Když se o někom řekne, že je to příznivce turistiky, tak je to neskutečně široký pojem. Značná část turisticky, či snad spíše výletně založené populace si libuje v individuálních, či rodinných akcích a jejich touha po cestování je různá. Pak je to skupina lidí, kteří zase naopak vyhledávají někdy i slavné masové pochody různých délek, aby zase zažili úplně jinou až společenskou atmosféru a mohli říci, že se daného podniku účastnili a okomentují ho.
Další skupinou jsou lidé, kterým není ani jeden z obou druhů turistiky cizí a občas třeba od individuální akce přeskočí k masové. Nakonec musím zmínit ty, jimž je turistika skutečným koníčkem, mnohdy jsou přímo součástí nějakého KČT, poznávají často společně různá místa a právě díky jejich aktivní činnosti a obětavosti vznikají pro šírou veřejnost právě ty časem periodické a slavné akce, kterým lidově říkáme pochody.
Ani mělnický KČT není vyjímkou, a pro šírou veřejnost dvakrát v roce pořádá masovou, či společenskou akci. Zimu nám tak zpestřuje Zimním přechodem vrchu Nedvězí a v červnu tu máme Mělnický hrozen.
Bývá naprosto běžné, že mnohé části trasy jdete zcela osamocení, pokud sebou nemáte společnost a jinde vám naopak osud nabídne společnost zcela cizích lidí, se kterými si však velmi často v oboustranně příjemné atmosféře sdělíte i řadu zajímavých věcí. Tím se vlastně jedná o velmi pestrý pochod, protože přírodu zřejmě nejlépe cítíme individuálně, ale jakékoliv zpestření je radostí.
Řeknu vám, že je to krásný pocit svobody, když si jen tak za krásného dne při sluníčku jdete obcí a pozdravíte se s úplně cizí rodinkou na kolech, kde všichni svým úsměvem prozrazují, že právě v tuto chvíli mají obrovskou radost ze života a částečně je to i díky vám. Pouhé pozdravy mezi lidmi dělají na cestách v přírodě moc a rozhodně jimi nešetřím.
Mladší generace je totiž leckdy na pozdravy trošku skoupá a možná si i myslí, že jde proti jenom tak nějaký otrávený dědek. Jenže, pak stačí jeden úsměv a docela obyčejné vodácké ,, Ahoj lidi !", a úplně vidíte, jak u všech stoupne nálada snad o 100 procent. V přírodě to jde.
Bohužel mi tentokrát Vysoká přinesla určitou směsici pocitů. Představte si, že jste asi dvě hodiny na cestě, máte za sebou 10 kilometrů pěšky a potkáte bývalého známého z práce. Až potud je to jistě veselé zpestření. Jenže se pak zeptáte ještě na jiného kolegu ze starších časů a jeden z těch starších kamarádů vašeho známého vám řekne : ,, Teď zrovna umřel. Tam v zatáčce na info panelu má parte. Můžete se tam podívat. " To je prostě život.
Když se kolem míhal snad dokonce Ranault 8, tak už jsem to nevydržel a rychle jsem vyndaval foťák. Snad na poslední chvíli bez ostření jsem to stihl. To bylo radosti. Pamatujete, jak jsem tu psal, že bych chtěl také jednou v kempu mezi autoveterány vidět bugatku ? A splnilo se to již snad za rok na prvním Mělnickém okruhu v roce 2018 ( články zde). Pak zase někde píši, že bych chtěl vidět Renault 8. No to byl zážitek. Je to tu :-)!
Čím je pro mě Renault 8 tak vyjímečný ? Téměř každý jsme někdy dělali autoškolu a mně dodnes uvízlo v hlavě něco, co dnešní mládež bere tak, jako naprostou samozřejmost. Co ? Pohled z kokpitu jedoucího závodního vozu na závodní dráhu. To má generace viděla prvně v kině Oko ( pozdější Sokol) ve filmech Grand Prix a Le Mans. Později samozřejmě v televizi v závodech formule 1.
Jenže, právě i v té autoškole ( dnes budova u pošty, kde máte noční podniky pro mládež, večerku Žabku atd.) nám pan Krejča tenkrát pouštěl čelní pohled právě z tohoto vozu. To je prostě ta nostalgie života :-).
Abych se však vrátil k té turistice, tak zde byl na kontrole nejen místopředseda KČT Mělník pan Večl, který samozřejmě již něco viděl a díky mým výletům z dovolené, které tu obvykle v červenci prezentuji tak, jako pozvánku ke krásám kolem nás, tak jsme si měli co povědět a byla na to opravdu nálada na obou stranách, jak se zdálo.
Poslední dobou jsou občas někde u nějakých článků od nějakých lidí zřejmě i z jiných míst ČR nějaké komentáře, ale fakt do toho moc nevidím :-). Za Bosyní jsem došel dvojici mužů z Prahy, kteří se podivovali, že tu už nefunguje ta krásná restaurace na konci Bosyně, kterou využívali hodně cyklisté. Tak jsem jim řekl, že to tu není již hezkých několik let a řeč přešla na Prahu a krásy jejich zalesněných parků v severních okrajových čtvrtích.
Zde si mí náhodní turističtí přátelé z Prahy vzpomněli, že toho spolu dost už obrazili a společnou fotku z akce ani pořádně nemají, tak jsem rád vyhověl. Konečně, dělám tu svoji tradiční oblíbenou neobvyklou reportáž z akce a vlastně jsem tentokrát vypustil na snímcích lidi turisty. To je tak, jako Tour de France bez cyklistů :-).
Pak už přišla má samostatná a oblíbená pasáž nad nádrží u mlýna Štampach. Krásné místo.
Pak už jsem se zase vracel místy, kam jsem se hlavně v dětství něco nachodil a odkud je hezky vidět nejen na naše město.
Předloni bylo obilí touto dobou nějaké zlatavější a mně se vybavil film Gladiátor, kde se hlavní hrdina vrací z tažení domů a dlaní za zvuku podmanivé melodie rozráží klasy. Teď jsem se také vracel domů, ale nějak mi ta pole připadala méně barevná :-).
Aktualizace 28.6. ve 22 hodin: Dnes jsem se dozvěděl, že nezvyklá cena pohledu s Harasovem je dána tím, že se prý vlastně jedná o charitativní akci ve prospěch již dlouho opravovaného hotelu Harasov, jehož záchrana prý začala na poslední chvíli. To je právě to známé nebezpečí u chátrajících, nebo přírodním živlem postižených budov, kdy už statik může nařídit jedině stržení budovy.
Když se podíváte vůbec na historii KČT u nás, tak tam Mělník nikdo řešit nebude ....
Nicméně vás možná překvapí, že mělnický KČT je prý druhý nejstarší v republice. Snad jsem to nespletl. Měla se konat k jubileu i výstava, ale ta byla nejprve kvůli covidu - 19 v KD posunuta, a pak už i zcela zrušena. Co nám jen ten zmetek nadělal už v životě nepříjemností a zdá se, že to sem vždy prostě někdo z ciziny zatáhne.
Letos se mi ten pochod protáhl ještě více, než posledně a ani nebyla nějak chuť, se zdržovat v Blatecké hospodě. Když odněkud přijdu, tak obvykle ještě zavítám na chvíli do historického středu.
Tohle do tematického článku sice už nepatří, ale vždyť to je takový malý novinářský sólokapřík, který nemá pro samostatný článek cenu a přitom stojí za zmínku. Nějak brzy se zastavil provoz diskutabilních toalet u hřbitova sv. Václava na Pražské ulici.
Pokud už máte dovolenou, tak užívejte. Pokud ještě ne, tak se těšte, a pokud ten pojem už neznáte, tak jedině snad dobře, ale v každém případě se nám láme červen na červenec a já vám přeji pohodový vstup do dalšího týdne ! :-).
