Čas od času, se setkávám s otázkou : ,, Nevíš, co to stavějí tam na Pivovaře u Tesca, a co to bude tady u autobusáku u té světelné křižovatky, jak tam přechází lidi ?"
Obvykle nevím, ale stává se, že se někdy něco dočtu v Mělnické radnici a zapamatuji si to, nebo mi to řekne někdo jiný a já to zase třeba i časem zapomenu. Dnes uvidíte tři budovy, z nichž minimálně dvě se tváří, jako budoucí prodejny, ale jen u jedné vím z hlavy, o co jde.
A protože vás v minulosti nesmírně lákaly aktuální pohledy na nedokončené budovy, které nám třeba i jen teoreticky budou všem sloužit, tak se k téma po delší pauze vracím. Ostatně, čtenáři Soutoku si rádi prohlíží různé stavby v katastru města., jak aspoň dokládají různé statistiky.
Na prvním snímku tedy máme zřejmě další specializovaný obchod v blízkosti pivovarského Tesca, jakých jsou zde při Bezručově ulici, ale také při Vodárenské ulici již mraky. Co tam budou prodávat nevím, ale zdá se, že už zbývají jenom nějaké vnitřní úpravy a instalovat ještě nějaké prosklené plochy.
K další stavbě jsem se vydal parčíkem a téma se přihlásilo samo. Není to relativně tak dávno, co se republika potýkala s nedostatkem vody a v našem velkém jezírku u autobusáku bylo tak málo vody, že mnohá zvířátka hledala spásu v sotva tekoucím a velmi mělkém potůčku, kterému tu leckdy hrdinně říkáme říčka Pšovka.
Jenže, ta už dávno nemá ty stavy vodní hladiny, jaké mívala ještě za mého mládí před regulací, kdy bylo vodárenství v údolí mezi Hostínem a Řepínem, až Zahájím ještě v plenkách. A ač se někdy zdá, že v některých částech roku, se situace zlepší, tak již záběry na tento můstek, pod kterým již druhý rok zcela chybí v létě voda, nám znovu připomenou, jak velkým téma v posledních letech voda je.
Lidstvo se až někdy děsí a ptá se : ,, Kam ten svět jenom spěje ?" Možná se mohlo kdysi zdát, že nám ta planeta ještě nějakou generaci vydrží, ale nedávno jsem četl zprávu, kdy už i samotní vědci přiznávají, že některé změny přišly tak brzy, až je to samotné zaskočilo. Prý se máme mít na pozoru a již něco s naším životním prostředím máme dělat.
Zde tedy máme tu druhou stavbu u Mladoboleslavské ulice. Co to bude, tak to nevím. Možná zase nějaký obchod. Buď se to dozvíme, nebo to uvidíme. I zde se zdá, že hrubá stavba je prakticky hotova, byť celkově zdaleka není tak daleko, jako stavba na prvním snímku.
Abych obměnil směr procházky k dalšímu cíli, tak se vydávám i dále podle potoka do Starých Rousovic, kde mi to vždy přišlo takové poklidné a romantické. I tady se mnoho změnilo. Prakticky se dá říci, že tady mezi bývalým železničním mostem na zrušené cukrovarské vlečce a bývalé cestě, která spojovala Rousovice s Blaty, vyrostla největší džungle v našem městě.
Jen díky častému užívání tu vede podle vody ještě tato prošlapaná cestička.
Zde jsem dokonce mezi zelení spatřil strouhu, což je až k nevíře. Ta kdysi bývala běžně vidět. Jedna věc mi však přišla velmi komická, leč trochu smutná. Dokud vedla skutečně ze Starých Rousovic ještě cesta přes lávku nad Pšovkou, a pak přes luka na Blata, tak se chodilo obyčejnou prašnou uličkou, která se za lávkou změnila na úzkou pěšinku.
Dnes lávka už dávno chybí, pěšinka neexistuje, všude tam panuje džungle a Staré Rousovice se zmohly na vyasfaltování této dnes už slepé uličky končící u říčky Pšovky.
Prošel jsem čtvrtí zbavené valné části dopravy, abych navštívil stavbu téměř sousedící s dnešním obchvatem, který nese také název průtah. Názory můžou být všelijaké, ale něco to přineslo a dobře se tu jede. Stejně je dost pravděpodobné, že pokud se trochu neomezíme a nebudeme více využívat jiné druhy dopravy, tak přijdou problémy, o kterých se nám dnes ještě možná ani nezdá.
O obchodním domě Billa, se na rozdíl od jiných mluví zde v Mělníku již dlouho. Vypadá to tedy, že ani místní už nebudou muset jezdit do sousedních měst, protože každý takový dům jiné společnosti má i jiný sortiment nabídky a ačkoliv si každý najde nějaký ten svůj oblíbený obchoďáček, tak to chce snad každý občas zkusit jinde a zkrátka to prostřídat a poznat nové věci.
Tady se zdá, že máme také hrubou stavbu, ale k dostavbě je zatím ze všech tří budov nejdále. Tak, nic nám neuteče.
Neměl jsem v úmyslu dělat někomu reklamu, ale třeba to někoho nakopne. I pivo prožívá společně s vínem obrovský boom.Už to není o tom, abychom k hovoru vypili sklenici nějakého piva, ale už si chodíme vybírat kvalitu a třeba i do minipivovarů.
Navíc dnes naštěstí neplatí, že pivovary zásobují pouze svůj kraj, a tak můžeme i řadu skvělých piv, které třeba ochutnáme kdesi na dovolené vypít i doma. Mezi oblíbené značky patří i šumavský Klostermann.
A jak tak jdu, tak vidím další stavbu, o které se nedávno psalo právě v Mělnické radnici. Parkování v této lokalitě je problematické, a tak se stále něco zvětšuje, vylepšuje, ale při tom růstu a způsobu současné přepravy osob to možná ani brzy stačit nebude. Když on se dnes už málokdo chce vracet do časů, kdy se mnohem více používalo hromadné dopravy.
Tak to tedy byla taková ta slíbená procházka po stavbičkách u nás, byť ne po všech, a přitom jsem si dovolil takříkajíc i trochu filosofovat. Dnes je řada lidí toho názoru, že je třeba stále něco rychle budovat, ale možná to chce napřed trochu přemýšlení. Však i Karel Havlíček Borovský pravil větu, která se kdysi učila na školách :,, Šeliké to kvaltování, toť pro hovada dobré jest." Jestli na tom něco není ?
Na druhou stranu víme, že každá vybudovaná věc aspoň na chvilku něco změní a až čas určí na jak dlouho, a zda k lepšímu, či horšímu. Tedy, pokud někdo neztratí paměť a prožije oboje. On totiž občas leckdo brzy zapomíná.
