neděle 29. června 2014

V sobotu 5. června slavnostně vypluje z Nymburku neobvyklé plavidlo do Hamburku.


Tlačák u Hněvic. V pozadí Sedlo - nejvyšší kopec východní části Českého Středohoří.

Letošní rok se doslova roztrhl pytel s různými nápady a dobrodruhy. Škoda jen, že média se již tradičně věnují profláklým celebritám, politikům, kauzám a různým tragédiím, ale s tím nic nenaděláme.

Pokud někoho zaujala pouť poutníka Petra Hirsche, tak vězte, že na území České republiky zasadil včera 8. a zřejmě poslední strom míru ve Františkových Lázních a na http://www.pout.eu/ již netrpělivě vyhlížím první reportáž z německých Smrčin. Vy se můžete přímo zde na Soutoku podívat na nějaké obrázky a videa ze sázení stromu v Praze- Suchdolu před 14 dny ....http://soutok.blogspot.cz/2014/06/povolani-svetovy-poutnik-petr-hirsch.html

Pokud sledujete poutníkův facebook, tak víte ,že po cestě potkává stejně zapálené lidi, kteří se chystají na kratší poutě ( třeba do Istanbulu a zpět), nebo jen tak jdou s ním část cesty po území naší krásné republiky.

Nám by však neměla uniknout událost, která je zajímavá již jen tím, že se našeho města přímo dotkne. Díky netovému rádiu Patriot, kde bude mít mimochodem příští sobotu premiéru i známý mělnický moderátor a hudební publicista Jaromír Tůma, jsme se mohli dozvědět o partě mladých lidí, která se rozhodla vytvořit plavidlo podobné tlačáku z plastových lahví a doplout s ním z Nymburku do Hamburku. Plavidlo čítá více než 5 000 pet-lahví, má za sebou zkoušku způsobilosti a v sobotu 5. července v 16 hodin by mělo slavnostně vyplout od nymburských středověkých hradeb na cestu do Hamburku. Jejich plavbu můžete sledovat na  https://www.facebook.com/nymburkhamburk a samozřejmě je tu příležitost, se s posádkou a neobvyklým plavidlem setkat osobně, a tentokrát dokonce i v blízkosti svých domovů. Není žádným tajemstvím, že i z této nezvyklé plavby by Soutok rád pořídil také nějaké obrázky, a že to v případě častějších informací na facebooku nemusí být v tomto případě zas až takový problém, byť je třeba znovu připomenout, že zkrátka žijeme v době pracovní flexibility a Soutok je ryze příležitostní hobby-médium :-)).
U příležitosti této plavby po Labi možná zařadím i nějaké záběry, nebo článek tak, jak se jeví labské břehy s paluby výletní lodi.

SŠ.

sobota 28. června 2014

Po celé prázdniny můžete za pouhých 1 190 Kč cestovat libovolných 14 dní vlaky po celé republice! Nově z Děčína do Rumburku i přes Německo.


Českým drahám nelze upřít snahu si získat v naší zemi u lidí dobrý zvuk, který ztratily prakticky po listopadové revoluci 1989, kdy veškerá hromadná silniční i železniční doprava byla ořezávána pod pláštíkem ekonomické dopravy i tržního hospodářství a žezlo tak defakto nuceně přebrala individuální automobilová doprava. Dnes jsme mnozí již tak zhýčkaní, že ani nemáme mnohdy radost, když zjistíme, že to někam po železnici vyjde levněji.

A vězte, že takové chvíle jsou, ale běžný občan se to již ani prakticky nedozví. Trvalo to sice velmi dlouho, až do roku 2004, ale nakonec se narodila víkendová rodinná jízdenka SONE+ , která způsobila, že za pouhých 130 Kč jste se mohli tenkrát podívat s celou rodinou do Drážďan a zpět, anebo za 360 Kč to samé rychlíkem do Regensburgu v Bavorsku.

Od té doby se zase několikrát vše zdražilo, takže dnes stojí rychlík na víkendovou SONE+DB tuším 750 Kč, ale jinak se celá řada speciálních jízdenek ( Libnet+, Labe-Elbe, varianty SONE....) pohybuje pro jednotlivce od 160 Kč do 250 Kč za jednodenní cestování i v blízkém zahraničí.

ČD pomaloučku přestávají básnit ve svých propagačních materiálech o Pendolinu a fantastických možnostech, jak se ve vlaku po čas jízdy připojit během tří až čtyř hodin jízdy k netu a nesměle píší o jednotkách Rail-jet, které budou zajišťovat především spojení mezi Prahou a Vídní. Ty potáhnou rakouské elektrické lokomotivy Taurus a pokud jste někdy měli tu možnost se takovým vlakem svézt, pak vězte, že je to skutečný komfort bezhlučnosti, oázy klidu, klimatizace a pocitu, že se vůbec nehýbete, jen krajina venku utíká. Jenže, to je zase taková ta propagace, která možná někde jinde zajímá lidi, ale propagovat je třeba úplně jiné věci.

Úplně náhodou jsem před chvílí zjistil, že se narodila takzvaná letní jízdenka pro jednotlivce, kterou naprostá většina z nás bude případně pořizovat za 1 190 Kč. Myslím, že to není vůbec špatná investice na několik dní dovolené, když vezmete v úvahu, že si klidně můžete zajet na Pálavu, pak s lehkým svědomím domů, a pak třeba za dva dny do Jeseníků...... a myslím, že ji do 14 dní můžete pěkně využít. Jízdenka je nepřenosná na jinou osobu, a tak potřebujete doklad v podobě občanského průkazu, nebo pasu. Více podrobností je na...http://www.cd.cz/assets/vnitrostatni-cestovani/jizdenka/jizdne-a-slevy/jizdenka-na-leto-2014---presne-podminky.pdf

Už v zimě jsem zde také zmínil, že bude od léta otevřen železniční hraniční přechod Dolní Poustevna-Sebnitz a zrodí se nové možnosti. Již je to zde! Ano, od 5.7. ( příští sobota) vzniká nová traťová linka 083 Děčín- Bad Schandau-Sebnitz- Dolní Poustevna-Rumburk, která je několikanásobným prodloužením původní linky 083 Dolní Poustevna-Rumburk. Více na  http://portal.idos.cz/Data/vlakpdf/2014-07-05/k083.pdf .
Nová linka je zvlášť výhodná k  přímým návštěvám Saského Švýcarska. Jedním typem je například výlet do nádražíčka Porschdorf a odtud asi dva kilometry výstupu na kopec, odkud je jeden z nejhezčích výhledů na kraj mezi Krušnými Horami a Drážďany.
http://de.wikipedia.org/wiki/Brand_(S%C3%A4chsische_Schweiz)
Pro nás v Mělníku to znamená i množství možných kombinací mezi autobusovou linkou Praha-Rumburk a vlakem z Děčína přes Ústí do Mělníka.

Podobný článek: http://soutok.blogspot.cz/2014/01/nejkrasnejsi-vyhlidka

Před 100 lety začala atentátem na Ferdinanda a Žofii Chotkovou první světová válka.


Na Kokořínsko s párou 2013 ve Mšeně. Představitelé příslušníků vojska Rakousko-Uherska.

Někdy mi připadá, že připomínat historická výročí je práce nevděčná a to i tehdy, když jde o skutečně krásné kulaté číslo. Lidé jako-by žili dnešními problémy, z obrazovky se na nás valí fotbalový šampionát v Brazílii, časopisy zabývající se historií se prodávají dva za cenu jednoho a málokdo dnes čte připomínky Vánoc, Velikonoc, nebo významných historických událostí.

Soutok tady nehodlá psát něco, co je už publikováno jinde ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Atent%C3%A1t_na_Franti%C5%A1ka_Ferdinanda_d'Este ) a co si stejně přečte na rozdíl od kulturních akcí jen několik lidí, ale na druhou stranu se rád nechávám fascinovat věcmi, které nás obklopují a mezi které patří i historie, a tak se zde aspoň krátce rád musím zmínit o této události.

Vždyť, vy kteří jezdíte na výlety, na hrady a zámky, tak se často setkáváte se jménem hraběte Chotka ( Veltrusy, Velké Březno, Ploskovice, Zákupy) a z tohoto rodu byla i manželka následníka trůnu Ferdinanda d'Este, která společně s ním dne 28. června 1914 v Sarajevu zahynula. Setkáváte se s dobovými uniformami vojáků tohoto mnohojazyčného a mnohonárodnostního soustátí, které tak trochu připomíná dnešní EU na různých akcích a občas bývá i vystaven na železničních akcích také salonní vůz Františka Ferdinanda d'Este.
http://www.kudyznudy.cz/Aktuality/Salonni-vuz-arcivevody-Frantiska-Ferdinanda-d%C2%B4Este.aspx

Naučili jsme se vnímat Rakousko-Uherskou monarchii, jako stát, který Čechy 500 let vysával a nakonec měl prohnilé státní zřízení a nestačil konkurovat ve vývoji ostatním evropským velmocem. Dnes již díky poslednímu historickému přehodnocení věcí a díky současnému vývoji v Evropě spíše chápeme, že je to postoj poměrně zjednodušený a jednostranný. Vždyť i pod hlavičkou Rakousko-Uherska prodělávala naše země uvnitř soustátí určitý nemalý průmyslový i kulturní vývoj a politická stránka věci je záležitost mnohdy poměrně složitá. Mnozí nadšenci budou i nadále jistě porovnávat výhody a nevýhody života ve zmíněném soustátí i v samostatném státě a není bez zajímavosti, že původně mohl skončit náš národ i po první světové válce, jako součást poraženého Rakousko-Uherska, avšak válka, která byla právě před sto lety několika výstřely započata, zahájila novou epochu našich národních i evropských dějin.

SŠ.

Regionální muzeum Mělník v červenci a srpnu. Přehled výstav a akcí.


Regionální muzeum Mělník
náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
příspěvková organizace Středočeského kraje

červenec – srpen 2014
24. 6. – 27. 7. Cesta za pokladem kapitána Williama Kidda  - výstava ukazuje výsledky celoroční družinové hry žáků ze ZŠ Jungmannovy sady

1. 7. – 3. 8. Na cestě k Velké válce – výstava v muzejní kavárně připomíná 100. výročí od vypuknutí 1. světové války

11. 7. – 31. 8. „Když si chlapi hrajou“ aneb miniaturní svět modelů – výstava modelů letadel, vrtulníků, aut, lodí, architektury atd., zahájení se koná ve čtvrtek 10. 7. v 17.00 h., výstava je přístupná 10.7.  již od 15 h., kdy budou probíhat ukázky modelářské činnosti


13. 7. – 23. 8. Mělnické Medvídkování aneb život medvídků v muzeu – výstava plyšových medvídků ze sbírky Evy Šímové v malém sále, vernisáž výstavy se koná 12. 7. v 15 hodin, součástí zahájení výstavy je divadelní představení „O zapomenutém medvědovi“ od 15.15 h a výtvarné tvoření


5. 8. – 31. 8. Mělnické pastorále – výstava fotografií Ladislava Záruby v muzejní kavárně

20. 8. Projděte se Mělníkem s Kocourkem Švarcíkem - Regionální muzeum Mělník ve spolupráci s Rodinným centrem Kašpárek připravuje malý výlet historickým jádrem našeho města. Průvodcem dětem a jejich rodičům bude historik muzea Mgr. Lukáš Snopek, doprovázený svým velkým zvídavým přítelem a maskotem muzea, Kocourkem Švarcem…začátek v 9.30 h. u muzea

31. 5. 2014 – 31. 3. 2015 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- nově upravená dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely
ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.

Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno:
Historická expozice:
Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.

Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín. Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!http://www.elenaevents.cz/wp-content/uploads/logo_facebook_f-convertido.png

SŠ.

čtvrtek 26. června 2014

Od soboty ( 28.6.2014) bude jezdit cyklobus z Mělníka přes Doksy až do Bělé p. B ! Plovárna 2014 Mšeno je tu.


S předstihem jsem zde již uvedl plakát na letošní Plovárnu( asi 10 článků nazpět), ale nyní je to již aktuální, tak je to tu. Určitě pohodová akce v nádherném prostředí. Kdo máte čas, je tu tip pro Vás :-).

A teď jedna bomba, která překvapila i Soutok. Považte, že od soboty by měl jezdit do konce prázdnin dokonce i z Mělníka cyklobus ( dříve ze Mšena) přes Mšeno do Doks, ale i na druhou stranu je linka protažená a končí v Bělé pod Bezdězem.

 Odtud můžete vyrazit například přes Kuřivody do cykloprostoru Ralsko, kde lze prý spatřit někdy vzácně bizony ( také tu máme článek o Ralském prostoru ze srpna 2013), anebo si vyjet do Pojizeří, kde spatříte krásné hradní zříceniny Zvířetice a Michalovice s kruhovou šikmou věží Putna či až například do Hruboskalska, nebo Českého ráje. Z obou zřícenin je krásný výhled na řeku Jizeru.
http://www.mestomseno.cz/res/data/070/007807.pdf

O sobotním motorovém vlaku Kokořínsko .... Praha-Mělník-Mšeno, který loni jezdil dokonce přímo až do Lomnice nad Popelkou za hradem Trosky už asi mnozí víte. Někteří fotografové si tuto spoj na Kokořínsko jezdí dokonce fotit, jako romantické spojení krásné přírody s postarší technikou. Přesto připomínám odkaz, který na tyto dopravní možnosti upomíná....
http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page-single&type=102&action=2&news_id=1094&webSID=8ef22722146e1a75e45e177d4ca8860f

úterý 24. června 2014

Fotogalerie z Kolobojovky 2014 je plná zajímavých indícií. Uhádli by-jste je ?


Včera zde vyšel článek o kolobojovce, ale jen tak, jak jsem si ho v rychlosti pamatoval zhruba z vyprávění. Takové vyprávění v rychlosti je samozřejmě na hony vzdáleno skutečnosti a ani sebelepší popsání věcí nemůže konkurovat fotografii, která presentuje na rozdíl od představivosti skutečnost. Na druhou stranu má i poutavé vyprávění a představivost svůj určitý půvab, se kterým se setkáváme například při četbě knih a lze říci, že oboje má svůj půvab.
Je tak asi škoda předělávat starý článek a tak si můžete nyní prohlédnout, jak takové indície skutečně vypadaly. Připomínám, že je nanejvýš vhodné si přečíst včerejší článek.


Na prvních dvou snímcích vidíte indícii, která závodníky dovedla do obce Pavlovice.


Zde je druhá indície, která je přivedla do Sklářského muzea.


Trojka je navedla na níže vyobrazenou rozhlednu Bohdanka.


 Pětka by měla být ta velká křížovka.



A tady máme připomínku středu republiky u obce Čihošť.


Některé fotografie jsem ořezal, protože by došlo k dalšímu zdržení z důvodu souhlasu členů týmu, zda chtějí být veřejně presentováni na netu. Vím, že jsou na to názory různé a někomu to nevadí, zvlášť pokud jde o lidi, kteří bývají často v tisku, nebo jde o městské společenské akce, ale myslím, že dotaz je u komornějších akcí určitá slušnost.

SŠ.

pondělí 23. června 2014

Jedenáctý ročník dobrodružné sportovní hry Kolobojovka 2014 očima jednoho ze soutěžících.


Nultá indície na webu měla dovést účastníky do místo startu.

Nedávno jste si mohli přečíst na Soutoku článek, že se 21. června 2014 koná již 11. ročník kolobojovky. Co to je?  Tak to se můžete asi nejlépe dočíst na webu http://kolobojovka.blogspot.cz/. Dá se říci, že se jedná o krásnou dobrodružnou hru na čas a body, kterou strávíte v sedle jízdního kola i mimo něj a zapojíte přitom v rámci týmu síly fyzické, vytrvalost i znalosti.

Do letošní kolobojovky bylo přihlášeno 12 týmů, ale jeden se omluvil pro nemoc a zbylí členové se snad přidali do jiných týmů, jak se uvádí na webu. Zůčastnily se tedy tými...

Přihlášené týmy:
·         Prasklý Gumy
·         20 dkg točeňáku
·         Mlýnský - pro nemoc/i odstupují a zbylí členové se přidají do ostatních týmů
·         SDG54-rr22
·         Kill Bill
·         Fast Forward
·         Jirkovy Grácie 
·         Viagra
·         Restart Gang
·         Jeleni
·         Klášterka
·         Bourací kladiv


Nultá indicie publikovaná na webu má za úkol přivést účastníky do místa startu, kterým je nějaký kemp, nebo tábořiště, a to nejlépe ještě v pátek, byť tým může dorazit na místo zahájení i v sobotních brzkých hodinách. Jaké tedy bylo letošní místo srazu ?

Správné rozluštění nulté indície:

Poslední díl trilogie.... Homolka a tobolka, se ve čtvrté minutě a čtvrté vteřině zmiňuje o horské zotavovně Radost. Bobří řekou je míněna foglarova Sázava a tak by se zprvu mohlo zdát, že jde o Stříbrnou zátoku u Ledče nad Sázavou, kam jezdil Foglar se svým oddílem, a který je skutečně na mapě Střední Posázaví ve čvrtém sloupci, ale jde o chyták. Právě ten Homolka odkazuje na kemp Radost, který je nedaleko Zruče nad Sázavou, což je asi o 10 km vzdušnou čarou  po proudu řeky dále.

Závodníci vyrazili v sobotu v 9.30 na trasu na základě první indície.

Mám sice slíbené fotografie indícií, ale Soutok nerad čeká a otálí, tak zatím jen tolik, co si asi zhruba pamatuji, a pak je sem dodatečně třeba dám.

 Jakási prázdná mapka republiky s tečkou a na druhé straně bylo povídání o vínu. To účastníky dovedlo do obce Pavlovice, kde našli indicii ( vlastně jakousi kešku) další.  Velké Pavlovice a vinařská oblast Pálava ( tečka v mapě republiky) jsou známou vinařskou oblastí. Mimochodem, prý také byla jedna indície zcela čistým papírem, který bylo nutné zapálit, aby cosi zobrazil. Proto pořadatel nabádal, co vše mají družstva vzít sebou.

Následující indície zobrazovala sedmistupňové pivo, kahan a píšťalku. Družstva správně uhádla, že místem další indície je nedaleký sklářský skanzen. ( Skláři používají oheň, foukají sklo a skutečně měli povolené u své práce nízkostupňové pivo)  Indície prý nebyly letos ani nijak moc schované a pokud tým uhádl místo, tak je brzy našel.

Zde byla indície s obrázkem herečky Jiřiny Bohdalové. Následující indície byla u rozhledny jménem Bohdanka poblíž Bohdanečského rybníku.

Tam byla jakási indície, která posunula k dalšímu cíli závodní tými pomocí převedení morzeovky do písemné podoby. Šlo o obec Třebětín.

V hlavě mi utkvěla indície, která měla udávat jakési souřadnice. Když je závodníci spojili, tak dostali místo, kterým je jakýsi zeměpisný střed republiky, kterým je obec Čihošť.
http://hrus.wordpress.com/2013/11/01/cihost/ ( spodní obrázek ukazuje pamětní desku znázorňující tuto skutečnost)

Odtud nějaká složitá a dlouhá matematická rovnice prý dovedla účastníky skutečně do tábořiště ve Stříbrné zátoce, kam jezdil Jaroslav Foglar ( Jestřáb) se svým oddílem. Cesta tu prý vedla stále s kopce dolů k řece.

Celkem bylo deset stanovišť, kam se účastníci dostali díky indíciím. Ujeto bylo nějakých 60- 85 km, ale co je zajímavější, je skutečnost, že se dojíždělo za svitu čelovek ve 23.30 SELČ a prví čtyři týmy se vešli do 8 minut. Čili, boj o vítězství a také právo uspořádat příští ročník kolobojovky trval dlouhých 14 hodin.

Vy se můžete podívat na spodním snímku na celou trasu letošní kolobojovky. Jednotlivé indície jsou v mapě v kroužku. Pokud skutečně dostanu fotky indícií, tak je sem rád dodám. Mělnický tým byl čtyřčlenný, nesl název Kill Bill a skončil čtvrtý, pouhých 8 minut za vítěznou Viagrou. Jako jediný letos dorazil na místo startu až v sobotu ráno před startem, ale to vůbec není důležité. Dokazuje to však velkou houževnatost týmu po velmi brzkém vstávání a dlouhé cestě autem.


SŠ.

neděle 22. června 2014

Mělnická Jizerská 50 . Fotogalerie z vyhlášení výsledků a Hudba Praha.



 Jakákoliv přestávka je určitou možností, aby fotograf vyfotil něco, co se mu líbí a tím může být i docela ,,obyčejný" prodejní stánek.


Jedné věci sem se musel včera opravdu zasmát. Nejen, že jsem přišel asi 10 minut před finálem žen, ale v rámci přestávky jsem prošel i za zámkem, a když jsem došel, tak akorát držela vítězka finále žen v rukou pohár. A teď mě tak napadá, že na fotkách ze závodu jsem možná nezachytil radující se vítězku ( zřejmě to byla závodnice, která skončila třetí), ale snad mi to odpustíte. Když má člověk na krku už několik křížků, tak mu je leccos jedno, hlavně, že je to pěkné :-).


Pokud, se budu 50-kou ještě zabývat, tak sem později nějaké ty výsledky dopíšu. Možná mi je i někdo dodá v komentáři.


A už jsme v kategorii mužů. Sláva se mnohdy získává jakousi ,, dlouhověkostí". Takový Pepa Hájek už běžel snad sedmkrát , a i když letos na bedně nebyl , tak je prostě legendou, kterou si člověk zapamatuje. Jak jsem však zmínil výše, tak až bude nějaký ten výsledkový servis, tak to sem dám.



Ještě tradiční společné foto vítězů obou finálových kategorií a bez velkých prodlev pojďme na podium.


No, bez prodlev ? To ladění, to je vždycky k vzteku, že to i snad někdo občas nevydrží, ale kdo vydržel, tak si přišel na své. Jedním slovem...Paráda.


Jenom se ukázalo, že pokud by to člověk s focením show-bussinesu myslel vážněji, tak už je to o určité filmové problematice, kterou vás tu nechci zatěžovat. Ostatně, už asi víte, že s běžným foťáčkem na cesty musíte pro lepší podvečerní záběry co nejvíce k podiu a mít dobře nabitý blesk, zvlášť když se na scéně moc nesvítí.


Vyplý blesk záběry zjasní, automatika potřebuje delší dobu osvitu a záběry jsou lehce roztřesené, ač některý může celkem vyjít.


Kapela líbivě vařila, jak se říká a  děvčata byla prostě tou hudební ozdobou, jaká má být.


To nebylo žádné vlnění a soulové hýkání, ale parádní pohybová mrskačka a skutečně něco v hrdle.


Že holky byly super jsem již napsal. Že páni byli dobří, tak o tom není třeba vůbec psát. Bez toho by to první vůbec nemohlo být. Občas dávám do článku i videosekvenci. Není to prosím proto, abych zaznamenal nějakou píseň. To si všechno můžete najít na youtube a pouštět dle nálady do aleluja. Je to prostě jako-by několik vteřin místní atmosféry, nebo kus ukázky.


21. ročník Mělnické Jizerské 50 ky je tedy za námi a určitě se rád podívám někde na nějaké další a lepší fotky, stejně, jako vy. Přeji vám hezký zbytek víkendu a pokud mě nezklame technika, bude nápad i nálada a čtenářská chuť z vaší strany, tak se tu třeba v nějakém článečku na nějaké téma zase imaginárně potkáme. Imaginárně proto, že vlastně autor vidí ty návštěvy různých článků na počítadle.

Aktualizace 22.6.2014 v 16.21

VÝSLEDKY 2014

2014

muži: 1. Vladimír Melichar, 2. Lukáš Rampich, 3. Aleš Kvasnička
ženy: 1. Katka Švihlová, 2. Zuzana Dlouhá, 3. Lucie Dittrtová
děti:

maska:
team:
pád:


Aktualizace převzata z webu www.bezky.cz .

SŠ.

21. ročník Mělnické Jizerské 50. Fotogalerie ze závodu.


Sobota 21. června nebyla jen dnem slunovratu a začátkem léta, ale také dnem mnoha akcí. Původně ji chtěl Soutok zahájit v Nymburku na Dni piva. Kdo jste četl plakát, tak víte že to tam bylo velké. Kromě prohlídek pivovaru tam třeba vystupovalo Turbo, Kabáti, plulo se po Labi, jezdila tam parní mašinka atd. Kdo si navíc náhodou přečetl Nymburský deník, tak zjistil, že tam měli ještě jedno překvapení v podobě výstavy historických autobusů a nákladních vozidel.

Nic z toho vám však Soutok nenabídne, protože žijeme v době zaměstnanecké flexibility a argument, že je prakticky každý víkend nějaká akce samozřejmě neobstojí, což jistě mnozí víte. Jenže, ono to má ještě druhou stránku věci, kterou je nesmazatelný fakt, že po práci, už není mnohdy ani nálada někam jít a tak se mi podařilo dorazit do centra dění až těsně před finálem žen.


Bylo to tak akorát, abych stačil zaujmout místo na snad nejobsazenějším místě pro fotografy, což je logické a i letos tak přinesl z 50ky nějaké záběry. Jak vidíte, tak sněhu před finále letos moc nebylo.


Video tu mám letos jen jedno a hned z první zatáčky po startu.


Samozřejmě, že přišlo i několik záběrů z jízdy ...


.... a tady je vidět i to, jak je vždy samozřejmě nabyto v prostoru startu a cíle.


Na sněhové lavině již jásá vítězka 50 ky .....


.... a tady se podařilo zachytit vítězné gesto závodnice. Jméno vítězky neznám, ale doufám, že článek Soutoku berete jen jako-by takové zpestření a nečekáte kvalitu snímků, perfektní sportovní okamžiky, výsledkový servis apod. To vše samozřejmě najdete na www.bezky.cz, facebooku a youtube .
Soutok spíše jen tak namátkou připomíná, co že nás vše v životě obklopuje.


Nyní jsme již na startu finále mužů. Tentokrát nejde o pestrobarevnou paletu masek, jako jindy a řekněme si, že ani počasí nebylo letos moc vlídné, byť mohlo být i hůře, ale zajímavosti závodu to na kráse nijak neubralo.


To jsem již ovšem nevydržel, opustil jsem dosavadní stanoviště a vyšel trochu po okruhu :-). Pivní stolice patří k exklusivním místům závodu a proč nevyfotit také pořadatele s lahodným ještě pěkně srovnaným zlatavým mokem, kteří jsou stejně, jako reklamní program letošního ročníku oděny do oranžovo-bílých barev.


V prvním kole máme závodníky na špici ještě pěkně pohromadě...


.... , a pak už je to o tom, co se vám z výšky podaří přes hlavy přihlížejících jakž-takž vyfotit a dá se to ještě vystavit.

Hned druhou významnou atrakcí za pivní stolicí je tradičně tato překážka, přes kterou se účastníci přenášeli různými způsoby. Někdo ji s úsilím přešel....


..... a jiný ji zdolával úmyslným i neúmyslným kotoulem. Takové záběry v pohybu někdy automatika moc nezvládne a jindy je výsledný pohybový efekt dokonce žádoucí. To už je na každém divákovi.


Ještě jeden z ostřejších záběrů na překážce....


..... a na závěr disciplína, která může vypadat, jako jednoduchá, ale uvědomte si, že borci jsou již před skutečným cílem závodu a mají v sobě několik velkých piv v řadě.


Padesátka přináší vždy i jeden problém pro fotografa. Máte i třeba 100 fotek a potřebujete vybrat jen část, neokrást diváka a ještě to tématicky skloubit do rozumně dlouhého a neúnavného článku. Snažil jsem se tedy zařadit to, co se mi jakž-takž povedlo a tématicky to zařadit do části se jménem Fotogalerie ze závodu. Ještě se pokusím vytvořit článek s názvem Vyhlášení výsledků, kde nepřijdete ani o pár fotek Hudby Praha a jedno video. Nezapomeňte však, že ostatní a mnohdy lepší  fotky najdete v jiných médiích a toto je jen, jako předkrm.

Aktualizace 22.6.2014 v 16.15

VÝSLEDKY 2014

2014

muži: 1. Vladimír Melichar, 2. Lukáš Rampich, 3. Aleš Kvasnička
ženy: 1. Katka Švihlová, 2. Zuzana Dlouhá, 3. Lucie Dittrtová
děti:

maska:
team:
pád:


Jak jste jistě poznali, tak výsledky už jsou tu z webu www.bezky.cz. Samozřejmě, že se tam neraduje na snímku z vítězství vítězka, ale závodnice na třetím místě. Nicméně, v záběru jsou i další medailistky v popředí. Zmínil jsem to ve druhém článku a nechal jsem schválně původní verzi, abych připomněl, že i fotograf může naskočit do rozjetého vlaku, ztratit dočasně přehled a zasmát se sám sobě. Život se má brát s humorem :-).

SŠ.

čtvrtek 19. června 2014

Divoká Šárka - krása v Praze.

 Dolní Šárka.

Před několika dny jsem sliboval nějaké obrázky ze Šárky, tak tedy nyní konečně slib plním.
Samozřejmě, že když někdo najede 80-90 km autem, tak se snaží vytvořit zajímavý program. Pro mě sice bylo hlavním bodem setkání s Petrem Hirschem během sázení stromu v Praze-Suchdolu, ale vzal jsem sebou i jízdní kolo, abych aspoň v rychlosti projel územím, o kterém se často mluví ve spojení Prahy s relaxací.


Pohled v Dolní Šárce.

Vrásky mi dělalo trochu počasí, protože slunce za mraky a možnost deště člověka k výletu moc nepovzbudí a také fakt, že neznám tamní terén a v 18 hodin bylo třeba nezmeškat již zde publikované setkání. První cesta na kole tedy vedla přímo od kostelíka Svatého Václava na konci Suchdolu kolem Dlaskova statku a po hlavní s odbočením do Lysolají. Z Lysolají poté silnice padá prudce do Podbaby, kde najedete na poklidnou silnici ( on nebyl provoz nikde na trase) vedoucí skrz Dolní Šárku do Divoké Šárky. Prochází tudy cyklotrasa A 17. Když jsem si však uvědomil, jaké mám za sebou prudké klesání, a jak utíkají hodiny, tak jsem se od místa zvaném Žežulka takříkajíc vrátil přes kopec do Lysolají, na jehož vršku za lesem, se mi nabízely samé krásné pohledy na historický střed Prahy. To jsou třeba ty dvě fotografie po těmito řádky.


Pohled do centra z Lysolají.


Pohled k Petřínu z Lysolají.

Z Lysolají je ještě nepatrné stoupání do Suchdolu, kde jsem měl dobrých 30 minut času do akce, ale někdy je obtížné něco skloubit. Samotné sázení stromu začalo v 18.30 a končilo asi v 19.40, kdy jsem se tedy rozhodl zdánlivě asi 20 km dlouhý okruh projet. Kvůli terénu, který byl zprvu vedený asi 9 km po pěšinách, se nedalo v terénu jet nijak svižně, byť úvod již pro mě nebyl neznámý. Jel jsem tedy opět po místech rozhledu, a pak se červená turistická značka rozeběhla po okraji lesa a polí až do Nebušic, kde se již pěkně stmívalo.


Koupaliště v Divoké Šárce.

Z Nebušic následovala již asfaltová asi tři metry široká silnička, která však neuvěřitelně prudce padala do údolí Šáreckého potoka. U koupaliště v Dolní Šárce přišel pravý ráj. Samé skály zajímavých tvarů, zurčící potok a krásná asfaltka mě dovedla po chvilce k nejvzdálenějšímu místu trasy, kterým bylo obrovské koupaliště Džbán. To již bylo 21 hodin a podmínky pro focení byly na hraně možností. Cestu zpět jsem zvolil opět k malému koupališti, ale odtud jsem pokračoval 8 km podle potoka do Dolní Šárky a Podbaby. Prostředí bylo velmi příjemné a pro kvalitu cesty a slušný spád jsem byl rád, že zde jsem opravdu na kole.

Divoká Šárka.

A ni ne za půl hodiny jsem dojel do Podbaby, odkud jsem již po klidné a známé silnici vedl kolo do kopce přes Lysolaje do Suchdolu. Co mě překvapilo, nebyla skutečnost, že tu leckde panoval takový pohodový večer u pití i kytar, ale, že tu mají i na zcela zbytečných místech zámkovou dlažbu. A to třeba i na místech, kde se snad ani pěšky nechodí. Vede tam půl metru chodníčku, a když chcete obejít lampu, musíte stejně do silnice. Inu, je vidět, kde mají peníze. A tak zhruba ve 21.45 skončila moje cyklovložka, čítající celkem 45 km. Určitě tato místa v Praze stojí za návštěvu a rozšíří to naše obzory o její krajinné i společenské rozmanitosti.

Koupaliště Džbán.
SŠ.