čtvrtek 23. března 2017

Co nás čeká o prvním jarním víkendu? Změna času, PID na Nymbursku, Keltský telegraf a krásná Marie Terezie. Soutěž RMM.


Velké sluneční hodiny máme na Mělníku troje. Víte, kde jsou ?  http://astro.mff.cuni.cz/mira/sh/sh.php?evc=ME_35

Asi vůbec nejdůležitější informací prvního jarního víkendu je změna času. Loni jsem si hrál trochu s možností vytvářet ankety, a právě anketa o letním času vás velmi zaujala. Hlasovalo dokonce 57 čtenářů. Jak to dopadlo? Tak to si můžete prohlédnout níže

Letní čas má své zastánce, mnoho odpůrců, ale i těch, kterým je to tak nějak jedno. Stojí za to, se nad tím zamyslet. Tentokrát jsem tak učinil pod zcela jiným úhlem pohledu, než býváme zvyklí. Tedy, žádné klady a zápory, ale lidskýma očima.

Kdo na letní čas nadává nejvíce ? Představte si, že vstáváte do práce ve 4.00, nebo ve 4.30 SELČ ( tedy ve 3 ráno, nebo ve 3.30 pásmového času), protože jedete pracovat někam do Prahy. Ach ten pokrok. Přijedete zpět nejdříve někdy v 16 hodin, máte za sebou minimálně 2 hodiny na cestách, děláte jen to nejnutnější a se západem slunce jdete ve 21 hodin spát. To je panečku usínání za světla.

A pak tu jsou ti, co nikam tak daleko nemusí ( a  ani brzo vstávat) a mají třeba i ještě energii něco někde venku dělat, nebo se jedou projet na kole apod. Ti už to snáší lépe, ale stejně je to o schopnostech každého organismu, se přizpůsobovat. Někdo je prostě celý život sova a jiný skřivan.

Kolem letního času je mnoho řečí i ve světě a matně si vzpomínám, že snad k nějaké změně například dojde asi ve Španělsku, kde čistě z mezinárodních ekonomických důvodů užívají stejný čas s Paříží a s 2 000 km vzdálenou  Prahou ( z Madridu) na 15. poledníku, což je vlastně pro ně nepříjemné přijetí pásmového času Prahy. Před zavedením pásmových časů měla například Paříž stejný čas, jako Londýn a  čas v Nizozemí byl proti našemu středoevropskému času o 20 minut opožděný. Pro nás, se však nic nemění


První jarní sobotu, se také již tradičně koná po celé republice Keltský telegraf. Když jsem si prohlížel konečný časový rozvrh, .... http://www.keltskytelegraf.cz/wp-content/uploads/Keltsk%C3%BD-telegraf-2017-final-v%C5%A1echna-stanovi%C5%A1t%C4%9B.pdf ....


..., tak mi přišlo zajímavé, kolik kopců a vršíčků, se do této akce každoročně přihlašuje, a jak se to značné části území tradičně vyhýbá. Propaguji zde Keltský telegraf už snad tři roky, ale vše mezi Labem a Jizerou, až na Děčínsko a bohatě obsazené České Středohoří, je tak nějak stále mimo. Zajímavé.

Nejbližší kopečky jsou na Slánsku, Kladensku, Říp a zmíněné České Středohoří. Mě osobně to vrací ve vzpomínkách  15 let nazpět, kdy jsme hráli podobnou hru s vysílačkami. Říkalo se tomu Rozhledny ( posádky byly na rozhlednách) a signál se na kanále předával dle řádu po celé republice. To však bývalo kolem letního slunovratu. V historii Keltského telegrafu najdete v našich končinách Liběchov ( kostelíček), ale poslední dobou odtud již na web reporty z akce nechodí.


Velkou a docela důležitou událostí je vstup Nymburska do PID ... https://ropid.cz/zabava-a-zajimavosti/akce/
Mnoho lidí si oblíbilo zejména lázeńské Poděbrady, ale je toho k návštěvě samozřejmě mnohem více, jak jsem tu již mnohokrát psal. Podle kalkulačky pro výpočet ceny https://ropid.cz/primestske-cestovani/ , by nás jednosměrný lístek do Poděbrad měl stát pouhých 24 Kč oproti dosavadním 84 Kč. Znásobte to dvěmi a uznejte, že to je pořádná sleva. Rychlík je v Poděbradech za 45 minut. Jde o tři pásma ( Lysá ve 3. pásmu, Mělník a Nymburk ve 4. pásmu, Poděbrady jsou pásmo páté).


V květnu to bude 300 let, co se narodila mimo jiné tituly také česká královna Marie Terezie ....https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Terezie a musím říci, že si turisté na svoji turistickou vizitku ( bohužel k sehnání jen na třech místech v Praze)  uměli vybrat z toho množství jejich portrétů. Matka 16 dětí sice územně ztratila  pro Země Koruny české také Slezsko s Kladskem, ale na druhou stranu je známo, že za její vlády dostaly domy svá čísla popisná ( do té doby, se užívala erbovní znamení a další přírodní pomůcky) a zejména byla zavedena všeobecná vzdělávací povinnost pro chlapce a dívky.

A nakonec tu mám ještě jeden odkaz na soutěž RMM, která právě začala: http://www.muzeum-melnik.cz/vystavy-a-akce/?ftshow=587#ka587  Příroda se probouzí.

To je dnes vše a držme Věře Špinarové palce, ať se to její zdraví  zhoupne konečně k lepšímu.

úterý 21. března 2017

Ve znamení vody. Fotogalerie vodáren, potůčků i pohledů na pěkné věci.


Milí čtenáři, jenom mě náhle napadl takový nápad, že bych mohl z archivu vybrat různé fotografie, které se týkají vody a vlastně tak tady na Soutoku tento svátek také tak trochu oslavil. Probral jsem se náhodně několika články i dosud nepublikovanými fotografiemi a udělal jsem z toho takového malého průvodce:-).

Na prvním obrázku máme samozřejmě soutok Labe a Vltavy ze Strakova  mostu, kterému u nás také dlouhá léta říkáme Starý most.


To jsme se již přesunuli do Vehlovic ke hřbitovu. Nejvyšší část vodárny mi již dvakrát posloužila, jako test rozhlasu DAB+ :-). V prosinci 2015 jsem zde zachytil díky podmínkám multiplex ze Saska-Anhaltska.


Právě odtud, se nabízí jeden z několika hezkých, jako-by leteckých pohledů na naše město. Většinou jde o vyvýšená místa táhnoucí se od západu přes sever k jihovýchodu.


I takový krásný skleníček s kaktusy zde ve Vehlovicích na střeše kůlny potřebuje vodu. Že by třeba jednou nějaká inspirace pro střechy našich obchoďáků v centru ? Když jsem se jednou kdysi dávno ptal, proč U zlatého beránka leží ladem ten sál v patře, tak mi bylo řečeno, že by to tam měl personál po schodech do kopce.


Vehlovice mají svoji romantiku. Někdy se divím, proč se sem jezdí stále po těch hrozných šutrech, ale vzhledově to má něco do sebe.


Tak se ještě podívejme na krásný boží stánek, který si zahrál v pátrací hře Martina Klihavce v jedné postarší ,, radnici". ( měsíčník města) Pátrání po věžičkách.


Vodárny v Řepínském dole na tůře ze Zahájí do Mělníka ( prosinec 2016)





Vodárna na Hostíně.



Pramen v Mělnické Vrutici.



I Pšovka byla zdrojem pitné vody.


Již neexistující mostík ve Starých Rousovicích.


Tudy se kdysi dalo jít na Blata. Dnes chybí lávka a cesta je zarostlá.



Mlýn na Zákolanském potoku.



 To jsme pobyli u Okoře v okrese Praha-západ a nyní ...


.... tu máme Skalský ( také Strenický) potok Toto foto spíše připomíná Schwarzenberský kanál na Šumavě, ale je to tak.



Pšovka u Kondrádova.


Liběchovka v Rašínkách.


Mělník i Labe od kostelíku v Liběchově.

Liběchovka u Dubé. ( zimní přechod Nedvězí 2016)


Vodárna Dražejov. Pozůstatek historie.

Hezký den!!

neděle 19. března 2017

Mělnický historik František Purš by se ve čtvrtek 23.3. dožil 90 let. Výstava v Liběchově. Telegraf za týden.


Když někdo píše blog, který nechce věnovat jenom jedné nějaké své zálibě ( ač vlastní záliby a zájmy jsou nám nejbližší), tak už z podstaty  musí aspoň občas sledovat, co se děje kde jinde. A tady jsem navštívil stránky známého mělnického fotografa pana Karla Lojky .... https://fr-fr.facebook.com/groups/1808841266008571/ , který nám jako velký přítel nejvýznamnějšího mělnického historika současnosti Františka Purše připomněl, že dne 23. března by se pan Purš dožil významného životního jubilea 90 let.

Myslím, že nejeden mělnický rodák a patriot považuje pana Purše za takového otce mělnické historie naši současnosti, a když už jsem si tohoto článku pana Lojky povšiml, tak rád tímto na jeho článek upozorňuji odkazem. Kdo jiný může o někom něco tak krásného napsat, než velký přítel ?

Žijeme v rychlé uspěchané době, ponoření do svých starostí, a proto raději již teď s předstihem připomínám toto výročí i z určité pocty k této osobě. Vždyť příští týden budu už možná řešit výběr staré dovolené :-) ,a přitom jako člověk, který se snaží vnímat přítomnost města i zamýšlet se nad jeho minulostí, samozřejmě na bytost tohoto muže mělnické historie také při procházkách, či při pohledu do domácí knihovny narážím.


Zažil jsem tu na webu nedávno takový zajímavý komentář na téma historie, a on to vlastně nebyl v tomto smyslu komentář první. (Ten první byl od jiné osoby u článku o Sokolově.) Jeho pisatel, se podivoval, že já, který zde propaguji osobnost pana Purše, tak dělám ,, zbytečnou" reklamu údajnému bulvárnímu předraženému časopisu, který je plný lží a polopravd.

Tady je třeba rozlišovat, že historie se dělí velmi zjednodušeně na historii regionální a historii národní. V regionální historii jde přece jen o podrobnější zaměření, se zcela konkretními výsledky, a kdo jiný by takovou historii mohl lépe reprezentovat, než osoba, která píše vlastní zážitky, vlastní zkušenosti, výpovědi známých a čerpá materiály z archívů, ke kterým má téměř až soukromý přístup.

Národní historie je úplně jiná třída. Tady navíc nemají lidé na určité věci jednotné názory a objevují se i unáhlené, rychlé, nebo zcela politicky účelové informace. A právě to se mi na tomto časopisu líbí, že do něj přispívá několik profesionálních historiků, hledají pohledy na různé věci a dokonce se snaží uvažovat nad tím, kam by se události pohybovaly, kdyby se ta situace vyvinula jinak, než se nakonec doopravdy vyvinula. Sami autoři pak poukazují na to, které věci jsou tak nějak přitažené za vlasy a co je asi střízlivější pohled.


Za mnohou dávnější historii vděčíme dějepiscům, kteří předali informace dále a je poměrně logické, že když národ Keltů prokazatelně nepoužíval písmo, ani jiný přenos dějin, než ústní, tak nám informace z této doby přinesly v nějakém stavu například římští dějepisci, nebo se některé důkazy objevily v rámci archeologie, či ve formě zápisu letopočtů do různých staveb. Vždyť i o stavbě mělnické dominanty víme, že byla dokončena v roce 1488 a na svědomí ji má stavitel z Frankfurtu nad Mohanem ( Johan Spiess). A z televizních dokumentů víme, že to není žádná vyjímka, protože tu v ČR opravdu spoustu hlavních historických staveb vybudovali odborníci z bývalé Francké říše. Tak jaképak polopravdy a lži ?

Pouze některé věci umíme určit prakticky přesně a jiné nikoliv. To ovšem velmi neradi čtou ti lidé, kteří musí mít za vším matematicky přesné výsledky a přesné jazykové názvosloví, bez možností spekulací. Přitom jde jinak o vzdělané lidi, ale mají zkrátka jinou povahu. Také se jim říká někdy pedanti a často mají velmi rychlý a jasný názor na věc. Vždyť právě to, že můžeme o historii a faktech logicky přemýšlet a z historie se neustále poučovat, je na historii právě to krásné. Nejen to, jak skončila nějaká akce, ale jak se mohla také jinak vyvíjet. Je to hledání přirozeného logického vývoje věcí.

Samozřejmě, že když někdo nechá projít tiskem mapu, kde popíše Horní a Dolní Lužici obráceně, tak je to šotek, který by se neměl stávat jinde, natož v hojně kupovaném historickém časopisu, který se mezi lidi masově šíří díky prodeji v supermarketech. Za to jsem rozhodně na svých stránkách časopis zkritizoval, protože není v mém zájmu na tomto webu šířit něco, co považuji za škodlivé, tedy i za blbost. Ovšem, i tady jsou jen lidé, redakce se omluví čtenářům a jede se dále.

A nebo také neomluví, když si nikdo nepostěžuje, nebo se to jen tak přejde. Nedávno se konaly v Nizozemsku volby a považte, že v samém úvodu politologové omylem hodnotili předložené výsledky, které byly čtyři roky staré, tedy z minulých voleb :-)).


A nakonec již teď je tu  předběžně jedna výstava.

http://kostelicek.eu/

Keltský telegraf bude už za týden ......http://www.keltskytelegraf.cz/  a občas nás representují čerti právě v Liběchově. U nás tato celorepubliková akce stále nenachází příznivce,

sobota 18. března 2017

Od bizonů v Ralsku do království divokých koní a praturů. Navštivte nedaleké Milovice a zcela unikátní evropskou atrakci.


Televize je médium, které ovlivňuje člověka více, než si vůbec uvědomuje. Když jsem v roce 2012 viděl televizní seriál Cyklotoulky, tak mě velmi zaujal díl o bývalém vojenském prostoru Ralsko. Měl jsem totiž v hlavě jistou vzpomínku z 80. let a teď jsem najednou viděl přírodu, která byla protkána úzkými asfaltkami, po kterých se proháněla jenom kola. Na sklonku zmíněného roku, se pak objevila ve zpravodajské relaci informace, že sem bylo dopraveno do místní oplocené obory Židlov stádo bizonů, které zde může cykloturista během jízdy případně spatřit. To už vedlo k tomu, že jsem se na jaře následujícího roku do Ralska vypravil.


Byla to neuvěřitelná proměna. Z Bělé pod Bezdězem vede směrem na Kuřívody taková úzká asfaltka a zprvu vypadalo vše, jako tenkrát, když jsem tu v 80. letech projížděl směrem k severu na kole. Vzpomínal jsem, jak se tenkrát po chvíli vše změnilo na prašnou  nekonečnou cestu a asi po čtyřech kilometrech jízdy jsem raději zastavil, protože z levé strany z lesa, se ozval hrozný kravál a vyjížděly před moje kolo tanky. Zpět se mi už nechtělo, a tak jsem pokračoval za kolonou do vsi. Bylo tehdy velmi horko a udivilo mě, když jsem vlevo na začátku vsi objevil jakési fotbalové hřiště, na kterém běhali za balonem do uniforem oblečení sovětští oficíři. V sovětské armádě totiž nebyli jen Rusové, ale také příslušníci dalších národů tehdejšího SSSR.


Místo nekonečné prašné cesty tu však vedla rovná široká silnice, která umožňovala automobilům zcela hladce nejvyšší povolenou rychlost. Na parkování tu bylo ve vsi místa dost, nikde ani živáčka, a tak jsem po chvíli vyrazil na kole do jmenované obory. U vchodu vás přivítá tabule s vyobrazením zubra evropského a dozvíte se, jak to vlastně s tím slovem bizon a zubr je.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bizon   Bizon americký je zkrátka ještě větší kolos, než bizon evropský, který je spíše známý pod jménem zubr, nebo také zubr evropský.


Musím dnes konstatovat, že přes krásu celého jednodenního výletu, kdy jsem také navštívil ještě Hamr na Jezeře ( zde se točil  Anděl na dovolené, scéna pláž), Kryštofovo Údolí ( první vesnický orloj v trafostanici) a Ještěd, jsem zubra bohužel nespatřil, ač ho tam mnozí vyfotili. Články jsem později zde publikoval.
Všechno to odvál již čas a přišly nové nápady i výlety.

Když jsem před týdnem brázdil obce Strážnice a Chodeč, tak jsem ani nevěděl, že současně vznikají i tyto fotografie v nedalekých Milovicích. Vždyť leží jen 4 km na SV od Lysé nad Labem, což je po kolejích nějakých 37 km. Ironií osudu je fakt, že jsem si ve stejný den také ještě doma na netu prohlížel nové turistické vizitky a spatřil jsem tuto vizitku: http://turisticky-denik.cz/vylet/4112-prirodni-rezervace-divokych-koni-a-praturu-v-milovicich.htm.


Když si přečtete kapitolu .. http://volnycas.mesto-milovice.cz/cs/pamatky-a-prirodni-zajimavosti/mezinarodni-vojensky-hrbitov-milovice.html

Divocí koně a kapitolu pratuři, tak zjistíte, že tam vlastně máme unikát evropského významu. Tímto článkem tedy vlastně zvu do Milovic nejen vás čtenáře, ale také sebe :-). A jak se můžete přesvědčit na netu, tak je toho v Milovicích k vidění více.

My starší máme Milovice spjaty, stejně tak, jako Ralsko, se sovětskou armádou, ale díky mé zábavné práci na webu dnes obzvlášť vím, že se tu konají různé koncerty, z nichž známý je třeba Milovický votvírák  http://www.votvirak.cz/ a jezdí sem relaxovat i mladé rodiny s dětmi.
Pokud jste tedy Milovice dosud nenavštívili, tak právě tento unikátní přírodní park je možná jedním z důvodů k návštěvě. A pokud máte rádi zvířata, tak můžete ještě k tomu navštívit třeba nedalekou ZOO Chleby  http://www.zoochleby.cz/otviraci-doba-a-ceny-381/


V blízkosti je pak také muzeum Bedřicha Smetany v Jabkenicích, nebo třeba Botanicus Ostrá http://www.botanicus.cz/ , kde najdete ukázku středověké řemeslné vesnice. ( první zastávka za Lysou ve směru na Nymburk). Do Milovic jezdí z Lysé nad Labem návazná vlaková přípoj. V obci je také mezinárodní  vojenský hřbitov a další turistické atrakce.






čtvrtek 16. března 2017

Světový den vody v Mělníku ( 22.3.) navštíví kandidát na prezidenta ČR. Mšeno slaví 650 let, aneb jarní bohaté kalendárium.



Před dvěma lety mě napadla ( snad i díky nové knize) taková myšlenka na zajímavé osobní otevření turistické sezóny. Vydal jsem se vlakem do Všetat, abych odtud pokračoval ( po zrušené turistické značce) přes obec Přívory ve stopách legendárního vladyky Beše na Mělník, kde jsem chtěl stihnout také ještě akci Vynášení Morany .... http://soutok.blogspot.cz/2015/03/melnicka-morana-bude-dnes-na-tv.html . Nejen, že jsem akci stihl, ale když jsem dorazil do centra, tak jsem zjistil, že jsem se také octl na akci Světový den vody ( fotky z roku 2015 v článku v odkazu)

Loni akce připadla na běžný pracovní všední den a jinak tomu nebude ani letos, kdy se koná ve středu 22. března. Už jen z tohoto důvodu jsem akci nevěnoval moc pozornost, byť jsem měl v úmyslu vystavit plakát. Avšak, nutno říci, že díky dnešnímu článku webu  https://www.isoutok.cz/ jsem musel hodně zpozornět. Tentokrát to nebude jenom oslava vody, ale jak si můžete přečíst u času 15.30, tak k nám zavítá Michal Horáček - kandidát na prezidenta.

Samozřejmě, že prezidentský boj jitří emoce, zejména od doby, kdy dostal právo volby hlavy státu lid.
Je zajímavé, že v regionálním tisku čtu poslední dobou často rubriku: ,, Co se děje na Mělnicku?", ale o příjezdu pana Horáčka, se musím dozvědět z internetu prostřednictvím Isoutoku. Mohl jsem to ale také přehlédnout.


( Světový den vody 2015 na Mělníku.)

Jistě jste si všimli, že velmi rád zde otiskuji kalendář akcí města Mšena. Důvodů je celá řada. Tento kout okresu žije každoročně mnoha zajímavými akcemi a je opravdu vděčnou náplní informací pro magazín. ( Lobeč, Kadlín,Mšeno...) Letos slaví Mšeno 650 let a zdá se, že hlavní oslava připadne na  10. června, což je datum, kdy spousta lidí i ze vzdálenějších míst, se nějakým způsobem objeví na akci Léto s párou, na XVI. veteránském rojení v Lobči, nebo spojí oboje akce. Jak však můžeme vyčíst z kalendária akcí, tak se tam, nebo v okolí stále něco děje. Jenom je škoda, že se z kalendária těchto končin okresu vytratil populární květnový Podkováň Fest, který byl mezi lidmi velmi oblíbený nejen pro zlatavý mok, ale i pro krásná setkání s přáteli v příjemném prostředí lesů a skal nedaleko Mělníka.

Kalendář akcí

18.03.2017  Dětský karneval
18.03.2017  Borecký půlmaraton
18.03.2017  Maškarní mejdan
26.03.2017  Zálesácký závod zdatnosti
31.03.2017  Večer pro Hanku
02.04.2017  Oblastní mistrovství ve sprintu - OB
02.04.2017  Vítání jara - Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí
09.04.2017  Den Země - úklid lesa
14.04.2017  Lobeč - Velikonoční dílna v pivovaru
15.04.2017  Enduro sprint MMČR
16.04.2017  Lobeč - Velikonoční zábava
22.04.2017  Vymetání výfuků
30.04.2017  Průvod a pálení čarodějnic
05.05.2017  Lobeč - Kulatý VWíkend (setkání VW bus T2)
13.05.2017  Rybářské závody
03.06.2017  Běh nadějě a Mšenská 10
09.06.2017  Noc kostelů ve Mšeně
10.06.2017  Lobeč - XVI.veteránské rojení a jízda do vrchu
10.06.2017  650 let města Mšena
24.06.2017  XII. jízda Kokořínskem
24.06.2017  Volejbalový turnaj
24.06.2017  Plovárna - festival country, folku a bluegrassu

středa 15. března 2017

15. březen 1939 . Co dodat ?


Kdyby šlo o 17. listopad ( především 1989), nebo o 21.srpen 1968, tak jsou noviny, weby i televize plné článků již od ranních hodin a cokoliv k téma by bylo vlastně nošením dříví do lesa, konkretně do stejné tematické kategorie, ale o 15. březnu 1939, se zkrátka mluví tak nějak velmi krátce, jako-by z povinnosti. Na seznamu jsem třeba dnes odpoledne ještě ani žádnou historickou zmínku nenašel. A to je docela slušný prostor pro Soutok.

Jeden názor totiž říká, že kdyby čeští králové nepozvali do našeho pohraničí ( především Otakar II.) naše  sousedy ( vnější kolonizace), tak by tu nikdy nebyly ty historické problémy, které tu pak vznikly ( 1848, 1918,1938..)..
A tady musím moc pochválit březnové číslo časopisu Živá historie, které nese titul Sudety. Toto snadné odsouzení královských rozmarů v dávné historii je poměrně povrchní. V úvodu se čtenář dozvídá, že vzdělanost právě přišla z oblasti bývalé Franské říše a králové potřebovali tyto lidi, jako odborníky v mnoha odvětvích lidské činnosti. Navíc byli určitou královskou pákou proti odbojné  a občas neposlušné domácí šlechtě. Také vzájemné sňatky vedly k určitému upevňování mocenských pozic na nejvyšší úrovni.

Živá historie je časopis pro všechny, kteří se snaží rozumět dění kolem nás, těšit se z její bohatosti, a je důkazem toho, že historická fakta nelze zahrabávat do písku, podle toho, jak se to kdy komu hodilo, hodí, nebo nehodí. To potom jen vzbuzuje ironické úsměvy. Čtěme historii a přemýšlejme o ni.