Víte, co s námi udělal facebook a kolik toho na sebe prozradíme ? Druhá etapa obchvatu v Mělníku jde do finále a již vyhlížíme termín Dne otevřených dveří. Nové cykloboxy nevydělávají.

 

Ačkoliv se to nezdá, tak takovou tehdy ještě vtipnou předmluvou k dnešnímu téma mohla být již 70. léta, kdy se na televizních obrazovkách těšily veliké popularitě indiánky, které si zejména díky slavným dílům s apačským náčelníkem Vinnetouem udržely popularitu až do dnešních dnů. Už tehdy jsem slyšel větu : ,, Bílí muži berou indiánským mužům a ženám tváře."

Později jsem v mnoha cestopisech často slýchal, že si příslušníci různých kmenů v ,,méně civilizovaných končinách" vyloženě nepřáli, aby je někdo fotografoval, nebo požadovali nějaké úplatky, což platí dodnes. Tehdy jsme u nás ještě fotografovali na černobílý fotografický papír pro potřeby osobní v rámci rodiny a mladé dívky si často pořádně rozmyslely, kterému svému ctiteli by mohly případně nějakou tu svoji fotečku obličeje věnovat.

Není  v tomto městě snad člověka, který by nečekal na konec měsíce září, kdy má být konečně otevřena druhá část nyní budovaného obchvatu  v našem městě. Práce je opticky kolem něj ještě dost, ale mnozí již vyhlížíme termín slíbeného Dne otevřených dveří, kdy bude možné, se před vlastním otevřením po obchvatu projít.

To vše se neuvěřitelným způsobem změnilo na přelomu milénia, když se dostal počítač prakticky již do každé rodiny a ruku v ruce s ním internet, bez kterého nemá PC pro valnou část populace prakticky žádnou hodnotu. Najednou jste mohli vyfotit digitálem sraz nějaké party kamarádů někde v restauraci a snímky jim téměř obratem přeposlat. A právě tehdy se znovu vrátila ta věta z dětství o kradení tváří.

,, Ne, že to pošleš někam na Mělníček !" slýchal jsem napůl vážně a napůl v legraci. Tehdy si lidé začali uvědomovat, jakou sílu může mít v dnešní době vlastně jakákoliv sdílená fotografie, a že ji prakticky již nikdy nejde ze sociálních sítí odstranit. Zrušení nic neřeší, protože už si mezitím nějaké snímky někdo dávno stáhnul.

Lidé se před takovými 15-10 lety dělili na ty, kteří se snažili vyhýbat situaci, kdy by je mohl někdo cizí vyfotit a na ty druhé, či i na ty třetí nerozhodné. Dostal jsem se do situace, kdy jsem slušně požádal známého, zda ho mohu vyfotit na web a on tehdy překvapivě odpověděl : ,, Co bys nemohl. Každý nás tu fotí. To ani nejde být případně někým nevyfocen, když se podílíš na něčem, co je v rámci nějaké akce mediálně sledované."

Když jste  byli členem nějakého organizačního, kulturního, nebo sportovního týmu, tak jste byli již minimálně smířeni s tím, že si vás někdo vyfotí, nebo vás to mohlo i těšit, ale pořád to bylo takové přirozené a patřící k věci.

 Zajímavou skupinou byly vždy mladé hezké slečny. Ony si jsou svých předností vědomé prakticky snad genově. Leckterá se jistě vidí v roli nějaké té modelky, manekýnky, zpěvačky, televizní zpravodajské moderátorky, herečky, a tak si leckteré z obyčejného zapózování nedělají hlavu a přijmou ho spíše s úsměvem.

Obrovskou změnou pak byl facebook. Tam už vás vlastně všechny kolonky o údajích nutí k tomu, aby člověk o sobě aspoň něco prozradil a zvlášť to platí pro takzvané profilové foto, které sice někteří nějaký čas obchází určitým zástupným obrázkem, ale nakonec o sobě leckterý jedinec prozradí mnohé. Stali jsme se během několika let společností, kdy na sebe víme celou řadu věcí a mnohdy si ani neuvědomujeme, co o nás kdo ví, nebo si to nechceme připustit.

Je tedy pravdou, že nás některé věci ani nenapadnou, nebo nás někdo blízký prakticky zase až tak nezajímá, byť se s dotyčným například často potkáváme, ale nápad nám může předat i někdo mnohem mladší, kdo se rád zabývá technickými věcmi doby ve které žije. Facebook vám klidně odkryje soukromý život třeba vašich pracovně nadřízených kolegů. Tak jistě, oni tam obvykle nedají nějaké choulostivé téma, ale už prozradí, co mají rádi, nebo kde nedávno byli a na fotografii třeba i vidíte, s kým že tam byli :-).

To, co já zde velmi často prezentuji na webu v podobě výletů a zálib, tak to oni svoji náplň zase nějakým způsobem vypovídají na svých FBI a někdy i s osobními fotografiemi. Pokud jsem tu tedy v úvodu psal, že v 80. letech si dívky rozmýšlely, kterému nápadníkovi svěří nějaké foto zpravidla nadbytečné fotky z OP ( občanský průkaz), nebo ŘP, tak dnes je doba mnohem dále a můžeme na netu číst i články ohledně zneužívání erotických fotografií.

Mládež je dnes zcela jinde. Divil jsem se relativně nedávno jednomu mladíkovi, že se pořád dívá na nějaké a pokaždé jiné fotky dívek a pořád tam na mobilu něco mačká. Když jsem se ho tedy zeptal, co že to vlastně dělá, tak mi bylo vysvětleno, že ty dívky něco zazpívají, nějak se zavlní, nebo i něco řeknou a on to potom lajkuje palcem nahoru, či dolu. Zase mám hned  rozšířený obzor :-).

Další takovou skupinou jsou samozvaní aktéři a učitelé, které tentokrát najdete v pohybu. Dříve se mladíci scházeli v garážích, nebo na pronajatých sálech, aby se tu pokoušeli plnit si sny o začínajících hudebních skupinách a dnes můžete takové amatérské záležitosti najít třeba klidně i na serveru youtube. A nejsou to jen mladí hudebníci, ale kdokoliv, kdo vám chce například představit, jak se zachází s nějakým elektronickým výrobkem.

Koupíte si věc, je k ní manuál, ale přesto se někdy vyplatí, když si tu věc necháte představit od člověka, který s ní má již nějaké zkušenosti a ovládá ji. Je někdy skrytý mimo kameru a jindy jej máte naopak před sebou na obrázku, často se i představí a ukáže vám třeba v nenáročném videu, jak se má správně brousit vrták.

Mladí lidé si dnes pro svůj věk některé věci ani uvědomit nemohou a poznají to až časem, ale moje generace, která se čím dám častěji ohlíží a porovnává, tak musí konstatovat, že svět se změnil neuvěřitelně a zejména v oblasti sociálních sítí, jak se tomu také na internetu říká. A vlastně to tu dnes v tomto článku píše člověk, který díky náhodě zažil takového malého předskokana sociálních sítí, kterým byla kolem roku 2000 občanská radiostanice.

A jak mě to dnešní téma vůbec napadlo ?  Četl jsem letos takovou  filmem proslavenou větu, která byla  zajímavě doplněna. ,, Už je čas pane učiteli ( - ) Dožít se důchodu.

Celá léta jezdím občas vlakem a vždy moji pozornost uchvátí neobvyklá válcová stavba, kterou najdete na mnoha městských nádražích, a která slouží k parkování kol. Říká se jim také parkovací věže. Noční snímek jedné z nich ( v Břeclavi) je na prvním snímku.

Dnes vede i přes Mělník významná Labská cyklotrasa, která má svoji odbočku k vlakovému nádraží a nutno dodat, že tu opravdu někteří cyklisté začínají, nebo končí svoji cestu a někteří jsou i ze zahraničí.

 Význam Mělnické stanice může nyní v době jednání o zrušení lokálky spět k další významové degradaci nádraží, která v minulosti postupně ztratila kiosek s občerstvením ( požár nádraží), novinový stánek i nádražní restauraci přes silnici, ale na druhou stranu získala další parkovací plochu pro auta, úschovnu zavazadel a nakonec i slibované boxy pro úschovnu jízdních kol.

Přece jen je Mělník branou do Kokořínska a jen nepochopitelné nenavazování spojů a touha mocných za každou cenu nově zrekonstruovanou lokálku zničit je dalším kopáním do našeho po požáru upraveného, ale chudého nádraží.

Proto už snad ani člověka nezaráží, že Mělník je u těch věží takovou vyjímkou a zvolili jsme v našem městě zařízení se zřejmě dostatečnou kapacitou. Konečně, některé stanice dokonce nabízí cyklistům svá kola, jak jsem tu již kdysi psal, ale nejsem si v současnosti jistý, jak je tomu v případě naši stanice. Tím mimochodem odpadá starost s přepravou kol ve vlacích, ale nemáme zpravidla vůbec zprávy o tom, jak a kde jsou tyto služby využívány.

Nicméně mě tu poněkud udivilo, že služba vůbec nic nestojí. Bude vám stačit pouze mince v hodnotě 10 Kč, která se vám po vyzvednutí vrátí tak, jako když u supermarketu vrátíte opět do řady uzamčením nákupní košík.

Na samý závěr si dnes dáme již dlouho hotovou Mýtní ulici. Vypadá to pěkně a automobilisty i kolaře tu již žádné drncání nečeká.

Mělník-obrázky z archivu 1970 - 1976. Kdo je Ladislav Záruba ? Náhodné srpnové osobní setkání s mělnickým fotografem krajinářem, jehož výstava fotografií na vás čeká v termínu 6.9. - 30.10.2022. Duhová víla nás opustila.

 

Přišlo to zcela náhodou. Chodím přes zámeckou vyhlídku poměrně často a sotva si dnes již dokážu představit, že bych měl snad projít jen přes Karlovo náměstí pod Pražskou branou na náměstí Míru a vůbec nezajít za zámek. Nejinak tomu bylo i v neděli odpoledne, kdy jsem tu objevil na konci Husovy ulice jen kousek od pomníku Karla IV. posedávat muže, kterého jsem si na stejném místě všiml již posledně.

Čtenáři již vědí, že tu čas od času  místo mobilu, fotoaparátu, triedru, či jen obyčejného rozjímání a kochání se krajinou, také vytáhnu ze zavazadel rádio, abych vyzkoušel, zda  třeba nepřilétl signál v nejkvalitnějších pásmech aspoň z Bavorska. Když tu najednou koutkem oka zahlédnu, že jsem vzbudil krátkodobou pozornost onoho muže, kterému možná bylo divné, proč někdo odbočuje vpravo do míst, kde se stejně kvůli oplocené zábraně musí zastavit a odepřít si pokračování na krásnou vyhlídku na České středohoří.

Není podstatné, kde jsem se následně vyskytoval, ale zcela fantasticky to vystihuje takzvaná kvantová mechanika. Je to taková povídka jednoho vědce, který se jednou ve tmě díval na osvětlenou alej a všiml si, že tou alejí prochází člověk. Ten člověk se mu vždy objevil v místech, kde bylo veřejné osvětlení a jenom správně předpokládal, že pokud snad později ve tmě neodbočil z cesty, tak se mu dost pravděpodobně objeví pod dalším veřejným osvětlením veřejné cesty.

A tak jsem se znovu později objevil na  cestě nad Vrázovou vyhlídkou, která vedla opět vzhůru k zámku. Podíval jsem se na horu Říp a všiml jsem si v daném místě, že slunce za touto horou zapadá. Bylo mi jasné, že někde tady v Podhradí právě teď v tuto dobu slunce mizí za horou, ale zároveň jsem také věděl, že zcela jiná situace bude pravděpodobně nahoře na vyhlídce u zámku, kde jsou také mimochodem ty tabule, které mají návštěvníkům ukázat, co je pravý soutok, a co je soutok falešný ( Labe s laterálním kanálem).

Zdálo se, že tam nahoře na vyhlídce mají návštěvníci slunce ještě  v místech blíže k Českému středohoří a za Řípem jim bude z daného místa zapadat někdy 26. srpna dle výpočtů, ale tady nad ,, Vrázovkou" šlo přeci jen o jiný úhel i výšku.

Všimněte si, že ač slunce zapadá za Řípem, tak místo toho, aby ho byla vidět jenom vrchní polovina, tak se zakouslo do hory. Tento zvláštní úkaz má na svědomí pravděpodobně lom paprsků v atmosféře.

Snažil jsem se jít co nejrychleji do kopce, abych dostal slunce do zorného úhlu mimo horu, ale vyžadovalo to značné úsilí.

Na tomto snímku je již krásně vidět, že se slunce dostalo celým objemem za horu, a tak k žádnému odrazu paprsků nedochází a hora je celá.

Asi v místech, kde bydlela významná lékařská rodina Pasovských a dnes tam najdete břečťanem obrostlý dům, který snad každého kolemjdoucího láká k jeho fotografování, se mi slunce na čas dostalo znovu do hledáčku.

Poslední snímek slunce  toho dne byl ovlivněný oblačností nad obzorem, ale potvrzoval teorii o místě pozorování. Došel jsem znovu na místo, kde jsem nedávno hledal rádiové signály a našel jsem tu dnes již podruhé onoho muže, kterého nešlo v poslední době přehlédnout. Tentokrát tu stál s fotoaparátem a bylo zcela jasné, že muž holduje fotografování.

V okamžiku, kdy jsem vyslovil větu : ,, A pán je fotograf :-)" jsme se prakticky vzájemně našli a hned v úvodu jsme umocnili naše setkání vzájemným porovnáním snímků zapadajícího slunce z obou přístrojů. Byl to sice ještě ten pravý fotograf, co nemá rád nějaké automaty a je šťastný, když si může sám ručně navolit clonu i čas expozice, ale na druhou stranu přiznal, že dnešní mobily s mnoha pixely již také dokáží vytvořit působivé snímky.

 Ihned jsem se rozhovořil o tom, jak mě relativně nedávno zklamala koupě značkového Canonu, kde překvapivě nebylo možné ani na nějaké ruční ovládání přejít, ač jinak přístroj nabízí  celou škálu fotografických režimů.

Probrali jsme spolu na úvod  řadu věcí  kolem fotografování a já zjišťoval, že máme na věci podobný názor. Optika dnešních mobilních telefonů je doslova fantastická, ale pro dálkový záběr určitého bodu na obzoru to prostě nestačí. Tady už to chce opravdové nadšení pro fotografování, kdy přiblížení vzdálených předmětů vyžaduje například již různé optické předsádky.

Jenže, u toho muže mě fascinovalo mnohem více věcí. Obvykle tady za zámkem potkávám lidi z nejrůznějších míst Čech, nebo dokonce zahraničí, ale s tímto člověkem jsem našel hned několik společných bodů. K mému překvapení ihned poznal, že rádio které jsem vytáhl slouží k digitálnímu příjmu rozhlasu DAB+ a přiznal se, že se zejména v minulosti zabýval lovem krátkých vln.

Tady musím těm méně znalým vysvětlit, že jsou lidé, kteří mají doma vysílačky, kterými vykonávají na amatérských pásmech krátkých vln přátelská spojení i mezi kontinenty, a pak je tu další kategorie, kdy jde o záchyt běžných rozhlasových stanic se žádostí o QSL lístek. To jsou takové pohlednice, kde vám stejně praštěný amatér rád zašle potvrzení o společném hovoru, ale horší je to již u těch běžných rozhlasových stanic.

Tam můžete zavadit o rozhlasovou stanici, která vám ráda zašle pohlednici, kde potvrzuje, že jste ji u vás ve své zemi slyšel, ale bohužel vás celá řada stanic i ignoruje. To však není důvod k nějakému rozladění. Kvalita lidského života spočívá v uznání vlastní kvality a pokud víte, že jste třeba ulovili na pásmu VKV ( FM) nějakou orientální stanici a třeba to máte nějak zdokumentované, tak vás to těší a nemůže být až tak smutné, že tam jsou někde v redakci nějací ignoranti, kterým je zcela jedno, že někdo ve střední části Evropy a ve středu Čech ulovil jejich africkou, nebo balkánskou stanici a rozhodně mu ani neodpoví.

Jenže, aby těm překvapením nebyl pořád ještě konec, tak se z příjemného pana fotografa vyklubal člověk, který občas vystavuje své fotografie v mělnickém RMM a imponoval mi i fakt, že se jednalo o bývalého učitele dnešní místní odborné školy s názvem ...

Integrovaná střední škola technická Mělník

https://www.isstechn.cz/

Na Mělníku je úžasné, že ač máme celá desetiletí jen těsně pod 20 tisíc obyvatel, tak velmi často najdeme někoho, kdo zná zase někoho, koho známe my. A je zcela jedno, zda jde o učitele, lékaře, prodavače, řemeslníky, techniky, podnikatele a já nevím, co ještě. Tedy, je určitou otázkou, kdy o někom můžeme ještě mluvit v čase přítomném, a kdy už v čase minulém.

Když jsem tedy nyní zmínil tu minulost, tak mi dovolte ještě jeden poznatek z letošní dovolené. Představte si, že jsou u nás města, kde na každém parte člověka na hřbitově nechybí i jeho fotografie. Návštěvník hřbitova tak ihned ví, zda zesnulého znal aspoň podle vidění, či nikoliv. To k nám na Mělník ještě nedorazilo, ale celkem se mi ten nápad líbil. Sluší se ovšem připomenout, že u nás ten nápad žije aspoň  částečně v měsíčníku Mělnická radnice v rubrice ,, Vzpomínáme", pokud pozůstalí takovou vzpomínku redakci zašlou.

Abych se však vrátil k zajímavé osobě Ladislava Záruby, tak nemohu jinak, než zde předběžně upozornit na blížící se výstavu jeho fotografií o Mělníku v dávných letech. Výstava se koná v muzejní kavárně, kde na 40 fotografiích uvidíte snímky z našeho města v letech 1970- 1976.

https://www.muzeum-melnik.cz/akce-a-vystavy/melnik-obrazky-z-archivu-1970-1976-

1037_665cs.html

Dnešní den je zvláštní. Dne 26. srpna 1278 zahynul v bitvě na Moravském poli náš velký král Přemysl Otakar II. To on se zasloužil o datum, které dnes Mělník slaví, jako povýšení na město. Soutok Moravské pole v Rakousku navštívil  a zde je článek...

https://soutok.blogspot.com/2017/07/melnik-vdeci-za-povyseni-na-mesto-krali.html

Dnes také mělo na Mělníku zapadnout slunce za horou Říp a na podobnou situaci si počkáme až do dubna 2023. Dočkáme se? 

Mohl bych tady toho o dnešním dni napsat více, ale myslím si, že většinu nás starších, se asi

 dnes dotkla především zpráva, že už mezi námi není  i  zpěvačka Hanka Zagorová. Mimochodem, zrovna včera jsem koukal na ČT3, která má být na konci roku zrušena na jakýsi pořad písniček z roku 1972, kde nechyběla ani ona. To byla ještě hudba opravdu krásná, zapamatovatelná na celý život, melodická a ani nám nevadilo, že je mnohdy převzatá.

Ne, nebudu zde dnes dávat hudební odkazy na písničky z youtube a ani by nebylo zrovna dobré zde vypíchnout několik písní, když měla zpěvačka tolik pěkných písniček, ale ono to prostě stejně nejde, abych se k některým nepřihlásil.

Mně se třeba hodně líbila Duhová víla s Petrem Rezkem, nebo Biograf láska. Také duet s Drupim jménem Setkání , nebo parádní citové Líto .Pochopitelně také celá řada písniček z období tria Kotvald-Hložek-Zagorová, kdy se některé dostaly rovněž do komedií i seriálů té doby. Když jsem zmínil ty populární kopie, které se u nás v popu vždy tak často uplatňovaly, tak třeba zmíním svižnou skladbu jménem Spěchám, nebo úspěšný ploužák s názvem Jinak to nejde.

Co vůbec říci ? To omšelé, že staré odchází a nové přichází ? Vždy je to takové zvláštní, když slyšíme něco od někoho, kdo už není mezi námi a vzpomínáme na to období, které je současně obdobím našeho života. Jedno, zda jde o zpěváka, zpěvačku, herce, nebo známého člověka.

Venku sice nyní opět prší, ale i tak vám přeji krásný pohodový a již opravdu poslední srpnový víkend měsíce, se kterým podvědomě odchází léto. Važte si každého pěkného aspoň lehce bezstarostného dne.

Na Labi se schyluje k revoluci v osobní výletní dopravě. Téměř všechna města na středním Labi budují přístavní mola. Význam mělnické náplavky může být ještě vyšší, než se v současnosti ukazuje.

 

Snad každého Mělničana již v dětském věku zaujal pohled na šírou vodní hladinu dole pod městem, na které se občas vyskytla nějaká loď. Pro moji generaci to byly zpravidla téměř výhradně tlačné remorkéry, které v mnoha případech tlačily vany s uhlím z Lovosic do Chvaletic k elektrárně, aby se opět prázdné vracely zpět. Mezitím šlo občas o náklad mezi Hamburkem a Prahou odbočujícím do laterálního kanálu.

Osobní loď tu byla v 70. a 80. letech raritou. Pokud se chtěl někdo svézt na výletní lodi, tak nejbližšími místy byla Praha. Máchovo jezero, Děčín a Poděbrady. Posledně dvě jmenovaná místa, se nacházela také na řece Labi. V Děčíně šlo výhradně asi o pět spojů denně do Hřenska a zpět. V Poděbradech to byly plavby na soutok s řekou Cidlinou, kde je i dnes krásná stylová restaurace s možností venkovního posezení a spoje po proudu k obci Kovanice, kde loď otáčela a vracela se zpět.

Devadesátá léta způsobila v lodní dopravě na Labi téměř revoluci. Tlačné remorkéry byly mnohem větší vzácností a osobní lodní dopravu tu zprvu představovaly první vlaštovky v podobě zahraničních výletních lodí mířících do laterálního kanálu, které od června do září doplnil jednou měsíčně kolesový výletní parník linky Praha-Mělník a zpět.

Během těch deseti let jsem tu vlastně napsal celou řadu článků, kde je vlastně zaznamenána celá historie lodní dopravy pod Mělníkem i v okolních městech na Labi očima mělnického občana a výletníka. Vybral jsem aspoň dva odkazy na dva články, které se jeví ve vyhledávači tak, jako nejstarší.

https://soutok.blogspot.com/2012/01/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_15.html

https://soutok.blogspot.com/2012/03/labska-plavebni-spolecnost-je-na.html

Mezitím se zdá, že to nejdůležitější, se ovšem odehrává v Ústí nad Labem a nejen v dopravě říční, ale i v oblasti lokálních tratí. Také tam došlo k určité krizi, kterou jsem tehdy nemohl nějak pochopit, ale to je prostě to tržní hospodářství. V roce 2008 jsem se totiž  svezl výletní lodí z Litoměřic do Ústí nad Labem ( seriál zde) a vše nasvědčovalo, že se rodí obrovský boom výletních lodí na řece Labi.

https://soutok.blogspot.com/2014/07/lodni-vyhledy-z-litomeric-do-usti-nad.html

Seriál má čtyři díly a každý den jsem vydal následující díl. Cena lístku byla oproti všem dosavadním vstupenkám na výletní lodi až směšná a zvlášť ten rozdíl vynikal u vstupného na kolesový parník mezi Mělníkem a Prahou.

Společnost si tehdy vedla tak dobře, že kromě linky z Ústí nad Labem do Litoměřic, která byla později protažena až do Roudnice nad Labem a na opačnou stranu do Děčína provozovala i linku po Ohři z Litoměřic do nedalekého Terezína. Pak se objevily nějaké problémy a četl jsem někde na webu i nějaké stížnosti mladých rodin, že je to prý z Litoměřic až do Ústí dlouhé cestování. Nu, nevím, ale mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem je několik přístavišť, kde lze z lodi vystoupit.

V každém případě tu bylo období, kdy lodi Bohemia po Labi nepluly. Na tom lodním boomu bylo zajímavé i to, že on postihl následně i Mělník. Dnes jsme zvyklí vídat malé plavidlo s menší kapacitou, které obvykle míří k Obříství a zpět, ale v době boomu provozovala jedna společnost několik spojů i do Zelčína, ne-li občas i dále do Nelahozevsi, kde je sídlo společnosti Marina a především vznikla mola v takových obcích, jako jsou Dolní Beřkovice a Horní Počaply.

https://www.marinavltava.cz/cs/vyhlidkove-plavby

Nelahozeveská Carina v roce 2012:

https://soutok.blogspot.com/2012/06/kralovnou-melnickeho-labe-se-stala-lod.html

Carina v roce 2013 nabídla plavby až do Štětí:

https://www.kudyznudy.cz/akce/vylety-lodi-carinou-pod-melnikem-a-okoli

Loď Carina později vystřídalo Fidelio:

Toto je asi první článek o lodi Fidelio pod Mělníkem z 6. června 2015:

https://soutok.blogspot.com/2015/06/melnik-dnes-aneb-cim-ted-melnik-zije.html

Oficiální stránka společnosti:

http://www.fidelio1.cz/

Objevila se později na Labi celá řada aktivit, kdy se opět vrátily lodi Bohemia, ale byly to takové občasné delší mimořádné plavby, které běžného občasného turistu nezaujaly. Třeba šlo o vyloženou lázeňskou aktivitu, kdy se tu dokonce objevila z Poděbrad loď Král Jiří, která běžně pluje jen kolem Poděbrad. Přehnala se kolem i loď Bohemia, která měla nějakou mimořádnou  jízdu ( v plavením řádu byla) do Brandýsa nad Labem.

I letošní rok 2022 by mně v této věci nechal poměrně klidným, kdyby mi známý nenahlásil přítomnost lodi Bohemia na Mělníku. Opět se stačí podívat do plavebního řádu, kde se jasně píše, že o víkendech bude loď Bohemia připlouvat ve 14.30 pod Mělník, aby ve 14.45 opět odplula do Litoměřic. Že nějak postrádáte logiku tohoto činu pro případ, že by někdo chtěl plout obě cesty ? Nehledejte ji. Třeba asi opravdu nikdo není, kdo by to tak chtěl a je možné, že sem někteří přijedou z Litoměřic vlakem a zpět se vrací lodí, nebo obráceně. Jde tedy vyloženě o neděli do 31. srpna 2022.

https://www.kr-ustecky.cz/assets/File.ashx?id_org=450018&id_dokumenty=1766248

Bohemia se tedy pouští kromě běžných spojů po domácím kraji na Labi i do ,,ostatních labských vod" a úspěšně uniká pozornosti, neb její služby nyní užívají dost pravděpodobně především naši severní sousedé. Jenže se na řece Labi chystá veliká revoluce, o které jsem se dozvěděl jenom proto, že jsem pátral po internetu :-).

Podívejte se na tento článek :

 https://radiopatriot.cz/nove-pristaviste-pro-vyletni-lode-zacali-budovat-v-koline-v-nymburce-uz-je-zamereno-na-pravidelne-plavby-se-chysta-florentina/

Myslím, že není co dodat. Když už i takové město, jako je Nymburk, který celá léta odolával napojení na nedaleké lázeňské Poděbrady staví přístavní molo a staví se v Kostelci nad Labem, v Neratovicích, nebo v Kolíně, tak jde jednoznačně o myšlenku výletní lodní plavby pro nás v celém nejsledovanějším úseku mezi Kolínem a Děčínem. Navíc nám a celému Středočeskému kraji město Ústí nad Labem ukazuje, jak dostat lidi do autobusů, lokálek i na říční plavidla za opravdu lidové ceny.

Vždyť vám i tady na Mělníku stačí zakoupit za 140 Kč celodenní jízdenku a můžete si v regionu na sever od nás jezdit po celý den ,,čím chcete." Tedy i ve výletních lodích.  Zdá se, že  vybudování těchto nenáročných staveb v krátkém termínu by neměl být ani žádný problém a jistě bude v příštím roce i v dalších letech zajímavé sledovat různé plavební řády výletních lodí na řece. Možná, že význam mělnické náplavky nebude jen v oblasti výstav a kulturních akcí, ale třeba ještě i díky výletní lodní dopravě stoupne a zvýší se v místě zájem o gastronomii, či upomínkové předměty.

Počítat samozřejmě musíme i nadále se zájmem přistávání zahraničních výletních společností, které tu mohou mít třeba jen mezizastávku s návštěvou rozhledového místa, které nám tu celá republika tak trošku závidí.

Pohodový vstup do posledního kompletního srpnového týdne.

Přesně před 10 lety padl v Čechách absolutní teplotní rekord. Malé zamyšlení nad blížícími se volbami a věcí kolem. Pondělní ráno na Pálavě, aneb víno i rozhled nás spojuje.

 

Ranní Pálava z turistické  značky od Mikulova.

Víte, kdy byl u nás na území Čech naměřen absolutní teplotní rekord ? Bylo to 20. srpna 2012 ( tedy přesně před 10 lety!) na dobrovolné stanici v Dobřichovicích ( u Berounky). Hodnota činila odpoledne 40.4°C a překonala tak o dvě desetiny rekord z roku 1983, na který mám osobní vzpomínky z dob povinné vojenské služby :-).

V každém případě jsme si včera mohli mnozí říci, že je sice obdivuhodné, že jsme se s tou vlnou veder panující od druhého týdne měsíce července dokázali vypořádat, ale tento déšť byl snad většinou populace u nás doslova vymodlený. Připomeňme si jen, že letos tu na Mělníku teploty snad ani nepřekročily 34°C, ale těch několik týdnů neustálých veder dávalo lidem zabrat. A to jsem občas vzpomněl na občany Pyrenejského poloostrova, kde se vyskytovaly teploty kolem 40°C.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_teplotn%C3%ADch_rekord%C5%AF

Když všichni ještě spí a den se teprve probouzí. Mikulov je branou k Pálavě.

Máme tedy dnes takový volný deštivý uplakaný den a psát by se dalo o čemkoliv. Pořád se kolem nás něco děje. Někdy to jsou výročí, která připomínají různá média a jindy doslova kroutíte hlavou a žasnete, jestli se vám některé věci jenom nezdají. Představte si, že například u data  9.srpna mám v kalendáři napsáno, že je to Mezinárodní den původního obyvatelstva.

I tento víkend se koná jistě všude plno všelijakých akcí, za týden opět a v září zas, ale jsou v lidském životě okamžiky, které jsou určitým způsobem víc, než nějaké akce. Tak jistě, při krátkém pohledu do kalendária a na FB zjistíte, že už máme hotové programy pro Mělnické vinobraní, pro Dny evropského dědictví DED, také jsou již připravené kandidátky pro komunální volby na konci září.

Co mě tedy překvapilo, tak to je fakt, že tady máme na Mělníku také politický subjekt, který si říká Svobodný Soutok :-). Ne, to nemá s tímto webem nic společného a ani neznám nějaký volební program tohoto pro mě zatím zcela neznámého uskupení.

https://www.idnes.cz/volby/komunalni/2022?t=vysledky-obec&o=2&o2=CZ0206&o3=534676&obec=melnik

Ze zříceniny Kozí hrádek je krásný pohled na město, na Svatý kopeček, blízké i vzdálené okolí. Takto brzy tam bylo zavřeno, ale již tu někde v nějakém tom červenci fotky putují.

To je tedy zase zájemců o vstup do zastupitelstva, kteří chtějí dělat nějakou komunální politiku. Inu, nedávno jsem tu v jednom článku psal, že se teď na Mělníku pořád něco děje. Snad každý srpnový podvečer nějaká akce hlavně pro mládež, která má prázdniny a pomalu nás ostatní v koloběhu života střídá.

 Jeden známý mi  na téma akce  ve městě nedávno poněkud rozmrzele  odvětil: ,, Já vím, tak pokud jde o nějakou tu gastronomii, jídlo, pití a k tomu nějaká ta muzika, tak to tady u nás zorganizují vždy pohodově, ale nějaké ty další možnosti nějak váznou."  Co si budeme namlouvat, prostě najednou zmizely i některé jednorázové, nebo periodické akce jiného zaměření, které vyvolaly ve své době relativně nedávno slušný zájem veřejnosti a jsou zde i zaznamenány.

 Těmi akcemi byl třeba mnohými místními lidmi málem neobjevený ,, Den otevřených dveří na lodi Beskydy s výstavou budování vodních cest u nás, Mělnický okruh, oslavy osvobození, promenáda s kočárky u příležitosti výročí RMM apod. Je jasné, že některé ty věci prostě z různých důvodů již možné nebyly, ale ukázalo se, co by se nemalé části veřejnosti zde líbilo, kdyby se to opět objevilo. Vidíte, zapomenout nemohu ani na období, kdy se zde otevřely veřejnosti jinak nepřístupné privátní středověké sklepy, a kdy třeba sklepy pod Palackého ulicí navštívilo přes tisíc lidí za 9 hodin !! A to musel někdo napřed zorganizovat :-).

Pohled na Svatý kopeček z blízké přírodní vyhlídky.

Prostě jsem se musel smát, neboť se nikdo nezavděčí všem, jsme lidé náladoví, stárneme a každému se líbí něco jiného.  Jak tedy volby dopadnou, a co to přinese? Kdo aspoň trošku není zvědavý, že ? Ale je fakt, že současný volební systém komunálek zřejmě nedává moc šancí na nějaká překvápka, jak tvrdí volební pesimisté, a i kdyby k nim došlo, tak se ty subjekty zase nějak dohodnou tak, že se to voličům stejně líbit nebude :-).

 Ještě bychom možná ty nespokojené povolební diskuse na http://melnicek.cz/ z dávných časů dohledali a nevím, zda není škoda, že se lidé tohoto diskusního fóra s příchodem FBI tak lehce zřekli. Řekl bych, že se dnes spíše lajkují  nějaká pozitiva a pokud někdo snad náhodou přijde s informací, která  veřejnost pobouří, tak to obyčejně skončí  nějakým tím zanadáváním si nad danou věcí, či problematikou a jede se dále. O těch negativech, se však moc nepíše, nebo se to i někam raději rychle zamete, aby si snad někdo nepříjemně nenaběhl a nějak si neuškodil. Třeba minulý článek. Je docela zvláštní, že zmíněný článek z Mělnického deníku - extra z 13.8. vám vyhledávač nenajde a mám to potvrzené.

 Považte, že například třeba nejúspěšnější kandidát posledních komunálních voleb, kterými Martin Klihavec ( Mé město) snad byl ( pokud mě paměť neklame) je nasazený na pátém místě kandidátky. Taktika ? Trošku mi to z pozice potenciálního voliče připadá určitým způsobem tak, jako neúcta k někomu, kdo tady opravdu ukázal, že je schopný něco dokázat. Je to samozřejmě věc voličů, jak nahlíží na věci. 

Pohled na vycházející slunce.

Bylo tedy dříve zvykem zde na Soutoku, že jsem tu psal jízdní řády lodí na Labi, pozvánky na akce a různé další magazínové věci, ale teď to určitým způsobem není tak důležité, když je toho všude kolem nás plno, a jak jsem již v úvodu napsal, tak mám teď trošku jiné starosti. Zůstaňme tedy zatím stále ještě naladěni na pozitivní prázdninové vlně a vložme do sebe úžasnou energii, kterou nám dovolená dala.

Kam se tentokrát podíváme ? Zůstaňme tedy u vína, u sluníčka, u podobného podnebí, u míst, kde se Mělničan má právo cítit tak, jako Španěl v Argentině, protože mají krom jazyka ještě leccos společného, ale samozřejmě i něco rozdílného :-).

Turold. Do místních jeskyní je tu zpoplatněný vstup.

Pálava z balonu může být také zajímavá.

Kočičí skála je zajímavým  skalním útvarem jen kousek za městem.

Zaparkované vozidlo, které přivezlo horkovzdušný balon.

Při výstupu na Stolovou horu.

Na Stolové hoře jsem měl milou společnost. Po čase jsem potkal první turisty v protisměru.

Pohled na vysílač Děvín ( vpravo) ze Stolové hory.

Z vrchů Pálavy je úžasný kruhový rozhled. Na východě vás zdraví Karpaty, na západě můžete spatřit  jadrnou elektrárnu v Dukovanech, na jihu kopce v Rakousku, a na severu to záleží podle toho, zda jste na Stolové hoře, nebo už na nejvyšším Děvíně.

Směr Rakousko. Vpravo dole je věž mikulovského zámku.

Sirotčí hrádek se nachází jen nedaleko nejvýše položené obce Pálavy, která nese jméno Klentnice a každou hodinu v ni staví autobus z Mikulova přes Lednice do Břeclavi.

Víno je připomínkou společné řeči Mělníka i Pálavy.

Klentnice je výchozím bodem na Děvín i Stolovou horu. V prvním případě kráčíte podle vinice a ve druhém hned podle sklípku.

Při výstupu na Děvín jsem potkal oddíl dobrovolníků upravujících prudce stoupající cestu. Bylo mi řečeno, že právě tento strom je jakýmsi symbolem této CHKO. A opravdu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_P%C3%A1lava

Vrchol vysílače Děvín ( 550 m.n.m.) je nejvyšším bodem celé oblasti.

Jezdím sem kromě přírody také  zkusit ulovit vzácné multiplexy především z Balkánu, kterým u nás vadí Alpy i některé naše domácí multiplexy. Podmínky tentokrát nebyly, ale měl jsem štěstí, že na nižší Stolové hoře se mi na kanále 10D letos jednou podařilo ulovit slovinský mux a při příchodu na vyšší Děvín se mi to během několika prvních minut podařilo několikrát. Signál nebyl tak silný, aby stanice hrály a i kvůli slunci je bylo třeba nafotit až doma, když zůstaly načteny v paměti rádia. V podmínkách  je zde možné údajně ulovit i multiplex z Chorvatska, který je v podmínkách zachytitelný i v Brně. Pásmo DAB+ má ve standardních podmínkách ze všech rozhlasových pásem nejkratší dosah. Na snímku stanice Rádio Veseljak.

Z Děvína vás nejvíce zaujmou tři nádrže na Dyji, kterým se také říká ,, Moravské moře". Na snímku je známá obec Dolní Věstonice s mostem vedoucím k rychlíkové železniční stanici Šakvice a k městu Hustopeče. Poblíž Pasohlávek byl objevený tábor římských legií. Za dobrých podmínek dohlédnete k severu až kamsi za Brno, ale zatím jsem neměl na viditelnost nikdy štěstí.

Dalším zajímavým objektem je kostel v Mušově, který padl za oběť budování zdejšímu gigantickému vodnímu dílu. Při povodních v roce 1997 zůstala nad hladinou pouze střecha kostela.

Rozloučíme se milým pohledem na Pálavu od Mikulova, kde nechybí tolik typické vinohrady.