Nejfotografovanější a nejnavštěvovanější ulicí Mělníka je ulice Svatováclavská, které však významem i krásou konkurují především Palackého ulice a Husova ulice, které rovněž ústí do Náměstí Míru a vedou k vyhlídkám do kraje. I ony mají své génius loci a vybízejí k rozjímání.
Přelom milénia probíhal v atmosféře, kdy jsme si mnozí prvně uvědomili, že i Mělník má své krásné historické fotografie i pohledy, jen o tom veřejnost doposud ani pořádně nevěděla a žila jinými zájmy. Najednou se na nás dívaly fotografie, kdy nás zcela udivila zakrytá a sochami zdobená studna na Náměstí Míru, vinice až u Fibichovy ulice, kde bylo ještě v 70. letech 20. století autobusové nádraží, nebo staré lázně dole u řeky.
Někoho okouzlila nejméně dvěma objekty i Husova ulice, která na svém konci nabízela divákům kašnu. Tím druhým významným objektem je stará škola, která je dle mého názoru dnes nejhezčí budovou této ulice. Na snímcích z historie zde můžeme spatřit věžičku s vrcholovým znakem Rakousko- Uherska a nepřehlédnete jistě ani mohutné oblouky podloubí, které mají svoji připomínku v paralelní Palackého ulici.
V dobách, kdy psal pro veřejnost mělnickou regionální historii prostřednictvím Mělnické radnice pan František Purš bylo jméno jeho přítele Karla Lojky pro většinu veřejnosti zcela neznámým pojmem, ale dnes se ukazuje, jak významné pro mělnickou veřejnost toto spojení ve společné zálibě bylo. Vždyť snad každému z nás, se někdy stalo, že za námi někdo přišel a řekl : ,, Hele, přímo Tebe by toto mohlo zajímat. Byl jsem tam a tam, a hned jsem si na Tebe vzpomněl."
Díky tomu se k panu Lojkovi dostal příběh, který snad musí aspoň trošku nadchnout každého, kdo cítí nějakou sounáležitost s tímto městem, a který popisuje život v této Husově ulici kolem roku 1895. Nemohu jinak, než zde vystavit odkaz na zcela novou a zajímavou kapitolu regionální historie. Možná je to i tím, že se mi tato budova dnes líbí, připadá mi zajímavá na historických snímcích a ulicí často procházím. Navíc není na škodu aspoň o několika místních jménech historie něco vědět.
https://www.facebook.com/groups/1808841266008571
Na počátku byl výhled od mělnického zámku. Tedy, v tomto případě spíše od vily s krásným jménem Karola, která je nyní v rekonstrukci a s tou je nyní omezený i výhled na České středohoří. Kdo máte rádi rozhledny a rozhledy, tak naprosto chápete, proč člověk taková místa rád navštěvuje. Vždyť to člověka doslova povznáší, nabíjí vyšší energií a má radost, že žije v takové krásné zemi.
Samozřejmě, že když někam chodíte často, tak chcete mnohdy vědět, na co se vlastně díváte, jak je to daleko, jak to tam vypadá atd. Mělnické vyhlídky jsou naše, můžeme na nich být velmi často a čtenáři Soutoku jistě vědí, že mě občas zajímají i různé body daleko na obzoru. Vždyť sami návštěvníci často v úžasu vysloví větu : ,, No to je krása. Dnes jsou dokonce krásně ostře vidět Krušné hory." Byli jste tam ?
Kdo jen trošku umí zeměpis, tak ví, že je to dále, než relativně blízké České středohoří, a proto to nadšení, že je vidět o 20 - 30 km dále, až do samotného vysokého pohraničí. Ovšem, Krušné hory se nám z Mělníka jeví tak, jako táhlý pás hor, který místy vykukuje za výraznými kopečky blízkého Českého středohoří a nejsme schopní tak nějak do panoramatu napsat, na jaký kopec přímo se díváme.
Několik vyjímek ovšem existuje, pokud vrtule větrných elektráren správně přiřadíme k zeměpisným objektům. Je tu však jedna vyjímka, kde jsme tohoto ušetřeni a s velikou jistotou se díváme na horský hotel s nepřístupnou věží rozhledny. To místo leží jen nedaleko města Teplice ve výšce 806 metrů nad mořem a jmenuje se Komáří vížka. Je z naši vyhlídky vzdálena 58.76 km, což ji řadí k nejvzdálenějším spatřitelným cílům od našeho zámku.
Už jen proto, že na ni často vidím, tak už jsem se tam musel také konečně vypravit. Cesta je snadná a levná. Vypravíte se v sobotu ráno na vlakové nádraží, kde si koupíte za 140 Kč celodenní jízdenku DUK a vyčkáte na vlak s odjezdem v 6.50 hodin. Můžete jet samozřejmě i později, ale tuto spoj jsem si v minulosti oblíbil a k návštěvě Karlovarského kraje je téměř nezbytností.
Už za hodinu jste v 7.50 na západním nádraží v Ústí nad Labem, kde máte jen 10 minut času, a pak vás čeká pouhá jedna zastávka vlakem na Kadaň. Mimochodem, v Ústí nad Labem - západ mají moderní interiér, kde nechybí knihovnička, ve které se neustále nějací cestující probírají a často si i něco odnesou.
Stanice Krupka- Bohosudov mě přivítala dle řádu v 8.09 hodin, a pak následovala krásná pěší procházka po modré turistické značce. Nejprve jdete milou zahrádkářskou kolonií, a pak příjemným městečkem, které je dokonce zapsáno do památek UNESCO. Upoutal mě již z dálky Kostel Panny Marie Bolestné, který mě předčasně nasměroval na čas mimo značku, ale toto měla být i budoucnost.
Přesně v 9 hodin jsem došel k dolní stanici nejdelší lanové dráhy v republice. Dvousedačková lanovka jede 15 minut a překonává převýšení 480 metrů. Stojí jedním směrem 140 Kč a přepravuje se intervalově. Se mnou jela v 9.30 nahoru pouze dvě děvčata z Prahy Bohnic ( Ty náhody. Srovnej s pozvánkou v minulém článku) ve věku cca 30 a 50 let.
V 9.50 jsem tedy již byl v hlavním cíli svého putování u restaurace na Komáří vížce. Počasí nebylo výhledům příznivé, ale mohlo být hůře. Ještě, že mám další hobby v podobě DAB+. V 11 hodin jsem pak ještě vyrazil ke vsi Fojtovice, kterou postihl osud několika pohraničních obcí, kde proběhly divoké poválečné odsuny a kromě několika domů, jakéhosi zemědělského družstva a dvou větrníků elektrárny Habartice nic jiného nestálo.
Ovšem, byla to taková příjemná pláň, kde panoval poklid a občas se někde pásl skot. Po třech kilometrech chůze z Komáří vížky dojdete po modré značce vedené v závěru polní cestou na pěší hraniční přechod před obcí Fürstenau. Hranici tvoří potůček Mohelnice, který zde má několik pramenů a v městečku Heidenau ( u Drážďan), se po přítoku několika dalších potůčků vlévá do Labe.
Na německé straně je pak pomník odsunutým občanům a na naší jsou různé naučné tabule s fotografiemi demonstrujícími bohatý předválečný život obce. Buďme dnes rádi, že se můžeme často na naší, nebo snad i případně německé straně hranice s úsměvem potkat se sousedy, pozdravit se a případně prohodit pár frází.
Na Komárku jsem se opět vrátil ve 13 hodin, abych zde porovnal situaci výhledu, proladil rádio a k mému malému překvapení, se opět pozdravil i s ranními souputnicemi z lanovky, které si tu užívaly venkovní posezení při kávě. To bývá na výletech časté, že někoho i vícekrát potkáte. Co bylo vidět ?
Tak především vidíte Krupku i Teplice a vlastně celé Poohří až kamsi na Karlovarsko. Škoda toho oparu. Fantastický je i pohled na Bořeň u města Bílina a mnoho vrchů Českého středohoří, kterým dominuje Milešovka, ale i Kletečná, Buková hora, Varhošť, Sedlo, Ranná, ale vidět by mohl být za podmínek i Říp, EMĚ a snad i v dalekohledu Mělník.
Málem bych zapomněl, že tu byl stejný mincovní dalekohled, jako u nás. Dolů jsem šel po žluté turistické značce, která vede zprvu lesem a občas nabízí i dílčí výhledy. Místy je slušně prudká a občas jde souběžně se silnicí. Místy vám dělá společnost Krupský potok. Popisovat samotné městečko Krupka by bylo dlouhé. Lze to shrnout oznámením, že je malebné, má mnoho památek a některé jsou na seznamu UNESCO.
Ještě jsem se pozdržel ve zřícenině místního hradu, odkud je také nádherný rozhled a dokonce i opačným směrem daleko do výšky na samotnou Komáří vížku. Abych stihl vlak v 15.41 a nemusel tu pobýt další dvě hodiny, tak jsem si raději trošku popoběhl. Doprava je ve směru na Mělník opět v taktu dvou hodin zastávkovými vlaky. Přijedete v 15.54 do Ústí nad Labem- západ, kde již můžete v poklidu přestoupit do našeho vlaku s odjezdem v 16.03. Domov vás pak přivítá v 17.02 a nutno říci, že vlak byl dost plný.
Malým závěrečným úsměvem ve vlaku pro mě byla situace, kdy si jedna mladá turistka vyndala z batohu neskutečné množství turistických vizitek a začala úřadovat ve svém turistickém deníku snad 30 minut. Já si vezl přímo z Komáří vížky vizitky tři a podobnou činnost dělám až v poklidu domova :-).
A tak je člověk zase chytřejší, zase to někde viděl, a až se tam z naši vyhlídky podívám, tak si vzpomenu, jak to tam vypadá. Nikdy člověk neví, kdy se třeba i vrátí a v tomto případě jsou možné důvody tři. Úchvatný výhled z 806 metrů, svezení lanovkou a množství památek pod kopcem ve městě. Považte, že tu mají i hasičské muzeum :-).
Hezký zbytek neděle a užívejte krásných podzimních dnů !
