pondělí 29. července 2013

Sedmihradsko očima mělnických muzejnic. Pozdrav z Rumunska.


Pokud snad aspoň chvíli někdo tápete, kde vlastně leží Sedmihradsko, tak vězte, že je to na západě Rumunska a docela jen nedaleko od českého Banátu, o kterém zde již také bylo psáno v souvislosti s jednou z našich kolonií. Obě oblasti byly kdysi součástí Rakousko-Uherska. Alespoň zbylí obyvatelé Banátu, kteří chudý, ale krásný kraj ještě neopustili, se snaží žít i z turistického ruchu, jsou vstřícní a trochu snad věří i v určitou podnikatelskou aktivitu a pomoc ze své pravlasti. Ta je zde vítána
.http://www.banat.cz/
Vydejte se tedy za obrázky a fotografiemi do kraje, kde jsme tak trochu v jistém smyslu jako-by doma ;-).


SEDMIHRADSKO OČIMA MĚLNICKÝCH MUZEJNIC
Výstava fotografií ve vstupních prostorách
30. 7. – 1. 9. 2013

Koncem září loňského roku (24.9. – 30.9. 2012) proběhla studijní odborná exkurze Sedmihradsko. Daleko od západu/daleko od východu, kterou uspořádal Český výbor ICOM do rumunské oblasti Sedmihradska. Výpravu společně s třemi desítkami odborných pracovníků muzeí a galerií České republiky absolvovaly také PhDr. Miloslava Havlíčková a Mgr. Jitka Králová z Regionálního muzea Mělník.

Hlavním cílem exkurze bylo seznámit se s odbornými pracovišti, získat nové postřehy, podněty v muzejní práci, vyměnit si vzájemně zkušenosti, navázat nové kontakty a také poznat místní architektonické památky. Během pobytu došlo například k návštěvě Muzea umění Brukenthal (Sibin) s prohlídkou restaurátorských pracovišť, prohlídce staveb, depozitářů a restaurátorského zázemí ve skanzenu Astra, který je součástí Transylvánské asociace pro rumunskou literaturu a kulturní dědictví.

Dále do programu patřila prohlídka Muzea umění v Kluži, sbírky umění v Černém kostele v Brašově, návštěva architektury Josefa Hoffmanna, Muzea Národního sjednocení v Alba Iulii, Muzea umění a Etnografického muzea v Brašově a další bohatý program. Součástí akce byla i prohlídka vybraných sedmihradských opevněných kostelů, z nichž některé patří na seznam světového dědictví Unesco (např. Cisnadie, Biertan, Carta, Valea Viklér, Heltau, Media aj.).

A právě vybrané zajímavé momenty z cest po Sedmihradsku se Vám mělnické muzejnice rozhodly představit prostřednictvím výstavy fotografií ve vstupních prostorách muzea.


Posloucháte hudbu? Posloucháte internetová rádia?


Snad každý z nás vnímá hudbu už i jen, jako součást společenského pozadí. Přijdete do mělnické restaurace a už slyšíte Relax,Oldies, Beat,Fajn rádio apod. Pustíte autorádio a to samé. Děláte nějakou práci, tak si třeba pustíte rádio. Jste u PC a pustíte si rádio. Ovšem pozor! Stanice tady bude zřejmě stejná, jen to bude z netu. Ale, koho to zajímá? Kdo vůbec řeší nějaké rádio? Hlavně, že je tam podle gusta nějaký ten bigboš, nebo rap. Jenže, člověk se tak okrádá určitým způsobem o mnoho zajímavého.

Ač chci psát o hudbě, tak chtě nechtě musím začít u rádia a sluší se připomenout, že vpravo v archivu najdete v měsíci listopad 2011 devítidílný seriál s názvem Rádio kdysi a nyní.

Víte, čím se liší levné přenosné tranzistorové rádio s analogovou stupnicí vyrobené v roce 2013 od tranzistorového rádia vyrobeného v roce 1970 či 1980 ? Na první pohled vůbec ničím, ač je mezi nimi 40-50 let, a přesto tam je jeden obrovský rozdíl, o kterém se současné generaci ani nezdá, a který nám všem podstatně změnil život.

Politika je svinstvo a to se vždy promítalo v médiích. Evropa byla rozdělená železnou oponou a stejně tak bylo rozdělené i nejkvalitnější poslechové pásmo umožňující stereoposlech. Dnes vůbec nevnímáme, že existuje ještě i nějaké jiné VKV pásmo, než je těch 87.5 MHz- 108 MHz, a přesto byste v 70. letech u nás těžko rádio s takovým dnes normálním rozsahem hledali.

Lidově se tomu říkalo Západní norma a Východní norma. Dnes se u nás prodávají jen rádia se Západní normou, která se oficiálně jmenuje CCIR a má rozsah 87.5 - 108 MHz. Rozhlasové VKV stanice v Bulharsku, na Ukrajině, či v Rumunsku, však stále ještě vysílají ve Východní normě OIRT, která má rozsah 66 - 73 MHz. U nás jsme měli v 70. letech často  v obchodech rádia jen s Východní normou a na VKV jste naladili pouze jednu jedinou stanici a to naši Vltavu, která hrála ve stereu jen vážnou hudbu. Tedy, až na páteční večerní dvouhodinový a sobotní dopolední pořad Větrník, kde nedávný moderátor Mělnického Vinobraní Jaromír Tůma uváděl jediný, nejlepší a doslova odborný pořad o domácí i světové rockové pop-music v tehdejším Československu.

Takže, jak už to tak bývá, tak ač mocné státy vštěpují jiným své ideologie, tak určité rebelie vždy žijí. Dokonce bylo později možné už sehnat i rádia s oběma normami a vyráběla se u nás. O ty byl hlavně zájem v pohraničí, kde především stanice Bayern 3 a Ostereich 3 přinášeli mladým žádanou anglo- americkou rockovou a popovou hudbu a o podobné se někdy pokoušeli za pomoci směrových antén i ti, co to měli podstatně dál. Zajímavým státem, který vybočoval z normy bylo bývalé NDR ( Východní Německo), kde se vysílalo v CCIR, ač patřilo do východního tábora.

Literatura praví, že od prosince 1984, se i u nás začalo z vysilače Cukrák ( jižně od Prahy) vysílat slaboučkým výkonem v tomto pásmu. On je mimochodem z okrajových čtvrtí Prahy dost dobrý dálkový příjem a to i dnes, v době kdy mají přehuštěno vlastními rádii. Ale, ve skutečnosti celá naše společnost pocítila raketový nástup v pásmu CCIR po roce 1989. Až nám to bylo mnohým poměrně brzy nepříjemné, protože jednak všechny stanice hrály prakticky v uvozovkách jedno a totéž, obsadily všechny kanály a naše stanice se staly barierou pro ty, co se bavili dálkovým příjmem, který byl mnohdy poměrně kvalitní, byť ne s našim českým slovem, ale hudebně pestřejší. Naříkala i starší generace dechovkářů, která se dočkala až nedávno satisfakce v podobě stanice Dechovka a ještě jen na SV, ačkoliv Český rozhlas na VKV ji dnes hraje po letech častěji, než kdysi.

 Zkrátka, VKV se upnulo po roce 1989 k určité jednostrannosti, ač vás budou mnozí lidé přesvědčovat, že to není pravda, a že je výběr z žánrů, a že můžete vybírat z hudby 60. - 90. let i ze současnosti. Ono asi někdy zkrátka platí, že čeho je moc, toho je příliš.

Doba satelitu toho tolik neřekla, protože přece jen většina lidí ho pouštěla, nebo pouští za účelem televizním, než rozhlasovým a stále jsme v srdci Evropy, ale to, co přináší internetové vysílání, to je skutečně nesmírný pokrok. Jedině tam si člověk uvědomuje, jak je ta naše planeta veliká, pestrá a kolik krásné a neznámé hudby ze všech koutů světa na ni najdete.

A tady je trochu škoda pro ty, kteří nedovedou poslouchat nic jiného, než to, na co jim prostě stačí to docela obyčejné rádio a veřejné povědomí. Punckeři ale už vědí, že nebýt stanice Známka Puncku, která je jen na netu, tak mají smůlu, protože ten na VKV nechytnou. Někteří mojí vrstevníci zase doslova svírají kudlu v ruce, když slyší rapující černochy, nebo soulové békání a vůbec nevědí, že to je jenom přihlouplá propaganda rapu a soulu původem z USA, a že ta pravá černá Afrika je úplně o něčem jiném.

 A tak by se dalo pokračovat a zkoumat etnickou hudbu ( takzvaný folk) napříč zeměmi a kontinenty. Však tu máme také seriálek o hudbě z různých částí světa, byť hodně stručný, který raději už ignoruje arabské styly, pro evropské ucho dost extravagantní a spíše, jako zajímavost. Člověk to nechce ani moc propagovat, aby se nezavařily netové linky :-). Tady si někdy kladu otázku, zda se diskusím o internetovém rádiu nedaří proto, že tu jsou obavy, aby se nepřetížily sítě a aby se diskutující dokázali připojit na své oblíbené stanice, nebo proto, že naprostá většina posluchačů není nakloněna poslechu jiného druhu hudby, než je zvyklá, což často dokládá i statistika, kde suverenně vedou evropské stanice.

 Díky tomu se snad většina spokojí s tím, co je na běžném rádiu v Čechách v nabídce a to je dobře i pro ty výzkumníky a aspoň občasné posluchače u nás téměř neznámých hudebních žánrů. Kuriozní situace. Nelze však také tvrdit, že by to bylo v té Evropě právě tím, jak jsem uvedl. Nesmíme zapomenout, že i třeba přes líbivé latinsko- americké ritmy je nám ta rocková a popová angloamerická hudba nejbližší, nejdéle nás provází životem a i stanice v Evropě mají k její produkci odlišný cit, odlišný přístup a odlišný play-list. O svých případných zkušenostech můžete napsat v komentáři.

SŠ.

neděle 28. července 2013

Za tajemstvím Hraběcí kaple. Soutok propagoval Mělník a Mělnicko za hranicí regionu.


Za liběchovským zámkem leží krásná krajina známá především výtvory sochaře V. Levého. Už méně lidí ví, že toho místní lesy ukrývají mnohem více.

Občas se mi stane, že moji práci zde na webu někdo mezi čtyřma očima pochválí. Výsledky vidím pak ve statistice webu. Už jsem si myslel, že jsou snad skoro všichni čtenáři na dovolené, ale těch devět fotek v minulém článku, kdy filmaři točili od zámku loď mi tu roztočilo naplno počítadlo. Během chvilky jsou vás zase stovky. To si zaslouží článek, ne? :-)

A o čem to dnes bude? Někdy v dubnu jsem zde tak trochu propagoval dvě krásné knížky amaterského spisovatele Petra Jiráska. I ten  si rád prohlédl články na tomto webu a jelikož se mu to líbilo, tak mě oslovil, zda bych si nechtěl napsat článek pro letní čtvrtletník Kolečských listů.
Co si budeme namlouvat.... dnešní novinařina je zvláštní věc. Leckteré noviny mají své profesionální redaktory, ale jinak jsou rády, když jim někdo věnuje nějakou tu fotku, nebo článek.

 Přece jen je osobní pozvánka trochu jiný level, než takové to.....,,můžete mi ( nám) zaslat"...
a tak jsem si tak řekl, že by nebylo od věci si zase asi po osmi letech přečíst nějaké své dílko v papírovém médiu, dokonce mimookresním a představit tak cizím čtenářům krásy našeho kraje. Proč také odmítnout takovou nabídku?
Ve svém důsledku pak vzniklo opravdu nezvyklé dílko, které sice píše občan Mělníka o nedaleké památce, ale lidi k výletu nabádá z jiné zeměpisné oblasti. Požadavek byl ten, abych zdůraznil v úvodu tuzemské krásy před návštěvou moře, a pak už se zabýval něčím pozoruhodným a zajímavým. Dokonce jsem dostal tip, který mi na první pohled ani nepřipadal nijak zvláštní, ale pak jsem musel názor změnit.


Za tajemstvím Hraběcí kaple.

Máte rádi cestování? To je dost široký pojem. Jsou lidé, kteří celý rok žijí tím, jak stráví, nebo strávili, několik dní u moře. Pak tu jsou lidé,kteří by nejraději poznali všechna místa světa, ale vidí, že to je z mnoha důvodů neproveditelné. Těm se obvykle uleví, když procitnou a uvědomí si, že jedině díky televizní obrazovce mohou všude rychle i bezpečně pobýt, a že padesátý dokument o slunném ráji světa na Tahiti je už moc nebere. Ono se totiž i tyrkysové moře se záplavou palem okouká a prvotní užaslý pohled na bizardně vyhlížející sopečné skály vystřídá zřejmě vrozená touha po zalesněném čedičovém kopečku. A nakonec se zmíním o nás, kteří považujeme mapu za nádhernou knihu plnou barev i představ a jízdní řád je pro nás kamarád, když vymýšlíme své pěší i cyklistické túry v okolí blízkém i vzdálenějším. Naše země je opravdu nádherná pro toho, kdo chce vidět a já si vás na jeden takový výlet do okolí dovolím pozvat.

Pokud máte k dispozici auto, tak není vůbec co řešit, ale pokud jste závislí na vlaku, tak vězte, že stačí z údolí Zákolanského potoka dojet do Kralup nad Vltavou, odkud se přesuneme do rychlíkové stanice Hněvice. Tu lze ostatně přejmenovat na stanici Štětí - hlavní nádraží, protože občan města Štětí odtud pohodlně dorazí do Prahy, Německa či Karlovarského kraje a vlastní stanice ve Štětí mu slouží nejčastěji k přesunu do okresního města Litoměřic. Přes labský most nás může do centra svézt autobus, ale i pěšky to není daleko. Ač se to nezdá, tak Štětí je díky žluté turistické značce jednou z bran do kouzelné oblasti CHKO Kokořínsko. A právě po této značce se vydáme za dnešním, pověstí opředeným, cílem.

Nejprve nás značka vyvede z města přes železniční přejezd u obce Stračí, kde můžeme obdivovat staré hrázděné chalupy i zpětné pohledy do otevřené polabské krajiny. Cesta v parnu tu není moc příjemná, ani kdovíjak výjimečná, ale tato otevřená krajinná pasáž je dlouhá pouhé tři kilometry. Nejprve mineme neznačenou odbočku na malý vršíček jménem Špičák, ze kterého je podle místních prý docela pěkný pohled a posléze dospějeme již do lesa na místo s označením Mariánská kaple. Samotná kaple nestojí v průvodcích za větší zmínku. Mnohem zajímavější je zdejší široká polní cesta z Brocna na okraj Ješovic, která byla v dávných časech hlavní cestou spojující sever a střed Českého království. Tehdy nejezdily dostavníky hlubokým údolím potoka Liběchovky, které bylo jak stvořené k přepadávání a v jehož závěru bylo dost nepříjemné stoupání po úpatí Dubské hory do městečka Dubá, ale využívaly dnešní cyklotrasy 0057, která z Liběchova obchází les po hranici CHKO a nenápadným stoupáním nás obloukem dovede přes obec Tuhaň a Pavličky do Dubé.

 Naše žlutá značka zde odbočí vpravo na širokou cestu a asi po kilometru dojdeme k Hraběcí kapli, která na sebe váže místní pověst, v mnoha případech omezenou na prosté konstatování, že zde byl v roce 1720 zabit svými poddanými nenáviděný tyran hrabě Jan V. Clary. Dnešní návštěvník spatří pouze chátrající stavbu z pískovcových kvádrů. Ve skutečnosti lze vypátrat mnohem širší souvislosti. Na severu našeho území se během historie vystřídala řada známých význačných šlechtických rodů. K těm posledním patřil rod hrabat Kinských a rod Aldringen-Clary. Oba rody po sobě zanechaly pro současnost význačné kulturní dědictví zejména v oblasti Česko-Saského Švýcarska. Vţdyť soutěsku na Kamenici u Hřenska otevřel pro výletní plavby lodiček jeden z posledních hrabat rodu Aldringen-Clary a bizardní skalní vyhlídky u Jetřichovic jsou zase dílem rodu Kinských.

 Rod Aldringen-Clary k nám přišel až po Bílé Hoře z Rakouska, a tak snad ani nemůže být překvapením, že oba zmíněné rody stály v roce 1918 a v roce 1938 na straně nepřátel Československého státu. Užší souvislosti ve vztahu slavného rodu a hraběte J.V. Claryho ze Snědovic ( poblíž Štětí), se mi sice nepodařilo vypátrat, ale myslím, že zde nemůže být pochyb o rodové spřízněnosti. Podle pověsti v těchto místech přepadlo dne 17. ledna 1720 kočár hraběte Claryho, který se spolu se svým švagrem vracel z Prahy, asi 15 jeho poddaných. Vedli je prý zámecký kuchař, sládek a zahradník, a ti zde měli údajně hraběte zastřelit. Poté se snad ukrývali v lesích a páchali loupežnickou činnost až do chvíle, kdy byli postupně pochytáni.

 Jediná dcera hraběte Claryho, Eleonora, zde pak nechala na památku tohoto činu vystavět proslulou Hraběcí kapli. Zprávy také tvrdí, že jedinému kuchaři se podařilo uniknout do Saska, ale ostatní byli pražským soudem odsouzeni k nemilosrdným trestům a největší hříšníci byli dokonce vpleteni do kola a sťati. Na webu http://ambike.com/view.php?cisloclanku3D2007022301 se mi dokonce podařilo zjistit podrobnosti rozsudků. Tak tedy, osm lidí z patnáctičlenné skupiny provinilců skončilo v kole, třem dalším usekl kat hlavu a čtyři byli po důkladném zbičování vyhnáni ze země. Jak na první pohled vidno, tak je zde rozpor s tvrzením, ţe jeden z vůdců vzbouřenců sám od sebe unikl do protestantského Saska.

 Dnešní stav kaple je žalostný a připomíná spíše bunkr z druhé světové války, protože je porostlá travou a vyzděna pískovcovými kvádry. Žlutá značka nás brzy poté dovede na rozcestí, kde ze široké cesty odbočíme vlevo a po nějaké době dojdeme k odbočce u jeskyně Mordoch a Sedm chlebů. Právě jeskyně Mordoch je považována za úkryt loupežníků a možná i oné patnáctičlenné party vzbouřenců a vrahů hraběte Claryho. Dnes zde najdete dokonalý úkryt před deštěm i na přespání a nechybí ani dřevěné lavice, stůl a očouzené stěny jsou svědkem působení trampů. Ale to se již dostáváme do oblasti, kde tvořil zámecký kuchař liběchovského panství a sochařský talent Václav Levý, jehož skalní plastiky si již dávno udělaly obrovské jméno v blízkém i dalekém okolí.

 Nejprve nás přivítá skalka Had a odtud můžeme podle dalšího útvaru Harfenice sestoupit až k obci Želízy do údolí potoka Liběchovka, odkud nás několik značek dovede až do Liběchova. To již máme za sebou od vlaku nějakých 14 kilometrů a z Liběchova, se můžeme dostat zpět do Štětí vlakem, nebo autobusem, který staví u pěkné restaurace Beseda v centru města. Liběchov již dlouho kandidoval na statut města, opakovaně přislíbený v minulosti, ale teprve nedávno, se tak stalo. Pro koho je 14 kilometrů málo, tak může po zelené značce pokračovat dále k Mělníku, kde je od zámku jeden z nejkrásnějších výhledů do nitra Čech i Českého Středohoří a přidat si tak cca 8 km navíc.

 Trasa je to celkem zajímavá, s pěknými výhledy v prvních pěti kilometrech. Z Mělníka pak lze do Kralup nad Vltavou dospět různými způsoby. Nejlepším je přímý autobus, který však o víkendu nejezdí často, a tak je lepší trasa vlakem přes Štětí nebo Všetaty a Neratovice. V poslední době se jak ve Štětí, tak na Mělníku rozjela lodní výletní plavba a společnost Marila Nelahozeves provozuje i linku mezi Mělníkem a Kralupy. To je ovšem sdělení jen tak na okraj, protože si ani sám neumím představit, jak vtěsnat všechny tyto cestovní aktivity do jediného dne :-). Obvykle píšu o výletech, které prožiju a v takovém případě nic nepotřebuji, jen dobrou paměť a nejlépe začerstva podat výpověď :-), ale v tomto případě jsem si vzal na pomoc několik webů i zeleného průvodce Kokořínskem. Asi čtyři takové pomocné adresy jsem si dal do oblíbených, tak je zde uvádím, jako elektronické zdroje: http://jetrichovicko.euweb.cz/historie.htm , http://ambike.com/view.php?cisloclanku=2007022301, http://www.kokorin.cz/cile_jeskyne.htm
Standa Švec.

Originál si pak můžete přečíst zde na
 http://www.kolec.cz/kolecske-noviny-obecni-ctvrtletnik/ds-1043/p1=2378
..., kde po kliknutí na druhé číslo 2013 a zobrazení strany6 a 7 dostanete článek.

Později se mi podařilo získat starší materiál, který navzdory všem tvrzením, která byla k disposici na netu, tak se zaobíral myšlenkou, že vražda byla organizována snad dokonce samotnou hraběnkou a vrazi byli odsouzeni pouze na oko, a pak bez mučení propuštěni.

Tak tomu říkám opravdu zajímavá a vskutku kvalitní story hodná propagace a ještě jen kus od Mělníka ;-):-).

SŠ.

sobota 27. července 2013

Na Mělníku točili filmaři nezvyklou loď do nějakého filmu.


Náhoda mě zanesla za zámek, kde jsem během krátké doby potkal již potřetí filmaře. Zkusme jen tak zavzpomínat, co jsme tu poslední dobou viděli.
Poslední Básníci na Náměstí Míru. Scéna s Karlem Gottem, kdy jsem také na náměstí viděl již jen provokatéra Mirka Vladyku. Natáčení u dnes zdevastované vily za radnicí, kterou naposled obývala policie. Natáčení reklamy na Fernet, kdy jsem štáb potkal u kina.Kameňák s Vaškem Vydrou na skůtru za zámkem. Natáčení u vily Karola ( knihovna). A nyní ..... uvidíte. V každém případě jsem hodně přemýšlel, zda to mám už vypustit. Jenže, ty nejméně náročné věci, které nemají vlastně žádný přínos ( nic nepoučí, o žádné akci neinformují) jsou prostě nejžádanější a nejsledovanější. Pár fotek osvětlovačů a kamera, jen že jsou od filmu.
A sledovanost obrovská.


To je krámů pro pár filmových záběrů, co?


Tam snad drží pán i nějaké odrazové zrcadlo, či co.


Kamera v pohotovosti.


Ovládací zařízení.


Tuto loď tedy uvidíme v nějakém filmu.



Klapka a jedem.


Snad to bude hezký film. V každém případě to je pro mě nejjednodušší materiál a nejrychleji napsaný článek. Dá mnohem méně práce, než například článek předešlý.

SŠ.

Tropický vzduch ze Sahary přinese nejenom rekordní vedra, ale možná také nahradí některé naše rozhlasové stanice stanicemi exotickými.



Člověka mnohdy přitahuje něco zvláštního a mimořádného. Jednou je to zatmění Slunce, příště Měsíce, povodně a jsem si téměř jistý, že v říjnu a listopadu budete mnozí vzhlížet k obloze. Kdo ještě neví proč ( asi většina lidí), tak proto....http://www.novinky.cz/veda-skoly/307100-kometa-stoleti-zari-vic-nez-mesic-mohla-by-byt-videt-i-za-dne.html
Osobně se na to velmi těším, protože kometu jsem přes den ještě neviděl a za tmy je to už také několik let..

Ale, pojďme k současnosti, kdy tu máme proudění horkého vzduchu ze Sahary, které způsobuje, že teploměry atakují čtyřicítku.
Nejde jen o koupání a polehávání u vody, nebo doma, ale na své si za jistých podmínek může přijít při trošce štěstí každý, kdo má nějaké obyčejné rádio s dnešním běžným VKV pásmem a smyslem pro zajímavosti.. Pro ty méně technicky znalé ( dnes se řada tuctových přijímačů a hlavně mobilů dělá jen s VKV pásmem) jen připomínám, že to je to pásmo, kde chytáte třeba rádio Beat,Frekvenci 1, Fajn rádio atd. atd.

Bylo by velmi zdlouhavé a snad zbytečné vysvětlovat, že naše planeta je obklopena různými ozonovými vrstvami v různých výškách nad ní a ty se při různých situacích podílejí i na rozhlasovém a televizním příjmu, což dnes v době kabelovky a internetu nemusí někdo ani zaznamenat.
Přesto existují ještě i dnes různá kouzla, zvlášť, když takzvaně přijímáme něco vzduchem. To stále ještě platí u autorádia, přenosných tranzistoráčků a rádií v mobilu, pokud se nepřipojujeme k webovým portálům.

Už jsme si tak nějak zvykli tady na Mělníku, že když spustíme rádio, tak tam bude pravděpodobně nějaká naše často pražská stanice hrát nějakou populární, většinou známou hudbu a k tomu občas uslyšíme i trochu povídání. Jenže jsou lidi, kteří to považují asi za takovou rutinu, jako když si pustíte rádio na netu v PC, nebo v netovém rádiu. Prostě je to tak automatické, že už to ani nepřekvapí a svým způsobem je to vlastně tak dokonalé, až je to nudné. A tito jedinci, se snaží aspoň občas zapomenout na jistotu počítačů a za pomoci rádií, směrových antén na rotátorech a hlavně podmínkách ulovit nějaké vzdálené cizí stanice. Připomíná to trochu sběr hub, nebo rybaření, kdy musíte mít trochu znalostí, štěstí a někdy i techniku. Na malý proutek také velkého sumce neulovíte.

V případě radioamaterství však jde díky technice leckdy o drahou záležitost a také každý nemá ani čas, pochopení v době netu, ani to zapálení, ani správné místo pro anténu. Jsou však chvíle, kdy nemusíte mít takzvaně žádné drahé nádobíčko a dají se také chytit pěkné dálky, pěkně po rybářsku a tudíž s radostí.Takovým obdobím bývá téměř pravidelná podzimní inverze, kdy v mlhách od sousedů naladíte i vysilače vzdálené 250, 300, 350 km a netřeba směrových antén a drahých přijímačů. V létě tu pak přichází možnost dálkového příjmu zejména dvěma způsoby. Tato situace vzniká také někdy v létě, když teplota překračuje ve stínu 28 stupňů a takzvané troposferické šíření přichází s večerem a končí druhý den v dopoledních hodinách.

Kořením všeho je však takzvaný odraz od ionizující vrstvy Es, která je ve výšce 110 km nad povrchem a vzniká v letních měsících. Ta je schopná odrážet nečekaně signály na vzdálenost od 600 do 2 000 km a při více vrstvách i dále. Během bílého letního dne, se tak může stát, že namísto oblíbeného rádia Beat náhle přilétne velmi silný signál stanice z Tunisu ( nejčastěji z jihu Evropy a severu Afriky), který může i zanechat RDS ( pojmenování stanice) a setrvá od několika vteřin, až třeba s úniky po celý zbytek dne. Někdy se na kmitočtu vystřídá hned několik stanic z různých koutů zmíněného světa a místo jihoevropských jde například Anglie, nebo dokonce Skandinávie. Jde o věc velmi vzácnou, protože bohužel vrstva Es zrovna zas tak často neodráží tak vysoké kmitočty, jako je třeba 88 MHz. Aby fandové věděli, kdy si mají v létě políčit na dálky v tomto pásmu, tak jednak sledují teploměr, někdy i barometr, ale hlavně webové předpovědní stránky, kde bývá uvedené takzvané nejvyšší MUF nebo MOF, které musí být aspoň do 90-92 MHz a v lepším případě dokonce do těch 108 MHz. Téměř denně přes léto však tyto hodnoty nepřekračují 30-50 MHz, což je pro držitele běžných tranzistoráčků a mobilů s běžným rozhlasovým pásmem trochu handicap a vyhovuje to specialistům, kteří mají speciální přístroje pro příjem jiných služeb. To ovšem znamená, že ani radioamater s drahou technikou nemá v tomto případě stejně, jako vy na komerční stanici z dalekého zahraničí nárok. Možná má jen větší výdrž a smysl pro výsledek, než většinou my ostatní, kterým to musí náhodně nějak spadnout do klína a musíme mít zkrátka zapnuté rádio. A nakonec tedy odkaz na stránku, kde by-ste se měli dozvědět, zda je vrstva Es nakloněna pokusům s našimi přístroji, ovšem, velmi rychle se ta neposedná poběhlice mění a profíci tvrdí, že to prostě chce mít hlavně zapnuté rádio.
   http://www.dxmaps.com/spots/map.php?Lan=E&Frec=MUF&ML=M&Map=EU&DXC=N&HF=N&GL=N

Tropo šíření pak:
http://www.dxinfocentre.com/tropo_eur.html#hour42

Pokud se vám na nějakém kmitočtu podaří nyní v létě něco ulovit, vůbec se nebudu zlobit, když výsledek zde v komentáři zveřejníte. Třeba jen to, že vám opravdu naši stanici přemázla nějaká cizí řeč.

SŠ.

pátek 26. července 2013

Regionální muzeum v měsíci srpnu vás zve na mnoho akcí.



Při revitalizaci Náměstí Míru došlo samozřejmě rovnou i k archeologickým pracem, které jsou podkladem pro psaní především regionální historie a někdy i nedílnou součástí výstav z  dávných časů.

I pro měsíc srpen má pro vás místní muzeum připraveno v nabídce řadu zajímavých akcí. Zde najdete přehled akcí, které můžete navštívit.

Regionální muzeum Mělník
srpen 2013



2. 5. – 30. 9. Otevřeno skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka, otevřeno: čtvrtek – neděle a svátky od 10:00 – 12:00 hod. a od 13:00 – 17:00 hod.
                         
3. 7. – 1. 9. Za obzorem – miniaturní svět složený z modelů rozhleden, majáků a věží ze sbírky Tomáše Hobzíka v malém sále. Vernisáž se koná 2. července v 17:00 hodin.
4. 7. – 1. 9. Velké k velkému - aneb ohlédnutí za komentovanou módní přehlídkou dětských kočárků, šatů a účesů. Výstava fotografií v muzejní kavárně.

11. 7. – 1. 9. Hradiště v Čechách - výstava olejomaleb Vlasty Dětinské ve velkém sále muzea. Vernisáž se koná 11. července v 17:00 hodin.

30. 7. – 1. 9. Sedmihradsko očima mělnických muzejnicVybrané zajímavé momenty z cest po Sedmihradsku Vám představí mělnické muzejnice prostřednictvím výstavy fotografií ve vstupních prostorách muzea.

14. 5. 2013 – 31. 5. 2014 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely
ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.

Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno:
Historická expozice:
Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.

Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea:
úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png
http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png

čtvrtek 25. července 2013

Projděte se Mělníkem s Kocourkem Švarcíkem. Již toto úterý dopoledne.


Regionální muzeum Mělník  a Rodinné centrum Kašpárek Mělník


Projděte se Mělníkem s Kocourkem Švarcíkem

datum konání akce: 30. 7. 2013 od 9:00 hodin

Regionální muzeum Mělník ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek připravuje na úterý 30. 7. 2013 malý výlet historickým jádrem našeho města. Průvodcem dětem a jejich rodičům bude historik muzea Mgr. Lukáš Snopek, doprovázený svým velkým zvídavým přítelem a maskotem muzea, Kocourkem Švarcem… Tato dvojice z mělnického muzea se bude snažit nejmenším hravou formou, vtipnými dialogy a několika úkoly přiblížit minulost města nad soutokem a jeho zajímavosti. Cílem akce je mimo jiné rozšíření volnočasového spektra a podpora citlivého vnímání a vztahu k místu, kde žijí, u nejmladší generace. Putování začíná v 9 hodin u muzea. Po procházce se účastníci mohou zastavit na svačinku v Rodinném centru Kašpárek, kde bude připraven další program - výtvarné tvoření pro děti.

SŠ.

středa 24. července 2013

Ani tropické počasí neodradilo Soutok. Velká fotoreportáž z výletu k Máchovu jezeru.


Chalupa v Jestřebici.

V minulém článku nás zaskočil takový problém. Najednou je červenec a člověk zjistí, že od začátku roku toho mnoho nenajezdil. Není možné sednout na kolo a hned jet bez přípravy 70 kilometrů. Odpověď se zdá být jednoduchá. Ano, jiné řešení opravdu není, než trénink, a tak jsme si minule dali okruh, který nakonec vyšel na 40 kilometrů.


Kostelík v Bořejově.

Jenže se objevil problém, který je pro vyznavače cestování a potažmo rekreační cyklistiky a turistiky doslova pohromou. Média zvlášť na vás starší apelují, že v tropických teplotách nemáte vůbec chodit zbytečně ven na slunce, že se máte zdržet tělesné námahy, pravidelně pít, a že zkrátka hrozí kolaps. Čili, jako kdybyste leželi doma s nějakou nemocí a to je prosím červenec, kdy bílý den má 16 hodin.  Navíc je z dnešních ekonomických i časových důvodů výhodné brzy ráno vyrazit do nějaké vzdálenější oblasti a opravdu ji řádně prozkoumat. To můžete právě jen díky dlouhému bílému dnu a určité fyzičce, což ovšem při počasí nad 23 stupňů Celsia zrovna nelze.


V popředí obec Ždírec a za ním Malý a Velký Bezděz s hradem.

Přemýšlel jsem, jak se s problémem poprat a nápady přišly asi dva. Vzhledem k tomu, že je úplněk, tak se jeví i jako zajímavá myšlenka, se projet našim romantickým krajem pod noční oblohou. Nakonec ale zvítězil nápad jiný, který mi dal dost přemlouvání, protože vyžadoval vstávání téměř s východem slunce. To se mi stejně nakonec tak úplně nepodařilo a sami asi mnozí víte, že v horkých dnech, si ráno nejlépe odpočinete, ale start v 6.40 byl celkem úspěch.


Kaplička u Ždírce.

Plánem akce bylo dorazit v přijatelných dopoledních hodinách do Doks, chvíli zde pobýt a nazpět využít k návratu hlubokých zalesněných údolí. V praxi to znamenalo toto: Mělník-Střednice-Kokořín-Střezivojice-Blatce-Tachov-Doksy-Tachov-Blatce-Dolní Houska-Tubož-Ráj-Harrasov-Lhotka Důl-Chloumek-Mělník.


Nástěnné hodiny na hostinci v Tachově skýtají i krásný filosofický nápis znění: ,, Jedna z těchto dvanácti bude Tvá poslední."

Pokud jde o časy průjezdů, tak jsem se již mnohokrát zmínil o tom, že nikam nepospíchám, okolí si užívám a do kopce chodím pěšky, což prospívá sedacím partiím a jiným svalům. Na Chloumku jsem byl v 7 hodin, na Jestřebici v 8, a jak vidíte, tak tady v Tachově kousek před Hyšperkem ( Doksy :-)) něco před 10. hodinou. Nezapomeňte, že sluneční hodiny nikdy nepočítali s tím, že si lidé zavedou letní čas.


Máchův Hyšperk (Doksy) http://cs.wikipedia.org/wiki/Doksy s Velkým rybníkem je před námi.

Kousek před příjezdem do města ( cca 37 km z Mělníka přes Kokořín) se naskýtá velký zemědělský plac, odkud je pro nás nezvyklý pohled na Bezděz, na samotné Doksy a v dáli můžeme vidět jakýsi odkaz k cílům, které leží ještě dál. Znalci jistě poznají především siluetu Ještědu, která se v dáli za městem na obzoru vypíná.


Pokud vám tento povoz připadá povědomý, tak právem. Na vozíku byla reklama ,, firma Brož Mělník". To se ví, že jsem regionálního krajana u Macháče pozdravil a zasmál se tomu, jak se někdy náhodně stává, že někoho celou dobu nevidíte, a pak ho potkáte ( nafotíte) během jednoho, dvou dní znovu. Inu, u Macháče je v létě lepší výhled na kšeft.



Tak, na Mělníku, se nám chodí cizinci stále dívat za zámek na výhled ( posledně je ani průvodce snad nevzal na vyhlídku u knihovny), občas zabrousí ke studni, pravé podzemí stále čeká na svou šťastnější budoucnost.... a raději teď pojďme k Macháči, kde se to hemží lidmi. Tady jsem si počkal chvíli, abych také zaznamenal nějakou tu atmosferu a bylo na vše dobře vidět.


Jeden ze dvou ostrůvků v Macháči, je zvlášť oblíbeným cílem očí mnoha návštěvníků. Je zde zákaz pobytu. 



Fronta na loď v 10.50, která má odplout v 11.30 na okružní plavbu.



Ne, to nejsou jachty v Monte Carlu :-).


Loď vyplouvá. Pohled z cesty k pláži Klůček.


Součástí cesty domů, byla i jízda za výletním městským vláčkem.


Ten má hlavní nástupiště zřejmě na hlavním náměstí. V pozadí radnice.


Krávy a příroda, stejně, jako další domácí zvířectvo, lze považovat za určité synonymum k harmonii pocitů. Zde jsme v obci Blatce, která je zde jakousi pohraniční obcí dnešního Libereckého kraje. Dříve Severočeský kraj- okres Česká Lípa. Pouze dva kilometry od hranic s okresem Mělník.

Než sjedete z Blatcí do Dolní Housky, naskytne se vám pohled na stejnojmenný zámek.


V osadě Tubož, se hovoří o skalním mlýnu na říčce Pšovce. Teď už vás čeká jen příjemná cesta domů skrz údolí Kondrádovského a Kokořínského Dolu. Je nejvyšší čas, protože, ač jsou na obloze řasy, tak to ve 13.15 už pěkně i tak připaluje.



Tady nedaleko Kondrádova a stájí Laka, mě vždy dostanou trsy ostřicové trávy. V Holandsku ( dnes Nizozemí) to dávali před 30 lety na pohledy, protože je to prostě pěkné. Dnes máme na komunikaci internet.


A kousek za Mělníkem-Chloumkem jsem byl zrovna u toho, když kombajn vyprazdňoval ze svých útrob zrno. Také určité vzpomínky ;-):-).

Ve 14.45 tedy redaktor Soutoku dorazil domů a zápřah to tedy byl. Vždyť bylo 30 stupňů ve stínu. Hlavní je ale radost z toho, že to nebyl proválený den, pěkné zážitky a fyzička vydržela.

Přeji vám dobré nápady do horkého léta, třeba se nechte inspirovat, ale s rozumem a díky, že jste se rádi podívali do maličké částí mého fotoalba, kterou dávám volně k disposici, inspiraci, poučení, vztahu k vlastenectví i dalším hodnotám, které nás obklopují a potěše čtenářů.

SŠ.

neděle 21. července 2013

Léto v plném proudu. Tak jej zachytil Soutok při cyklotréninku jen kousek za Mělníkem.


Bohužel, letošní rok si s námi ošklivě pohrál a po dlouhé zimě jsme sotva mnozí stačili vlézt na kolo a již tu byly povodně. Není třeba zdůrazňovat, že ač tu již máme nyní občas slušně horké léto, tak prakticky začínáme od nuly. Není možné, se vydat hned na poprvé po dlouhé pauze třeba 70 km daleko a nemůžeme ani přehlížet  riziko, které velmi teplé počasí do jisté míry také přináší.
Nicméně, pohyb je pro fyzičku i ducha každého člověka zdravý a je třeba si občas ověřovat, co ještě zvládáme.

Na prvním snímku tak máme tento povoz, který mi tak nápadně připomíná chvíle, kdy je ve městě obvykle nějaká ta oslava, či akce, a který vozí především malé děti. Ovšem, je tu sezona, tak možná, že míří na náměstí.



Toto bych snad nazval branou do přírody. Azurová obloha, jen tu a tam oblázky a příjemný mírný chladný vánek občas protne vlna teplého vzduchu. Před námi je eurocesta z roku 2005 mířící z Chloumku do Střednice. Ani se nechce věřit, že na Mělníku je 27 stupňů ve stínu.


I když byla představa okruhu jasná, přece jen tu byl zase vnitřní souboj. Díky němu jsem si trochu zajel, až ke známé stodole za Kokořínem, která patří k nejvyšším bodům v okrese. Poblíž zatím vyrostla tato krásná kaplička. Přeji jí, aby sloužila jen k potěše ducha každého návštěvníka a nepoznala hloupý bezvýznamný vandalismus ubožáků. Jen tak lze totiž doložit stupeň kulturní vyspělosti národa návštěvníkům z ostatní Evropy.


Truskavna je jednou z nejzapadlejších vísek okresu. Leží nedaleko Březinky, se kterou ji pojila jedna úzká silnička. Kdysi v ní končily některé autobusové spoje vedoucí z Mělníka přes Liběchov, Želízy, Sitné a Březinku. Současnou situaci  hodnotit nebudu, neboť dnešní autobusová doprava je přece jen jaksi někde jinde.


Na druhé straně vozovky vás pozdraví rozhledna na Vrátenské Hoře a přilehlé Housecké vrchy. Zlatavé obilí dokládá přítomnost léta.


Sezonní ekovláček si to šplhá od Grobiána kolem hradu do vsi Kokořín.


Rád věřím, že řidiči berou takové omezení provozu stejně, jako já s humorem a určitou dávkou speciálního zážitku.


Krasavce a snad i krále naši CHKO jsem nemohl vynechat. Víte, že hrad se dá takto fotit ze dvou zatáček serpentin a v každé z nich vypadá přece jen pohled na něj trochu jinak?


Ačkoliv to v Kokořínském Dole žilo výletníky a pohled, se často upíral k známým občerstvovnám, tak další snímek jsem věnoval známému skalnímu bytu nad říčkou Pšovkou.


Není to krása?


Avšak, zde již přichází věčná směsice pocitů. Krásný rybník a nešťastný osud slavného hotelu Harasov.


O koupání v rybníku je obrovský zájem a tak nikdy nedokončená stavba vlevo zde působí nyní zvlášť velmi silně, jako kontrast paradoxního výsledku tržního hospodářství.

Ušlechtilá zvířata připomínající zde snad dobu amerického divokého západu jsem potkal jen kousek u Mělnické Vrutice.

A na spodním snímku, se můžete podívat na panoramatický záběr přírodního koupaliště u obce Lhotka. I zde byla plná pláž a vlastně, se tu ani příliš nezměnilo od 70. let 20. století. Snad jen to, že tu občas možná funguje stánek občerstvení a po železniční koleji již nezdraví plavce houkáním motoráček M 810, ale jednotka Regionova, která vás nyní v sezoně doveze z Mělníka třeba i k Troskám, když budete chtít ;-):-).


SŠ.