Intermezzo. To je Mělník nyní. Webmagazín Soutok se během noci z 13. na 14. července 2025 přehoupl přes milion návštěv.

 

Přátelé, letos jsem ani moc nehýřil nápady a přesto se mi během těchto čtrnácti uplynulých dní podařilo především díky skvělé železniční Jízdence na léto navštívit asi nejvíce míst od onoho počátečního roku 2014. Pravda, první výlet byl ještě v červnu a tudíž na jízdenku DÚK do Litoměřic, ale již výlety na Pálavu, do Českých Budějovic a Kroměříže, které jsem tu publikoval, byly již na zmíněnou jízdenku. Kam bude ten další ? Nechte se překvapit, ale snad pro vás bude stejně tak zajímavý, jako byl pro mě.

Jenže, my si od těch výletů i z časových důvodů na chvíli odpočineme. Avizoval jsem tu asi před 14 dny, že se Soutok blíží magické hranici milion návštěv webu. Včera ve večerních hodinách chybělo již jen nějakých 30 čtenářů, ale zrovna bylo po dovolené a povinnosti volaly ke spánku. Nicméně jsem měl konečně dnes v podvečer asi v 18 hodin čas PC pustit, a tak se s vámi rád podělím o to magické sedmimístné číslo.Nehodlám dnes kolem něj filosofovat a ani není čas. Jsem jen rád, že je konečně tam a život se mnohdy skládá z drobných radostí.

Dáme si ale dnes krátce takové téma, které má souvislost s tím cestováním. Však jsem tu již kdysi psal, že každá aktivita má často i vedleší produkt. Chcete jet na výlet ? Tak musíte jít také kus cesty po svém domovském městě. A i ta část cesty vám něco nabídne. Pojďme se nyní podívat na to, jak také mohou vidět Mělník cestující, kteří se sem vypravili vlakem, nebo autobusem. Je to obdoba toho, co já vidím v nějakém městě, kde zrovna vystoupím. Také vnímám hned nejbližší ulici a nejbližší park, který vás mnohdy někde vítá.

Neberme to jako výtku. Ulice i parky se musí udržovat všude. Je to jen na několika fotografiích takový momentální stav, nebo dojem po příjezdu do města. Jistě to tak nebude napořád, že ?

Na prvních dvou snímcích tedy vidíte aktuální stav ulice Nádražní z nouzového přechodu pro pěší vedoucímu k nádraží ČD. Jednou to budou historické snímky a samozřejmě se již všichni těšíme na budoucí stav po rekonstrukci. Ostatně je otázkou, zda třeba jednou nebude nutné někde v těchto místech užít na přechodu světelnou signalizaci.

Další snímky jsou pak věnovány parku nedaleko autobusového nádraží. Tak trochu to tu vypadá, jako kdyby někdo již rezignoval na cokoliv a parku, který tu je již od roku 1998 snad opravdu není  mnohdy přáno. V minulosti tu hned ze začátku někdo zapálil stromy a keře. Pak se zase věci ze dřeva stávaly cílem vandalů a park se sta načas i sídlem nejrůznějších existencí.

 Neudržovaná zeleň obšas přerůstala tam, kam neměla, cesty a cestičky zanikaly, a na posledním snímku vidíte, když se moc nepřemýšlí. Lidé si vždy vyšlapou poněkud logicky nejkratší trasy, pokud jim nic nebrání. Nakonec se tu uplatní i sama příroda a často jsme svědky toho, že nám některá místa jezírka doslova vyschnou a odhalí tu nevábnou spoušť jindy schovanou pod vodní hladinou.

To je dnes vše a uvidíme, kdy si zase dáme nějaký ten krásný poznávací výlet, který mě osobně vždy nabije energií a při psaní článku jej prožívám znovu. Samozřejmě jsou v záloze ještě i nějaké materiály třeba z prvního webu, kde jste již ochutnali třeba roky 2008 a 2009 u nás ve městě, nebo i něco z oslav páry ve Mšeně. Své místo jistě mají i pozvánky na akce, ale faktem je, že řada z nás žije touto dobou prostě výlety a dobrodružstvím. Velmi populární zejména mezi těmi mladšími ročníky je vodáctví a dnes již není třeba vlastnit svůj člun, jako kdysi, ale máme tu již celou řadu půjčoven.

Pohodový týden.

Hanácké Athény jsou krásným městem s památkami UNESCO, ale Soutok měl smůlu na počasí. Velká fotogalerie.

 Tak, jako se říká o městě Olomouc, že to je ,, Moravská Florencie" , tak město Kroměříž nese název ,, Hanácké Athény" Obě města jsou navíc z Mělníka dost dobře dostupná, a tak po Olomouci s odstupem několika let zavítal Soutok i do Kroměříže. Ostatně, jsou u nás města, kde člověk buď nikdy nebyl, nebo jimi jen projel, nebo nejde o nic, co nám utkvělo nějak mimořádně v hlavě, ale pak jsou i města, kde nějak podvědomě cítíme, že by nebylo od věci je navštívit.

Takovým městem i díky věhlasu, se pro mě stala Kroměříž, z níž pocházel kdysi i náš jeden bývalý soused. Hlavním magnetem pro mě tentokrát nebylo jen krásné historické centrum města, ale i vyhlášená  Podzámecká zahrada a především hlavně Květná zahrada, která má rozlohu 300x485 metrů a byla založena v roce 1665. Už jen při pohledu do mapy vidíte, jak velkou část města Kroměříž zabírá. Ovšem, ona ji nejen zabírá, ale působí doslova úžasným dojmem.

Řeka Morava v Kroměříži.

Vyjížděl jsem tedy svoji oblíbenou ,, zlatou spojí" v 5.40 hodin z Mělníka na paušální čtrnáctidenní Jízdenku na léto z Mělníka za letošních 1990 Kč. Samozřejmě již degradovanou jízdenku, protože každou cestu rychlíkem z Mělníka do Kolína, nebo zpět si musíte zaplatit extra jízdenkou PID v hodnotě 50 Kč. Žádná vláda totiž nebyla schopna v zájmu cestujících dokopat železniční společnosti k tomu, aby byla Jízdenka na léto uznávána všemi přepravci a nejen národní společností ČD.

Ba co víc ? Soukromé železniční společnosti u nás jsou již tak ofrklé, že mnohdy nečekají ani 10 minut na opožděné vlaky, jak ještě v nějakém článku uvidíte. Vyjímkou je poslední spoj, kdy už by to volalo do nebes. Jenže, lidé ani nevědí, kde si stěžovat a berou to jako samozřejmost, že se konkurenti nemají rádi, a tak oni budou občas trpět. Zrovna včera se mi rozpovídala na toto téma půlka vagonu, a to cestuji obvykle jen o dovolenou. On i málokdo ví, kde si vůbec stěžovat a pochybuje o smyslu, když vidí, jak se nám politici i zákony mnohdy smějí.

Ranní cesta někam je však zpravidla vždy v pohodě, a když jedete hodně daleko, tak zjistíte, že ta zpoždění ČD zpravidla vznikají odpoledne na území sousedních států při čekání na spoje tam a dlouhodobě v důsledku prací na koridoru mezi městy Olomouc a Ostrava. Někdy se přidá nějaká mimořádnost různého rozsahu.

Do Kolína tedy přijedete v 6.40 hodin a pokračujete v 7.02 hodin rychlíkem Silesia ( Praha - Ostrava -Varšava) do Olomouce, kam přijedete už v 8.42 hodin. Tady máte dost času na cokoliv. Moravou jezdí takové zajímavé spoje, které jedou z Brna do Břeclavy, kde se stáčí k severu podle řeky Moravy a končí v Olomouci. Tam již někdy čekají noví cestující a sotva vlak přijede a cestující vystupují, tak již nasedají cestující pro opačný směr.

Z Olomouce tedy jedete v 9.05 hodin do stanice Hulín, kam přijedete v 9.29 hodin. Tady stanice trošku připomíná tu ve Všetatech. Musíte projít čekárnou na druhé nástupiště, kde již stojí vlak jedoucí z Rožňova pod Radhoštěm do Kojetína. Ten odjede v 9.33 a příští stanici jste již v 9.41 v Kroměříži. Je to taková nízkopodlažní jednotka, kde se dobře nastupuje i vystupuje.

Cesta do centra není nijak složitá. Já se ve vlaku nějak seznámil s maminkou se dvěma dětmi, když jsem se usmál nějaké chlapcově reakci a žena si toho všimla. Hned jsem se dozvěděl, že jedou až z Lázní Bělohrad a později se ukázalo, že paní nejvíce zajímala Květná zahrada. Zatímco oni se vydali ze stanice hned vpravo podle silnice, tak já vyšel rovnou za nosem k autobusovému nádraží a nábřeží řeky Moravy. Obě cesty však vedly na most, který v přímém směru mířil pozdější pěší zónou do centra. Tam v centru bohužel přišly první a ještě slabé přeháňky dne.

Navštívil jsem samozřejmě infocentrum, abych pak již spokojený s vizitkami do deníku a s pohledy prošel celé centrum křížem krážem. Tehdy jsem tuto ženu s dětmi potkal podruhé a naposledy, abych se dozvěděl, že nešlo o žádný výlet k dědovi  babičce, ale že přijeli za stejným účelem, jako já. Jenže, zatímco oni pospíchali ke Květné zahradě, tak já se ještě těšil z centra a pomalu jsem mířil ke zdejšímu zámku a hlavně do takzvané Podzámecké zahrady.

Ta začíná takovými voliérami se zvířaty, je tu všude na trávnících plno pávů a nechybí i kachny, krůty a celá řada dalšího ptactva a drůbeže. Tady jsem potkal obdobu prvního setkání, ale bylo to veselejší tím, že prý přijeli z Lednice, kde bydlí, což je místo, kde jsem byl před dvěma dny nucený se zastavit při cestě na Pálavu. On je vůbec ten svět malý, jak se říká. Podzámecká zahrada pozvolna přejde do prostorného anglického parku, kde nechybí ani vodní síť, staré vzrostlé stromy a je tu zkrátka příjemně.

Zapomenete, že jste někde ve městě. Pak začínalo stále více pršet, ale nedalo se nic dělat. Jak se tak blížím pod stromy podle vodní plochy k zámku, tak spatřím postaršího muže se ženou, jak se tisknou pod jeden deštník a žena se usmívá. ,, To je počasí, co ?" vydávám ze sebe. Přikyvují. Ještě něco dodávám a již slyším ,, Ich nicht verstehen." To již zcela zvítězila má zvědavost a dozvídám se, že manželé přijeli až z Drážďan. ,, Co, z Drážďan ? No já jsem z Mělníka. Znáte Mělník ne ?" Prakticky jsme sousedi :-). Ano, trefil jsem se do černého. To ale bylo radosti. Hned mi vyprávěli, jak jeli na kolech podle Labe a Vltavy do Prahy a stavěli se u našeho zámku.

Já zase kontroval svojí cyklojízdou Děčín - Dresden- Děčín ( 121 km), kterou jsem tedy začal i končil ve svých padesáti letech v Dolním Žlebu, který byl občas součástí Děčína. Připomněl jsem časy televize DDR 1 a pátečního pořadu Stop rock, kdy jsem si parkrát pořad pustil. Hrály tam kapely, jako Puhdys, Stern Meissen, a když jsem vzpomněl i Petru Ziegler, tak paní normálně pookřála. Pak ještě přišla řeč na jízdenku Labe- Elbe, která má nyní platnost snad už zase od Mělníka, ale jistý si nejsem.

Ono se to často mění a nejen ceny. Obě strany to setkání poněkud dále od domova potěšilo, ale déšť i další plány nás zase popohnaly k novým aktivitám. To je právě ono, že když potkáte podobně staré lidi s podobnými zájmy, tak vám dobře rozumí, i když jste cizinec, který je rád, když se někde domluví. Doprohlédl jsem si tedy úvodní francouzskou část parku a pospíchal jsem do finále. Směr Květná zahrada.

Přihnal jsem se jak velká voda již notně zmáčen, byť pod deštníkem a vyvalil jsem na pokladníka sérii otázek. ,, Prosím, mně jede ve 14.17 hodin vlak. Myslíte, že to stihnu tak nějak proběhnout  a prohlédnout a dojít na vlak ?" Muž na mě zkoumavě pohlédl, usmál se a pravil : ,, Víte, kolik ta zahrada má arů ?" Lehce jsem zcepeněl a vydal ze sebe : ,,Tak, jsem tu prvně a kdoví, kdy zase přijedu."

Byl jsem připravený na to, že za cenu 180 Kč vstupného areál prostě spíše nějak prolétnu a namačkám několikrát spoušť mobilu. Jenže, ono se nevyplatí ze strany vystavovatele, se za každou cenu chovat tržně a lidské chování má mnohdy úspěch. O tom je ostaně i jedna komedie s Vlastou Burianem ( Zlaté dno), kdy své tehdy ještě netušené budoucí manželce ukáže, jak se také dá podnikat v papírnictví.

Ten člověk ,,jenom přemýšlel" a pravil : ,,Podívejte se, prší, tak to máte zdarma." To pak máte opravdu chuť takovému podniku udělat dobrou reklamu a díky tomu co jsem viděl, tak určitě nevylučuji jednou nějakou delší návštěvu v příznivějším počasí. Zahrada na mě udělala opravdu veliký dojem, je za tím plno práce a opravdu doporučuji její návštěvu každému. Nebudete litovat, byť třeba máte blíže k technickým, či vědeckým věcem, protože to oko i duši rozhodně potěší a zároveň to zdravotně prospěje.

Pak jsem tedy již zamířil k vlaku, a jak vidíte na obrázku, tak i na nádraží bylo co obdivovat. Cestování prostě přináší nejrůznější podměty. Vyjel jsem tedy ve 14.17 z Kroměříže a myslím, že jsem tu od těch 9.45 hodin strávil napoprvé času dostatečně, ne ? Tak jistě, dalo se ještě jít na takové vyhlášené vyjlídkové místo na Kroměříž, ale na první seznámení za mě dostačující. Ostatně, to je ta obrovská síla této jízdenky Jízdenky na léto, že sice musíte několikrát brzy vstávat, ale i když něco není třeba to, na co se nějak zvlášť těšíte, tak se to všechno za ten paušál schová.

Máte lidi, že znají jenom ty kopce a rozhledy, lesy, tůry, nebo zase pořád sedí někde u vody, či u rádia a přitom je ten náš svět tak bohatý.To nemluvím o skupině, která si libuje v návštěvách různých obchodů a přemýšlí, co si ještě koupi do domácnosti.

V Hulíně jste tedy ve 14.25, znovu projdete budou a ve 14.28 to jede do Olomouce. Tam přijedete ve 14.52. Pak máte čas až do 15.16, kdy jedete přímo do Kolína. Kolín vás má uvítat v 16.57 a RegioJet má odjet v 17.14. Doma jste na nádraží ČD v 18.14 hodin, když se vše daří. Když ne, tak si musíte říci, že je to akce jednou za rok a domů spěcháme hlavně kvůli určité večerní pohodě.

Jsou samozřejmě pasažéři, že se jich vše týká mnohem častěji a ve větší míře, ale dokud se budeme jen něčemu přizpůsobovat a necháme na sobě štípat dříví, tak si nestěžujme. Těch snímků jsem pochopitelně nafotil v Kroměříži mnohem více a třeba z Květné zahrady i interiéry, nádherný malovaný strop rotundy a pak řadu videí s fontánami, které jako mám pro youtube, ale pak to tam většinou nedám.

Ono je to sice takové hezké a uklidňující, ale doba chce asi něco akčního. V každém případě si nemyslím, že mám nějak právo sem vše dávat. Je to pozvánka kvůli tomu, aby si tam každý zajel a sám si něco nafotil. Vlastně je to taková nápověda, protože i já je občas potřebuji. Lidé mi na cestách někdy říkají, co je kde pěkného, nebo kde jsou ubytovaní atd. Jen do tohoto světa zavítat a být trošku v obraze. Hezký den !