MU Doksy.
Milí čtenáři, posledně jsem vás zavedl v takové fotografické pozvánce na hrad Kokořín, ale tím můj velikonoční výlet za romantikou a turistickými vizitkami nekončil. Mimochodem, vzpomínáte ještě na tyto články, které nás zavedly hlavně do míst nedaleko města Doksy ? Články, kde jsme spolu navštívili skálu s dívčím obličejem, nebo bizarní skalní hrádek Jestřebí ?
Nejde jenom o to, že to vše máme relativně nedaleko od domova v překrásné krajině, kterou už zbožňoval sám Karel Hynek Mácha, ale je to i krajina, která má stále co nabídnout a opravdu platí, že kdo do ni jednou zavítá, ten se rád vrací. Navíc jsem začal se sbíráním turistických vizitek do turistických deníků až v září 2015, a tak jsem pochopitelně toužil mít ve sbírce i tyto zajímavé přírodní útvary, které jsem navštívil jen o několik měsíců dříve před mojí další zábavou.
Kostel sv. Bartoloměje.
A pro tyto turistické vizitky si musíte zajet nejlépe na zámek v Doksech, kde sídlí i IC, nebo případně do České Lípy. Nebylo co řešit, protože právě do městečka Doksy vedou od nás Kokořínskem takové poklidné okresní silnice, které jsou na rozdíl od některých v našem okrese nedávno opravené s novým povrchem.
Pokračoval jsem tedy z obce Kokořín přes Střezivojice do osady Blatce, kterou jsem sotva poznával. Silnice je tu dnes sice krásná, ale úzká, a tak se člověk musí mít na pozoru, protože auto v protisměru opravdu občas potkáte. Dříve to byla silně zemědělská osada, která vás nenechala na pochybách kam přijíždíte, ale dnes tu domky téměř září novotou, některé snad i přibyly a místní stádo krav pasoucích se na přilehlých loukách jsem zaznamenal na poslední chvíli.
Náměstí Republiky je hlavním náměstím města..
Před obcí Ždírec uhnete na křížovatce vlevo a přes Tachov přijedete nejkratší cestou s krásnými výhledy k severu do města. Měl jsem takový plán, a tak jsem parkoval až daleko ve Valdštejnské ulici, která byla kdysi hlavní tepnou pro přijíždějící od České Lípy. Doksy mají již dlouho obchvat.
Protože mi je turistika a procházka příjemnou radostí, tak pro mě nebylo problémem jít 20 minut pěšky do centra města. Tam jsem si nejprve oživil nějaké vzpomínky a vydal se k zámku, kde sídlí informační centrum.
Tady mně místní zaměstnankyně IC navrhla, že bych mohl zámek navštívit, když už jsem tady. Po chvíli váhání a odpovědi, že třeba jindy, a že jsem spíše přes turistiku, jsem si to přeci jen rozmyslel a nelituji. Vždyť tu byl člověk již tolikrát na jízdním kole, jednou dokonce přišel až z Mělníka pěšky, a co tu kdy kulturního v interiérech navštívil ? Nic. A právě proto, že jsem tu již několikrát byl a je tu i jistá paralela na K.H. Máchu, tak to chtělo konečně i něco uvnitř navštívit.
V místním zámku můžete za 150 Kč i fotit a líbí se mi, jak se u mnohých v tomto změnilo myšlení. O tom však později.
Vstup do IC i zámku.
Muzeum Karla Hynka Máchy je údajně nejstarší budovou města.
Jen kousek od zámku je muzeum K.H.Máchy, kde jsme si to právě ujasnili s místní průvodkyní a pokladní. Oni jsou rádi za takové dva až tři propagační snímky interiéru. To mnohdy přitáhne potenciální návštěvníky více, než řeči o zákazu focení v interiérech. Dnes už prostě můžete leckde bez příplatku fotit a navíc stále platí, že osobní účast je nepřekonatelná. Vás prostě naplní určitou hrdostí už jen ten fakt, že jste uvnitř doslova kultovní místnosti člověka, který vám dal tolik životní inspirace.
Dovolil jsem si tedy otisknout nějaké dopisy, které končí bohužel tou neslavnou situací, kdy Mácha utíká z krásného Radobýlu pomoci hasit obrovský požár v Litoměřicích, což ho nakonec stojí život.
V jiné místnosti je tu zase historie místního rybníkářství a návštěvníka třeba překvapí fakt, jak to vlastně je s tím vznikem, ale hlavně i pojmenováním Máchova jezera.
Být v Doksech a vynechat Máchovo jezero je totální nesmysl. Vidíte, zapomněl jsem zmínit, že Doksy mají také muzeum populárního časopisu pro děti jménem Čtyřlístek. Vedle Rychlých šípů a ABC to byl snad nejrozšířenější časopis dětského světa našeho mládí. A pak tu mají i Zoopark pro rodiny s dětmi, ale mě samozřejmě nejvíce lákalo jezero.
Spousta lidí vám řekne, že bylo jen na kraji hlavní jinak placené pláže mimo sezónu a já nebyl do těchto Velikonoc vyjímkou. Nepočítám projížďku lodí a jiné dvě pláže. Teď před sezónou, kdy se ještě všude může tu bylo parádně a pláž se dala pěkně projít. Pochopitelně, že už tu nějaké podniky na pláži takzvaně jely a leckde se sedělo u zeleného piva.
Konec pláže vás vyvede brankou na pokračující červenou Máchovu cestu do Starých Splavů, odkud je to již jen kousek na lávku nad tratí vedoucí k železniční stanici.
Ještě jsem stihl vyfotit záda autobusu číslo 410 jedoucího na Mělník a do Prahy.
Dříve se zastávka jmenovala Doksy hotel Sport. To byl ten barák vpravo. Proč jsem ho fotil ? Když už máte tolik křížků za sebou, tak máte někdy s určitou nadsázkou pocit, že na cokoliv se podíváte, tak se k tomu váže něco ze života.
Zpáteční cestu jsem vedl přes Okna, protože jsem si chtěl prohlédnout po delší době vesnickou památkovou zónu v obci Žďár, která trošku připomíná Nosálov, a také se zastavit v Lobči pro ležáček :-). V Lobči jsem již nefotil a jen vám prozradím, že tam naposled bylo v pivovaru tolik lidí v březnu 2016, když se křtila knížka Pivovary Mělnicka. Možná i více, protože se točilo nějaké místní kopřivové zelené pivo, ale petky již neměli. Obsluha opravdu nestíhala.
Prohlédněte si tedy krásný Žďár, kde jsem v místním kostelíku objevil Dokský zpravodaj číslo 4 v počtu asi ještě 30 ks a pohodovou neděli.
Nu, a také úspěšný vstup do dalšího týdne, protože se musíme dočkat hezčích, delších i teplejších dní.
Aktualizace 16.4. v 11 hodin: Něco o focení.
Se snímky jsem se tentokrát neupravoval, jako u minulého Kokořína neb je to zdlouhavá práce, která vás připravuje o tolik drahocenné obvykle víkendové volno. Musíte rovnat horizont obrázků, dávat automatickou úpravu snímku, nebo aspoň vyjasnění tmavých míst, a jak už táta říkával, tak na focení je nejlepší, když slunce ozařuje předměty a máte jej nejlépe za zády. Krom toho dnes nafotí člověk na výletě kvanta fotek, nemá tu moc poručit slunci, aby svítilo z jiného směru, a pak se na ty fotky sami podíváte tak dvakrát. Ani jsem vám neprozradil, že jsem chtěl památkovou zónu vyfotit mobilem tak, jako panoráma, ale nízký stav baterie mi to právě zakázal. Proč mobilem ? Protože má více pixelů, než foťáky.
To vše do jisté míry odbourávají velmi drahé fotoaparáty s možností nastavení clon i rychlosti tak, jako v době klasického filmu, kdy jsme i snímky šetřili, ale dnes na poznávacích výletech mnohdy propadáme i z nedostatku času a jedinečnosti možnosti být na onom místě syndromu města Florencie ( fotografické šílenství). Ostatně, mluvil jsem asi loni za našim zámkem s profesionálním fotografem krajin do kalendářů a než udělá takový nádherný snímek nějakého východu slunce nad krajinou svoji profi technikou, tak si na místo nejdříve zajede, vše do detailu promyslí, aby ve vhodný den přijel, vše připravil a nesmí propást správný okamžik. Navíc je třeba vědět, co vše chci mít na snímku, a co má vyjadřovat.
To však platí pro všechny zájmové činnosti, kterých má některý člověk méně, jiný více a někoho nebaví téměř nic, což není leckdy dobré i pro jeho okolí :-).
