neděle 31. října 2021

Přidej se mezi nás ! Policie České republiky- územní odbor Mělník nabízí perspektivní práci s řadou výhod. Program RMM v měsíci listopadu. Polární záře v Čechách zklamala jenom ty bez znalostí., aneb ty nejkrásnější polární záře.

 


Možná, že už připravujete dětem Halloween, nebo se již někteří s předstihem trousíte se svíčkami na hřbitov a je nutno říci, že tu je na Soutoku několik článků, které nabízí obrázky z obou akcí i odkazy na svátky, ale dnes tu bude něco zcela jiného.

Předně jsem objevil inzerát se zajímavou pracovní nabídkou, která je určena především mladým lidem. Myslím, že se nudit nebudete, poznáte zajímavou práci s určitou dávkou adrenalinu, ale také dobře ohodnocenou s dalšími krásnými bonusy a v neposlední řadě vás bude hřát pocit, že děláte smysluplnou práci pro společnost. S dobrým policistou se jenom tak někdo nerozloučí, a tak jde i o určitou jistotu v zaměstnání.


Více po kliknutí na oba spojené obrázky, nebo na web: http://www.mestomseno.cz/res/data/111/012374.pdf


Sliboval jsem vám v polovině října program RMM na měsíc listopad. Je to tady. Zítra už máme listopad, tak je nejvyšší čas to sem dát :-).


V pátek jsem vás v prvním článku upozornil na fakt, že nad našim územím bude v sobotu večer vzácná polární záře. Tedy, myslím tím, že je především vzácná u nás v Čechách. Naposledy tu totiž byla ke spatření v roce 2015 a já našel krásný článek člověka, který kvůli nim jezdil do zahraničí, aby ji nakonec spatřil u nás doma :-). V článku tedy máte možnost si udělat představu, jak taková polární záře vypadá asi u nás doma.


Po mém článku reagujícím na net, se přidala i televize a opravdu se našla celá řada lidí, kteří kvůli ní vyrazili už v podvečer do terénu a já nebyl vyjímkou. Jenže jsem na rozdíl od mnohých už odpoledne tušil, že jedu spíše jen na takovou podvečerní procházku, a když jsem se na ni večer díval v PC v jakémsi údajně přímém přenosu z Laponska, tak jsem v okénku vpravo četl jakési smutné komentáře zřejmě mladších lidí, kteří vytrvale čekali, zda úkaz uvidí a diskutovali o technice focení i o pravděpodobnosti, že se to povede.

Tak předně je nutno říci, že včerejší noční obloha byla tou nejhorší z celého víkendu, byť hvězdičky svítily. Mohl za to vlahý vítr, který honil po obloze mračna, jejichž koncentrace navíc bývá často právě u obzoru. Již odpoledne jsem vyčetl, že velmi důležitým faktorem k pozorování je jakýsi index Kp, který by měl být pro naše území nejlépe hodnoty 8. Když se podíváte na adresu ...


..., tak tam vidíte v určité části vedle sebe tři měřáky pro měření hodnot slunečního větru. Není těžké si zapamatovat, že zelená barva je pro nás nedostatečná, ale pokud se ručičky dostanou již do červené a nejlépe co nejvýše, včetně hodnoty Kp, tak pak to má smysl. Vidíte tam i tabulku třídenní předpovědi indexu Kp, která vám může napovědět.

Není na místě kvůli jednomu neúspěchu hned na věc zanevřít. Jak píší odborníci, tak někdy jsou u nás i čtyři záře do roka a blíží se sluneční maximum v roce 2025, kdy budou polární záře častější i v našich zeměpisných šířkách. Je jen třeba nezapomínat na možnost jejího spatření, méně věřit optimismu novinářů, kteří chtějí psát o senzaci a více se dívat na odborné stránky s daty.

Když to tedy nešlo sledovat záři u nás, tak jsem ji chvíli sledoval díky internetu z Laponska, ale zároveň jsem objevil na youtube.com celou řadu záznamů z minulosti i nějaké další on-line přenosy. Osobně se mi nejvíce líbil pětiminutový záznam z roku 2019 na stanici v Antarktidě, kde to opravdu nehrálo jen zelenou barvou, ale celým spektrem barev.

Článek tedy uzavřu odkazem na to zřejmě nejlepší, byť vůbec nechci shazovat romantická představení z krásné severské krajiny.


Pohodový vstup do prvního týdne měsíce listopadu !


pátek 29. října 2021

Poslední číslo Živé historie se zaměřením na 28. říjen přináší v dárkové příloze dekrety, které navždy způsobily, že se v českém pohraničí i v Liběchově mluví už jen česky. První mlhy přinesly první malou radost lovcům dálek na FM a v DAB+.

 


Historie je krásná, fascinující, poučná a stojí za věčné připomínání. Vždyť jsme v minulém i předminulém století objevili vynálezy, které spatřily světlo světa již před dvěma tisíci lety. Není vůbec náhoda, že ,,slovanský" kmen Přemyslovců, který jsme přijali za vlastní přinesl do naši zalesněné české kotliny obklopené hradbou nepropustných hor tolik změn.

Zvláště pak bychom si to měli uvědomit právě my zde v Mělníku při letošním připomenutí si sv. Ludmily, kdy místní slovanské a později zde spojené kmeny pod vládou Přemyslovců byly do značné míry ušetřeny vojenských nájezdů  z Francké říše jen díky obratné politice rodu. Vždyť je téměř jisté, že jedině přijetí křešťanství, začlenění země do Svaté říše římské a obratná sňatková politika umožnila Přemyslovcům založit v relativním poklidu české knížectví i později království, a vyhnout se tak například osudu tzv. Polabských Slovanů.


Jsou sice na světě kmeny, v jejichž životě se toho v průběhu věků mnoho nezměnilo, ale to rozhodně nebyl případ příbuzensky provázané Evropy, kde v průběhu několika staletí vyrostly mimo jiné i krásné stavby, které dnes obdivujeme. Aby však takové stavby mohly vzniknout, tak bylo třeba lidí, kteří s jejich výstavbou měli zkušenosti a ještě předtím lidí, kteří pokáceli obvykle zalesněný pozemek a připravili pro stavbu půdu.

Nyní se dostáváme do historické fáze, kdy král Přemysl Otakar II. za účelem co největšího a nejrychlejšího rozkvětu Českého království dopustil mimo přizvání odborníků a řemeslníků i takzvanou vnější kolonizaci království, která mu pro některé pozdější neshody mezi původním obyvatelstvem a novými osadníky bývá některými kritiky s trošku povrchním úsudkem ke stavu tehdejší situace vyčítána.


Historie pak ukazuje, že národnostní menšiny v různých státech, se nemusí zrovna vždy chovat  nějak vzorně v zájmu převládajícího domácího etnika a situace nemusí být vždy jen přátelská, byť tu máme spokojená národnostní manželství, ale může být občas problematická. V našich podmínkách nejčastěji vídáme filmy a dokumenty, které buď ukazují rok 1938 a útěk Čechů do vnitrozemí, nebo rok 1945 a vysídlení Němců.

I když se nám může zdát, že Mělník je poměrně v centru republiky na dobrém strategickém místě, tak nám může připadat až k nevíře, že je to teprve 76 let ( průměrný život jednoho člověka), co se třeba v Liběchově, Želízích, Sitné, nebo na Jestřebici a v Nosálově mluví jenom česky a jsou tu jen české nápisy.

Časopis Živá historie si tedy vybral pro měsíc říjen a potažmo k výročí vzniku Československa 28. října téma, které tentokrát zní Benešovy dekrety. Jsou zajímavé ještě z jednoho pohledu. Na Slovensku uplatněny nebyly a díky tomu jsem zase objevil  velmi zajímavý článek, který poukazuje na historický vývin opačného rozhodnutí.


Aktualizace 30.10 v 10.30: Pokud jste si dlouhý, ale zajímavý článek přečetli, tak jste jistě zaznamenali finální ukončení : Přes vše, co bylo řečeno, převažuje u Slováků i Maďarů na jihu Slovenska spokojenost nad nespokojeností. Tak proč ne ? Ovšem, jak sami rodáci z těchto končin říkají, tak se doporučuje při návštěvě těchto lokalit znalost maďarského jazyka.

Historie je prostě zajímavá záležitost a můžeme vzpomenout třeba i na sousední Lužici, o kterou se exilová vláda pokoušela v rámci historických hranic.

Pokračování včerejšího článku :

Takto odlišně se tedy vyvinul směr menšin v obou státech donedávna společného státu. Čtenář se mimo jiné v čísle dozví, na která území uplatňovala naše exilová vláda nárok, a která nám nebyla vítěznými mocnostmi přiznána, nebo samozřejmě i jiná další témata z historie. Vím, že to opět po delší době vypadá, jako reklama časopisu Živá historie, ale když vás něco zajímá, nebo se vám něco líbí, tak se takovým propagačním krokům ubránit nemůžete. Odkazy na informace jsou běžnou součástí zájmových činností a bloger je vždy osobou, která nějaké ty zájmy má a ráda se o ně podělí.


Když se signál zvedne tak, že se na kanále objeví nápis Unterfranken ( Dolní Franky jsou severozápadním ,,krajem "Bavorska), tak se otvírá možnost pro ulovení ještě vzdálenějších vysílačů ze západního směru. Na Mělníku bývá  na stejném kanále častěji k ulovení značka Oberbayern/Schwaben, která poukazuje na vysílač v Alpách a šíření z jihozápadu.

Už je to docela dlouho, co jsem tu naposled psal článek pro vás, které třeba jen okrajově zaujalo rozhlasové vysílání v nejnovějším rozhlasovém pásmu DAB+. Ono by se to dalo shrnout tak, že se toho letos  pro nás tady na Mělníku v tomto pásmu moc neudálo. Začala vysílat nová stanice Hlas Prahy a Český rozhlas spustit se startem hokejového šampionátu stanici Radiožurnál sport.

Osobně jsem byl velmi zvědavý na rok plánované vysílání Polského rozhlasu k 1.říjnu 2021 z vysílače Sněžné jámy v Krkonoších, který jediný je schopný dopravit na Mělník polský televizní i rozhlasový signál. To má na svědomí skutečnost, že město je směrem k severu doslova nalepeno na členitý kopcovitý terén, který má svůj konec v našich nejvyšších horách.

Ovšem, nakonec to dopadlo tak, že si prý zájemci na polský signál ještě asi půl roku počkají a vůbec není jisté, zda tu bude k ulovení, natož k poslechu. To je dáno nízkým výkonem vysílače, vyzařovacím diagramem směrem do kotliny v okolí města Jelení Hora a možným potlačením signálu směrem do Čech. Jinými slovy se zatím nic neví.



Bádensko-Würtenbersko. Veřejnoprávní multiplex na kanále 9D patří k těm vzácnějším.


Jiná situace je u našich západních sousedů, kde to prostě jede jiným tempem a mnozí lovci zahraničních vysílačů si udělali další zářez za ulovení již druhého multiplexu z Duryňska, který po regionálním rozhlasu veřejnoprávní MDR tentokrát nabízí veřejnosti privátní stanice na kanále 12B. Má jen slabší výkon a zřejmě nebude na teleskopickou anténku rádia tak často k ulovení, jako jeho kolega veřejnoprávní MDR ( Mitteldeutscher Rundfunk) na kanále 8B.


Privátní mux z Durynska vysílá na kanále 12B teprve od středy ( 27.10.) a nabízí například známou pop-rockovou stanici z FM Antenne Thueringen. U nás je mnohem obtížněji zachytitelný, než první durynský mux na 8B ( MDR-Thueringen) a vypadá bez směrové antény na podmínkovou záležitost.


Zajímavě k nám létá signál z vídeňské čtvrti Donau-City ( anténa je umístěna na nejvyšší budově Vídně na levém břehu Dunaje, která je restaurací i rozhlednou) na kanále 11C. Ještě loni se k nám v DAB+ pásmu šířil kromě pozemní televize i rakouský vysílač ze známého kopce Jauerling ( kopeček u Dunaje poblíž města Krems) na kanále 5D, ale ačkoliv například domy v Podhradí blokují příjem Teleka z Černé hory u Janských Lázní, tak nám tento rakouský příjem na 5D často blokuje silnější příjem druhého německého muxu od Českého středohoří, který začal vysílat letos.

Není to tak dávno, co se po dlouhé době podařilo jednomu lovci v pásmu DAB+ od města Tábor ulovit v ranních hodinách signál až z Belgie, ale ta pravá podzimní mlhavá sezóna teprve začíná a dálkové signály velmi často potřebují opravdovou mrznoucí mlhu. Ta zatím není stále taková, jakou by člověk potřeboval, a tak jsou úlovky oproti minulým rokům zatím slabé.

Až dnes v ranních hodinách se mi  na naši zámecké vyhlídce konečně na chvíli podařilo chytit vzdálenější multiplexy za hranicí Bavorska. Kopec leží již v Bádensku-Würtenbersku a nese název Aalen/Brauenberg ( 354 km od Mělníka). Vysílají z něj oba zachycené multiplexy na kanálech 9B a 9D. Ty pravé dálky však snad teprve přijdou. 


Druhý německý celostátní multiplex chytneme pohodlně na kanále 5D z Drážďan, nebo z vysílače Chemnitz-Gayer ( oboje v Sasku), ale tento na 9B je ze zmíněného Bádenska-Würtenberska. Na rozdíl od veřejnoprávního DR-Deutschland , která však obsahuje i privátní rádia RSA, nebo Schwarzwaldradio obsahuje privátní stanice hudební rodiny Absolut, či třeba RTL.


Den Středočeského kraje v Mělníku se vydařil. Nejenom zítra se těšte na polární záře způsobené nezvyklou sluneční erupcí.

 


Vítejte v dnešním neobvyklém pátečním dni, který je zvláštní tím, že řada občanů ČR spojila včerejší sváteční den dnem dovolené s nastávajícím víkendem a vytvořila si tak čtyřdenní volno, které mohla využít k návštěvám, nebo k různým osobním aktivitám.

Jak jste se mohli nedávno dočíst na plakátech, v médiích, nebo i zde, tak se včera konal v mělnickém RMM Den Středočeského kraje. Právě mi dorazila reportáž muzea i snímky z akce, a tak svůj blog článků tohoto posledního říjnového ,,dlouhého" víkendu zahájím tímto příspěvkem. Pak se podíváme na něco, co i mě překvapilo.

Den Středočeského kraje v Mělníku se nesl v duchu přírody a archeologie

Regionální muzeum Mělník, 28. 10. 2021

Den Středočeského kraje, který se po dvouleté odmlce konal v mělnickém muzeu, se nesl v duchu přírody a archeologie. Na dopoledním programu k výstavě Jedu v jedu, která se věnuje živočišným i rostlinným jedům v naší přírodě, bylo rušno. Více než 40 návštěvníků se nechalo provézt nástrahami naší přírody od jedovatých rostlin přes houby až k živočichům, setkalo se naživo s mlokem, ropuchou či zápřednicí a seznámilo se z „jedulemi“ na kouzelné zahrádce Báby z mokřin.

 Děti si užily čichový a hmatový kvíz v čarodějné chatrči, důkladně si prohlédli lihový preparát zmije obecné a s chutí ochutnávaly bylinkové čaje. Nakonec všichni účastníci získali ekologický látkový výletní pytlík a kartičku s návodem pro bezpečný pobyt v přírodě včetně důležitých telefonních čísel. Na děti cílila také zábavná soutěž „Popletená expozice“ historických kočárků a houpadel. Skřítci popletové tropili v noci v muzeu neplechu.

 Úkolem soutěžících bylo zjistit, jaké chyby způsobili a co do stálé expozice nepatří. Nejvíce pobavily tričko Star wars a světelný meč, které se objevily u kluka na pikniku z 30. let 20. století, do válečného interiéru přibyl hrneček s Homerem Simpsonem či tekuté mýdlo a kašpárek z 19. století se ocitl ve společnosti Barbie…

 Na vážnější notu pak zahrála přednáška v muzejní kavárně „Vše pro archeologii – platí to i dnes?“ věnovaná významným osobnostem našeho regionu Václavu Krolmusovi (1861), Josefu Ladislavu Píčovi (1911) a Jindřichu Matiegkovi (1941). Vydařený den Středočeského kraje, který navštívilo více než 500 lidí, zakončil koncert skvělého mělnického sboru Chrapot v kostele Čtrnácti svatých pomocníků (vedle muzea).

Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923 Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz




Všichni očekáváme ze soboty na neděli změnu času, ale mám zde jednu zvláštní nabídku zejména na zítřejší podvečer. Polární záře nebývají nad našim územím častým jevem a mnohdy jsou i určitým zklamáním, ale snad právě proto, že má úkaz nastat v sobotu po západu slunce, tak to stojí za zvážení.

Chce to tedy před západem slunce navštívit nějaké místo otevřené k horizontu na severu, odkud však nebude z daného směru působit tzv. světelný smog, což je možná trochu obtížný úkol. Možná. Možná, že čtenáři Soutoku by o nějakém takovém typu v blízkosti města jistě věděli. Stačí jen najít nějaké články, které se týkají procházek v okolí města, nebo výhledů.

To je tedy z dnešního prvního článku vše a pokusím se nyní napsat ještě článek další :-).

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/z-uzemi-ceska-lide-mozna-ze-soboty-na-nedeli-spatri-polarni-zare/2110176

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/polarni-zare-cesko-slovensko-pozorovani.A211029_131832_domaci_lisv

https://www.astro.cz/na-obloze/slunce/monitor-polarnich-zari.html

neděle 24. října 2021

Letošní rok je zcela ve znamení sv. Ludmily. Můžete nejen zajít na výstavu v parčíku za stejnojmenným kostelem, ale vydat se i na 126 km dlouhou osobní pouť. To nejlepší v Lysé nad Labem právě přichází.

 


Tento rok probíhá ve znamení připomenutí si výročí 1100 let od smrti sv. Ludmily  a není to záležitost pouze města Mělníka, kde se kněžna narodila. O tom ostatně svědčí webové stránky ....


Při této příležitosti jste stále zváni na výstavu do parčíku za kostelem sv. Ludmily, která je letos již pravděpodobně tou poslední. Ovšem výstavou to nekončí. Jak jsem již mnohokrát napsal, tak člověka nejprve zajímá kde se co děje, a pak někdy také, kdo za projektem stojí. Díky tomu pak objevíte webové stránky a dozvíte se i věci, o kterých jste vůbec nevěděli.

Třeba i o tom, že se můžete vydat na jakési individuální putování po stopách kněžny Ludmily z Mělníka na Tetín. Trasa je připravena a více se o 127km dlouhé pouti, kterou organizátoři rozvrhli do 11 etap můžete dočíst na ....







To nejlepší teď přichází také na výstavišti v Lysé nad Labem. Na obrázcích se můžete podívat, jaké výstavy nás tedy snad téměř až do konce roku čekají. Mám už i materiály včetně programu na listopad z místního RMM, ale to si dáme zase někdy příště.

Také se nám blíží 28. říjen, který je zároveň Dnem Středočeského kraje. Více o programu na Mělníku v článku ..

http://soutok.blogspot.com/2021/10/v-ramci-mezinarodniho-dne-archeologie.html

Pěkný zbytek neděle !


neděle 17. října 2021

Na počátku byl výhled od mělnického zámku. O výletě k zajímavému bodu na obzoru, který přinesl pohádku i památky UNESCO. Narodil se úchvatný příběh o Husově ulici.

 

Nejfotografovanější a nejnavštěvovanější ulicí Mělníka je ulice Svatováclavská, které však významem i krásou konkurují  především Palackého ulice a Husova ulice, které rovněž ústí do Náměstí Míru a vedou k vyhlídkám do kraje. I ony mají své génius loci a vybízejí k rozjímání.

Přelom milénia probíhal v atmosféře, kdy jsme si mnozí prvně uvědomili, že i Mělník má své krásné historické fotografie i pohledy, jen o tom veřejnost doposud ani pořádně nevěděla a žila jinými zájmy. Najednou se na nás dívaly fotografie, kdy nás zcela udivila zakrytá a sochami zdobená studna na Náměstí Míru, vinice až u Fibichovy ulice, kde bylo ještě v 70. letech 20. století autobusové nádraží, nebo staré lázně dole u řeky.

Někoho okouzlila nejméně dvěma objekty i Husova ulice, která na svém konci nabízela divákům kašnu. Tím druhým významným objektem je stará škola, která je dle mého názoru dnes nejhezčí budovou této ulice. Na snímcích z historie zde můžeme spatřit věžičku s vrcholovým znakem Rakousko- Uherska a nepřehlédnete jistě ani mohutné oblouky podloubí, které mají svoji připomínku v paralelní Palackého ulici.

V dobách, kdy psal pro veřejnost mělnickou regionální historii prostřednictvím Mělnické radnice pan František Purš bylo jméno jeho přítele Karla Lojky pro většinu veřejnosti zcela neznámým pojmem, ale dnes se ukazuje, jak významné pro mělnickou veřejnost toto spojení ve společné zálibě bylo. Vždyť snad každému z nás, se někdy stalo, že za námi někdo přišel a řekl : ,, Hele, přímo Tebe by toto mohlo zajímat. Byl jsem tam a tam, a hned jsem si na Tebe vzpomněl."

Díky tomu se k panu Lojkovi dostal příběh, který snad musí aspoň trošku nadchnout každého, kdo cítí nějakou sounáležitost s tímto městem, a který popisuje život v této Husově ulici kolem roku 1895. Nemohu jinak, než zde vystavit odkaz na zcela novou a zajímavou kapitolu regionální historie. Možná je to i tím, že se mi tato budova dnes líbí, připadá mi zajímavá na historických snímcích a ulicí často procházím. Navíc není na škodu aspoň o několika místních jménech historie něco vědět.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571

Na počátku byl výhled od mělnického zámku. Tedy, v tomto případě spíše od vily s krásným jménem Karola, která je nyní v rekonstrukci a s tou je nyní omezený i výhled na České středohoří. Kdo máte rádi rozhledny a rozhledy, tak naprosto chápete, proč člověk taková místa rád navštěvuje. Vždyť to člověka doslova povznáší, nabíjí vyšší energií a má radost, že žije v takové krásné zemi.

Samozřejmě, že když někam chodíte často, tak chcete mnohdy vědět, na co se vlastně díváte, jak je to daleko, jak to tam vypadá atd. Mělnické vyhlídky jsou naše, můžeme na nich být velmi často a čtenáři Soutoku jistě vědí, že mě  občas zajímají i různé body daleko na obzoru. Vždyť sami návštěvníci často v úžasu vysloví větu : ,, No to je krása. Dnes jsou dokonce krásně ostře vidět  Krušné hory." Byli jste tam ?


Kdo jen trošku umí zeměpis, tak ví, že je to dále, než relativně blízké České středohoří, a proto to nadšení, že je vidět o 20 - 30 km dále, až do samotného vysokého pohraničí. Ovšem, Krušné hory se nám z Mělníka jeví tak, jako táhlý pás hor, který místy vykukuje za výraznými kopečky blízkého Českého středohoří a nejsme schopní tak nějak do panoramatu napsat, na jaký kopec přímo se díváme.

Několik vyjímek ovšem existuje, pokud vrtule větrných elektráren správně přiřadíme k zeměpisným objektům. Je tu však jedna vyjímka, kde jsme tohoto ušetřeni a s velikou jistotou se díváme na horský hotel s nepřístupnou věží rozhledny. To místo leží jen nedaleko města Teplice ve výšce 806 metrů nad mořem a jmenuje se Komáří vížka. Je z naši vyhlídky vzdálena 58.76 km, což ji řadí k nejvzdálenějším spatřitelným cílům od našeho zámku.

Už jen proto, že na ni často vidím, tak už jsem se tam musel také konečně vypravit. Cesta je snadná a levná. Vypravíte se v sobotu ráno na vlakové nádraží, kde si koupíte za 140 Kč celodenní jízdenku DUK a vyčkáte na vlak s odjezdem v 6.50 hodin. Můžete jet samozřejmě i později, ale tuto spoj jsem si v minulosti oblíbil a k návštěvě Karlovarského kraje je téměř nezbytností.

Už za hodinu jste v 7.50 na západním nádraží v Ústí nad Labem, kde máte jen 10 minut času, a pak vás čeká pouhá jedna zastávka vlakem na Kadaň. Mimochodem, v Ústí nad Labem - západ mají moderní interiér, kde nechybí knihovnička, ve které se neustále nějací cestující probírají a často si i něco odnesou.









Stanice Krupka- Bohosudov mě přivítala dle řádu v 8.09 hodin, a pak následovala krásná pěší procházka po modré turistické značce. Nejprve jdete milou zahrádkářskou kolonií, a pak příjemným městečkem, které je dokonce zapsáno do památek UNESCO. Upoutal mě již z dálky Kostel Panny Marie Bolestné, který mě předčasně nasměroval na čas mimo značku, ale toto měla být i budoucnost.

Přesně v 9 hodin jsem došel k dolní stanici nejdelší lanové dráhy v republice. Dvousedačková lanovka jede 15 minut a překonává převýšení 480 metrů. Stojí jedním směrem 140 Kč a přepravuje se intervalově. Se mnou jela v 9.30 nahoru pouze dvě děvčata z Prahy Bohnic ( Ty náhody. Srovnej s pozvánkou v minulém článku) ve věku cca 30 a 50 let.



V 9.50 jsem tedy již byl v hlavním cíli svého putování u restaurace na Komáří vížce. Počasí nebylo výhledům příznivé, ale mohlo být hůře. Ještě, že mám další hobby v podobě DAB+. V 11 hodin jsem pak ještě vyrazil ke vsi Fojtovice, kterou postihl osud  několika pohraničních obcí, kde  proběhly divoké poválečné odsuny a kromě několika domů, jakéhosi zemědělského družstva a dvou větrníků elektrárny Habartice nic jiného nestálo.

Ovšem, byla to taková příjemná pláň, kde panoval poklid a občas se někde pásl skot. Po třech kilometrech chůze z Komáří vížky dojdete po modré značce vedené v závěru polní cestou na pěší hraniční přechod před obcí Fürstenau. Hranici tvoří potůček  Mohelnice, který zde má několik pramenů a v městečku Heidenau ( u Drážďan), se po přítoku několika dalších potůčků vlévá do Labe.

Na německé straně je pak pomník odsunutým občanům a na naší jsou různé naučné tabule s fotografiemi demonstrujícími bohatý předválečný život obce. Buďme dnes rádi, že se můžeme často na naší, nebo snad i případně  německé straně hranice s úsměvem potkat se sousedy, pozdravit se a případně  prohodit pár frází.



Na Komárku jsem se opět vrátil ve 13 hodin, abych zde porovnal situaci výhledu, proladil rádio a k mému malému překvapení, se opět pozdravil i s ranními souputnicemi z lanovky, které si tu užívaly venkovní posezení při kávě. To bývá na výletech časté, že někoho i vícekrát potkáte. Co bylo vidět ?

Tak především vidíte Krupku i Teplice a vlastně celé Poohří až kamsi na Karlovarsko. Škoda toho oparu. Fantastický je i pohled na Bořeň u města Bílina a mnoho vrchů Českého středohoří, kterým dominuje Milešovka, ale i Kletečná, Buková hora, Varhošť, Sedlo, Ranná, ale vidět by mohl být  za podmínek i Říp, EMĚ a snad i v dalekohledu Mělník.


Málem bych zapomněl, že tu byl stejný mincovní dalekohled, jako u nás. Dolů jsem šel po žluté turistické značce, která vede zprvu lesem a občas nabízí i dílčí výhledy. Místy je slušně prudká a občas jde souběžně se silnicí. Místy vám dělá společnost Krupský potok. Popisovat samotné městečko Krupka by bylo dlouhé. Lze to shrnout oznámením, že je malebné, má mnoho památek a některé jsou na seznamu UNESCO.



Ještě jsem se pozdržel ve zřícenině místního hradu, odkud je také nádherný rozhled a dokonce i opačným směrem daleko do výšky na samotnou Komáří vížku. Abych stihl vlak v 15.41 a nemusel tu pobýt další dvě hodiny, tak jsem si raději trošku popoběhl. Doprava je ve směru na Mělník opět v taktu dvou hodin zastávkovými vlaky. Přijedete v 15.54 do Ústí nad Labem- západ, kde již můžete v poklidu přestoupit do našeho vlaku s odjezdem v 16.03. Domov vás pak přivítá v 17.02 a nutno říci, že vlak byl dost plný.



Malým závěrečným úsměvem ve vlaku pro mě byla situace, kdy si jedna mladá turistka vyndala z batohu neskutečné množství turistických vizitek a začala úřadovat ve svém turistickém deníku snad 30 minut. Já si vezl přímo z Komáří vížky vizitky tři a podobnou činnost dělám až v poklidu domova :-).

































A tak je člověk zase chytřejší, zase to někde viděl, a až se tam z  naši vyhlídky podívám, tak si vzpomenu, jak to tam vypadá. Nikdy člověk neví, kdy se třeba i vrátí a v tomto případě jsou možné důvody tři. Úchvatný výhled  z 806 metrů, svezení lanovkou a množství památek pod kopcem ve městě. Považte, že tu mají i hasičské muzeum :-).

Hezký zbytek neděle a užívejte krásných podzimních dnů !