neděle 31. prosince 2017

Vánoce ve zlaté Praze, to jsou apoštolové na orloji, iluzionisté, strom, zkrátka současná vánoční fotogalerie. Silvestrovská hudební fotokoláž.



A je tu Silvestr. Trošku jsem si dnes hrál a vytvořil jsem na úvod takový pohled, který má aspoň částečně představovat tu směsici hudby, která je mi blízká. Aktéry není třeba představovat a pokud vám tři obrázky nic neříkají, tak stačí trošku zajít nazpět do různých seriálků a článků o etnické hudbě. Kromě světoznámého rocku a popu je málo známá melodická taneční hudba z různých koutů naší modré planety prostě super, ač i tady musíme vybírat. No tak dobře 😊:

( Gene Simmons-Kiss, John Lydon- Sex Pistols, Brian Connolly-The Sweet. Po stranách silvestrovského vystoupení Dana Nekonečného ve skladbě Leleone jsou dcery zpěváka Eusebe Jaojoby v písních Tia anao zaho a Malemilemy. Dole vlevo řecká píseň Molis se Eida od Katerina Kouka, Suzi Quatro a Chris Norman v písni Stumblin, ACDC před závěrem skladby Highway to hell.)


A v blyštivé atmosféře zůstaneme i nadále. Letos to nebudou Karlovy Vary ( 2013), ani Kutná Hora, či Zahájí, ale zlatá Praha, jen dva dny stará. Nafotil jsem asi 200 fotek s převážně vánoční atmosférou a několik málo z nich jsem sem dal. Jen občas dám někam komentář.


Tržnice na Václavském náměstí.




Veteráni v Celetné ulici.




Praha, to jsou hlavně blyštivé předměty.


Pódium na Staroměstském náměstí.






Vánoční strom.



Akorát jsem přišel včas a hned jsem byl v první řadě. Sice trochu z úhlu, ale apoštoly jsem snad ještě na orloji nevyfotil, nebo o tom aspoň nevím.




Před Karlovým mostem.




Ani mrazivé počasí nebránilo modelu posedět, kvůli obrázku pro svého chlapce.


Tuším, že zrovna tento kříž na mostě prošel nedávno nějakou rekonstrukcí.


Cesta na druhou stranu byla nekonečná.


Dokonce mi zapózoval racek :-).




Je zajímavé si najít některý web o Karlově mostě a informovat se, co jednotlivá sousoší vyjadřují.


https://cs.wikipedia.org/wiki/Sochy_na_Karlov%C4%9B_most%C4%9B


Iluzionisté zaujali mnoho kolemjdoucích. Někteří dokonce vsouvali mezi obě osoby ruku.


Petřínská rozhledna našla svůj vzor ve známé Eiffelově věži.


Strahovský klášter byl vždy místem školních výprav, protože zde sídlí Památník národního písemnictví.
 https://cs.wikipedia.org/wiki/Strahovsk%C3%BD_kl%C3%A1%C5%A1ter



Loreta


To jsme samozřejmě už u pražského hradu.


Snad nikdy nebylo kolem hradu, pravomocí prezidenta a prezidentské standardy tolik divadla, jako když si konečně prezidenta zvolil lid. Snad lidé nepodlehnou doslova štvavé obratné kampani ČT apod. a nezvolí dalšího kývajícího panáka. Docela mě pobavil článek, kde se kandidát na prezidenta podivuje, že ho ve dvou krajích ani neznají. Ať raději dělají ti vědci a hudebníci to co dělali. Všechno na poslední chvíli za jediným účelem likvidace.



Také od hradu se nabízí krásné panoráma.







Také na Kampě byla živá zvířátka.



Velkopřevorský mlýn jsem v létě nějak nemohl najít. Na říčce Kampě jsou mlýny dva a tento je již jen opravdu nedaleko mostu Legií.


Ráno se nechce vstávat do tmy a na poslední fotky už je šero.




Tak tedy ještě jednou:  Hezkého Silvestra a šťastné vykročení do roku 2018!

sobota 30. prosince 2017

Láska rohatá a další pohádky, to je často Liběchovsko s Kokořínskem. Podívejme se na pískovcové skvosty Liběchovska. Legiovlak bude v roce 2018 i na Mělníku.


Vánoce, to je i čas pohádek a asi jste si již mnozí všimli, že se velmi často točí na Kokořínsku, poblíž Liběchova, ale někdy samozřejmě třeba i v Česko-Saském Švýcarsku, apod. Jednou z nich je například pohádka Láska rohatá z roku 2009, která byla zrovna nedávno v televizi a snad jste poznali, že se tam objevil skalní útvar Harfenice poblíž obce Želízy.


Vánoce jsou také časem návštěv,  ale i výletů, nebo jen procházek. Mně se dnes podařilo tyto možnosti spojit a díky tomu tady máme vlastně takovou pozvánku na výlet nedaleko od našich domovů, což v tomto případě dokonce souvisí i s těmi vánočními pohádkami.

Do Štětí jezdí dnes z Mělníka přes Liběchov autobus číslo 369 snad každých 30 minut až hodinu, vlak poměrně také často, a když pominu i vlastní autodopravu, tak vlastně není co řešit.


Liběchovsko proslulo hlavně díky skalním plastikám sochaře a zámeckého kuchaře Václava Levého, který v tamních lesích vytesal do skal v polovině 19. století svá čtyři díla, která jsou vyhledávána návštěvníky z celé republiky. Harfenice, Had, Čertovy hlavy, nebo jeskyně Klácelka, to jsou zkrátka výtvory, které tu vznikly v době, kdy Liběchovu vládl Antonín Veith
... https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Veith


Existuje sice okruh po modré tustické značce v délce 12 km, který vás provede kolem všech čtyř zmíněných objektů, ale osobně doporučuji i jinou variantu, která vás provede podle říčky Liběchovky.

Od autobusové zastávky před restaurací Beseda, se vydáte parkovou alejí, která vás povede kolem fotbalového hřiště a místního autokempu po zelené značce do části zvané Boží Voda. Kdysi zde byly malé lázně, ale dnes zde najdete již jen malou kapličku u cesty, poklidnou komunikaci a pod vámi zůstanou rybářské sádky, odkud na Vánoce také putují k prodejcům kapři, nebo si je snad ještě dnes můžete vybrat přímo zde.

Za nimi se můžete rozhodnout, zda se nejprve vydáte po modré značce na Klácelku, nebo zda budete pokračovat stále po zelené kolem zahradnictví ( účiliště) a dále podle Liběchovky ke koupališti v obci Želízy. Po několika desítkách metrů minete v rovném směru turistickou křižovatku, projdete kolem dvou obrovských vil a dojdete na křižovatku, kde odbočuje vlevo žlutá značka, po které se vydáte.

Žlutá je takovou zkracující spojnicí na modrou okružní značku, která vás dovede k plastikám Harfenice a Had.


Právě Harfenice si zahrála ve zmíněné pohádce ( pojmenováno podle sedící ženy, která měla hrát na harfu).

Patří k ní vedle těch masek ještě tato jeskyně. Až půjdete k Hadovi, tak si ohlídejte levou stranu cesty, kde objevíte obličej sfingy, který však není dílem Václava Levého a je mladšího data.


Střední část Hada podlehla poměrně brzy přírodním vlivům, ale všimněte si na plastice i velké sekery nad touto částí. Možností pokračování je více, ale my se vrátíme až na rozcestí k vilám a odtud zajdeme přímo na hlavní silnici do Želíz. To jsme již opět na okruhu ( modrá značka), který nás přes Čertovy hlavy a Klácelku dovede zpět do Liběchova.


Ještě před obcí si všimněte vlevo těchto mokřadů.


Krátká naučná stezka se v únoru jen bělá, když začnou kvést sněženky a bledule. Na snímku je i část povalových chodníků, které tu podle Liběchovky vedou.


Vysoko nad obcí Želízy najdete Čertovy hlavy a je od nich dnes takovýto výhled. Vpravo mimo záběr je ještě hora Říp.


Čertovy hlavy byly celá desetiletí ukryty v lese, nebo alespoň v poslední fázi bránili divákům trošku kmeny stromů. Jedná se ohledně jejich velikosti o plastiku světového významu.


Dnes jsou opět po více než 100 letech ( také je tu někde článek)  vidět až ze silnice. Bohužel byl jižní svah dnes velmi blátivý a dalo mi to při prudkém sestupu zabrat. Doporučuji v podobných podmínkách tuto cestu spíše k výstupu, nebo se možná vrátit do obce a pokračovat vsí obchvatem.


Ze Želíz na Klácelku, se opět zase chvíli stoupá, ale pak vás čeká tento romantický lesík, který však vyžaduje trochu soustředění a zejména pokud jdete s dětmi. Nejde o exponovaný terén, nehrozí závratě, ale odbočení z cesty může být osudné. Jsou tu totiž hluboké skalní strže. Nejde však o dlouhý úsek, ale snad jen o 100-200 metrů. Hlídejte si hlavně děti a psy.


Klácelka je velmi zdobným útvarem. Kromě soch a plastik venku na vás čekají výjevy ještě uvnitř jeskyně na stěnách. Dobré je mít baterku, nebo fotoaparát. Také jsem někde zde již o ni psal podrobněji, ale pro ty zvídavější je snad nejrychlejší web....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kl%C3%A1celka



Od Klácelky sejdete dolů na státní silnici , dáte se vlevo ( docela dobrá cesta podle ní) a teprve asi po 100 metrech ji přejdete. Modrá značka vás dovede podle velkého rybníka opět do Boží Vody, odkud se vrátíte po stejné cestě, jako jste vyšli.


Boží Voda s jedním ramenem Liběchovky působí romanticky. Na celou procházku počítejte tak s dobou 2,5 hodiny. Výhodou je, že můžete okruh různě zkrátit a některý z cílů třeba i vypustit.
To byla tedy taková výprava do míst pohádek, do krásné lokality poblíž Liběchova jen nedaleko našeho města. Liběchov má i info centrum, několik restaurací, zámek s parkem, kostelík, kostel, hřbitov, vlakové nádraží, řopíky ( bunkry), ale to by byla zase jiná písnička.



Včera jsem konečně objevil plán návštěv legiovlaku pro rok 2018 a konečně je tam i Mělník, ale i nedaleký Brandýs nad Labem, nebo Poděbrady. Soutok navštívil legiovlak již letos v květnu v Kolíně ( je tu článek a fotografie) a v roce 2018, také v květnu bude vlak u nás. Součástí projektu je i fakt, že čas od času přibude i nějaká ta replika nového vozu, tak se necháme překvapit. Ostatně, lokomotivu legiovlaku jsem v Kolíně neviděl.