Už to tak v životě chodí, že když se vám něco někde líbí a potkáte člověka, který vám ukazuje fotky něčeho, co už jste zvažovali dávno navštívit, tak to ve vás znovu ožije. Navíc již platí od 15.12. 2019 jízdenky DUK až po Mělník ( obdoba přesahu PID do Štětí za krajskou hranici), a tak to vše vypadá do budoucna s cestováním velmi příjemně.
Jediným problémem je, že Brtnické ledopády jsou akce, která funguje jedině když mrzne, což tady nikde letos není. A tak to mohlo včera ve zprávách vypadat tak trochu, jako výsměch, když reportér kráčel se sněžnicemi na nohou po Beskydech, aby nás seznámil, že je tam nějaká obec jménem Pučín, vedle které najdete místo zvané Ankona, kde jsou teď opravdu krásné ledopády.
Mimochodem, až to budete hledat v mapě, tak zadejte oficiální název Propadlý hrad. Protože jsem měl volno, jsem už dávno zvědavý a cesta je nyní v podstatě levná, tak nebylo o čem přemýšlet. Vždyť znám Krásnou Lípu pouze z vlaku, vůbec jsem neměl ponětí, jak to asi v Kyjovském údolí vypadá, a tak šlo o cestu seznamovací.
Spojení je senzační a opět vás varuji, aby jste nevěřili internetu. Tak, jak to jezdí o víkendu, tak to jezdí i o pracovních dnech a nemusíte vůbec v Děčíně chodit na nějaký autobus, jak vám říká idos.cz.
Vyjel jsem vlakem od Nymburka v 6.52 ráno a se mnou celá řada studentek studujících na školách v Litoměřicích. Tam zase nastoupili studenti, kteří jeli do Ústí nad Labem. Můj vlak přijel v 7.51 na nádraží Ústí nad Labem - západ, kde již na sousední koleji čekal vlak od Mostu jedoucí do Děčína. Ten odjížděl podle řádu v 7.55 a ozvučená souprava s displejem zvaná Žralok tentokrát vezla hlavně podstatně starší turisty na výlet.
Do Děčína jsem přijel v 8.24 a k mé radosti jsem vůbec nemusel dolů do podchodu, neboť můj vlak byl přistavený na stejném nástupišti a odjížděl v 8.35. Na prvním nástupišti je tou dobou ještě jeden vlak s nápisem Rumburk, který odjíždí ve stejnou dobu, ale to je nám již dobře známá linka U28 jedoucí přes Německo.( Výlet k nejkrásnější saské vyhlídce) Ta má především červenou barvu, typickou značku DB a můžete s ní jet do Rumburku též na jízdenku DUK.
.
Počasí bylo v této fázi výletu slunečné, krajina krásná a bylo co obdivovat. Vždyť jedete delší dobu kolem širší říčky Ploučnice a později podle Kamenice, která tu vytváří četné meandry. Penzisté, tedy zřejmě členi nějakého Kčt vystoupili v obci Chřibská a pokračovali podle řeči někam k Varnsdorfu.
Do Krásné Lípy jsem přijel v 9.39 a mohl si vybrat, kde chci vystoupit. Zastávka město je o něco blíže, ale centrum je asi nastejno. Na náměstí stojí obrovský dům, který nese název Dům Českého Švýcarska ( první obrázek). Tam najdete vše možné. TIC a kavárna jsou prakticky spojené, nechybí tu restaurace, kinosál a další.
Nákup pohledů a turistických vizitek už je daleko od domova doslova obřadem, stejně tak, jako malá rozprava s obsluhou a vybavení se nějakou propagací. Doporučuji krásné a podrobné volné mapy a jízdní řády oblastí DUK a ZVON. https://www.zvon.de/ http://www.kr-ustecky.cz/sitova-jednodenni-jizdenka-duk/d-1699350
Na druhém snímku vidíte známý pivovar, který jezdí se svým pivem i na Pivní festival Mělník ( konec května). Krásný pohled do útrob vlastního pivovaru :-).
Tentokrát jsem měl venku velké štěstí na lidi. Bývám líný vyndavat z batohu tablet, nebo mapu a raději se ptám na cestu. Ostatně, místní mladá paní mi hned vysvětlila důvody, proč bych měl jít od ní doporučenou cestou.
Ta se shodovala s mým domácím plánem a nabízela četné výhledy do kraje. Do Kyjova jdete prostě po žluté takříkajíc přes pole.
Cestou vidíte hezké chaloupky, různé druhy skotu ( teď nemyslím střední kolový obrněný transportér SKOT :-)) i jednu zaniklou obec. Máte rádi starou komedii s názvem Rodinné trampoty oficiála Třísky ? Řada scén se točila v tomto kraji, zahlédnete tam několikrát i Marianinu vyhlídku nad Jetřichovicemi a ač tam není SKOT, tak je tam pásové německé vozidlo, které má českou přezdívku Hakl. Proto ta veselá hříčka se slovy.
Kyjovské údolí, to je nádhera. Všude samé skály, jde se po asfaltce a podle vás teče říčka Křinice, která pramení na našem území podobně, jako Kamenice, ale do Labe se vlévá až v saském Bad Schandau. Jedna z turistických tras vás dovede podle říčky až do Saska, kde máte v létě podobnou atrakci, jako je jízda na pramičkách na Kamenici u Hřenska.
Potkal jsem se tu se dvěma pracovníky CHKO, kteří odstraňovali shnilé lávky a došlo na delší debatu, která měla neskutečnou cenu. Člověk si totiž myslí, že půjde po turistické značce a všude budou ukazatele, které budou směřovat do míst, kde mají být vyhlášené ledopády.
Tak to vůbec není. To platí pouze v den akce, o které jsem psal v minulém článku. Vlastně bych si musel vyndat mapu, nebo tablet, kde jsou zobrazeny cesty vedoucí k útvarům. Díky nim jsem však přesně věděl, kde jak mám odbočit, co si pohlídat a doporučili mi i cestu do obce Brtníky odkud mi jel autobus do Rumburku.
Také mi potvrdili můj názor, že letos nemá cenu sem toho 14. - 16.2. sem vůbec jezdit.,, My nebudeme značit letos nikde nic a pokud si něco označí kluby, tak je to jejich věc, ale my to považujeme letos za zbytečnost" řekl mi postarší muž. Zbývá 14 dní a je nepravděpodobné, že by napršelo a mráz udělal krápníky.
Vlastně jsem vám ani nenapsal, že tu občas zlehka sněžilo. Slavná Jeskyně víl byla uvnitř zcela suchá a rampouchy jsem zahlédl jen občas na nějaké skále.
Na této fotografii máte celý modrý poznávací okruh u Brtníků, ale Jeskyně Víl leží v Kyjovském údolí. Na okruhu však ukazatele vedoucím k jeskyním nenajdete. Možná jde i o jistou ochranu před vandaly.
Potkal jsem tu jediného živáčka a šlo o člověka, který sem kdysi jezdil jenom na chatu a nyní tu žije trvale. Na otázku : ,, Odkud pocházíte ? " mi odvětil s úsměvem : ,, Je to k nevíře, ale dokázal jsem žít v Praze. Teď jsem čerstvě v důchodu, doktor mi nařídil pohyb, tak tady mám své oblíbené kolečko" dodal s úsměvem.
Ten mi zase vysvětlil, abych si opravdu vyšel na Brtnický hrádek, protože to jsou samé schůdky ve skalách, zábradlí i řetězy, a vysvětlil mi i další odbočky a zajímavosti.
Nejdůležitější z nich asi byla odbočka na místo zvané Opona. Konečně ledopád, kde aspoň něco bylo.
Barvy ledopádů vznikají částečně tím, že při akci se různě nasvítí světly, nebo se v jeskyních zapalují malé svíčky, které dotváří atmosféru. V neposlední řadě je to někde chemickým složením půdy. Snažil jsem se nafotit aspoň ty trošky ledu, které tu byly a pokusně jsem jim dal dodatečně barvu z fotografického nástroje.
Není podstatné vypisovat, co vše je na trase. Nachodil jsem 18 kilometrů, ale mohl jsem něco ušetřit. Třeba právě v obci Brtníky. Vlak tu už nejezdí a nahradila ho například autobusová linka číslo 409 z Dolní Poustevny přes Rumburk a Německo do Varnsdorfu. Jezdí v taktu ve 35. minutě a ujela mi o pět minut, což nebolelo, protože mi vlak z Rumburku jel stejně až v 16.02. Nyní tedy bylo 14.40 a já si vyrazil mylně směrem, kde jsem očekával střed obce.
Objevil jsem sice zastávku na kraji obce, ale byla mi ještě dlouhá chvíle, tak jsem šel na údajné náměstí, kde měla být zastávka. ,, Prosimvás , kde je tady náměstí ?" - ,, Já vím, že to tak nevypadá, ale to se říká tady :-)" ,, Zastávku máte u toho domu a nemusíte mít strach, že tam autobus nezastaví."
Zašel jsem si ještě na procházku k nezvyklé hasičárně u níž stál starý, ale fungující kravín a zajímavý hřbitov. Konečně byl čas něco zkonzumovat a v 15.35 mi odjížděl ...
.... ze zastávky vedle této zajímavé budovy autobus. Byla to škola i učiliště dohromady a název jsem si nedokázal zapamatovat. Začalo to slovy Euro .... Dnes jsou u nás takové obory, že tomu ani člověk nerozumí a nechápe, co se tam vlastně může žák učit. Ale, budova hezčí, než lecjaké velvyslanectví v Praze a vstup sledovaný kamerovým systémem.
Řidič se jen optal, kam jedu a byl spokojený, když jsem řekl Rumburk. Autobus přijel dle jízdního řádu v 15.52 na nádraží k železniční stanici a na přestup bylo 10 minut. Napadlo mě, zda by to stihl v zimě a v závějích. Lidí jelo více než dost a stálo se v každé díře.
Vlak tedy odjel v 16.02 a do Děčína přijel v 17.19. Tentokrát stál na stejném nástupišti rychlík do Prahy a já musel do podchodu a směr první nástupiště mě vyhnal až do haly. Po krátké ztrátě orientace jsem vpochodoval na peron a zavzpomínal na černou můru staré generace, která má největší paniku z přesedání a krátkých čekacích dob mezi navazujícími spoji.
To jsem si připomněl opět v Ústí n.L. - západ, kde vlak na Mělník je vlastně schovaný za vašim příjezdovým vlakem a ačkoliv odjíždí dříve, tak tam nervozním lidem vlastně překáží a dochází k obíhání vlaku. Navíc tam stál i odstavený vlak ve stejném směru, kam by neopatrný člověk mohl snadno nastoupit.
Musíte tak trochu sledovat většinu znalejších cestujících :-). Do Mělníka jsem dorazil v 19.02 a nyní jsem již v mnoha směrech v obraze a vy čtenáři tohoto článku se mnou :-).
Kdysi jsem napsal, že Mělník není jen krásné město na krásném místě, ale také strategicky dobře umístěné v blízkosti hlavního města, na pomezí dvou druhů krajin a s možností výletů do všech směrů. Teď to od 15.12. 2019 platí dvojnásob. Ještě štěstí, že se veřejná doprava nenechala padnout, jak to k tomu kdysi směřovalo.
Vždyť se rušily lokální trati, víkendová rodinná jízdenka je tu až od roku 2004 ( 15 let po sametové revoluci !), Jízdenka na léto od roku 2014. Žádná slavná bilance a mnozí jsme pěkně zestárli. Přitom jsou mnohdy situace, že lidé ještě chtějí chodit pěšky a nechtějí se vracet do místa odkud vyšli, nebo to ani není možné.
Na závěr mé oblíbené cestovní reportáže si dáme kalendář akcí v RMM.
Žádné komentáře:
Okomentovat