Mělník hraje rok a půl, aneb 18 měsíční kalendář Petra Šťastného. Díky přijatelnému počasí i koronaviru začaly Dušičky již dnes. Dýně dnes čekaly na rozsvícení. Blízké dominanty nad laterálním kanálem se již pomalu změnily.

 

Tak tu máme už listopad, a to si vždy vzpomenu na dávnou hitovku kapely Guns N'Roses jménem November rain... https://www.youtube.com/watch?v=8SbUC-UaAxE . Také nám teď věčně prší, na severu byly na říčce Smědé zase nějaké záplavy, jak jsem tak zahlédl, ale dějí se horší věci.

Některé máme i u nás a je vážně zvláštní, když jdete ven a za chvíli si vzpomenete na roušku a vracíte se pro ni. Zatím většinou vidíme naštěstí jen záběry v televizi a statistiky, které snad nejsou pro naše město špatné.

 Těch důležitých špatných zpráv od nás i ze světa, a nejen o covidu-19 vidíme díky obrazovkám a netu bohužel mnoho, a když přijde na věc, tak nás mnohdy dopálí něco i mimo ně, ale zkusme najít i něco pěkného.

Třeba vás potěší pěkný kalendář s obrázky našeho města, který nafotil Petr Šťastný a je dokonce na 18 měsíců. Nu, proč ne :-)?  Takto jsem zprávu převzal z netu ( níže).

Je to tu! Další charitativní projekt z dílny Mělník hraje je tentokrát hodně o Petrovi Šťastném a jeho originálních fotografiích. Nebyl by to Petr aby neudělal kalendář komplet jiný. Čas nám, všem neskutečně letí a než se rozkoukáte už sháníte kalendář na další rok. Ten náš Vám ale vydrží rok a půl!

Ten rok a půl Vás budou provázet pozitivní fotografie našeho města, které si zpestříte o rozšířený rozměr kdykoli se na fotografie podíváte přes svůj chytrý telefon. A nebo si přes QR kód můžete poslechnout songy interpretů díky nimž Mělník hraje.

Kalendář je připraven pouze pro 333 vyvolených, kteří si ho včas pořídí, čímž podpoří naše aktivity… jo a dárkové balení důstojné pod Váš stromeček samozřejmostí.

Aktuálně je kalendář v předprodeji na eshopu Kafe Mělník: https://melnik.link/mhkp

Další místa budou následovat. Koupí kalendáře drobně podpoříte i samotné prodejce.

Skutečnost, že Dušičky ( Památka zesnulých) 2.11. vychází letos na pondělí způsobila, že řada lidí vyrazila k hrobům již dnes. Přeci jen žijeme teď takovým rychlým životem, kdy se spojují samé špatné věci, jako je covid, déšť, brzy tma i povinnosti, a tak lidé moc neotáleli a využili docela přijatelného počasí i volného dne.

Tyto noční záběry jsem nafotil již loni ( bylo jich více), ale proč si to kouzlo tmy, která dělá zase úplně jinou atmosféru, tak proč si ho nepřipomenout.

K tomuto období patří i Halloween, o jehož dobrou propagaci se relativně nedávno zasloužily především obchodní domy. Vzhledem k tomu, že jsou obchody zavřeny, společenské akce jsou také v hlubokém útlumu a svět má jiné starosti, tak Halloween u nás letos upadl maličko někam mimo pozornost veřejnosti, ale já už pochopitelně věděl, kam zajít, abych nějakou tu vydlabanou dýni nafotil.

Jako kdyby příšerky říkaly : ,, My jsme tady a už jenom čekáme, kdy nás pán večer rozsvítí." O Anglo-saském svátku jsem tu již psal stejně tak, jako o všem, co má nějakou souvislost se svátkem zesnulých. Stačí jen v časové roletě probrat konce říjnů několika posledních let.

Také tady jsem vybral níže několik nočních záběrů z loňska, jak jsem je tehdy nafotil. Myslím však, že i předloni jsem nafotil nějaké rozsvícené dýně. Naopak, denní záběry výše jsou z dnešního dne.

Když jsem tak posledně fotil mosty na laterálním kanále, tak jsem si uvědomoval, jak se nám změní určité dominanty v krajině, které vypadaly jinak.

Jak jsem již psal, tak můžete nejlépe triedrem vidět od zámku část vrchní části lanové pěší lávky v Lužci nad Vltavou, ale mnohem blíže je samozřejmě most u Vrbna a komory v Hoříně. Zatím ještě není dobudováno a máme tu stavební techniku, ale nová tvář krajiny se pomalu rýsuje. Nevypadá to vůbec zle. Ani krásný most, ani komory. Co říkáte :-)?

V těžkých dobách národa, se na Řípu konaly různé srazy lidu. Tentokrát je to nežádoucí a návštěva takového místa je možná i lehce riziková. Říp má zkrátka pořád dost návštěvníků.

Mezi Milešovkou a Kletečnou dnes bylo vidět až na pohraniční Krušné hory. Rád bych se podíval do trošku jiné oblasti Krušných hor, kde nejspíše vidíme vysoko nad městem Teplice jeden z vysilačů u obce Cínovec, ale ta místa jsou překvapivě stále zahalena špatnou viditelností.

Na závěr si dáme trošku krásy a romantiky. To tedy bylo několik snímků z dnešní takové nemastné poslední říjnové soboty. Užijte si neděli !

.

Celých 1 500 let odolává ve středu Evropy národ, který přišel o svrchované království a jen zázrakem získal vlastní republiku. Kdo vlastně jsme ? Co si ani občas neuvědomujeme? Proč máme uvnitř tolik rozdílných názorů ?

Zítra to bude již 102 let, kdy národy Čechů a Slováků získaly oficiálně svoji svrchovanost ve vlastním státě. Od té doby si dle možností toto datum připomínáme, novináři publikují tehdejší běh událostí, politologové a historici předhazují různé možné vývoje, pokud by náš stát  vůbec nevznikl, nebo  se o 20 let později pokusil vzepřít agresorovi a současníci jsou hlavně rádi, že mají volný den.

Soutok zvolí vlastní cestu takového lidového vyprávění, která se pokusí vás snad aspoň trošku zaujmout. Historie našeho národa mi totiž připadá úžasná a rád nad ní občas hloubám.

Dnes se zejména naše mládež učí hlavně anglicky a německy, a přitom si ani neuvědomujeme, že jsou v Evropě státy, jejichž jazykům tak nějak rozumíme i bez učení. Na severu je to velké hrdé Polsko a na jihu zase například našimi turisty vyhledávané Chorvatsko, Slovinsko, či Srbsko. Ještě bych měl zmínit maličký národ v německé Horní i Dolní Lužici, a schválně jsem vynechal východ, kde je také mimochodem jazyk, který se v některých státech vyučoval a byl by tak v rozporu s tvrzením, které tu uvádím.

Za pravlast Slovanů bývá uváděno území mezi řekou Vislou a Dněprem, odkud se vypravily v 5. století některé kmeny objevovat nová území k osídlení. My dnes nemůžeme přesně říci, jak to v 5. století vypadalo s vývojem jazyka těchto kmenů, ale je úžasné, že i po 1 500 letech, kdy každý kmen a pozdější národ žije na novém území si rozumíme i bez nutnosti znalosti jazyka toho druhého.

Něco je přece ale jinak a můžeme začít hned u toho jazyka. Náš nejzápadnější kmen v centru Evropy má tu svoji intonaci nejtvrdší, což má v důsledku na svědomí určitý dotek i splynutí se západní kulturou. Víme, že naše území bylo před příchodem slovanských Čechů osídleno keltským kmenem Bójů, po nichž přišli germánští Markomani a Kvádové.

Neznáme atmosféru, jak probíhalo setkání a potažmo splynutí s nimi ( jejich zbytky ?), ale je oprávněné se domnívat, že kmen Čechů vedený dle pověsti praotcem Čechem nepřišel na pusté a prázdné území. Nicméně se postupně nad celou českou kotlinou ujal vlády domácí rod Přemyslovců a brzy pochopil, že pokud chce mít na svém panství klid, tak je třeba žít s velikým západním sousedem v míru, a to i za cenu určitých ústupků a taktiky.

V praxi to znamenalo přijmout z Řezna křest, provozovat obratnou sňatkovou politiku a nechat se včlenit do Svaté říše římské národa německého.

Někteří lidé dnes vyčítají králi Otakaru Přemyslovi II. fakt, že vyhlásil takzvané vnější dosídlení našeho tehdy pustého a lesy zarostlého území, čímž zadělal na velký budoucí historický problém. Jenže je třeba také vidět to, že pokud u nás měly také vzniknout určité skvosty v oblasti stavitelství a umění, tak bylo prakticky nutností pozvat do království zkušené odborníky i pracovní sílu, která trochu probrala předně lesy v pohraničí zarostlého království a zkrátila tím vlastně i vzdálenosti mezi určitými civilizacemi. To v důsledku znamenalo i méně prostoru k loupeživému přepadávání cestujících a obchodních karavan.

Co bychom snad opravdu mohli tomuto velkému českému králi vytknout, tak to byla jeho poněkud horká hlava a méně citu pro diplomacii. Vždyť obrovským způsobem rozšířil vliv svého  (našeho) království směrem k Jadranu, vystavěl mnoho slavných velkých hradů a svým privilegiem, které udělil Mělníku udělal radost i nám, když nám dal určitý vyšší význam.

Bohužel trošku nešťastným jednáním a počínáním, se připravil o téměř jistý císařský titul, který nakonec získal později muž v anketě oblíbenosti v Čechách nejslavnější.

Je trošku ironií, že náš po všech stránkách největší král, který především diplomacií rozšířil naše území naopak na čas až do Braniborska, tak vlastně zemřel přesně na rok o 100 let později. Jak rádi máme dnes údajné scénky z této doby, kdy ti nepoctiví, chamtiví a zlí byli opravdu trestáni.

Nechci tu psát nějaké dějiny a trošku mi odpusťte, že jsem se nechal poněkud unést. František Palacký svoji knihu s názvem Dějiny národu českého ukončil právě zde. Tak nějak nejspíše cítil, že i kdyby zmínil zprvu úspěšné počínání  husitského hnutí a dalších několik celkem úspěšných vládců Českého království, tak by stejně skončil v područí Habsburské monarchie, kdy Čechy ztratily na dobu 400 let svoji svrchovanost.

A právě s tím, se řada velkých mužů 19. století žijících v naši kotlině nemohla smířit. Slavnou svrchovanou minulost vystřídala určitá národnostní nerovnost a jen s nelibostí jsme tehdy zírali, jak se Maďarům podařilo v roce 1867 docílit rovnoprávnosti i v novém názvu státu Rakousko-Uhersko.

Nutno poznamenat, že v roce 1848 ( doba národního obrození národů), se objevovaly i nesmělé a tajné plány na uskupení nějakého podobného společenství slovanských národů po vzoru Monarchie.

Byla tu první světová válka, Rakousko -Uhersko padlo, ale kdo z toho měl vlastně radost ? Mocná západní Evropa v podobě Francie a Anglie považovala ve středoevropském prostoru Monarchii za protiváhu mocného velkého Německa.

Změny žádoucí byly, ,ale do rozbití velkého jazykově, národnostně i kulturně odlišného společenství jednoho velkého soustátí, se vítězným mocnostem moc nechtělo. Jak s tím vším naložit ? Tady se ozývá historická kritika a přichází s myšlenkou, že by soustátí v nějaké formě zůstalo. Co by z toho pro nás plynulo ?

Zní sice lákavě představa, že bychom i nadále byli občany obrovského státu s velkou možností pohybu osob, podnikání a snadno bychom se i dorozumívali oficiálním úředním německým jazykem získaným v rodině a základním školství, ale nelze si dost dobře představit, jak by vypadala vláda takového soustátí, a jak by se dále vyvíjelo něco, co se celá léta nedařilo dát v rámci Monarchie do pořádku samotnému vládnoucímu rodu. A  pak dokonce později už i ve vyhlášeném samostatném Československu, kde měly pohraniční župy samozřejmě jinou představu o územním uspořádání..

Není to tedy tak, že by krátce po vyhlášení Československého státu bylo vše mírově vyřešeno, ale naopak bylo v okrajových částech občas třeba vojensky zasáhnout.  Později se problém objevil znovu po 20 letech, kdy oslovoval národnostní většinu v pohraničí hlas Adolfa Hitlera a znovu se ozývaly výstřely a přicházel i lynč.

Ani jeden z modelů tedy vlastně asi vůbec nedává šanci na to, že by neměla být po té první světové válce nejspíše nějaká další válka. ,,Když se dva nemohou domluvit, nedělají si nic dobrého."

 V každém případě vděčíme za vznik republiky několika velkým mužům uvnitř našeho budoucího státu, kteří spolupracovali se zahraniční delegací vedenou Masarykem, která nám náš stát v diskusích, a především díky našim legiím v zámoří de facto vybojovala.

Můžeme žasnout i nad tím, že i po 1 500 letech máme vlastní státní útvar uprostřed Evropy a nemusíme jen vzpomínat na zašlou slávu Českého království v době rozmachu. 

Chce se říci, že obyčejní Evropané 21. století si nevyhrožují a dokáží se na sebe usmívat, nebo spolu i příjemně komunikovat, ale tady je snad lepší se zdržet takových úvah, protože i ten nejlepší kamarád, se na vás bude usmívat při hezké společenské akci, a bude se mračit, když třeba jen nebude mít náladu a jeho myšlenky se budou toulat jinde.

Zakončeme tedy článek tím, že Evropa se zmítá v posledních letech ve velkých problémech a jen budoucnost ukáže, kam kráčí ona i my.

Aktualizace 31.10. ve 13.30:    Jak se měnily hranice v Evropě v letech 1000 - 2013 :

https://www.youtube.com/watch?v=RJfQ8-M2-j0

 

Dnešní neděle byla plná milých změn. Z mlhy se přeneseme na fantastickou lávku v Lužci nad Vltavou, ze které jsou cyklisté i místní doslova unešení a prvně uvidíme i skvělé noční fotky. Hlavní most je již usazený. Fotogalerie.

Jak jsem již napsal v prvním dnešním článku, tak jsem začínal v Mlčechvostech rádiovým lovem v éteru na staré silnici, která je kupodivu stále sjízdná i pro případné auto, byť v podstatě nikam nevede.

Pak jsem si ještě zašel kousek po červené značce směrem k Jeviněvsi. Žádné zlepšení.

Na vyvýšených místech se ještě pohupovala mlha. Mělník se odtud jeví daleko i normálně.

Dalo mi trošku práci najít v mlze vůbec naši dominantu. V popředí Spomyšl.

Tak už se koukám domů :-).

Vynechat cyklistický most v Lužci by byl hřích. To již bylo opravdu krásně

Napadlo mě, že bych také mohl něco vyzkoušet. Takto vypadá lávka normálně. Připomíná zmenšenou kopii Mariánského mostu v Ústí nad Labem a s velkou nadsázkou i slavné San Francisco :-).

Toto vám z fotky udělá režim rybího oka. Všiml jsem si, že se čas od času používá zejména v automobilovém závodním prostředí.

Možná to vypadá zajímavě, ale realita je lepší, že :-)?

Co všechno na tomto stožáru na mostě vlastně je ?

Jak jsem psal již posledně, tak místní občané si nemohou lávku do přírody vynachválit. ,,Nyní můžeme na autobus u nás v Lužci, ale také do Bukole, což je výhodné a bez objížděk zejména směrem na Neratovice a Prahu" říká paní na obrázku. 

Připomínám, že samozřejmě také na Kralupy přibyla další možnost, ale bylo by možná dobré, aby to jezdilo také i o víkendech a více právě přes Zálezlice a Bukol. To už si musí obce dle potřeby zařídit a vím, že kritika často v obcích existuje, ale já to zde uvádím proto, že moje generace bude vždy z nostalgie porovnávat víkendové jízdy autobusů z dávných časů s dnešní situací, a to i bez toho, zda je to potřeba a zda to obce požadují.

Člověk si vždy snadno zvykne na více možností. Místní tu tedy nejen chodí do přírody na procházky, ale oblíbený okruh někdy vede kolem vody a alejí do Bukole, kd je u silnice v létě zejména cyklisty obležená restaurace se slunečníky.

 Doufejme, že normál zase jednou přijde a restaurace snad nějak přežijí. Podnikání je zkrátka nevyzpytatelné riziko a ukazuje se, že nemusí jít jenom o placení velkých nájmů, které již nejednoho podnikatele zničilo.

Cyklisté si dnešní krásný říjnový den užívali.

Mně se na lávce podařilo něco neuvěřitelného, co nemá  u nás obdoby. Lovci rádiových dálek jezdí na pokud možno vysoké kopce a často berou i přenosné směrové antény. Jiná skupina cestuje zase jenom s vestavěnými teleskopy. Jenom tak jsem skenoval rádio a byl jsem smířený s tím, že ho do minuty dám opět do kapsy. Stalo se něco neuvěřitelného.

V nadmořské výšce cca pouhých 150 m.n.m. na mostě nad řekou Vltavou jsem na kanále 10C ulovil norimberský multiplex, který je šířený z 243 km vzdáleného kopce Dillberg. Že jsem v Hodoníně na mostě nad řekou Moravou chytil Vídeň, tak to bylo fajn, ale takováto dálka, tak to je fantazie.

 Ještě jsem udělal na 10B z Ochsenkopfu mux Oberfranken a uklidil jsem to. O hodinu a půl později u mělnického zámku Bavorsko prakticky nešlo, ale zase 217 km vzdálený Sachsen-Anhalt. To je prostě to kouzlo rozhlasových vln.

U mostu poblíž Vrbna jsem se setkal s panem Juliusem Kožiakem, který se mimochodem zná i s jedním z autorů knížky Pivovary Mělnicka ( křtěno Lobeč 2016?), panem Tomkem a má přehled i o mělnickém internetovém dění. S jeho svolením jsem si zde dovolil vystavit krásné noční snímky mostu, který si získal široko daleko takovou popularitu a oblíbenost.

Sice máme již brzy tmu, ale ... :-).  Jak se vám dnes vstávalo :-)? I ty povinnosti byly dříve hotové a lépe se mi za včasu vyráželo.

S panem Kožiakem jsme dali řeč i na téma fotografování a shodli se na tom, že mnohý dnešní mobil dává kvalitnější fotografie, než fotoaparát při funkci automatika, byť je značkový. Co  dodat ?

To jsem již u toho nejhlavnějšího mostu, který občany Lužce zajímá nejvíce.

Romantika mostů. Přední železniční a zadní silniční je jednoproudý a nyní řízený světly. V pozadí domov :-). Nebyl jsem sám, kdo se podivoval tomu, že Lužec bude mít zvedací železniční most, když stačilo jen přesunout zastávku na druhou stranu kanálu, ale prostě na to peníze  jsou ( zřejmě fond EU) a je to větší komfort.

Pořád cítím, jak jsme ovlivněni tím, že někdy měly obce svoji zastávku i daleko od vsi. Tedy, mnohdy někde vzdálenou od centra a extrémně šlo i o několik kilometrů .

Kanál je zatím vypuštěný a tuším, že od roku 2005 už snad počtvrté. Máte jedinečnou šanci sestoupit na dno a představit si, kam až běžně sahá voda.

Rozloučíme se dnes snímky hlavního lužeckého mostu a pohledy z něj. Příště bych si dal už rád nádherné téma 28. říjen, pokud bude čas. Vždyť vznik samostatného Československa vlastně způsobil v Evropě zmatek s nedozírnými následky.

Pohodový vstup do dalšího pracovního týdne a díky, že Soutok čtete, ať už jste odkudkoliv a někdy se i někdo přizná v komentáři.