pátek 26. července 2019

Reklamní pozvánka na tři zvučné akce tří nejbližších sobot v Mělníku. Práce a cykloturistika v blízkosti laterálního kanálu zachycena fotoaparátem od zámku. Zamyšlení nad horkem v souvislosti s letním časem a hudební pozvánka do afrického Edenu v Kongu.


Tak tu máme pátek, víkend je před námi a nechce se mi z toho horka ani přemýšlet :-). Ale, když se nad tím vším tak zamyslíme, tak si možná uděláme lepší představu o tom, že jakákoliv činnost ve státech, kde je horko tradičním doplňkem běžného života není vůbec snadná. A přitom jde v porovnání s těmito státy jen o vzorek několika dní v roce.

Představme si tedy na úvod několik akcí pro nadcházející soboty a kdo má chuť a čas, tak bude samozřejmě vítán a může prožít pěkně strávený čas.
Navíc není nikde psáno, že toto horké počasí potrvá po celý zbytek léta.

Zítra tedy máme na náměstí Míru další z akcí typu jídlo, pití a dobrá muzika.



Za týden máme v Hořínském parku opět souboje rytířů, které se již několik let těší velmi slušné popularitě.


Že si víno na Mělníku pozvolna, ale jistě získává velkou popularitu, tak o tom svědčí Mělnické vinobraní, Vinná noc a Mělnický košt.

Mimochodem, víte kolik vinařských oblastí má celá naše republika ?
Je to docela slušná věda s řadou zajímavých pojmů a čísel. A to není ještě vůbec řeč o víně a jeho pěstovaných povolených odrůdách.

Česká republika má dvě vinařské oblasti ( Moravu a Čechy), které jsou rozděleny do šesti podoblastí.

Na Moravě ( 308 vinařských obcí, 17 091 ha vinic)  je to podoblast Znojemská ( 90 obcí, 3 083 ha), Velkopavlovická ( 70 obcí, 4 814 ha ), Mikulovská ( 30 obcí, 4 841 ha) a Slovácká ( 118 obcí, 4 353 ha).

Čechy ( 75 vinařských obcí a 673 ha vinic) tvoří podoblast Mělnická ( 40 obcí, 360 ha) a Litoměřická ( 35 obcí, 313 ha vinic).

To dělení pak ještě pokračuje, ale ať už holdujete různým druhům piva, nebo opravdu ochutnáváte mělnická vína, či nepohrdnete nějakou lahví z Bulharska, Moldávie, Francie, Itálie, Španělska, Argentiny, Austrálie, Chile, či Jihoafrické republiky, tak je docela příjemné o vínu u nás v České republice aspoň trošku vědět.

Samozřejmě, že si to všechno může člověk vypátrat na internetu, pokud chce, ale jsem docela rád, že existuje něco, jako škola a literatura, kde se vás nikdo neptá, ale rovnou sám od sebe přichází s naukou a třeba později i ve formě reklamy. Buďme rádi, že k nám celý život vznáší někdo nějakou formou různá témata a s úctou vzhlížejme k učiteli národů J.A.Komenskému.

Na internetu můžeme samozřejmě vypátrat mnoho věcí, ale je nezbytné, aby nás buď někdo zaúkoloval, nebo musíme sami dostat nápad, co vlastně chceme vidět a znát. A jak se poslední dobou přesvědčujeme, tak někdy některé zájmy mohou být i z důvodu určité neznalosti a jiného úhlu pohledu na věci i dost mělké.

Chápu, že chlap s obrovskou palicí, který demoluje osobní automobil a používá přitom rádoby komický i vulgární slovník může některé diváky pobavit, ale co to komu vlastně dá ? Vždyť člověk má radost, když aspoň občas něco ví a umí se nechávat překvapovat.


Jak jistě víte, tak probíhají práce na vodních cestách v ČR a u nás, se to týká především  komor v katastru obce Hořín. Skvělou funkcí foťáku je zoom, a když jste na dobrém rozhledovém místě, tak můžete spatřit i několik zajímavých věcí najednou. Jako kdyby člověk žil současně více životů. Ale, to už se zase dostávám do takových úvah, kterými se zabývají především různí filosofové, výzkumníci a člověk je může přijímat především v podobě populárně naučné litaratury.



A když jsem se už tak nějak otřel o svět různých úvah, tak si právě v těchto horkých dnech připomeňme třeba téma, které se vzpomíná především každé jaro a o něco méně na podzim. Ano, změna času ze SEČ ( Středoevropský čas ) na SELČ ( Středoevropský letní čas).

Protože chtějí být média zajímavá, tak stále nesmyslně plácají  i v televizi cosi o zimním času, ale to je čas úplně jiný a byl u nás zaveden po válce jen jednou asi na dva měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zimn%C3%AD_%C4%8Das

Letní čas má své přívržence i odpůrce, ale myslím, že právě současná meteorologická situace, která v posledních dvou letech ukazuje Evropě, co je to vedro, tak nám současně ukazuje, že výhoda dlouhého odpoledne je spíše relativní.

V těch vedrech totiž stejně nikam nemůžete a každý, kdo někde něco dělá, nebo chce dělat sportovní aktivitu ( ta se moc nedoporučuje), nebo například zahrádkáři, tak stejně musí čekat až na pozdní hodinu, kdy se slunce chystá zapadnout.


Ilustrační foto

Lidé tak vlastně žádnou večerní domácí pohodu nemají. Vysprchovat se a za světla se pokusit usnout, protože někteří už třeba zase za tmy ještě ráno ve čtyři hodiny vstávají, aby se doplácali autobusem, metrem a tramvají někam do Prahy do práce.

Každý to tak samozřejmě nemá a leckterý občan Prahy by se asi divil, kdyby měl vstát aspoň jednou ve čtyři hodiny ráno, ale věci je přece  třeba vidět v širších souvislostech a nejen úzkým pohledem jedince, kterého se takový problém netýká.

 A to jsem ještě zapomněl zmínit, že lékaři vůbec nedoporučují méně než pět hodin spánku, a že nejkvalitnější spánek je právě ráno mezi pátou až sedmou hodinou. I to má vše vliv na výskyt pro člověka nebezpečných nemocí.

A nakonec něco příjemnějšího. Horko si spojujeme často s černou Afrikou, ač při pohledu na teplotní mapu vidíme, že jde především o pouštní oblasti severu kontinentu a ještě snad o chlup více vede území Předního východu. Přesto je kultura černé Afriky určitým způsobem zajímavá.

http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/om/svet/T2m_svet.gif

 Pokud máte modernější televize, tak po registraci na webu https://www.antvnetwork.com/ můžete dokonce některé programy z tohoto kontinentu sledovat. Já tu mám pro vás tentokrát docela pěknou skladbičku z Konga ze stanice Afrika No.1 , která zpívá o ráji. Jen jim musím vytknout absenci videa, které tady v Evropě prostě už od 80. let žereme.

Rytmus, hudba, zpěv celkem dobré a opět ty typické africké proměny. Dvě minuty máte pocit, že to bude stále dokola a najednou se objeví jiné nástroje, drobné změny v melodii apod. To prostě k dlouhým melodickým africkým skladbám patří.Tentokrát má skladba slušnou sledovanost a pět a půl tisíce palců vzhůru. Jen to video chybí.

https://www.youtube.com/watch?v=x0VXM9GuXYY

Hezký víkend !

středa 24. července 2019

K výročí 150 let cukrovarnictví v Mělníku je k dostání velká krásná homole cukru do domácí vitríny. Ve Lhotce se konalo zahájení Dnů lidové architektury Středočeského kraje a zrodila se nová publikace.


Milí čtenáři obdržel jsem milou zprávu, že už je tu ke 150. výročí mělnického cukrovaru zase nová možnost zakoupit další homoli cukru. Ovšem, tentokrát nejde o barvičku, která by snad zajímala především ty, kteří chtějí mít celou novodobou sérii roku 2019 kompletní, ale o velikost, která dodává homoli jistou impozantnost.

Ať už chcete mít tedy všechny homole, které nechal MOOS u příležitosti výročí vyrobit, nebo vás potěší jenom vzorek připomínající tuto událost, tak máte další příležitost.Dejme tedy nyní slovo originální pozvánce :

Větší mělnická homole cukru


K významnému výročí 150 let od postavení cukrovaru na Mělníku, které si letos připomínáme, nechal Mělnický osvětový a okrašlovací spolek v tomto roce vyrobit upomínkové předměty – homole cukru.

Homole byly na zakázku ručně vyrobené přímo v mělnickém cukrovaru, jsou vysoké 10 cm a obal je vyhotoven ve třech barevných variantách. Pro velký zájem sběratelů i mělnických obyvatel je nově v nabídce i větší homole, která je vysoká 17 centimetrů. Homole jsou v prodeji pouze v mělnickém Turistickém informačním centru v ulici Legionářů.


Martin Klihavec, předseda MOOS.

,, Soudruh ředitel chtěl zkrátka říci, že tam máte do info centra jít :-). " Tak co, poznali jste parodii na krásnou hlášku z filmu Marečku podejte mi pero, kde Josef Abrhám v roli učitele tlumočí vzkaz ředitele žákům z důvodu pokaženého rozhlasového školního přenosu ? :-)

To je prostě ta krása především starých českých filmů a komedií, že jsou tak oblíbené, až si je mnozí pamatujeme nazpaměť.

Ale, pojďme dále. V jednom článku jsem vás zval do Lhotky. Tak si nyní poslechněte zprávu z RMM, jak že to ve Lhotce tedy probíhalo.


Dny lidové architektury Středočeského kraje byly v sobotu zahájeny ve Lhotce u Mělníka!
20. 7. 2019, 11:00 - 17:00 hod.

Dny lidové architektury Středočeského kraje byly slavnostně zahájeny v obci Lhotka u Mělníka tuto sobotu! Počasí přálo, bylinky voněly, tancovalo se a zpívalo...Koňský povoz, převážející návštěvníky ke lhoteckému skalnímu obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník) se nezastavil, jedli se koláče a chleba se sádlem, harmonikář vyhrával…

Brožura Lidové stavby Středočeského kraje - severozápad byla slavnostně pokřtěna zástupci Středočeského kraje a autory vodou z místní říčky Pšovky a vodou od skalního obydlí. Doprovodný program na hřišti nabídl vystoupení folklórních souborů Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé za doprovodu lidové muziky Osmikráska z Prahy a jarmark tradičních řemesel.

 V komunitním centru na návsi se promítaly tematické fotografie a videa z Kokořínska. Exkurzi po lidových stavbách Kokořínska absolvovalo 82 zájemců. Doprovodný program a křest navštívilo přes 300 lidí.
-KrF





sobota 20. července 2019

Dnešek patří Mělnickému triathlonu. Wendelstein, nebo dokonce Bregenz ? Rekord je velmi reálný ! V mělnickém muzeu si dali dostaveníčko vodníci !


Dnešek patří Mělnickému triathlonu. Vše o závodě najdete na http://www.triathlonmelnik.cz/  .
Tak vypadalo náměstí Míru dnes v 10 hodin dopoledne.
Pokud máte čas a jste vyznavači těchto aktivit, tak neváhejte a přijďte se podívat.







Zajímavá situace bude možná v neděli odpoledne.

Obvykle v 10 hodin v sobotu snídám a o dovolené jsem se kvůli cestování do všech různých koutů naší nádherné vlasti navstával brzy ráno dost, ale dálkové podmínky příjmu DAB+ mě dnes tak trochu přinutily, abych to šel zkusit a snad už konečně fotograficky zachytil ulovení docela vzdáleného muxu z Dolních Franků ( Unterfranken).

Vždyť podmínky nebyly snad měsíc. A zadařilo se, ačkoliv to chtělo trpělivost a nevzdat to.  Podmínky příjmu se někdy mění po minutách a to byl dnešní případ. Velmi jsem se divil, když se na kanále 10A  místo Unterfranken načetl Obb/Schw, ale věděl jsem, že ta možnost je reálná, byť méně obvyklá. Zde na Mělníku šlo o pemiéru. To do jisté míry vysvětlovalo, proč nejde téměř nic z Ochsenkopfu ( kopec asi 50 km západně od Chebu), který k nám posílá 3 multiplexy o rozdílné síle signálu.

Vítězství a radost tedy přišly v každém případě, protože Oberbayern na 10A má své vysílače v okolí Mnichova, avšak pro nás připadají v úvahu k záchytu ty ve vyšších nadmořských výškách podhůří Alp, které jsou ještě vzdálenější a na trase není terenních překážek.

Hned mě napadl Wendelstein, který je 1838 mn.m. a v minulosti jsme tu z něj na frekvenci 98.5 MHz občas zachytili stanici Bayern 3. Jenže, pak se naskýtá otázka : ,, Proč tedy ani náznakem nešel 7A Voralpenland, který užívá také mimo jiné tento kopec ? Měl snad 7A dnes údržbu ? To asi těžko, protože by nešel v takovém případě nejspíše žádný mux z tohoto vysílače.

A tak se nabízí téměř neuvěřitelná možnost, kterou lze zatím jen těžko doložit, ale uvidím, co k tomu řeknou ti, kteří mají kvalitnější  a případně velmi drahou techniku, která je v takových chvílích stoprocentně schopná určit přímo vysílač, aniž by bylo třeba užívat logických a vylučovacích úvah.


Může totiž jít o 465 km vzdálený vysílač Bregenz / Pfänder ( Aut) 1028 m.n.m. , což by byla neskutečná bomba, která nebude třeba ani nikdy již překonána. Zatím podle úvahy o Wendelsteinu, kde 7A ani nebrnkl ( ten je vzdálený jen 345 km) by tomu vše nasvědčovalo, byť jsou ve hře i podstatně nižší a bližší kopce.

To je právě jedna z nevýhod DAB+ oproti FM pro nás dálkové lovce, že zatímco každá rozhlasová stanice, která vysílá na nějakém kmitočtu FM má přiřazenu frekvenci a pevný vysílač, tak určitý kanál DAB+ ( o určité frekvenci) je šířen i z vícero vysílačů a bez velmi drahé techniky, se používá, jako pomůcka pravděpodobnost, kterou lze někdy doložit praktickými zkušenostmi ulovených rádií z různých vzdálených kopců ( vysílačů) na FM.

Protože se jeden z kolegů zmínil, že zachytil na kanále 8B Allgäu , který vysílá mimo jiné hlavně z vysílače Markt Wald ( Mitteneufnacht), je vše komplikovanější. O tom vysílači i kanále se totiž už všude psalo, ale nikde jsem nenašel, kde se přesně nachází a jak je vysoký ( kopec), byť pátrám v mapách ve zmíněných místech.

To komplikuje situaci, protože Markt Wald také vysílá i 10A a mohlo být jít tím pádem i o něj. Pak by se jednalo trochu zvláštně zřejmě o nějaký nižší a bližší kopec, ale nic nelze vyloučit. V každém případě, se ukázalo, že zvyk je železná košile, a tak jsem signál na kanále 8 B považoval za Durynsko a ochudil jsem se o další možný záchyt vzácného vysílače z této oblasti. Tentokrát 8B z Allgäu.

Pořád se člověk v něčem učí :-).

Aktualizace 21.7. 2019 v 10.35: https://www.dabplus.de/empfang/?lang=de

Tak až tento skvělý web, který vám pomůže najít jakýkoliv německý vysílač mi pomohl vysílač a jeho přesnou polohu najít.


Nakonec se tedy jedná o tzv. Fernmeldeturm nacházející se na JZ  okraji vesničky Markt Wald.Věž leží na vrstevnici pouhých 650 m.n.m. ve vzdálenosti 376 km od Mělníka. Vzhledem k tomu, že byl naprosto ve stejnou dobu zachycen na Kladně multiplex 8B, který jede největším výkonem právě ze zmíněného kopce ( 10 KW), tak je opravdu možné, až pravděpodobné, že by i multiplex 10A přišel stejným výkonem ze stejného kopce.

Vyloučit však vzdálenější a vyšší Bregenz může pouze drahá technika, která se do levných rádií už vůbec nedává. Ostatně, rádia jsou dělaná hlavně pro poslechy programů i písniček, a teprve pak pro ty, kteří objeví i další zábavu a mohou si vzdálený multiplex nejen naladit, ale při stabilnějších podmínkách si pustit chvíli i nějakou stanici, která z něj vysílá. A nejlépe samozřejmě nějakou vzácnou místní regionální, kterou jinde nenajdou.

Poznávání chování signálů DAB+ je teprve na začátku a je to zase trošku jiné, než FM ( VKV).
A teď trochu odbočím.

Dívali jste se na Toulavou kameru ? Byly tam Domažlice, Hoher Bogen i Furth im Wald. Zkrátka místa, která Soutok letos před několika dny, ale i loni, nebo dokonce už předloni navštívil. Právě na Furth im Wald i Hoher Bogen je krásný pohled právě z Čerchova. Totéž platí i pro Domažlice.

Dnes v 9.30 ulovený multiplex 10A Oberbayern nedaleko mělnického zámku.



A na závěr reportáž zaslaná z muzea:

V mělnickém muzeu si dali dostaveníčko vodníci!
Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků! 19. 7. – 3. 11. 2019 Regionální muzeum Mělník, p . o. - malý sál


Mlýn klape, světlušky blikají zpoza vrby, rybky plavou a vodníci spokojeně bafou fajfku či šijí rudé botky okolo rybníčku v malém sále mělnického muzea. Pravou vodnickou atmosféru dokreslují malované hrnky s pokličkami, ze kterých se marně snaží uniknout polapené dušičky…Pohádková výstava „Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků „ právě začala.

 Vodnická expozice Regionálního muzea Mělník představuje naši nejznámější pohádkovou postavu v její přívětivé formě. Dostaveníčko si zde dali vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno. Děti se vyřádí v herním koutku, kde mohou např. posílat dušičky potrubní vodnickou poštou, lovit ryby, poznávat vodní živočichy nebo si pohrát s plyšovým kaprem Pepou. Nechybí ani akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčilo Vivarium Mělník.

K výstavě muzeum vyhlásilo hned dvě soutěže. Děti si užijí dobrodružnou pátrací soutěž „Kapříci vodníka Šploucha“. Úkolem soutěžících je najít sedm zlatých kapříků a zodpovědět hastrmanovy otázky. Kdo zlatého kapříka uvidí, chytne se za nos a řekne „brekeke“ nadobro ho opustí všechna smůla. Soutěž trvá do 29. 9. 2019. Tři vylosovaní výherci získají super ceny. 1. cena je rodinná vstupenka do Veřejného akvária v České Lípě a vodnický dort. Odměny budou předány při derniéře výstavy v rámci programu Dne Středočeského kraje 28. 10. 2019.

Expozici doplňuje sbírka fotografií hastrmanů z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci mohou zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník 2019“ na muzejním facebooku.

Ve čtvrtek 25. 7. se koná doprovodný program pro děti s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou od 9:00 a 14.00 hod.
Výstava potrvá do 3. 11. 2019 a je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. Vstupné 20/10 Kč.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/


pondělí 15. července 2019

Jak vypadají nyní rozestavěné budoucí obchody na Mělníku ? Víme, co je co ? Vody je pořád moc málo. Rozšiřování parkoviště v blízkosti polikliniky.


Čas od času, se setkávám s otázkou : ,, Nevíš, co to stavějí tam na Pivovaře u Tesca, a co to bude tady u autobusáku u té světelné křižovatky, jak tam přechází lidi ?"

Obvykle nevím, ale stává se, že se někdy něco dočtu v Mělnické radnici a zapamatuji si to, nebo mi to řekne někdo jiný a já to zase třeba i časem zapomenu. Dnes uvidíte tři budovy, z nichž minimálně dvě se tváří, jako budoucí prodejny, ale jen u jedné vím z hlavy, o co jde.

A protože vás v minulosti nesmírně lákaly aktuální pohledy na nedokončené budovy, které nám třeba i jen teoreticky budou všem sloužit, tak se k téma po delší pauze vracím. Ostatně, čtenáři Soutoku si rádi prohlíží různé stavby v katastru města., jak aspoň dokládají různé statistiky.

Na prvním snímku tedy máme zřejmě další specializovaný obchod v blízkosti pivovarského Tesca, jakých jsou zde při Bezručově ulici, ale také při Vodárenské ulici již mraky. Co tam budou prodávat nevím, ale zdá se, že už zbývají jenom nějaké vnitřní úpravy a instalovat ještě nějaké prosklené plochy.



K další stavbě jsem se vydal parčíkem a téma se přihlásilo samo. Není to relativně tak dávno, co se republika potýkala s nedostatkem vody a v našem velkém jezírku u autobusáku bylo tak málo vody, že mnohá zvířátka hledala spásu v sotva tekoucím a velmi mělkém potůčku, kterému tu leckdy hrdinně říkáme říčka Pšovka.

Jenže, ta už dávno nemá ty stavy vodní hladiny, jaké mívala ještě za mého mládí před regulací, kdy bylo vodárenství v údolí mezi Hostínem a Řepínem, až Zahájím ještě v plenkách. A ač se někdy zdá, že v některých částech roku, se situace zlepší, tak již záběry na tento můstek, pod kterým již druhý rok zcela chybí v létě voda, nám znovu připomenou, jak velkým téma v posledních letech voda je.


Lidstvo se až někdy děsí a ptá se : ,, Kam ten svět jenom spěje ?" Možná se mohlo kdysi zdát, že nám ta planeta ještě nějakou generaci vydrží, ale nedávno jsem četl zprávu, kdy už i samotní vědci přiznávají, že některé změny přišly tak brzy, až je to samotné zaskočilo. Prý se máme mít na pozoru a již něco s naším životním prostředím máme dělat.


 Zde tedy máme tu druhou stavbu u Mladoboleslavské ulice. Co to bude, tak to nevím. Možná zase nějaký obchod. Buď se to dozvíme, nebo to uvidíme. I zde se zdá, že hrubá stavba je prakticky hotova, byť celkově zdaleka není tak daleko, jako stavba na prvním snímku.


Abych obměnil směr procházky k dalšímu cíli, tak se vydávám i dále podle potoka do Starých Rousovic, kde mi to vždy přišlo takové poklidné a romantické. I tady se mnoho změnilo. Prakticky se dá říci, že tady mezi bývalým železničním mostem na zrušené cukrovarské vlečce a bývalé cestě, která spojovala Rousovice s Blaty, vyrostla největší džungle v našem městě.

Jen díky častému užívání tu vede podle vody ještě tato prošlapaná cestička.


Zde jsem dokonce mezi zelení spatřil strouhu, což je až k nevíře. Ta kdysi bývala běžně vidět. Jedna věc mi však přišla velmi komická, leč trochu smutná. Dokud vedla skutečně ze Starých Rousovic ještě cesta přes lávku nad Pšovkou, a pak přes luka na Blata, tak se chodilo obyčejnou prašnou uličkou, která se za lávkou změnila na úzkou pěšinku.

Dnes lávka už dávno chybí, pěšinka neexistuje, všude tam panuje džungle a Staré Rousovice se zmohly na vyasfaltování této dnes už slepé uličky končící u říčky Pšovky.


Prošel jsem čtvrtí zbavené valné části dopravy, abych navštívil stavbu téměř sousedící s dnešním obchvatem, který nese také název průtah. Názory můžou být všelijaké, ale něco to přineslo a dobře se tu jede. Stejně je dost pravděpodobné, že pokud se trochu neomezíme a nebudeme více využívat jiné druhy dopravy, tak přijdou problémy, o kterých se nám dnes ještě možná ani nezdá.

O obchodním domě Billa, se na rozdíl od jiných mluví zde v Mělníku již dlouho. Vypadá to tedy, že ani místní už nebudou muset jezdit do sousedních měst, protože každý takový dům jiné společnosti má i jiný sortiment nabídky a ačkoliv si každý najde nějaký ten svůj oblíbený obchoďáček, tak to chce snad každý občas zkusit jinde a zkrátka to prostřídat a poznat nové věci.

Tady se zdá, že máme také hrubou stavbu, ale k dostavbě je zatím ze všech tří budov nejdále. Tak, nic nám neuteče.


Neměl jsem v úmyslu dělat někomu reklamu, ale třeba to někoho nakopne. I pivo prožívá společně s vínem obrovský boom.Už to není o tom, abychom k hovoru vypili sklenici nějakého piva, ale už si chodíme vybírat kvalitu a třeba i do minipivovarů.

Navíc dnes naštěstí neplatí, že pivovary zásobují pouze svůj kraj, a tak můžeme i řadu skvělých piv, které třeba ochutnáme kdesi na dovolené vypít i doma. Mezi oblíbené značky patří i šumavský Klostermann.


A jak tak jdu, tak vidím další stavbu, o které se nedávno psalo právě v Mělnické radnici. Parkování v této lokalitě je problematické, a tak se stále něco zvětšuje, vylepšuje, ale při tom růstu a způsobu současné přepravy osob to možná ani brzy stačit nebude. Když on se dnes už málokdo chce vracet do časů, kdy se mnohem více používalo hromadné dopravy.

Tak to tedy byla taková ta slíbená procházka po stavbičkách u nás, byť ne po všech, a přitom jsem si dovolil takříkajíc i trochu filosofovat. Dnes je řada lidí toho názoru, že je třeba stále něco rychle budovat, ale možná to chce napřed trochu přemýšlení. Však i Karel Havlíček Borovský pravil větu, která se kdysi učila na školách :,, Šeliké to kvaltování, toť pro hovada dobré jest." Jestli na tom něco není ?

Na druhou stranu víme, že každá vybudovaná věc aspoň na chvilku něco změní a až čas určí na jak dlouho, a zda k lepšímu, či horšímu. Tedy, pokud někdo neztratí paměť a prožije oboje. On totiž občas leckdo brzy zapomíná.


neděle 14. července 2019

Z moravského krále Praděda můžete koukat na Sněžku i na Vysoké Tatry. Pohodový výlet na nejvyšší horu Moravy nenabízí pouze dálkový kruhový výhled, či brzký návrat domů, ale řada věcí vás na cestě mile překvapí.


Byli jste už někdy v Jeseníkách, nebo na nejvyšší hoře Moravy ? Tak to si říkám vždy, když si vzpomenu na školní výlet do Vysokých Tater v 70. letech , na několik návštěv naší nejvyšší hory Sněžky, a také na dokumenty v ČT, kdy nás třeba pan Michal Jančařík vzal v Cyklotoulkách nejen na Praděd, ale třeba i na Švýcárnu. Jeseníky nám mají co nabídnout a přitom jsou tak nějak  díky své poloze mnohdy neprávem opomíjeny.

Praděd je sice až pátou nejvyšší horou ČR, ale kromě toho, že je nejvyšší horou Moravy a Slezska ( 1491 m.n.m. , tak díky vysílači na jeho vrchu ( výška 146.5 metrů) je nejvyšším, byť umělým bodem v naší republice. A takovou zvláštností je i fakt, že na rozdíl od Sněžky sem nevede lanovka, ale krásná široká silnice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd

Seznam tisícovek v Česku podle výšky sestupně. Podle nadmořské výšky jsou uspořádány do 396 pozic. ( Rovných tisíc metrů má šest kopců ) Kdo by to jen řekl ? Zde je tedy zajímavý seznam nejvyšších vrchů v ČR :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tis%C3%ADcovek_v_%C4%8Cesku


Vyjel jsem ráno v 5.40 z Mělníka vlakem do Kolína, kde jsem v poklidu přešel na nástupiště, odkud odjíždí starý známý rychlík EX 113 Varsovia jedoucí do Varšavy. Ten přijede z Prahy a odjíždí v 7.02. Vlakem jedete až do Olomouce, kam přijedete v krásných 8.44 hodin.

Jak jen je  Olomouc z Mělníka časově blízko, a kdyby měl člověk platit normální lístek, tak dáte .... 2x 319 Kč ... tedy 640 Kč jen za cestu. Osobně si myslím, že kdyby jízdné nebylo tak drahé, tak by lidé i více cestovali vlaky během celého roku, byť je pravda, že si mnozí rádi přispíme, nebo máme i jiné povinnosti, než jen přemýšlet o výletech.

Ten Olomouc, nebo ta Olomouc :-) ?
https://www.google.com/search?q=ta+Olomouc&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=ta+Olomouc&aqs=chrome..69i57j0j69i60.7756j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Z Olomouce jede v 9.01 vlak až do Krnova, kde žije početná řecká komunita, která tu má i svůj hudební festival a další akce. To je mi však dnes jedno a jsem jedině rád, protože mezi městy Bruntál a Krnov je náhradní autobusová doprava.


Už za Olomoucí jsem překvapený. Vlak jede k severu podle říčky Bystřice a brzy se zakousne do takového malebného kaňonu mezi kopci. Všechna nádraží jsou takové strohé velké oprýskané nevyužité budovy a na té první je ještě patrný německý nápis, který dosud nikdo neodstranil, ani ho žádná barva nepřekryla. Vždyť na Bruntálsku převládala německá národnost a mnozí otcové odtud odcházeli bojovat za Wehrmacht.

To je právě to kouzlo dějin, které je dobře znát, nebo si je aspoň občas opakovat, abychom některým věcem lépe rozuměli a třeba i měli správnější náhled.

Později projíždíme městečkem Moravský Beroun a musím se trochu smát. Tak už jsem projížděl Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, tak teď Moravský Beroun a snad mám ta města kompletní. Moravskou Třebovou tedy zatím ne, ale Česká Třebová také není nic velkého a zvučného, kromě svého vyhlášeného železničního uzlu.

V Moravském Berouně poznávám další podnik, jehož sláva dospěla až do mělnických supermarketů. Ano, jde o minerální vodu jménem Ondrášovka. Tak ta tedy má své sídlo zde.


Krajina se rozevírá, všude se pasou nějaké krávy, občas přichází přeháňky a paní průvodčí nás upozorňuje na přestup do autobusů směrem do Krnova.V 10.22 přijíždím do Bruntálu, kde to ještě neznám a jsem mile překvapený.

První krásně opravená nádražní budova v jejíž útrobách nenajdete jenom automat na jídlo a pití, ale funguje tu také útulná trafika. Jenom WC tu nějak nevidím. Hned za nádražím je však moderní malý autobusáček s krytou uzamykatelnou čekárnou, kde se ve stojanu cestujícím nabízí volné propagační materiály této turistické oblasti.

Zároveň vás upozorňuje nápis, že pokud máte zájem o serioznější materiály a pohlednice, tak musíte jít ven, zaklepat tam na okénko a oni se vám budou věnovat. Bruntál má totiž své hlavní info centrum na náměstí ve městě.

Také se to vysvětlilo, jak je to tu s WC. To je vůbec samostatná budova mezi nádražím ČD a autobusákem, kde vůbec nemusíte mluvit s místní obsluhou. Pětikoruna vám prostě odblokuje patřičné dveře.

Byl jsem překvapený, že jedu prakticky sám takovým čistým autobusem, ale hned na třetí zastávce v centru města, se vůz naplnil tak, že řidič vypnul  při příjezdu motor.  Ještě vám dlužím čas odjezdu autobusu. To bylo v 10.50 ze stanoviště číslo 7 do Karlovy Studánky.

Jedete 21 km do zastávky Karlova Sudánka rozcestí Hvězda a zaplatíte 33 Kč. Přijedete tam v 11.33 a myslíte si, že máte dost času.


Ještě štěstí, že jsem se už dvacet minut předem hnal s ostatními lidmi do dalšího autobusu, který lze nazvat kyvadlovkou. Však on je tu takový malý autobusáček, parkoviště automobilů a občerstvení s restaurací. Odjezd autobusu je ve 12 hodin, zaplatíte 21 Kč a autobus čeká 6 km do stálého kopce. Autobus se narval až k prasknutí, závora se se zvedá a několik osobáků s povolením a my, se vydáváme do míst, kam už jiní s auty nemohou.



Ve 12.15 jsme na místě a já rychle přitahuji dnešní hlavní cíl. Podle map bych tam měl jíti až 90 minut, pokud se nepletu. Ihned jdu do plných, neboť mám na vrchu čas jenom 30 minut, a pak už musím k autobusu v 15.30, abych mohl ještě dnes dojet domů.


Tohle je chata Ovčárna, odkud se již musí pěšky. Nasazuji tempo, jaké mi silnice, stoupání a fyzička dovolí.


Rozhoduji se, že směrem vzhůru nic fotit nebudu, protože není čas, ale stejně jsem neodolal. Všude kvanta lidí. Jedni jedou proti vám na kolech a koloběžkách, jiní opačně s vámi pěšky, či na kolech. Ti občas i slézají, protože zjišťují, že jsou chodci rychlejší.


Poslední metry.


Za 45 minut jsem na vrchu, což je fantastické. Ve 13 hodin vlétnu k jakémusi výdejnímu okénku a už vybírám suvenýry. Jak moudré. Za nějaký čas tu budou stát fronty a přitom se zdá, že už tak je v místnosti dost lidí. To se ví, že je tu vše tak nějak dražší, ale s tím se musí počítat.


,, Lístek na rozhlednu stojí 100 Kč a prodá vám ho takový starší pán u výtahu " říká mladá slečna.  Nějak mě napadlo, že ve Slavonicích, se platilo nahoře ve věži, a tak bude jistě kasa u výtahu také nahoře. Otevřou se dveře výtahu, vyjde si 10 lidí, a protože mi už nic nestojí v cestě, tak se vřítím do výtahu a mávám na ostatní lidi, aby moc nekoukali a ráčili mě následovat. Ani nevnímám staršího pána, který šel také z výtahu, ale nějak pomalu. ,, Tak pojďte !" volám a mávám na lidi.

,,Oni půjdou, ale napřed zaplatí a Vy mi dáte stovku " otočí se ke mně muž. Tak samozřejmě, vůbec o nic nešlo, ale nějak mě ta celá situace rozveselila a hned jsem se ptal, zda ví, kolikrát za den jede tím výtahem nahoru a dolu. Prý si čárky nedělá a asi by mu to ve výtahu neprošlo. Hned jsem vzpomněl na Martina Klihavce, který při návštěvě sklepů skutečně dělá čárky, aby věděl kolik bylo návštěvníků.

Sice jsem mu řekl, jak se u nás vede statistika kontroly návštěvnosti středověkých sklepů, ale chápal jsem, že on to skutečně dělat asi nemůže a sklidnil jsem se. To víte, když si člověk může dělat co chce, tak může být chvílemi až moc veselý :-).


Ani vám nevím kolik metrů to bylo nahoru, ale jít pěšky bych to nechtěl.


Je to tam celé zakryté okny a doplněné takovými mapami. Nafotil jsem tam toho skrze sklo tolik, že se vtom stejně sotva vyznám, ale tentokrát poznalo oko na místě více, než fotografie v počítači. Na prvním snímku by měla být Sněžka, ale jest-li ji tam najdete, tak to nevím. Na místě ji bylo poznat, ale chtělo to ještě triedr.


Zde mají být zase Vysoké Tatry a pohled na ně byl časem stále lepší a lepší. Asi to postupné kazení počasí v blízkých dnech. Rádio jsem měl samozřejmě také, ale dost mě tu otrávilo. Zatímco muxy v Bavorsku mají svá oblastní pojmenování, tak v Polsku nese vše převážně název Polskie Radio. Až dodatečně podle webu poznáte, který kanál patří které blízké oblasti a o podmínkách a něčem vzdálenějším můžete jen spekulovat.

https://www.ukwtv.de/cms/polen-dab.html

Jedinou šancí bylo ulovit Braniborsko, což je odtud podstatně dále, než z Krkonoš, či Jizerek, a tak se zázrak nekonal. Už posledně v článku o Čerchově jsem psal, že za celých 14 dní nebylo ani mírné zlepšení podmínek.



Zde tedy máme ještě snímek z rozhledny ...


 .... a od vchodu do budovy. Škoda, že tam lentikulární pohlednici neprodávali a měli jen toto obří provedení pro potřebu vlastní budovy. To jsou ty nejlepší mapy, kde díky 3D efektu máte skvělou představu o terénu
.

Pohled na rozhlednu od paty budovy. Na místě jsem tedy nakonec strávil 1 hodinu a skoro ještě 40 minut. Vycházel jsem ve 14.40 a bez nějakého spěchu jsem byl v 15.20 u autobusu.


Cestou dolů jsem fotil.









Chata Ovčárna měla zcela normální interier. Jinak je tomu prý na Švýcárně ( televize).
Dolů jsem už musel v prvním autobusu stát, ale jen 10 minut. Odjezd byl tedy v 15.30. Pak jsem musel počkat do 16.09 na autobus, který mě vzal opět do Bruntálu, kde jsem byl v 16.45.

Tady bylo 45 minut času a já se mohl jít podívat na bruntálské náměstí.


Celkem hezké, byť ne nijak zvláštní. Něco se ale nafotit dalo.






Vybral jsem tedy ty nejhezčí snímky, byť jsem musel něco vynechat. V 17.34 mi jel opět vlak do Olomouce a já zkusil aspoň ještě trošku bruntálské krajiny z okna vlaku. V 18.52 jsem přijel do Olomouce. V 19.20 vám jede opět Varsovia na Prahu a ve 21.01 jste v Kolíně.

 Ve skutečnosti jsme tam byli ve 21.20, protože nám pořád hlásili, že vlak je opožděn z důvodu policejního zásahu. Náš vlak do Ústí ( rychlík Střekov) na nás však čekal, a tak byl člověk ve 22.15, respektivě ve 22.35 doma. Hlavně, že jsem nemusel zase do Prahy a nepřijel před půlnocí, či později.

A to je z cest vše. Příště už vyrazíme do terénu u Mělníka a podívámese, jak nám poskočily stavby obchodních domů.

Hezký zbytek neděle a úspěšný vstup do pracovního týdne !