným materiálem, o kterém nemá nikdo vědět.

Vždyť je to také naše minulost, jen mladší a byli jsme tehdy o nějakých 10 - 20 let mladší :-). Fakt je, že to město je dnes barevnější, než před revitalizací, nebo na jejím prahu.

http://mujmelnik.webzdarma.cz/

Co na vás tedy čeká v srpnu, aneb co vám nabízí RMM v srpnu ? Nejpřínosnější je interaktivní článek. Dovolte mi však předem několik poznámek k akci, která se koná ve Vepřeku.

Zrovna jsem tu nedávno o této obci psal a není bez zajímavosti, že mlýn stojí na křižovatce, kde odbočuje ulice, která byla kdysi silnicí do Mělníka. Mlýn leží na Bakovském potoce, který má větší délku, než Pšovka, Liběchovka, nebo Košátecký potok.

https://soutok.blogspot.com/2013/06/zname-dobre-ricky-potoky-v-okrese-melnik.html

Jedním z lidí, kteří pronesou řeč bude i majitel liběchovského mlýna pan Dušan Thurzo.

https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html

RMM - srpen - Kogi v ČR, Kocour Švarcík, Vodní mlýny...

Vážení a milí příznivci Regionálního muzea Mělník,

 

Léto v muzeu je v plném proudu a my se těšíme na setkání s Vámi při srpnových akcích:

V úterý 9. 8. v 17:00 si nenechte ujít jedinečnou příležitost setkat se s domorodými indiány (strážci světa ze Sierra Nevada). Beseda s názvem Kogi v České republice se koná v muzejní kavárně.

Kocourek Švarc se na Vás těší ve svém zbrusu novém kožíšku ve středu 10. 8. v 9:30 hod. Projděte se Mělníkem s kocourkem Švarcíkem!

V sobotu 13. 8. zavítejte na Den lidové architektury ve Vepřku, zaměřený na historii vodních mlýnů na Mělnicku.

V sobotu 27. 8. malé i velké potěší druhý ročník Řemeslného dne ve skalním obydlí ve Lhotce.

 

Na září připravujeme:
2. 9. v 19:00 Jak jsem vyhrál válku - představení Divadla A. Dvořáka Příbram v přírodním areálu (na hřišti) ve Lhotce u Mělníka...Vstupenky v předprodeji.

13. 9. v 17:00 Křest publikace Pověsti z Mělnicka, Neratovicka, Kostelecka a Kralupska.

Přeji Vám příjemné letní dny!
Kristýna Frelichová, DiS.
PR a propagace

Pohodový víkend!

Takové krásné bylo České Švýcarsko. Podívejte se na jeho krásy. Cirkus bude ! Sluneční kalendář na zámecké vyhlídce v Mělníku. Takto zajímavě zapadá sluníčko v tomto týdnu.

 

Když čtu a vidím v televizi, co že se to jen nyní děje v Českém Švýcarsku, tak jsem nějaký bez nálady. Vždyť je to jedna z nejkrásnějších přírodních oblastí naši republiky, která navíc není relativně zase až tak daleko od Mělníka a je do ni i výhodné spojení na celodenní jízdenku DUK, kterou koupíte v pokladně ČD.

Soutok tu již několikrát byl a můžete se podívat aspoň na některé odkazy, které vás zavedou do skal i k soutěskám :

https://soutok.blogspot.com/2020/07/podivate-se-nekdy-radi-na-pohadky-vite.html

https://soutok.blogspot.com/2012/08/ceske-svycarsko-neni-jen-souteska.html

https://soutok.blogspot.com/2020/07/uz-jste-se-setkali-s-napisem-pozor.html

https://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

https://soutok.blogspot.com/2012/07/unikatni-pozvanka-na-soutesku-u-hrenska.html

Dejme si tedy nejdříve jen takovou malou aktualitu, a pak takové celkem nenáročné téma. Srpen nám začne cirkusem, a to je téma, které jste tu v minulosti rádi vyhledávali. Vězte tedy, že tu bude cirkus opět a vše potřebné najdou zájemci na fotografii. Těch tabulí je ostatně po Mělníku dost.

Západy slunce vnímavé jedince nikdy neomrzí. To je prostě krásné, až úchvatné divadlo přírody. Neměl jsem vůbec v plánu jít přes zámeckou vyhlídku kvůli zapadajícímu slunci, ale když jsem se podíval, kde že slunce zapadá, tak jsem dostal okamžitý nápad.

Vzpomínáte ještě na magické Hradiště u Libochovan ?

https://soutok.blogspot.com/2019/10/melnik-je-branou-do-polabi-porta.html

I Mělník má své kopce, které se nějak odlišují od těch ostatních a slunce je má ve své roční dráze. Tedy za nimi v danou dobu zapadá.

Tou nejbližší oválnou horou je hora Říp. Vpravo od ní je celá řada kopců, ale skutečně nás zaujmou až dva ostřejší vrcholy, které při troše fantazie mohou připomínat egyptské pyramidy. Ostatně, vždyť jde o bývalé vyhaslé sopky. Milešovka je vůbec nejvyšší horou Českého středohoří a Kletečná ( vpravo) má opravdu blízko tvarem k pyramidě.

Na jejím levém úpatí, se promítají za dobrých podmínek vrtule větrné elektrárny v Krušných horách. O posledním bodu, kam až dokráčí slunce jsem tu již psal. Řekněme, že při letním slunovratu zapadá slunce za saským kopcem jménem Kleiner Lugstein ( Malý ležící kámen), za kterým se prakticky promítá jen o něco málo vyšší Grosser Lugstein.

https://soutok.blogspot.com/2022/01/z-melnika-je-opravdu-videt-az-do-saska.html

https://soutok.blogspot.com/2021/05/vrazova-vyhlidka-se-dockala-pametni.html

https://soutok.blogspot.com/2020/06/melnicke-zapady-slunce-kdyz-slunce.html

Znovu jsem se tedy rozpomněl  na společenskou akci u Libochovan v říjnu 2019 a napadlo mě, že bych mohl zjistit, v jakých termínech tedy zapadá slunce za výše zmíněnými vrchy. Není to nápad nijak nový, ale díky prográmkům do mobilu a mapám to jde zjistit i bez nějakého čekání.

Vycházíme ovšem ze situace, že bude stát pozorovatel někde za zámkem na vyhlídce.

Jak to tedy je ?  Říp s azimutem 287 ° nám skýtá data 16. dubna a 26. srpna. To první nám dává radost z pomalu rozjetého jara, kdy nás čeká ta lepší část roku. Datum 26. srpna není pro český národ zrovna šťastné, protože tehdy v roce 1278 zahynul na Moravském poli náš král Otakar Přemysl II., který Mělníku udělil právo  výnosu z labského obchodu. To je termín, který dnes považujeme za  přeměnu obce na město.

Za Milešovkou ( 301 °) zapadá slunce  13. května a 29. července. Za Kletečnou( 304 °) pak 21. května a 22. července. Pro úplnost tedy zbývá dodat, že o letní slunovrat nám Slunce zapadá za oběma saskými Lugsteiny ( 309°9'.) Možná třeba zase motivace k nějaké návštěvě :-).

Když jsem tedy fotil tyto záběry, tak jsem poněkud zalitoval, že nemám zrovna u sebe fotoaparát, který dokáže vzdálené objekty přitáhnout a současně jsem si uvědomil jednu věc. Zatímco dříve bývalo běžné, že když se slunko sklonilo k obzoru, tak bylo romantickým růžovým až červeným kotoučkem,na kterém jste již bezpečně očima někdy zahlédli i velké sluneční skvrny, tak poslední dobou má často tak neuvěřitelnou sílu, že je to nejen občas lehce nepříjemné, ale ani ten kotouček bez přiblížení nevidíte.

Tady bylo slunko již pod obzorem. 

V zimě dne 21.12., se nachází v azimutu 232°7' . Ten bychom museli hledat někde na spojnici  zámku Veltrusy- přístaviště lodí na kanále v Zelčíně. Pravý jih ( 180°) pak míří na Mrkvici ( poloostrov mezi Vltavou a laterálním kanálem) a prochází téměř středem v blízkosti té polní cesty, odkud je pěkný pohled na zámek. (Rovněž jde o směr samota Úpor, Obříství, Horňátky, Předboj, Praha-Ďáblice.)

Pohodový zbytek pracovního týdne a snad zase nějaké lepší zprávy!

Jihočeské město Tábor je takovým určitým protipólem města Mělníka. Kdo sem jednou přijede, ten se rád občas vrací. Na zpáteční cestě, se projdeme i Prahou.

 

Nejstarší částí Tábora je věž Kotnov. Zcela vpravo.

Přátelé, je to tady. Máme tu období dovolených, a to je pro mnohé z nás doslova pokyn, že máme někam vyrazit. A nejlépe i někam dále, že ? Jenže, kam ?

Věděl jsem, že i letos zůstanu věrný železniční Jízdence na léto a jistě první cestu pojedu směrem do Břeclavi, ale ještě tak tři týdny před dovolenou mě do jisté míry ovlivnil i nějaký propagační turistický časopis, který mě zval na turistický výlet podle řeky Lužnice z Tábora do Bechyně, kudy nyní prochází světem dnes již uznávaná Svatojakubská cesta vedoucí až do Santiago de Compostela.

https://www.toulava.cz/9853180a-0ccd-f434-e038-e07fee00ad96

Původně jsem zvažoval, že když půjde rozšiřování PID takovou rychlostí, jako dosud, tak jednou budeme na PIDku běžně jezdit během roku i do Tábora stejně tak, jako na ni dnes můžeme jet snad až na Malou Skálu za severočeské město Turnov, ale region PID dnes končí ještě asi 25 km před Táborem  a při takových smělých plánech si nemůžeme před cílovou stanicí dovolit nějaké vystupování a přesedání.

Vyjížděl jsem tehdy v pracovní den v 5.48 z Mělníka s příjezdem v 7.03 na Masarykovo nádraží a zpoždění příjezdu bylo asi tři minuty. Přesun na hlavní pražské nádraží udává pěšky asi 14 minut, ale to jsem šel tak 8 - 10 minut. Neměl jsem ani tušení, že je to vlakem moje poslední cesta do Prahy, protože již pozdě odpoledne měla začít na trati výluka obsluhovaná autobusy ČD.

Na hlavním nádraží v Praze jsem měl ještě dost času a v 7.30 mi odjížděl rychlík Lužnice, který v současnosti končí v Českých Velenicích, ale snad již novou sezónu tam je prý nějaká úvaha o prodloužení do Vídně. To vše se píše v časopisu ČD pro vás. Až mně to trošku vrtalo v hlavě, že by se také někdy v budoucnu dalo zase po letech svézt přes Suchdol nad Lužnicí do Velenic a projít se do rakouského Gmündu za řekou.

V Táboře jsem byl již v 8.58.  Vlak jel 103 km 90 minut a prý se to má brzy ještě zkrátit. Je dnes úžasné, že když jedete prvním bohužel jen pracovním ranním autobusem ve 4.08 z Mělníka do Prahy, tak již v 8 hodin ráno jste v Českých Budějovicích. To je také moc krásné město. Po výstupu z vlaku vás čeká krásný park se sochou Jana Husa a v sousedství nádraží je i autobusové nádraží.

Vydal jsem se parkem, kde bylo velmi příjemně a užíval si pohledy na okolní měšťanské domy. Z jednoho obchodu se linula vůně zeleniny, a pak mě zdravily asi dva obchody s levnými knihami. Hned jsem si vzpomněl na nedávné knížky, které jsem přečetl, ale také na objednávku knihy o tornádu na Moravě. Když někde jste, tak vám pak ty záběry řeknou mnohem více. Nehledě, že katastrofy tohoto rázu budou asi u nás opravdu přibývat a autorovi knížky to prostě včas zapálilo.

Všimněte si také snímku výše. Jak jen se ten Sokol podobá tomu našemu, že ? Tady zase musím vzpomenout na Martina Klihavce. Když si přečetl můj článek o Moravské Nové Vsi, tak mi odepsal, že tam byl asi den po mé návštěvě a zaujalo ho sousoší Alegorie úrody a zemědělství, které nám oběma připomíná sousoší od Vincence Makovského na naši kašně. Návštěvu doložil podobnými snímky a dokázal, jak je ten svět někdy malý. Moc nechybělo a mohli jsme se tam potkat :-).

http://soutok.blogspot.com/2022/07/rok-pote-obrazova-fotoreportaz-z-mist.html

Asi za 20 minut jste v pohodě v centru města, kde už jsem hodně přemýšlel o tom, co vše si z Tábora vlastně ještě pamatuji. Mluvil jsem později s několika Mělničany a zjistil jsem, že takových lidí je více, co si Tábor oblíbili. Ale, nesmím ani zapomenout na slavnou scénku komika Jiřího Vimra a zpěváka Karla Černocha, kde padne jméno hotelu Palcát, který také před centrem ještě minete.

Pro mě byl program jasný. Něco nafotit, navštívit TIC a prvně v životě přejít most přes Lužnici a vydat se po červené podle toku řeky. Hned vedle TIC tu mají také první muzeum, kde návštěvníka poblíž kasy přivítá husitský válečný vůz a při pohledu na něj mi najednou bylo všelijak.

Ne proto, že bych nějak řešil válčení, ale když jsem se na něj posledně díval, tak mi bylo pouhých 34 let a odtud se vyráželo do podzemí. Přesně, jako u nás na Mělníku ke studni. Kolik jen toho máme s Táborem společného ? My jsme branou k severním CHKO a oni zase ke krásnému jihu Čech.

My máme super hromadné spojení s Prahou a oni také. My máme pod městem řeku a oni také. Několik dalších snímků ponechám bez komentáře.

Pro mě byla návštěva Tábora navíc cestou do časů, kterou dokáží pochopit nejlépe vodáci.

Jenom ten, kdo ví, jak je to pěkné, se nechat přes den unášet po hladině řeky a večer sedět se stejně zapálenými kolegy při zlatavém moku, tak ten ví, jaký je to doopravdy krásný silný zážitek. Nedávno mi jeden třicátník řekl : ,, Stando, kdybych tohle nepoznal, tak jsem přišel o moc. Díky Ti, že jsi mě namotivoval". A to si přitom jenom jeden den půjčil s kamarády kousek pod Prahou na Sázavě loď.

Kdysi dávno byly takové služby nemyslitelné. Loď jste si museli nějak na místo plavby dopravit, ale zdá se, že snad nebylo ani tolik vodáků.

Stezka kolem Lužnice byla příjemná, ale bylo přeci jen po dešti, a jak není člověk zvyklý nějak cestovat, tak jsem ani neměl tu správnou obuv. Hlavně jsem ale nebyl spokojený s tím, že vlastně nemám turistickou vizitku věže Kotnova, kterou v TIC neměli a podívat jsem se musel i na slavné tábořiště, kde jsem v 80. letech prožil skvělou noc.

Tak tam v těch místech, co jsou ty loďky jsme před  37 lety málem přišli o loď. Kajak stál v místě, kde nyní stojím s fotoaparátem, ale pak náhle přišel silný vítr, a když jsme doběhli, tak už byl málem půlkou na hladině. Pak pršelo až do rána.

I dnes tu staví stany, ale Harrachovka už není to, co bývala. Však jsem také vodáky viděl u zcela nové hospody asi 2 km proti proudu řeky.

Dnes tu je takový penzion ....

...., vše zastavené, a tam co jsou ty slunečníky, tak tam někde byla pod otevřeným nebem ta skvělá noc, kdy několik lidí hrálo na kytary a zpívali píseň Povstaň. Přítomní vodáci, se dle měsíce svého narození na příslušný zpívaný měsíc postavili  a napili se piva :-).

Vracel jsem se asi pět kilometrů proti proudu, zastavil se s několika místními pamětníky a fascinovalo mě, co vše se tu dole u řeky již změnilo. Bohužel se mi časově ty fotky s foťáku i mobilu nějak nepřehledně smíchaly. Došel jsem pod věž Kotnov k pokladně a zjistil jsem, že tu mají druhé městské muzeum, kterým musím projít, abych směl na věž.

Fotky interiérů se nedávají, zvlášť když jde o placené prostory, a tak pouze jeden reklamní snímek pro podporu turistického ruchu. Mohu však jedině doporučit a je za 80 Kč i s výhledem na město orientované na husitskou dobu. Na své si přijdou třeba i obdivovatelé středověkých zbraní.

Z Tábora ( věže Kotnova) je pěkný výhled, ale nejdále snad vidíte věžové domy v nedalekém Sezimově Ústí. To je zajímavý kontrast v poměru s Mělníkem, kde vidíte i pohraniční Krušné hory s Komáří vížkou. Přesto tu bylo také moc hezky a sehnal jsem i vytouženou vizitku :-)..

To již bylo 13.30 hodin a já si uvědomoval několik věcí. Proč tu déle setrvávat ? Chtěl jsem aspoň tento výlet celý důstojně absolvovat na zakoupenou Jízdenku na léto, aniž bych musel dokupovat nějakou PIDku, nebo se plácat ve výlukovém autobusu ČD.

To znamenalo odjet z Tábora nejdéle ve 14 hodin, což jsem hravě stíhal. Vlak tu jezdí do Prahy každou hodinu.

V 15.30 jsem tedy dorazil na hlavní nádraží v Praze a přesně v čase, kdy mi z Masarykova nádraží odjížděl přímý vlak do Mělníka. Z toho jsem však měl celkem radost a počítal jsem s tím. Mohl jsem se totiž ještě jít podívat k oblíbenému Orloji.

Ono mě to donutilo si ještě trošku užít navíc Prahu, což není špatné.

Toto je však ještě snímek z Tábora, kde jsem před cestou do Prahy vyfotil stanici úzkorozchodné dráhy do Bechyně. Podle původního plánu jsem se měl asi po polovině trati svézt s tímto vlakem zpět do Tábora a dokonce stále v ceně Jízdenky na léto, ale tak třeba snad někdy příště.

Sice tu mám z Prahy zase často focené oblíbené motivy, ale tentokrát to byl takový zajímavý kontrast. V 11 hodin se procházíte lesíkem někde u Lužnice a v 16 hodin už jste na Staroměstském náměstí :-).

Domů jsem tedy jel v 16.41, což byla poslední spoj do Mělníka, kdy jsem ještě nemusel  do nějakých výlukových autobusů a Mělník mě uvítal v 17.51. Sice jsem v Táboře vlastně moc nepobyl, ale vše má svůj líc a rub. Občas je fajn být doma dříve a užít si pohodlí večera.

Tím bych mohl skončit, ale o jednu věc, se s vámi podělím ještě teď, protože to mě ,, rozesmálo". Byl jsem svědkem situace, kdy ráno přijela lokálka ze Mšena a přivezla asi 10 lidí. Byl pracovní den. Než přijel RegioJet z Ústí nad Labem do Kolína, tak pouhé dvě minuty předtím odjel skoro prázdný motorák nejen do Mšena, ale až do Mladé Boleslavi.

Logistika dopravy mě letos celkem fascinovala, ale k tomu se ještě dostanu později. Ať už jde o různé společnosti, nebo o návaznosti autobusů. To si člověk jenom říká : ,, Co ti vlivní vlastně dělají ?" Hezký zbytek víkendu!

Aktualizace 24.7. v 19 hodin:

 V muzeu  číslo 2 v Táboře vedle věže Kotnov bylo v ceně i fotografování. Na otázku, zda se může v muzeu fotit jsem dostal odpověď, že samozřejmě.