čtvrtek 30. ledna 2020

Jeden den nápad a druhý den skutek. Takový byl výlet Soutoku k Brtnickým ledopádům. Podrobný návod s fotogalerií. Program RMM na měsíc únor.



Už to tak v životě chodí, že když se vám něco někde líbí a potkáte člověka, který vám ukazuje fotky něčeho, co už jste zvažovali dávno navštívit, tak to ve vás znovu ožije. Navíc již platí od 15.12. 2019 jízdenky DUK až po Mělník ( obdoba přesahu PID do Štětí za krajskou hranici), a tak to vše vypadá do budoucna s cestováním velmi příjemně.

Jediným problémem je, že Brtnické ledopády jsou akce, která funguje jedině když mrzne, což tady nikde letos není. A tak to mohlo včera ve zprávách vypadat tak trochu, jako výsměch, když reportér kráčel se sněžnicemi na nohou po Beskydech, aby nás seznámil, že je tam nějaká obec jménem Pučín, vedle které najdete místo zvané Ankona, kde jsou teď opravdu krásné ledopády.

Mimochodem, až to budete hledat v mapě, tak zadejte oficiální název Propadlý hrad. Protože jsem měl volno, jsem už dávno zvědavý a cesta je nyní v podstatě levná, tak nebylo o čem přemýšlet. Vždyť znám Krásnou Lípu pouze z vlaku, vůbec jsem neměl ponětí, jak to asi v Kyjovském údolí vypadá, a tak šlo o cestu seznamovací.


Spojení je senzační a opět vás varuji, aby jste nevěřili internetu. Tak, jak to jezdí o víkendu, tak to jezdí i o pracovních dnech a nemusíte vůbec v Děčíně chodit na nějaký autobus, jak vám říká idos.cz.

Vyjel jsem vlakem od Nymburka v 6.52 ráno a se mnou celá řada studentek studujících na školách v Litoměřicích. Tam zase nastoupili studenti, kteří jeli do Ústí nad Labem. Můj vlak přijel v 7.51 na nádraží Ústí nad Labem - západ, kde již na sousední koleji čekal vlak od Mostu jedoucí do Děčína. Ten odjížděl podle řádu v 7.55 a ozvučená souprava  s displejem zvaná Žralok tentokrát vezla hlavně podstatně starší turisty na výlet.

Do Děčína jsem přijel v 8.24 a k mé radosti jsem vůbec nemusel dolů do podchodu, neboť můj vlak byl přistavený na stejném nástupišti a  odjížděl v 8.35. Na prvním nástupišti je tou dobou ještě jeden vlak s nápisem Rumburk, který odjíždí ve stejnou dobu, ale to je nám již dobře známá linka U28 jedoucí přes Německo.( Výlet k nejkrásnější saské vyhlídce) Ta má především červenou barvu, typickou značku DB a můžete s ní jet do Rumburku též na jízdenku DUK.
.

Počasí bylo v této fázi výletu slunečné, krajina krásná a bylo co obdivovat. Vždyť jedete delší dobu kolem širší říčky Ploučnice a později podle Kamenice, která tu vytváří četné meandry. Penzisté, tedy zřejmě členi nějakého Kčt vystoupili v obci Chřibská a pokračovali podle řeči někam k Varnsdorfu.

Do Krásné Lípy jsem přijel v 9.39 a mohl si vybrat, kde chci vystoupit. Zastávka město je o něco blíže, ale centrum je asi nastejno. Na náměstí stojí obrovský dům, který nese název Dům Českého Švýcarska ( první obrázek). Tam najdete vše možné. TIC a kavárna jsou prakticky spojené, nechybí tu restaurace, kinosál a další.

Nákup pohledů a turistických vizitek už je daleko od domova doslova obřadem, stejně tak, jako malá rozprava s obsluhou a vybavení se nějakou propagací. Doporučuji krásné a podrobné volné mapy a jízdní řády oblastí DUK a ZVON. https://www.zvon.de/    http://www.kr-ustecky.cz/sitova-jednodenni-jizdenka-duk/d-1699350

 Na druhém snímku vidíte známý pivovar, který jezdí se svým pivem i na Pivní festival Mělník ( konec května).  Krásný pohled do útrob vlastního pivovaru :-).

Tentokrát jsem měl venku velké štěstí na lidi. Bývám líný vyndavat z batohu tablet, nebo mapu a raději se ptám na cestu. Ostatně, místní mladá paní mi hned vysvětlila důvody, proč bych měl jít od ní doporučenou cestou.

Ta se shodovala s mým domácím plánem a nabízela četné výhledy do kraje. Do Kyjova jdete prostě po žluté takříkajíc přes pole.


Cestou vidíte hezké chaloupky, různé druhy skotu ( teď nemyslím střední kolový obrněný transportér SKOT :-)) i jednu zaniklou obec. Máte rádi starou komedii s názvem Rodinné trampoty oficiála Třísky ? Řada scén se točila v tomto kraji, zahlédnete tam několikrát i Marianinu vyhlídku nad Jetřichovicemi a ač tam není SKOT, tak je tam pásové německé vozidlo, které má českou přezdívku Hakl. Proto ta veselá hříčka se slovy.


Kyjovské údolí, to je nádhera. Všude samé skály, jde se po asfaltce a podle vás teče říčka Křinice, která pramení na našem území podobně, jako Kamenice, ale do Labe se vlévá až v saském Bad Schandau. Jedna z turistických tras vás dovede podle říčky až do Saska, kde máte v létě podobnou atrakci, jako je jízda na pramičkách na Kamenici u Hřenska.

Potkal jsem se tu se dvěma pracovníky CHKO, kteří odstraňovali shnilé lávky a došlo na delší debatu, která měla neskutečnou cenu. Člověk si totiž myslí, že půjde po turistické značce a všude budou ukazatele, které budou směřovat do míst, kde mají být vyhlášené ledopády.

Tak to vůbec není. To platí pouze v den akce, o které jsem psal v minulém článku. Vlastně bych si musel vyndat mapu, nebo tablet, kde jsou zobrazeny cesty vedoucí k útvarům. Díky nim jsem však přesně věděl, kde jak mám odbočit, co si pohlídat a doporučili mi i cestu do obce Brtníky odkud mi jel autobus do Rumburku.


Také mi potvrdili můj názor, že letos nemá cenu sem toho 14. - 16.2. sem vůbec jezdit.,, My nebudeme značit letos nikde nic a pokud si něco označí kluby, tak je to jejich věc, ale my to považujeme letos za zbytečnost" řekl mi postarší muž. Zbývá 14 dní a je nepravděpodobné, že by napršelo a mráz udělal krápníky.


Vlastně jsem vám ani nenapsal, že tu občas zlehka sněžilo. Slavná Jeskyně víl byla uvnitř zcela suchá a rampouchy jsem zahlédl jen občas na nějaké skále.



Na této fotografii máte celý modrý poznávací okruh u Brtníků, ale Jeskyně Víl leží v Kyjovském údolí. Na okruhu však ukazatele vedoucím k jeskyním nenajdete. Možná jde i o jistou ochranu před vandaly.


Potkal jsem tu jediného živáčka a šlo o člověka, který sem kdysi jezdil jenom na chatu a nyní tu žije trvale. Na otázku : ,, Odkud pocházíte ? " mi odvětil s úsměvem : ,, Je to k nevíře, ale dokázal jsem žít v Praze. Teď jsem čerstvě v důchodu, doktor mi nařídil pohyb, tak tady mám své oblíbené kolečko" dodal s úsměvem.


Ten mi zase vysvětlil, abych si opravdu vyšel na Brtnický hrádek, protože to jsou samé schůdky ve skalách, zábradlí i řetězy, a vysvětlil mi i další odbočky a zajímavosti.


Nejdůležitější z nich asi byla odbočka na místo zvané Opona. Konečně ledopád, kde aspoň něco bylo.



Barvy ledopádů vznikají částečně tím, že při akci se různě nasvítí světly, nebo se v jeskyních zapalují malé svíčky, které dotváří atmosféru. V neposlední řadě je to někde chemickým složením půdy. Snažil jsem se nafotit  aspoň ty trošky ledu, které tu byly a pokusně jsem jim dal dodatečně barvu z fotografického nástroje.




Není podstatné vypisovat, co vše je na trase. Nachodil jsem 18 kilometrů, ale mohl jsem něco ušetřit. Třeba právě v obci Brtníky. Vlak tu už nejezdí a nahradila ho například autobusová linka číslo 409 z Dolní Poustevny přes Rumburk a Německo do Varnsdorfu. Jezdí v taktu ve 35. minutě a ujela mi o pět minut, což nebolelo, protože mi vlak z Rumburku jel stejně až v 16.02. Nyní tedy bylo 14.40 a já si vyrazil mylně směrem, kde jsem očekával střed obce.


Objevil jsem sice zastávku na kraji obce, ale byla mi ještě dlouhá chvíle, tak jsem šel na údajné náměstí, kde měla být zastávka. ,, Prosimvás , kde je tady náměstí ?" - ,, Já vím, že to tak nevypadá, ale to se říká tady :-)" ,, Zastávku máte u toho domu a nemusíte mít strach, že tam autobus nezastaví."


Zašel jsem si ještě na procházku k nezvyklé hasičárně u níž stál starý, ale fungující kravín a zajímavý hřbitov. Konečně byl čas něco zkonzumovat a v 15.35 mi odjížděl ...



.... ze zastávky vedle této zajímavé budovy autobus. Byla to škola i učiliště dohromady a název jsem si nedokázal zapamatovat. Začalo to slovy Euro .... Dnes jsou u nás takové obory, že tomu ani člověk nerozumí a nechápe, co se tam vlastně může žák učit. Ale, budova hezčí, než lecjaké velvyslanectví v Praze a vstup sledovaný kamerovým systémem.


Řidič se jen optal, kam jedu a byl spokojený, když jsem řekl Rumburk. Autobus přijel dle jízdního řádu v 15.52 na nádraží k železniční stanici a na přestup bylo 10 minut. Napadlo mě, zda by to stihl v zimě a v závějích. Lidí jelo více než dost a stálo se v každé díře.

Vlak tedy odjel v 16.02 a do Děčína přijel v 17.19. Tentokrát stál na stejném nástupišti rychlík do Prahy a já musel do podchodu a směr první nástupiště mě vyhnal až do haly. Po krátké ztrátě orientace jsem vpochodoval na peron a zavzpomínal na černou můru staré generace, která má největší paniku z přesedání a krátkých čekacích dob mezi navazujícími  spoji.

To jsem si připomněl opět v Ústí n.L. - západ, kde vlak na Mělník je vlastně schovaný za vašim příjezdovým vlakem a ačkoliv odjíždí dříve, tak tam nervozním lidem vlastně překáží a dochází k obíhání vlaku. Navíc tam stál i odstavený vlak ve stejném směru, kam by neopatrný člověk mohl snadno nastoupit.

Musíte tak trochu sledovat většinu znalejších cestujících :-). Do Mělníka jsem dorazil v 19.02 a nyní jsem již v mnoha směrech v obraze a vy čtenáři tohoto článku se mnou :-).

Kdysi jsem napsal, že Mělník není jen krásné město na krásném místě, ale také strategicky dobře umístěné v blízkosti hlavního města, na pomezí dvou druhů krajin a s možností výletů do všech směrů. Teď to od 15.12. 2019 platí dvojnásob. Ještě štěstí, že se veřejná doprava nenechala padnout, jak to k tomu kdysi směřovalo.

Vždyť se rušily lokální trati,  víkendová rodinná jízdenka je tu až od roku 2004 ( 15 let po sametové revoluci !), Jízdenka na léto od roku 2014. Žádná slavná bilance a mnozí jsme pěkně zestárli. Přitom jsou mnohdy situace, že lidé ještě chtějí chodit pěšky a nechtějí se vracet do místa odkud vyšli, nebo to ani není možné.


Na závěr mé oblíbené cestovní reportáže si dáme kalendář akcí v RMM.

úterý 28. ledna 2020

Brtnické ledopády jsou asi nejslavnější turistickou zimní atrakcí u nás. Nikdy k nim nebyla cesta z Mělníka tak levná, jako letos. Šedesátý ročník je za dveřmi, ale přijet můžete kdykoliv.. Únorový trh zvířat.


Mělnický ledopád u veslařského klubu v zimě 2005/ 2006.

Znáte Brtnické ledopády ? Že ne ? Nic si z toho nedělejte. Až do ledna 2014, kdy jsem surfoval po internetu byly i pro mě velkou neznámou. Až jsem objevil tento web :

http://www.dalkovepochody.cz/brtnicke_ledopady.htm

Aktualizace 10.8.2020 : Na konci článku důležitý odkaz !!!

Je to vůbec možné ? Sto kilometrů pěšky mezi skalami s čelovkou teď v únoru ? Ne , nebojte se, dá se jít klidně za světla jen 15, 22, 30... A víte co ? Ani tam nemusíte jezdit během akce. Přeci to do týdne snad neroztaje :-).

Sešel se rok s rokem, myšlenka se ztratila ve víru ročních období i dalších starostí, když mi kolega v práci oznámil, že ve čtvrtek odpoledne odjíždí mikrobusem na akci s partou a bude mi po víkendu referovat. V pondělí již ukazoval na mobilu nádherné obrázky a sliboval, že mi je pošle na e-mail, abych zde mohl v únoru 2015 vydat krásný článek i s obrázky.

Jenže to z nějakého důvodu nedokázal na několik pokusů poslat a článek tak nebyl. Možná mě pak napadla nějaká náhrada k téma, ale to už nevím. Vy víte, že jsem tu kdysi propagoval i edici Krásy Čech a Moravy, která vycházela na DVD a byla k sehnání v trafikách v supermarketech. Shodou okolností krátce po tomto příběhu vyšly i Brtnické ledopády.

Opět nám uteklo několik let, a jak už to tak bývá, tak se některé věci lidem dočasně, nebo i na stálo vypaří z mysli. Zimní přechod Nedvězí je však akcí, o které jsem již mnohokrát psal, že si tu člověk leckdy rozšíří obzor. Jinak tomu nebylo ani letos.

Opět jsem si prohlížel na mobilu krásu ledopádů a opět mě napadlo, že to může být fajn návštěva. Začal jsem doma přemýšlet o nějaké variantě cesty a samozřejmě nejlépe o takové, která není drahá a ani náročná. Ne každý touží po tom, aby jel v únoru 82 km autem, dal si 15 km pochodu a autem zase zpět. Ne každému se to vyplatí, a ne každý chce někde objednávat nocleh v dnešní flexibilní době atd.


Labe u starých lázní  2005/ 2006.

Samozřejmě tedy padla volba na dopravní prostředky, kde není o pohodičku, bezpečnost a mnohdy třeba i zajímavou společnost nouze. Nejlogičtěji se jeví autobus, který vás přímo doveze do České Lípy, odkud do Krásné Lípy dojedete vlakem, nebo autobusem s přesedáním ve Varnsdorfu. Jenže se nezdá, že by mohl být takový autobus na vzdálenost 164 km nějak levný. Ostatně, otázky tohoto typu jsou v jízdních řádech vysvětlovány větou : Ceník jízdného u řidiče ve voze. Stačí si spočítat, co jen stojí cesta do Prahy -Ládví, což je relativně kousek.

Mělník však získal loni v prosinci významný dopravní statut, podobně tak, jako již dříve Štětí, Hněvice a Roudnice nad Labem. To vše jsou totiž místa, kde se uznávají dva druhy regionálních jízdenek, které nijak nesouvisí s  nabídkami ČD a dalších soukromých dopravců.

Jinými slovy si v Mělníku nemusíte kupovat v automatu na autobusovém nádraží jenom jízdenky PID ( Pražská integrovaná doprava), které můžete označit i označovačem na peronu vlakového nádraží a jet na ně třeba do Kolína, ale měli by vám v pokladně ČD vydat třeba i celodenní jízdenku DUK ( Doprava Ůsteckého kraje ) v hodnotě 130 Kč, na kterou můžete jet opačným směrem.

Nemám to sice doloženo osobní zkušeností, ale prý ji tam prodávají. V takovém případě lze o víkendu na výlet k ledopádům doporučit docela jednoduchý scénář.

Vyjedete ráno vlakem v 6.52 ( sobota) do Ůstí nad Labem - západ, kde jste v 7.51. Tam je tak jednoduché nádraží, že snad každý pozná, že na sousední kolej přijel od Teplic vlak do Děčína, který pokračuje v 7.55 . Do Děčína přijedete v 8.24 a pokračujete vláčkem v 8.35, který vás v 9.39 přiveze do Krásné Lípy.

To je naprosto ideální doba k nástupu na pěší pochod, nebo individuální akci. Dojdete po necelých 15 km do obce Brtníky, kde již pendlují nejvíce autobusy na trase Dolní Poustevna - Rumburk - ( Německo)- Varnsdorf, které vás dopraví na stále platnou jízdenku DUK k vlaku do Rumburku.

https://www.autobusy-kv.cz/jizdni-rady-soubory/ustecky-kraj/001409.pdf

https://www.autobusy-kv.cz/jizdni-rady-soubory/ustecky-kraj/512407.pdf

 Zpáteční cestu jsem nehledal. Vždyť poslední vlak dnes jede z Ústí nad Labem ve 23 hodin a pokud na netu po cestě nic nikde nenajdete, tak ještě z České Lípy jede snad i ve 21 hodin autobus přes Mělník do Prahy.To však uvádím neskutečně časově hraniční vzdálené spoje.

Na výletě je nejhodnotnější částí návštěva ledopádů mezi obcemi Kyjov a Brtníky při říčce Křinici a Vlčím potoku.

Má to všechno však jeden háček. Letos vůbec nemrzne a nechce se ani věřit, že vyjde i oficiální termín akce 14. - 16. 2.

http://dalkovepochody.cz/2020-ledopady-propozice.pdf

Nechce se ani věřit, že již jde o 60. ročník této akce.  Na světě je tolik hezkých věcí i turistických pochodů, na které mnohdy člověk sotva vzpomene a naše televizní programy vám připomenou maximálně pochod Praha -Prčice.  Jinak je to při zpravodajství samá černá kronika.


Ještě připomínám, že v sobotu je na výstavišti v Lysé nad Labem Únorový trh zvířat, jak jsem již nedávno zmínil.

http://soutok.blogspot.com/2020/01/na-melnickem-zamku-probiha-az-do-nedele.html

Aktualizace 10.8.2020:

Soutok se o den později po napsání tohoto článku vypravil přímo k Brtnickým ledopádům a vznikl nový článek s fotografiemi z místa ...

neděle 26. ledna 2020

Zimní přechod Nedvězí roku 2020 je krásnou minulostí. Velká fotoreportáž z tradičně krásné akce. Ať žije 46. ročník ! :-)



Aby mohla každým rokem přivítat oblíbená akce Kčt Mělník příznivce masového turistického pochodu přes vrch Nedvězí, tak je za tím mnoho organizační práce, kterou si běžný turista ani možná mnohdy neuvědomí.

To není jenom určit termín, domluvit se s obsluhou restaurace v obci Střezivojice a zajistit autobus pro odvoz na akci i přívoz turistů zpět, ale také každoroční mnoholetá velmi obětavá práce pana Jana Soukupa, který je vždy v daném termínu v dobré zdravotní kondici.

Vždyť to znamená nejen vybrat jízdné a rozdat mapky v autobuse, ale také jít tu nejkratší trasu, aby byl na vrcholovém místě včas a mohl  zde za jakéhokoliv počasí vydávat všem účastníkům odznaky akce s diplomy. A nemusí být člověk ani turistou, aby věděl, že být dvě hodiny na holém kopci, kde může foukat mrazivý vítr a třeba i ještě hustě pršet není nic příjemného.

Kdo si myslí, že tím  to ne zrovna moc příjemné končí, tak je na velkém omylu. Znamená to totiž také přijít, jako poslední do restaurace a odejít mezi prvními. Vždyť jedině přítomnost organizátora akce u autobusu je důrazným pokynem pro  spokojené, upovídané a lehce rozjařené účastníky pochodu v restauraci k jejímu opuštění.

Nedělám to na těchto stránkách prvně, ale věřte mi, že za tento výkon před panem Soukupem vždy smekám a pevně věřím, že tento článek je poděkováním jemu nejen jménem mým, ale i vás všech, kteří jste se tak rádi akce účastnili a účastníte. Myslím, že Mělník má jména, která dokáží svojí obětavostí udělat radost druhým a Jan Soukup je příkladem z nejzářivějších.


Letošní již 45. ročník populárního pochodu přilákal opět slušné množství účastníků a nutno poznamenat, že akce probíhala opět současně s Kčt Neratovice, který má trošku jiné uspořádání trasy i celkového programu.

Oba autobusy odjížděly náležitě zaplněné. Zatímco trasa Kčt Neratovice vycházela z obce Chudolazy a končila v Dubé, tak mělničtí turisté měli na výběr ze tří možností, které tu již mnohokrát v minulosti byly.

 Nejdelší trasa vedla po známé zelené značce na Rač, kde přecházela na červenou a za obcí Nedvězí po modré značce do obce Střezivojice, kde byl tradiční cíl v restauraci Bouda. Její délka byla 15 km. Druhou možností byl nástup na trasu v obci Chudolazy a nejkratší trasa vedla z obce Deštná.

Odjíždělo se tradičně v 8.30 od vlakového nádraží v Mělníku a odjezd z obce Střezivojice byl ve 14 hodin.


Z obce Tupadly nás vyrazilo na trasu asi 10 a bylo samozřejmě co fotit. Vždyť tu člověk dlouho nebyl. Vždy se těším na bývalé Buddhistické centrum Samadhi, které aspoň ještě loni na jaře ( článek zde) bylo za několik desítek milionů korun ke koupi. Soutok byl již i v areálu v rámci DED a někde je tu článek.





Zmrzlá půda dnes turistům  vyhovovala, tempo bylo všeobecně vyšší, skupinka se roztáhla a následovaly lesní pasáže, které tu mají i díky místní Liběchovské příčce své genius loci. Mimochodem, Slavín v Tupadlích byl v dávné minulosti také rozhlednou.












Obec Nové Osinalice zase nabízí návštěvníkům chatovou architekturu a snad bych mohl zájemce ještě odkázat na malou brožuru na toto téma, která je k dostání v RMM ( muzeu). Krásnou knihou je však titul  Kokořínsko - Jak mluví skály, kterou seženete například v mělnickém knihkupectví

https://www.dobre-knihy.cz/kokorinsko-jak-mluvi-skaly-449671.html?gclid=CjwKCAiA66_xBRBhEiwAhrMuLS06wgRBWKYZ1VGwaycwuWXK_2qKFp5m4JSRvypHphVOvMa1p4qffhoCuCEQAvD_BwE

Teď se stalo přátelé něco neočekávaného. Na článku jsem začal pracovat ve 23 hodin s tím, že ho rozpracuji a dnes dopoledne dokončím. V 0.45 mě překvapila tabule s názvem plné úložiště. Píši to proto, aby si každý uvědomil, že dělat web není žádná legrace. Kromě nápadů může zaskočit člověka i technika a trvá to, než něco vymyslíte, jak to aspoň nouzově vyřešit. A protože nás ve škole učili, že nemá být v jedné větě stejné slovo dvakrát, byť to hovorově užíváme ( třeba v nadpisu), tak nezbývá než opravovat občas ještě i po vydání.



To jsou ty slíbené snímky z Nových Osinalic. Obdivovat chalupy můžu.













Bylo pro mě nesmírně obtížné fotit lidi na pochodu, protože tvrdý rychlý terén roztrhal na nejdelší trase turisty obvykle na takové dvojice až trojice, mezi nimiž byla časová prodleva. Jen opravdu rychlou chůzí jsem došel i ty, kteří měli za sebou o dva kilometry méně ( Vyráželi na trasu z  obce Chudolazy).


Společnost se mění. V počátcích Soutoku ( před více než 8 lety) nebyli lidé tak svolní k tomu, aby  se jejich tvář objevila někde na internetu. ( Obvykle šlo o mladší hezké slečny, které byly  rády za foto na internetu a  při nabídce pohotově souhlasily.)  Dnes se také najdou lidé, kteří si to nepřejí, ale snad i díky tomu, že se mnohdy i nedobrovolně objeví na novinářském webu, v novinách, nebo někde na FB, tak už je jim to často  jedno.

Dnes už nevíte, zda vás nefotí nějaký dron. Já se pochopitelně snažím být pokud možno v určité anonymitě už jen proto, že jsem také již zaslechl poznámku :,, A hele, samozvaný fotoreportér. Ne, že to vystavíš někde na Mělníčku apod. :-)." Opravdu se musím ptát.





Až v tomto úseku, se mi již dařilo dělat i fotografie mapující činnost jedinců, jak je na akcích zvykem.




Konečně vrchol kopce, z něhož je podle některých odborníků jeden z nejkrásnějších výhledů na téměř třetinu Čech. Přitom jde o nadmořskou výšku pouhých 458 m.n.m.


Zrovna odcházela z vrcholu velká početná skupina a ani vám neřeknu, zda jde o neratovické turisty, kteří jdou do Dubé, nebo o mělnické.


Honza Soukup měl na vrcholu tentokrát opravdu ideální počasí. Sice nebylo vůbec nic vidět, ale nefoukal vítr, nebyla zima a všichni byli zkrátka v pohodě a vysmátí. Bezva sobota.



Roztomilá fenečka přijela na výlet  se svoji majitelkou až ze Mšena.


Jen chvíli před touto fotografií jsem se v mysli přenesl s velkým úsměvem do vojenských let. Tenkrát mě rozesmál můj maďarský velitel roty, když se rozkřikl na naše nejbližší nadřízené v hodnostech četařů, desátníků i svobodníků : ,, Pozritě sa vy absíci. Obyčajný voják a vie veleť lepšie, ako vy !"

Nějak jsem vyburcoval aspoň několik nejbližších lidí, aby měl i tento půlkulatý ročník tradiční vrcholovou skupinovou fotografii, byť nepochybuji, že jsem nebyl sám, kdo již přede mnou takto učinil, a že některé ty fotky budou běhat na různých FB, na stránkách novin, či obou Kčt, které v sobotu vrchol navštívili.


Nedvězí je krásná osada a zvláště mám rád tuto zvoničku. Jen je trochu škoda, že jsme tu letos nepotkali v ohradě u cesty roztomilé kamerunské kozičky i ovečky. Cestu do cílové Boudy si vůbec nepamatuji, protože jsem byl stále s někým v družném hovoru.

http://soutok.blogspot.com/2016/01/zimni-prechod-vrchu-nedvezi-v-roce-2016.html

http://soutok.blogspot.com/2017/01/42-rocnik-zimniho-prechodu-vrchu.html




Vůbec to nechápu, ale v předvečer slavné akce, se mi vybavilo přesně toto místo u baru. Asi je to tím, že jsem tu zakončil své poslední ročníky :-).



Bouda se prostě povedla.



To jsme již u toho, co jsem psal výše. Tam musí ve předu stát ten zmíněný člověk, který to takzvaně diriguje. Kdyby zůstal v Boudě, tak je pořád dost času :-).


Tak co třeba zase za rok ? Nikdo neví, co mu do toho přijde.


Podívejte se, jaký krásný odznáček letos účastníci přechodu získali. Za mě velká jednička :-).

Všichni účastníci si akci velmi užili, a když se ti lidé pak loučí, tak vidíte, jak si to všichni spolu užili, jakou mají skvělou náladu, jak si zvykli na své kolegy  i kamarády na trati, a s jakou určitou nostalgií, se rozchází do svých domovů.

Mně už nezbývá, než zvolat : ,, Nedvězí 2020 je za námi. Ať žije budoucí 46. ročník !" Samozřejmě, kdo máte rádi masové pochody, tak můžete i jinam, nebo v létě na krásný Mělnický hrozen ( kolem slunovratu). Ať se článek líbí a hlavně v něm najdete špetku humoru !

Já ještě musím odeslat fotečky těm, kteří nechtěli být na webu a dali mi na sebe e-mail :-).