úterý 29. března 2016

Mělnické muzeum v měsíci dubnu. Akce na duben v okolí Mšena.

   

Regionální muzeum Mělník
      náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
      příspěvková organizace Středočeského kraje
     Duben

Do 24. 4. Výstava obrazů a kreseb Jiřího Vaněčka. Velký sál.
5. 4. - 30. 4. Květiny očima Ladislava Záruby. Výstava fotografií plná květinové inspirace. Muzejní kavárna.

5. 4. – 30. 4. Co už umím (?), IX.
Výstava prací žáků Výtvarného kroužku Klementiny Průchové ze Základní školy Jaroslava Seiferta Mělník. Vstupní prostory. Vernisáž proběhne 6. 4. od 16 hodin.


červenka obecná

13. 4. V 16.30 hodin Vycházka za ptákem roku 2016 - Červenkou obecnou.  Podvečerní procházka (cca 3 hod.) mělnickými parky za letošním ptákem roku – červenkou obecnou. Sraz ve středu 13. 4. v 16.30 před Regionálním muzeem Mělník na náměstí Míru. Účastníci se dozvědí mnoho zajímavostí nejen ze života červenek, ale i ostatních městských ptáků. V případě dobrého počasí se pokusíme červenky i odchytit a okroužkovat. Pořádá Regionální muzeum Mělník a Česká společnost ornitologická. Vede Libor Praus (e: praus@muzeum-melnik.cz, mob.: 605 522 692).

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno: 

Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)    
Historické kočárky – téma: Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.
Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín.
Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník, tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158,
muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník


radnice Mšeno.

Kalendář akcí


26.03.2016  Kokořínský Důl - zahájení sezóny výletního vláčku Kokořík
01.04.2016  Kadlín - Zahájení turistické sezóny
02.04.2016  Vysoká - Jan Liška a kolektiv, výstava fotografií
02.04.2016  Stránka - Stránecký běh a pochod
15.04.2016  Kadlín - Tradiční sázení brambor u rozhledny
16.04.2016  Slavnostní odhalení pamětní desky J.B.Cinibulka
23.04.2016  Vymetání výfuků
24.04.2016  Den Země
30.04.2016  Vysoká - vernisáž výstavy obrazů Galiny Svobodové
30.04.2016  Kadlín -  lampionový průvod, pálení čarodějnic
30.04.2016  Průvod a pálení čarodejnic

neděle 27. března 2016

Podle ankety si přeje letní čas minimum lidí. U Šatlavy bylo překvapivě jen zelené pivo.


Cestujete rádi ? Máte rádi třeba i jen odpolední vyjížďky na kole za hezkého počasí? Pochvalujete si možnost další práce, třeba doma do pozdních hodin? Pak podle průzkumné ankety patříte k menšině a tentokrát vás hlasovalo opravdu hodně.

Zřejmě se ukazuje, že dnešní člověk vnímá koloběh života, jako střídání prakticky povinné práce s chvilkou domácího oddechu. Mnozí tráví navíc spousta času na cestě do zaměstnání i zpět a je otázkou, kdo vlastně o víkendech relaxuje doma, a kdo má ještě dost sil v sobotu dobrovolně ráno vstát a vyrazit někam na výlet, nebo dělat jiné aktivity.To nemluvím o pracovní flexibilitě, která ten oddych občas někomu zkrátí V každém případě se nám nelíbí ranní vstávání do tmy a večer z praktických důvodů spíše oželíme bílý dlouhý den, který stejně mnozí z důvodu pracovních povinností druhého dne a ranního vstávání nevyužijí. Tak by se tedy dal vyhodnotit výsledek ankety, která vás opravdu velmi zaujala.

Jak to tedy dopadlo: Dosud hlasovalo asi 52 čtenářů. Z tohoto počtu  se jich 38 vyjádřilo zcela proti letnímu času, což je nyní 77 procent. Čtyřem čtenářům je jedno, zda tady je, nebo není letní čas, což představuje 7.7. procenta. Dva čtenáři jsou pro možnost letního času, ale raději by ho viděli až od půlky dubna. To je tedy těch 3.8 procenta. A konečně 8 hlasujících z 52 ( 15.4 procent) je přesvědčeno, že je to dobrá věc. Matematicky vyjádřeno jasně, ale lze k poslední skupině například přidat ještě ty dva hlasy a trošku si s tím pohrát. Přesto jde o značný rozdíl. Zkrátka, ne vždy je vše tak, jak by chtěla většina a každému samozřejmě třeba i v momentální situaci vyhovuje něco jiného.  Ovšem, je to samozřejmě o tom, kdo z vás, se rozhodl vůbec hlasovat. Stává se, že lidé, kteří chtějí něco změnit, tak skutečně hlasují, a pokud druhá strana zaspí a opravdu o něco jde, tak se může pak divit. Zde o nic nejde, ovšem bude to prezentováno, jako statistický výsledek ankety.


Nedávno jsem zde trochu kritizoval restaurace za nevalnou propagaci velikonočního piva na svých webech. Zelené pivo se stalo oblíbeným artiklem posledních let a stalo se v některých domácnostech součástí jakéhosi obřadu během Velikonoc. Řada lidí si prostě chce zajít na zelené pivo a o této skutečnosti, se obvykle dozví z webové adresy www.zelenepivo.cz , nebo přímo při návštěvě restaurace, kde je uvnitř toto pivo různě propagováno ( u vstupu, na stolcích).

Před asi pěti, či šesti lety přišel na trh jihlavský pivovar Ježek s novinkou jménem Krasličák ( pivo dvou barev), které utvoří v půllitru krásný dvoubarevný efekt správným načepováním zeleného a červeného piva. O tom, kde se dá takové pivo dostat, se dočtete pouze na webu Cesta pivních znalců ( všechny adresy jsem tu už propagoval). V našem okrese to byl loni pouze Klub v Neratovicích a Stará hospoda v Liblicích, kam Soutok tehdy zavítal. Letos jsem tak velmi uvítal, když jsem v seznamu ,, Cesty pivních znalců" našel i restauraci U Šatlavy.

 Jak jistě víte, tak loni bylo pivo v Liblicích novinkou a Soutok vlastně téměř prvním zákazníkem, což způsobilo, že až na třetí pokus, se podařilo konečně zjistit, jak to má být a vzešlo z toho takovéto krásné pivo ( obrázek). A tak jsem byl zvědavý, jak si s tím letos poradí restaurace městská, zvlášť, když rozhodně nebudu mezi prvními zákazníky a dokonce přijdu až v sobotu. Naštěstí nebyla ˇ,,Šatlava" cílem mé cesty, ale mělo jít o kratičkou zastávku. Nevím, kde se stala chyba, ale měl jsem štěstí, že ještě před vchodem jsem potkal obsluhu u zahrádky a dozvěděl jsem se zajímavou odpověď.

Toto pivo se prý buď už nevyrábí, nebo jim dodali jen to zelené bez červeného. Na plakátu vedle vchodu bylo skutečně vyobrazené jen pivo zelené s nápisem Krasličák. Tím to tedy už pro mě nebylo zajímavé. Pokud vás Soutok nalákal na dvoubarevný Krasličák, tak je mi to líto, ale toto jsem opravdu nečekal, na vině je nedostatek všeobecných informací na webu a skoro by bylo zajímavé zjistit, co z té odpovědi ,, buď a nebo" je vlastně pravda. To klidně můžete i vy v komentářích, kteří cestujete, nebo se i dokonce zajímáte o dění kolem tohoto nápoje.

Knihu Pivovary Mělnicka jsem již dočetl a mohu jedině doporučit třeba i pro krásné historické fotografie čistě mělnických hospůdek. Čtenář najde proměny Lidového domu, Hamburg a mnohé hospody i tam, kde léta bylo zcela něco jiného a třeba by je tam ani nečekal. Takové činy jsou potřeba. Tak, jako herec Luděk Munzar v roce 1998 nastartoval záchranu rozhleden v ČR, tak díky této knize a pivovaru v Lobči, se možná rodí náš lepší vztah k dalším technickým památkám.

SŠ.

středa 23. března 2016

V Mělníku se točí zelené pivo už od pátku. Zrušili by-jste letní čas? ( anketa). Pivovary Mělnicka.


Jsou piva, která se vaří jednou v roce pro speciální událost. Takovým pivem je například Starobrno 13 zelené, které se už poněkolikáté dostává ke konzumentům ve velikonočním čase na zelený čtvrtek. Seznam restaurací, kde je zelené pivo v tento den k mání, najdete na známé adrese http://www.zelenepivo.cz/ a již jsem to tu mnohokrát publikoval.

Samozřejmě, že taková chvíle je navíc i určitým oříškem pro restaurace, které jsou do akce zapojeny. Kolik toho jen objednat? Jaký bude zájem o tento speciál mezi hosty? Každý rok je přece jiný. Obyčejně se skutečně toto pivo naráží na zelený čtvrtek a viděl jsem situaci, kdy bylo ještě někde i o tři týdny později, ovšem za stále menší a menší peníze.

Včera jsem se seznámil s jinou další možností. Možná, že někdo aspoň na televizní obrazovce zaznamenal, že v Irsku se drží svátek Sv. Patrika https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_svat%C3%A9ho_Patrika , který pomalu expanduje do celé Evropy a i u nás , se občas někde točí ten den pivo v zelené národní irské barvě. Televizní reportáž bývá zpravidla z Prahy. Svátek Sv. Patrika se slaví 17. března, letos tedy jen pouhý týden před zeleným velikonočním čtvrtkem, čehož někteří majitelé restaurací zřejmě využili a začali točit zelené pivo s relativním předstihem.

 Měl jsem to štěstí, že ke mně dorazila ,, tichá pošta"  a zelené pivo jsem měl aspoň s dvoudenním předstihem. Ve chvíli, kdy budete číst tento článek, to už bude asi každému jedno, protože čtvrtek je už zítra, ale dříve jsem to vážně nevěděl, je to taková aktuální zajímavost a i určité vybočení z toho obvyklého každoročního propagování jedněch a těch samých restaurací.

Dále připomínám, že snad U šatlavy http://www.usatlavy.wz.cz/ by měl být letos nově po Liblicích a Neratovicích dvoubarevný Krasličák, ovšem webová propagace je příšerná a musíme věřit mapě na webu Cesta pivních znalců http://www.cestapivnichznalcu.cz/

A u piva ještě zůstanu. Nahlédl jsem do prvních kapitol krásné nové knihy Pivovary Mělnicka, která měla křest v neděli v Lobči a byl to hluboký zážitek. Viděl jsem chmelnici, na které jsem ještě sám osobně v roce 1977 česal chmel, a která dnes již neexistuje. A tak bych mohl pokračovat, ale proč? Chci jen říci, že kniha je krásná, jsou v ní úryvky z prvního ročníku Mělničanu ( 1864), odkud jsem například čerpal i dvě informace pro první kapitolu seriálu o dopravě na Mělníku z listopadu 2011 a třeba v ní někteří najdete také nějaké vzpomínky, nebo aspoň zajímavosti.


A je to tady. V noci ze soboty na neděli budeme mít zase o hodinu kratší noc, což způsobí, že opět budeme vstávat do slušné tmy a odpoledne bude stále déle a déle vidět.

Dodnes má letní čas své příznivce, ale i odpůrce. Nechci zbytečně psát nějaké bláboly, když je o tom docela slušně vše napsáno například zde na https://cs.wikipedia.org/wiki/Letn%C3%AD_%C4%8Das Snad takovou zajímavostí je, že v Československu je pravidelně od roku 1979 a naše starší generace tak dokonce prožily dobu, kdy se vůbec u nás neužíval.

Jsou lidé, kterým vůbec nedělá problém vstávat do tmy, chodit vtom do práce a pochvalují si, že je dlouho venku odpoledne vidět a oni mohou na svém hospodářství udělat po zaměstnání ještě mnoho práce. Jiný ocení možnost delší vyjížďky na kole, nebo procházky atd. Na druhou stranu je značná část lidí z opětovné ranní tmy nevrlá a oponuje tím, že stejně musí brzy ráno vstávat, proto chodí dříve spát ( chodí stále stejně) a prodloužený bílý sluneční den jim dělá problém usnout.

Někdo se třeba kvůli letnímu času nezlobí, ale myslí si, že by klidně mohl přijít až v půli dubna, a ne už v závěru března, kdy se mnozí radujeme z bílého rána. Letní čas je záležitost celosvětová, ač je nutno vidět, že jinde mají třeba jiné pracovní zvyklosti a není ani zanedbatelná skutečnost, že je rozdíl mezi pásmovým časem a skutečným časem. Vy starší, kteří ještě pamatujete ČSSR, tak víte, že když se hrál třeba v Košicích fotbal mezi Spartou Praha a Lokomotivou Košice, tak u nás ještě svítilo slunce a tam už svítila světla. Čas na hodinkách byl stejný, ale tam prostě Slunce zapadlo až o 30 minut dříve.

Můžete se tedy vyjádřit po delší době opět v anketě.

neděle 20. března 2016

V pivovaru Lobeč, se dnes křtila krásná kniha Pivovary Mělnicka. Fotogalerie.


Milí čtenáři, dnes bylo ohlášeno na 14 hodinu v budově pivovaru Lobeč slavnostní křtění knihy autorů Ladislava Tomka a Josefa Michovského Pivovary Mělnicka. Samozřejmě šlo o budovu bývalé varny, která od slavnostního otevření pivovaru v loňském roce ( Soutok byl také při tom a přinesl článek) je takovým hlavním zákaznickým místem.

Při takové události člověk nikdy neví, kolik se vlastně sejde lidí, jak se kam vejdou a co počasí i teplota, ale musím říci, že to dopadlo velmi dobře. Jak sami vidíte na obrázcích, tak účast byla sice velká, ale řekl bych, že kapacita staré varny byla přesně vypočítána pro toho dnes posledního návštěvníka :-)).


Nejdůležitějším místem byl tento stůl, kde děvčata prodávala skutečně krásnou knihu s mnoha obrázky na křídovém papíře. Kdo přijel, tak nelitoval.


Pivovar od loňského léta rozšířil nejen sortiment svých výrobků, ale na své si přišli i sběratelé suvenýrů. Převládala samozřejmě pivní tematika, ale nechyběla i taková příjemná věcička, jako je turistická vizitka s pivovarem do turistických deníčků.


Odtud bylo již jen několik kroků k pípám, ale jako jeden z velké armády řidičů jsem byl rád za nabídku piva v pet- lahvích a nově i ve skle.


Nabídku nápojů tu máme níže také, ale podívejme se nejprve po dlouhé době na místní výčepní pult...


.... a dejme si nějaké ty prostorové snímky, kde se vše dnes odehrávalo.


Jak vidíte, tak to občas vypadalo, jako na školení. Všichni měli vzorně učebnici a studovali :-)).


Zde již máme první detail na jednoho z autorů, kterým je Josef Michovský  .....


... a na slibovaném snímku se můžete sami pohledem na tabuli přesvědčit, že se nám nabídka od léta 2015 rozrostla.


Muži v klobouku si vždy získají pozornost. Josef Michovský. ...


... A tady již máme samotného majitele pivovaru Pavla Prouzu.


Stránky pivovaru už znáte, ale pěkné povídání a informace jsou také na http://ceskepivo-ceskezlato.cz/pivovary.php?pid=Lobec&on=o


To se již blíží hlavní okamžik, kterým je křest knihy.


Na snímku již máme i druhého autora, kterým je Ladislav Tomek.
Zbývá přečíst a případně odměnit ty, kteří pomáhali při tvorbě knihy ....


....a my, se zatím podíváme na tu pohodu a příjemnou atmosféru, která svedla tváře známé i neznámé.


Mezi účastníky možná někteří poznáte osoby, které mají nějaký vztah k regionu, k jeho historii i ke zlatavému moku. Nebylo to tentokrát jen příjemné posezení při pivku, ale přece jen něco více.


Knížka je skutečně pěknou památkou mělnickým patriotům i určitým vyznavačům tohoto moku.


Zde jsme již svědky samotného aktu. Mnozí jsme si nahráli i několik vteřin projevu na památku a kdo měl zájem, tak ještě mohl jít v 15 hodin na komentovanou prohlídku pivovarské výroby.


Oba autoři podepisovali zakoupené knížky a  poslední  neděle před Velikonoci šla do finále.


Bylo velmi příjemné, že i poslední budova pivovaru, která je vidět ze silnice dostává nový kabát.


Co by to bylo za návštěvu pivní akce v Lobči, kdyby chyběl snímek pivovaru ?


A nakonec jsem ještě vyfotil místní rybníček. Skutečně, tato malebná obec pod Vrátenskou horou dává blízkému i vzdálenějšímu okolí samou radost. Ať už jde o pivovar, vinný sklep, muzeum, společenské akce na zámku, nebo letní setkání sportovních anglických veteránů i dalších vozů. Přejme závěrem oběma autorům pevné zdraví i hodně inspirace a pivovaru v Lobči samé úspěchy, protože je to náš pivovar v našem okrese.


Aktualizace 21.3. 2016 :



Jedním z odměněných a oslovených byl pochopitelně i mělnický kronikář a sběratel historických pohledů i fotografií Martin Klihavec. Martin byl tomu slavnostnímu aktu pochopitelně blíže a rád se s námi podělil o několik fotografií, za což jsme jistě všichni rádi.






SŠ.

úterý 15. března 2016

Mělník mohl být německým městem, aneb 77. výročí okupace. Tuto sobotu také Keltský telegraf.


(Lešany- Tankový den)

Zatímco dříve bylo téměř nemyslitelné nepřipomenout lidem, že 15. března 1939 vkročila německá armáda na území okleštěného Československa, tak dnes snad i pro dlouhý časový odstup je tomu věnováno podstatně méně pozornosti, zvlášť když nejde o výročí kulaté. Nicméně, dvě sedmičky jsou také krásným číslem a proč nevyplnit bílou mezeru ve zpravodajství? Vždyť Soutok má k historii určitý vztah a často je ona poučným materiálem pro současnost.

Zvlášť válka  a věci kolem ní, to je téma k zamyšlení. Vždyť leckteří  lidé mnohdy v takové situaci konají určitou přetvářku, aby si například zachránili životy, a pak i těžko vyvrací obvinění z kolaborantství, když si počínají předtím podobně, jako prospěcháři a karieristé.

Mě však před několika málo lety zaujala jiná a pro mě tehdy neznámá a přitom zajímavá věc, která souvisí s naším městem. V knize Mělník od mnoha autorů ( kolektivní dílo), se píše zmínka, že president Beneš při návštěvě našeho města po válce zmínil, že bylo uvažováno o případném připojení města Mělníka k Říši. Jinými slovy to znamená, že se tehdy rozhodlo o tom, že bude historická hranice probíhat u Malého Liběchova v blízkosti milníku tří starých historických krajů. A tak se tehdy stalo. Přitom mohlo docela klidně dojít k tomu, že mohlo být vše jinak, město Mělník mohlo být podobně, jako Litoměřice součástí Říše, kde přece jen platily zase trochu jiné zákony. Určitě tehdejší radní přemýšleli, co je vlastně pro občany města lepší a nebylo to jistě jednoduché. Dnes nám to může připadat, jako nepodstatná zbytečnost a přece to není tak úplně pravda. Jednak je to ukázkou a připomínkou  toho, že je stále v životě třeba v nějakém měřítku něco někde řešit, a pak je třeba si uvědomit, že se mohly například dějiny našeho města odvíjet zcela jinak, včetně 9.5.1945. Kdoví? Tolik tedy aspoň malá zmínka k výročí, které je letos možná tak trochu ve stínu.


( Podhradí)
( Videomapping 2015)
( Videomapping 2015)

O Keltském telegrafu 2016 jsem na začátku března již psal, ale je to už tak aktuální, jako řada jiných akcí připomínaných Mělníčkem, nebo Soutokem, že to zde musím opět připomenout. Jaká to bude podívaná v sobotu večer ( 19.3.2016), to nelze předpovědět, ale je tu i možnost, se za nějakými těmi čerty zajet podívat, nebo se dokonce přihlásit, jako samostatná aktivní skupina. Máte tak možnost zažít nevšední zážitek. Podívejte se tedy na mapu přihlášených kopců: http://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

Mapu je docela zajímavé sledovat, protože se ukazuje, že jsou okresy a kraje, kde to telegrafem každý rok opravdu žije a jinde jsou každoročně prázdná místa. Změní se to někdy?


(Povodně 2013)

( Povodně 2013)


pondělí 14. března 2016

Víkend bude patřit pivu v Lobči. Křest knihy o pivovarech na Mělnicku.


Pivo je nápoj chutný a v rozumné míře velmi zdravý, ač totéž platí i o vínu. Je dnes velmi příjemné, že po letech úpadku a likvidace mnoha pivovarů i pivovárků, se tento významný nápoj pozvedl ve své kvalitě, přibylo po celé naší zemi spousta nových, či staronových pivovarů  i  minipivovarů, vzkvétá u nás i homebrewing, jako ušlechtilá záliba jedinců, přínosná celé širší společnosti a občan degustátor si může na produktech pochutnávat a hodnotit je.

Neméně krásné a důležité je i to, že se tyto pivovary rodí i v okrese Mělník, tedy v našem domácím okrese. Vždy je totiž velmi příjemné, když můžeme o něčem říci, že to máme u nás také, že je to v podstatě, jako-by naše, reprezentuje nás to a my máme z úspěchů radost a jsme vlastně takovým jako-by určitým domácím fan-klubem.

Vždyť, kdo z nás by nebyl rád, že tady v krásné krajině pod Vrátenskou Horou, v romantické vísce vyrostl takový pohledný pivovar, který není jen muzejní atrapou, ale skutečně rozdává radost svým mokem i prostředím všem, kteří o to mají zájem.


Zanechme nyní však toho opěvování a připomeňme si, že tento víkend má obzvlášť smysl do Lobče zavítat a nemusíte sem jet samozřejmě jenom za pivem..Stačí se podívat na stránku http://www.lobec.cz/.

V sobotu 19.3. na Josefa tu bude otevřený pivovarský výčep tak, jako každou sobotu od 14 do 22 hodin a samozřejmě můžete absolvovat od 14.30 prohlídku výroby zdejšího moku.

V neděli 20.3. od 14 hodin tu především proběhne křest nové knihy s názvem Pivovary Mělnicka od Ladislava Tomka a Josefa Michovského, kde se jistě setkáme i s pivovary jejichž stavební zbytky by-chom bohužel dnes už marně hledali a žijí jen na fotografiích. Tedy, tu a tam se ještě najde nějaký ten historický artefakt, ale jako celek mnohdy i zanikly z povrchu zemského.

Kniha je tedy určena nejen milovníkům tohoto nápoje, ale do značné míry i patriotům, kteří mají vztah k našemu okresu. Co říci závěrem ? Tak především dodejme, že Lobeč nám dělá velkou radost, ale jistě mnozí věříme, že to je počátek a nějaké to zrození dalšího pivovaru, či pivovárku v sousedství, na okrese, nebo snad dokonce přímo v našem městě snad ještě prožijeme. Připomeňme si, že prapor našeho okresu zatím třímá pivovar Neuman, Němý Medvěd a právě Lobeč. Jen kus od nás máme třeba Podřipský pivovar, nebo Podkováň. A letos by se snad ještě měl v nedalekých Litoměřicích objevit do rodiny pivovarů další pivovar, ale na to si bude možná třeba i posvítit, pokud nebude silná reklama.

Doprava Typ: Lokálkou do zastávky Skramouš ( první za Mšenem) a dále 2.8 km ( 50 minut) po modré značce.




neděle 13. března 2016

Na Mělník ve stopách přívorského vladyky Beše. Zahájení sezony turistiky a pohybu?


Je pravda, že letos jsem absolvoval na konci ledna Zimní přechod vrchu Nedvězí, ale člověk musí neustále myslet na to, že jednou to jaro opravdu udeří v plné síle a nelze si klást ihned krásné a velké cíle bez určité přípravy a tréninku. A tak jsem se podobně, jako loni rozhodl zůstat věrný pověsti.

Kdo máte doma v knihovně  nádhernou knížku s krásnými obrázky a názvem Na Mělníku, tak víte, že hned ve druhé kapitole s názvem Místo, je krásná pověst o tom, jak podle kroniky Václava Hájka z Libočan , se v roce 757 ( dobře se to pamatuje) vydal přívorský vladyka Beš na procházku směrem k dnešnímu Záboří, když náhle spatřil kopec, kde prý rovné dříví rostlo a místo ho tak zaujalo, že se tam vypravil a později s celou svojí družinou sem přesídlil a nechal vystavět dřevěné hradiště, jenž slulo nejprve Bšov a časem Pšov.
Pověst je tak krásná, že těch cca 10 km. které má Turbovický hřeben od Přívor k Mělníku, není vůbec špatným námětem na procházku, a už vůbec ne takto časně v březnu.


Vyrážel jsem vlakem v 11.05 z Mělníka a ve Všetatech jsem byl někdy před 11.15 hod. Zajímalo mě pochopitelně, jak si na této slavné železniční křižovatce vede nádražní hospoda a je to radost. Mají tu tři druhy piva i jídlo za pěkné ceny a překrásnou otvírací dobu. Však se také hospoda mezi znalci těší velké popularitě. Neměl bych to snad ani psát, ale považte, že jsem měl před 7 lety v sobotu večer radost, že vlaku na Mělník nejprve hlásili 30 minut zpoždění, a pak ještě 2x po dvaceti:-)). Hned u budovy jsou také parkovací plochy pro auta a pokud jste četli  na Soutoku o jednodenních výletech do Regensburgu a Pasova, tak víte, že právě tady je dobré nechat v sobotu ráno auto a v neděli v 1.15 ho budete potřebovat na dojezd domů.


Trasa do Záboří byla v roce 2014 zrušena, ale myslím, že je to škoda. Stejně nebyla mezi mezi obcí Přívory a Záboří značena, protože tudy vede převážně panelka a není kam odbočit.


Na cestách můžete zahlédnout cokoliv, co potěší.


Tato krásně opravená budova patří firmě Jablotron, ale hlavně jde o místní mlýn na Košáteckém potoku.


Když jsem psal článek o říčkách a potocích v našem okrese, tak jsem tehdy Košátecký potok nevyfotil, a pak jsem trochu litoval, tak jsem to dnes napravil.


Objevil jsem památník obětem druhé světové války....


.... a přidal ještě poslední záběr na potok, který zanedlouho skončí poblíž neratovické Spolany ve vodách Labe.


Tato kaplička v Přívorech umí člověka na jeho pouti vždy potěšit. Tak, zase někdy příště.


Nad Přívory je takové krásné místečko, odkud se můžete dívat nejen na Spolanu, Prahu, nebo Kostelec nad Labem s typickým cukrovarským komínem, ale když je viditelnost, tak rozeznáte i Starou Boleslav a někdo snad i vzdálenější místa. Opět jsem měl nějak smůlu na výhled a tak jsem aspoň vyfotil Všetaty, se svým nádražím a vrchem Cecemínem, který patří také k výhledovým bodům.


Cesta po panelce za obcí Přívory, se může zdát dlouhá, a když to fouká, jako dnes ( a právě tady), tak snad i otravná, ale chce to zatnout zuby a brát to, jako trénink. Vzhledem k tomu, že na polích nyní  nic neroste, tak jsem si všiml, že zde má člověk k disposici hodně kruhových rozhledů, ale bohužel ta viditelnost byla opět hrozná. Ve 13 hodin jsem již stanul na kopci nad obcí Červená Píska, který je vidět od mělnické LŠU hned za telefonním stožárem v Hořeních Vinicích. Hora Říp byla v mlžném oparu, ale vždy mě nejvíce fascinuje pohled přes Záboří na naše město. Snad právě odtud musel nejprve ten vladyka Beš koukat na ten náš mělnický kopec, kde tehdy jen rovné dříví rostlo :-)


Cestou jsem potkal posedy, krmelce, zajíce i srny, ale zoom bez opory podá mnohdy hrozné fotky.


U Záboří se dočtete mnoho zajímavostí o Ořešáku královském, který na svých cestách šířili krajem staří Římané.

Tento ořešák je ještě mladý, ale pokud jste viděli již starý strom, nebo vám roste dokonce doma, tak víte, že vyžaduje doslova respekt.


Interiér krásného kostelíku v Záboří je nádherný, a pokud bude v rámci DED opět někdy otevřený, tak jej určitě navštivte. Mgr. Snopek o něm umí poutavě vyprávět.


Cestou na své pouti mě zaujala tato budova ve Vinicích. Zajímavé urbanistické řešení možná skrývá domácí rozhlednu, či i prostor pro domácí přírodní hvězdářství. Tedy, žádný dalekohled ve spojení s PC. V horším případě jde pouze o vyřešení dopadu světla do budovy.


Turbovický lis je jako-by opředen tajemstvím a ukryt veřejnosti. Externě se tato budova ani po letech nikdy nezměnila. To se však nedá říci o níže položené věžičce, která bývá vidět ze silnice za Kradlovem.


Považte, že tento kříž nese datum 1906 a stojí zde rovných 110 let..  Jen nedaleko odtud jsem se potkal s toulavým psem nemalé velikosti a změnil jsem trasu. Konečně, od Skuhrova na Brabčov přes vrcha jsem nešel snad přes 30 let. Nějak se mi to nepodařilo přes nové pozemky a ceduli o soukromém pozemku na jedněch otevřených vratech projít a skončil jsem na Mladoboleslavské u bývalého penzionu Bomi  na samé hranici města.Díky tomu jsem však mohl zkontrolovat průběh opravných prací v jednosměrce mezi Italskou a Mladoboleslavskou.

Je tu vše o kus dále na semafor, obrovské fronty a tak jsem v pohodě vyfotil tohoto autoveterána. A pak už má cesta vedla samozřejmě po Pražské a Polabím do centra, kde už u muzea pokračovala v 15 hodin akce Vynášení Morany ( minulý článek). Stihl jsem to na vteřinu přesně a průvod, se akorát vydal od RMM. Co říci závěrem? Zajímavé. Opět začíná jaro a opět ten vznešený turistický titul ,, Na Mělník ve stopách vladyky Beše :-).


Tento snímek do článku nepatří, ale je velmi smutný. V roce 2011, když Soutok začal, jsme na webu apelovali s Romanem na čtenáře ( a byli jich tehdy stovky), že by bylo dobré zde dát pamětní cedulku. Zdejší stavidla u vodárny byly jednou z posledních připomínek starého Podolí, že tudy kdysi tekla podle Bezručovky říčka Pšovka a právě tady, se ztrácela v podzemí. Uteklo 5 let a stavidla najdete už jen třeba na fotkách ve starých článcích Soutoku. Článků je tu už hodně přes tisícovku, ale bylo to něco ve spojení s říčkou Pšovkou a stavbách na ni v katastru Mělníka. V CHKO je situace na říčce přece jen o hodně lepší, byť mlýny s vodními koly točícími se pro radost turistů tu nemáme.