pondělí 15. července 2019

Jak vypadají nyní rozestavěné budoucí obchody na Mělníku ? Víme, co je co ? Vody je pořád moc málo. Rozšiřování parkoviště v blízkosti polikliniky.


Čas od času, se setkávám s otázkou : ,, Nevíš, co to stavějí tam na Pivovaře u Tesca, a co to bude tady u autobusáku u té světelné křižovatky, jak tam přechází lidi ?"

Obvykle nevím, ale stává se, že se někdy něco dočtu v Mělnické radnici a zapamatuji si to, nebo mi to řekne někdo jiný a já to zase třeba i časem zapomenu. Dnes uvidíte tři budovy, z nichž minimálně dvě se tváří, jako budoucí prodejny, ale jen u jedné vím z hlavy, o co jde.

A protože vás v minulosti nesmírně lákaly aktuální pohledy na nedokončené budovy, které nám třeba i jen teoreticky budou všem sloužit, tak se k téma po delší pauze vracím. Ostatně, čtenáři Soutoku si rádi prohlíží různé stavby v katastru města., jak aspoň dokládají různé statistiky.

Na prvním snímku tedy máme zřejmě další specializovaný obchod v blízkosti pivovarského Tesca, jakých jsou zde při Bezručově ulici, ale také při Vodárenské ulici již mraky. Co tam budou prodávat nevím, ale zdá se, že už zbývají jenom nějaké vnitřní úpravy a instalovat ještě nějaké prosklené plochy.



K další stavbě jsem se vydal parčíkem a téma se přihlásilo samo. Není to relativně tak dávno, co se republika potýkala s nedostatkem vody a v našem velkém jezírku u autobusáku bylo tak málo vody, že mnohá zvířátka hledala spásu v sotva tekoucím a velmi mělkém potůčku, kterému tu leckdy hrdinně říkáme říčka Pšovka.

Jenže, ta už dávno nemá ty stavy vodní hladiny, jaké mívala ještě za mého mládí před regulací, kdy bylo vodárenství v údolí mezi Hostínem a Řepínem, až Zahájím ještě v plenkách. A ač se někdy zdá, že v některých částech roku, se situace zlepší, tak již záběry na tento můstek, pod kterým již druhý rok zcela chybí v létě voda, nám znovu připomenou, jak velkým téma v posledních letech voda je.


Lidstvo se až někdy děsí a ptá se : ,, Kam ten svět jenom spěje ?" Možná se mohlo kdysi zdát, že nám ta planeta ještě nějakou generaci vydrží, ale nedávno jsem četl zprávu, kdy už i samotní vědci přiznávají, že některé změny přišly tak brzy, až je to samotné zaskočilo. Prý se máme mít na pozoru a již něco s naším životním prostředím máme dělat.


 Zde tedy máme tu druhou stavbu u Mladoboleslavské ulice. Co to bude, tak to nevím. Možná zase nějaký obchod. Buď se to dozvíme, nebo to uvidíme. I zde se zdá, že hrubá stavba je prakticky hotova, byť celkově zdaleka není tak daleko, jako stavba na prvním snímku.


Abych obměnil směr procházky k dalšímu cíli, tak se vydávám i dále podle potoka do Starých Rousovic, kde mi to vždy přišlo takové poklidné a romantické. I tady se mnoho změnilo. Prakticky se dá říci, že tady mezi bývalým železničním mostem na zrušené cukrovarské vlečce a bývalé cestě, která spojovala Rousovice s Blaty, vyrostla největší džungle v našem městě.

Jen díky častému užívání tu vede podle vody ještě tato prošlapaná cestička.


Zde jsem dokonce mezi zelení spatřil strouhu, což je až k nevíře. Ta kdysi bývala běžně vidět. Jedna věc mi však přišla velmi komická, leč trochu smutná. Dokud vedla skutečně ze Starých Rousovic ještě cesta přes lávku nad Pšovkou, a pak přes luka na Blata, tak se chodilo obyčejnou prašnou uličkou, která se za lávkou změnila na úzkou pěšinku.

Dnes lávka už dávno chybí, pěšinka neexistuje, všude tam panuje džungle a Staré Rousovice se zmohly na vyasfaltování této dnes už slepé uličky končící u říčky Pšovky.


Prošel jsem čtvrtí zbavené valné části dopravy, abych navštívil stavbu téměř sousedící s dnešním obchvatem, který nese také název průtah. Názory můžou být všelijaké, ale něco to přineslo a dobře se tu jede. Stejně je dost pravděpodobné, že pokud se trochu neomezíme a nebudeme více využívat jiné druhy dopravy, tak přijdou problémy, o kterých se nám dnes ještě možná ani nezdá.

O obchodním domě Billa, se na rozdíl od jiných mluví zde v Mělníku již dlouho. Vypadá to tedy, že ani místní už nebudou muset jezdit do sousedních měst, protože každý takový dům jiné společnosti má i jiný sortiment nabídky a ačkoliv si každý najde nějaký ten svůj oblíbený obchoďáček, tak to chce snad každý občas zkusit jinde a zkrátka to prostřídat a poznat nové věci.

Tady se zdá, že máme také hrubou stavbu, ale k dostavbě je zatím ze všech tří budov nejdále. Tak, nic nám neuteče.


Neměl jsem v úmyslu dělat někomu reklamu, ale třeba to někoho nakopne. I pivo prožívá společně s vínem obrovský boom.Už to není o tom, abychom k hovoru vypili sklenici nějakého piva, ale už si chodíme vybírat kvalitu a třeba i do minipivovarů.

Navíc dnes naštěstí neplatí, že pivovary zásobují pouze svůj kraj, a tak můžeme i řadu skvělých piv, které třeba ochutnáme kdesi na dovolené vypít i doma. Mezi oblíbené značky patří i šumavský Klostermann.


A jak tak jdu, tak vidím další stavbu, o které se nedávno psalo právě v Mělnické radnici. Parkování v této lokalitě je problematické, a tak se stále něco zvětšuje, vylepšuje, ale při tom růstu a způsobu současné přepravy osob to možná ani brzy stačit nebude. Když on se dnes už málokdo chce vracet do časů, kdy se mnohem více používalo hromadné dopravy.

Tak to tedy byla taková ta slíbená procházka po stavbičkách u nás, byť ne po všech, a přitom jsem si dovolil takříkajíc i trochu filosofovat. Dnes je řada lidí toho názoru, že je třeba stále něco rychle budovat, ale možná to chce napřed trochu přemýšlení. Však i Karel Havlíček Borovský pravil větu, která se kdysi učila na školách :,, Šeliké to kvaltování, toť pro hovada dobré jest." Jestli na tom něco není ?

Na druhou stranu víme, že každá vybudovaná věc aspoň na chvilku něco změní a až čas určí na jak dlouho, a zda k lepšímu, či horšímu. Tedy, pokud někdo neztratí paměť a prožije oboje. On totiž občas leckdo brzy zapomíná.


neděle 14. července 2019

Z moravského krále Praděda můžete koukat na Sněžku i na Vysoké Tatry. Pohodový výlet na nejvyšší horu Moravy nenabízí pouze dálkový kruhový výhled, či brzký návrat domů, ale řada věcí vás na cestě mile překvapí.


Byli jste už někdy v Jeseníkách, nebo na nejvyšší hoře Moravy ? Tak to si říkám vždy, když si vzpomenu na školní výlet do Vysokých Tater v 70. letech , na několik návštěv naší nejvyšší hory Sněžky, a také na dokumenty v ČT, kdy nás třeba pan Michal Jančařík vzal v Cyklotoulkách nejen na Praděd, ale třeba i na Švýcárnu. Jeseníky nám mají co nabídnout a přitom jsou tak nějak  díky své poloze mnohdy neprávem opomíjeny.

Praděd je sice až pátou nejvyšší horou ČR, ale kromě toho, že je nejvyšší horou Moravy a Slezska ( 1491 m.n.m. , tak díky vysílači na jeho vrchu ( výška 146.5 metrů) je nejvyšším, byť umělým bodem v naší republice. A takovou zvláštností je i fakt, že na rozdíl od Sněžky sem nevede lanovka, ale krásná široká silnice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Prad%C4%9Bd

Seznam tisícovek v Česku podle výšky sestupně. Podle nadmořské výšky jsou uspořádány do 396 pozic. ( Rovných tisíc metrů má šest kopců ) Kdo by to jen řekl ? Zde je tedy zajímavý seznam nejvyšších vrchů v ČR :

https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_tis%C3%ADcovek_v_%C4%8Cesku


Vyjel jsem ráno v 5.40 z Mělníka vlakem do Kolína, kde jsem v poklidu přešel na nástupiště, odkud odjíždí starý známý rychlík EX 113 Varsovia jedoucí do Varšavy. Ten přijede z Prahy a odjíždí v 7.02. Vlakem jedete až do Olomouce, kam přijedete v krásných 8.44 hodin.

Jak jen je  Olomouc z Mělníka časově blízko, a kdyby měl člověk platit normální lístek, tak dáte .... 2x 319 Kč ... tedy 640 Kč jen za cestu. Osobně si myslím, že kdyby jízdné nebylo tak drahé, tak by lidé i více cestovali vlaky během celého roku, byť je pravda, že si mnozí rádi přispíme, nebo máme i jiné povinnosti, než jen přemýšlet o výletech.

Ten Olomouc, nebo ta Olomouc :-) ?
https://www.google.com/search?q=ta+Olomouc&rlz=1C1SQJL_csCZ775CZ775&oq=ta+Olomouc&aqs=chrome..69i57j0j69i60.7756j0j4&sourceid=chrome&ie=UTF-8

Z Olomouce jede v 9.01 vlak až do Krnova, kde žije početná řecká komunita, která tu má i svůj hudební festival a další akce. To je mi však dnes jedno a jsem jedině rád, protože mezi městy Bruntál a Krnov je náhradní autobusová doprava.


Už za Olomoucí jsem překvapený. Vlak jede k severu podle říčky Bystřice a brzy se zakousne do takového malebného kaňonu mezi kopci. Všechna nádraží jsou takové strohé velké oprýskané nevyužité budovy a na té první je ještě patrný německý nápis, který dosud nikdo neodstranil, ani ho žádná barva nepřekryla. Vždyť na Bruntálsku převládala německá národnost a mnozí otcové odtud odcházeli bojovat za Wermacht.

To je právě to kouzlo dějin, které je dobře znát, nebo si je aspoň občas opakovat, abychom některým věcem lépe rozuměli a třeba i měli správnější náhled.

Později projíždíme městečkem Moravský Beroun a musím se trochu smát. Tak už jsem projížděl Moravský Krumlov, Moravské Budějovice, tak teď Moravský Beroun a snad mám ta města kompletní. Moravskou Třebovou tedy zatím ne, ale Česká Třebová také není nic velkého a zvučného, kromě svého vyhlášeného železničního uzlu.

V Moravském Berouně poznávám další podnik, jehož sláva dospěla až do mělnických supermarketů. Ano, jde o minerální vodu jménem Ondrášovka. Tak ta tedy má své sídlo zde.


Krajina se rozevírá, všude se pasou nějaké krávy, občas přichází přeháňky a paní průvodčí nás upozorňuje na přestup do autobusů směrem do Krnova.V 10.22 přijíždím do Bruntálu, kde to ještě neznám a jsem mile překvapený.

První krásně opravená nádražní budova v jejíž útrobách nenajdete jenom automat na jídlo a pití, ale funguje tu také útulná trafika. Jenom WC tu nějak nevidím. Hned za nádražím je však moderní malý autobusáček s krytou uzamykatelnou čekárnou, kde se ve stojanu cestujícím nabízí volné propagační materiály této turistické oblasti.

Zároveň vás upozorňuje nápis, že pokud máte zájem o serioznější materiály a pohlednice, tak musíte jít ven, zaklepat tam na okénko a oni se vám budou věnovat. Bruntál má totiž své hlavní info centrum na náměstí ve městě.

Také se to vysvětlilo, jak je to tu s WC. To je vůbec samostatná budova mezi nádražím ČD a autobusákem, kde vůbec nemusíte mluvit s místní obsluhou. Pětikoruna vám prostě odblokuje patřičné dveře.

Byl jsem překvapený, že jedu prakticky sám takovým čistým autobusem, ale hned na třetí zastávce v centru města, se vůz naplnil tak, že řidič vypnul  při příjezdu motor.  Ještě vám dlužím čas odjezdu autobusu. To bylo v 10.50 ze stanoviště číslo 7 do Karlovy Studánky.

Jedete 21 km do zastávky Karlova Sudánka rozcestí Hvězda a zaplatíte 33 Kč. Přijedete tam v 11.33 a myslíte si, že máte dost času.


Ještě štěstí, že jsem se už dvacet minut předem hnal s ostatními lidmi do dalšího autobusu, který lze nazvat kyvadlovkou. Však on je tu takový malý autobusáček, parkoviště automobilů a občerstvení s restaurací. Odjezd autobusu je ve 12 hodin, zaplatíte 21 Kč a autobus čeká 6 km do stálého kopce. Autobus se narval až k prasknutí, závora se se zvedá a několik osobáků s povolením a my, se vydáváme do míst, kam už jiní s auty nemohou.



Ve 12.15 jsme na místě a já rychle přitahuji dnešní hlavní cíl. Podle map bych tam měl jíti až 90 minut, pokud se nepletu. Ihned jdu do plných, neboť mám na vrchu čas jenom 30 minut, a pak už musím k autobusu v 15.30, abych mohl ještě dnes dojet domů.


Tohle je chata Ovčárna, odkud se již musí pěšky. Nasazuji tempo, jaké mi silnice, stoupání a fyzička dovolí.


Rozhoduji se, že směrem vzhůru nic fotit nebudu, protože není čas, ale stejně jsem neodolal. Všude kvanta lidí. Jedni jedou proti vám na kolech a koloběžkách, jiní opačně s vámi pěšky, či na kolech. Ti občas i slézají, protože zjišťují, že jsou chodci rychlejší.


Poslední metry.


Za 45 minut jsem na vrchu, což je fantastické. Ve 13 hodin vlétnu k jakémusi výdejnímu okénku a už vybírám suvenýry. Jak moudré. Za nějaký čas tu budou stát fronty a přitom se zdá, že už tak je v místnosti dost lidí. To se ví, že je tu vše tak nějak dražší, ale s tím se musí počítat.


,, Lístek na rozhlednu stojí 100 Kč a prodá vám ho takový starší pán u výtahu " říká mladá slečna.  Nějak mě napadlo, že ve Slavonicích, se platilo nahoře ve věži, a tak bude jistě kasa u výtahu také nahoře. Otevřou se dveře výtahu, vyjde si 10 lidí, a protože mi už nic nestojí v cestě, tak se vřítím do výtahu a mávám na ostatní lidi, aby moc nekoukali a ráčili mě následovat. Ani nevnímám staršího pána, který šel také z výtahu, ale nějak pomalu. ,, Tak pojďte !" volám a mávám na lidi.

,,Oni půjdou, ale napřed zaplatí a Vy mi dáte stovku " otočí se ke mně muž. Tak samozřejmě, vůbec o nic nešlo, ale nějak mě ta celá situace rozveselila a hned jsem se ptal, zda ví, kolikrát za den jede tím výtahem nahoru a dolu. Prý si čárky nedělá a asi by mu to ve výtahu neprošlo. Hned jsem vzpomněl na Martina Klihavce, který při návštěvě sklepů skutečně dělá čárky, aby věděl kolik bylo návštěvníků.

Sice jsem mu řekl, jak se u nás vede statistika kontroly návštěvnosti středověkých sklepů, ale chápal jsem, že on to skutečně dělat asi nemůže a sklidnil jsem se. To víte, když si člověk může dělat co chce, tak může být chvílemi až moc veselý :-).


Ani vám nevím kolik metrů to bylo nahoru, ale jít pěšky bych to nechtěl.


Je to tam celé zakryté okny a doplněné takovými mapami. Nafotil jsem tam toho skrze sklo tolik, že se vtom stejně sotva vyznám, ale tentokrát poznalo oko na místě více, než fotografie v počítači. Na prvním snímku by měla být Sněžka, ale jest-li ji tam najdete, tak to nevím. Na místě ji bylo poznat, ale chtělo to ještě triedr.


Zde mají být zase Vysoké Tatry a pohled na ně byl časem stále lepší a lepší. Asi to postupné kazení počasí v blízkých dnech. Rádio jsem měl samozřejmě také, ale dost mě tu otrávilo. Zatímco muxy v Bavorsku mají svá oblastní pojmenování, tak v Polsku nese vše převážně název Polskie Radio. Až dodatečně podle webu poznáte, který kanál patří které blízké oblasti a o podmínkách a něčem vzdálenějším můžete jen spekulovat.

https://www.ukwtv.de/cms/polen-dab.html

Jedinou šancí bylo ulovit Braniborsko, což je odtud podstatně dále, než z Krkonoš, či Jizerek, a tak se zázrak nekonal. Už posledně v článku o Čerchově jsem psal, že za celých 14 dní nebylo ani mírné zlepšení podmínek.



Zde tedy máme ještě snímek z rozhledny ...


 .... a od vchodu do budovy. Škoda, že tam lentikulární pohlednici neprodávali a měli jen toto obří provedení pro potřebu vlastní budovy. To jsou ty nejlepší mapy, kde díky 3D efektu máte skvělou představu o terénu
.

Pohled na rozhlednu od paty budovy. Na místě jsem tedy nakonec strávil 1 hodinu a skoro ještě 40 minut. Vycházel jsem ve 14.40 a bez nějakého spěchu jsem byl v 15.20 u autobusu.


Cestou dolů jsem fotil.









Chata Ovčárna měla zcela normální interier. Jinak je tomu prý na Švýcárně ( televize).
Dolů jsem už musel v prvním autobusu stát, ale jen 10 minut. Odjezd byl tedy v 15.30. Pak jsem musel počkat do 16.09 na autobus, který mě vzal opět do Bruntálu, kde jsem byl v 16.45.

Tady bylo 45 minut času a já se mohl jít podívat na bruntálské náměstí.


Celkem hezké, byť ne nijak zvláštní. Něco se ale nafotit dalo.






Vybral jsem tedy ty nejhezčí snímky, byť jsem musel něco vynechat. V 17.34 mi jel opět vlak do Olomouce a já zkusil aspoň ještě trošku bruntálské krajiny z okna vlaku. V 18.52 jsem přijel do Olomouce. V 19.20 vám jede opět Varsovia na Prahu a ve 21.01 jste v Kolíně.

 Ve skutečnosti jsme tam byli ve 21.20, protože nám pořád hlásili, že vlak je opožděn z důvodu policejního zásahu. Náš vlak do Ústí ( rychlík Střekov) na nás však čekal, a tak byl člověk ve 22.15, respektivě ve 22.35 doma. Hlavně, že jsem nemusel zase do Prahy a nepřijel před půlnocí, či později.

A to je z cest vše. Příště už vyrazíme do terénu u Mělníka a podívámese, jak nám poskočily stavby obchodních domů.

Hezký zbytek neděle a úspěšný vstup do pracovního týdne !



Program RMM na zbytek prázdnin. V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci !



V mělnickém muzeu mají v létě sraz vodníci!
20. 7. – 3. 11. 2019

Interaktivní program pro rodiny s dětmi 25. 7. 2019 Regionální muzeum Mělník

Z malého sálu Regionálního muzea Mělník se stane během letních prázdnin rybník při výstavě Brekeke! aneb V Mělníku není konec vodníků. Dostaveníčko si tady dají vodníci jak historičtí tak současní, které přímo pro výstavu vytvořili žáci ZUŠ Mšeno.

 Expozice představí naši nejznámější pohádkovou postavu spíše v její přívětivé formě. Nebude chybět akvárium s živými rybkami, které pro výstavu zapůjčí Vivarium Mělník. Pro dokreslení atmosféry bude využita muzejní sbírka malovaných hrnečků. Děti se můžou těšit na herní koutek a doprovodnou soutěž, při které budou pátrat po zlatých kapřících vodníka Šploucha a přitom poznávat krásy Mělníka

. Výstavu doplní sbírka fotografií vodníků z okolí Jihlavy p. Jarmily Včelové i fotografie z dalších míst ČR. Návštěvníci budou moci zaslat své vlastní vodnické snímky do soutěže „Miss vodník“ na muzejním Facebooku.

Vernisáž se koná ve čtvrtek 18. 7. od 17:00 hodin. Těšit se můžete na vodnický příběh a setkání s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou. 25. 7. proběhne doprovodný program k výstavě pro děti s vodníkem Brčounem Vrbičkou a kouzelnou muzejní dílničkou.



Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/



Třetí ročník Dnů lidové architektury Středočeského kraje ( 20.7. - 28. července) bude mít po Vysokém Chlumci a Přerově nad Labem své slavnostní zahájení v sobotu ve Lhotce u Mělníka. Jde o poměrně velkou akci nadregionálního významu konanou hned na několika místech obce !



Dny lidové architektury Středočeského kraje
20. – 28. července 2019

se slavnostním zahájením v obci Lhotka v sobotu 20. 7.


Po dvou úspěšných ročnících Dnů lidové architektury Středočeského kraje v Muzeu lidových staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (2017) a v Polabském národopisném muzeu v Přerově nad Labem (2018) se v letošním roce uskuteční jejich 3. ročník, tentokrát se slavnostním zahájením v sobotu 20. července v obci Lhotka na Kokořínsku – v romantické krajině pískovcových skalních měst, tajuplných zákoutí i prosluněných borových lesů, hlubokých kaňonů a strží, zde zvaných doly, ...

.. v místech, kde se setkával a vzájemně ovlivňoval český a německý živel, v regionu zemědělsky nepříliš úrodném, dříve však proslulém pěstováním chmele, v oblasti, jíž se prakticky úplně vyhnul průmysl i větší dopravní tepny včetně železnice, a v níž se díky tomu dochovala nedotčená příroda a rovněž nebývalé množství unikátní původní, převážně roubené lidové architektury i celých vesnických sídel rozložených v členitém terénu náhorních plošin i strmých roklin.

Co jsou Dny lidové architektury?

Jejich cílem a smyslem je upozornit co nejširší veřejnost na fenomén historického vesnického stavitelství, které je i přes značný úbytek v období od Druhé světové války dosud stále početnou a důležitou složkou venkovské zástavby – ať už jde o drobné roubené chalupy, rozlehlé selské grunty či zděné usedlosti a domy, mlýny, sýpky, hospodářské, technické a sakrální stavby nebo i celá venkovská sídla se zachovalou půdorysnou a prostorovou skladbou.

 Památky lidového stavitelství jsou pozoruhodným dokladem řemeslného umu i estetického cítění našich předků a současně představují významný krajinotvorný prvek, uplatňující se jako neodmyslitelná složka životního prostředí a často přímo ztotožněný s pocitem domova.

Dny lidové architektury proto nejsou samoúčelnou akcí, ale mají své hlubší poslání a záměr – nejen představit veřejnosti mnohotvárnou, jedinečnou a mnohdy neprávem opomíjenou historickou architekturu našeho venkova, ale zároveň oslovit, motivovat a inspirovat zástupce státní správy i samosprávy, odborné instituce a organizace, různé neziskové a občanské iniciativy, vlastníky, investory, projektanty, specializované firmy a řemeslníky, odborníky i laiky a další aktéry stavební činnosti na venkově k cílevědomějšímu, ohleduplnějšímu a promyšlenějšímu přístupu k péči o toto jedinečné dochované kulturní dědictví.

 Přáním pořadatelů je, aby se Dny lidové architektury staly pro širokou veřejnost podnětem k hlubšímu poznání a pochopení hodnot a významu lidového stavitelství a zároveň impulsem k posílení vědomí odpovědnosti za jeho uchování.

Hlavním centrem letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje se stane nevelká, ale malebná obec Lhotka u Mělníka, ležící na jižním okraji Kokořínska. Tady se v sobotu 20. července v 11 hodin na pódiu na hřišti pod návsí uskuteční jejich oficiální slavnostní zahájení moderované Václavem Žmolíkem, jehož součástí bude křest drobné publikace „Lidové stavby Středočeského kraje – severozápad“.

 Celodenní bohatý doprovodný program bude probíhat na více místech. Na hřišti se návštěvníkům představí folklorní soubory Jarošovci z Mělníka a Furiant z Malé Bělé a lidová muzika Osmikráska z Prahy a najdou tu také jarmark s ukázkami tradičních vesnických řemesel (košíkář, hrnčířka, bylinkářka, perníkářka, výroba ze sena a levandule aj.), s prodejem regionálních výrobků a občerstvením.

 Na opačné straně vsi ve skalním obydlí (pobočka Regionálního muzea Mělník p.o.) kromě komentovaných prohlídek unikátních ve skále vytesaných prostor a tematické výstavy návštěvníky potěší harmonikář s vystoupením V kokořínském údolíčku a děti určitě zaujme Kouzelná dílnička tetičky Míny. Kyvadlovou dopravu mezi hřištěm a skalním obydlím bude zajišťovat stylový koňský povoz s bryčkou.


Ve společenském sále nedávno otevřeného komunitního centra na návsi bude navíc instalována videoprojekce seznamující návštěvníky s pozoruhodnou vesnickou architekturou Kokořínska. Po 17 hodině bude program na hřišti dále pokračovat dobročinnou akcí pořádanou obcí Lhotka.

Pro zájemce bude rovněž připravena exkurze Putování za lidovými stavbami Kokořínska, během níž navštíví některá vybraná jedinečně zachovalá vesnická sídla a prohlédnou si ukázky typických staveb lidové architektury tohoto regionu (například Olešno, Tubož, Střezivojice, Jestřebice, Dobřeň, Vysoká aj.). Asi tříhodinovou trasu exkurze s odborným výkladem bude možno absolvovat zdarma dvěma přistavenými autobusy s odjezdem v 13:00 hodin ze zastávky na návsi. Účast je možno si rezervovat předem na e-mailové adrese e.henkrichova@foibos.cz nebo na telefonním čísle 777 100 557.

Speciálně pro tyto účely bude vydána skládačka koncipovaná jako tematicky zaměřený průvodce, který návštěvníkům přiblíží nejen trasu Putování za lidovými stavbami Kokořínska, ale také další význačné a často unikátní památky vesnického stavitelství v severozápadních regionech Středočeského kraje (okresy Mělník, Mladá Boleslav – západní část, Kladno, Rakovník a Praha-západ – severní část), jež zpravidla unikají zrakům běžného turisty. Skládačky budou volně k dispozici v infocentrech, v muzeích i na dalších obvyklých místech a samozřejmě též při slavnostním zahájení ve Lhotce.

K dopravě do a z místa akce lze využít speciálně vypravovaný rekreační Kokořínský rychlík Praha – Mšeno s odjezdem z Hlavního nádraží Praha v 8:35 a příjezdem do stanice Lhotka-zastávka v 10:00 (bližší informace na http://www.kzc.cz/vlak/kokorinsky-rychlik).


Ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje se připojí i další kulturní organizace s tematickými akcemi různého druhu. Programovou nabídku všech aktivit s přehledem vybraných zajímavých lokalit, přibližující zájemcům dochovanou historickou venkovskou architekturou, bude k dispozici jednak jako tištěný materiál a jednak na níže uvedených webových adresách.

Organizátory letošních Dnů lidové architektury Středočeského kraje jsou opět Kotěrovo centrum architektury, o.p.s., FOIBOS BOOKS, s.r.o. a Středočeský kraj, jmenovitě pak odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, odbornou stránku zajišťuje Národní památkový ústav a Regionální muzeum Mělník, p. o.

Středočeský kraj, odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu, se rozhodl postupně v průběhu 4 let představit zájemcům v rámci Dnů lidové architektury pestré a rozsáhlé bohatství vesnického stavitelství na celém území Středočeského kraje – za centra, kde se uskuteční slavnostní zahájení s tematicky zaměřeným doprovodným programem, byly vybrány příspěvkové organizace Kraje, respektive specializované pobočky muzeí, jež se zaměřují na záchranu a prezentaci lidových vesnických staveb:

 2017 – Muzeum vesnických staveb středního Povltaví ve Vysokém Chlumci (pobočka Hornického muzea Příbram, p. o.), 2018 – Polabské národopisné muzeum v Přerově nad Labem (pobočka Polabského muzea Poděbrady p. o.) a v letošním roce 2019 – skalní obydlí ve Lhotce u Mělníka (pobočka Regionálního muzea Mělník, p. o.). Každoročně je zároveň vydávána speciální publikace přibližující vesnickou stavební kulturu příslušné oblasti.


Veškeré programové materiály, propagační a informační tiskoviny ke Dnům lidové architektury Středočeského kraje 2019 budou k dispozici v příslušných regionálních informačních centrech, muzeích, kulturních zařízeních, u partnerských organizacína dalších obvyklých místech v regionu a rovněž na webových stránkách: www.lidove-stavby.cz; www.muzeum-melnik.cz; www.kr-stredocesky.cz; www.npu.cz; www.propamatky.info


sobota 13. července 2019

Nejkrásnější výhled do Čech i Německa je z Čerchova. Shodli se tak na rozhledně turisté, kteří už navštívili další šumavské rozhledny i rozhledny Českého lesa. Na návštěvě v domě spisovatele Jindřicha Šimona Baara.


Už to tak nějak chodí, že když se blíží léto a přichází čas dovolených, tak řada lidí brouzdá internetem a hledá dlouhodobější ubytování v penzionech ve vyhlášených turistických oblastech. Jiní se zase vydávají pod stan, třeba i na vodu a každý večer nocují někde jinde. Jenže těch možností je pochopitelně více.

Takovým hitem je už právě pět let nejlepší jízdenka v historii Českých drah, která nese název Jízdenka na léto. Tato jízdenka má tu výhodu, že například za 1190 Kč na ni můžete jezdit vybraných 14 dní v červenci, nebo v srpnu po celé ČR a nikoho nezajímá, zda někde přespáváte, uděláte nějaký pěší výlet a zase jedete o nějaký kus dále, nebo zda se vracíte po každém výletu domů a podle situace vyrážíte buď už druhý den na další výlet, nebo si dáte den, či dva odpočinku.



Soutok si oblíbil takové jednorázové výlety do různých koutů naši země, ke kterým si najde vždy nějakou záminku, a které  často směřují i do odlišných směrů. Pokud první letošní výlet vedl daleko na východ do Beskyd a druhý hlavní zase na jih do Slavonic a Telče, tak třetí už byl na sever k nedaleké Milešovce a zbýval západ.

Ani jsem si nějak neuměl představit, že bych měl vynechat letos cíl, který by byl buď na Šumavě, nebo v Českém lese. Vždyť předloni to byla především návštěva Domažlic a pohoří Hoher Bogen doplněná ještě výletem na Třístoličník a loni návštěva vrchu Velký Ostrý na hranici s Bavorskem, kterou jsem završil u druhého vesnického orloje v obci Hojsova Stráž na Železnorudsku.


Letošní cesta přes Domažlice na vrch Čerchov byla takovým docela logickým plánem. Přece jen už má člověk v kapse skalpy Poledníku, Pancíře, Velkého Javoru i Velkého Ostrého a má to i jinou rovinu.

Prvně jsem v těchto končinách pobýval v roce 1972 a hned dvakrát. Naše třídní učitelka z tohoto kraje pocházela, a tak to tentokrát nebyla jen záležitost Trabantu, ale i školního autobusového výletu :-).

A když si vezmete, že u nás hrál a tančil loni na Vrkoči soubor právě z Domažlic, tak jsem se sem těšil.

Rozhodl jsem se, že i tentokrát pojedu prvním pracovním autobusem ve 4.07 do Prahy a budu pokračovat Západním expresem s odjezdem v 5.45 z hlavního nádraží do Domažlic. Západní expres jezdí v taktu každé dvě hodiny do Mnichova a staví nově pouze na Smíchově, v Plzni, Holýšově a v Domažlicích, kam přijede za dvě a čtvrt hodiny jízdy ( 7.59).

Spojení je téměř bezhlučné, rychlé, klimatizované s internetem., a velmi často bývá tato spoj poloprázdná, oproti pozdějším spojům. Z Domažlic jsem v 8.05 již pokračoval regionovou směrem k Tachovu. Asi čtvrtou zastávku jsem vystoupil v obci Trhanov ( 8.19)

Abych zbytečně neplýtval silami, tak jsem nešel po turistické značce do Chodova, ale vydal jsem se nejkratší cestou po silnici do obce Pec, kam jsem skutečně dorazil někdy v 9.10 hodin. Plánovač ukazuje, že jsem ušel tři kilometry po silnici, kde projela snad jen dvě auta a překonal jsem komické stoupání 52 metrů.


Byla to pastva pro duši. Kolem klid, pohoda, rozhled na louky a lesy, a právě první dva snímky křížku jsou z této první etapy. U rozcestníku v obci se již dozvíte, že jste v nadmořské výšce 500 metrů a čeká vás  skoro 5 km a převýšení cca 515 metrů.

V obci jsem dal první rozhovor dne s jakousi ženou, protože šel kousek přede mnou asi půl kilometru jakýsi pes tuláček a já se dozvěděl, že tento tvor, který z dálky připomínal lišku, jenž vyšla z lesa je zcela neškodný známý místní tuláček.

Lidé jsou tu velmi družní, rádi se baví a třeba vám i řeknou to, že je to tu občas takové smutnější, ale jinak se tu cítí šťastní a je tu krásně. To mohu jen potvrdit. Všude, kde jsou kopce je krásně, ale jen do chvíle, kdy zjistíte, že se slunce chystá za ně odpoledne schovávat. To není posezení za mělnickým zámkem, kdy se můžete třeba i dívat, jak tam ve 21.15 zapadá slunce.


Že tu jsou lidé šťastní, tak o tom svědčily jejich domky, upravené zahrádky s množstvím ozdobných artefaktů a vždy mám radost, když tu potkám domácí zvířenu. Toto bylo snad poslední stavení obce. Vedla tudy turisticky označená zkratka, kterou jsem cestou zpět dolů minul a kozenky jsem bohužel už jenom zaslechl. Ale což, zvířátka tu mám, a to všechno dokresluje tu krásnou barevnost života v celé své šíři.


Jen kus za obcí už bylo plno náprstníků a připomnělo mi to trochu Krkonoše. Ale mám dojem, že tady jich bylo mnohem více.


Náprstník červený ... https://cs.wikipedia.org/wiki/N%C3%A1prstn%C3%ADk_%C4%8Derven%C3%BD


Vůbec to byla krása pozorovat, jak se se vzrůstající nadmořskou výškou fauna mění.



Stanovat na divoko se tu jistě sice nesmí, ale kdo by se sem šplhal, aby tady vysoko nad obcí zkusil někoho vyhmátnout :-). Jeden z party na mě hleděl ze zavěšené sítě mezi stromy a zbytek byl ve stanu. Kdo by tehdy tušil, že až půjdu dolů, tak je asi půl kilometru pod kopcem potkám  sedět na zemi a dáme řeč.

Byli z Českých Budějovic, přijeli už včera vlakem, dali v obci nějaké pivko, přespali, dopoledne věděli, že je fotím, a teď sbírali zbytky sil na finální výstup k rozhledně. Hrozně se smáli tomu, že někdo může ráno daleko odtud vstát po třetí hodině ranní, ještě být na vrchu dříve než oni a nevěřícně kroutili hlavou, že jsem přijel prakticky jen na otočku :-).

Tak, jiný věk, jiné zvyky, jiné povinnosti.


Také jsem tam našel takový krásný krytý posed.



V 11 hodin jsem dospěl k vrcholu a dlužím vám jednu zajímavost. Vedle Kurzovy rozhledny ( vpravo) je autobusová zastávka a přes sezónu sem jezdí dvakrát denně o víkendu cyklobus. Vyjíždí z Furt im Wald a staví v 9.40 v Domažlicích u nádraží ČD.

http://www.csadplzen.cz/?ob=cerchov&ls1=menu_cyklobusy

I tak se sem dá jet a zcela bez námahy. Ale, jen o víkendu a časem nelze mrhat.
Ta věž vlevo je funkční. Jde prý o jakousi věž, která má na starost předpověď počasí pro vojenské účely. Potkal jsem se tam s párem z České Lípy a pán mi vysvětlil, že tu vojákoval a poučil mě právě o té druhé věži.

Navíc jsem vám zde již napsal, že jsou tu lidé družní, a tak mi jeden občan obce Pec hned po pozdravu sám vyprávěl, jak se o vrchol kopce nějak mezi sebou dohadují tři obce, a který pán odkud slouží na té druhé věži :-). Sice mě to bylo tak nějak trošku šumák, ale věřte, že je to krása, když se s vámi v nějaké vsi na konci republiky kdesi pod velkými kopci dá někdo do řeči.

Lidský kontakt nemůže žádné čučení do elektroniky nahradit a naštěstí to ještě spousta lidí zejména starší generace ví. Přijmout informace ano, ale koukat na film, když si můžu prohlédnout krajinu, nebo pokecat s někým jiným a něco se dozvědět ?


Ve věži je všechno. Snad ani netřeba to rozebírat. Vše, co turista potřebuje.


Vystoupat musíte kamennou věží po svých a hlavním místem je tento ochoz. Čerchov má nadmořskou výšku 1042 metry. Fakt jsem někde četl jednou v pravidlech pravopisu, že se to skloňuje podle poslední číslice, byť to zní nepřirozeně a hovorově se to nepoužívá :-). Ale, někoho to možná jistě zaměstnává.


Zde máme tedy tu vojenskou věž.



Potkal jsem se v ochozu s mnoha lidmi a občas mě to zdržovalo od pokusů s rádiem. Jedna paní ze Starého Plzence se mě pořád ptala, zda jsem navštívil nějaké památky kolem Plzně. Snažil jsem se jí vysvětlit, že to tak prostě už je, že lidé v první řadě navštěvují něco významného především na okraji republiky ( Šumavu, Krkonoše), ještě hlavně ty vrcholové hřebeny a zbytek si případně nechávají na penzi.

Hned mi řekla, že je dnes na prvním výletě v penzi a začala se smát :-).

Potkal jsem tam také starší manželský pár z Regensburgu a zasmáli jsme se tomu, že oni to sem mají vlastně blíže, než já. Pán byl zvědav, jak dlouho mi bude vlastně trvat k našemu soutoku dvou největších českých řek cesta.


To jezero se jmenuje Drachensee a  leží kousek za hranicemi před městem Furt im Wald, které je pod vámi. Když jedete vlakem do Německa na Regensburg a Mnichov, tak jedete kolem. Vrch na pozadí je známé pohoří Hoher Bogen, kam jsem šel předloni z Furtu pěšky ( cca 15 km tam) a vlevo je vidět Velký Javor u Železné Rudy a další kopce.


Tady vlevo vedle věže mohou být vidět i Alpy.



Příjem jsem si užil, byť skutečné podmínky už týdny nebyly. Šly prakticky všechny bavorské muxy ... https://www.ukwtv.de/cms/deutschland-dab/bayern-dab.html

... až na Unterfranken, který sdílí stejný kanál 10A, jako zde velmi silný Oberbayern šířený s alpského vysílače Wendelstein. Vysílač Wendelstein ( 1838 m.n.m.) je odtud 195 km vzdálený a šíří ještě multiplex 7A Voralpenland.

Až to jednou při podmínkách, či zimní inverzi půjde na teleskop i u mělnického zámku, tak to bude zase radosti :-). Tady to sice potěšilo, ale kdyby byly ty správné podmínky, tak by tu člověk měl chytit Hesensko, Bádensko, či dokonce Švýcarsko. Jinak byl už v minulosti u našeho zámku na FM několikrát Wendelstein zachycen, ale v DAB+ čeká na premiéru. A snad budu u toho :-).

https://de.wikipedia.org/wiki/Sender_Wendelstein


To jsou ti mí sousedé z České Lípy. Pokud jste ještě vydrželi sledovat nyní velmi zaneprázdněný web ( výletů bylo moc), tak vás tímto zdravím ! :-)

Legrační bylo, že jsme vlastně oba bývalí vojáci z těchto končin, tak si bylo i co ukazovat. Tady ty ( Vy), tam já :-).


Ani vám nepovím, co na těch miniaturách mám. Tady bylo vidět snad vše. Kamsi k Mariánským Lázním, k Plzni, Šumava i německé dálavy.


Tak jsem si odtud přitáhl 12 km vzdálené Domažlice ( vzdušnou čarou).


Kurzovu věž jsem opustil asi ve 14.30 a do Pece jsem dorazil o hodinku později.


Měli tam takový krásný mlýn.



Tak se jevil Čerchov ze silnice k Trhanovu.


V Trhanově jsem objevil tyto krásné sluneční hodiny, ale vlak mi jel až za půl hodiny. Do Domažlic ? Naštěstí ani ne. Ještě jsem vyrazil asi v 16.10 jednu stanici do Klenčí pod Čerchovem, kde je rodný dům Jindřicha Šimona Baara.,, Jo, Českolípáci, našel jsem váš zápis v knize návštěv. Kdo jiný by tam asi byl z České Lípy . Mám pravdu ?"

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jind%C5%99ich_%C5%A0imon_Baar

Ne, to není předek hvězdy stříbrného plátna Lídy Baarové :-).


Vstup asi 20 Kč, zařízení krásné. Nevím, přijde mi divné, abych tady dával nějaké interiéry a už jsem to vysvětloval mnohokrát. Když, tak jen propagačně, abych pomohl návštěvnosti objektu a udělal mu určitou reklamu. Ještě jsem chtěl stihnout Výhledy, kde má pomník Jan Sladký Kozina, ale už nebyl čas a ještě to bylo do kopce.



Zpátky mi to jelo v 17.30 s příjezdem do Domažlic v 17.45. Zde jsem si zase pěkně popovídal s průvodčím, který jinak pěkně pracoval. Jak vidí chlapa s batohem, tak už je tu otázka: ,,Tak co ? Byl jste na hoře? A jak ? Výšlap, co ?" Chodové jsou prostě společenští, lidoví a mají to u ,,mě dobrý" :-). A hned mě napadl ten název filmu.

Z Domažlic to mělo jet v 18.01, ale bylo 20 minut zpoždění, které mi celkem nevadilo. Tedy, nějaký čas. Vlak má přijet do Prahy ve 20.16 a najednou je 20.35. Autobus vám jede ve 21 hodin, a když vám u metra prolétne drobná mince až dolů, tak máte zaděláno na skutečnost, že vám dole spoj ujede a nemusíte to chytit. Nakonec se zdařilo i tak a ve 21.40 byl člověk doma  na Mělníku.