Nedávno jsme se tak nějak ohlíželi do minulosti, když jsme si mediálně připomínali 100 let republiky, ale i přítomnost píše zajímavé věci. Pro mě to platilo tento víkend dvojnásobně. Věděl jsem sice, že máme krásnou akci přímo v centru města v podobě sklepů a druhou jsem tam objevil zcela náhodou. Věděl jsem, že máme tento víkend krásné akce i v Lysé nad Labem, kam jsem vás na blogu též zval, ale opět zvítězila ta dvě slova, která tu máme již 29 let a slují pojmem pracovní flexibilita.
Na první pohled se zdá, že kdyby to zde člověk nezmínil, tak se přece nic neděje. Nakonec tu máme opět obrázky i reportáž tak, jak jsme u těchto akcí na stránkách Soutoku zvyklí. Jenže, na druhou stranu to bylo tentokrát z mé strany takové jiné.
Sklep pod č.p. 114 v Palackého ulici, se mi moc líbil a takovou perličkou byl fakt, že zcela na jeho konci jsme se dívali skrze takové okénko do chodby pod ulicí, kterou jsme šli letos na jaře, což vyvolalo i určité krásné vzpomínky nejen na tu jarní akci, ale na opravdu krásné kulturní jaro, které tu letos na Mělníku proběhlo.
Když jsem se ptal necelé dvě hodiny před koncem mimořádné akce na návštěvnost, tak mi bylo sděleno, že se pohybuje někde mezi 700 - 800 návštěvami, a to stále i při mém odchodu přicházely davy lidí.
Jedna z mých otázek na členy MOOS bývá tato : ,, Hlásí se vám majitelé sklepů sami od sebe, nebo musí Martin vyvinout aktivitu ?"
Odpověď zní : ,, Tak i tak."
Zatím jsme kráčeli při našich mimořádných výletech do středověkých mělnických sklepů snad nejvlhčími sklepy, ale i tak byly krásné, botasky se nijak neušpinily a v nejmokřejší části na konci spodního sklepa mohli návštěvníci kráčet po starých stavebních dřevěných podlážkách, které mi připomínaly povalové chodníky na šumavských slatích :-).
Automatický fotoaparát umožňuje fotografovat s bleskem, ale také s jeho absencí, kdy se vám na dobu tří vteřin otevře objektiv, a pokud jej udržíte bez lehkého třesu, tak vyjde docela slušný pohádkový záběr.
Toto se užívá zejména u ohňostrojů, kdy se vám na fotografii vykreslí díky pohybu světlic a expoziční době 3 vteřin ony pohádkové barevné čáry.
Jak vidíte na obrázcích, tak autoři prohlídky tentokrát sáhli k zajímavému způsobu osvícení, které bylo dekorační. I proto bylo apelováno na návštěvníky, aby si pokud možno vzali sebou baterky. Já si ji samozřejmě nevzal, neboť jsem byl prakticky celý víkend v ,,poklusu" :-).
Mimochodem, první šachová partie v boji o MS v šachu trvala 7 hodin a byla hodně zajímavá !!! ( pátek 16.00 - 23.00). Pak je povinnost, po ní sklepy, tak kdo by vzpomněl na baterku :-). Hektická doba.
Na snímku máte samozřejmě městského kronikáře, historika, předsedu MOOS a regionálního politika ( Mé město) s druhým nejvyšším dosaženým volebním počtem hlasů. Osobně bych k tomu přidal ještě fakt, že jde o vzorového politika. Proč ?
Chtěl vidět co nejvíce středověkých sklepů po Mělníkem a plně se mu to daří. Umí oslovit majitele sklepů a vyslyšet je, protože to chce.
Nevím proč, ale vždy když jsem v horších světelných podmínkách, tak se mi na některých fotografiích objeví opět ty nepříjemné skvrny. Pořád mám jiné věci ke koupi, než nový foťák, pro jehož druh se stejně nemohu stále rozhodnout. ( velikost, kvalita, cena, použití v prostředí)
Myslím však, že na obrázky fotografií výkopů, oprav mostů a kruháčů ale stále ještě postačuje, co :-)))? Na to rádi koukáte, jak praví statistiky.
Další takovou zajímavostí bylo toto okénko, kterým bylo nutné prolézt a moc se to líbilo. Bohužel jsem byl v takovém kvaltu, že bylo několik fotografií nedoostřených, protože mě čekalo ještě i spousta dalších věcí. Na druhou stranu udělá člověk stejné chyby i mnohdy normálně.
Toto je velmi zajímavý pohled. Tam někde nahoře je chodník na ulici.
Přece jen nějací lidé. Kluci z toho byli celí pryč.
Povalové chodníky.
Okno mířící do chodby, kudy jsme šli na jaře.
V této nejmokřejší spodní chodbě jsem si vyslechl od jednoho člena MOOS jednu dost smutnou historku. Napomenul prý nějaké kluky, aby nelezli na hromadu suti pod zmíněným ,, oknem", nebo spíše otvorem a byl prý doslova slovně velmi vulgárně napaden agresivní matkou ratolestí.
Ihned se mi vybavil nedávný e-mail, který nyní letí stejně tak, jako mnoho dalších mezi lidmi, a příběh v něm je známý jako ,, výpověď jedné již staré učitelky". Popisuje tam zkušenosti s výchovou dětí i jejich rodičů v průběhu let a bohužel to je další z mnoha témat a příběhů, které běžného slušného člověka nemohou potěšit.
A protože jsme v Čechách, a ne nikde ve světě, kde se neustále za nějakým účelem někde srocují opravdová kvanta lidí, tak to ukončíme výše zmíněnou větou.
Jak vidíte, tak i 90 minut před koncem chodila do mělnického sklepení stále kvanta lidí.
Jsem opravdu zvědavý, kdy někoho na radnici napadne, že by přece bylo možné oslovit majitele sklepů a nabídnout jim nějakou provizi z běžných prohlídek, které probíhají například u středověké studny. A těch lidí chodí do mělnického IC opravdu hodně. Troufám si tvrdit, že máme jednu z nejlepších návštěvností v republice, jak jsem tak vypozoroval, a dokonce vyšší než ve městech, jako jsou Mladá Boleslav, nebo Litoměřice.
Co říci závěrem ? Už tolikrát jsem tu o těch možnostech psal, že mě to zkrátka umořilo a aspoň v tuto chvíli mi připadá, že kromě Martina Klihavce, občanů, a některých majitelů sklepů to dlouhodobě pány na radnici ani trochu nezaujalo.
Mé kroky pak rychle směřovaly na náměstí, kde byly nějaké trhy, přišel ještě v rychlosti jeden nápad, ale to už je na další článek. Až si prohlédnete všechny zde vystavené fotky, tak vězte, že jsem ještě něco přidal na konec článku.
Další podrobný plánek navštíveného sklepa do sbírky získal každý, kdo přišel.
Když pominu návštěvu 3 sklepů v roce 2005 v rámci DED (
http://mujmelnik.webzdarma.cz/melnicke_podzemi.html) a otevření sklepů v Husově ulici v rámci jedné Vinné noci ( zde), tak od září 2017 do listopadu 2018 jsme jednorázově navštívili již 5 sklepů, avšak předposlední návštěva byla takovou kombinací sklepů U Straků a U Holečků. Dvě návštěvy z toho patřily náměstí Míru (
https://soutok.blogspot.com/2017/09/nejvetsim-tahakem-dnu-evropskeho.html) a jedna nás zavedla do Svatováclavské ulice ( duben 18). Zapomenout nesmím ani na chodbu k bývalému vodovodu, kterou jsme navštívili v červnu v den MJ 50.
Tak to dávám ještě v neděli večer dodatečně dohromady. To je právě ten pracovní sobotní den.
Aktualizace 13.11. 2018: Návštěvnost 865 lidí.
Soutok je tu dnes 7 let.
Málem jsem na to úplně zapomněl, ale vězte, že už tu je magazín Soutok 7 let. Přesně 11.11. v 11 hodin v roce 2011 odstartoval Roman Rak život webového magazínu Soutok. Sedm let. To byla taková lidová písnička, kde se zpívá ... Sedm let jsem u vás sloužil, přišla na mě dřímota :-).
No, dřímota v jistém smyslu asi ne. Když se podíváte na první tabulku, tak zjistíte, že je tu 1 584 článků, z nichž jsem tu valnou část článků za těch 7 let osobně vytvořil, což asi není špatná bilance. Ani bych nevěřil, že mě to bude tak bavit, a že to budu velmi často schopný sypat, jak na běžícím pásu. To snad dělají možná jen profesionální novináři.
Sledovanost mě dnes už nechává klidným. Nezapomínejme, že tu je silný nástroj jménem facebook, kde je spousta pozvánek, nebo i nějaká ta fotka, a navíc mají některé facy pro mě poněkud nepochopitelnou podmínku .... Zákaz členům propagovat jakýkoliv web. No, myslel jsem, že je v zájmu lidí, aby měli co nejvíce možností sledovat různé informace. Ale, ono je vůbec spousta věcí jinak, než se kdysi myslelo :-).
Další věcí je, že dostáváme dnes do schránek spousta novin, za které ani nic neplatíme, protože jsou sponzorované a dělají firmám reklamy. A tak se stává, že ty opravdu velké trháky čtete ve třech novinách a jednom měsíčníku, a magazínový materiál bude vždy menšinovým žánrem. Navíc nemám v úmyslu ani ty magazínové články nějak prožívat a není na to ani čas. Účelem Soutoku je spíše zábavní a misijní činnost.
To znamená, že si tak trochu zpříjemním čas psaním o věcech, které mě zrovna baví a dám odkazy na fundovanější weby. Čtenář tak vidí, v jakém žije městě a třeba ho některé články motivují k nějaké činnosti, což není špatné. Škodičů je ve společnosti dost.
Co mi dělá radost, tak to je fakt, že stále ty články někdo čte. Byť o víkendu poslední dobou napíši tak dva články, tak čtenáři se pohybují denně celým spektrem těch 7 let. Samozřejmě, že nejnovější články zpravidla převládají, ale stále někdo čte i starší články, což je fajn.
Jistě, že některé nejsou moc vydařené, a třeba jdou zbytečně úvodem do šíře mimo téma, protože se chce autor i vypovídat z toho, co ho zrovna štve, ale právě proto je sympatické, že to stále někdo čte. Leccos bych už také napsal trochu jinak a občas je ta technika již úplně jinde, pokud jde o technický článek.
Také chci z tohoto místa pozdravit Romana Raka, bez nějž by nebyl možná už po roce Soutok a já bych tu nikdy nepsal . Věřím, že si dnes najde čas, si to tady přečíst, ač v současnosti prožívá náročné, ale krásné období :-).
Závěrem tedy děkuji všem, kdož si sem nacházíte občas cestu a přiznám se, že ani nějak o mém psaní a o budoucnosti webu nepřemýšlím. Zatím funguje, každý sem může přijít nejen číst, ale třeba i přidat komentář, a pro mě je takovým hezkým zpestřením osobního zájmového života, který stále ještě plyne po boku pracovních povinností.
Poděkovat je třeba i Teamu Mělníček za odkazy na články, ač se Soutok považuje za takový spřátelený magazín tohoto webu 😃.
Následující dvě tabulky by měly být takovým přehledem sledovanosti TOP článků za těch 7 let, ale jak jsem psal již dříve, tak některé články ( např. Svatba Jiřího Lobkowicze, nebo cesta na kole do Drážďan a zpět ) to nebere. Nevím proč.
