sobota 3. prosince 2016

První prosincový víkend se nese ve jménu romantiky.( Fotogalerie) Mikuláš nově a malý dárek.


Milí čtenáři, celá řada článků i diskusí vzniká proto, že někdo není s něčím někde spokojený. Jednou kritizujeme dopravní situace ve městě a balisety, podruhé to může být veřejná doprava mezi Mělníkem a Prahou, pak přijde situace, kdy nás může nažhavit už druhý večer netekoucí teplá voda a příště, se budeme třeba rozčilovat nad tím, že neseme odpadky a není to pro plnost kontejnerů a popelnic kam vysypat.

Kde ten původ občasné zloby jen vzniká ? Není to také tím, že je od nás vyžadována co nejlepší práce i s určitou flexibilitou, a proto jsme určitým způsobem nároční k okolí ? Vždyť to není tak dávno, co jsem se v jednom článku zmínil, že měsíčník Mělnická radnice za měsíc listopad po mnoha měsících  opět nedorazil a musel jsem čerpat informace z webu. S měsícem prosinec je to podobné, ale dnes jsem nové číslo dostal od těch, kteří už jej v jiné lokalitě dostali a přečetli si ho.

Docela mě tam na straně číslo tři  ( po rychlém nahlédnutí) mile překvapila jedna věc a vzpomněl jsem i na diskusi na Mělníčku. Kritizovaná železniční doprava je tam popsána, jako časově srovnatelná s dopravou autobusovou a dokonce se tam píše, že bude řada železničních spojů jezdit i o víkendech. Snad jen nebyla zatím vzata na zřetel ta úvaha, že přímé spoje do Prahy by mohly jet i dříve, než až v 6.31, ale to vše může přijít jednou zrovna tak, jako přišel ten půlnoční vlak z Prahy, po kterém jsem v minulosti z turistických i společenských důvodů v cestovních článcích tak trochu volal. Autobusy ve směru na Roudnici nad Labem dnes řešit nebudu a ani nevím, zda půjde i o víkendové dny :-).

Poslední dobou ke mně dorazillo plno tištěných médií nabitých různými zajímavostmi, které jsou buď novinkou, nebo třeba jen milou připomínkou čehosi krásného či zajímavého. Ať tak, či onak, dělá to člověku určitou radost. A co Soutok ?

Měli jsme dnes takový nádherný den, obloha hrála barvami, Vánoce již promlouvají do našich starostí i představ, a tak jsem udělal několik takových snímečků, se kterými jsem se moc nepáral ( vedlejší produkt mé dnešní náplně), ale snad vás pohladí a uznáte, že žijeme v pěkném místě. Mimochodem, koukal jsem dopoledne, jak jste sledovali díky včerejšímu televiznímu Vánočnímu Kameňáku v hojném počtu článek z natáčení ( únor 2015). Snad jen lze říci, že Mělník má prostě něco do sebe.

Kdo máte doma ještě malé děti, tak třeba užijete s blížícím se Mikulášem reklamu na mém posledním snímku, a pak tu mám úplně nakonec takový malý dárek. Chcete se trochu projet vlakem z interiéru svého domova a nic neplatit ? Není nic jednoduššího a aplikace, se stále rozšiřuje.... http://pohledzvlaku.cz/
Naše trať z Nymburku do Ústí nad Labem-Střekova je prý v přípravě. Informaci jsem načerpal z časopisu ČD pro vás, kde samozřejmě nechybí pozvánky na adventy v blízkém zahraničí a reklama na relativně levný výlet nočním vlakem do Švýcarska.














čtvrtek 1. prosince 2016

V RMM probíhá dlouhodobá výstava Vánoce 50. a 60. let. Fotogalerie ze zahájení výstavy.




Vánoce 50. a 60. let můžete prožít v Regionálním muzeu Mělník
23. 11. 2016 – 8. 1. 2017


Slavnostní zahájení výstavy Vánoce 50. a 60. let v Regionálním muzeu Mělník připomínalo film Pelíšky Jana Hřebejka. „Vánoční“ atmosféra trhů děda Mráze a dárků v podobě, pletených svetrů, ponožek a ložního prádla dýchlo na návštěvníky v žertovných scénkách ze života. Víte, čemu se říkalo šedý mor? Vzpomínáte na dederonku, šusťák, umakartový nábytek nebo remosku? Jedl se kapr obalovaný nebo „na modro“, kdo si mohl dovolit koupit televizi a co ještě se všechno dalo najít pod stromečkem? Přijďte se potěšit dnes již naštěstí úsměvným pohledem na naznačené kulisy mělnických trhů dědy Mráze a do interiérů 50. a 60. let minulého století.


Předměty ze sbírky Regionálního muzea Mělník na výstavě doplňují dobové plakáty a fotografie ze SOkA Mělník, vánoční pohlednice ze soukromé sbírky PhDr. Jiřiny Hánové a řada fotografií zapůjčených z rodinných alb.

Na děti čeká tradičně řada interaktivních úkolů např. oblíbené oblékací papírové panenky, puzzle s kvízem, motání vlny, malování, či vyrábění cenovek…

RMM


neděle 27. listopadu 2016

Firma Šnajdr prodělala náročný víkend plný havárií. Chlapi toho měli dost.



Milí čtenáři Soutoku, stává se někdy, že se člověk stane svědkem nepříjemné události, která se týká i jeho a to se celkově promítne i díky náladě, dlouhodobějšímu stavu věcí a neinformovanosti médii do určitých úvah. On má každý nějakou tu práci, někam spěchá, nestuduje příčiny a někdy to nadělá nechtěně rozhořčení.

V minulém článku jsem se zmínil o havárii horkovodu u koupaliště a v důsledku spěchu, neinformovanosti místních médií, špatné nálady a dlouhého výpadku teplé vody i topení jsem se mylně domníval, že se na opravě zřejmě nepracuje. Podařilo se mi nyní získat reakci samotného majitele firmy, který mi vysvětlil, že chlapi dělali co mohli a navíc byl tento víkend na havárie bohatý. Mimochodem, domníval jsem se, že firma provádí pouze stavební práce ( i vyhrabání výkopu) a vlastní opravu třeba provádí někdo jiný.

Asi by tedy bylo správné naopak napsat, jakým problémům firma musela o víkendu čelit a panu Šnajdrovi děkuji za informace. Má pravdu, že kdyby člověk věděl, co se kde děje, tak by viděl věc jinak

Než uvedu komentář ( zase nedostatek času), který se mi okopírovaný objeví malý, tak jenom dodám, že havárie nejsou nikdy jednoduchou záležitostí a v továrnách už vůbec. A právě to se stalo v mělnickém cukrovaru, kde je pochopitelně to prostředí ještě mnohem mnohem nebezpečnější, Blízkost vysokého napětí, nebo elektřiny vůbec. Vysoké teploty, nebezpečí požáru, noční prostředí .... to když člověk slyší, tak musí říci, že se nediví tomu rozhořčení, a na druhou stranu oceňuji, že pan Šnajdr má pochopení i pro rozhořčení občana, který je pod vlivem emocí  a v neznalosti momentální situace. Z tohoto pohledu jsou tací zaměstnanci vlastně hrdinové a patří se to ocenit.

,,Teď to vypadá Stando, že ani nevíš jak a docela jsi si naběhl." Nu, kdo nic nedělá, tak nic nezkazí. Je to poučka pro příště. Kdybych psal o vánočním jarmarku, nebo o nějakých dětech, tak bych asi nenarazil, ale to by vás čtenáře asi nebavilo, co :-) ? Prostě být příště opatrnější na emoce i úvahy. Na závěr mi snad zbývá jen popřát, aby chlapi měli těch havárií co nejméně a panu Šnajdrovi přeji hlavně zdraví ( i firemní prosperitu)  a snad se někdy potkáme za zámkem za příjemnější situace. Mám dojem, že jsem Vás tam několikrát viděl :-).

Vámi popisovaná havárie nastala v pátek. Naše společnost nastoupila na odstraňování přibližně do hodiny. Opravám předchází náročné uzavření systému a vypouštění vody (ČEZ Teplárny), což zabere řadu hodin. Je totiž technicky nemožné provádět opravy ve vařící vodě. Na havárii pracovalo do půl noci přibližně 15 lidí. Při zahájení provozu se stala další havárie u cukrovaru, na které se práce zahájili v brzkých ranních hodinách v sobotu.

Chápu Vaše rozladění, které pramení pravděpodobně z nedostatku informací. Jinak by jste jistě věděl, že horká voda v tomto počasí páří (i po odstranění). Stavební práce můžou být dokončeny až po ujištění, že je vše odstraněno.



Mělnické regionální muzeum v prosinci 2016. Troje trhy na výstavišti v Lysé nad Labem.


Máme tu přelomový týden, kdy se nám listopad promění v prosinec a to je čas, kdy obvykle přicházím s kalendáriem akcí RMM. Tentokrát mi to přišlo v takovém šikovném stavu, že si zkrátka kliknete pro zvětšení na první obrázek kalendária atd. Zůstane vám zachovaný nejen krásný originální popis, ale také doprovodná ilustrace.

Dnes jsem ještě přidal odkaz na jedinou akci měsíce prosince na výstavišti v Lysé nad Labem, kterou jsou vánoční trhy. Ty se konají třikrát, vždy od pátku do neděle a nesou názvy Mikulášské trhy, Stříbrné trhy a Zlaté trhy Začíná to 2.12. - 4.12. 2016.








sobota 26. listopadu 2016

V mnohých místech města Mělníka neteče od pátku teplá voda a netopí se.



Aktualizace dne 27.11. 2016 v 0.10 :

S radostí musím oznámit, že v pozdních sobotních nočních hodinách došlo k obnově dodávky teplé vody a tepla vůbec.

článek 26.11. :

Patříte mezi ty domácnosti, kde už druhý den neteče teplá voda a nehřeje topení ? Pokud se podivujete, proč tomu tak je, tak se zdá, že příčina je na obrázku. Všimněte si na obrázcích  především unikající páry patrně z nějaké odbočky horkovodu. Co je však zarážející, je fakt, že firma Šnajdr celé místo provizorně oplotila, odtěžila zeminu z roury, bezpečnostně místo zahradila mříží a vůbec nic se neděje. Snad až do pondělního dopoledne bude takto ze země utíkat pára a lidé budou nadávat, aniž by mnozí tušili, co je vůbec příčinou.

Tak nevím, ale to není havarijní stav ? To nevadí, že uniká pára ? Vždyť jde jen o ty obyčejné lidi, že ano ?! No tak co, tak se nebudou jednou celý víkend koupat, nebo si ohřejí vodu na kamnech na plyn, či elektřinu. A můžou si tím i přitopit, když přituhne a bude jim zima. Vždyť je pořád ještě nad nulou a naše babičky i dědové prý také žili mezi 18-20 stupni. Zvláštní, firma Strabag na mostě v Mladoboleslavské ulici makala ve státní svátek do pozdních hodin, ale tady si pánové klidně udělají volnou sobotu ( a zřejmě i neděli )a nic se neděje.



čtvrtek 24. listopadu 2016

Uplynulo 25 let od smrti krále zpěvu a show.


V pětileté historii Soutoku jsem se k dnešnímu datu ( 24.11.) věnoval třikrát vzpomínce na zpěváka, který je dodnes mnohými pamětníky považován za pomyslného krále zpěvu a show na pódiu. Dnes si však připomínáme významné 25. výročí jeho úmrtí a tak by to chtělo určitě něco napsat.

Nenechte se mýlit titulkem na úvodní stránce seznamu.cz , kde najdete jen video, ale žádné povídání. Ani Soutok však nemá letos nic připravené, protože nebyl čas a ani se mi moc nechce stále dokola omílat známé věci. Ostatně, také díky facebooku https://www.facebook.com/groups/488911344564704/ a vlastní pětileté činnosti je dnes přece jen Soutok známější i sledovanější, než třeba v listopadu 2012, či 2014, a tak nevidím nic špatného na tom, když Freddiho Mercuryho dnes připomenu jedním z těch starších článků prostým okopírováním.

Něco nového však aspoň krátce přidám.
Dnes žijeme v přetechnizovaném světě, kdy si mnohdy vystačíme doma s PC a bez mobilu se nikam nehneme. V 80. letech nic takového nebylo, a když se chtěl člověk pobavit, tak šel do ,, hospody", kde byli kamarádi, hráli se tam stolní i karetní hry a někdy bylo i něco navíc. To už se vědělo, kdy a kde by bylo možné potkat někoho s tahací harmonikou, kdy a kde budou kluci hrát heavy-metal, kde jenom tak hraje hudba z repráčků a kde bude nějaká větší hudební akce. Tou dobou se našli po republice lidé, kteří mnohdy večer doma poslouchali v rádiu hudební stanici rádio Luxembourg ( seriál listopad 2011) a ani jsme o sobě vůbec nevěděli.

Kvalita příjmu byla různá, v zimě lepší a i přes občasný krátký útlum zvuku, kdy se vám část písničky třeba na 10 vteřin doslova vytratila, to stálo za poslech, protože tenkrát měla pop-music ještě co říci :-). Nechci říci, že ta dnešní nemá občas také pěkné, nebo zajímavé písničky, ale každý má vztah hlavně k tomu, co poslouchal v mládí. Ačkoliv, pusťte si mimochodem někdy večer v neděli od 21 hodin 60. léta na Retru (TV) a je to zážitek.


Tenkrát jsem zaslechl skladbu One vision od Queen a to mě tak nadchlo, že jsem to musel natočit na kazetofonový magnetofon a vzít to sebou do klubu ( do hospody :-)) Sice tam byl únik, ale to prostě leckomu vyrazilo dech. Hlavně ten začátek. Za rok už tou skladbou zahajovali Queen v Budapešti konzert, který se dostal i do naší televize. Queen byli po rockových 70. letech a super album The work na vrcholu popularity !

Článek ke 22. výročí:

Freddie Mercury se jmenoval pravým jménem Farrokh Bulsara a narodil se 6. září 1946 na Zanzibaru. Prý zde prožil údajně krásné dětství, ale jeho rodiče byli indští Pársové, jeho otec úředník v koloniální správě a tak se Freddie postupně stěhoval na chvíli do Indie a poté do Anglie.

Tak začíná můj loňský článek o největší hvězdě legendární kapely Queen. http://soutok.blogspot.cz/2012/11/pred-21-lety-skonal-freddie-mercury.html
Ovšem, nerad opisuji a mám tu článek jiný, dnešní a originální.

Kapela  Queen na sebe upozornila prvně hitem Seven seas of rhye v červenci 1973, což je rovných 40 let. Svět však začala dobývat až později svoji slavnou extravagantní Bohemian Rhapsody z roku 1975. Její hity We will rock you a We are the champios se staly sportovními hymnami. K nejznámnějším písním 70. let, pak patří například hity
 Killer Queen, Save me, či Bycicle race. Skupina pak uspěla zejména v USA v roce 1980 se skladbou. Another bitest the dust, ale v Evropě zabodoval prakticky ve všech hitparádách společný duet Freddieho a Davida Bowieho s názvem Under pressure ( 1981). Největší úspěchy Queen však měly teprve přijít. To album se jmenovalo The work a zejména skladby I want to break free, Radio Gaga a Hammer to fall se staly trháky.

To již Queen natočili své živáky z Ria, z Wembley a v Čechách patřil k nejoblíbenějším film Queen v Budapešti, který vlastně obsahoval devadesátiminutový konzert z roku 1986. Zde snad nechyběl jediný hit skupiny, byť i ve zkrácené verzi. A tak si pamětníci připoměli například třeba i majestátní písně Liar a In the laps of the gods. Skupina začínala konzert vždy fantastickou skladbou One vision a končila jej svojí upravenou britskou hymnou. Freddie se později vrhl i na své méně známé solové projekty a s operní španělskou divou Montserrat Caballé, pak nazpíval hymnu olympiády pro Barcelonu s názvem Barcelona.

Prakticky od roku 1986, se však již Queen stáhli z velkých konzertů a vrátili se ke studiové tvorbě. Album The Miracle v roce 1989 bylo opět po delší době společným trumfem Queen i Freddieho, které fanoušci náležitě opěvovali. Kdo by tehdy tušil něco o chorobě slavného zpěváka, který na videoklipech z Miracle vypadá ještě zcela zdráv, ovšem na těch z alba Innuendo ( 1991) je již patrné, že něco není asi v pořádku a zpěvák se doslova ztrácí před očima. I skladba The show must go on je již při pozorném poslechu vlastně procítěna loučením s publikem a vším, co měl zpěvák na modré planetě rád. Freddie zemřel doma v Londýně 24. listopadu 1991. Zbylí členi Queen, pak pořádali na jaře 1992 ještě konzert pocty tomuto zpěvákovi, kde v jejich doprovodu vystupovali slavní zpěváci a zpívali místo Freddieho jejich písně. Po smrti Freddieho, pak ještě vyšlo senzační album Made in heaven, které je plné posledních vynikajících zpěvákových písní na sklonku jeho života.

Aktualizace 25.11. v 17 hodin.

Děkuji za komentář k článku. Zde tedy máme automatický odkaz ...
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/queen-47

Aktualizace 27.11. ve 13.45. :

Stanice, která vysílá jen hudbu Queen: Internetová polská stanice RMF Queen.

středa 23. listopadu 2016

Mělník na starých pohlednicích. Fotoreportáž z vernisáže.


Jak jsem již třikrát psal :-), tak se také stalo. Již v 16.45 byla obřadní síň mělnické radnice zaplněna do posledního místečka a stále ještě přicházeli návštěvníci, kteří hledali nějaké to volné místo, kde by bylo možné postát a nebránit těm, kteří přišli dříve ve výhledu.



V prodeji bylo hned několik titulů, ale nejvíce táhla samozřejmě nová kniha. Vzpomínám si, že kromě loňské knihy, kterou oba autoři ( Martin Klihavec a Josef Kárník) věnovali pohlednicím ze vsí mělnického okresu, jsem také na stole zahlédl krásnou knihu s titulem Liběchovsko na starých pohlednicích a zde již v minulosti zmíněné Dějiny Liběchova od Jana Kyliána. Připomínám, že náš soused město Liběchov si letos připomněl uplynulých 700 let od první datované zmínky o obci a s radostí musím dodat, že po vzniku spolku Liběchov sobě- spolek za záchranu kostelíčka ...http://kostelicek.eu/   a také vzniku tamního info centra, se dávná popularita Liběchova počíná skutečně probouzet.


Vraťme se ale ke knize, která prodělala zhruba před dvěma hodinami svůj slavnostní křest. Přesně v 17 hodin mělnický kronikář a jeden z autorů knihy Martin Klihavec zahájil vernisáž a vysvětlil to, co jsme již jistě mnozí tušili. Zkrátka, že římská,, I" dává na srozuměnou, že kniha bude mít s největší pravděpodobností za rok i další díl. Povedlo se mu totiž s Josefem Kárníkem nasbírat dohromady tolik materiálu, že standardních 400 fotografií zabralo snad jen fotografie z centrální historické části města. Přesně vám to neřeknu a ty ulice nevyjmenuji, protože nesmím do 24. prosince spatřit jedinou fotku z ní :-))))).


V popředí Martin Klihavec a Josef Kárník.

Autoři měli přetěžký úkol, se rozhodnout, zda vybrat z každé části města jen některé pohlednice a obsáhnout tak nějak celý velký Mělník, nebo zda zvolit variantu v podobě dílů. Zvítězila právě varianta v podobě dílů, neboť je zde hned několik důvodů. Autorům odpadne problém třídění a žádný snímek tak nezůstane takzvaně skryt veřejnosti. A pak lze samozřejmě také předpokládat, že kdo bude mít první díl, tak bude také chtít druhý díl :-) Samozřejmě, že se dalo také postupovat tak, že se mohl udělat jakýsi výběr, a příště zase další výběr, ale to by zase mohlo vnést třeba určitý chaos, svým způsobem práci navíc ( kontrola, co už bylo publikováno a co ještě ne) a možná i jakýsi pocit kupujících, že je jeden výběr možná dostatečný do domácí knihovny. Ať je to, jak je to, tak myslím, že zvolili dobře :-).


Chvilka před slavnostním zahájením vernisáže.

Po Martinovi měl samozřejmě také slovo ještě i druhý autor knížky Josef Kárník a určitě bylo zajímavé i vystoupení zástupce nakladatelství Baron, který už i díky dnešní vernisáži vůbec nepochyboval, že jde celkově o dobré obchodní  investice a návštěvníkům naznačil, že po druhém dílu o Mělníku, by snad mohlo přijít na řadu jeho oblíbené Kokořínsko. Nějaké překvapení :-)) ?


Martin představuje vzácné materiály ze sbírek.

Samozřejmě, že taková akce by byla asi těžko představitelná bez přítomnosti a projevu starosty města MVDr. Ctirada Mikeše. Ten pochopitelně ve svém projevu především oběma autorům poděkoval za jejich počin, vyzdvihl význam publikace pro veřejnost a mluvil i o sběratelství historických fotografií a pohledů v našem městě všeobecně.


Projev Josefa Kárníka.

Každá taková vernisáž knížky přechází po projevech k vlastnímu slavnostnímu aktu  křtění knihy šampaňským šumivým vínem, a v poslední fázi si jistě převážná část přítomných nechá zakoupenou knihu podepsat autory. Jinak tomu nebylo ani zde a mně nezbývá, než vás ještě jednou upozornit, že jde určitě o vhodný dárek do vašich domácích knihoven a závěrem vás pozvat na prohlídku obrázků z akce.


Projev zástupce nakladatelství Baron.



Z projevu starosty města MVDr. Ctirada Mikeše.




Atraktivní záběry ze slavnostního křtu najdete pravděpodobně v médiu Mělnický deník a v Mělnické radnici. Soutok klasicky mapoval akt víceméně dokumentárně ze stále stejné parkety :-).





Zde již přichází série záběrů z poslední fáze vernisáže, kterou je podepisování zakoupených knížek autory.




A úplně nakonec ještě pohled na prodejní stolek, který by vám mohl připomenout, kolik jen krásných publikací o tomto městě, ale i o jeho sousedech v regionu již v posledních téměř dvou desetiletích  vzniklo.

Aktualizace 24.11. v 17.40 :

Další doplňující informace a velmi pěkný fotomateriál najdete na již známé adrese

https://fr-fr.facebook.com/groups/1808841266008571/  

 Jenom ještě dodám, že knížka bude stát v prodeji  495 Kč.



pondělí 21. listopadu 2016

Nový pomník kpt. Jaroše, aneb vyprávění o Sokolovu.


Socha kpt. Jaroše u MKD.

Občas se stane, že měsíčník Mělnická radnice nedorazí všude tam, kam má a člověk si jej může přečíst jen z internetu. A tak je pro mě překvapením, že například už v říjnu vyrostl v Nerudově ulici další pomník, tentokrát před domem, kde žil v letech  1924-1939 kpt. Otakar Jaroš. Protože mně stále brání nemoc v cestě do ulic a nechci se dostat do případných problémů s neohlášeným užitím cizí fotografie, tak vám jej nyní neukážu, ale je to určitá přihrávka na již zpracované a v podstatě ukryté a zapomenuté dílo z mého prvního webu, které mohu nyní takto smysluplně  presentovat


Tak nějak s granátem v ruce zakončí svůj život onen filmový Jaroš ( Martin Štěpánek)

Kapitán Otakar Jaroš se sice narodil 1.8.1912 v Lounech, ale prakticky celé dětství vyrůstal v Mělníku.V době, kdy se formoval  pod Uralem v Buzuluku pod velením budoucího presidenta Ludvíka Svobody náš 1. prapor, se setkáváme s Jarošem, jako s instruktorem a velitelem poddůstojnické školy.

 V lednu 1943 odjížděl na frontu jako velitel 1. roty 1.československého samostatného polního praporu a naše jednotka tehdy musela v tvrdých zimních podmínkách absolvovat posledních 350 km do Charkova pěšky. Po namáhavém pochodu si měla jednotka odpočinout, ale momentální situace na frontě vyžadovala okamžité zapojení do bojů, aby Charkov nepadl do německých rukou. Strategická úvaha vyžadovala vyslat předsunutou jednotku za tehdy zamrzlou řeku Mži k obci Sokolovo, která měla zastavit německé tanky.

 K tomuto těžkému úkolu, se pak dobrovolně přihlásil nadporučík Jaroš se svojí rotou. Rota svůj úkol dne 8. března 1943 zcela splnila, ale náhlá obleva a praskající led na řece neumožnil nakonec podpořit jeho jednotku sovětskými tanky. Navíc došlo k přerušení spojení s velením praporu, a tak se již Jaroš nedozvěděl, že díky oblevě může stáhnout svoji jednotku po tajícím ledu zpět přes řeku, neboť ten už německé tanky neudrží.

 Jeho život pravděpodobně podle některých svědků ukončila dávka z kulometu jednoho tanku. Tento významný čin 2. světové války byl v roce 1974 filmově zpracován v koprodukci Československa a Sovětského svazu. Kapitána Jaroše ztvárnil Martin Štěpánek a generála Ludvíka Svobodu herec Ladislav Chudík. ( délka filmu 120 minut.)


Boj v datech :
4.3. rota buduje obranu Sokolova.
6.3. dochází k drobným střetům průzkumných hlídek.
7.3. neúspěšný pokus 15 průzkumných tanků o průlom obrany u Timčenkova.
 8.3. ve 14 hodin- průzkumný útok 14 tanků , který se podařilo rychle zastavit.
    Tři tanky předstírají na místě pomocí dýmovnic zásah, ostatní odjíždí zpět.

                     
v 16 hodin- hlavní útok. Hned první výstřely z dýmajících tanků zasáhnou jedno ze     dvou protitankových děl (45mm) a těžký kulomet.Následuje prudký boj.
 v 17 hodin- zbytek roty zaujímá kruhovou obranu kolem kostela v Sokolovu,  kde bylo vybudováno velitelské stanoviště.
 v 19 hodin- Ludvík Svoboda vydává rozkaz ke stažení za řeku.Bohužel již neexistuje spojení. Vojáci a ranění se vracejí po celou noc, někteří až 9.3.


 Ztráty :
  86 padlých, 56 raněných, 2 protitankové kanony, 7 protitankových pušek, 5 těžkých kulometů, 16 lehkých kulometů, 5 minometů.

 Ztráty na straně protivníka: 300-400 vojáků, 19 tanků, 4-6 obrněných transportérů

( Přesná data byla čerpána z měsíčníku Mělnická radnice, ostatní údaje z internetu a z filmového materiálu)