pondělí 1. května 2017

Velká fotogalerie z Vrbna,Zelčína, Hořína i od komor. Zaměřeno na zoopark.


Jak jsem v minulém článku již napověděl, tak jsem prvně letos nasedl na jízdní kolo, protože bez prvních kratších jízd ani není myslitelné, se hned vypravit na trasu dlouhou 50-80 km. A nápadů je plno.
Od Nového mostu jsem to tedy vzal přes Brozánky po silnici do Vrbna, kde jsem chtěl původně odbočit na cyklostezku a vzít to podle bobřích ohryzů ke komorám.


Jenže se mi na cestách občas stává, že si něco rozmyslím, a tak jsem ještě přidal Zelčín. Ve Vrbně jsem však opět neopomněl obdivovat místní kostelík ( kostel Povýšení Sv. kříže) s krásnými slunečními hodinami, erbem s husou a malým hřbitůvkem.


Zelčín, to je svět přírody a oddychu. Myslím, že je tady zbytečné cokoliv komentovat a snad udělají obrázky radost i dětem, a přinesou motivaci k návštěvě. Počasí se dnes opravdu vydařilo. Snad netřeba dodávat, že restaurace U Bedřicha měla kšeft, bylo tu množství kol i aut a na své si přišli i drobní podnikatelé. Prodávala se tu například cukrová vata, spousta dalších cukrovinek a ani nevím, co bylo v nabídce u druhého stánku. A vlastně byl z boku i stánek třetí. Píšu to proto, že to je přesně ukázka toho, co se snažím celou dobu veřejnosti v Mělníku vysvětlit. Když někam lidé začnou masově jezdit za nějakou atrakcí, zvedá se prosperita a atraktivita místa celkově.















Pokračoval jsem ze Zelčína po panelce kolem horkovodu k Vltavě a nestačil jsem se divit. Zprava vyrazil nějaký automobil a ani jsem mu moc nevadil. Náhle spatřím vyasfaltovanou cestu, která snad musela vést do Chramostku a asi 300 metrů ode mne u ní stála skupina lidí a pouštěla si nějaká motorová letadélka.


Dojel jsem k Vltavě a nechal jsem na sebe působit její krásnou atmosféru v těchto končinách. Vždyť tu člověk není prvně a má projetou každou vesnici i leckterou polní cestu..



Nemohl jsem opomenout, se zastavit i mezi dvěma tůněmi přímo ve Vrbně. Přesně ze směru, odkud jsem přijel, stojí dnes vpravo umělá protipovodňová hráz. Právě tím místem udeřil v roce 2002 smrtící živel.


Jak jsem se zastavil, už se kolem mě prohnal jeden mladý tatík s děckem a já musím říci, že těch cyklistů tu bylo dnes, jako na Václavském náměstí, ale všichni jsme měli radost a dobrou náladu z této krásné aktivity v hezkém a jen mírně polojasném dni.


Jak dalece pokročily bobří ohryzy za ty dva měsíce, co jsem tu asi nebyl, tak to si netroufám vůbec říci. Nehledě, že bych musel porovnávat fotografie. Myslím však, že je vše nezměněné a bobří kolonie tu ještě není trvale usídlena, jako údajně v Roudnici nad Labem. Ostatně, před dvěma měsíci jsem tu dával odkaz na článek, který napsal člověk, který se rozhodl, že stůj co stůj bobry vyfotí a vy již víte, že mu to dalo mnoho úsilí a spotřeboval velmi mnoho času. Ten strom na obrázku výše však vypadá, jako kdyby získal ještě jeden ohryz výše a nějak si jej nepamatuji.




Zpestření jsem zažil na komorách a bylo nás více.


Ne náhodou si režisér filmu ,,U mě dobrý" zvolil na konci tento záběr. A toto plavidlo z Prahy, je jako-by z toho filmu :-).


Rozdíl hladin je snad 7 metrů, jak jsem někde četl a je to neuvěřitelná rychlost, s jakou byla menší komora odpuštěna.

Pro představu jsem udělal tuto fotku, kde vidíte ten rozdíl.



Právě tady za zády je ta mapa, kde najdete obrázky s technickými stavbami, jako jsou komory v Hoříně, nebo špýchar v Malém Újezdu a další .Pokud vás obrázky z mé první letošní cyklovyjížďky k něčemu inspirovaly, tak je to dobře a budu samozřejmě rád, když mi zase pěkně roztočíte počítadlo sledovanosti. Hned se mi půjde druhého lépe do práce :-)).

neděle 30. dubna 2017

Když na Blatech zaprší, stojí to za to. Nový most, Polabský mlýn a dům na Pšovce dnes v poledne. A troška romantiky.


To jsou spojovací ulice na Mělníku-Blatech v 21. století.

Potkal jsem se včera na mělnickém vlakovém nádraží s člověkem, kterého znám přes 40 let. Jarda Havel nedávno poskytl  Mělnickému deníku fotografii i materiál na článek .... http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/oprava-propojek-na-blatech-je-zatim-nejista-20170306.html

Měl radost, když jsem mu řekl, že jsem článek četl, ale trochu zalitoval, že v článku nebyly dvě fotografie, kde je krásně vidět, jak to dnes vypadá na Blatech v těch spojovacích uličkách, když tu jen trošku zaprší. Samozřejmě, že i občané této čtvrti si pochopitelně všímají, do kterých městských čtvrtí jdou investice na opravu všech komunikací, a kde se investuje jen do těch hlavnějších ulic.

Sám mi řekl, že už by mu to mohlo být prakticky jedno, protože u nich je ulice O.K. , ale rozhodně jde prý o zajímavé záběry a určitě je originální i to, že tu stále máme ve 21. století ještě ve městě takovéto prašné ulice.
A skutečně, je pravda, že neprocházím při svých toulkách Mělníkem samozřejmě všechny ulice :-), ale takovýchto míst má naše město již opravdu jen velmi málo.

Nabídl jsem mu, že fotografie z rodných Blat rád zveřejním a tímto tak činím. Díky za velmi flexibilní dodávku :-))! Jak to tady asi vypadá, když skutečně prší několik dní ?
Kdybych byl Josef Lada, tak bych tu psal, jak jsem s oblibou brouzdal, jako kluk teplými kalužemi a dělali jsme rybníčky, ale to by mi u dospěláků asi neprošlo, co :-))?


Také jsem tam potkal Martina Klihavce ( kronikáře města), který mi dal zase pěkný typ na zajímavé sledování jednoho místa. Ostatně, nějak jsem dnes cítil, že by vůbec nebylo od věci konečně letos prvně vytáhnout jízdní kolo, trochu potrénovat a v úvodu objet všechna ta veřejností  sledovaná místa.


Než však začnu s dneškem, tak se ještě vrátím k včerejšímu dni. Nedalo mi to a byl jsem asi 20 minut čistě ze zvědavosti na Vinné noci. Trošku mě svádělo tu něco pro web fotografovat, ale řekl jsem si, že tentokrát ne. Tuto aktivitu rád přenechám Mělnickému deníku, který dělá obvykle z akce hezké detailní fotky a jistě i se souhlasem dotyčných osob.

 On je ostatně rozdíl, když fotíte lidi, kteří jsou něčím zaměstnaní a do něčeho na akcích zabraní, a když fotíte především mladé lidi, kteří popochází se skleničkami s vínem v ruce, vnímají okolí a hledají přátelé. Těm se rozhodně nebude líbit, aby je někdo cizí, ze zcela neznámých důvodů fotil, a krom toho se na Vinné noci v Mělníku s vyjímkou několika málo soukromých fotografií nikdy téměř nefotí. Také proč, když tam třeba není ani žádné kulturní číslo :-)?

 Věřím, že se zejména těm mladším líbila,  Osobně  nejsem zrovna nějaký ctitel vína, ale občas si sklenku dám. Včera a dnes jsme měl doma červené  http://www.ovine.cz/web/structure/recenze-vin-33.html?do%5BloadData%5D=1&itemKey=cz_1295 , ale byly časy ,kdy jsem na oslavách pil i mělnická bílá vína.


A tak jsem dnes nejprve fotil tento šedivý klenot poblíž kruhového objezdu na Pšovce. Pokud to nevíte, tak půjde konečně k zemi. Neuvěřitelné! Hodil jsem pohledem na bývalé kino Pšovan, které je dnes asi soukromou budovou a také jsem přemítal o tom, zda se také někdy v rámci DED třeba podívám na ty třetí velké mělnické sluneční hodiny v katastru kláštera obutých augustiniánů, nebo případně na další zajímavé budovy zde.

 Naposledy jsem se sem dostal někdy v dětství, když se tu na území SOU potravinářského konalo nějaké sportovní zápolení. Stejně je zajímavé, že všude, kde se zrušily internáty a školy ( ale i dětská nemocnice v Macharově ulici), tak tam ty budovy už skoro 30 let po revoluci chátrají. Nebo se mi to zdá ? Pokud ano, tak mě opravte.


Pak už moje cesta vedla na Nový most ( Budeme mu tak říkat jménem, jak se na název v mapě sluší,co :-)?)
Jednou jsem tady dostal vynadáno, že prý docela hodnotné dokumentární fotografie degraduji neodborným textem. Udělám dotyčnému radost a komentovat to dnes  nebudu.


Časem uvidíme, co se bude dít dále.


Hned jsem zajel odtud k Polabskému mlýnu, který je ve vlastnictví pana Fialy. Ten dal tuším v loňském roce zrekonstruovat špýchar v Malém Újezdu. Špýchar dnes patří mezi hodnotné technické památky území Kokořínska  a Ralska. Které to jsou? Můžete si je například prohlédnout v Hoříně na mapě, v místě kde se odbočuje vlevo k protipovodńové zdi a dále komorám. A možná i jistě někde tady na netu:-).

Zdá se, že oproti loňskému roku je tu pochopitelně tedy setrvalý stav, protože  zemědělské práce a rekonstrukce špýcharu měly pochopitelně přednost.


Řekněte sami, není to romantický kout města ? Zde říčka Pšovka mezi klášterem a uzavřeným mostíkem u bytovek na konci Čertovské ulice.


Chtěl jsem dnes vidět Nový most i z druhé strany a naskytla se mi takováto representační pohlednice.
Při přejíždění ,, Starého, či Strakova mostu" jsem si připadal, jak za dob svých školních let :-). Raději jsem autům ve vozovce vůbec nepřekážel. Ten si tedy nyní užije. Připomínám, že v roce 2002, se rozhodovalo z důvodu vysoké hladiny Labe o jeho odstřelu, neboť voda již škrtala o mostovku a hrozilo, že se mnohatunový kolos ,,utrhne" a vydá se po rozbouřené hladině páchat obrovské škody.


Tohle se neokouká. Až se zase budete někdy vracet po krásné a předlouhé  Labské cyklotrase, tak tento obrázek uvidíte zvlášť rádi. Mimochodem, jen tady na Soutoku je vlastně popsána cyklotrasa od Drážďan až pod Mělník.

Na druhé straně mostu vlastně probíhá to samé, což jsem tak trochu tušil předem.


Prohlédněte si tedy několik obrázků, které nechám bez komentářů.


Tady ještě jeden doplním. V diskusi se říkalo, že je to čekání ve směru do města delší. Oni si s tím někteří řidiči poradili tak, že když mají kolonu před sebou ještě na dostřel, tak šlápnou na plyn a kašlou na barvu.


Zastavím se až u pěkné kapličky v Brozánkách. Je to kousek od města, a přece je to mimo všechny důležité cesty. Ještě dnes zde však najdete starou odbočnou silnici, která odtud v dobách, kdy měl Mělník jen jeden most ( do roku 1993) vedla na Cítov. Dnes po několika desítkách metrů končí.


Zvon ve zvonici nese letopočet 1947. Opravdu krásná stavba.

Moje cesta pokračovala odtud po silnici do Vrbna, navštívil jsem Zelčín, kde jsem fotil třeba i pro děti zvířátka a podle horkovodu a Vltavy jsem se vracel domů. Viděl jsem řadu pěkných věcí a zkoušel jsem zachytit i atmosféru v Zelčíně, ale to možná příště, pokud se budete chtít podívat.

sobota 29. dubna 2017

Polední sobotní Mělník: Vlak Karel I . Zemřel loděnický harcovník Jan Fabián. Sláva U Beníšků? Koše ve strouze.


Když jsem tak přemýšlel, jaké foto dát na úvod článku, tak bylo jasno, ale začít musím bohužel něčím úplně jiným.


Je určitou ironií osudu, že zrovna nedávno jsem šel  na svém výletě do Liběchova  kolem ,, motobaru" na Pšovce, kde můžete ve výloze spatřit bleděmodrý  stroj Jawa 005 ( řečený Pionýr). Ten sem zřejmě daroval dle mé domněnky jeden ze dvou organizátorů srazu bývalých loděnických zaměstanců pan Jaroslav Tovara a vždy mi připomene krásnou chvíli našeho společenského života.

Psal se rok 1997 a po kolejích ze Mšena, se řítí od Mělnické Vrutice přes Velký Borek k Mělníku v rámci oslav 100 let trati Mělník-Mšeno-Dolní Cetno parní lokomotiva. Je to obrovská euforie. Lidé z domů a zahrad nám mávají, mašina píská a podle vlaku jede hrdě  zmíněný stroj řízený Jardou Tovarou, který v ruce třímá větrem rozvinutý prapor České republiky. Všichni se usmívají a rodí se nesmrtelná vzpomínka v myslích některých účastníků.

Druhým spoluorganizátorem loděnického srazu je člověk, který si mě osobně získal svým přístupem k životu, byť se naše zdejší osudy jen tu a tam potkaly. Pan Fabián byl člověk nesmírně energický s úžasnou schopností rázně organizovat věci a smyslem pro humor i pro určitou lidskost. Kromě toho mu nebylo cizí ani v 80 letech (!) provozovat výlety s cestovními kancelářemi, nebo se dokonce účastnit turistických akcí, jakými byly například Zimní přechod Nedvězí. Jeho úžasná energie a vitalita může být vzorem života všem seniorům v důchodovém i předdůchodovém věku, pokud jim zdraví slouží.

Byl to opravdový bojovník, ale bohužel svůj  poslední boj o život ve svých krásných 87 letech prohrál. Osud mu poděkoval za svůj životní přístup rychlým koncem. Závěrem mi nezbývá, než popřát příbuzným upřimnou soustrast ( jistě i za vás některé čtenáře) a na poslední cestě poděkovat člověku, který mě svým přístupem k životu dokázal fascinovat.

Zemřel v úterý ráno 25. dubna ve věku 87 let. Poslední rozloučení se zesnulým se koná ve čtvrtek 4.5. v 11 hodin v obřadní síni na Chloumku , jak je patrné z úmrtního listu.


A teď už tedy pojďme k veselejším věcem, neb v životě se střídá smutek s radostí a obráceně. Už jen ze zvědavosti jsem se asi v 11.30 dopravil na vlakové nádraží v Mělníku, kam vede každoročně výletní cesta zvláštního vlaku Karel I. v rámci programu akce ,, Audience u císaře Karla I." v Brandýse nad Labem.


Před příjezdem vlaku se zdálo, že se tu ani nic zvláštního dít nemá. Mělničtí to tak nějak bojkotovali, protože vědí, že jim asi Soutok stejně pravděpodobně dodá obrázky :-) a mnozí se těší hlavně na ten 13. květen, kdy pojede pára z Prahy do Mšena a otevře se tak slavnostně turistická sezona. Nicméně vás musím upozornit, že v našem největším železničním muzeu v Lužné u Rakovníka otevřou ve stejný den akcí ,, Den s párou" svoji muzejní sezónu a na točnu vyjede množství parních krásek od nejmenších mašinek, až po majestátný modrý rychlíkový Albatros. Věřím však, že naprostá většina z nás zůstane věrna dění v okolí města.


Po příjezdu vlaku, se z jeho útrob vyvalilo takové množství lidí, že se to zkrátka jenom tak nevidí. Téměř okamžitě došlo k odpojení lokomotivy a jejímu připojení na druhou stranu vlaku. Vlak meškal ve stanici necelou půlhodinku, kterou řada cestujících využila k jistému protažení údů na mělnickém nádraží.


Chvíli jsem dokonce přemýšlel o tom, zda by naše město tohoto příjezdu vlaku do Mělníka do budoucna nedokázalo nějak využít, ale o tom jsou časté diskuse, které kritizují, že Mělník nedokáže návštěvníky našeho města prostě vůbec využívat. To ještě v dnešním článku uvidíte.


Lidé- zájem- prosperita.


Vždy chci vyfotit jen pár snímků a stejně nikdy neodolám.


Pořád jedno a to samé.


Ještě štěstí, že lidé stárnou, a pro někoho je to nové, nebo prostě jen stále krásné, či zajímavé :-).


Odkloněný byl i vlak, který převážel automobilové výrobky do Německa.


Průvodčí vyzýval několikrát cestující, aby si již nastoupili a mohlo se jet zpět.


A tak vyjel vlak v pravé poledne opět do centra slavností.


Dlouho jsem již nefotil žádná milá zvířátka, tak se pokochejte. Vzpomněl jsem i na bobry u Vrbna, ale letos je to počasí hrozné a brání mnoha aktivitám.





Když už jsme tak u té vody, tak se musím zmínit o jednom nešvaru, který se nám v Mělníku neuvěřitelně rozrostl. Tak vypadají po čase nákupní koše firem Tesco a Kaufland, které běžně končí v říčce Pšovce a někdy jich vidíte ve strouze i několik. Nevím, co dělají ti, kteří mají na starost monitorování parkovišť u těchto obchoďáků, ani pochůzkáři z řad MP, ale koše nikomu očividně nechybí a struha také nikoho nezajímá.


V poslední době, se na netu rozhořely zase diskuse na téma Amerika a Karlovo náměstí. To je nádhera co ? Mimochodem, celý vyfocený spodek tohoto obchoďáku na Pražské ulici vypadá, jako podnikatelsky opuštěný. Je za tím vysoký nájem, nezájem podnikat, nebo neschopnost vymýšlet aktivity, které by sem někoho lákaly ?


Ano, můj článek, by se dal nazvat, jako téměř polední vydání :-)))).


Vita pulchra est. Život je krásný. -Jen když vám nic není a můžete si dělat, co chcete :-)). Někdy jsme tak nenároční, že nám stačí i jen volný den :-).


Že by v restauraci U Beníšků už místo 17. hodiny začali zase otevírat na poledne na obědy ? Když tam vidím ty motocykly s německými SPZ, tak bych spíše věřil, že jde o nějakou dohodu po internetu.
Nelíbí se to snad někomu ? Stěžuje si někdo, že snad mělnické restaurace otevírají nejdříve v 15 hodin i v sobotu, jako někde na vsi ? A jsme zase u toho propojení věcí a věty .. vše souvisí se vším".

Myslíte si, že z místních mělnických lidí se najde pro mělnické restaurace dostatečná klientela, která je uživí ?
Samozřejmě, že mají zájem hlavně o turisty a ještě lépe o ty movitější turisty. Když je sem není schopné dotlačit město na základě turistických atrakcí ( podzemí), tak si je pozvou sami. Mimochodem, v květnu hodně jezdili motorkáři z Německa na Kokořín, a to i v čase socialismu.

A teď se můžeme zase rozčilovat, že zámek už dávno není cenami pro normální lidi a klidně si na tři dny v týdnu zavře. Je to začarovaný kruh a i fakt, že zřejmě hromada lidí obědvá doma, nebo v cizích místech na cestách. Mimochodem, poslední díl Básníků byl moc pěkný a jistě jste mnozí poznali interiér restaurace U Beníšků.

 Tak-že kritizujme úroveň našich restaurací i možnosti kvality určitého posezení ( posezení u řeky, nebo na tichých zahrádkách ve dvorech, či v parcích), ale zkusme hledat pohled i z jiného úhlu. Mimochodem, nikdy jsem nepochopil, proč třeba lidé nechodili do krásné restaurace, jakou byla bývalá Pojišťovna, která umožnila docela pěkné posezení na terase s výhledem do parku. Jinak si obdobné posezení s určitým kontaktem na park dovedu představit i na Karlově náměstí.

Nakonec jsem přidal ještě několik fotek z Vídně, kde se mi líbí to krásné venkovní propojení parkové zeleně, posezení, historických budov i kultury.