čtvrtek 29. listopadu 2012

Policie pátrá po pachateli trestného činu


V souvislosti s prověřováním případu pokusu trestného činu vraždy, k němuž došlo v noci z 28. na 29. listopadu v obci Borek na Mělnicku, pátráme po podezřelém:

Sergii KUZMENKO, narozeném v roce 1987, státní příslušnost Ukrajina.
Popis: vysoký 176 cm, štíhlé postavy, krátce střižených tmavších vlasů, vousy - světlejší strniště. Naposledy byl oblečen v tmavém pracovním, tzv. montérkovém oblečení. Hovoří česky se zřetelným ukrajinským přízvukem.
Veškeré poznatky sdělte na telefon 724 115 248, 724095 942 nebo na linku 158.
Děkujeme.
mjr. Bc. Soňa Budská

sobota 24. listopadu 2012

Soutok se nám přeplnil.

Přátelé, minulý víkend jsem také vyfotografoval reklamní upoutávku na restauraci, hotel a pivnici U Medvídků v Praze. Když jsem ji chtěl nyní přidat do článku o nejsilnějších pivech, tak jsem zjistil, že se nám na Soutoku zaplnilo volné úložiště fotek a videosekvencí. V nejbližší době jsem se vám také chystal přinést fotografie a článek z nyní proslavené místní pivnice Němý medvěd. http://www.nemymedved.cz/
Kde není, tam není. Nuže, je možné, že už tu nic nebude. Děkuji za přízeň, kterou jste věnovali článkům na webu Soutok. Vězte, že je zde 418 článků, které přečetlo 132 tisíc lidí za ten rok existence webu a to je myslím i slušná zásoba na oddychové čtení po nějakou dobu pro mnoho čtenářů, kteří mnohdy ještě ani netuší, že vůbec nějaký takovýto web Soutoku existuje. Co se s těmi články stane a jak dlouho je bude možné zde ještě číst, tak to nevím. Kdysi jsem psal web o Mělníku na http://mujmelnik.webzdarma.cz/ , který skoro nikdo nezná a dokonce se nedal v jednom prohlížeči ani číst. Dnes se mi to úplně záhadně po mnoha měsících povedlo zobrazit normálně.

Mám velmi rád Divadlo Járy Cimrmana i jejich humor, a třeba věta : ,, Nepochválím-li se sám, nikdo to za mě neudělá" , je jak ze života. Zkrátka, mám radost, že jste sem chodili a četli to, protože, kdyby vás to nezajímalo, nelíbilo se vám to, nebo jste nebyli zvědaví, tak by-jste sem nechodili. Mějte se pěkně.

Aktualizováno 24.11, 2012 ve 20.30:

Možností je samozřejmě celá řada a to je ta svoboda rozhodování :-). To, že tady píšu, je zásluha pana Raka, a že se dostanete sem, je zase hodně zásluha dobrovolného rozhodnutí týmu Mělníčku. Dokonce ani není vyloučeno, že se dozvíme, jak to je s tím světelným panelem, který třeba uvede i reklamu na tento web. Možnosti mám i já. Mohu tu, pokud mám přístup, kontrolovat občas statistiku i komentáře a jsem pochopitelně rád, když si vytvořené články přečte co nejvíce lidí. Proto se dělá jakákoliv žurnalistika. Mám i řadu dalších možností, pokud je technicky zvládnu. Všechny články jsou zazálohované a je například možnost jich část z webu odstranit. Nikde ale není psáno, že bude stále aspoň taková vitalita příspěvků, jaká je a v každém případě není důvod nějak urychleně články odstrańovat. Možná lze třeba i ty starší a zapomenuté časem reprísovat do čela a třeba odstranit ty, co jsou zkrátka časově out ( pozvánky na akce). Takže, vidíte, co vše se dá dělat, nebo zkusit a to je jen část možností.

Standa Švec

středa 21. listopadu 2012

Před 21 lety skonal Freddie Mercury.


Freddie Mercury se jmenoval pravým jménem Farrokh Bulsara a narodil se 6. září 1946 na Zanzibaru. Prý zde prožil údajně krásné dětství, ale jeho rodiče byli indští Pársové, jeho otec úředník v koloniální správě a tak se Freddie postupně stěhoval na chvíli do Indie a poté do Anglie.

Již několikrát sem zde psal, že nerad něco opisuji, co napsali jiní a tak si můžete doslova vše přečíst třeba na Wikipedii http://cs.wikipedia.org/wiki/Freddie_Mercury

Pro mnohé byl Freddie nejlepším zpěvákem všech dob, nebo alespoň Pan zpěvák. Osobně mě snad ze všeho nejdříve zaujala v rádiu skladba Bohemian Rhapsody. To jsem se tenkrát opravdu divil, co že se nám to objevilo v pop-music. Pak přišlo třeba Save me, the Bycicle a z těch opravdu starých věcí si rád pouštím například skladby http://www.youtube.com/watch?v=MiPobLbB3ik

In The Lap Of The Gods 

Proč? Jsou neohrané a majestátné.

Někdy v roce 1980 se Queen proslavili v USA se skladbou Another one bitest the Dust, kde je přece jen trochu jiný vkus. V Evropě zazářila více společná píseň Freddieho a Davida Bowieho Under Pressure ( 1981). Když však Queen přišli s LP The work, opanovali svět. Kdo by neznal jejich Iwant to break free ( 1984), či Radio Gaga( 1985).

V roce 1985 sice vystoupili Queen v Riu, ale vůbec nejslavnější koncerty byly ve Wembley a hlavně v roce 1986 v Maďarsku. Z tohoto koncertu dokonce vznikl film Queen v Budapešti ( 90 minut hudby) a někteří naši většinou slovenští spoluobčané koncert také navštívili.

Poté se Freddie stáhnul z Queen i z živých konzertů, zkusil i vlastní samostatnou tvorbu a hlavně vytvořil s Montserrat Caballé album Barcelona, jehož stejnojmenná skladba doprovázela olympiádu. Když v roce 1989 vzniklo album Miracle, ani se nechtělo věřit, že už přijde jen Innuendo ( 1991) a slavná skladba The show must go on. Dne 24. listopadu v 19 hodin Freddie umírá. Mercury ( rtuť) se mu říkalo pro jeho živý pohyb na jevišti.

O tom, že je nenahraditelný, jsme se někteří přesvědčili v dubnu 1992, kdy zbylí členi pořádali koncert, kde ostatní zpěváci zpívali jeho písně. Přenášela to i naše Televize. Pamatuji se, že nejlépe snad zpíval George Michael.  Z ,,našich" zpěváků ho výborně napodobil Pal'o Pačut z Košic, který tu hrál na Vinobraní 2010 s Queenmania a já to Vinobraní, jako jediné z posledních asi šesti nemůžu najít.

Dva členi Queen, pak v roce 1995 ještě zkusili takový koncertní projekt s jakýmsi novým zpěvákem, ale pak toho nechali. 

Freddieho písně a vůbec hudba Queen patří k tomu nejkrásnějšímu, co se v hudbě objevilo. Ať už jde o balady, lehký popík, či tvrdší rock. Skladby We will rock you a We are the champions my friends, se stali defakto hymnami sportu a úspěchu. Kdo jste tu éru zažili, jistě vzpomenete. V soukromí byl prý plachý a velmi hodný k okolí, na podiu to byl ďábel a osobnost.


neděle 18. listopadu 2012

Soutok na stopě GianLuca Ratta.


Pokud si možná někteří vzpomenete, tak Česká Televize odvysílala v červnu letošního roku v hlavních zprávách zprávu o pouti italského světoběžníka a jeho psa po Čechách. V té chvíli se zrodila myšlenka,že by bylo zajímavé se se světoběžníkem někde potkat, ale bohužel zpráva přišla v době, kdy už Ital prošel  Liberecký i Ústecký kraj a dospěl do obce Březno na Mostecku. Pokoušel jsem se přes dotazy redaktorům různých deníků ( tak, jak zasílali zprávy na net) zjistit, kde se Ital právě zdržuje, ale to se mi povedlo jen jedenkrát a ještě se zpožděním a daleko od domova v Plzni.

A tak Soutok sledoval nakonec zbytek světákovi pouti po Čechách  na netu v různých denících a informoval vás v článku  http://soutok.blogspot.cz/2012/08/gianlucca-ratta-opousti-zrejme-jiz.html , že světoběžník již právě opouští pravděpodobně bez nevelkého zájmu médií  naši vlast.

To je možná konec pro redaktory našich profesionálních deníků, ale nikoliv pro lidi, co si rádi hrají. Věřím, že se možná svět dočká nějaké zajímavé knížky, které občas Ratta píše a kde zmíní i pouť naší vlastí, ale proč si nezkusit najít, kde se nyní Ital nachází a kam od nás vlastně přes Mikulov šel?

Chtělo to zadat do vyhledavače jen trochu němčiny a jsme mu opět na stopě. Momentálně se nalézá ve východním Švýcarsku nedaleko lichtensteinských hranic v městečku Malans. Zde je důkaz a opět již kultovní fotky, kdy se nechává fotit s žáky základních tříd či jinými studenty...http://www.vilan24.ch/Malans.111.0.html?&cHash=d142d29a0a671e9b479228c8e8e6d265&tx_ttnews%5Btt_news%5D=7637
Zdá se, že již pomalu směřuje ke svému domovu poblíž Turína.

Pro Soutok SŠ.

sobota 17. listopadu 2012

Demonstrace v Praze on-line. Stop vládě!


Dav na náměstí působil vskutku impozantně.

Původně jsem přemýšlel, že se vydám možná do Kokořínského Dolu k restauraci U Grobiána, kde se konal populární pivní festival, ale přišla zvláštní nabídka, kterou jsem nemohl odmítnout.


Ernesto Che Guevara
http://cs.wikipedia.org/wiki/Che_Guevara

Jednak něco, co na Soutoku ještě nebylo a tolik to zajímá lidi, že tentokrát nemohu být první ani kdybych chtěl a za druhé možná zase článek s velkou sledovaností. Sotva jsem přijel domů, už je toho plný internet a televize.

Hned, jak jsem přijel na Václavské náměstí, už tam někde u muzea bylo živo a teprve z netu jsem zjistil, koho že jsem to vlastně v tu chvíli natáčel. Byly to příznivci extrémní pravice, kteří zde také paralelně demonstrovali proti vládě. Z tohoto mítinku ( nejen z tohoto mítinku)  jsem natočil toto:


Meating extrémní pravice u Muzea.


V úvodu na sebe strhla pozornost tato žena.


Píseň pravicových extremistů ,,Kdož sů boží bojovníci" , se mísila s vystoupením kanadského studenta na mítinku svolaným odbory.

A tak jsme měli vlastně takovou zvláštní příležitost slyšet píseň Kdož sů boží bojovníci, při které prý před husity ve středověku všechno prchalo.

Nechci zde popisovat něco, co napsal tisk. Vše podstatné se uvádí zde na http://www.novinky.cz/domaci/285020-prominte-nam-ze-nevydelavame-tolik-kolik-vy-kradete-znelo-v-centru-prahy.html

..., respektivě na aktualizovaném článku s nynějším názvem http://www.novinky.cz/domaci/285020-demonstrace-v-praze-zakoncilo-sametove-posviceni.html

Ale, mám samozřejmě zajímavý zvukový i fotografický materiál, ze kterého se pokusím něco málo vybrat.


Tedy, to už jsem na druhé demonstraci, demonstraci odborů, která měla jasné heslo ,, Stop vládě!" Prý zde bylo 20 tisíc účastníků. Jaroslav Zavadil mimo jiné řekl, že lidé nadávají, že odbory nic nedělají, ale, že nemohou nic dělat, dokud nebudou mít podporu lidu právě na takovýchto akcích, aby byly brány vážně. Dále mimo mnohé ( viz tisk a média) řekl, že lidé se bojí o zaměstnání, leckdy i říci, co si myslí a doba na větší akce ještě nedozrála. V závěru všem zůčastněným poděkoval. A tady už je pár obrázků i troška toho zvuku.


Z úvodu mítinku odborářů.


Z projevu šéfa odborů Jaroslava Zavadila



Nespokojenost s církevními restitucemi.


,,Stop vládě!" , jako hlavní heslo vzkazu politikům.


Pod sochou Sv. Václava se odehrálo mnohé v našich dějinách, co mělo někdy i vliv na dění v naši zemi.


Po projevech se účastníci odebrali směrem k Národnímu divadlu, kde byla akce zakončena dalšími projevy.


Pohled až na samý konec Václavského náměstí.


Pohled k Muzeu a soše Sv. Václava. Průvod se dal do pohybu.


Za zvuku trumpet a píšťalek, se dav blížil k Národní třídě. Někteří účastníci bušili do plastových barelů, což vyvolávalo představu fotbalového pohárového zápasu kdesi ve Španělsku :-).


Pražané zvědavě přihlíželi z oken obchodního domu.


Tento alegorický vůz patřil ke kulisám průvodu.


Průvod se přiblížil k Národnímu divadlu.


Níže jsou zobrazeny některé transparenty, kterými byli účastníci akce vybaveni.







V cíli akce.

Níže je několik videosekvencí z pochodu.





Pro Soutok SŠ.

úterý 13. listopadu 2012

Televizní nabídka z Bukové Hory se do týdne opět rozroste.


V popředí elektrárna Mělník, za ní nejvyšší kopec východní části Českého Středohoří Sedlo ( 726 m.n.m.) a zcela vpravo Buková Hora u Děčína i s vysilačem, odkud valná část Mělníka přijímá televizní signál. ( A samozřejmě i jeden ze silných  zdrojů šíření  domácích rozhlasových stanic pásma VKV u nás.

Již dvakrát jsem psal o volných televizních programech na Astře, tak nyní, se také zmíním o rozšíření programové nabídky v tuzemské televizi.
Kdo jste četl aspoň první díly seriálu Rádio kdysi a dnes, tak si jistě dovedete představit tu historii vývoje, kdy jsme v dnešní prahistorii chytali pouze jeden až dva programy CT, které až mnohem později doplnil program OK3, který dnes již dávno není. Byl to dobrý program, protože se zabýval převážně výukou cizích světových jazyků.

Celý týden běžela třeba od 10 do 12 hodin a od 16 do 18 hodin angličtina, a to tak, že probíhaly dvě lekce za sebou a tu starší po týdnu nahradila nová, čímž jste vlastně měli 14 dní na jednu lekci. To potom bohužel nahradila placená média ( CD,DVD apod.)

To bylo slávy, když přišla Nova a Prima ( dříve Premiera), které mají dnes i své odnože. Když pominu CT 4 sport a CT24, a rovněž programy, které lze chytit obvykle jen v Praze a u nás vzácněji na některých místech, tak se musím zmínit o nedávném příchodu TV Barandov a hudebního Očka. Jenže, tím historie nekončí. Nedávno jsme někteří zaznamenali stanici s názvem Pětka, která především lákala na jakési talk-show se zpěvačkou Ivetou Bartošovou, ale spíš nalákala diváky na úterní večerní pořad Zdeňka Izera s názvem Buřt-cajk. Co si budeme namlouvat, staré scénky historie českého humoru jsou při vší své velké hodnotě ohrané, humor dnes prohrává souboj s kriminálkami, a tak jsou diváci za každou legraci, kde se aspoň něco povede vděční.

Jenže, historie české scény televizního diváka nekončí. Právě jsem se dozvěděl, že by mělo být od pondělí 19. listopadu možné v televizi naladit i program Šlágr TV. Více na http://www.digizone.cz/clanky/majitel-slagr-tv-od-19-listopadu-budeme-vysilat-celoplosne-v-multiplexu-3/.

Takže se nám nabídka tuzemských programů rozšíří, což je dobrá zpráva pro ty, kteří rádi i neradi skáčou televizním ovladačem s kanálu na kanál :-).

Omlouvám se, za nefunkční odkazy, ale nějak mi to tu přestalo poslední dobou fungovat.






pondělí 12. listopadu 2012

Podkováň Fest je opět tu!



Prvomájová akce sklidila velmi vysoké hodnocení veřejnosti a zájem byl opravdu obrovský.

Po úspěšném 17. listopadu 2011 a 1. květnu 2012, je tu Podkováň Fest potřetí.

17.11.2012  PODKOVÁŇ FEST – PIVNÍ FESTIVAL
Hospoda u Grobiána
10:00 Druhý ročník revolučního pivního  festivalu v Kokořínském dole – tentokráte je tématem ZABÍJAČKA
10-15 pivovarů, soutěže, vyhřívané stany, hudba, dobré jídlo – pivní speciality, zábava pro děti i dospělé

Podle ohlasu zůčastněných bylo prý loni pod stany teplo a snad se tam ani nekouřilo. Bohužel se mi nepovedlo zjistit nabídku piv . Přesto, že je fest už tuto sobotu, tak na stránkách pivovaru Podkováň ještě visí tamní akce z 25.8., na kterou zde byla také pozvánka. Pro info na sobotní 17. listopad 2012  jsem použil http://truhlarna.kokorin.info/co-chystame-na-kokorinsku-v-roce-2012.html a http://www.pivniobzor.cz/akce/

neděle 11. listopadu 2012

Televizní stanice Melodie express polepšila.


Dobrou zprávu mám pro diváky Astry 19.2E. Z kraje podzimu začala nejprve vysílat německá teleshopingová hudební stanice Deutsche musik
 http://www.deutsches-musik-fernsehen.de/ , která však nijak nenadchla. O měsíc později vystartovala její rakouská kolegyně Melodie express, která mi již přišla koukatelnější, ale stále to nebylo ono. Ačkoliv stanice ohlašuje od začátku nového roku změny, k určitým významným změnám došlo již teď.

Stanice nyní hraje několik téměř nezkrácených písní z každé CD či DVD, aniž by do nich zasahovala slovem, které teprve potom přeruší moderátor, a pak ještě přichází sestřih skladeb. To má výhodu, že pokud narazíte na oblíbené interprety, tak se to dá poslouchat. O významu tohoto programu lze poněkud pochybovat, ale třeba finančně jen pro nás. Proč si objednávat 2 CD+DVD za někdy až téměř 50 euro, když si na netu vyberete to, co se vám líbí a zdarma. Jak by řekl Zdeněk Izer, je to prostě cajk ( Buřt- cajk) :-).

Dále stanice dělá reklamu i cestopisným DVD.
Společně s vídeňskou televizní stanicí Schau TV patří k tomu nejzajímavějšímu z posledního dění na Astře v oblasti volných programů, které z těch slibovaných novinek začaly o tyto krátké dny vysílat. To se nedá bohužel říci o dalších třech stanicích, které stále nezačaly vysílat, ač už dávno měly.

Soutok je tu přesně rok.


Ani se nechce věřit, že už je tomu více než rok, co mě Roman Rak požádal, zda bych na nový web Soutoku občas něčím nepřispěl. Soutok pak odstartoval prvním článkem dne 11.11.2011 v 11 hodin, měl asi tři autory a v úvodu se těšil návštěvnosti kolem 700 lidí denně.

Prvním úspěchem byly seriály Rádio kdysi a dnes, o dopravě na Mělníku i pod ním a o městské policii a jejím životě. Prvním úspěšným článkem bylo proplutí květinové lodi na počest Václava Havla.

Vůbec nejůspěšnější článek, který hledáte do dnes, je červnová svatba Jiřího Lobkowicze, která převýšila dle počítadla nějakých 1000 přímých návštěv a velký náskok.( podle statistik jsou ty údaje různě rozdílné, což sám nechápu) Dále to vypadá takto:



Příspěvky

PoložkaZobrazení stránky
16. 6. 2012, Komentáře: 3
955
16. 6. 2012, 1 komentář
398
11. 8. 2012, Komentáře: 2
347
12. 5. 2012, 1 komentář
340
318
245
231
205
5. 11. 2012, Komentáře: 2
192
182


Těch úspěšných období bylo několik. Zejména v květnu a červnu, kdy to kolem žilo akcemi vás denně chodilo na stránky i 1000, častěji do 700, ale pojďme se podívat na další statistiky:

K dnešnímu dni navštívilo stránky soutoku 127 163 návštěv. Když to vezmeme matematicky, tak vychází 10 000 návštěv měsíčně, 2 500 týdně, asi přes 300 návštěv denně, ale jak jsem řekl, tak někdy s bídou přejdeme 200, jindy v průměru mezi 300-400, když se zadaří, tak do 700 a v extrémech padá i tisícovka. Rekord byl přes 1 900 návštěv asi dva dny po svatbě Jiřího Lobkowicze a Mělnické-Jizerské 50 ky. Z daného vyplývá, že lidi vlastně nejvíc přitahuje bulvár, následují akce a teprve pak jsou nějaké vědomosti, nebo dokonce pohled na trochu politickou problematiku. To není pro autory moc pěkné zjištění, protože to snadné a laciné vítězí. Lidé asi nejsou dnes moc zvídaví. To však není problém jenom Soutoku, ale mnoha deníků. Jedna redaktorka dokonce prozradila, že jak nemají v časopise na úvodní stránce nějakou polonahou celebritu, tak to poznají.

K budoucnosti Soutoku nejsem kompetentní se vyjádřit a ani neznám plány Romana Raka. Děláme tento web zdarma, nebo spíš teď tedy zatím momentálně delší čas jen já a myslím, že to není špatné vysvědčení a docela dost úspěšné. Vždyť to dělá jeden, někdy dva lidi a ještě ne, jako profesionální tým, který se tím živí. Pravda je, že za návštěvy jednoznačně vděčíme Mělníčku, za jehož magazín, se považujeme, ale na druhou stranu nevím, proč bych si měl někam dávat třeba placenou reklamu. Už na Mělníčku jsem kdysi psal, že máme všichni takové čtení, jaké si ho jako kolektiv uděláme. V podstatě jsem si už pohrál i v tomto oboru a motivací mi je vlastně jen občasný vnitřní zájem vytvořit článeček a fakt, že to přečte rádo dost lidí, kterým to snad může i občas něco dát.

Řekl bych, že dnes je plno médií ( a asi i redaktorů), které vám dávají i zdarma do kasliku své výtisky. Nechci je hodnotit. To je jasné, že někde je něco zastaralé, nebo nezajímavé, ale i naopak. O to více potěší, že se rádi podíváte, zda jsme náhodou něco nevytvořili. Děkujeme, i když dnes už prakticky nediskutujete :-).

sobota 10. listopadu 2012

Živé pomníky socialismu u nás.



Před několika dny se na našich televizních obrazovkách objevila zpráva, která rozvířila všechna média. Pan ,,kníže" Lobkowicz si dovolil na svém pozemku rozorat přístupovou cestu k hořínskému polnímu letišti, čímž zkomplikoval život přinejmenším několika letcům a rozvířil hladinu soudnictví v oblasti majetkových vztahů a práv. To vyvolalo zejména na serveru Mělníček ostrou diskusi, ve které se obě strany pustily do sebe. Domnívám se, že je ztrátou času a zbytečné zde  tento spor presentovat a rovněž se zde zabývat tím, zda soud někdy někde nepochybil a kdo má opravdu tedy pravdu.

 Pan Lobkowicz poukazuje na to, že pokud někomu něco patří, tak si se svým majetkem může dělat co chce a to se pochopitelně nelíbí všem. Uznejte, že asi těžko může běžný občan Mělníka ocenit aktivitu, která se týká vybudování nějaké novodobé vesnice, která je určena těm, kteří budou mít na dům v lokalitě i určitý životní ,, nadstandard" peníze a budou dojíždět za prací do Prahy a jistě ne pro pár tisícovek.

Lidé dokáží ocenit hezké a prosperující věci, zvlášť, když slouží šíré veřejnosti, ale pamětníci bohužel také poukazují na objekty, jejichž osud kráčí opačným směrem a pro mě je to pěkný námět na článek.


Na titulním obrázku vlastně vidíte asi nejslavnější  rekreační stavbu na Mělnicku. Nezlobte se na mě, ale z historických materiálů vím, že zkrátka hotel a restaurace Dolina s koupalištěm v Kokořínském Dole patřil někdy od roku 1920 do roku 1989 k tomu nejlepšímu na Mělnicku. Ještě i moje generace pamatuje prosperující restauraci a úspěšnou diskotéku s koupalištěm. Dnes je velmi pozitivní, že se rodí stále nová i staronová pohostinství ( U báby Šubrový), jako je třeba Truhlárna na Kokoříně, ale na druhou stranu, se hotel Pobuda a ani ten nový hotel o kus dál ve stráni nemůže bývalé Dolině vůbec rovnat. Bohužel, se prý jednalo o nějaké nevyjasněné vlastnické vztahy a dnes je celý areál na stržení. Kdyby se tak aspoň stalo a vyrostlo tam už konečně něco nového. Ale, na druhou stranu není nikde záruka, jak by s tím nový majitel naložil a zda by to opravdu sloužilo šíré veřejnosti. A tady by mě docela zajímalo, jak to bývá ošetřené jinde, třeba u západních sousedů, aby takové nemovitosti sloužily tomu, co by si veřejnost přála.


Na dalším obrázku je pak velmi slavný hotel Harasov dnes, kterému už dnes asi také nic nepomůže a je zralý zřejmě na stržení. Prý na něj měla zálusk kdysi také neúspěšně jedna slavná osoba. Jakoby hotel šířil nějakou nákazu. Jak vidíte zcela vpravo na snímku, tak tam se zase narodil novodobý pomník a nedokončená stavba plná velkého očekávání. Člověk je tak znechucený, že to ani nechce komentovat. Mlýny na říčce Pšovce jsem už z hlediska cestovního a turistického ruchu kritizoval mnohokrát. Ano, ty sice mají své majitele, ale je velká škoda, že neroztočí svá kola pro veřejnost, jako je tomu jinde. Vodní mlýny leckde rozjíždí svoji turistickou činnost a tam, kde mají potok i podobné údolí, jako je zde a nemají mlýny, tak aspoň vytváří funkční repliky. Ten obrázek o něco výše do článku zrovna nepatří. Kámen se nachází nedaleko Chodče a velmi připomíná menhir. Jeho foto jsem kdysi poslal těm, kteří se údajně tímto zabývají, ale jak se nakonec zachovali nevím.


Chátrající Polabský mlýn na Pšovce, se tu a tam veřejnosti připomene na nějakém fotu, či v nějaké publikaci, ale to je také všechno. Také smutná kapitola. Jenže, jak vidíte, tak na takovéto věci nejsou peníze.

Hořínský park byl známý svojí určitou upraveností, školy se chodily dívat na hájenku i na mlýn a v zámku bylo v jednu chvíli zemědělské účiliště. Dnes musíme říci, že do těchto staveb nedal nikdy nikdo za našeho života zřejmě ani korunu a navíc se na nich podepsala velmi i povodeň v roce 2002 a mnoho dalších povodní. A tak dnešní park je možná hodnotnější, než Boubínský prales a je určitým unikátem lužního lesa společně s Ouporem. Zmíněné stavby jsou s vyjímkou zámku v Hoříně zřejmě odsouzeny k zániku. Na jednu stranu, se asi nelze divit, že zámecký pán nehodlá do nějaké obnovy zmíněných budov investovat a zřejmě to nemá význam. Na druhou stranu je třeba pochopit, že lidi jsou zkrátka na něco zvyklí a těžko nesou, když to upadá.

Je nějaké řešení? Možná ano. Myslím, že Dolina i Harasov si určitě zaslouží, aby na jejich pozemku vyrostly významné podniky podobného ražení a pokud nebudeme mít ani jeden funkční mlýn, či jeho repliku v údolí říčky Pšovky, tak by se určitě vyplatilo udělat z Polabského mlýna jakousi kombinaci přívozu, zastávky výletního parníku, restaurace, muzea a mlýna, třeba, jako v Zubrnicích. Hořínský park je záplavová zona a tak je třeba jej chápat, byť i u vody dovedou vzniknout různé aktivity. Toť však námět pro majitele pozemku, případně i pro diskuse  s ním vyvolané případným nápadem veřejnosti. Nelze jen říkat, že dohoda je nemožná a nic nezkusit. Vždyť často jen lidé kritizují, ale sami s nápadem nepřijdou.

Ještě jsem zapoměl na ten pomník proti podolské nemocnici. Vždyť to jsou věci, které bijí do očí a už je potřeba je rázně vyřešit ve prospěch veřejnosti. Jenže, i tady jsme u toho, co veřejnost v diskusích kritizuje. Někomu něco dát? Ano, ale komu, a co s tím udělá? To také není lidem jedno. Ona se sice zachrání rozpadající sauna, nebo starý lis, ale.... A taková by tam byla vinárnička,co? Vždyť životní úroveň ve světě mnohdy hodnotíme dle možnosti vyžití a dost často, se právě na vyhlídkových místech mezi vinicemi objevují leckde různé vinárničky a restaurace a vlastně si konkurují.

 Není pravda, že na majitele jsme vždy krátcí a nemůžeme nic ovlivnit. Vždyť je leckdy přímo prodej podmíněna jeho dalším využití a máme plno zákonů. Možná si to dnes ani neuvědomujeme, ale nikdo z nás není povinný chodit do práce a jiné, a přesto tam chodíme ( nepřímé donucení). Vše je o dobrých zákonech a jejich důsledné kontrole. Jak dnes něco včas nezaplatíte, už máte mnozí problém, však víte. A tak skutečně zůstává rozum stát, jak může někde vedle zimního stadionu a jinde stát léta nějaká zřícenina.

 A nakonec bych chtěl říci jednu důležitou věc. Každý má právo mít nějaké nápady a podělit se o ně s jinými lidmi. A každý má také mnohdy svoji práci. A opravdu se mi nelíbí, když někdo říká: ,,Piš jen o tom, na co máš peníze a co sám uděláš. Co sám udělat nemůžeš, o tom mlč a neroznášej žádné fámy, coby kdyby". Vždyť i svými nápady a diskusemi můžeme ovlivnit své životní prostředí a třeba dát i někomu rádoby-podnikavému tip na aktivitu. Nehledě, že takto chápu demokracii.