Už to tak bývá, že když se blíží víkend a situace se jeví příznivě, tak člověk tak trošku přemýšlí, co by mohl podniknout. Vzhledem k tomu, že zrovna přesně v sobotu bylo 24. dubna a svátek měl Jiří, tak mě samozřejmě přepadly vzpomínky.
Pamatujete si ještě, co jsme za normálního stavu dělali ? Ano, dopoledne jsme mnozí pospíchali na vlakové nádraží, abychom se podívali na parní vlak jménem Karel. V Brandýse nad Labem totiž měli od rána akci s názvem Audience u císaře Karla I. jehož součástí byla jízda parního vlaku do Mělníka a zpět.
Přímo na Mělníku jsme měli odpoledne Vinnou noc a po oba dva dny byla Řípská pouť. Všude tady v časové záložce jsou články i s obrázky. Bájný Říp je navíc místem, kde se lid scházel v dobách zlých i dobrých, a také já jsem se nějak naučil toto místo v tuto dobu navštěvovat. Ovšem, tentokrát jsem na to šel trochu vědecky.
Co tam však budu dělat, když už od mělnického zámku je bídná viditelnost a i rozhlasový příjem v pásmu DAB+ za nic už minimálně rok nestojí ? V prvním případě bych rád viděl ze Řípu jednou Klínovec a druhá věc je záležitostí DX hobby ( lov vzdálených multiplexů).
A tak vyhrálo jízdní kolo. Nu, proč ne ? Před týdnem jsme jeli směrem ke Kralupům nad Vltavou a dalo to rovných 40 kilometrů, tak teď není vůbec na škodu to hned po týdnu podpořit několika dalšími desítkami kilometrů. Ostatně, říká se, že člověk posiluje tolik potřebně organismus, neboť namáhá tělo, dech i mysl. To můžete v pozitivním smyslu dělat jen stylem zábavy a já chtěl navíc vědět, jak pokročila proměna cyklotrasy číslo 2 v cyklostezku.
Bohužel jsem z důvodu drobných prací i internetové diskuse vyjížděl až v 16 hodin a ještě do lehkého protivětru, ale jak se má člověk utrhnout z téma, které ho baví ?
Směrovka za starým mostem ( Strakův most) ukazuje do Roudnice nad Labem 25 km, a tak se zdálo, že 4 hodinky do té osmé večerní by měly stačit, ale jak se ukázalo, tak nestačily. Přeci jen již člověk není žádný mladík, nemá ani trénink a proti větru se moc dobře nejede, byť se zdá slabý a vy můžete zařadit pohodlnější, ale pomalejší převod.
Nemusím snad ani psát, že to na stezce žilo a hned pod Mělníkem. Řada lidí přijede auty pod starý most a další kvanta řidičů parkují na určeném místě za novým mostem. Tam se objevil i jeden duchapřítomný podnikatel. Kdo má dnes z přívěsu pojízdnou prodejnu s okénkem a zastaví u cyklostezky, tak vydělává. Byl jsem tou vynalézavostí těchto lidí doslova nadšený.
Mohl bych sem dát foto slavné restaurace Na Knížecí ( Dolní Beřkovice), kde byl okénkový prodej až do 20 hodin (!), nebo krásného vodočtu, ale tentokrát sem dám takzvanou ,, soví budku" . I zde si můžete zkusit najít vyhledat něco ke čtení :-). Druhá fotografie tu není prvně.
Dříve pluly výletní lodi z Mělníka až do Dolních Beřkovic a ty ústecké až do Horních Počapel, tak tu zbyla přístavní mola, jako připomínka lepších časů. Dnes spíše chátrají. Pasáže s kostelíkem v Liběchově se od Labské stezky neokoukají.
Asi již mnozí víte, že cyklostezka Mělník - Horní Počaply byla vybudována v roce 2010 a končila vyústěním na silnici mezi obcí Hněvice a Horní Počaply. Uvádí se tam, že jsme 15 km za Mělníkem.
Ačkoliv má Ústecký kraj Labskou cyklostezku jinde již dávno propracovanou, tak tyto oblasti se dělaly relativně teprve nedávno. Je to příjemný pocit, když víte, že se tu s autem nepotkáte a lidé, kteří tudy projíždí, tak mají podobný volnočasový záměr stejně tak, jako vy.
Hned před obcí Hněvice je takovéto krásné posezení a některé lavičky umožňují posezení čelem k řece. Místní mládež na in-line bruslích hned pochopila, že je to dobré místo pro poklábosení a obrátku. Tak aspoň soudím podle dvou děvčat, která se tu v čase mého příjezdu nacházela.
Jen o kus dále leží slavná Restaurace na Koreji, aneb železniční stanice ,, Štětí hlavní nádraží ". Rychlíková stanice se jmenuje Hněvice a umožňuje obyvatelům Štětí, Hněvic i Račic, se dostat velmi rychle do Děčína i měst pod Krušnými horami až po Cheb, nebo i do Kralup nad Vltavou a Prahy.
Z cyklostezky je sem odbočka a přes řeku již máte město. Než byl postavený most u Štětí ( zprovozněný v roce 1973), tak byl občan Štětí nucený užívat výhradně stanice ležící na naši trati číslo 072, kterou místní užívají hlavně k cestám do Litoměřic. Štětí má s okolními městy ( Mělník, Roudnice nad Labem, Litoměřice, Úštěk) ještě i autobusové spojení.
Dnes tu cyklostezka podjíždí most a vede vás takovou rybářskou oblastí, která připomíná škatulky pod našim městem, nebo i oblast proti přístavu. Osobně jsem tu měl trošku problém, protože asfalt tu byl poněkud více pokrytý různými větvemi a Eska trekking přece jen není horským kolem.
Následující část jsem projížděl jen opatrně a navíc je to tudy do Račic poněkud zajížďka. Račice jsou ostatně prvním místem, kde přejedete méně frekventovanou hlavní silnici a vydáváte se po méně kvalitní asfaltce podle místního veslařského areálu. Kvalita vozovky se po čase zhorší, a pak vás čeká 1.4 km dlouhý úsek po vyloženě lesní cestě, která může připomínat terén někde v okrajových částech našeho města.
Koleje od traktorů i špičaté kameny vystřídá asfalt znovu až v obci Záluží v místech železniční zastávky. Záluží je taková poklidná obec, ve které podruhé a naposledy přetnete silnici. Dříve musel cyklista jet až do Dobříně po silnici, kde však žádný provoz není a cesta je příjemná. Dnes se dostanete přes křižovatku takovým obloučkem až k řece Labi.
Je tu takové krásné údolí, které musíme před obcí Dobříň opustit, abychom se za obcí do něj na závěrečné kilometry vrátili. Fotil jsem tu, ale bylo to vše prakticky proti slunci a černé. Sem se opravdu nejlépe jezdí dopoledne :-). Konečně, máme tu krásný článek ....
a pro zájemce i případný ....
Takto od hladiny Labe však vrch Sovice vidíme prvně. Na snímku je krásné to, že ve vrchních partiích kopce ( 278 m.n.m.) vidíte roudnické vinice obrácené k JZ, vpravo máte chmelnici, která jen dokazuje, že zdejší kraj je krajem chmelnic a vesnice za řekou nese název Brzánky.
Krásný pohled přes řeku na Kyškovice tu máme také prvně. Za to všechno děkujeme cyklostezce :-). To však již bylo 18 hodin a musel jsem si přiznat, že díky nekvalitnímu povrchu v některých místech, protivětru a dokonce i podezření, že mi snad utíká mírně vzduch z předního kola způsobily, že jsem se moc v pohodě necítil.
Jenže, do Roudnice jsem dojet musel, protože otočku v Dobříni bych si později vyčítal a dost mě zajímalo, kolik to tedy nyní opravdu je přesně kilometrů, když nás cesta vede takto nově dvakrát k řece. Domů jsem tedy vyjížděl v cca 18.45 hodin a věděl jsem, že to mám nějakých 30 km.
Abych si to co nejvíce zkrátil, tak jsem pasáž do Hněvic absolvoval po silnici a analýza ukázala, že jde o významné tři kilometry.
Vyfotil jsem pro vás ještě jedno podnikatelské místo v Křivenicích, kde to cestou do Roudnice také pěkně žilo. Další veřejná občerstvovna. Večer bylo vidět zejména za řekou u Liběchova plno ohýnků, stanů a na obou stranách řeky u Roudnice i od Počapel celou dobu i rybářů.
Zákon schválnosti způsobil, že vítr k večeru lehce utichl, a tak jsem si ho v zádech bohužel ani trošku neužil. Přijel jsem ve 21 hodin, ale spokojený, že jsem tedy viděl všechno, co jsem vidět chtěl a jsem ohledně cyklostezky opět takříkajíc v obraze.
Navíc vás hřeje pocit, že jste udělali něco pro sebe, pro zdraví a příště můžete třeba ještě někam dále, protože již nejste tak rozlámaní, jako při první cestě. Na závěr tu mám foto cesty, která je nejkratší spojnicí Náměstí Míru a starého mostu. Jen si vzpomeňme, jak jsme se relativně nedávno radovali, že máme opět krásně osvícený starý most ( Strakův most) a právě tuto cestu do centra města.
Při těchto slovech si v rámci hesla ,, vše souvisí se vším" vzpomenu i na různé lucerničky a třeba i na toulky po staré Praze. Je to možné, že už zase utekla třetina roku nového ? Život prostě žene.
Mějte se pěkně a úspěšný vstup do posledního dubnového týdne. Sobota již bude májová.
