Na podzim loňského roku, se v mělnickém knihkupectví opět objevila po pěti letech kniha fotografa Miroslava Páska a kunsthistorika a VŠ pedagoga PhDr. Vladimíra Czumala Na Mělníku. Pokud tu knihu nemáte, tak jenom připomínám, že je plná krásných obrázků ze současnosti, nechybí v ní řada zajímavého povídání a byla doplněna cizojazyčnými komentáři.
Jednou z krásných ozdob této knihy je regionální pověst o přívorském vladykovi Bešovi, který se svojí družinou přesídlil na mělnický zalesněný kopec a založil tu hradiště jménem Bšov, časem nazývané Pšov. Kino Pšovan tu již sice nemáme, ale na název původního hradiště dodnes upomíná říčka Pšovka a stejnojmenná městská čtvrt.
Na tuto pověst navazuje pověst další, která však již celá desetiletí patří do osnov hodin dějepisu žáků celé republiky. Je to slavná pověst o přemyslovském knížeti Bořivoji, který pojal za ženu dceru pšovského knížete Slavibora Ludmilu a přestěhovali se společně na hradiště Levý Hradec nedaleko dnešního městečka Roztoky u Prahy. Tam byl mimochodem i Soutok a přinesl článek ...
http://soutok.blogspot.com/2013/06/zijete-v-melniku-vite-odkud-prisel.html
Levý Hradec.
Ty další články poukazují na důležitost těchto dějin.
http://historie.lusa.cz/premyslovsky-stat/pocatky-ceskeho-statu/borivoj-a-ludmila/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_Ludmila
Přijetí křestu Bořivojem a Ludmilou roku 878 na Moravě bylo nesmírně důležité právě pro upevnění vedoucí role při budování budoucího státního útvaru pod vedením Přemyslovců, ale nebyl to první křest v našich dějinách, jak by se mohlo zdát.
Známé je i pokřtění udajných 14 českých pánů v Regensburgu ( Řezno) dne 13. ledna 845, které v odkaze vysvětluje, proč k tomuto aktu zřejmě došlo.
http://www.dnyceskestatnosti.cz/novinky/kalendarium/13-ledna-845-krest-ctrnacti-ceskych-knizat-v-rezne/
Vlastní vznik a vývoj křesťanství v českých zemích dnes není zrovna téma, které by nějak populárně oslovovalo současnou populaci i starší generace, i když jde o nesmírně důležitou záležitost v dějinách této země. Podrobně ji lze prozkoumat například zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Bjiny_%C5%99%C3%ADmskokatolick%C3%A9_c%C3%ADrkve_v_%C4%8Cesku
Nejstarší stojící budova na území Čech. Kostel sv. Petra a Pavla v Budči.
Ovšem, je nutno laicky říci, že rod Přemyslovců udělal tři důležité věci, kterými dost pravděpodobně zachránil existenci všech slovanských kmenů, které soustředil na území Čech postupně pod svoji nadvládu.
Největší nebezpečí pro rodící se budoucí České království přicházelo ze západu v podobě občasných útoků germánských sousedů. Přijetím křesťanského náboženství, obratné sňatkové politiky a vstup do Svaté říše římské národa německého ( 800/962 - 1806)
https://cs.wikipedia.org/wiki/Svat%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e_%C5%99%C3%ADmsk%C3%A1
pro nás znamenal, jako pro jediný státní útvar ve středu Evropy složený převážně ze slovanského obyvatelstva mezinárodně určitou úlevu. To již nemohli říci Poláci, po jejichž území se ve středověku občas proháněli i čeští králové a budoucnost měla být občas ještě krutější.
Památník smutné bitvy na Moravském poli ( 26.8. 1278) nedaleko obce Suché Kruty v Rakousku.
https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html
Králi Přemyslovi Otakarovi II. bývá někdy vytýkáno, že dopustil v druhé vlně osídlování území vnější kolonizaci království germánským obyvatelstvem, což způsobilo problémy, které vlastně nikdy neskončily.
Myšlenka byla dobrá i logická. Střed království byl od ostatní zahraniční civilizace oddělený hlubokými lesy, venkov žil zemědělsky a příbuzní v zahraničí žili trošku jinak. Krásné a bohaté církevní stavby, zábava na dvorech, umění. To vše šlo změnit a urychlit nejen kolonizací pohraničních částí země, ale i přizváním zahraničních stavitelů, řemeslníků i umělců.
Země se tak v dobách našeho otce Karla IV. sice pozvedla, ale prvně se ukázalo, že nemusí být jenom nerovnost třídní mezi obyvateli, kde existoval jistý společenský žebříček, na jehož vrcholu stála šlechta a dole poddaní, ale i určitá nerovnost mezi národy, která tak nějak určitým způsobem existuje dodnes v celosvětovém měřítku.
Stačí se podívat na hrdost, až snad i arogantnost některých rozlohou obrovských velmocí v oblasti zahraniční politiky, nebo i velkých zemí Evropy. Najednou se rozpoutá konflikt a politici ostatních zemí přemýšlí, zda mají kritizovat a koho mají kritizovat. A jak nám bývá u televize nepříjemné, když nás nějaký stát za něco kritizuje, aniž bychom my někomu připomínali, co by dělat měl a co ne.
Ale, nemusíme chodit daleko. Stačí takový obyčejný český Banát v Rumunsku, kde se nachází 6 ryze českých vesnic,a kde se tak trochu zastavil čas. Moc se o něm nemluví, ač je to místo, ze kterého bychom měli míti určitou radost, ale pro nás zde ve vyspělé civilizované Evropě je to místo, kam si někteří lidé vyrazí na několik volných dní právě proto, že se tam domluví česky a hlavně se vrátí do časů našich babiček a dědů.
Podívejte se na tuto adresu a pochopíte, co chci sdělit:
http://www.banat.cz/zasady_chovani.htm
Zásady toho, jak by se měl člověk chovat u krajanů, aby ho rádi viděli.
To je právě na té historii úžasné, že je to sice historie, nad kterou ohrnuje leckdo nos a myslí si, že se nás to už netýká a svět že je dále, ale mnohdy zjistíme, že se historie opakuje, nebo zkrátka mnohé platí i dále.
Hofburg.
Dalo by se samozřejmě o té historii psát dále, přijít do časů, kdy jsme byli členy jiného soustátí, které si drželo formu dobrých 400 let a připomínalo tak trochu vzdáleně dnešní EU, byť mezitím přišlo ještě mnoho dalších období a byly tu i jiné spojenecké tábory , ale to je všechno všeobecně známá historie.
Jen jsem chtěl v tomto oddychovém článku ( dá to práci :-)) poukázat na to, že nad historií není třeba lámat hůl, ale může být zajímavá a nesmírně poučná, či zábavná.
Zmínil jsem tu také, že nám dnes náboženství globálně nepřipadá moc zajímavé, byť křesťanství obsahuje ono desatero vzorného jednání člověka ve společnosti a říká nám, co se s věřícím stane, pokud bude těchto hodnot dbát. To už bychom se zase dostali do trošku jiné kategorie jinak stejné obšírné a zajímavé historie, která se týká mnoha náboženství této planety. Ta mají své věřící stoupence, kteří mají mezi sebou různé vztahy, ale také kritiky, kteří na základě historických faktů tvrdí, že nejvíce válek v historii bylo kvůli náboženství.
Posledním fenoménem doby je věda. Obdivujeme dnes krásné církevní stavby na všech kontinentech, rádi se zamýšlíme nad různou lidovou i náboženskou kulturou, ale zároveň hltáme vědu ve všech oblastech lidské činnosti a s úžasem pozorujeme, kam až proniká. I ona má své velké osobnosti, které museli bojovat s mnohdy vzdorem společnosti a i ona procházela vývojem od práce badatelů ve starověku, až po různé kvantové teorie časů relativně nedávných a poznatky z dalekých prostor kosmu, které k nám díky technice pronikají v současnosti.
Nechť je toto široké spektrum života kolem nás, které má kořeny v historii ,zdrojem cenných poznatků i radosti každému z nás. Kdosi řekl, že žije ten, kdo ještě umí občas žasnout a radovat se.
Žádné komentáře:
Okomentovat