sobota 14. července 2018

Jihlava je z Mělníka pouhých dvě a půl hodiny vlakem. Budete obdivovat překrásnou ZOO vyhlášenou svojí africkou vesnicí a na rozpacích budete z historického středu města a středověkých sklepů. Obří fotogalerie a porovnání s mělnickými sklepy.


Důvodů, proč navštívit město Jihlava jsem měl celou řadu. Jako fanda a mnoholetý propagátor myšlenky otevření aspoň některých středověkých mělnických sklepů pro účely turistického ruchu jsem chtěl navštívit po sklepích v Táboře a Znojmu, také další vyhlášené sklepy v Jihlavě.

Místní jihlavská ZOO, se proslavila především stavbou africké vesnice. Myslím, že letos je to obzvláště příhodné, protože dobrodruh, cestovatel a cykloturista Tadeáš Šíma z Prachatic, se již vrátil domů, kde v současné době píše knížku o své cestě na jízdním kole z Maroka do Kapského Města, na kterou se již moc těším.

Dalším důvodem je fakt, že jde o hlavní město kraje Vysočina, které jsem vždy maximálně projel dopravním prostředkem a přitom se tu psaly naše národní dějiny. Jihlava byla tím, čím o něco později a ještě mnohem více Kutná Hora. Samozřejmě mám na mysli těžbu stříbra.


Pokud se vydáte do Jihlavy, tak vám doporučuji využít ranního rychlíku do Kolína v 7.32, ale je možné jet samozřejmě i o dvě hodiny dříve. Nechtělo se mi vstávat, a tak jsem jel až v 9.32, což ovšem znamenalo přijet do Jihlavy ve 12.35.

Rychlík s vámi uhání do Kolína, kde jste v 10.39. Sem přijede z Prahy v 10.46 další rychlík do Brna, kterým přijedete ve 12 hodin do Havlíčkova Brodu. Přestup byl naprosto v pohodě, neboť vlak z Prahy byl ještě na cestě. Také druhý a poslední přestup byl naprosto v pohodě. Z Havlíčkova Brodu vás ve 12.05 odváží nízkopodlažní jednotka, která nekončí v Jihlavě na hlavním nádraží, ale cílovou stanicí je nádraží Jihlava-město, což jistě oceníte.


Spousta domů měla na rozích ulic věžičky.

Zajímavosti na cestě byly dvě. Ještě nikdy jsem nejel ve vagonu, kde místo klasického kupé objevíte takový menší obývák ( na obrázku) :-). Moc jsem to nezkoumal, ale zdá se, že tu jsou až dva stolky, sedí se ze tří stran a ,, obývák má minimálně dvoje dveře. Hledal jsem místo, kam si sednout a vybral jsem si poměrně dobře. Společnost mi totiž dělala modrooká černovláska, kterou bych spíše typoval na modelku, ale údajně šlo o  mladou  policistku, která řeší na ulici vše, co je potřeba řešit.

Soutok píše blog a na blog patří i legrace. A když legrace, tak si ji má člověk umět dělat i ze sebe. Ostatně, kdybychom byli bezchybní, nebyla by legrace a nebylo by na co vzpomínat a čemu se smát. Věřte mi, že ač jsem koukal po celou tu hodinu a čtvrt průběžně na hodinky, abych byl během hovoru tak nějak v obrazu, kde zrovna jsme, tak jsem stejně málem zapomněl, že už stojíme ve stanici Havlíčkův Brod, kde mám přesedat a vyletěl jsem ze sedačky, jako čert :-).


Jihlavě dominuje kostel sv. Ignáce z Loyoly.

Na hlavním nádraží v Jihlavě vlak stojí asi 5 minut, aby vás svezl ještě do cílového nádraží Jihlava-město, přes které vede hlavní trať z Brna přes České Budějovice do Plzně. Od nádraží vede pořád přímo do mírného kopečku ( mírnější než naše Jarošovka od autobusáku do centra) třída Legionářů, kterou dojdete po zhruba 10-15 minutách na Masarykovo náměstí, které je středem města.

Nezjišťoval jsem TOP největších náměstí v ČR, ale toto náměstí je neskutečně obrovské, ač bez krásného podloubí.


Jeho součástí je třeba i budova magistrátu, zastávka trolejbusů a nevzhledný obchodní dům, který to tady hyzdí dle mého názoru ještě více, než naše obchoďáky naše Karlovo náměstí.


Teď se díváte na ty lepší stavby na náměstí, ale teď to přijde ...


To všechno je jedno náměstí.


Teď jsem trochu přitáhl jeho jižní konec a díváte se do polí, podobně, jako když koukáte na Mělníku od Pražské brány směrem do polí za mělnickou čtvrt Blata.


A to je on. Přímo v centru náměstí tu mají  obchodní dům Albert ( aspoň podle mapy). To je stavba, co ? Nějak mi to sem nepatří. Nevím, co na to místní.


Najít IC, tak to byla hrůza. To celé je radnice, ale najít ty správné dveře do IC, tak to mi tedy trvalo a ještě jsem vlezl někam na MU, kde je moje přítomnost a otázka trochu zaskočila, ale odpověděli mi.
V info centru jsem byl rád, že jsem vybral nějaké pohledy, koupil jsem jediné dvě vizitky, co byly k mání, a že mi hlavně ženy poradily, kde najdu vstup do sklepů.


Ještě jsem si zašel k jedné velmi hezké stavbě, kterou je Brána Matky Boží, vedle níž bylo také IC, kam jsem již ale nešel. A pak jsem již pokračoval k prvnímu cíli cesty. Viděl jsem tam plno plánků podzemních okruhů, které měly svá pojmenování, ale v nabídce byl pouze jeden okruh za 60 Kč.


Moje prohlídka začínala ve 14 hodin, bylo nás asi 20 a průvodkyně nám toho navykládala snad ještě mnohem více, než bylo vůbec k vidění, ač to bylo asi na 40 minut.


Vůbec mi nepřišlo, že by náš Mělník měl nějaké podřadné sklepy.


Byla tu hodně vlhkost a na podlaze byly leckde odtokové žlaby. Ve slepých krátkých chodbách byly různé nástěnky, výstavy zdejších hornin, modely středověké těžby apod.


Nejvíce se nám líbilo, když paní zhasla světla a s baterkou v ruce, se vrátila k nám. K vypínači to bylo asi 15 metrů. Pak namířila baterku na stěnu, a jak šla postupně zpět k vypínači, tak stěna nepatrně svítila. To bylo způsobeno přítomností fosforeskujících prvků v hornině.


Co vůbec dodat ? Každé podzemí je jiné a rozhodně se mi nechce do nějaké kritiky. Představte si, že se tu mimochodem provází bez ochranných přileb a jste pouze tu a tam upozorněni na snížený strop, ale takových míst bylo minimálně. Nicméně musíte být opatrní. Je tu poměrně rovná podlaha a pokud tu jsou někde na trase schody, tak jsem si spíše připadal, jako v krápníkové jeskyni. Někde je na zemi i guma proti případnému uklouznutí.

Mělnické sklepy se spíše podobají Znojmu a Táboru. Jsou tak,  jako-by krásně neuspořádané v patrech a mají různorodější  prostorové tvary i podlahu. Všude najdete plno zajímavých schodů, prostě jsou jiné. Sice se hovoří o tom, že ten velký komplex Strakových sklepů, a těch dalších, které jsme v květnu navštívili je bomba, ale dle mého názoru byly fantastické i sklepy, které jsme viděli na podzim pod oběma objekty, jakož ty pod Svatováclavskou ulicí.

Skoro bych řekl, že Strakovy sklepy jsou zase úplně jiné, než ty předešlé sklepy a Mělník má vlastně úžasnou různorodost v prostorovosti i ve vlastní vizáži. Široké, jako-by uhlazené chodby na jedné straně, a menší, či větší krásné komůrky s mnoha schody na straně druhé.


Jihlava, kdysi také Iglau.



Ježek, to je nejznámější jihlavské pivo.


Dokonce se tu vyrábí známý zelený velikonoční Krasličák 14.


Kostel sv. Jakuba Většího patří k nejkrásnějším památkám Jihlavy. Zrovna se opravoval.


A to právě přišla nepříjemná přeháňka. No, do výšek ani za sucha. ne.  Do těchto určitě ne :-) Tak ještě někam do hradní věže, nebo na rozhlednu.


Jihlava má krásné zachovalé opevnění a může se i na parkán, který je z obou stran však uzamykatelný vraty stejně tak, jako u nás třeba radniční dvůr.


Hned z centra sejdete pod hradby k říčce Jihlávce, kde se za můstkem nalézá opravdu krásná ZOO. Kromě slonů a nosorožců je tu snad vše.




Africká vesnice.

Jedna z mnoha atrakcí pro děti.



Jedna z mnoha restaurací v areálu.




Pavilon imitující současně i příběh o zříceném letadlu v džungli.















Říčka Jihlávka.


Náměstí  nezahálelo. Když jsem šel kolem, tak tu hrála dechovka.


V ZOO jsem tedy byl od 15 hodin do 17.15, a pak jsem se teprve začal zajímat o to, jak se dostanu vlastně domů. A to bylo horší, protože prý rozhodla asi právě ta hodina. Jel mi totiž z nádraží Jihlava- město v 18.02 vlak do Havlíčkova Brodu, který tam přijel v 18.41.

Jenže další vlak v mém směru jel až v 19.19. Byla to spoj Havlíčkův Brod - Kolín, která již stála v nádraží. Internet tu nikde nechodil, před nádražím je jen autobusové nádraží a město je poněkud dále.
Nasoukal jsem se do patrového vagonu a užil si aspoň neobvyklý zážitek pohledu z výšky..

Spoj přijede asi ve 20.44 do Kolína, kde je již připravený vlak do Mělníka a Ústí nad Labem ( tato spoj jede dokonce až na hlavní nádraží v Ústí a nikoliv jen na západní nádraží, jako ostatní spoje).
Co bych za to dal, kdyby tento vlak jel už 5. července, když jsem se vracel z Ostravy ( minulý článek). Ve 21.15 mi to tedy jelo na Mělník, kde je to nějak ve 22.20. Aspoň, že nejsem doma zase až v půlnoci.

Kdo by jen řekl, že v Jihlavě strávím 5.5 hodiny, a že zpět nepojedu také 2.5 hodiny, ale díky čekání apod. 4.5 hodiny.

I tak je však dobré cestovat, poznávat, jak je to jinde, učit se, bystřit si mysl při řešení situací. To bych doporučoval všem, kteří rozhodují o důležitém dění ve městě a ne se jen vozit autem. Mnoho odpovědí a námětů totiž najdeme právě na těchto cestách.



Netradiční pohled do patrového vagonu.


středa 11. července 2018

Ostrava je zajímavé město. Terakotová armáda císaře Čchina a krásná ZOO. Pohodový výlet na jeden den.


Není nic snadnějšího, než jet do Ostravy. Samozřejmě na Jízdenku na léto. Když zvážíte, že do ní investujete 1 190 Kč ( varianta 14 dní) , tak ji máte za jeden výlet prakticky splacenou. Běžný lístek by vás totiž stál z Mělníka do Ostravy přes Kolín na zákaznickou jízdenku bez slev 459 Kč a přes Prahu 632 Kč. Nezjišťoval jsem tedy takzvané výhodné jízdné mezi vybranými velkými městy, které jsem tu v jednom článku zmínil. Mám na mysli ten případ, kdy paní jezdila roky nejkratší cestou  z Liberce do Zlína přes Hradec Králové, než zjistila, že je to levnější přes Prahu.



V posledním vlakovém jízdním řádu, se událo mnoho změn. Nejprve si však řekněme, co bylo motivací k výletu. Reklama v televizi. Pak jsem to již jen doladil.

http://www.chinese-emperor.com/ostrava/

Odjížděl jsem 5.7. v 5.32 do Kolína, kde jste v 6.39. Dříve tu jezdil vlak jménem Landek, ale tentokrát mě odvážel v 7.02 přímo do Ostravy Ex 113 tažený lokomotivou PKP ( Polské dráhy), který jel přes Ostravu a Krakov do Varšavy. Byl kupodivu nacpaný, ale jak už to tak bývá, tak v Pardubicích se to vždy uvolní.

Zapomeňte na čas. Vlak to maže 155 km/ hod, což poznáte jen podle toho, že vám auta na souběžných rychlých silnicích ani trochu nestačí. V Pardubicích jsem si sice sedl, ale nějaká velká skupina turistů, se tam dožadovala rezervace, což jim zabralo snad 30 minut. Pořád hledali čísla, která mají být jejich a občas docházelo k výměnám na místech, což mě také později potkalo.


Lidé mají ale hodně nálady vepsáno ve tváři a zhruba odhadnete, kdo je komunikativní a kdo ne. Aniž bych se rozmýšlel, kdo ke komu patří, tak jsem popošel uličkou a začal si vyprávět s jedním ze sedících turistů. A protože se tam všichni znali a hlučelo to tam, tak se docela smáli tomu, že člověk ,,vyhozený" ze sedačky, se vlastně baví úplně v pohodě s příslušníkem skupiny, která ho vyhodila.

Moc jsem toho ale nenastál, protože jedna dvojice později vystupovala a nějak to tak dopadlo, že jsem zcela náhodou získal místo vedle muže, se kterým jsem se bavil především a dokonce u okna :-). V Přerově, se se mnou mnozí rozloučili, popřáli jsme si vzájemně šťastnou cestu i hezký výlet, a pak jsem měl možnost si konečně také odpočinout od rozhovorů a pustit si internet.

Ostrava mě přivítala v 9.46  krásným železničním nádražím a mají tady nad kolejemi podobný tunel, jako je v Regensburgu. Hned u nádraží můžete vidět takovéto trolejbusy i tramvaje.




Pak jsem si to vyšlápl Nádražní ulici podle jednoho krásného kostela ....


...., až jsem došel do tamního IC pro suvenýry, odkud to již nebylo do tzv. Trojhalí Karolína daleko.


Trojhalí Karolína slouží k výstavám.  V 11.40 jsem došel na místo, kde jsem pokladníkovi na vozíčku zaplatil 150 Kč vstupného a optal se ho na návštěvnost. Ta byla prý různá. Pátý den výstavy tu bylo tolik lidí, jako za první dva červnové dny výstavy ( asi od 26.6.) dohromady.

Nevím, zda mám vůbec nějaké oprávnění tady zveřejňovat třeba i jen jednu fotku terakotové armády, tak to raději nebudu pokoušet. Co z toho ? Na blogu vše myslíte dobře, vidíte to jako propagaci, za kterou by měl být jiný rád, a to jak propagovaný, tak čtenář, který je potenciálním návštěvníkem akce, a přitom je kolem toho kolikrát neuvěřitelný poprask. Politikaří se v televizi, politikaří se v médiích a dokonce už i  v různých facebookových skupinách, kde někdo rozhoduje o tom, co se tam má propagovat a co ne. Zvláštní.


Na výstavě jsem strávil hodinu, běžel tu také dokument v délce 50 minut, mohlo se fotografovat, a mohli jste pro zábavu třeba i ze sebe udělat terakotového vojáka. V závěru výstavy si mohli lidé odnést i suvenýry o různých velikostech. Výstava probíhá po celý červenec a  v srpnu.

Dokument jsem celý ani neviděl, protože jsem chtěl navštívit ještě místní ZOO ve Slezské Ostravě za řekou Ostravicí a projít se zajímavými kouty města, kterými vás vede značka poznávacího okruhu.


Také v Ostravě najdete vodní prvky a nedaleko řeky Ostravice, se nachází obrovský aquapark, který byl ve 29 stupních nacpaný k prasknutí.


Najdete i mnoho připomínek důlní činnosti.



Jsou tu různé památky, jako kdekoliv jinde ....


.... a představa, že jde o špinavé zaprášené město je jen starý letitý mýtus.


Přes Ostravici vede i takovýto krásný most. Most Miloše Sýkory.


Také řeka Ostravice je spíše potůčkem a ani se nechce věřit, kam až může vystoupat hladina. Nábřežní zdi tu rozhodně nejsou nijak nízké.


Ostravu osvobodila armáda SSSR, a jak vidno, tak se tu nikdo neukvapil a nepospíchal s historickou památkou do sběru, ani ji neposlal do vojenského muzea, ani ji nenatíral na růžovo. Díky tomu má Ostrava krásný tank, který patřil technicky k nejlepším tankům 2. světové války, jak píše jeden západní autor ve své knize o tancích a bojových vozidlech 2. světové války.


Tank najdete přímo proti mostu Miloše Sýkory, na který vás přivede z centra Moravské Ostravy ulice 28. října.


Na začátku Slezské Ostravy mě zaujaly tyto řadovky.



A zase ty bývalé doly.

Často jsou u těchto pozůstatků i informace.

Naučná stezka potom vede údolím Burňa, kudy se mělo dojít na populární Haldu. Jenže tu bylo později hrozné značení, horko, nějak se to tu i klikatilo, a tak jsem to vzal co nejdříve na silnici vedoucí k ZOO.



Ostravská ZOO mi připomínala trochu Liberec, ale mají zde skoro u každé atrakce občerstvení s posezením.


Dětská opičí dráha.


Tak aspoň několik foteček z mých asi 255 fotek toho dne.








 V ZOO jsem byl od 13.45 do 16.20, a pak mě čekala pohodová cesta směrem dolů k řece a k vlaku.


Opět stavba, jakou ještě na Soutoku nemáme :-).


Silnici překlene taková lávka pro pěší, za níž je krásné rozhledové místo. Vidíte pod sebou celé obrovské město, až po horizont.


Koukáte až na Slovensko, podobně, jako z Českého Těšína .
http://soutok.blogspot.com/2015/08/na-navsteve-v-ceskem-meste-kde-ulice-i.html

Pod vámi jsou i slavné Bazaly. Koukáte na stadion Baníku, kde se však nyní nehraje.


Pomalu jsem se skutálel dolů k řece ....


 a objevil jsem i krásný velký park, který mi připomněl pražskou Kampu.

V 17.20 jsem tedy došel v docela teplém počasí na nádraží ČD, odkud mi jel v 18.14 vlak Ex 113 do Prahy. Samozřejmě zase z Varšavy :-), ale tentokrát to šlo. Seděla proti mně nějaká Vietnamka a přistoupil i nějaký domorodec. Vytáhl jsem internet, ale nešlo to. Dozvěděl jsem se od mladíka, že v kupátkových vozech to prý nechodí. Nebyl jsem si jistý, jak to je s tou přípojí v Kolíně a ještě štěstí, že jsem si to chtěl zkontrolovat. Řešil jsem to s kolegou v kupé i po telefonu, ale internet mi moji spoj z Kolína nepotvrdil.

Nakonec se zjistilo že spoj jezdící z Kolína ve 21.15, která je ve 22.15 na Mělníku jezdí až od 8.7. Jenže, ono bylo teprve 5.7. No, co dodat ? Proč to nemůže být už aspoň od začátku prázdnin, když už to nejezdí po celý rok ?

Musel jsem tedy až do Prahy s příjezdem ve 21.35 ( ve skutečnosti asi ve 21.42), a pokračovat ve 22.48 klasicky domů, abych přijel před půlnocí do Mělníka.

Co dělat ve vlaku ? Ostravák vystoupil v Olomouci u holky, sluchátka pro poslech písniček jsem nechal doma,internet  v kupé nešel, čtení jsem si také žádné nepořídil, tak co teď? Přistoupil nějaký hnědý cizinec v kloboučku a stevard mu pořád nabízel nějaké jídlo a nápoje. Pořád jsem mužíčka okukoval a přemýšlel jsem, zda mám do toho jít, či ne. Ukázalo se, že se jedná o studenta  nějaké větrné energie, který bydlí v Texasu a učí se česky. Doma mluví španělsky, dorozumívá se anglicky a v ruce držel učebnici našeho jazyka ze španělštiny.

Rozhodl jsem se, že budu aspoň trochu užitečný a učil jsem ho chvíli českou fonetiku :-). Byl moc rád, protože potřeboval slyšet češtinu a porovnával si své znalosti se správnou výslovností našich slov. To mě však dlouho nebavilo, tak jsem se později zase posadil na místo a prohodil jsem směrem k dívce větu ,, Oh, it's a long way isn't it ?" A chytla se. Ukázalo se, že jde o dívku z Koreje, která však žije v New Yorku a je ovšem na výletě.

Když jsem ji řekl, že určitě jede z Krakova, tak s překvapením přitakala. Řekl jsem, že určitě také navštíví Český Krumlov a Kutnou Horu. Zasmála se, a že prý již opravdu byla i v Českém Krumlově. Nakonec jsem ji nějak vysvětlil, že se sem jezdí ze světa za hlavními památkami UNESCO a vzpomínal jsem na Číňanku, která žila ve Francii a potkal jsem ji asi o Vánocích 2013 v Kutné Hoře.

Máme tu také někde článek o tomto krásném městě. To jsme však již byli v Praze a byl čas, se rozloučit a popřát si šťastnou cestu. Tak mi nakonec ta cesta vlakem trochu utekla, ale rozhodně bychom neměli vybavení do vlaku podceňovat, i když jde jen o 4 hodinky jízdy.