neděle 29. března 2020

Vzpomenete si ještě někdo, čím vším jsme právě touto dobou žili na Mělníku před rokem ? Nová situace nás může přivést někdy i ke staronovým úvahám, které nemusí být špatné.



Pokud bychom se podívali do loňského, nebo předloňského roku, tak by tu touto dobou byl zřejmě již článek o pěší procházce ze Všetat na Mělník, kterou jsem nazval podle mělnické pověsti zmíněné v knížce Náš Mělník ( Vánoce 2014), jako osobní jarní oslavný pochod s názvem Po stopách vladyky Beše.

Byly by tu zřejmě možná i obrázky z akce Vynášení Morany, ale také přicházelo období, kdy v našem městě začínal společenský život. MOOS nás v posledních dvou jarních obdobích zval na prohlídky středověkých sklepů, které měl dohodnuté s majiteli a hlavně město ovládl ruch pravidelných sezonních farmářských trhů. ( A později i ruch turistický.)

Jednu akci však ještě zmíním. Je to totiž rok, co k nám připlula loď Beskydy, aby nám na výstavě v prostorách lodi připomněla stavby, které se nám tehdy zdály ještě utopií, avšak dnes již jejich realizaci vidíme na vlastní oči a Soutok je občas u toho také. ( Nedávné články jsou toho důkazem.)

Výstava na lodi Beskydy:
( pozvánka, akce)

https://soutok.blogspot.com/2019/04/unikatni-tazny-remorker-beskydy-vystava.html

https://soutok.blogspot.com/2019/04/unikatni-tazny-remorker-beskydy-vystava_7.html

Dokonce jsem potkával lidi, kteří si  mi rozhořčeně  postěžovali, že je pod Mělníkem taková věc ( akce) a oni o tom s dostatečným předstihem vůbec nic nevěděli. Inu, ono se vyplatí nejen občas číst noviny a bavit se o akcích s přáteli, ale mít také osobní přehled, kde všude se dají najít hlavně i na netu nějaké zajímavé informace například i z regionálního dění  a aspoň občas do nich nahlédnout.

Vždyť ti autoři to tvoří sobě i druhým lidem pro radost :-). A je jedno, zda je to malíř, fotograf, básník ... prostě ve všem je nějaký nápad a oni se mohou nějak veřejně vyjádřit.


Letos je tedy vše jinak, a kdo by tehdy jen tušil, že záběry z konce závěru sezóny farmářských trhů na náměstí Míru budou pro Mělník zatím těmi posledními.

Protože nám již nastalo astronomické jaro a dnes i diskutabilní letní čas, tak se ani nemůžeme divit tomu, že zahrádkáři jsou již jako na trní a příroda nám dává tolik do těla, jako nikdy dříve. Vždyť léta povodní, která tu už i částečně zaznamenal Soutok v přímých přenosech ( zejména 2013), nebo i v záznamech ( 2002)  vystřídala léta sucha, která se nejvíce u nás promítla na stavu hladiny říčky Pšovky a jezírek v parku vedle autobusového nádraží.

Letos na začátku roku k nám nečekaně přeskočil virus z daleké Číny a ovlivňuje naše životy neskutečným způsobem. Všichni jsme v očekávání, že to všechno pomine, budeme se cítit psychicky mnohem lépe a budeme znovu užívat darů života.

Bohužel jsme mnozí po tyto víkendové dny disciplinovaně doma a neubráníme se hltání nejčerstvějších zpráv ze světa i z domova. A stále není vidět do budoucna nic, co by nás mělo těšit. Sice jsme si již mnozí snad zvykli, že média umějí leccos podle svých potřeb i zkreslit, a že pravda přichází obvykle na světlo světa později, ale zprávy budou vždy hýbat lidskými emocemi


Naznačil jsem tu, že po seniorech a pendlerství, se třeba právě také hodně mluví o práci jako takové a samozřejmě i o tom zemědělství, či farmaření. Když jsem byl před 14 dny na Řípu....

http://soutok.blogspot.com/2020/03/krasne-pocasi-dnes-vytahlo-lidi-na-rip.html

....., tak jsem ani nechtěl věřit tomu co vidím. Nyní nás již zase straší meteorologové a astronomové. Nikdo z nich pořádně neví, zda se na Zemi otepluje, nebo zda přichází další malá doba ledová ....

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/pocasi-muze-letos-blaznit-rika-nasa-slunecni-aktivita-bude-nejnizsi-za-200-let-40310495

Pravdou je, že už vůbec nikdo nechce počítat s nějakými mrazy a značnou hospodářskou škodou. V jedné věci mě však vzniklá situace opět zahnala do vzpomínek.


Hodně se nyní ozývají majitelé restaurací, kteří hledají různá řešení a v souvislosti s tím musíme vzpomenout nejtradičnější český nápoj, kterým je pivo. Aby bylo pivo, tak je třeba i chmel. A aby byl chmel, tak je třeba jej na začátku dubna zavést a na začátku srpna tuto popínavou rostlinu sklidit.

V minulosti to byla práce i nás školáků. Žáci sedmých tříd  ZDŠ měli školní rok zpestřený tím, že jednoho pondělního rána odvezl autobus ČSAD žáky například do obce Horní Počaply, kde se ubytovali v takových dřevěných ubytovnách patřících zemědělským družstvům s chodbou uprostřed.

 Pak všichni vyrazili na pole, na určité místo a nastala akce, při které se slabý drátek s háčkem na konci za pomoci lehké hliníkové tyče  zavěsil na silný řadový drát chmelnice. Spodní konec drátu se poté zašlápl do země, aby se po něm mohla v budoucnu popínavá rostlinka otočným pohybem šplhat  vzhůru.

Nevím už, jak dalece se nám to líbilo, ale denní porce hodin na poli to byla. Co by tomu řekla dnešní mládež :-)?

Když jsem jel nedávno po cyklotrase číslo 2 přes obec Dušníky nad Vltavou a později podle Labe do Roudnice nad Labem, tak jsem nemohl přehlédnout, že dnes tuto práci u nás dělají občané východních národů Evropy a mají k tomu i mechanizaci.

Teď najednou nejsou. Hned jak se k nám dostal koronavirus, tak levní pracovníci pospíchali domů do tehdy relativního bezpečí. Zaměstnavatelé si povzdechli, že nemají kdo by to dělal a jeden z nich dokonce v médiích bědoval, že Češi jsou líní a toto by mu jistě nikdo nedělal :-).

On by prostě leckterý takový podnikavý ,, hoch" chtěl nejraději udělat druhými lidmi práci zadarmo. Avšak, naskýtá se vlastně zamyšlení nad tím, zda by si naše mládež neosvojila podobným způsobem morální hodnoty, které jsou jí při výchově i určitém vlastenectví cizí a je to škoda pro všechny strany. Vždyť,  možnost jet později na brigády do zahraničí jim nikdo neupírá.

 Vím, že jsme tenkrát dostali do těla a nejen při této činnosti, ale později i  při česání chmele, kdy jsme nějakou tu kačku za každý sklizený věrtel chmele dostali, jenže člověk na to nepříjemné moc nevzpomíná a spíše je hrdý na to, že někde s někým byl, něco si osvojil, prožil určitou nevšední atmosféru, která mu zůstane ve vzpomínkách po celý život, a kdykoliv do těch míst přijede, nebo vidí někde něco podobného, tak je to určité pohlazení na duši.

Ostatně, pivo je dnes nápojem, o kterém se z řady důvodů píší knihy podobně tak, jako o víně a oba druhy nápojů mají oprávněně řadu příznivců.

Úspěšný vstup do dalšího týdne !




sobota 28. března 2020

Střet generací v Česku a na Slovensku. Tak bylo pracovně nazváno jakési dílo, které si relativně nedávno ve velkém posílali v e-mailech lidé podobně, jako známou báseň stařenky. První barevný sborník Pegasu mě vyškolil.


Kdysi jsem napsal, že je za vším třeba vidět nějakou aktivitu jedince. V létě 2014 jsem tu zveřejnil báseň, kterou jste mnozí již znali ze svých e-mailů od přátel, kteří vám ji poslali. Ta báseň dostala pracovní :-) název ,, Báseň stařenky" a k lidem se dostala díky tomu, že ji jedna zdravotní sestra našla ve stolku staré ženy, která právě zemřela a poslala ji takzvaně na světlo mezi lidi.


Přišel na ni takový výstižný komentář, který reprezentuje určitou skrytou zřejmě velkou skupinu lidí, která se domnívá, že se jedná o dílo, které by si měl přečíst každý. Prostě taková povinná školní četba, jak bychom řekli kdysi :-).

Těch zajímavých věcí kolem nás je celá řada. Dnešní články jsem začal na téma, které nás bude ještě velmi dlouho provázet. Koronavirus. V prvním článku jsem napsal, že koronavirus měl nedávno svá dvě inspirující podtéma. Hodně se mluvilo o seniorech a pendlerech.

První dnešní článek jsem věnoval pendlerství, a kdo si myslí, že se to Mělníka netýkalo a netýká, tak prostě jen nikdy nečetl články, které jsem tomu věnoval. Vždyť nám život ukazuje v dobrém, ale někdy i ve špatném, že při určitém přičinění nějakého člověka, nebo i vyššího počtu lidí, se dějí věci, o kterých by se nikomu ani nesnilo. 

Když Martin Klihavec a MOOS začal pro veřejnost otvírat mělnická středověká sklepení, tak se mu podařilo navíc docílit aspoň toho, že se přece jen našla na podzim jedna zájemkyně z řad majitelů sklepů, která loni na podzim pravidelně otvírala sklepy pro veřejnost.

On to takzvaně nakopl, nebo-li hodil rukavici ostatním. Možná, že tu sklepy zase někdy nějak připomenu. Budeme se asi muset nějaký čas dívat často do minulosti a snažit se být optimisty ve věci budoucnosti.

Dostala se ke mně v roce 2016 taková anonymní docela zajímavá věc, která také putovala po internetu v e-mailech. Nechci tvrdit, že je to nějak skvělé, ale myslím, že aspoň k jednomu přečtení a určitému zamyšlení by to sloužit mohlo. To si zase dle mého názoru toto anonymní dílko putující v e-mailech zaslouží.

Protože je celé dílo na obrázcích a web je pro autora hra, tak jsem se rozhodl, že v první části článku bude tento úvod, a pak už jen kliknete na obrázek, vše se zvětší, a po přečtení celého textu na každém obrázku jednoduše kliknete na další obrázek.

Abych však začal článek obrázkem a nikoliv textem, tak jsem na úvod doplnil obrázek tematický. Literární amatérské sdružení PEGAS vzniklo v roce 1987 ( pokud se nepletu), což je časově delší doba, než leckteré současné místní regionální noviny. Jak jsem již nedávno napsal, tak ačkoliv šlo o určitou náhodu, než nějakou zvláštní touhu do něj vstoupit, tak jsem přece jen v letech 1992 - 1995 ve sdružení působil a prožil zajímavé období s novými zkušenostmi.

Na obrázku je první barevný sborník mělnického amatérského literárního sdružení Pegas z roku 1993, který má pro moji maličkost zcela mimořádný a zásadní význam. Prvně jsem cítil, že se člověk může nějak veřejně vyjádřit pro širší veřejnost, ač třeba jenom v básních a hlavně mě ale pochopitelně těšil fakt, že jsem byl považovaný za duchovního otce této první krásné společné sbírky v barevném obalu věnované městu.

Na druhou stranu jsem také poznal, že ne vše, co se zprvu jeví tak, jako krásné a báječné, tak že to takové opravdu je. Mnozí důležití lidé nemají rádi, když se píše o výletní lodní dopravě, která byla tehdy nejistou vzdálenou budoucností a o podzemí, které mělo tehdy býti snad dokonce zalito jakousi speciální směsicí popílku z EMĚ. A tak by se dalo pokračovat, ale to už jsem velmi odbočil od zamýšleného téma














I koronavirus rozvíjí témata. Jedním z nich je takzvané přeshraniční pendlerství za prací. My také nependlujeme každý den za prací do Drážďan.



V demokracii se někdy nevyznám. Když někoho chválíte, tak je to v pořádku, ale zkuste veřejně říci, že jste byli někde s něčím nespokojeni. To vám klidně i hned někdo pohrozí, že děláte negativní reklamu a očerňujete jméno firmy.

A tak chválím obchodní dům Billa v Mělníku, kde měli vzorově k disposici igelitové rukavice a zboží ( například pečivo, rohlíky apod.) měli vzorově v igelitových sáčcích. Nebudu psát o jiném obchodním domě, kde toto před týdnem chybělo, a přesto, že už se nosily roušky, tak zboží leželo na volno.

Bohužel, koronavirus je a bude ještě pěkně dlouho hlavním téma celé planety a dotýkat se nás všech. Vznikají však i zajímavá podtémata, která jsou sama o sobě vděčným námětem. V současnosti je takovým téma slovo senior a slovo pendler.

Začnu tím pendlerstvím. Vždyť to byl Soutok, kdo první před lety přišel s tímto téma. Tehdy se ještě nikdo nezabýval migrací obyvatel z Afriky a Asie do Evropy, protože zkrátka nebyla a v sousedním Německu konečně pochopili, že kromě Turků není vůbec k zahození zaměstnávat Čechy, ke kterým měli zpočátku značnou dávku nedůvěry.

http://soutok.blogspot.com/2014/05/mohl-by-obcan-melnika-dojizdet-denne-do.html

Tehdy se v novinách objevily první články o přeshraničních burzách práce a Soutok zmínil pro nás ty nejbližší, které byly v Ústí nad Labem, Děčíně, Pirně, Drážďanech, Žitavě, Liberci atd. Pro aspoň částečně jazykově nadané občany to byla velká příležitost, jak získat snadněji finančně dobře ohodnocenou práci, ale přece jen je ten Mělník od hranic relativně daleko a Praha naopak blízko.


Přitom jsem na příkladu tehdy uváděl, že dostat se za prací na jih Prahy může vyjít v provozu na 90 až 120 minut cesty, což byla v roce 1975 doba, za jakou dojel z Mělníka tehdy odkloněný rychlík s názvem Favorit ( Budapest- Dresden - Berlin.) do Drážďan.

Samozřejmě, že i tenkrát žili u nás ve vnitrozemí lidé, kteří byli ochotní pracovat v zahraničí i za cenu toho, že svoji rodinu třeba jen týden neuvidí a budou spát někde tam v cizině. Ano, byl to bič na manželství a mnohá manželství to nevydržela, protože si především některé manželky mezitím zvykly na trošku jiný styl života a mohlo to být relativně i naopak.

Ale, to přeci víme všichni, že nejsnadnější život mají mladí svobodní lidé. Jenže se pendlerům divit nemůžeme, a kdybychom tehdy žili třeba 15 km od  německých hranic, tak by nás to také svádělo. Vždyť vám agentura na burze práce prakticky všechno vyřídila a nikdo se nemusel proplétat tím, co člověka ve všem nejvíce odrazuje, a to je byrokracie, která prý už dávno neměla být, jak tehdy řekl prezident Havel, který ji chtěl maximálně omezit.


Nevím tedy, proč bychom vůbec měli litovat nějaké pendlery. Někdo měl z nich smůlu, že už tehdy dojížděl od hranic do práce i přes 100 kilometrů ( Například z Chebu do Bayreuthu, jak zaznělo v jedné reportáži TV) a obyvatel Mělníka a dalších vnitrozemských míst neměl tuto možnost vůbec. Přitom by to třeba někdo aspoň na nějaký čas vyzkoušel.

I tady platí, že tak, jako je rozdíl mezi možnostmi člověka svobodného a mladého, a člověka ženatého, tak i pendleři žijící u hranic si musí uvědomit, že se prostě také musí aspoň dočasně s něčím smířit. Buď tedy s odloučením od rodiny ( tu si tam z celkem logických důvodů ani brát nechtěli), nebo si dát na nějaký čas pauzu a žít stejně tak, jako žijeme celá léta až na vyjímky zde my ve vnitrozemí.

Pěkný víkend ! Těšte se na docela zvláštní článek, který mi kdysi přišel poštou a trošku souvisí zase naopak s těmi seniory. Jenže, jak uvidíte, tak on s nimi souvisí, ale jinak. On je to takový pohled na všechny generace, které nyní žijí, a řekněme, že jde o jakýsi vědecký pokus nás podle věku rozškatulkovat.A kdo jiný může toto vytvořit, než ta nejstarší generace, nebo se na věci podílet aspoň měrou rozhodující.

Ti to tak prostě vidí. Třeba se tam aspoň tak trochu každý najdete a možná dáte autorům aspoň trošku za pravdu Rozhodně zajímavé už jen pro to zamyšlení a šíři záběru, byť nebudete třeba s mnohými věcmi souhlasit.

čtvrtek 26. března 2020

Ze soboty na neděli se mění čas. Pohodu a optimismus potřebujeme nejvíce, aneb báseň Blanky Štráchalové. Čím se také můžete pobavit a co dělají naši světoběžníci?



Letošní rok je opravdu jiný. Dlouhá léta se lidé u nás i ve světě dohadovali kvůli změnám času a u nás byl takovým nejznámějším bojovníkem proti změnám času pekař pan Stanislav Pecka. Zde jej zmiňuje například 15 let starý článek:

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/vratil-se-zimni-cas-ridici-musi-svitit.A051027_105721_domaci_miz

Na podzim roku 2017 byl již problém v europarlamentu .....

.....https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/zruste-uz-konecne-ten-nesmysl-desitky-europoslancu-tahnou-do-boje-proti-stridani-casu-40049952

..... a anketu na téma udělal kdysi i Soutok:

https://soutok.blogspot.com/2017/03/co-nas-ceka-o-prvnim-jarnim-vikendu.html


Převážná část hlasujících tehdy letní čas posoudila, jako zbytečnost. Nicméně, letní čas má své přívržence zejména u těch, kteří nevstávají brzo ráno a nikam nedojíždějí. Ti druzí si totiž stěžují, že nemohou večer pro dlouhý slunný den usnout a ráno vstávají do pěkné tmy.

 Pochvalují si ho mnohdy i ti, kteří mohou pracovat venku, třeba i na zahradě, nebo si i jenom tak odpoledne vyjedou na výlet, či na jízdním kole. Mnohdy si jej pochvaluje i mládež, která vůbec neví, jaké bývaly večery, třeba i u táboráku v časech, kdy byla tma o hodinku dříve.

Letos se zdá, že má celý svět zcela jiné starosti, a tak jsem zatím na toto téma letos ještě nic nezaznamenal. Padl sice v parlamentu EU názor, že by se měla každá země k jistému termínu definitivně rozhodnout, jaký čas si ponechá, ale tenhle jmenovaný parlament snad už mnohdy každý bere se značnou rezervou.

Výše jsem jmenoval, proč je někdo pro letní čas a někdo proti němu. Neberu teď v potaz, že pokud bychom měli letní čas celoročně, tak by slunce vycházelo v zimě až v 9 hodin a zapadalo v 16 hodin. Neumím si představit ten elán v práci :-), byť někdo tvrdí, že stejně,, všude" svítí  různá zářivková svítidla.

A nevím, jaký by byl dopad na zdraví lidí, když letní čas odborníci všeobecně kritizují . Nicméně jsem se setkal i s názorem, že i kdyby bylo střídání času nadále v platnosti, tak by vůbec nebylo marné, kdyby letní čas hlavně začínal o 14 dní později. To už bychom se totiž mnozí po tom skoku neoctli rázem ve tmě a třeba by to nebyla taková rána pro organismus, který si nějaký čas na změnu zvyká.

Letos tedy žijeme zcela jiným problémem, ale co změna času udělá s chodem života ve světě i s psychikou a zdravím lidí, to je otázkou.


Když čtete pozorně nějaký blog, nebo facebook a trošku o tom přemýšlíte, tak zjistíte, že ať jejich autor chce, či nikoliv, tak dříve či později na sebe začne na veřejnosti  aspoň něco občas prozrazovat. Tomu se prakticky nedá zabránit. Ono mnohdy vlastně o nic nejde, ale existují určité hranice.

Představte si třeba, že máte doma nějaký obraz od nějakého malíře, nebo malířky a chcete jej zmínit. Když napíšete jen článek s odkazem a bez obrázku, tak je to takové chudé. Když si půjčíte obrázek z internetu, tak nejspíše porušíte autorský zákon. A když tam dáte foto obrazu, který máte doma, tak si řeknete : ,, No, co je komu do toho, co mi visí doma na zdi :-)?!"

Vidíte, jak je to občas skutečně těžké. A vy toho autora zmínit chcete, protože ten obraz, nebo obrázek namaloval přesně před 30 lety a mnohý občan Mělníka staršího data narození toho autora zná.

Proč jsem toto zmínil? Důvodů mám hned několik. Protože právě malířka Hanka Stočková má největší zásluhu na tom, že jsem se dostal do Pegasu, vyzkoušel si psaní poezie a poznal další lidi. Mezi nimi je i velmi hodná paní, básnířka, jejíž poezii jsem vždy rozuměl, aniž bych musel nějak moc přemýšlet, a také malířka krajinářka jejíž obrazy se mi líbily podobně, jako třeba obrazy pana Žemly, nebo již zmíněné paní Stočkové.

https://soutok.blogspot.com/2019/02/jak-je-to-s-bobry-u-melnika-v-kraji.html

A opravdu jsem měl dnes radost, když tato básnířka přišla s nápadem napsat optimistickou báseň na téma, které se nás v současnosti tolik dotýká. Krásné a srozumitelné. Taková je Blanka Štráchalová.

Dovolte mi, abych vás pozval na FB pana Lojky, kde najdete nejen tuto optimistickou báseň, ale řadu dalších věcí, které umí potěšit.Když člověk čte, jak si na Mělníku docela dobře vedeme, tak se to hezky čte.  Optimismus totiž potřebujeme a zvláště v těžkých chvílích našeho života.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Patřím nyní mezi ty, kterým je přáno chodit do práce, a jsem velmi rád, když tu roušku můžu doma odpoledne odhodit tam, kam patří a mám na několik hodin od ní pokoj. Pak se samozřejmě vrhnu k internetu a nějaký čas mu věnuji.


Mám tu pro vás třeba takovou zábavičku.

https://pohledzvlaku.cz/    Téměř čerstvá novinka: Naše 072, rychlík z Ústí až po Kolín. Jen to nemuseli točit zrovna za deště. Když pojedete trošku do historie, tak objevíte to samé, ale půjde o nákladní vlak do Nymburka a za lepšího počasí.

Nekoukám na to však na zmíněné adrese, ale na youtube, kde to roztáhnete na celou obrazovku. Tratí už je ke koukání více než dost.



A co ještě ? Pokud jste sledovali Tadeáše Šímu na jeho cestě na jízdním kole z Ománu do Čech, tak to vzal letecky z Turecka domů a už 10. den píše z domácí karantény docela legrační reportáže.

https://www.facebook.com/nakolepresafriku/

Pokud koloběžkáře, tak ti zase doufají, že je nějaké letadlo vezme z Ugandy domů a pěkně tam dostali psychicky na policii do těla ....

https://www.facebook.com/dobrobeznik/

A pokud brzy přijdete na Soutok ..., tak... jistě něco vymyslím, nebo mě už možná něco napadlo :-). Takový článek zabere hodiny času :-).






neděle 22. března 2020

V pondělí 23. března začíná vysílat televizní stanice pro seniory ČT3. Taková byla televize OK3, a tak to tenkrát bylo.


Předpokládám, že to asi většina z vás již ví, ale opět se to týká nás všech. Od zítřejších 9.00 budeme mít možnost, se dívat na nový televizní program ČT3, který má být údajně dočasný a hlavně pro seniory, kteří jsou uvěznění doma. Na druhou stranu věřím, že potěší i ty diváky, kterým není ještě 65 let a rádi si zavzpomínají na časy, kdy byly na obrazovkách ještě televizní hlasatelky.

Ostatně, sám jsem zvědavý, co všechno nám chce ČT z archívu nabídnout a připomenout. Je snad zbytečné, abych se o programu nějak rozepisoval. Více se dozvíte zde na :

https://digital.rozhlas.cz/jak-naladit-novou-televizi-ct3-od-zacatku-bude-v-dvb-t2-o2tv-skylinku-upc-a-8166695

https://digital.rozhlas.cz/stanice-ct3-bude-dostupna-ve-dvou-dvb-t2-multiplexech-testovat-zacne-uz-zitra-8165993


Možná si řeknete, že jsem si musel při vyslovení ČT3 vzpomenout na nějaký televizní program z bohaté placené nabídky, se starými filmy, nebo vzpomenout slovenskou obdobu, kterou se Trojka mohla tak trochu inspirovat, ale já si vzpomněl na OK3, která nás kdysi zdarma mohla učit jazyky, pokud jsme ji zachytili.

Vysílala totiž z Milovic ( dnes území kultury, nabídek vojenských prožitků a především obřích oplocených  pastvin pro divoké koně, pratury a zubry) nevelkým výkonem a byla takovým pozůstatkem televizních služeb pro Sovětskou armádu u nás, která obývala tuto oblast a prostory Kuřívod u Rálska.


Výlet k zubrům:
http://soutok.blogspot.com/2017/05/z-melnika-pres-hostin-na-kole-za-bizony.html

O televizi OK3 ( 14.5. 1990 - 31.12. 1992) :

https://cs.wikipedia.org/wiki/OK3

Bohužel jsem ji tehdy doma nechytal a byla to velká škoda, protože televize vás v jakémkoliv libovolném čase učila zdarma světovým jazykům. To byla velká výhoda, protože jste si vybrali dobu, kdy byla na učení nálada a řada potenciálních žáků navíc tehdy nechtěla investovat do něčeho, o čem nebyla přesvědčena, že to dokončí.

Výuka u CD ( pro mnohé nejdříve v roce 1998) také nebyla tím pravým ořechovým a DVD, či aspoň kazety VHS také ještě v roce 1990 nebyly. Již jsem tu o ni psal, ale vzhledem k tomu, že tu je již 1833 článků !!!!! a ta nejstarší léta vyhledávač ani nebere, tak snad dám odkaz poději, pokud to najdu. Wikipedie to nezmiňuje.



A mám to :-)!

https://soutok.blogspot.com/2015/11/televizni-jazykove-kursy-v-nemecku.html

Zkrátka, říká se, že moje generace to odnesla dost blbě, protože jsme již byli dávno odrostlí školním lavicím a rodící se nový politický režim si na všech úrovních školství již vychovával novou cizojazyčně mluvící mládež. V částečné výhodě byli snad jen studenti gymnázií a středních škol, kde se dle zájmu rozhodovali po povinné ruštině ze ZDŠ snad mezi jazykem anglickým a francouzským, ale i ti již byli dlouho ze školních lavic.

Minulý režim měl občas i zvláštní praktiky. Chceš studovat ? Známky na to máš, tak můžeš studovat, ale na vojenské škole :-). To si člověk hodně rozmyslel.

Snad jen ještě zbývá doplnit, že takové ty první odvážné pracovní pobyty naší svobodné právě dostudované mládeže v zahraničí byly ještě až za další roky a dojíždění našich pracovníků za prací třeba i jen přes hranici ještě mnohem později. Však to neměla Česká republika se vstupem do EU jednoduché. Až 1. května 2004 po pěti letech jednání !

Pak přišly ty novinové zprávy o přeshraničních burzách práce a sousedé z Německa a Rakouska k nám vzhlíželi zprvu s jistou nedůvěrou. Proč to píši ? Protože v cizí zemi se prý teprve opravdu po delším pobytu naučíte dobře mluvit.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vstup_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky_do_Evropsk%C3%A9_unie


Dnes jsem se náhodou v diskusi  dozvěděl, že také existuje nějaký TV program s názvem English Club TV, a že je v nabídkách některých placených operátorů. Mladší to třeba užijí a ti starší si mohou ještě zpestřit výukou stáří. V každém případě je u nás nádherně, Británie už není v EU a Evropa, která se bude léčit z koronaviru ještě ani netuší, zda se bude virus vracet, a co nás ještě čeká za překvápka.

Nuže, už nám běží večerní hlavní zprávy a pochybuji, že by si ČT neudělala na zítra reklamu a já vás tímto článkem překvapil :-), ale co se dá dělat ? To tak už bývá, že vám občas někdo vypálí rybník třeba proto, že si buď nepospíšíte, nebo nejste někdy i dost odvážní na některé věci apod.

Tak tedy: Mějte se ! A kdo máte zase tu divnou náladu, která se obvykle v neděli již od školních let dostaví, tak vykročme zítra do pracovního procesu správnou nohou ! :-)


sobota 21. března 2020

Jsme v chemické válce, ale občané Mělníka si vedou zatím dobře. Vidíme dnes svět možná i jinak . Češi by mohli být tak trošku hrdí.


Není asi v naši zemi nikdo, kdo by nepociťoval, co se kolem nás děje, protože to ani snad nejde. Všichni jsme teď upřeni především k tomu, co nás ohrožuje nedobrovolně na zdraví a hlavně navíc možná i životech. Posloucháme zprávy, četná měnící se nařízení vlády, nebo nařízení města samého a samozřejmě prohlížíme internetové stránky, které jsou bohatě zásobeny vším, co se nyní děje, včetně různých praktických informací, které se mohou někomu hodit.

Skoro by se zdálo, že je zbytečné to nějak rozebírat. Na plno stránek vás odkáže www. seznam.cz a i město informuje své občany : 




Mělník si vede dobře. Stačí se podívat na tabulku ověřeného výskytu koronaviru, kde se  dozvíte, že na Mělnicku je dlouhodobě zatím stále jen 12 případů, a to tam dlouho bylo číslo 11.


Kde ti dotyční lidé bydlí, nebo kde jsou nyní ? Přijeli z alpské lyžovačky ? Tak samozřejmě, že ve společnosti je vždy někdo, kdo vám něco prozradí. Na druhou stranu chápu vládu, že nemá zájem být v tomto přesná a upíná se v informacích na lokality ze široka.

Kdyby lidé přesně věděli, kde ti zatím odhalení lidé jsou, tak by mohli mít tendenci polevit v ostražitosti i disciplíně, což by dobré rozhodně nebylo. Vždyť nikdo neví, kdo kde co zatím mezitím chytil a kolik z nás zatím neví, jak na tom jsme. Přesto je výsledek pro Mělnicko alespoň zatím dost dobrý, když si uvědomíme počet obyvatel ve městě, natož v okrese.


Vůbec nelze závidět těm lidem v uzavřené oblasti v okolí Olomouce.
Myslím, že pro nás je ta současná situace velmi zvláštní. Když totiž někde někdo tak trochu riskuje a hazarduje vědomě se svým životem třeba tím, že autem předjíždí v nepřehledné zatáčce, tak je to jeho blbost, která může být osudná stejně tak, jako když leze někdo blízko k povodni rozbouřené řece.

V tomto případě nepřítele vůbec nevidíme a maličký vir o velikosti několika nanometrů, se celkem trefně podobá vojenskému rozsocháči. Jsme ve válce, jak celkem příznačně zaznělo na nejvyšší úrovni, ale máme při určité disciplíně přece jen slušnou šanci na vítězství a na další krásné dny plné zábavy a cestování. To by se u opravdové války, kde se střílí, zatýká, mučí a probíhají další hrůzy, rozhodně říci nedalo.

Snad by nám to mohlo trošku připomínat válku chemickou, byť snad toho svinstva kolem nás moc není, nebo aspoň tady snad ještě tolik není

Najednou si člověk uvědomuje úplně jiný pohled na svět. Jenom z cestopisných dokumentů a ze zpráv jsme zatím znali Asiaty, kteří se buď chránili proti smogu ve velkoměstech, nebo v pouštích proti písečným bouřím, nebo to zkrátka byl zvyk jejich kultury. Ostatně, naše bílá kůže není tak odolná přímému slunci, jako například kůže domorodců v tropických krajích.


Evropan nebyl dosud zvyklý na nějaké roušky a nikdo neví, jak dlouho to bude trvat. Pokud se podíváme do dějin, tak vidíme, že téměř každá generace prodělala nějakou válku, nebo vážnou chorobu, která kosila lid ve velkém.

A to jsme se ještě loni obávali někteří alespoň trošku toho, co se stane, až sršeň mandarínská urazí posledních asi 200 km k našim hranicím a napadne naše včelstva, naše sršně, ale i lidi ( turisty), které také v přírodě houfně pronásleduje a zabíjí, pokud se nechtěně přiblíží k jejímu teritoriu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sr%C5%A1e%C5%88_mandar%C3%ADnsk%C3%A1

Pojďme však ještě zpět ke koronaviru. Dokud není po všem, tak není ještě jistě na místě něco s předstihem chválit, ale zatím si myslím, že můžeme být se sebou spokojení.

V době, kdy Západ zvažuje, co ještě zpřísnit a objevují se na veřejnosti i snímky z nezodpovědných párty, tak u nás si lidé zatím počínají vesměs zodpovědně a dokonce si zlaté české ručičky vyrábí roušky samy. Stále ještě v tuto chvíli máme jedno pěkné prvenství.


Není co závidět těm, kteří se musí pořád dnem i nocí zabývat tím, jak máme bojovat. Sice se našlo několik kritiků, kteří dělali vědu z toho, že důchodci měli chodit do krámu od 10.00 do 12.00, ale už je to poměrně rychle opravené.

Třeba je to motiv pro ČT, aby také občas místo rozhovorů s vládou, nebo opozicí mluvila s obyčejnými lidmi a třeba i se seniory. Ten, kdo už je v 7 hodin v práci ( doba kdy otvírají aspoň supermarkety na Mělníku, avšak ..Praha ?), tak ani pořádně neví, kdy nakupují důchodci a své znalosti staví na tom, co mu kdo řekne.


Poslední radost ( ne všem :-)) nám asi udělala Čína. Tam smrtnost i nové případy nyní stagnují, tak je hezké, že si vzpomněli prvotně na nás a asi ví, proč zrovna na nás. Ostatní svět má pocit, že zřejmě něco trochu podcenil, a tak má starosti sám se sebou. Tak by to tedy asi viděla moje maličkost :-).

Vím, že se to špatně přeje, když je špatné počasí a nedoporučuje se vůbec opouštět domov, ale co se dá dělat ?  Pěkný víkend ! Nějak se musíme zabavit, nebo i své malé děti, pokud je máme. Mimochodem, také jsem dnes četl na netu návody, jak se dají zabavit děti, když nemohou ven.

 V každém případě to má někdo na delší dobu, a teď je dobrá každá aktivní i pasivní záliba, kterou jsme si osvojili.Od čtení, přes různé hry, sledování televize, rádia, internetu, až po domácí kutilské práce. Ostatně, snad vás Soutok za těch 8 let psaní aspoň trochu inspiroval :-). A pokud v pondělí ráno opět vyrážíte do práce, tak přeji hlavně klid a pohodu !


Aktualizace 22.3.2020 ve 12.50 :  Dnes ráno se číslo 12 pro Mělnicko zvedlo na číslo 19.

Aktualizace 22.3. 2020 ve 13.55 :  Pokud máte nervy na to, že nenakazíte jiným virem váš počítač, tak si tam můžete dát světově vyhlášený web https://coronavirus.jhu.edu/map.html







úterý 17. března 2020

Práce na laterálním kanálu jsou v plném nasazení. Dnes uvidíte stavby z Vrbna, Chramostku a Lužce nad Vltavou. Pravda o protektorátní hranici mezi Liběchovem a Mělníkem nebyla dosud nikým dostatečně mediálně vysvětlena. Foto z německé strany.


Představte si, že se díváte od mělnického zámku na místo, kde je soustředěno plno pracovní techniky a nemáte pořád nějak čas  místo navštívit. A že se na práci druhých lidí dobře kouká, zvlášť když jde o nějaké veledílo. :-).

V neděli před polednem to tedy konečně vyšlo a já se vydal do míst, kde jen o něco blíže k Mělníku stála v roce 2002 ohromná hromada suti a trámů z domů, které smetla rekordní povodeň.

Člověk by neřekl, kolik přes ten pontonový most, který tu od roku 2002 stojí, kolik přes něj jen přejede desítek aut.


Kanál je vypuštěný, všude se mocně buduje a mnoho techniky tedy stojí u Hořína, ale již se tu upravuje břeh na tom rozšířeném místě před dnešním pontonovým mostem a nějaká úprava probíhá i z druhé strany mostu.


 Jen asi o 200 - 300 metrů proti proudu to vypadá, že tam byl původní polní most snesený a není vyloučeno, že možná ani nebude tento most již nahrazen. Proč by tam ale bylo to lešení, že  :-)?




Co by to bylo dnes za stavbu, kdyby se člověk nedočetl nějaké zajímavosti, včetně termínu průběhu prací ? Dílo má být dokončeno v lednu příštího roku.


Možná si ještě pamatujete, jak jsem toto místo u Chramostku navštívil loni v září na jízdním kole. Byla tehdy sobota, na Mělníku bylo vinobraní a já měl ještě jiné plány.
Tehdy byl most snesený v poli, ale nyní se nám vrátil po rekonstrukci na původní místo. Něco se však změnilo. Pozorný divák může na snímku poznat to navýšení mostu nad vodní hladinou.

 Tuším, že se jedná o 3.5 metrů a most je tak v požadované výši, která činí 7 metrů nad  hladinou kanálu.
Tento polní most tedy nebude dálkově ovládaný z velína na hořínské komoře tak, jako je tomu například u mostu železničního v Lužci nad Vltavou, nebo přímo v Hoříně..


Toto bude tedy hlavní silniční most v Lužci nad Vltavou. Sice se tu udává, jako termín dokončení květen 2020, ale připadá mi, že tu je ještě plno práce.



Oproti tomu je železniční most již na svém místě a svoji prémiovou slávu v televizi má již za sebou. Bude totiž ovládaný dálkově z Hořína tak, aby nebránil podplouvání lodí v případě potřeby a samozřejmě byl k disposici v této pozici také řádnému provozu osobní jednotky mezi místním nádražím ČD a zbytkem trati, která odtud vede do stanice Vraňany.

Jde o trať číslo 094 Lužec nad Vltavou - Vraňany. V současnosti zde probíhá náhradní doprava autobusy, ale jinak je v jízdním řádu ČD uvedeno 10 spojů oběma směry pouze v pracovních dnech a tři z nich pokračují přímo do Kralup nad Vltavou, odkud také tři další přijíždí.

Vraňany jsou na rychlíkové trati č. 090 z Prahy do Děčína a zároveň mají spojení lokální tratí 095 s obcemi pod Řípem a obcí Zlonice ležící 8 km na sever od města Slaný.


Rozloučíme se pohledem na budoucí hlavní silniční most v Lužci nad Vltavou ....


.... a samozřejmě na informační tabuli.


Když jsem se dnes podíval na FB historické skupiny, tak mě tak napadlo, že bych vás ještě mohl pozvat na jeden článek ....

https://soutok.blogspot.com/2019/03/kamenny-milnik-u-libechova-patri-k.html


Jak sami vidíte, tak je to s tou protektorátní hranicí poněkud složitější. Také jsem si dlouhá léta myslel, že ta závora mezi dvěma dřevěnými budkami rozdělovala Čechy a Říši. Avšak poté, co jsem spatřil tento text vedle dosud  neznámého fota, tak se zdá, že za tou závorou bylo asi 100 metrů dlouhé území nikoho ( uprostřed, tedy po 50 metrech na území nikoho byl ten milník) a za ním se teprve vjíždělo do Říše ( obrázek).

Zda šlo jen o počátek, nebo tomu tak bylo celých 7 let, tak to nevím. Foto z liběchovské strany je výmluvné a nelze vyloučit, že i tam někde mohla stát třeba i jen budka čistě německá. Už na tomto fotu však v dáli vidíte vlevo ony pohraniční budky, které známe. Ještě mi to nikdo nevysvětlil.

Je také možné, že v roce 1938 byla hranice blíže k Liběchovu ( obrázek)a budky v pozadí se teprve čerstvě nainstalovaly. Následně poté již území nikoho padlo a hranice byla skutečně u té závory mezi oběma budkami.

Mějte se pěkně a nechť je vše v pohodě !

pondělí 16. března 2020

Kdy bude dokončený most pro cyklisty, chodce a naléhavé případy mezi Lužcem nad Vltavou a obcí Bukol ? Jak bude vypadat ? Soutok ve fotogalerii představí staveniště. Cyklostezka na Mělníku zaznamenala pokrok v Polabském parku.


esíčko v parku

Ve včerejším večerním článku jste se dočetli, že má nedělní výletní cesta začala takovou inspekcí po stavbách vzdálenějších staveb na laterálním kanále a zavítal jsem hlavně i do Lužce nad Vltavou, abych se dozvěděl na vlastní oči, jak to tedy s tím mostem do obce Bukol vlastně je.

V předvečer výletu jsem byl však ještě také v téměř prázdném Polabském parku a nestačil jsem se divit, kolik práce se jen zase udělalo na budoucí cyklostezce. Takto to tedy vypadá u takzvané Rasovny.



směr Labe

směr Pražská ulice. Důležitý směr pro cestu k vlakovému nádraží.


To jsou již záběry ze včerejšího dne. Díváte se přes řeku Vltavu směrem k obci Bukol, kde mě v minulosti zaujala i neuvěřitelně prosperující restaurace u silnice, která byla doslova v obložení rekreačních cyklistů.


Zdá se, že tuto sezónu, se ještě povozíte přívozem.


Tak bude vypadat místní most.


Zde se zase dozvíte, že práce začaly loni v květnu a hotovo má být letos v listopadu.


Pilíř na lužecké straně.


Ceník jízd přívozu.


Byl jsem samozřejmě i u důležitého silničního mostu, přes který se jezdívalo do obce Vraňany, nebo na státní silnici. Dnes to jde dočasně  jen na státní silnici. Těmto stavbám však chci věnovat samostatný článek.


Toto byla dříve hlavní obecní restaurace. Dnes je tu dům pro seniory. Zatímco cyklotrasa číslo 2 ( její druhá varianta, která nevede přes horkovod do Zálezlic) odbočuje o něco dříve dolů k vltavskému přívozu, tak nájezd na budoucí most má být právě zde za tímto domem ( ve směru od Mělníka). Pozorný čtenář si jistě všiml, že na snímku, kde jsem prezentoval lužecký pilíř je zadní část budovy částečně vidět.

Snad vás článeček trošku vědomostně obohatil a oddechli jste si aspoň na chvíli od těch nepříjemných věcí v médiích, které jsou sice nezbytné a důležité, ale zároveň působí určitým způsobem negativně na naše zdraví.

Není náhoda, že v běžném životě se daří mnohem lépe relativně zdravým seniorům, kteří se zabývají nějakou pěknou činností, jako je často třeba právě turistika, než těm, kteří besedují o tom, co komu vlastně je, kde ho píchá, jak se to projevuje, jak probíhá to, či ono vyšetření, nebo jak dalece je příjemné, či nikoliv apod.