neděle 31. ledna 2016

Regionální muzeum Mělník v měsíci únoru.


Regionální muzeum Mělník
      
      únor 2016

Do 7. 2. Legenda o zazděné kočce - Výstava prací žáků výtvarného oboru Základní umělecké školy Mělník pod vedením PaedDr. Ireny Wenkeové. Práce vznikly v rámci projektu s Regionálním muzeem Mělník. Vstupní prostory a kavárna.

Do 14. 2. Obrazy Petra Pěnkavy  - Výstava obrazů, u kterých se pobavíte.
9. 2. – 6. 3. Od Simien po Bale. Obrázky z Etiopie. Výstava snímků mělnické muzejnice a cestovatelky Miloslavy Havlíčkové. Muzejní kavárna.

9. 2. – 6. 3. Od Simien po Bale. Obrázky z Etiopie. Výstava snímků mělnické muzejnice a cestovatelky Miloslavy Havlíčkové. Muzejní kavárna.

9. 2. – 6. 3. Na návštěvě u šikovných prvňáčků. Výstava výtvarných prací žáků Základní školy Jungmannovy sady Mělník pod vedením Mgr. Andrey Doležalové. Vstupní prostory. Vernisáž se koná 10. února 2016 od 16.30 hodin.

Na návštěvě u šikovných prvňáčků
Výstava
Regionální muzeum Mělník – vstupní prostory
9. 2. – 6. 3.2016, vernisáž 10. 2. od 16.30 hodin – malý sál

Víte, jak se žije v první třídě?
Pokud se chcete dozvědět, jak vypadá první půlrok školního života očima prvňáčků, určitě si nenechte ujít návštěvu mělnického muzea. Právě v jeho vstupních prostorách na vás čeká od 9. února výstava prací žáků první třídy ZŠ Jungmannovy sady Mělník s názvem Na návštěvě u šikovných prvňáčků. K vidění bude pestrá paleta prací vytvořených například technikami koláží, inkoustu a zmizíku, či trhaného papíru přinášející motivy veselých dráčků, pohledy z okna, nebo třeba podzimního listí. Výstava bude zahájena ve středu 10. 2. od 16.30 vystoupením samotných autorů výstavy. Dětské práce budou k vidění do 6. března.

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!

1.4. 2015 – 31. 3. 2016 Z historie malé železnice aneb železniční hračky
- dlouhodobá výstava mechanických hraček věnovaná historickým modelům a soupravám plechových vláčků o rozchodu 0 a 00 (H0) z let 1890–1960. Součástí prohlídky expozice je předvádění jízdy historických vláčků na elektrifikovaném modelu kolejiště.
Nejmenší návštěvníci mají možnost vyzkoušet si svou zručnost v malé dílně, kde si mohou sestavit modely ze stavebnice Merkur podle vlastních představ.
Srdečně zveme také do stálých expozic!

Celoročně otevřeno: 
Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – téma: Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.
Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín.
Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.
Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník,
tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158, muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

sobota 30. ledna 2016

Soutok o Africe.Nejlepší hudební rozhlasové africké stanice.Výstava a přednáška o Etiopii v RMM. Alpy z Pancíře na superstránkách.


Milí čtenáři,
dříve než vám představím program  Regionálního muzea Mělník pro měsíc únor, tak si dovoluji zveřejnit zde zaslanou pozvánku na výstavu a přednášku o africké Etiopii, kterou navštívila ředitelka RMM Miloslava Havlíčková. Jak už bývá zvykem, tak má-li Soutok k nějakému téma co dodat, tak proč se nepřipojit :-).

Afrika je vzrušujícím exotickým kontinentem a dnes již i častou rekreační destinací, pokud jde především o její sever. Pravda, je jistě dražší, než mnohá evropská  letoviska, ale levnější než vzdálené asijské státy. Takovou zajímavostí je skutečnost, že někdy v letech 1986-1988, se mi dostal do rukou katalog CKM ( Cestovní klub mládeže do 26 let), který obsahoval například asi desetidenní poznávací zájezd autobusem do Maroka se čtvrtpenzí. Jenže ten katalog také nabízel portugalský Lisabon s polopenzí. A jak už to jistě znáte z praxe, tak se lidé tak dlouho dohadují co je lepší, až je doba,čas i my někde úplně jinde.

Velmi rád jsem se díval v dávné minulosti na rallye Paris-Dakar a zvlášť na ročník, kdy se jelo z Paříže do Kapského města, a divák tak viděl nejen písek Sahary s velbloudy, ale poznal i chýše a vesnice té černé vzdálenější Afriky. Dnes nemusíme do poněkud nebezpečné Afriky jezdit a jsou ji plné cestopisy v televizi. Trochu mě ale rozčiluje prezentace africké kultury v těchto cestopisech.

Dobrá, tak tam Křováci poskakují a tlučou do bubínků, což nám tady připadá úsměvné, ale Afrika má ve skutečnosti obrovskou a krásnou kulturu, což člověk pozná teprve až díky internetu. Dovolil jsem si zde uvést několik hudebních internetových stanic, které hrají hudbu, jakou mnoho Čechů vůbec nezná a přitom to má něco do sebe, podobně, jako třeba salza v Brazílii atd. atd. Vždyť si vezměme třeba populární televizní soutěž s moderátorem Markem Ebenem ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Marek_Eben ) Stardance, aneb Když hvězdy tančí, kde samozřejmě nechybí exotické ritmy.

Zde jsou tedy některé a dle mého názoru poslouchatelné zajímavé africké stanice z internetu:

Congo Planet ( 1. a 2. program) Kongo- mnohdy jen na webu, nikoliv v netových rádiích.
rádio Tschiosondo                    Kongo
rádio  Kass                              Keňa
rádio Paradysagas                    Madagaskar
rádio Bábnet Tunisia                 Tunis
rádio Africa No. 1                   Ghana ? a New York.

Dále lze africkou hudbu slyšet i na KV ( Maroko,Etiopie, Ghana), večer na DV cca 256 khz z Alžíru, či na SV nejčastěji z Alžíru ( 530 khz, 981 khz apod., ale to je již dnes z důvodu podmínek,kvality a především netového příjmu zbytečné.

Nyní tedy již k výstavě.

Od Simien po Bale. Obrázky z Etiopie.

Výstava snímků mělnické muzejnice a cestovatelky PhDr. Miloslavy Havlíčkové
Regionální muzeum Mělník – prostory kavárny
9. 2. – 6. 3.2016

Výstava a přednáška o Etiopii
Ředitelka mělnického muzea Miloslava Havlíčková bude vystavovat své snímky z cesty po Etiopii v muzejní kavárně. Představeny budou záběry překrásné a úchvatné přírody zahrnující národní parky, zajímavé živočichy, ale i běžný život této africké země. O cestě, kultuře, přírodě bude navíc Miloslava Havlíčková vyprávět a promítat své snímky ve čtvrtek 11. února v muzejní kavárně. Výstavu bude možné zhlédnout v muzejní kavárně od 9. 2. do 6. 3. 2016

RMM


O Etiopii v kavárně muzea
Etiopie je zajímavá země v Rohu Afriky a na tomto kontinentu druhá nejlidnatější. Je vnitrozemským státem, který hraničí s Eritreou, Somálskem, Keňou, Súdánem a Jižním Súdánem.  Při cestování po této zemi téměř všude narážíte na etiopskou historii. Jedna z legend říká, že císař Menelik, syn královny ze Sáby a krále Šalamouna, přišel z Jeruzaléma do Axumu a založil zde jednu z nejdéle trvajících královských dynastií na světě. Při návštěvě míst jako Lalibela, Axum, Gondar, na vás tato minulost přímo dýchá. Krásné kostely (i skalní), různé památky a zříceniny to dokládají. A na etiopském území se také dochovaly pozůstatky jednoho z nejstarších předků člověka z rodu Australopithecus, známá “Lucy”.
Etiopie má ale i nádhernou přírodu s několika národními parky, jezery a zajímavými živočichy. Národní park Simienské hory patří k nejzajímavějším etiopským parkům a můžete zde pozorovat volně pobíhající místní paviány dželady (gelada baboon), kteří nežijí jinde než zde v Etiopii. Na prsou mají malou červenou skvrnu, připomínající srdce. Tím se odlišují od jiných afrických paviánů. Spatřit lze také endemického Vlčka etiopského.
Národní park Bale Mountains je daleko pestřejší a můžete zde najít minimálně 5 vegetačních pásem s typickými zástupci horské flory a fauny. Ve vegetačním pásmu stále zeleného horského lesa dominují jalovce Juniperus procera a stromy rodu Hagenia s výškou nad 15 m. Rovněž je zde možné vidět pryšce, třezalky, některé druhy lilků a stromovité vřesovce (Erica Arborea), které začínají být dominantní v nadmořských výškách od 3500 do 3800 m. Z fauny je v této oblasti relativně běžná nyala horská (Tragelaphus buxtoni), etiopský endemit, často lze vidět prase savanové (podstatně menší příbuzný prasete bradavičnatého) a spatřit lze i endemický poddruh lesoně a mnohé.
Pokud se chcete blíže s touto zemí seznámit, přijďte do Regionálního muzea Mělník, kde ve čtvrtek 11. února v 17.00 hod. bude o Etiopii vyprávět Miloslava Havlíčková, která ji navštívila v roce 2015. Jste srdečně zváni.

PhDr. Miloslava Havlíčková


Kontakt – muzeum:
Eliška Marounková
marounkova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651
Regionální muzeum Mělník,
příspěvková organizace Středočeského kraje
nám. Míru 54, 27601 Mělník
Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin
http://www.muzeum-melnik.cz/

Regionální muzeum Mělník
Muzeum je příspěvkovou organizací Středočeského kraje. Specializací muzea je dokumentace historie vinařství v české vinohradnické oblasti a dokumentace historie výroby dětských kočárků v ČR.

Posledně vás zaujal článek s fotografiemi Krkonoš z Neratovic tolik, že jsem již zaznamenal 300 návštěv. Zavzpomínal jsem, jak jsem v roce 2000 na Šumavě vyfotil Alpy z Pancíře, ale to byla doba papíru, kdy se mnozí z nás dohadovali, na jaké rozměry vůbec fotit a kvalita nemohla konkurovat možnostem spojení digitál-PC. Objevil jsem tehdy krásné stránky, kde podnikavý fotograf dal na net pouze zmenšeninu a kdo měl zájem, tak si mohl zaplatit za krásný zarámovaný obraz ranních Alp z Pancíře.
Jenže, uteklo dalších 15 let, jsme zase jinde a mnoho krásných věcí můžeme najít bezplatně na internetu, což je pro vývoj znalostí společnosti jedině dobře. Jen musí člověk vědět, co hledá, a jak to má hledat. Tím se zasádně internet liší od knihy, kterou rychle prolistujete a vidíte obsah.
Nakonec jsem vybral odkaz na perfektní web jednoho Poláka, kde najdete zajímavé fotky Alp z našeho Pancíře i s popisem kopců..


SŠ.

čtvrtek 28. ledna 2016

Fantastické fotografie 95 km vzdálených Krkonoš z jednoho paneláku v Neratovicích.


Milí čtenáři, již mnohokrát jsem zde psal, že zvlášť na cestách pozná člověk zajímavé lidi, a zejména to platí o již zmíněné akci ,, Zimní přechod  vrchu Nedvězí. Zajímavé setkání mě nepřímo dovedlo až k člověku, který mi poslal se souhlasem uveřejnění tyto fotografie. Pojďme si ale kromě fotografií také něco zajímavého říci k danému téma.

V dobách před sametovou revolucí bývalo běžné, že velké firmy, jako Spolana Neratovice, Kaučuk Kralupy nad Vltavou, nebo EMĚ (elektrárna) Mělník stavěly pro své zaměstnance byty, a tak kdo chtěl byt, tak mnohdy přešel do těchto velkých firem. Druhou možností byla takzvaná stavba svépomocí, která se praktikovala převážně ve volném čase v určitém období výstavby v menších firmách, a na které se mnohdy i zaměstnanec podílel. Tak se rodily zejména tři hlavní města našeho okresu a docházelo i k určité řevnivosti.

Občané Neratovic byli často na své město velmi pyšní, protože šlo o město na danou dobu zvlášť moderní, na rovině, s důležitým železničním uzlem, blízkosti Prahy a  do práce se dalo jít pěšky. O Mělníku, se občas posměšně vyjadřovali, že je to jen taková šedivá díra na kopečku. A nutno říci, že když jste v neděli večer přijeli z cest domů, tak vás skutečně vítalo něco, co spíše připomínalo neosvětlenou tichou vesnici.


Pro Mělník nehrálo ani to, že zde bylo vždy všechno naposledy, když už to dávno v Neratovicích a Kralupech měli. Ať už šlo o koupaliště, krytý bazén, letní kino, zimní stadion, pozdější stavbu supermarketů, tak nás vždy v okrese někdo z rivalů předběhl.
Dnes máme internet a už se to nenosí, a dokonce už to ani dnešní mládež nezná, ale všechna tři města měla dokonce vlastní televizní vysílání, které bylo součástí kabelové televize. Mělnické vysílání bylo samozřejmě až poslední, často šlo o reklamy ve formě loga, nebo teletextu a určitá podvečerní část patřila filmovému dokumentu z města, kde se především propagovala krajina a památky.

Přesto všechno má mnohý občan Mělníka ke svému městu kladný vztah a je to zase obráceně. Co tam chtějí na té nudné rovině kde vidět? Co tam mají za památky? Vždyť, toto je město českých královen, vína, rozhledu, jaký nemá obdoby, perfektního strategického umístění vůči zbytku republiky, a především město na hraně dvou rozdílných druhů krajiny. Tedy, polabské roviny i kopečků a každému, jak je zrovna libo.


Je to někdy legrace, když se takto náhodně začnou někteří občané mezi sebou přít, ale rozumný člověk ví, že zkrátka každé místo má nějaký ten svůj půvab a jeho poloha má jisté výhody i nevýhody. Samozřejmě, že jde také o mnohé další nabídky, ale od toho jsou diskusní fóra, aby se občan snažil ovlivňovat své životní prostředí.

Neratovice patřily v době, kdy ještě nebyly mobilní telefony k místům, kde se hojně dařilo používání takzvaných občanských radiostanic. Rovina kolem města signálům velmi svědčila a ty odtud  létaly opravdu daleko. A tak vlastně ani není překvapením to, co je vidět na fotografiích, ale je to krásné a velmi daleko.

Předloni jsem tu něco podobného předvedl z Mělníka v článku http://soutok.blogspot.cz/2014/05/dalkove-vyhledy-od-melnickeho-zamku-v.html , ale to jsme se dívali nejdále tak 70 km do Krušných Hor. A po zvětšení byla zajímavá i první fotka se stožáry vysílače Libice u Českého Brodu.


Z Neratovic, se tedy prostřednictvím těchto fotografií podíváme z nejvyšších pater panelového domu do vzdálenosti 95 km, do Krkonoš. Na nejspodnějším obrázku spatříte dvě červené čárky. Po zvětšení zjistíte, že druhá čárka míří na jakousi stavbu na hřebeni. To je polský vysílač Wavel, kterému se říká také vysílač Sněžné jámy. Předpokládám, že mnozí jste u něj již byli, dívali jste se do Polska a zvlášť si pamatuje tři malá jezírka pod ním, kterým Poláci říkají Sniežne stawki. Malý kopeček vlevo označený první čárkou zleva by snad měl být Violík. Po hřebenu vede Stezka česko-polského přátelství, která vede kolem obou objektů. Vysoký kopec vpravo by snad mohl být Vysokým kolem ( 1510 .m.n.m.), ale je to ještě na velké bádání a ověřování.


Nemusíte v žádném případě smutit, že nebydlíte v paneláku v Neratovicích, protože Krkonoše lze krásně spatřit i z jiných míst, ale záleží to samozřejmě na vynaložené námaze a štěstí.
Můžete se na ně podívat třeba od vodárny v obci Hostín. Můžete se na ně podívat z rozhledničky v Kadlíně. Můžete se na ně podívat především z Vrátenské Hory ( tam se dá viditelnost ověřit  z domova webovou kamerou třeba na http://www.liblice.cz/index.php/turistika/web-kamera-vratenska-hora), kde je na infotabulích dokonce označena Sněžka, ale jsou tuším stále zpřeházené. A konečně věřím, že by snad mohly být vidět i z Nedvězí. http://soutok.blogspot.cz/2016/01/zimni-prechod-vrchu-nedvezi-v-roce-2016.html ( spodní obrázek směrové růžice).


Myslím, že jsem toho dnes napsal již dost a zbývá mi to poslední. Chtěl bych touto cestou poděkovat Mírovi Bradáčovi za skutečně krásné a vzácné fotografie, které mají o to větší váhu, že nekoukáme na vzdálené Alpy odkudsi z Vítkova Hrádku, ale koukáme na naše poklady z našich domovů a je přece jen snazší a reálnější, se s tou vzdálenou stranou seznámit osobně a najít k ní tak určitý a zde přímo vlastenecký vztah.
Jinak jsou krásné samozřejmě i Alpy třeba po ránu z Pancíře na Šumavě.


Jelikož tu mám ještě jedno okénko, tak mi dovolte určitou výzvu. Cestujte, poznávejte, obdivujte, berte si příklady z poznaného i z těch, kteří leccos objevili před vámi, dokud jste zdraví a máte dostatek sil. Právě neutuchající elán těch nejstarších turistů a výletníků je důkazem toho, že to je správná životní cesta.


Druhá čárka vpravo:  vysílač Sněžné jámy, první zleva zřejmě Violík.

SŠ.

neděle 24. ledna 2016

Legenda slavného Laxíku moderátor Benny Brown pro vás hraje navečer na netu.


V listopadu 2011 jsem tu asi ve čtvrtém dílu seriálu ,,Rádio kdysi a dnes" psal o nejslavnější hudební stanici světa rádiu Luxembourg, kterému se tehdy také říkalo  lidově Laxík.
Byla to stanice mládeže celé Evropy a jeho středovlnné vysílání s občasnými úniky bylo slyšitelné ve Skandinávii, Litvě, na Ukrajině, po celé Evropě a severních částech Afriky.

Našli se nadšenci, kteří poslouchali jeho vysílání dokonce i přes den, a když už to nešlo na střední vlně ( zvlášť v létě), tak aspoň na krátké vlně kolem 6 MHz ( dnes tam v neděli odpoledne naladíte rádio KBC rock and roll, o kterém jsem tu už také psal), kde probíhal přes den souběžný program v německém jazyku, plný informací z německých dálnic a samozřejmě i několika populárních písniček. Těch ovšem nebylo zdaleka tolik, jako ve večerním středovlnném vysílání. Místo zpráv z Československé Televize, kde to tehdy žilo samými pozitivními zprávami ze všech odvětví lidské činnosti a schůzemi státníků, nás v 19 hodin chodilo hodně posluchačů k rádiu.




Po asi 15 vteřinách klidu, kdy skončila německá část středovlnného vysílání, se ozvala majestátní znělka a moderátor vítal evropskou mládež i další posluchače v jejich rodných jazycích. Bohužel, našemu pozdravu dobrý večer bylo nejblíže snad chorvatské dobruju večeru. Pak už šli jakési hity, které dnes zná snad každý, a protože bylo tohle nizozemské vysílání plné neskutečného kraválu a neuvěřitelných pazvuků, tak bylo velmi oblíbené. V 19.15 moderátor provedl takzvané dopisovací okénko. Odspelovali do světa adresu zájemce o dopisování ( z jakéhokoliv státu) a kdo chtěl, tak si s ním mohl dopisovat a měnit pohledy. Vysílání končilo v 19.30, a pak jste mohli jít na půl hodiny od toho, protože se tam kecalo čtvrt hodiny italsky a čtvrt hodiny francouzsky, ovšem bez hudby.

V neděli bylo vše jinak. Nizozemské vysílání začínalo už v 18 hodin našeho času a trvalo hodinu. Pak to bylo stejné, jen s posunem. Ovšem, za nejhlavnější část vysílání bylo považováno vysílání anglické, které začínalo ve 20 hodin našeho času ( v neděli v 19.30) a končilo nad ránem ve 4 hodiny lucemburskou státní hymnou. To bylo vysílání plné jinglů, hitů a moderátorských výkonů. Poslední ikonou slavného Laxíku byl moderátor Benny Brown, který se do Evropy dostal, jako americký voják a od roku 1979 byl členem týmu rádia Luxembourg. Když Laxík na konci roku  dne 30. prosince1992 skončil své středovlnné vysílání, bylo to pro mnoho fanoušků nepochopitelné a smutné.


Slavná stanice přešla na satelitní vysílání, kde upadla v zapomnění a také tam zanikla. Později se říkalo, že se chystá na návrat, jako průkopník, ovšem nikoliv jako průkopník ve vysílání v systému DAB, nýbrž dokonce v nepříliš známém systému DRM. Pro veřejnost prakticky začala znovu existovat v roce 2005, kdy jste její oficiální stránky i se streamovou linkou mohli poslouchat na adrese www.radioluxembourg.co.uk . Bylo tam několik moderátorů i moderátorek v čele s jmenovanou legendou, ovšem stanice už nebyla ničím jiným, než běžnou oldies stanicí a postrádalo větší prostor pro mluvené slovo a nějaké ty jingly, které dělají z obyčejného magnetofonového pásma písniček právě každou tu originální a typickou hudební stanici. A tak logo stanice The legend is back, bylo spíše jen pro pamětníky.

Ani vám nepovím, zda stanice v této hudební podobě ( dnes je adresa jen jakýsi další fan web) skončila v roce 2008, nebo dožila roku 2010. Byla to tedy jakási další rána pro příznivce této stanice, která se už nikdy nikde neozvala, ač někteří doufali, že třeba bude jednou součástí nějakého vysílání v nových systémech, jako jsou dnes DAB+ apod. Ovšem, jiný osud čekal legendárního moderátora. Toho jste ještě loni mohli slyšet prostřednictvím svých PC, notebooků, nebo internetových rádií na lucemburské stanici rádio Letzebuerg, kde měl od pondělí do pátku svůj tříhodinový pořad ( 20.00-23.00 CET) věnovaný rock and rollu, bluesu i nehraným věcem popu. Toto vysílání v září skončilo.


Jenže, jsou lidé, kteří dále hledají a dále pátrají, na rozdíl od těch, co jen konstatují, a tak se legendární Benny Brown opět našel. Jeho nezaměnitelný hlas a moderátorský styl můžete slyšet, jako za starých časů na lucemburském rádiu Rádio 100.7 Luxembourg v době od 18.35 do 19.30 našeho času. Ovšem, pouze v pracovní dny od pondělí do pátku. Pozor, od 19.00 do 19.05 tam jsou zprávy v lucemburské němčině, která má v sobě hodně francouzštiny a je těžké pochytit aspoň slovo :-).

A málem bych zapomněl na jeden velmi zajímavý a  velmi důležitý článek: http://www.rozhlas.cz/17listopad/revoluce/_zprava/658966

SŠ.

sobota 23. ledna 2016

Právě se stalo. Nedvězí 2016 je minulostí. Ať žije ročník 2017!


Nevšední ráno pro nás, kteří tudy běžně nechodíme. Tolik kačenek při víkendové snídani, se na říčce Pšovce jen tak nevídá :-).

Muži jsou prý někdy, jako malé děti a je na tom hodně pravdy. Osobně mě na akci lákalo nejen to, že je to akce po všech stránkách vždy krásná, ale také fakt, že jsem měl loni absenci a hlavně to byla premiérová příležitost si bouchnout do čerstvého turistického deníku první razítko roku 2016. Jen budu muset napsat do Liberce, aby už konečně také vyrobili turistickou vizitku vrchu Nedvězí, která by se mohla prodávat v infocentru v Dubé. Pokud tedy budou samozřejmě pozitivně reagovat, což je věc druhá.

Samotná akce pro nás mnohé začala už v půlnoci. Teploměr ukazoval  minus 14,5 stupňů Celsia a zdálo se, že dám přednost domácím zálibám, ale ranní oteplení na téměř 10 pod nulou s příslibem oteplování během dne nakonec nám mnohým vlilo do žil dostatečný optimismus :-).


Deštná byla dnes raději konečnou stanicí pro autobusy KČT Mělník a Neratovice.

Sešli jsme se díky počasí v tak sympatickém počtu, že bylo místo v autobusu k sezení pro každého a zkušený pan řidič moc dobře věděl, že topit v autobusu, kde sedí lidé oblečení v teplých kabátech je hovadina, která může způsobit i zdravotní potíže.
Protože se tu setkávají mnohdy i známí, kteří se třeba i měsíce, ba celé roky neviděli, tak cesta utekla v družném hovoru a náhle zazněla zpráva, že autobus raději skončí v obci Deštná, než aby riskoval průjezd stoupajícími serpentinami po úpatí místní hory, kdy hrozilo uvíznutí.


Hlavní silnice z Mělníka do České Lípy v obci Deštná dnes v 9.15 hodin.

Jak sami vidíte, tak silnice ani trochu nepřipomínala nějaký hlavní tah, byť tudy jistě dnes ráno nějaký ten autobus z Prahy do Nového Boru, či do Rumburku jistě projel.


Průvod turistů obcí.

Zasněžená vozovka mi velmi připomněla život v podhorských obcích na začátku zimy, kdy ještě chybí mimo vozovku vysoké závěje sněhu způsobené sněhovými pluhy.


První kroky v přírodě.

To však již průvod odbočil po značené cestě poblíž Liběchovky a jal se vstoupit do krás místní přírody. Měl bych snad ještě připomenout, že letos, se šel již 41. ročník tohoto populárního masového pochodu a původní plán byl z Dubé přes Rozprechtice a Dražejov na Nedvězí, odkud se pokračovalo do cílové restaurace Bouda v obci Střezivojice. To tedy bylo poněkud upraveno.


Liběchovka na svém horním úseku utváří krásné partie a v zimě je to zase úplně jiné kouzlo.

Pokračovalo se přes rekreační osadu Vrabcov, kde ještě dnes stojí chatky a prý osada stále slouží rekreačním účelům.


První mostík přes říčku.



Prý nejkrásnější smrk na Kokořínsku.



Pokud už máte dost sněhu, tak se podívejte na pozvánku do jiných přírodních podmínek.



A znovu ty krásné zimní pasáže na říčce.

Kousek za Vrabcovem se náš zájezd rozdělil. Plánovaná trasa je jen orientační a každý má právo si demokraticky vybrat, kudy půjde :-). Někteří se dali vpravo a šli na Nedvězí od severu takovým strmým stoupáním, kudy se v poslední době šlo poměrně často. Jelikož už jsem dlouho nešel přes Rozprechtice, tak jsem zvolil i nadále trasu podle říčky a pokračoval, jako-by později od Dubé po červené značce přes Dražejov na vrch od jihovýchodu. Celou dobu neustále sněžilo, což způsobilo poměrně kluzký terén a ve chvílích, kdy jsem si trochu začal pochvalovat své ranní rozhodnutí se akce zúčastnit, jsem se seznámil přímo s jeho horizontálním povrchem.


Pod Dražejovem.

To však byla jen rozcvička pro nečekaně velmi strmý úsek ( člověk trošku zapomíná) pod Dražejovem, kde bylo nutno občas zapojit všechny končetiny.


Skály pod Dražejovem.

Nicméně, celá parta, která se vydala po této trase ji úspěšně absolvovala ( jak jinak) a v Dražejově jsme si již mohli pochvalovat, jak se to dnes dobře vyvíjelo a vyvíjí.


Hasičská nádrž v Dražejově již postrádá po obvodu krásné staré vrby.

Následující fotky jsem věnoval této osadě a povšimněte si dvojjazyčného názvu na místní zrenovované vodárně. Nezapomínejme, že všude tady kolem Dubé a vlastně už prakticky od Liběchova převládalo v dlouhodobé historii německé obyvatelstvo.


Vodárna.



Kozenkám začal právě oběd.

Kdo sem chodí častěji, tak už ví, co kde potká, ale stále to jsou krásné příjemné zážitky.


Nedvězí kaplička.

V jednom starším dokumentu z akce najdete například v této kapličce ještě vystavený betlém. Dnes jsme museli být opět skromnější.


Vrch Nedvěží ( 458 m.n.m.)

Takto vás přivítá hlavní bod akce od jihovýchodu a sami vidíte, že to nějaký úchvatný pohled zrovna není. Samotář se tu může v zimě cítit dokonce, jako osamocený lovec někde v tajze.Dokonce ani výhled nebyl dnes žádný a nedá se to vůbec srovnávat s okamžiky, kdy je odtud prý vidět až třetina Čech. Věřte tomu, nebo ne, ale skutečně jde o místo s jedním z nejkrásnějších kruhových výhledů u nás a není třeba ani rozhledny.


Poslední metry nedlouhého stoupání.



Výhled na osadu Nedvězí.



U vrcholové růžice, se opět razítkovalo, svačilo ....



.... a samozřejmě fotografovalo.


Ještě druhá týmová fotka jistoty ....



...... a již tu máme také vlajky.



Nejdříve dorazila opět nepřehlédnutelná vlajka Tibetu a za ní i ta naše.



Ještě poslední pohled k vrcholu a pojďme dále k dalšímu příjemnému cíli akce.



Kartograf Jiří Rohlík.

Cestou dolů jsem měl takto zcela náhodně možnost stanout tváří v tvář dalšímu člověku, který mě v minulosti potěšil, a jak jistě víte, tak by se tu na Soutoku z těch náhodných setkání pomalu mohla dělat galerie. Stačí se podívat na článek o slavnostním otevření lokálky v prosinci, nebo vzpomenout úmrtí historika pana Purše. Pan Rohlík v roce 2005 zpracoval pro nás tady především nejkrásnější mapu Kokořínska, jakou jsem aspoň kdy viděl, a která ovšem byla již několikrát aktualizována.

 A vězte, že to je velmi zajímavá náhoda, protože jsem zrovna nedávno prohlížel jakýsi historický atlas Čech s mapami z 15. až 18. století. První mapy byly tvořeny tak, že se jejich tvůrci dotazovali cestovatelů a kupců, jak to tam vypadá, a podle toho zhotovovali předlohy. Pokud byl autor z Čech, tak byly mapy bližší realitě. Pokud je vyráběli například v Nizozemí, nebo v Norimberku, tak klidně vynechali například řeku Otavu a to nejednou.


Stejnou trasou zpět.



Restaurace Bouda Střezivojice.

A to už jsme v krásné restauraci Bouda v obci Střezivojice, kde kvůli nám měli mimořádně otevřeno. Netřeba dodávat, že to mají v zimě s klientelou obtížné, protože tady zkrátka nejsme na horách a nejsou tu velká parkoviště a sjezdovky. Snad by se sem mohlo jezdit na nějaká podniková školení apod., pokud se to nebude zdát někomu zase daleko.



Krb a ..



.... bar, tak to je srdcem každého gastronomického zařízení.


Ano, bylo nás i tak dost. Teplota neteplota, vlastně nebylo vůbec zima a v Mělníku bylo odpoledne už jen minus pět.



A tak to vypadá, když se zájezd zvedne. Prázdno. Aspoň nemusím fotit proti oknům, což nebývá dobré.



Osobně mám rád, když můžu na nějaké akci občas vyfotit něco, na co se každý chlap každého věku rád koukne a je to i určitým zpestřením jednotvárného téma. Tady ještě pohled překvapení i pochopení ...



 ... a tady už je to pravé ořechové.. tedy úsměv :-).



A nakonec dnes skončíme tam, kde jsme ráno začali. Král je mrtev, ať žije král! Nedvězí 2016 je úspěšně a krásně za námi, tak ať se účastníkům povede Nedvězí 2017!
Vlastně, je také třeba ještě samozřejmě poděkovat opět Honzovi Soukupovi, který už léta dává této akci tu pravou šťávu, stále vládne turistickou zdatností a bez nějž by to bylo snad nemyslitelné, a také klubu KČT Mělník, který sem každoročně přivede mnoho zájemců a člověk se tu v příjemné společnosti dozví mnoho zajímavého. Podobného uznání si zaslouží samozřejmě i další KČT od svých účastníků.

SŠ.

středa 20. ledna 2016

Zimní přechod vrchu Nedvězí v roce 2016 je tady. Podrobný přehled tras všech KČT ( Mělník,Neratovice, Kralupy) na jednom místě!


Milí přátelé turistiky, romantiky a společenských událostí,
je tu opět již další ročník slavného zimního přechodu vrchu Nedvězí u Dubé, který je pravidelnou akcí všech tří turistických oddílů v okrese Mělník. Tak, jako snad vždy pořádá KČT Mělník a Neratovice tuto akci ve stejný den ( samozřejmě víkend) a Kralupy nad Vltavou o týden později, což je velmi dobrý a osvědčený scénář pro ty, kteří nechtějí za žádnou cenu o masovou akci přijít. A tak mě tak napadlo, že bych vám mohl představit program akce zde na jednom místě a věřím, že budou kluby jedině rády za takovýto širší veřejnosti přístupný přehled a propagaci.

KČT Mělník

Přechod Nanga Dubá Nedvězí - v sobotu 23.ledna 2016

 PŘECHOD NANGA DUBÁ- NEDVĚZÍ

v sobotu 23.ledna 2016
Odjezd autobusu je v 8,30 hod. od mělnického vlakového nádraží.
Základní trasa Dubá- Rozprechtice- Nedvězí- Střezivojice.
Délka trasy je 11 kilometrů.
Je možné zvolit vlastní trasu.
Kontrola na vrcholu Nedvězí od 11 do 12,30 hodin
Předpokládaný odjezd autobusu ze Střezivojic je ve 14,30 hodin
Více zde: http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechod-nanga-duba-nedvezi-dne-23-ledna-2016/


KČT Neratovice

Nanga - Dubá - Nedvězí 23.1.2016

Je to neuvěřitelné, ale i letos se zase nemusíme s cílem opakovat, neboť jsem dohodl (přiznávám, že opět dost na poslední chvíli) velmi příjemně vypadající (nekuřáckou) hospodu Truhlárna v obci Kokořín. Místa tam mají v podkroví na bály, takže se tam určitě vejdeme (i když by nás bylo třeba 100). Nějaká polévka a hotové jídlo bude připraveno, takže na lačno s Podkovánským (11°) nebudete čekat dlouho. Nechtěl bych to nijak zakřiknout, ale poslední výhled na počasí říká, že bude na zváženou po letech vzít to, co se bojím vyslovit, ale po čem těch cca 20km ze startovního Zakšína se odjede velmi rychle.


Komu se to bude zdát příliš daleko, nebo když by na to podmínky nebyly (nebo někdo se nechtěl v možných návalech sněhu brodit dlouho), může svoji pouť ukončit již v Dobřeni, kde nechám čekat autobus. Aby se nečekalo venku pod historickým roubeným špýcharem, jsem domluven, že místní hospůdka bude otevřená (kuřácká normálně otevírající až od 17:00, bez jídla).

Původně jsem nástup zvažoval i z Osinalického sedla, ale při výhledu počasí si tam netroufnu poslat autobus. V roce 2002 tam sice Sedláček klouzání s obsazeným autobusem zvládl, ale pak při cestě na Vidim ho musel zpět na silnici tahat traktor.


Nástup na trasu tedy raději ze Zakšína, nebo kdo by chtěl z Deštného (nijak se to nezkrátí, ale rozcestníky vám ukáží o 0,5km méně), nebo klidně i z Dubé (autobus tudy bude projíždět). Mohu také doporučit nejkratší cestu přímo na Panenský hřeben s vynecháním Pustého zámku. Dle volby tedy na vrchol Nedvězí pro diplom a odznáček 3,5-5,5km. Dále pak buď ve stopách Mělnických směr Střezijovice (v boudě se prosím nezastavujte, budou tam Mělničtí) 4km + 1,5km po silnici do Dobřeně, celkem tedy za 9-11km, kde se počká na odjezd našeho autobusu do Kokořína (cca v 14:45 nebo jak se dohodneme).


Je však možno i pokračovat dále po svých vstupem do Šemanovického dolu (značena cyklotrasa) přes známou Klemperku kde následně po modré a po silnici do obce Kokořín, do „Truhlárny“, což je cca 8,5km, tedy celkem 17,5-19,5km. Kdo by toužil jít z Nedvězí přes Osinalice s nejistou zastávkou na buchtu a lahváče, pak přes Dolní Vidim a napojit se modrou do Šemanovického dolu, tak to má o dva kopečky více a 15km, tedy celkem 18,5-20,5km


Doufám, že nás bude obdobně co loni a vyjde i počasí příjemně bílé a že si i chvíli krásně zazpíváme po krásném výletě jako loni, kdy jsme končili v občerstvení v Pavličkách, pro nás mimořádně otevřeném, kde paní vítečně uvařila a napekla i buchty. Tehdy jsem musel odjezd pozdržet ne z důvodu pozdních příchozích, kochajících se výhledům z Čapu, ale kvůli tomu, že jsme neočekávaně nevypili objednaný sud a nechtěl jsem dopustit, aby na KČT Neratovice vzpomínali špatně. Vůči roku 2010 v Nostalgické Myši zcela nepochopitelné (tam byl problém, že pivo hned nebylo, nebo měla extrémně malý sud). Na akci není nutno se předem hlásit, důležité je přijít včas na odjezd, který je v 8:00


Na akci není nutno se předem hlásit, důležité je přijít včas na odjezd, který je v 8:00 hodin z Neratovic od KD (tedy od trafiky směr Vojtěch, proti zastávce „Nerabusu“ na Prahu) a to v sobotu 23.1.2016. Na, mě ohlášené účastníky, co přijedou vlakem, počkáme. Návrat předpokládám (raději již neslibuji) cca 18:00 tamtéž. Pojedeme jako vždy kolem Libiše po státovce (zastavíme) a přes Mělník (zastavíme u nádraží ČD – prosím, pokud chcete jet s námi, tak nenastupte do autobusu mělnických turistů, platili byste pak 2x, ale vyčkejte na autobus ARRIVA z Neratovic!). Jízdné stanovím jako vždy dle počtu lidí v autobusu, nutno počítat tedy cca kolem 120,-Kč/osobu (±30Kč dle skutečné obsazenosti autobusu). Členové KČT Neratovice se zaplaceným členstvím na rok 2016 mají slevu 20,-Kč, dětem poskytuji slevu 10,-Kč. Hudební nástroje jsou vítány, mohou čekat v autobuse, do hospody je osobně zanesu! Neváhejte a přijďte se projít. Případné dotazy zodpovím (mob.: 737 255 423) Žach ___________________________________________________________________________

 I s mapou pochodu na adrese : http://www.kct-nera.cz/nangaduba2016.pdf  , odkud je pozvánka převzata.


KČT Kralupy nad Vltavou.

Klub českých turistů Kralupy nad Vltavou pořádá 41. ročník tradiční lednové akce Zimní přechod Nedvězí 
Termín : sobota 30. ledna 2016 Odjezd autobusem v 8.00 hod. od zimního stadionu. Účast omezena kapacitou autobusu. Návrat okolo 16.00 hod.

  Trasa : základní : Pod Houskou - Velký Beškovských vrch - Beškovský důl - Nad Dražejovem - Nedvězí – Panenský hřeben - Vrabcov - Rozprechtice – Dubá případně z Panenského hřebene do Zakšína

 kratší : rozc. U Beškova - nad Dražejovem - Nedvězí - Panenský hřeben - Vrabcov - Rozprechtice – Dubá, případně z Panenského hřebene do Zakšína Délka : 20 či 12 km Cena : 50,- Kč člen KČT Kralupy nad Vltavou 100,- Kč ostatní

http://www.kralupska-turistika.cz/kct/download/2016/Nedvezi2016.pdf

SŠ.