Fantastický netový projekt Mobilizace 1938, aneb den po dni očima jedinců. Program muzea na říjen. Festival ptactva dvakrát.

Opevnění najdete i  v nejvyšších partiích našich nejvyšších hor. Bunkry na úpatí Kotle.

Milí čtenáři, dnes si  volným svátečním dnem připomínáme Den české státnosti a zítřek patří mezi data, která jsou pro naši republiku z historického hlediska významná. Je dobré si ta data připomínat z několika důvodů. Vždyť na našem území žili vedle sebe a často i ve společných rodinách Češi i Němci, a to dokonce i pouhých 7 km od našeho Mělníka.

 Mírové soužití však dokázal narušit člověk, který dovedně využil stávající hospodářskou i politickou situaci k tomu, aby se stal téměř národním hrdinou, a který zfanatizoval davy do válečného boje proti zbytku světa. Je to ukázka toho, jakou sílu může mít ve společnosti jedinec a vůbec nemusíme chodit tak daleko, ani tak vysoko. Na různých úrovních jsme pak svědky toho, kdy nějaká špatná a schválená rozhodnutí nadělala velké škody, které se pak těžko léčí. Pro Mělník je asi nejtypičtější škodou zásah na Karlově náměstí v roce 1976.

Nemusíme však hledět na betonová opevnění, jako na něco, co je třeba zničit, co snad hyzdí krajinu, ale můžeme na to koukat zcela opačně. Máme na svém území celou linii staveb, kterou vypracovali naši opravdoví odborníci, a která si spíše zaslouží uznání, obdiv i určitou hrdost. Vždyť sám velký nepřítel si opravdu oddechl, když získal naše území bez boje a řopíky mu byly prý noční můrou. Dodnes odborníci tvrdí, že důvodem, proč jsme nakonec bez boje rezignovali byl fakt, že jsme v tom zůstali takříkajíc zcela sami.

V této souvislosti, se mi chce říci, že máme vlastně tady u Mělníka, respektivě u Liběchova významné historické dědictví, které nese název Liběchovská příčka a táhne se na sever kolem Dubé, až do Lužických hor, kde kolmo navazuje na venkovní pás opevnění. Sám jsem kdysi našel web, kde máte všechny ty jednotlivé bunkry zakreslené v mapě, včetně s jejich popisem a označením

. Je jen škoda, že po takové té vlně nadšení, kdy různí dobrovolníci začali některé objekty zkrášlovat a dokonce v některých dnech otevírat veřejnosti, tak přišel velký útlum. U Dubé padl dokonce jeden zkrášlený objekt do rukou vandalů a zlodějů. A tak asi nejbližší opravdu krásné a důstojné řopíky, které vešly ve známost  najdete v obci Sazená a u Roudnice nad Labem. Snad každý autor, nebo průvodce se neubrání nějakému postesknutí a nebudu vyjímkou. Kéž bychom našli nějaké nadšence i zde na Liběchovské příčce, což by jistě byl zase další krůček k lepšímu turistickému ruchu v oblasti.

Když jsem loni navštívil obec Slup na Znojemsku, kam se jezdí hlavně kvůli vodnímu mlýnu, tak jsem byl nadšený, jak se obec snažila turisticky žít. Měli zde celý komplex řopíků, který byl dovybavený zbraněmi, oplocený, hlídaný, a když jsem si myslel, že bych si tam odskočil na prohlídku, abych zabil čas, než po polední pauze otevřou místní mlýn, tak jsem zjistil, že by to bylo na dalších 45 minut pěšího chození s průvodcem, což jsem si z důvodů plánů i času již ani nemohl dovolit. Mimochodem, krásné řopíky jsem letos na jaře objevil na cyklotrase mezi Ústím nad Labem a Děčínem, kde nám u Valtířova také vyrostl jeden oplocený pomalovaný řopík s nějakými těmi protitankovými ježky, a pro turisty s opravdovou denní otevírací dobou.

V roce 2013 uplynulo výročí 85 let od mobilizace republiky a při této příležitosti, se zrodil projekt, který by neměl upadnout v zapomění. Je to unikátní zpracování dějin z roku 1938 od 1. září do 11. října, kdy můžeme celou situaci vnímat z pohledu lidí různých profesí, nebo i vojenských hodností. Dílo ( čtení pro každý den) se mi tehdy tak líbilo, že se k němu nyní ve článku vracím, abych jej oprášil a jsem rád, že na netu stále žije a nestalo se, jako celá řada jiných výtvorů minulosti již jen neexistujícími stránkami.

http://www.mobilisace1938.cz/o-projektu-mobilisace-1938

Pokud již postrádáte na stránkách Soutoku program Mělnického regionálního muzea Mělník, pro měsíc říjen, tak vězte, že právě přichází. Tentokrát jsem opravdu vydržel držet program pod pokličkou až do doby, než to bude skutečně aktuální :-)). Mimo tradičních výstav na Mělníku tu máme také jednu ranní procházku za ptáky u  Veltrus. Festival ptactva, se tedy koná  1.10. u Mělníka a 2.10.  u Veltrus.

Regionální muzeum Mělník

      náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
      příspěvková organizace Středočeského kraje

 říjen 2016

14. 7. –  30. 10. HAFani! – Pes je přítel člověka i muzejníka! Výstava hraček pejsků s interaktivním koutkem pro děti. VÝSTAVA PRODLOUŽENA DO 30. 10. 2016!
28. 10. Den Středočeského kraje – prohlídky s Alíkem Balíkem a tvořivou dílničkou, slavnostní předání cen vítězům
letní soutěže „Hledá se Brok a jeho parta“.

23. 9. – 30. 10. BÍLÁ TEMNOTA. Drogy. Cesta tam a zpět - Výstava z cyklu sociálně preventivních projektů tentokráte zaměřená na drogovou problematiku.
27. 9. – 30. 10. Drogy. Cesta do pekel - výstava prací žáků výtvarného oboru ZUŠ Mělník pod vedením PaedDR. Ireny Wenkeové ve spolupráci s Programem prevence kriminality Města Mělníka. Vstupní prostory.

1. 10. Festival ptactva na Mělníku – ornitologická vycházka - sraz v 8:00 před muzeem
2. 10. Festival ptactva Veltrusy - sraz v 8:40 před železniční stanicí Nelahozeves,
více informací na www.muzeum-melnik.cz

4. 10 – 30. 10 Příběhy duše - výstava nestátní neziskové organizace Fokus Praha. Akce je součástí Týdnů duševního zdraví.  Muzejní kavárna

13. 10. Hildegarda z Bingenu, nejvzdělanější žena středověku - přednáška o benediktinské abatyši
z 12. století, která se zvláště v německy mluvících zemí stále těší značné popularitě. Hildegardin pronikavý intelekt zasáhl do mnoha oborů, zajímala se mj. o přírodu a léčivé účinky bylin. Cenné poznatky z jejích spisů načerpali i badatelé v oboru dějin vinařství. Přednáší pan Miroslav Lír od 17.00 hodin v kavárně muzea.

17. 10. Mezinárodní den archeologie – muzeum pořádá komentovanou procházku pro archeologických lokalitách v centru Mělníka objevených v rámci revitalizací města. V pokladně muzea pak budou vystaveny exponáty nalezené v rámci těchto revitalizací prováděných v letech 2009 – 2011. Sraz v 10:00 před muzeem.

19. 10. Houby teplomilných doubrav - přednáška Mykologického kroužku Mělník. Přednáší Stanislav Tutka
v kavárně muzea od 17:00 hodin.

28. 10. Den Středočeského kraje – zábavný program pro malé i velké návštěvníky:

9:30 výstava HAFani! - komentovaná prohlídka s Alíkem Balíkem a tvořivou dílničkou
11:00 slavnostní předání cen vítězům letní soutěže „Hledá se Brok a jeho parta“
14:00 Vlci – promítání unikátního dokumentu o návratu vlků do Čech, prezentace odborníka na šelmy ČR Jiřího Beneše, diskuze…vhodné i pro větší děti
9:00 – 17:00 prohlídky nově otevřené výstavy dobových hraček z let 1900 – 1980 v expozici historických kočárků

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!
Srdečně zveme také do stálých expozic!
Celoročně otevřeno: 
Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)    
Historické kočárky – téma: Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.
Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín.
Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin

Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník, tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158,
muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

Víkendové počasí vytáhlo lidi do přírody, aneb jak jsem vyzrál nad třemi infocentry a zažil velké dobrodružství :-).

Historická sušárna chmele v Dubé z roku 1877 ( odrůda Dubský zeleňák)

Už je tomu rok, co jsem zde psal o novém fenoménu, kterým je sbírání turistických vizitek a vypisování turistického deníku. Někteří lidé tomu propadli tak vášnivě, že zapomněli na původní poslaní deníků a snaží se v rekordní době skoupit po infocentrech 100 vizitek ( cca 1 200 Kč), aby se po jejich odeslání dostali do slosování o ceny, posunuli se v celorepublikových tabulkách ( různé návštěvní kategorie, jako města, hrady, technické památky apod.) a konečně dostali zdarma nový deník dle vlastního výběru, který jinak stojí 50 Kč, což je první nutná investice sběratele.

Dokonce se jedna paní rozčilovala na netu, jak to leze do peněz a já se musel smát. Sbíráme to přece pomalu, jen ty opravdu hezké vizitky a hlavně si píšeme, jak jsme kam jeli, jak nám trvala ta či ona pěší etapa a vše potřebné i zajímavé pro vzpomínky i jako podklady pro možnou novou cestu. Je to pak zajímavé dlouhé čtení plné vzpomínek a obrázků, které vám nedovolí něco opomenout.

Čápská palice leží u obce Pavličky v severozápaní části výběžku CHKO Kokořínsko-Máchův kraj.

Když jsem viděl, jak je ve čtvrtek v poledne krásně a příznivá situace, tak jsem měl prakticky poslední možnost udělat něco, co bych nejspíše mohl uskutečnit až příští rok v květnu. Bohužel, nemají všechna infocentra celoročně otevřeno každý den, jako to naše tady na Mělníku. Za to vděčíme nejspíše blízkosti Prahy a slavné místní vyhlídce do kraje. Lidé, kteří ještě chodí do práce, nebo studenti mají zkrátka smůlu, protože infocentra v menších městech mají mnohdy od října do května otevřeno pouze o pracovních dnech a bohaté Litoměřice mají v sobotu jen od 9.00 do 12 hodin, a pak už zavřeno.

Podnikatelská společnost v Liberci, která celé toto krásné šílení vymyslela a uvedla v činnost to řeší tak, že si prostě vizitky míst můžete objednat dodatečně i přes e-shop, ale řekněte sami : ,, Kde je to kouzlo, že si něco z cesty přiveze ? Nějaký suvenýr. Že navštívíte krásnou starou budovu nějaké radnice, prohlédnete materiály, knížky, promluvíte s příjemnou obsluhou. Copak je to nějaká  zde ještě nedostupná západní elektronika, či krásná odborná encyklopedie, abych to honil po e-shopu ? "

Martinská stěna.

A tak byl plán jednoduchý. Nejprve pojedu do Dubé, kde to od října típnou o víkendech úplně, pak si dám pěší kolečko ( 14 km) z Obroku přes Čápa, Husu a Kostelec zpět k autu do Obroku. Když už budu tak blízko u Úštěku, tak ho vezmu poklusem, protože v Liběchově má v pátek infocentrum otevřeno od 13 do 16 hodin a já chci nějaké vizitky, abych mohl nejprve zapsat ten krásný den DED před 14 dny.

Zde skonal Jára Cimrman :-).

A tak jsem vyjel ráno v 9.10 z Mělníka po neskutečně ucpané státovce do Dubé, kam jsem dorazil snad až v 9.45 a to je odtud pouhých asi 29 km. Bylo kolem 11 stupňů Celsia a počasí se ten den začalo schválně usmívat, až po poledni a asi jen na dvě a půl hodiny. První má cesta vedla ke krásné staré sušárně chmele, a pak už do infocentra v krásné staré radnici. Slečna, nebo mladá paní  mi řekla, že zaplať pánbůh už ten nápor návštěvníku opadl. Také mi vysvětlila, že tu má přes sezonu brigádníky a nemohu po ní chtít, aby seděla sedm dní v týdnu v práci, což jsem chápal.

 Příjemně jsme si ale popovídali a mají tam opravdu velký výběr mnoha krásných turistických materiálů ( viz web infocentra). Tady naplno poznáte, že tu převládalo německé obyvatelstvo, protože v publikacích, se v německé části uvádí vždy překlad obce, potoků, nebo kopců do německého jazyka, což v anglické části samozřejmě není. Nakonec jsem si s foťákem prošel městečko a zavzpomínal na různé chvíle pobytu v něm. Některé patřily kolektivní akci s názvem Zimní přechod Nedvězí, jiné byly zcela osobní.

 Nepříjemným překvapením byl fakt, že i tady se opravují silnice a já nemohl jet odtud přímo přes Pavličky do Tuhaně, ale musel jsem se vracet do Zakšína na odbočku. Aspoň jsem viděl, jak ta památka na spornou železniční trať ze Štětí do Doks zcela zchátrala. Údajně byly kdysi koleje položeny až sem, a pak sneseny ( byl tu i někde odkaz), ale navzdory mapě s vyznačeným úsekem jsou kolem toho spory, případně celková nevědomost historiků.

Skalní útvar Husa leží nedaleko obce Skalka.

Obrok je malá poklidná osada, kterou líže modrá turistická značka. Nebojte se do ní odbočit  ze silnice na Blíževedly a  projet ji až na konec po úzké asfaltce, která se v závěru změní ve štěrkovou úzkou cestu. Je tam za poslední zahradou větší plocha pro dobrých 10 aut. Odtud jsem tedy konečně v 11 hodin vyrážel na 13 km dlouhý okruh touto částí našeho CHKO. Je to tu opravdu krásně značené, jako málokde. Po modré dojdete až pod Čápa, pak po zelezé po dřevěných schodech do prudkého stoupání již mezi skalami. K čapí palici jsem se dostal asi v 11.40 po 2.5 km cesty. Les ještě barvu neměnil, jak se na podzim sluší a ani jsem neslyšel nějaký život, až na pár ptáčků. Nepotkal jsem během pěší tůry žádného člověka.

Takto podobně je Husa na vizitkách, jen více u kraje a dále.

U čápa je nádherně. Obrovský rozhled a přitom vidíte jen lesy pod vámi i na obzoru. Tedy, několik kopečků na obzoru je, včetně komínů EMĚ, ale to si musíte dát záležet je vyhledat. Od Čápa jsem vyrazil v 11.45 a Husa mě přivítala ve 13.15. Cestou jdete kolem krásného prostředí Martinské stěny a také kolem jednoho krásného krytého posezení. Jen to má jeden problém. Chybí tam koš na odpadky a místo něj tam je cedulka ,, Co jste si přinesli, tak si zase odneste". Na ceduli kdosi dopsal...

Posezení.

Cedule.

...... No, to je národní vizitka. U nás jsou opravdu místo košů na mnoha místech takovéto cedule, a pak závidíme Němcům koše a uzamykatelné kontejnery. Teď tedy myslím oplocení kontejnerů na sídlištích :-).

S Husou jsem se v té samotě náležitě přivítal, vždyť jsem ji viděl naposledy v roce 2008 :-). Nechybělo mnoho a mohla to být právě moje fotografie, která by se objevila na vizitce. Dával jsem loni do Liberce různé typy na vizitky ( Husu, možný menhir v Chodči, milník v Liběchově), ale nějak jsem se nesetkal s pochopením, byť alespoň tu Husu mi uznali, ale nebyl tehdy prý nikdo, kdo by vizitku mohl prodávat. Zvláštní. Zbylé dva návrhy byly tehdy označeny za momentální malichernost, a pak mě to nějak přestalo bavit i došly nápady. Prý to jsou jen malé památky a oni spíše nyní  ty kostely a tak. Vrch Nedvězí z dálky s turisty, nebo s tibetskou vlajkou se jim také nezdál, že prý není fotogenický. Přitom jsou na těch vizitkách kolikrát i lidé, či jiné blbiny, ale prostě jsem narazil.

Cestou z Husy ( po důkladném rozloučení :-))) jsem to vzal ještě ke Krápníku a Tisícovému kameni, což je stranou hlavní trasy. Místa znají hlavně trempové. Tisícový kámen je tak velký převis, že se tu v dobách nouze skrývaly celé skupiny lidí. Tato část CHKO je prostě fantastická díky obrovské divoké ploše lesů a skal, kterou po obvodu opatrně obchází vesnice.

Ani jsem nemusel jít zelenou značku až dokonce. Za Kostelíčkem ( zalesněný vrch) křižuje značka zarostlou asfaltovou lesní silnici, po které si vše zkrátíte právě na těch 14 km. Ta narazí v závěru na modrou značku, která vás dovede z druhé strany k autu, než jste vyšli. Bylo 14 hodin a 40 minut, když jsem se rozhodl, že snad stihnu Úštěk i Liběchov do 16 hodin. Mimochodem, Úštěk je pěšky z Husy 11 km.

Těsně nad Úštěkem je ještě slavná Kalvárie v obci Ostré. Když jsem tu byl v roce 2008 naposled, byla v hrozném stavu, ale přítel mi brzy řekl, že je vše již opravené. Chtěl jsem ji vidět i mít její vizitku, tak jsem tu měl zastaveníčko. Přijel jsem ve 14.53 a po celé řadě fotek ( všechna zastavení křížové cesty) a určitém stoupání jsem v 15.02 odjížděl do Úštěku, kde jsem byl asi v 15.08.

Cesta po kočičích hlavách po náměstí byla hrozná, když jsem trochu kvaltoval, ale povedlo se mi zde zcela zdarma parkovat přímo u kostela sv. Petra a Pavla. Zde také stojí hned pěkné infocentrum v budově radnice, které také mělo do 16 hodin, ale už nebylo času nazbyt,

Centrum Úštěku z Ostrého. Patrný je kostel sv. Petra a Pavla.

Radost mi však udělalo, že místní kostel měl otevřené dveře a já tak mohl prvně v životě vidět jeho interiér a nafotit ho skrz mříž. Vždyť jsem v tomto městě i okolí také již během let  něco zažil.

Křížová cesta v Ostrém.

Zde je vidět, že místní  křížová cesta je opravdu poutním místem.

Kostel sv. Petra a Pavla.

Co všechno mají hezkého v Úštěku kromě hospod, restaurací, jezera Chmelař a kempu ? V okolí to je kromě Ostrého třeba zřícenina hradu Helfenburk, kopec Sedlo, daleko nejsou ani Blíževedly, Ronov, Kravaře a vodopády na Bobřím potoku. Ve městě je pak židovská synagoga, muzeum čertů, čtyřpatrové podzemní středověké sklepy, gotické domy, jedna významná strážní věž jménem Pikardská s opevněním, zámek a hlavně mé oblíbené ptačí domky, kde měli podle jiných záznamů bydlet právě ti italští dělníci, kteří tu v roce 1889 budovali trať z Úštěku přes Zubrnice do Velkého Března. V Úštěku to opravdu žije.

 To město má takový věhlas, že si sem udělala v roce 86 výlet od své tety v LT i jedna moje tehdejší saská dopisovatelka a poslala pohled. Je to docela rarita, když vám pohled z vlastní země pošle cizinec, ale jenom to dokládá naši úzkou společnou historii, kdy se dva národy na určitém území prolínaly a i dnes máme k sobě díky mnoha regionálním projektům i podnikatelským sférám blízko.

Městská památková zóna.

Ptačí domky jsou zvláštní tím, že z jedné strany, se můžete dotýkat jejich okapů a ze strany druhé vypadají takto.

V Úštěku tedy šlo již o čas a priority byly předem určené. Hlavně nafotit po letech ptačí domky a na trase byla i synagoga. K domkům jsem se vydal v 15.20 a zpět u auta jsem byl v 15.40. Mám 20 minut na to, abych dojel do Liběchova. Vzdálenost 28.5 km a počítačem doporučený čas 42 minut. Zkuste si to zadat. Variant je hodně. Přes Ostré a Zakšín, přes Liběšice a Polepy, přes Vědlice a Hošťku, a nebo ta moje předem určená přes Vědlice, Střížovice, Snědovice, Radouň a Štětí.

Vyrazil jsem na Tetčiněves, kudy jsem sem kdysi přijel z Mělníka na kole a silnice byla opravdu nádherná. Skutečně se dalo po ní jet mnohde 90 km /h , což je mnohem rychlejší, než po Českolipské, se svými zatáčkami. Ve Snědovicích, kudy vede Stezka loupežníka Štětky ( články) mi uhnul zastávkový autobus při odbočce k zastávce, tak brzdou bylo až Štětí.

.
Krajina je od Úštěku až k Radouni krásná, a když jsem před Vědlicemi viděl už druhé stádo krav v takové romantice, tak jsem je musel aspoň okýnkem vozu vyfotit. Vždyť mívám ve svých článcích vždy nějaké to zvířátko. Když jsem brzdil v Liběchově u zámku, tak v rádiu akorát hlásili 16 hodin. Dobíhal jsem k infu a starý pán zrovna zamykal dveře. Na můj pozdrav vtipně odpověděl, že zrovna odemyká a abych nikam nepospíchal. Tomu se říká s nadsázkou ,, stará škola" Samozřejmě jsem nechtěl zdržovat, pochválil jsem místní DED před dvěma týdny a pán také najednou nikam nepospíchal. Ano, také Liběchov má nádherné infocentrum v budově MU při Rumburské silnici.

Co by se stalo, kdybych to nestihl ? Nic, vůbec nic a  třeba Harfenice, se prodává tuším i v našem infu, ale dostalo by všechno takovou trochu nějakou trhlinu, když to bylo tak naplánované a vycházelo to. Ostatně, jsem rád, že už vím, jak vypadá liběchovské info a nemusím si tam kvůli tomu plánovat cestu, ač 7 km není zase tak daleko. To jsem již celý zpocený zastavil u tamní benzínky, abych si ještě vychutnal i se vzpomínkami pohledy na krásně odkrytou vinici, kostelík sv. Ducha a Božího hrobu, a díky odstraněným keřům, či stromům i pohled na kostel sv. Havla. Pak už následovala jen pohodová jízda přes Vehlovice, kde policie vybírala takové ty pospíchálky, co pospíchají z práce, nebo snad na chaty a nedodržují padesátku v obcích. V 16.20 mě přivítalo domácí královské město, jako již mnohokrát :-)).

Na osobní setkání se slavnými osobnostmi nikdo nikdy nezapomíná. Herec Oldřich Vízner na Mělnickém vinobraní 2016.

Sotva jsem v neděli večer během deseti minut poslal na web fotočlánek s Andrejem Babišem na Mělnickém vinobraní, tak už mi druhý den Martin Klihavec poslal fotografie herce Oldřicha Víznera, kterého sám na Mělnickém vinobraní 2016 takto vyfotil. Chvíli jsem přemýšlel, a pak mě napadlo, že by se to docela hodilo do jednoho článku. Uvědomil jsem si totiž jednu zajímavou věc

. Jako občasný turista jsem totiž hodně dlouho schopný udržet v mysli různé trasy ( turistické značky), po kterých jsem kdy šel a přesto si po letech najednou uvědomím, že mám někdy pochybnost, zda jsem po některé trase vlastně již šel, či nikoliv. ( na to je turistický deník dobrý). Pokud však jde o setkání se  slavnými osobnostmi, tak to jsou zážitky mnohem hlubší, které si mnohem lépe pamatujeme.

A tak, když jsem požádal Martina o zveřejnění s tím, že vytvořím jakýsi článek, tak rád souhlasil, protože ostatně oba máme společný názor, že fotografie, kterou vidí mnohem více lidí, než jedinec, je smysluplnější.

Začalo to v roce 1978. Jeli jsme od školy na jednu výstavu do Prahy a u hotelu Intercontinental bylo velmi rušno. Ano správně, už nám zase běží asi 150 repríza Chalupářů, tak si v díle Romeo z autobusu povšimněte, jak tam v Praze na vyhlídce pan Sovák tehdejší chloubu Prahy zmíní. Výstava, se však z nějakého důvodu ten den nekonala, nebo snad došlo k popletení termínu a tak jsme dostali rozchod a volný individuální program.

Ten den se večer hrálo přátelské utkání ve fotbale mezi Československem a NSR ( Německá spolková republika), které bylo pro Německo prestižní záležitostí. Vždyť jim Toník Panenka o dva roky dříve v Bělehradě vyfoukl titul mistrů Evropy. Chvátal jsem s kolegou honem rychle k hotelu a byl nejvyšší čas. Před ním už stál obrovský autobus mentolové barvy, na jaký jsme tu nebyli zvyklí a od vchodu do hotelu, až k němu ležel na zemi rozbalený červený koberec.Kolem byla slyšet jenom němčina, a pak už vyrazili po koberci k autobusu fotbalisté.

,,To snad není možné" pomyslel jsem si. Jen necelé dva metry ode mě kráčel Franz Beckenbauer, střelec vítězného gölu na MS světa v Německu 1974 Gerd Mühler, Berti Vogts, nešťastný brankář z Bělehradu Sepp Meier a za nimi trenér Helmut Schön. Zatímco všichni ostatní měli fotoaparáty a artefakty, kam si nechávali fotbalisty podepisovat, tak já měl bohužel jen tu svoji paměť, ale hřeje to navěky. Mimochodem, pokud jsem nějaké to jméno napsal špatně, tak se omlouvám, ale já nejsem opravdu placený za to, abych něco neustále na netu dohledával, a aby mi tak utíkaly drahocené víkendové chvíle :-).

Za dva roky byl chloubou  Prahy obchodní dům Kotva a tehdy jsem k tomu přišel, jako slepý k houslím. Kdo z nás by neměl radost, když naši tenisté vyhráli v utkání s Itálií onu slavnou salátovou mísu ( Davis-cup). Koukám se tak u Kotvy do výlohy a trofej za sklem. Rok 1980 však přinesl ještě jeden velký zážitek. Hodně jsme si tenkrát mnozí přáli, aby i u nás se jezdily závody formule 1, ale marně. Hitem tak byla GP Československa motocyklů v Brně na starém okruhu.

Socialistické podniky se tehdy snažily, aby jejich zaměstnanci dostávali i kulturní bohatství a tak nebyl problém jet za pěknou  přijatelnou cenu podnikovým autobusem, a se známými lidmi třeba zrovna na GP Československa. Když opomenu vzpomínku na celou noc freundschaftu se stejně starými západoněmeckými soudruhy :-) u rádia Luxembourg, na ranní nedělní kosu a davy lidí za zády, tak jsem měl asi velkou radost z toho, že pět metrů přede mnou prolétl slavný Venezuelčan a MS Johny Ceccoto a bývalému několikanásobnému MS Giaccomo Agostinimu zrovna odešla motorka, tak jsem si ho při pomalé jízdě opravdu užil. I naši v těch časech hodně bodovali a moc nepadali, jako jejich tuzemští následovníci. Dodnes si pamatuji jména Bohumil Staša a Peter Baláž.

Těch zážitků byla celá kvanta, ale to už byly různá setkání se slavnými českými herci na ulicích, či při natáčeních v Mělníku, nebo se zpěváky na pódiích KD, či na Náměstí Míru, nejčastěji o vinobraní. Není účelem tohoto článku popisovat, s kým vším, se kde autor setkal, ale chtěl jsem poukázat na jiné věci.

Setkání se slavnými osobnostmi domácího či zahraničního show-bussinesu je obyčejně trvalým zážitkem, který se člověku vybaví, kdykoliv se dané téma probírá. Vidíte zpěváka a už se vám vybaví  nějaký zážitek Trošku podobné je to i s politiky a nejeden stařík například vyprávěl o osobním setkání s naším prvním prezidentem při nějaké vojenské přehlídce. Někteří lidé těmto věcem dokonce chodí naproti, sbírají autogramy a mají to jako hobby. Vzpomeňme na článek,, Co vše se dá sbírat" , kde jsem toto ani neuvedl, protože mě to možná v danou chvíli asi ani nenapadlo. Život kolem nás je opravdu nesmírně bohatý na různé možnosti zálib i vyžití a je jen na nás, zda toho umíme podle možností využít a užít si to k naší radosti, nebo zda jednou rozšíříme tu armádu lidí, kteří jen na stará kolena koukají z okna, co se tam venku děje a nevědí co by měli dělat. Je až k nevíře, jak se dokážou někteří lidé jen adoptovat třeba na prostor 200x200 metrů a v jiné části města je nepotkáte, natož jinde.

Aktualizace 25.9. 2016 v 10 hodin:

Teď mě tak napadlo, že bych tu mohl zmínit slavnou kapelu Alphaville, kterou jsme díky aktivitě Jaromíra Tůmy mohli na Mělnickém vinobraní ( Karlovo náměstí z důvodu revitalizace Náměstí Míru)) v roce 2009 vidět, když se vracela z vystoupení v Ostravě domů do Německa. Asi nejpopulárnější je jejich hit Forever young, který zpívá také Karel Gott pod názvem Být stále mlád. Samozřejmě, mnozí z nás byli na vystoupeních zahraničních hudebních skupin, zvlášť když se to povedlo sehnat za přijatelný peníz, ale to už je úplně o něčem jiném. Je navíc skvělé, že dnes i některé revivalové kapely podávají takové krásné výkony.

V Mělníku rostou obchodní domy, jak houby po dešti. Mosty v Rousovicích dne 20.9. 2016. Na průtahu a TOP 10 Soutoku.

Pozor, článek byl aktualizován ! ( 24.9.2016 v 10 hodin)

Milí čtenáři, už delší dobu jsem se potýkal s myšlenkou navštívit po delší době opět most v Mladoboleslavské ulici, ale stále nebyl nějak čas. Před víkendem, se mě ptal kamarád, zda něco nového nevím. Oba jsme věděli z tisku to samé, co už je pěkně staré. Že by tam snad kvůli řepné kampani v Dobrovicích chtěla nechat radnice postavit pontonový most, aby tolik netrpěla Italská ulice.

Ta sice trpí pod náporem provozu a zejména těžkých nákladů, ale vzhledem k tomu, že těžká doprava prý také jezdí přes přejezd na Blatech do Velkého Borku, odkud pokračuje do Skuhrova, tak má možná ulice trochu štěstí. Ovšem, divil bych se, že by zrovna těžké náklady používaly tuto druhou variantu, protože nájezd na hlavní silnici ve Skuhrově je do prudkého kopce s předností v jízdě a může být pro některé náklady dost nepohodlný.

Konečně jsem měl tedy včera čas udělat takovou inspekci a nestačil jsem se divit. Mám se prý také podívat vedle Jysku ( nábytek ve Vodárenské ulici), kde se z ničeho nic objevil další obchoďák. Opravdu je k nevíře, jak nám tu rostou obchodní domy. Ten u Bezručovky zaregistroval  snad každý, ale o této stavbě alespoň já ani nevěděl. Opravdu člověk neví, co se má v těch prodejnách prodávat a zda je to potřeba.

Slyším však stížnosti z centra ( sídliště Střed, Polabí i samotný historický střed), že tam to jde s obchody od deseti k pěti a to samozřejmě i díky nákupní době, která končí někdy v 17, maximálně v 18 hodin. Pak už jen večerka v Tyršovce. Od časů, kdy se bývalá socialistická samoobsluha na Středu změnila na vietnamskou prodejnu čehosi tyto části města trpí, Prodejny potravin mezi Fibichovou a Karlovým náměstím ( neustále střídaly název i majitele)  také nijak neoslňují, včetně provozní doby, a tak to mají lidé v centru bez aut s možnosti nakupování v supermarketech na předměstích opravdu složité Představte si, že někdo přijede autobusem do centra například pozdě odpoledne z Prahy z práce a nemá nic lepšího na práci, než honem shánět nákup, než mu tam zavřou.. Ano, jsme ve fázi, kdy vyloženě jezdíme na nákupy všichni auty a kupujeme do zásoby, protože se ani nevyplatí, se někde tlačit kvůli několika věcem. Možná, že se schyluje i k nějakému vnitřnímu dopravnímu kolapsu ve městě.

Jak sami vidíte, tak obchodní dům vedle Teska už je skutečně v závěrečné fázi. Na řadu přichází úprava okolí.

Ve Starých Rousovicích, se krásný romantický mostík rozpadá a možná mu pomohl i nějaký ten vandal. Těžko říci.

Budou tu zase někdy jezdit auta ?

A tady už je náš tolik diskutovaný hrdina na Mladoboleslavské ulici.

Není tu ani hnuto. Ostatně, umíte si představit, kdyby tu měl být dočasně pontonový most, co by to vše obnášelo, než by se jenom připravil terén ? Tady snad opravdu není jiné řešení, než to dokončit. Jenže se ukazuje, že není  snad tak ani problém něco rychle vybudovat, jako to, kdo co bude vlastně dělat a spousta dalších schůzí a jednání. Než vznikne v Rousovicích nový most dlouhý snad jen pět metrů, tak Čína vybuduje půlkilometrový silniční  skleněný most kdesi přes mořskou zátoku.

Tentokrát jsem se rozhodl pro takovou zvláštnost. Vždy jste na stránkách Soutoku viděli jen koncové kruhové objezdy, nebo pohled do spojky z dálky. Dnes se po průtahu projedeme. Mimochodem, pokud je průtah na večer téměř prázdný a zmiznout by mohla i padesátka pro osady, tak je po něm krásné a rychlé spojení, a nejen od Kokořína a Lípy na Prahu, ale třeba i z Blat s mírnou zajížďkou na Pražskou směrem k centru. Několik snímků nechám bez komentáře.

Kruháč Pražská.

Kruháč Mladoboleslavská.

Pokračování od kruháče směrem na Blata je částečně vyasfaltovaná budoucnost.

A nakonec se podíváme na TOP 10 Soutoku. Považte, že všechny tři články na prvních třech místech jsou letošní. Ten veliký skok na grafu, to jsou povodně 2013, kdy vás několik dní koukaly tisíce. Zatímco obří loď na Labi ( Elbe princess) sbírala body od května a mělnické stavební výkony ( obchodní dům, most na Mladoboleslavské) jsou z 10. září, tak ten pan politik vylétl za tři dny. Není žádným překvapením, že bulvár vítězí i na Soutoku. Vždyť jen stačilo, aby se na Mělníku točil nějaký televizní seriál, naprskat tam několik fotek a desítky návštěv, se rázem změnily v opravdu laciném článku ( téměř žádná práce) ve stovky.

 Tentokrát je vidět, že jde o osobu z hodně vysokých politických kruhů a rozhodně nejde v tomto případě o lacinou návštěvu  nějakého volebního mítinku v centru města. Ostatně, ani to nejsou fotografie přímo ode mě. V tuto chvíli, ať se to někomu líbí, nebo ne, je prostě holou skutečností a faktem, že už je tu na článku přes 4 000 návštěv a jsem zvědavý, kdy se to zastaví. Dál to nemá cenu k tomu cokoliv psát, protože sem mohl zrovna tak přijet jiný politik, který by měl také nějakou tu sledovanost. Jsou to vlastně zajímavé výzkumy.

Soutok se brzy zase skutálí mezi pohodové články pro pár desítek čtenářů, ale rekordům, se zkrátka bránit nejde, ať se to třeba někomu nelíbí. Budou se objevovat ve statistikách a ty nejsou nezajímavé.

Aktualizace 24.9. 2016 v 10.00 : Tak to vidíte, když se začne o něčem diskutovat na Mělníčku, psát na Soutoku i Isoutoku, a ukáže se, že to prostě lidi zajímá ( počítadlo návštěv), tak se třeba i dočkáme, jako teď, zpráv z patřičných míst . Převzato z melnicek.cz .

Úvod » Články » Město - z radnice

Most na Mladoboleslavské ulici dokončí firma Strabag

Jak jsme již informovali, vedení města Mělníka od konce července řešilo ve spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic (ŘSD) pozastavení prací na generální rekonstrukci mostku na ulici Mladoboleslavská. Dodavatel – firma EX MOST se dostala do druhotné platební neschopnosti a pozastavila zde veškeré práce. Nyní se podařilo ŘSD jako investorovi akce dohodnout dokončení této akce firmou Strabag. ŘSD zadalo potřebnou revizi stávajícího stavu mostku. Firma Strabag si převzala staveniště 20. září a nyní již budou práce na dokončení stavby kontinuálně pokračovat. Vše by mělo být hotovo do konce listopadu.
Mgr. Helena Vavřinová
vedoucí Kanceláře vedení úřadu
tisková mluvčí

Vinařský videomapping na vodní stěnu. Babiš trhá rekordy Soutoku. O víkendu papoušci. Výstaviště Lysá aktuálně.

Nedávno jsem tu psal o tom, že  vinařský videomapping jistě bude někde na webu k shlédnutí a ani to dlouho netrvalo. Zde je tedy jeden z odkazů na video:

https://www.youtube.com/watch?v=woRKlVvP4PQ

Na youtube jinak najdete celou řadu materiálů z letošního Mělnického vinobraní 2016.

Hlavním smyslem tohoto článku bylo zveřejnění odkazu na vinařský videomapping. Jenže, to by byl přece jen velmi krátký i strohý článek a tak je najednou dobrá každá rychlovka. Ostatně, návštěva Andreje Babiše na Mělnickém vinobraní trhá rekordy. Málem jsem již včera vypnul večer PC, když to přišlo a ač to není ještě ani 24 hodin, tak je již atakována hranice jednoho tisíce návštěv. Podívejte se tedy, jak jste mi dělali radost svými návštěvami v poslední době, která patřila na Soutoku k těm lepším časům.

Jednou z mělnických akcí  prvního podzimního víkendu bude posunutá tradiční výstava exotického ptactva. Už to bude jen za několik dní, tak tu máme další připomínku.

A ještě přidám nejaktuálnější výstavy v Lysé nad Labem.

Aktuální výstavy

KŮŇ 2016...

23.09.2016 - 25.09.2016
Kůň 2016
Více

NÁRODNÍ HOLŠTÝNSKÝ ŠAMPIONÁ...

06.10.2016 - 09.10.2016
Národní holštýnský šampionát 2016
Více

NÁŠ CHOV 2016...

06.10.2016 - 09.10.2016
Náš chov 2016
Více

Andrej Babiš na Mělnickém vinobraní 2016. Fotogalerie.

Právě jsem dostal v e-mailu několik dnešních fotografií Andreje Babiše z Náměstí Míru. Soutok samozřejmě děkuje Radkovi Říhovi za pohotovost i fotografie a velmi rád je posílám na web :-).