Není to tak dávno, co mě přepadla myšlenka, že bych se mohl po pěti letech vypravit na Mělnický hrozen. A protože tomu nic nebránilo, tak se také stalo. První radost mi udělalo setkání s mělnickým kronikářem Martinem Klihavcem, když jsem mířil na místo startu na nádraží ČD. Ten nedávno v tisku vysvětlil veřejnosti, že kronikář není totéž co historik a na rozdíl od historika musí žít i přítomností. A aby mohl toto činit co nejlépe, tak se prostě i mnoha akcí účastní.
Toto mohu skutečně potvrdit, neboť se s Martinem vídáme zejména na venkovních akcích a nevzpomínám si, že by někdo měl až takovéto aktivní nasazení. Druhou radost mi udělalo na nádraží ČD setkání s Honzou Soukupem z KČT, kterého jsem od lednového Nedvězí neviděl a dodatečně mu tímto přeji vše nejlepší k svátku.
U startu jsem se dozvěděl, že od těch asi 6.30 do těch mých příchozích 8.20, se dostavilo na start asi 100 účastníků, ale konečná čísla, se samozřejmě teprve dozvíme z tisku a z webu KČT. Vybral jsem si z mnoha důvodů trasu 25 km a ani jsem netušil, že už za nějakých 8 minut mi začne první dobrodružství. Než jsem totiž došel k přejezdu na Chloumeček, tak jsem v ruce držel papír s popisem tras a přemýšlel jsem, zda mám opravdu vše potřebné.
Přitom jsem vzpomínal, jak jsem už ve dvanácti letech jezdil do Benešova u Prahy na olympiády středočeských ČSAD, kde jsme chodili celkem pohodové 30 km dlouhé trasy krajinou, kterou proslavil třeba film ,, Vesničko má středisková" a letáčky obsahovaly také nadepsané prázdné kolonky pro razítka na kontrolách. Tato zdánlivá nedokonalost ( žádné kolonky na papíře :-)) mě seznámila s jakousi účastnicí ( asi 28-35 let) pochodu z Prahy, která však měla kořeny až ve Valašském Meziříčí..
Kdo by to jen řekl, že budeme mít společnou cestu :-) Až na Chloumeček, kde se naše trasy rozcházely bylo o čem povídat, což je výhoda cestovatelů, a já tak vzpomínal na některé ty mladší ročníky, co si pořád stěžují, že je dnes problém i přes internet sehnat seriozního partnera.
Mám radu.,, Seberte se a jděte na pochod :-))."
Jak jsem zvyklý jezdit také na kole, tak jsem se nějak najednou ocitl na cyklotrase, která vede do Střednice, místo toho abych kráčel podle střelnice do Strážnice. To mi však přineslo další zážitek. Jeli kolem dva cyklisté, a protože jsem byl bez společnosti, tak jsem na ně houkl dotaz : ,, Jedete tu cyklotrasu 75 km ?"
Zastavili a dělali, že nerozumí. Pán jen řekl, že oni mluví anglicky. Zjistil jsem, že jsou z Francie, jsou už asi 26. den na cestě a dnes míří do kempu do Malé Skály ( za Turnovem). Byli překvapení, že vím, že je to ještě asi 80 km daleko a zajímalo je, odkud jsem. Místo mapy měli lístek, kde měli seznam vesnic ( jako třeba místní Střemy, Nebužely), kterými projedou.
Rozloučil jsem se, a pak mně došlo, že jsem je mohl také vyfotit. Jenže jsem trochu zaváhal, a tak už mi zapózovala jenom paní. Vlastně se i blíží slavná Tour de France.
Rozhled v pěkném počasí nebývá, a tak jsem hledal spíše zajímavé blízké objekty. Tak, jako má škola ve Strážnici nad vchodem Jana Amose Komenského, tak je tomu také ve Vysoké. Pěkné.
Poslední dobou se setkávám s umělými čápy na střechách. Vždy si vzpomenu na předloňskou dovolenou, kdy jsem navštívil vodní mlýn v obci Slup nedaleko Znojma, a kde byli čápi opravdoví. Je to v těchto končinách s nimi špatné ...
http://cap.birdlife.cz/mapa .
Jeden originální dům ve Vysoké....
.... a troška krásy nedaleko od něj.
V Bosyni jsem nejprve obhlížel uzavřenou hospodu, kterou si dříve chválili cyklisté, jakýsi ranč pod ní, který byl plný všelijakého bordelu a nakonec jsem byl rád za tři milé totémy.
Kdo to nezná, tak tudy jen proběhne, ale již jen nedaleko Harasova můžete spatřit ve skále tyto magické symboly. Nikdy jsem nepátral, co vlastně znamenají.
Byt ve skále je dnes již tak zarostlý, že mě ani nebavilo zde vystavit jeho fotku, ale dáme si něco z těsného okolí.
Jak je vidět, tak je ten skalní byt navíc opuštěný a neudržovaný. Pohled od vstupní branky, kam dojdete po kamenných schodech.. Dále se díky brance nedostanete.
Přeci jen mi to nedalo.Tak vypadá dnes z dálky.
Hotel Harasov teď býval často na facebooku. Prý se opravuje.
Tu již máme první kontrolu, kam jsem dorazil v 11 hodin. Mohl bych přidat i nějakou fotku s účastníky na kontrole, nebo třeba foto turistů, kteří kráčí chloumeckým lesem, ale to by již nebylo těch magických 34 fotek, které znamenají ročníky. Celkem jsem jich nafotil asi 130. A teď mě tak napadá, že to je také symbol jednoho výročí, jak se později dočtete.
Zde máme tu druhou nekonečnou stavbu. Jinak by to byla paráda. Restaurace, občerstvení, správní budova CHKO by však také mohla být ve staré budově nádraží Lhotka, jak se občas uvažuje. V každém případě mi to připomene podobné místo v Moravském krasu, kde restaurací protéká Punkva a roztáčí aspoň repliku mlýnského kola.
Jedno zátiší od mlýna Kroužek Jen o kus dále na trase máme zajímavou jeskyni, ale nebylo tam nic zvláštního k focení.
Ze skály nad Štampachem, se dají pořídit místy docela pěkné fotografie.
Lávka na soukromý ostrůvek.
Tady jsem narazil na takovou partičku účastníků pochodu, kteří mají jinak své domovy docela daleko od Mělníka. Je tu zástupce Košic a zbytek je domovsky z Hranic na Moravě. Když jsem viděl, jak se rozhodují, kdo se na mostě s kým vyfotí, a kdo to bude mobilem fotit, tak jsem se nabídl, že je vyfotím všechny najednou a oni si to tady stáhnou. Důvody byly dva. Jednak jsem chtěl ten most také vyfotit, ovšem bez lidí :-), a pak....
...Nechybí vám tu něco ? Co přece Soutok rád dává kromě zvířátek pro zpestření do svých cestopisů a akcí ?
No jasně, lidé jsou zpestřením čistě přírodních snímků, ale hlavně je tam pěkná slečna :-)).
Tak tady už máme skály poblíž skautského tábora hl. města Prahy ve Lhotce ....
.... a naši tolik oblíbenou lokálku, která tu prostě k radosti mnohých lidí přežila :-).
To už je kontrola ve Lhotce a vězte, že ten nápad podržet tu ceduli, byl bleskovým nápadem paní na obrázku.
Skalní byt byl opět pro veřejnost otevřený a u pokladny byla k sehnání i jeho turistická vizitka. Paní byla velmi příjemná a k dostání byly například také různé pohledy nejen skalního bytu, ale i Lhotky samotné.
Ještě nějaké ty pasáže z míst, kam jsem se v dávných dobách svého dětství něco nachodil.
Už jsem si myslel, že snad ani žádné zvířátko nebude a na okraji Blat, se zadařilo :-).
Cíl byl ve velmi pěkné Blatecké hospodě, kterou někteří znáte pod názvem U Jednoručky. Hospoda v blízkosti rušné Kokořínské ulice prošla relativně nedávno celkovou rekonstrukcí. Návštěvníka zaujmou například staré historické fotografie s pivní tématikou, nechybí i fotbalové motivy v podobě vlajek obou pražských ,,S", televizor, a takzvaná kanadská kamna. podobná typu Rekord 600 ..
https://www.gas.cz/rekord-tip-600---teplovzdusna-krbova-kamna/produkt/6257/375/?gclid=CjwKEAjwvr3KBRD_i_Lz6cihrDASJADUkGCaEfkgPnTK7iBQ
V teplých dnech však dává řada návštěvníků přednost před posezením v chládku posezení venkovnímu pod slunečníky ve zmíněné rušné ulici.
Přesně tady ve druhém menším sálku vydávali pořadatelé diplomy, odznaky s hroznem i odznaky ke 130 letům turistiky KČT a já je obdivoval, protože jejich práce trvala od 6.30 do 18 hodin. To i kvůli těm, kteří si přispali a ještě šli třeba padesátku. Velký dík tedy patří pořadatelům, účastníkům, kteří to celé podpořili a děkujme opět i počasí.
V podvečer jsem vyrazil ještě aspoň krátce za místní kulturou a ani nevím, co se dole na Vrázovce pod bývalým lisem dělo. Vypadá to, že tam bylo něco pro děti, ale .... při té ,,hudbě" ( hip-hop), co jsem z těch míst slyšel, bych tam ani nedošel :-)).
Na náměstí Míru probíhal Festival Taste of New Orleans, tak jsem tam nějaký čas pobyl a myslím, že návštěvnost byla slušná, jak uvidíte na dvou spodních fotkách. A to je pro tento víkend možná vše. Co popřát do závěrečného červnového týdne ? Školákům fajn vysvědčení, a pokud není, tak to nehroťte, protože nic není tak špatného, aby jednou třeba nepřišlo zase něco lepšího. A ostatním pomalu již pěkné dovolené a prázdniny.
