Tak vznikl Mělník , aneb Po stopách přívorského vladyky Beše již popáté. První zelená pivní vlaštovka i u nás, ale bude i nějaká další ?

 

Kdysi dávno, když jsem trávil první vojenské Vánoce, tak na mě čekalo velmi milé překvapení v podobě krásné obrázkové barevné knihy s názvem Středočeský kraj, kterou mi zaslal můj zaměstnavatel. Mělnický okres tam byl prezentovaný asi pěti obrázky, z nichž dva patřily městu. Na jednom byl zámek nad řekou a na druhém náměstí Míru.

Muselo utéct dlouhých téměř 40 let, než se také naše město dočkalo samostatné obrázkové hodnotné publikace s názvem Na Mělníku.

https://knihy.heureka.cz/na-melniku/?gclid=Cj0KCQjw9YWDBhDyARIsADt6sGYzqiiCrp4azLLaTtKIb3NYFwwfMVEQ2-KMh9D8fXplohzPFU8wxJcaAkIwEALw_wcB#gallery/images/355c5a92fb0de6f7998b7ba448e760ba/

Ta publikace se skutečně povedla, protože je nejen plná krásných obrázků současného města, jehož fasády domů často září barvami, ale autoři napsali i zajímavý podařený text. Mimo jiné se v něm píše jistá pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan, která se údajně váže k roku 757 a vypráví o jistém přívorském vladykovi, kterého na jedné své procházce zaujal kopec na obzoru.

Vladyka jím byl tak zaujatý, že již za tři dny kázal se na ono místo s družinou přestěhovat a hradiště tam založit. A byla to právě tato pověst, která mě na jaře 2015 motivovala k akci, kterou jsem nazval ,, Po stopách vladyky Beše", a kterou jsem si velmi oblíbil.

Již pátý víkend na samém začátku jara jsem se vypravil vlakem do Všetat, abych se přes Přívory a Turbovický hřeben vrátil domů do Mělníka.

http://soutok.blogspot.com/2015/03/po-stopach-privorskeho-vladyky-bese.html

http://soutok.blogspot.com/2016/03/na-melnik-ve-stopach-privorskeho.html

http://soutok.blogspot.com/2018/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-potreti.html

http://soutok.blogspot.com/2019/03/po-stopach-vladyky-bese-jiz-poctvrte-v.html

Počasí bylo tuto neděli velmi vydařené a vypadalo dost jarně. Vyjel jsem vlakem na jízdenku PID ( 18 Kč) ve 13.04 a již ve 13.15 jsem prakticky vyrážel z tamního nádraží na menší pochod.

Ve Všetatech na nádraží se nachází restaurace, kterou jsem tu již mnohokrát zmínil a je široko daleko známá a oblíbená. Protože jsem se vlaky něco najezdil, tak vím kolik nádražních hospůdek skončilo a i já jsem z principu za život této velmi rád.

Ikonu Victora Cibicha si přivlastnilo mnoho pivovarů světa, ale ve skutečnosti patří portrét spokojeného výpravčího stanice Velké Březno tamnímu pivovaru, jehož etikety začal zdobit v roce 1906.

https://cs.wikipedia.org/wiki/B%C5%99ez%C5%88%C3%A1k

Když tak přemýšlím, co sem dát za fotografie, tak si uvědomuji, že  si člověk vybírá často ty samé objekty a někdy již ani nevím, že už jsem danou věc kdysi vyfotil. To se mi třeba stalo v obci Kly, kde jsem se mylně domníval, že jsem tamní hasičárnu ještě nefotil.

Třeba v Přívorech nikdy neodolám tomu, abych nevynechal Košátecký potok, který je tu majestátnější, než Pšovka v Mělníku, pak samozřejmě místní kapličku a selskou bránu vedoucí do jednoho dvora.

Někdo to možná neocení a kvalita samozřejmě z mnoha důvodů pokulhávat musí, ale již jsem tu psal, že rád fotím to, co je někde na obzoru, relativně daleko, a co umím pojmenovat.

Viditelnost je sama o sobě opět katastrofální, ale skutečnost, že se díváme na chrám Nanebevzetí Panny Marie ve Staré Boleslavi je potěšující. V popředí snímku vidíme trať, která v těchto místech ještě míří směrem na Neratovice, ale za malý okamžik dojde k jejímu nasměrování obloukem právě na Starou Boleslav a mostem překoná jednokolejnou trať číslo 070 jízdního řádu do Neratovic a Prahy.

Ovšem, pokud máte dobrý zrak, tak v pravé části snímku vidíte po dlouhé době nejvyšší stožáry ( 355 metrů) v České republice za Českým Brodem.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vys%C3%ADla%C4%8D_Liblice_B

Cesta vás pak vede panelkou  polní krajinou a jen těžko chápete, proč zde byla turistická značka v roce 2014 zrušena. Občas se naskytne nějaký ten pohled k Mělníku, na Chloumek, nebo na železniční trať vedoucí do Mělníka. Horší je to směrem k severu, kde překáží kopec s obcí Hostín.

Určitě se vyplatí si trochu zajít na vrch Záboří ( 227 m.n.m.), odkud se asi vladyka díval :-). To je místo hezkého rozhledu.

Krásný Kostel  Narození Panny Marie mi zrovna pěkně osvítilo slunce, což je samozřejmě mnohem lepší foto, než kdyby bylo za mraky. Trochu jsem podcenil situaci a kvůli výhledu na Bezděz jsem se sápal ještě do polí nad Malý Ujezd, čímž jsem možná ztratil 40 minut, ale není čeho litovat. Člověk neví, kdy se sem zase podívá, Bezděz vidět byl a na Ještěd to prostě nebylo.

Má cesta vedla nejen kvůli sněženkám do obce Kly.

Tam již byl na cyklotrase čilý ruch a nejen na jízdních kolech. Nějak jsem nenašel tabulku, kde kdysi bylo vyfoceno, jaké ptáky zde lze vidět a a už vůbec mě nepřekvapilo, že tu není dávná tabulka, která tu před lety upomínala na aviatika Ing. Kašpara  a jeho pokusný let.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ka%C5%A1par

Sice mi kdosi říkal, že za sněženkami musím do lesíka směrem k Obříství, ale jeden plácek jsem našel i podle cesty k Mělníku. Také jsem fotil krokusy u autobusového nádraží, ale znáte to všechno z FB. Dáme si něco, co tam není.

Tak jsem se dočkal. Kdysi jsem se v nějakém příspěvku zmínil před Petrem Šťastným, že mi tam pořád na té dřevěné desce u Labe něco chybí a on  napsal : ,, Vydrž do jara :-)." Tak tam konečně něco máme. Sice mi tam na lavičce sedící člověk řekl, že to prý není moc šťastné postavení tabule, protože prý tabule brání výhledu k soutoku, ale čert to vem.

Když pominu jedno nekryté posezení blíže k cukrovaru, tak další je až těsně u obce Kly a asi je to také jedno. Už mě to ani nebaví psát o té restauraci na Hadíku a srovnávat to s restaurací Cidlina u Poděbrad. Není to majetek města a navíc na to není ani doba.

Tím tedy skončila tradiční procházka, na kterou jsem si tak nějak na začátku jara poměrně často zvykl. Počasí se opravdu povedlo.

Před námi jsou Velikonoce, čtyři dni volna a jistě si zase budeme mnozí lámat hlavu, jak si je zařídíme. Bohužel musíme plány uzpůsobovat možnostem, což platí hlavně pro cestování, a to já měním zvlášť nerad.

Ono je totiž tolik hezkých míst, že se musí člověk pro něco momentálně silně nadchnout a tomu doba nepřeje. Jinak jsem tedy koukal také na to, zda se něco nezměnilo v zeleném pivu ( to bylo vždy velmi sledované téma) a změna tam je. Nazval bych ji bohužel kapkou v moři a pro pracující spíše problém ...

http://www.agrohobby.cz/  Někdy tomu podnikání nerozumím. Teď když je šance, tak do toho nikdo nejde. Tak tedy ještě třikrát vstát a svátky jara jsou tu.

Dnešek je dnem narození Jana Amose Komenského a zároveň slavíme Den učitelů. Komora v Hoříně má za sebou první prověrku hydrauliky, ale cyklisté si musí počkat do května. Most do Vrbna je již otevřený. Kam na zelené pivo ? Policie a vrtulník na Mělníku.

 

Vzdělání je krásná věc. Mnohdy s úžasem sledujeme různé dokumentární pořady, čteme zajímavé knihy i časopisy, nebo i články na internetu a občas i žasneme. S každou zajímavostí, nebo vědomostí máme i určitý povznášející pocit, který nám činí potěšení. Toho všeho bychom ovšem nebyli schopní, kdybychom neměli četné základní znalosti, bez nichž bychom nebyli schopni tyto informace přijímat a chápat jejich význam.

Jan Amos Komenský se těší přívlastku učitele národů a den jeho narození se u nás současně slaví , jako Den učitelů.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Den_u%C4%8Ditel%C5%AF

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Amos_Komensk%C3%BD

Busta Jana Amose Komenského mnohdy zdobí vchody základních škol ve městech i na vsích a osobně mě to velmi těší. Ona  je totiž příroda také takovou velkou školou a do ní patří třeba i ty malebné vesničky s krásnou starobylou školou, která v nás vybudí vzpomínku na dětství, ale i na vědomosti a vědu vůbec. To vše patří k našemu životu.

Vzpomeňme třeba jen na chvíli na naše učitele a pokusme se těch naučených znalostí využívat.

Původně se zdálo, že by sobota mohla být první krásnou astronomickou jarní sobotou roku, a že by snad stálo za řeč vzít jízdní kolo a vyjet si. A nebyl jsem rozhodně sám, kdo měl o tomto víkendu podobnou představu :-).

 Kam jet ? Tak nejvíce se nabízí samozřejmě Labská cyklostezka směrem k Roudnici nad Labem, nebo naopak k Lužci nad Vltavou a dále k zámečku Veltrusy. Bohužel nemám zprávy, že by úsek mezi obcemi Kly a Kostelcem nad Labem byl snad již vyasfaltovaný, což zrovna není vhodný terén pro trekingové kolo.

Cesty na Kokořínsko jsou především souběžné s běžnou silniční dopravou. Ačkoliv obvykle touto dobou opravdu prvně v roce usednu na jízdní kolo, tak vítr rozhodl. Sice se našlo spousta třicátníků, kteří mě tvrdili, že se to ušlápnout dá, ale proč se zbytečně vysilovat a prát se ? Zážitek má být příjemný a nikoliv nějakým bojem plným skřípáním zubů.

Konečně mě napadlo, že ten Lužec a první letošní projížďku přes tamní most ještě odložím a první část plánu projdu po svých.

Konečně jsem tedy po dlouhé době stanul u komor v Hoříně a zavzpomínal. Třeba i na oblíbený film U mě dobrý, který končí právě záběry na Mělník. Mimochodem, viděl jsem v sobotu u kašny po dlouhé době filmovou osvětlovací techniku.

Jak jsem se dočetl na FB historické skupiny, tak tu mimochodem proběhly testy hydrauliky, ale již se moc těším, jako většina veřejnosti, až budeme opět moci vkročit na most, dívat se do komor a hlavně přejít, či přejet na kole na Mrkvici a pokračovat po cyklotrase číslo 2 dále.

V budoucnu se možná i dočkáme pohledu na větší lodi, než dosud. Nás cyklisty a rekreační občasné cyklisty tedy zajímá květen, kdy by mělo být již otevřeno.

Zde máme detail na vysunutou část mostu. Tak to bude vypadat vždy, když tudy bude proplouvat velká loď. Cyklisté a chodci budou muset chvíli počkat.

Sice jsem již v pátek večer od zámku viděl, že auta přes most u Vrbna již jezdí, ale  vlastní návštěva je vždy tou správnou radostí. Z tohoto úhlu most z Mělníka prakticky nevidíme. Tedy ano, ale musíte vstoupit až na samotný kraj Polabského parku.

Cesta k němu se stala hororem. Vítr stále sílil, začalo pršet a bylo to tak silné, že ten vítr vlastně to zmoklé prádlo po chvíli usušil. Zatím se tu ještě něco při krajnici dodělává a provoz po úzké vozovce je řízen semafory.

Vracel jsem se zpět Hořínem i parkem, nafotil ještě řadu fotek a zajímal se i o to, zda také zde zavadím o nějaké sněženky, jako pan Lojka u Kel, ale v Hořínském parku nerostly, bylo již dost tma a počasí se v sobotu prostě moc nepovedlo.

Svůj účel však procházka přinesla. Vždyť jaro začalo, s ním i nová sezóna a my jsme opět trošku v obraze :-). Důležité je, že již cyklisté, ale i automobilisté jedoucí třeba jen do Zelčína mohou jet opět nejkratší a nejpříjemnější cestou.

Kam na zelené pivo ? Samozřejmě, že nikdo nečekal, že si někde v interiéru posedíme, ale petka domů by špatná nebyla. Nejslavnější zelené pivo dělá Starobrno a nejznámější adresa je ...https://zelenepivo.cz/ Stále to sleduji, ale všichni prodávající jsou daleko.

Ta nejbližší místa jsou Bezno, Kralupy nad Vltavou, Stará Boleslav a Klecany.

Mám i čerstvou zprávu, že na Mělníku dnes večer ( neděle) zasahoval vrtulník, přítomna byla prý i policie, ale to je tak nějak i snad normální, zvlášť nyní a trošku z kategorie televize Nova.

Úspěšný vstup do příštího  týdne a můžete se těšit na článek z dnešní sice polojasné, ale krásné neděle.

Výstava fotografií Petra Raista Šťastného o Kokořínsku ve výloze Mělnického turistického informačního centra je oslavou krásy života.

 

Snad každý z nás, kdo jen trochu miluje přírodu, cestování, turistiku, cyklistiku i fotografování, tak je nadšený, když se v nějakém krásném  volném dni ocitne na hezkém příjemném místě, které si vychutná a třeba jej ještě v rámci možností zvěční. Takovým krásným místem je třeba naše nedaleké Kokořínsko.

Jenže to znáte. Na místě je sice hezky, ale sluníčko svítí zrovna proti nám, náš život běží neustále podle nějakého plánování, a tak jsme obvykle šťastní, když se nám povede zvěčnit nějakou krásnou krajinu, nebo určitý objekt právě ve chvíli, kdy slunce není schované za mrakem a hlavně  nám záběr krásně osvítí.

Ovšem, zatímco většina lidí je nadšena z krásně prožitého dne a z vlastních sluncem zalitých fotografíí, tak vlastní fotografování má těch tváří vícero. Někdy stačí jenom tak v sobotu dopoledne pohlédnout do kalendáře a dívá se na vás krásný reklamní snímek, který má své genius loci a doslova vás volá k návštěvě místa.

Potkal jsem se loni na vyhlídce za zámkem s jedním profesionálním fotografem krajinářem, který se jenom tak přijel s manželkou z Prahy pokochat rozhledem z našich vyhlídek a musel jsem vyslovit určitý obdiv. Člověk by řekl, že to musí být taková romantická a pohodová práce v krásné přírodě, kdy vám nikdo nebrnká na nervy a není na nic spěch, ale ono má všechno své klady i zápory.

Můžete si to vyzkoušet a ani nemusíte být profesionálním fotografem. Hromada nádherných záběrů totiž vzniká při svítání ( ale i při západu slunce). Pro fotografa krajináře to tedy znamená mnohdy velmi brzy a za tmy vstávat, dojet včas na vytipované místo, zaujmout mnohdy předem vymyšlenou pozici, připravit techniku a doufat, že se situace bude vyvíjet dle představ. Pokud ne, tak to mnohdy znamená další návrat, nehledě na fakt, že vždy je ten výsledek trochu jiný a vždy je originální.

Další takovou věcí je samostatný umělecký pohled. Mnohdy máme mnozí touhu věci poznávat a umět je pojmenovat, ale ve fotografii stejně tak, jako na obrazech umí mnohdy zaujmout zcela anonymní pohled na zlatavé obilí, ve kterém stojí tiše skupinka listnatých stromů a plující oblaka nad nimi dávají záběru určitou atmosféru.

To by třeba ani návštěvník nevyfotil právě proto, že je to tak anonymní, ale pokud chce někdo vystihnout krásu určitého regionu a dokreslit ji, tak jsou i anonymní obrázky přírody, nebo nějakého selského stavení na místě. Nicméně, začal jsem tím, že pokud chcete mít krásný záběr spojený se svítáním, tak je to určitá oběť, která znamená hodně brzy vstávat, někam se dopravit a mít i trochu štěstí.

Při stmívání je to malinko jednodušší, ale i tak musíte mít vše předem promyšlené.

Samozřejmě, že ta možnost brzkého vstávání za tmy tu je, ale ne každý rád vstává, když nemusí, a ne každý je tak nadšený fotograf, aby to třeba i jen zkusil. Zvlášť u lidí, kteří pět dní v týdnu musí ráno vstávat to chápu. Naštěstí mezi námi tací lidé jsou, kteří to zkrátka udělají, jako třeba zase někdo jiný při jiném hobby ( rybáři, hvězdáři, radioamatéři) a jejich díla k nám pak často přichází prostřednictvím kalendářů, nebo obrázkových i naučných publikací, či prostřednictvím výstav.

Výstava fotorafií Petra Raista Šťastného je takovou výstavou, kde autor musel spojit oběť i cit pro fotografování, se svoji láskou k regionu a výsledek je o to fantastičtější, že nám mnohým ten region něco říká. Jako kdyby autor řekl : ,, Vy víte, že je Kokořínsko hezké, že to máme za humny, a že si tam občas každý odskočíme, ale podívejte se, že když jsme tam v pravý čas a dokážeme trochu vypnout šírou mysl a soustředit se jen na něj, tak nás dokáže ještě mnohem do hloubky odměnit.

,,Petře, díky za krásné, vlastně neobvyklé fotografie, které by měl shlédnou každý místní občan nejen v tomto městě, protože jednoznačně upevňují patriotismus a podporují smysl pro krásu." Ke mně přichází mnohé informace jen prostřednictvím FB, ale umím si takové obrázky představit, jako součást kalendáře, nebo i knížky o zmíněném regionu.

Jenom připomínám, že výstava měla být původně venkovní a tradičně za vilou Karola, ale nakonec je ve výloze TIC.

Do České republiky přilétli první čápi a vy je můžete sledovat on-line i na internetu. Mění se čas. Co se zeleným pivem ? Nevraživé pohledy v ulicích, hřbitov plný návštěvníků a Evropa znovu zvoní na poplach.

 

Pokud jsme si v sobotu připomněli, že nám začalo astronomické jaro a meteorologové avizují oteplení, tak vězte, že nadcházející víkend nám zahýbe časem a odpoledními aktivitami všedních dní. Vždyť nám slunce bude rázem zapadat až v 19.30 hodin, ale ráno to někoho aspoň zpočátku moc nepotěší.

Jenže zatímco jindy jsme touto dobou natěšeni na celou řadu příjemných věcí, včetně svátků jara, tak letos je cítit ve společnosti určitá rozladěnost a marnost. Vždyť se na nás již teď dívá z kalendářů plno krásných obrázků z naši domoviny, je jen otázkou, kdy začnou hezké dny a tráva i stromy se počnou zelenat, ale sami víte, jaká je situace.

 Právě máme za sebou zvláštní roční historii, kdy jsme se od domácích látkových roušek dostali k jiným rouškám, respirátorům, očkování i tesům. O tom se však všude píše denně a aspoň na úvod tohoto článku si dejme něco příjemnějšího.

Sice byla včera televize plná zase nechutných záběrů ptačí chřipky, ale snad někoho potěší, že začíná další sezóna čápů. Opět se vrací do svých loni opuštěných hnízd, někde možná vzniknou hnízda nová a je to i příležitost pro internetové diváky, kteří mohou průběžně sledovat, co vše se na hnízdech od konce března do začátku září děje.

Pokud vás téma zajímá, tak můžete navštívit adresu ...http://www.birdlife.cz/capi/

...., nebo článek ...http://soutok.blogspot.com/2020/07/uzivejte-si-capy-pres-internet-on-line.html

.... kde jsem si udělal takový výlet za čápy, na hnízdo, které již několikátou sezónu občas přes net navštívím.

Co se zeleným pivem ? Velikonoce jsou již velmi brzy, situace je nejasná a hlavní web prakticky mlčí.

https://zelenepivo.cz/   Pokusím se situaci jistě trochu ohlídat, ale letos opravdu nevím. Snad by bylo možné šířit distribuci velikonočního Starobrna 13 rozvážkou tak, jak je to běžné u jiných lahvových nápojů, či nápojů v pet lahvích, ale to je jen letmý nápad laika.

Když je člověk mladý, tak si vzpomene na hřbitov nejčastěji tak 2.11. ( Památka zesnulých) a na Štědrý den, kdy je cesta za předky v mnohých rodinách folklórem. Konečně, potkáváme ( potkávali jsme) mnoho známých na společenských akcích ve městě, nebo v obchodních domech. Postupem času zjistíme, že těch známých potkáváme na ulici stále méně a méně a občas se od někoho dozvíme, že už někoho zpravidla staršího nikdy nepotkáme.

Pak přijde věk, kdy bohužel zjistíte, že už se pomalu vyplatí chodit skoro každý týden do vstupní brány hřbitova sv. Václava na Pražské ulici, protože občas opravdu někoho z parte znáte, mnohdy to míří věkově již blízko, ne-li níže a jinde se to nedozvíte.

Poslední dobou je těch parte občas až neuvěřitelně mnoho a objevíte často i osoby velmi mladé. Vedle lidí slušného až úctyhodného věku je tu i dost těch přes padesát a vyjímkou nejsou ani třicátníci. Také diváků u zasklených vitrín ve vchodu hřbitova je nemálo a jejich věk je rozličnější již i směrem dolů.

Pochopitelně, že ne všechna úmrtí souvisí s nemocí covid- 19, ale o covidu se nyní mluví denně a téměř každý zaměstnanec nějaké firmy je každý týden testován. Na co se přišlo ?

Zdá se, že všichni, kteří se musí v zaměstnání řídit bezpečnostními pokyny, užívají dezinfekci a podléhají testování, tak si také na ulicích počínají převážně zodpovědně a nezadají si s generací  již nepracujících seniorů. Jiná situace je však u těch školou povinných na všech stupních, kteří do zavřených škol nedochází.

Je to logické a již jsem to tu někde psal. Mladí lidé se chtějí družit, setkávat se spolu, a když to nejde ve škole, tak to jde kdekoliv venku. Jsou pochopitelně přesvědčeni, že oni by jakoukoliv nákazu hladce zvládli, protože k mládí určitá suverenita patří a i my starší víme, že jsme se v mladším věku se vším popasovali lépe a občas jsme měli pocit, že svět je náš..

A tak tu jsou někdy i nevraživé pohledy těch zodpovědných k těm, kteří vlastně lidi kolem sebe ani moc nevnímají a dokud nepůjde o jejich spolužáky, ale jen případy z televize, tak nebudou brát věci moc vážně. Situace teď bude ještě zajímavější.

 Loni nás s přibývajícím teplem již nic neudrželo a nepovažovali jsme za velkou oběť si nasadit v hromadné přepravě třeba na výletech látkovou roušku. Všechno ostatní bylo otevřené jako jindy, nebo celkem přijatelně omezené a snad se i zdálo, že léto virus zlikviduje. Letos na lockdown nadáváme, přejeme si aby to skončilo, ale přitom státy, které nedávno rozvolnily, tak už zase utahují.

Stále tedy nic nevíme a snažíme se udržet si pohodu v dobré víře, že se přec musí vše zase jednou otevřít, a že se to nakonec samo nějak ztratí, jako dosud odešly všechny pandemie.

V sobotu bude Keltský telegraf po celé republice v 19.30 hodin. Muzeum za vraty ... žije ! Fotografie Petra Raista Šťastného zdobí vitrínu TIC Mělník.

 

Ačkoliv to vypadá, že letošní první jarní sobota bude opět spíše připomínat zimu, než jaro, je tu opět Keltský telegraf, který je zajímavý tím, že ačkoliv běží v republice každoročně již od roku 2010, tak u nás na Mělnicku, ale třeba i na Mladoboleslavsku, či v okolí Turnova si prakticky nikdy popularitu nezískal.

Štafeta předávání ohňových signálů téměř vždy běží Slánskem přes Říp na Litoměřicko, aby skákala po různých kopcích Českého středohoří a Českosaského Švýcarska.

https://www.keltskytelegraf.cz/mapa-keltskeho-telegrafu

Přitom je zajímavé, že akce měly v minulosti velké ohlasy v podobě komentářů z různých kopců, kde účastníci popisovali atmosféru akce, jaké další ohně viděli, nešetřili chválou a přidávali i nějaké snímky ze svého stanoviště.

Loni prvně zasáhl covid- 19 i do pořádání této akce, ale k akci přesto došlo i v komornějším provedení. Letos jsou ta omezení ještě přísnější a hlavní organizátor se rozhodl pořádat akci zcela netradičně. Jaro si tak může oslavit prakticky každý kdekoliv a všechna světla, ohně i světlice mají zazářit  hlavně naráz v 19.30 hodin.

V místech s určitou tradicí, tak může vlastně dojít k dosud novému a neznámému efektu, zvlášť pokud budou pozorovatelé na kopcích a veškeré okolí se naráz oblékne do množství světel a světýlek. Akci zde vlastně pravidelně připomínám z řady důvodů. Jedna z mála, která se koná a nabízí i mělnickému pozorovateli u zámku možnost něco zahlédnout.

Obvykle není zrovna moc ideální počasí a obzor zde je sám o sobě pokryt průmyslovým smogem, což třeba v kopcích u Litoměřic v CHKO nemusí být i díky omezenému výhledu na blízké kopce takový handicap, ale na druhou stranu jsem i zde v minulosti spatřil vystřelenou světlici z oblasti  obce Úholičky poblíž Roztok u Prahy ( štafeta podle časového řádu), nebo světelné signály od kostelíčku v Liběchově.

Lépe je ovšem mít sebou triedr. Pokud se tedy chcete o akci dozvědět více, tak tu mám odkaz na zatím poslední informaci z včerejšího dne :

https://www.keltskytelegraf.cz/

https://www.keltskytelegraf.cz/jaky-bude-kt-2021

Muzeum za vraty ... žije !  Tolik informace z e-mailu RMM, kterou sem dnes zvlášť rád dám stejně tak, jako informaci z FB historické skupiny o výstavě fotografií Petra Raista Šťastného ve výloze místního TIC. Důvod je prostý a jmenuje se sobotní pracovní flexibilita.

 Navíc žijeme představou, že když je někde něco zavřené, tak tam těžko může být něco jinak, a tak člověk některé výlohy ani nenavštěvuje, byť se třeba jindy podívá, jaké knížky že se u nás prodávají.

Přeji vám tedy co nejlepší víkend a připojuji informace.

Výstava fotografií Petra Raista Šťastného  s názvem Kokořínsko na dosah:

https://www.facebook.com/TICMelnik/photos/a.741925452587806/3754014974712157/

Muzeum za vraty ... žije !

Muzeum za vraty…žije!

Aktivity Regionálního muzea Mělník jsou v plném proudu, i když nastavená opatření znemožňují přímý kontakt s našimi návštěvníky. Aktuálně probíhají přípravy na reinstalaci části stálé expozice, v níž chceme představit veřejnosti hračky druhé poloviny 20. století ze sbírek muzea a spolu s reinstalací části expozice mechanických hraček ve spolupráci se sběrateli nabídnout též průřez hračkami od 19. století do 80. let 20. století.

 Spolupracujeme s Mělnickým deníkem, v němž jsou prezentovány sbírkové exponáty nejen z našeho depozitáře jako soutěžní výzva pro čtenáře periodika k zamyšlení a určení jeho účelu. Pro zvídavé jsme vybrali celkem deset kuriozit. Pro milovníky regionální mnohdy tajemné historie nabízíme nové vydání Pověstí z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí Jiřího Zubíka a Josefa Houžvy, k němuž jsou bližší informace na muzejním webu.

 Usilovně se také pracuje na vydání 12. čísla Vlastivědného sborníku Mělnicka - Confluens. V oblasti edukace mělnické muzeum spolu s Muzeem hlavního města Prahy spolupořádalo v rámci pracovní skupiny pro spolupráci mezi školami a muzejními institucemi při Komisi pro spolupráci s veřejností a muzejní pedagogiku AMG ČR on-line pracovní setkání Muzeum škole - škola muzeu, kde své zkušenosti s virtuálními aktivitami pro návštěvníky, rodiny s dětmi, pedagogy a žáky představila edukátorům napříč republikou především středočeská muzea.

 Muzejní pedagožka také vystoupila s příspěvkem na on-line Dolnorakouském muzejním dnu s prezentací Velké možnosti malého muzea s úvahami o regionální relevantní identitě, rodinné politice, komunitě, či neobvyklé muzejní edukaci.

 Přírodovědný úsek pokračuje v terénním průzkumu Mělnicka. V lednu se přírodovědkyně zúčastnila monitoringu vlků na území CHKO Kokořínsko – Máchův kraj, který potvrdil výskyt 2 – 3 jedinců v jižní části Kokořínska. V únoru proběhla kontrola známých zimovišť netopýrů a vrápenců. Až do jarních měsíců poběží sčítání zimujících vodních ptáků na vybraných tocích a vodních plochách regionu.

 Covidový lockdown umožnil i dlouho odkládané práce v depozitáři, katalogizaci herbáře se třemi tisíci položkami. Nejstarší vylisované rostliny pocházejí již z roku 1883… Aktivity mělnického muzea můžete sledovat online na webu www.muzeum-melnik.cz či sociálních sítích. Aktuálně si nenechte ujít online výstavu obrazů Jaroslava Mokrého.

-RMM-

Od mělnického zámku na hranici Třetí říše a zpět. To byl další pěší výlet v katastru města Mělníka.

 

Když jsem se dnes ráno probudil, tak mě napadlo, že jsme téměř jako v té pohádce O šípkové Růžence, kde všichni spali. Jenže život není pohádka, a tak spí jenom naše oblíbené společenské akce, naše oblíbená společenská posezení v restauracích, muzea, infocentra, hrady, zámky, některé obchody a vlastně ani  nemáme co dělat mimo katastr našeho bydliště.

Jenom makat a testovat se proti covidu, protože jinak by nemohli ani pracovat ( Parodie na Švejka) :-). Ani to počasí nám tento víkend po dlouhé době nepřálo. Ne snad, že by bylo nějak hrozně, ale je to právě slunce, které tolik potřebujeme k životu, a které nás táhne ven. Dnešek jsem začal tím, že jsem se šel podívat k zámku, zda snad není lepší viditelnost, než včera, kdy tam pěkně foukalo.

Bylo to ještě horší a opravdu si nevzpomínám, kdy ty výhledy do dálek opravdu stály za řeč. Pak jsem měl v hlavě takový plán. Už dlouho jsem nebyl ve druhé části města a napadlo mě, že udělám pěší výlet, který pojmenuji tak, jak je psáno v nadpisu. Konečně, ona je vždy nějaká hranice takovým magickým místem a kolik filmů jen vzniklo, kdy někdo musel nějaké ty hranice nějak překonat.

My se tedy dnes projdeme procházkou na hranici, která byla místem styku tří krajů ( Rakovnický, Mladoboleslavský a Litoměřický), ale více se proslavila tak, jako hranice protektorátní. Spustil jsem se tedy na poledne ulicí Legionářů dolů na Pšovku do Nůšařské ulice, abych navštívil nejprve Polabský mlýn.

Nic se tam nezměnilo a chátrá to zrovna tak, jako spousta zde zmíněných památek v ,, péči" jejich majitelů, kteří mají hodnotu hlavně v pozemku. Mohly by tu být snímky ze Pšovky, kde jsem fotil oblíbenou zeleně natřenou klasickou pumpu poblíž restaurace Čertovka, nebo kostel sv. Vavřince, ale je třeba trošku šetřit, protože mazat úložiště se mi pořád nějak nechce.

A tak tedy začneme dnes trošku dále. Do areálu bývalých loděnic dnes není díky valu u silnice moc vidět, ale přesto se mi povedlo vyfotit nějaké tlačáky. Stojí tu jako smutná připomínka všem, kteří tu nechali kus profesního života. Před nimi téměř všude přítomné solární panely.

Restauraci Labská jsem nikdy nefotil, ač šlo vedle restaurace U zelené lípy a pšovské restaurace U Cinků k nejpopulárnější restauraci těchto končin. Také ona měla své široko daleko vyhlášené minutky a sloužila léta ke stmelování pracovních kolektivů i turistickému ruchu. Pan František Rajman zde vedl léta podnik, jehož zkázu definitivně dokonala povodeň v roce 2002, a který dnes není pro zeleň již téměř vidět.

Pak mé kroky vedli k bývalému ČSAD d.z.108. V modré budově, kde obrovský kus života prožil můj otec dnes najdete celní správu a jen cedule vám ukazují, že tu sídlí asi ještě další čtyři firmy včetně ČSAD. Vždy si tu vzpomenu, jak jsem si mohl ještě jako malý chlapec  jednou sednout za volant nepojízdného nádherného autobusu RTO. Tyto autobusy jsou srdeční záležitost :-).

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_706_RTO

Pak jsem se vydal do míst tamních tůní, kde mi slunce přichystalo několik milých příležitostí pro můj Canon. Zde jsou některé z nich.

Kostel Stětí sv. Jana Křtitele ve Vliněvsi bývá někdy součástí DED a patří k hezkým dominantám spatřitelným od našeho zámku. Pro moji generaci má toto místo ještě jedno kouzlo. Konaly se tu občas v minulosti takzvané vojenské plavby. Možná vás překvapí, že nešlo o povinnou akci a nikdy jsem se neúčastnil.

Ostatně, kdo jste zažil aspoň chvilku toho, na co celá řada chlapů během celého života občas vzpomíná, tak si umíte představit, že jsou chvíle, kdy je lepší být daleko od domova v relativní pohodičce, než se podílet na určité rizikové akci a vědět, že jen směšný kousek odtud máte domov i kamarády, což může jistě svádět k určitým problémovým úvahám.

Zde mě zaujal proud slunečních paprsků .....

 .... a tady zase máme občas pěšími i možná snad cyklisty používanou lávku horkovodu k cestě do, nebo z Dolních Beřkovic. Víte, že vůbec první mělnické vlakové nádraží bylo právě v Dolních Beřkovicích, odkud se přepravovala pošta v dostavnících ? Lávka vede v blízkosti bývalého cukrovaru.

Vykouklo sluníčko a nabídlo mi záběr, kde je vidět jedna ze čtyř věží zámku v Dolních Beřkovicích  ( zcela vlevo) a kostelíček v Liběchově.

Totéž bohužel nemohu říci o snímku, kde je i vinice Trojslava a můžete si do snímku přidat ještě i vlak. Zde končí mlazicko- vehlovické tůně a přichází již jen řeka, která tu u ostrova má 225 metrů šíři. Na Mělníku pouhých 148 metrů.

Kombinace zámku s lodí.

Lodní romantika na řece.

Úplně jiný pohled na elektrárnu, než z našeho kopečku.

Přečtěte si tedy něco o milníku, kde v podstatě začínal Reich a připomínám, že tu k němu máme speciální článek i s dobovou protektorátní fotografií.

https://soutok.blogspot.com/2019/03/kamenny-milnik-u-libechova-patri-k.html

Krásný sloup.

Kilometráž na Labi u Beřkovic ukazovala 831.5 km, ale tady mě to nenapadlo. Rakouská severozápadní dráha tu má však na hektometrovníku hodnotu 377.9 km, což je o pět více, než v blízkosti mělnické stanice.

Malý hlouček lidí mě nalákal k jezu s čistící stanicí, která právě byla v chodu a odstraňovala nějaké větší větve v levé části zařízení.

Ještě jsem přes řeku vyfotil u Beřkovic měrku hladiny u cyklostezky. Tam stával kdysi říční mlýn na Labi.

Nevyfotit na této cestě vlak by byl snad hřích. Jsem zvědavý, kdy s ním zase někam pojedu :-).

Naposled v prosinci Děčínský Sněžník, ze kterého tu máme článek.

Tato rybářská občerstvovna u tůní mě vždy zaujme.

Hospodou jsem téměř začal a hospodou skončím. Také zde již je dávno konec a i bez koronaviru. Zde se spojuje pěkná  poklidná cesta podle železnice s významnou Českolipskou ulicí, a tak místo v minulosti mohlo být zastávkou pro každého, kdo si udělal takový malý pěší městský okruh.

Ještě vám dlužím data. Celkem cca 14 km. I se zmíněnými zacházkami to bylo k milníku 2 hodiny 15 minut a podle kolejí zpět cca 1 hodina 20 minut. Jak vidno, tak procházky lze absolvovat i v katastru města, ale snad se také dočkáme opět volnějšího pohybu :-).

Úspěšný vstup do dalšího týdne !

Cesty do krás kolem nás vedou také ven z města, aneb první březnová sobota představila Mělník v kouzelně ostřejších rysech. Nová knihovna v bývalém domě služeb dostala vkusnou tematickou výzdobu.

 

Jsou lidé, kterým okolí jejich bydliště vůbec nic neříká a s velkou pravděpodobností je někde venku na veřejném prostranství jen těžko potkáte. Možná, že jim cestování vůbec nic neříká. Pak máte docela početnou skupinu těch, kteří se alespoň občas projdou po katastru města, nebo si zajedou někam do okolí. Další skupinou jsou tací příležitostní tuláci, kteří se sice rádi prochází po domově, ale třeba už jen tento záběr jim říká, že náš život a okolí je pestřejší.

Pro mě má tento snímek hned několik tváří. Když překračuji různé ulice a přejezdy, tak si často uvědomuji, že se na okamžik ocitám na místech, kde se může člověk skutečně zastavit jenom na chvilku, ale na neobvyklé foto pak může hledět tak dlouho, jak jenom chce :-). Většina lidí se do těchto směrů za účelem kochání se zpravidla moc nedívá, ale když do nich pohlédnete, tak vidíte, že to má určitou pocitovou hloubku i určitý námět.

Zrovna včerejší sobota byla takovým zvláštním dnem, kdy nám slunce ukazovalo, jak umí být na světě krásně a přitom jde o takovou prostou cennou maličkost, která k nám přichází sama. Zvláštní bylo i to, že sice nešlo o žádné parádní výhledy, ale objekty měly až neobvyklou fotografickou ostrost, jak ještě uvidíte.

Pro mě má tento snímek ještě další dva levely. Železnice je tu symbolem cestování, dobrodružství i vzdáleností, a tam v dáli na obzoru krásně vidíte siluetu kopců Českého středohoří, které jsou věčnou pozvánkou k různým výletům a toulkám takřka kamkoliv.

Konečně je to i cesta do dětství, neboť přes tento přejezd jsem dlouhá léta aspoň 2x denně chodil.

I ze samotného historického centra se lze dívat krásně k severu a z ochozu mělnické věže můžete hledět dokonce na Bezděz, Ještěd a možná i do Krkonoš ( poslední osobně neověřeno), ale tento pohled má zase úplně jinou pocitovou rovinu. Prakticky každé auto, které tudy jede, tak v mnoha případech projíždí i kolem lesa na obzoru, aby se potažmo třeba vydalo do Kokořínského Dolu, nebo do obcí, které jsou buď na levém hřebenu od něj ( Střednice, Vysoká, Kokořín atd.), či na pravém ( Střemy, Nebužely, Mšeno ...) .

 Je to takové výpadové okno k severu, které může končit v našem okrese, ale také může vést cesta mnohem dále. Cyklistické trasy z našeho města, nebo i do něj vedou poněkud jinak, ale pro automobilismus je tato silnice k cestám do vyjmenovaných směrů celá léta jednou z nejdůležitějších a nikdy nepostrádala ani autobusový provoz.

Mělnická Blata, to není jen automobilová silnice, ale i plno poklidných ulic bez života s domy, které v některých případech ani za 50 let nezměnily svoji tvář. Teprve nedávno zde došlo po určité aktivitě místních občanů k vyasfaltování posledních propojovacích uliček. Blata čeká velká sláva, která se snad bude aspoň trošku podobat tomu, co jsem tu vyfotil v roce 2012 ....

http://soutok.blogspot.com/2012/06/slavnostni-pruvod-hasicu-v-melniku.html

...., avšak takováto zpráva zní v dnešní době poněkud divně.

Na tomto snímku právě vidíte tu neskutečnou fotografickou ostrost, kterou nám včerejší podmínky nabídly. Opravdu povedený záběr na budovy historického středu na mělnickém kopci, který je pozůstatkem druhohorní činnosti. Dole máme již zmíněná Blata, před kterými najdete v levé části snímku tamní zahrádkářskou kolonii a v pravé části nám vyrostlo množství novostaveb.

Podobná situace je i ve Velkém Borku, kde jsou již připraveny nějaké parcely ve směru k Mělníku.

Pan Lojka píše na svém FB o historii Mělníka a přišel také s reklamou na outdoorovou výstavu v centru města na téma voda. Výstava má ještě celkem čas, ale je to všechno dobrá motivace. Na Blatech za zahrádkářskou kolonií právě v této věžičce totiž pramení potůček Světice, který byl v letech 1870 - 1971 pitným zdrojem pro město. Vlastní pramínek vyvěral na povrch z roury v Blatecké ulici kousek za tratí.

Kdysi kolem něj vedla úzká pěšinka přes luka do Starých Rousovic, která dnes již neexistuje stejně tak, jako lávka přes strouhu, ale o všem tom dění docela pěkně vypovídá informace ...

https://mapy.cz/zakladni?x=14.4979381&y=50.3488327&z=17&source=base&id=1852415

.... z mapy.cz .

https://www.estudanky.eu/5314-pramen-svetice

To jsme se již přenesli přes Staré Rousovice a Rousovice k Hadíku , kde máme krásný památný dub jarní. Také vám trošku připomíná slavný Oldřichův dub v Peruci ?

http://soutok.blogspot.com/2021/01/mate-spatnou-naladu-nebo-si-pripadate.html

Včera jsme se již podívali na cyklostezku u Labe i na hřbitov. Co si dát za snímek na závěr článku ? Včera bylo sice v dáli vidět pohraniční Krušné hory, ale bylo to takové hodně slabé. Dnes už ta viditelnost byla zlá, tak si dáme pohled na blízkou novou dominantu, která se tento měsíc otevírá provozu, a kterou mnozí užijeme.

Díváte se pochopitelně na most u Vrbna a přesně takto se jeví od vily Karoly. Včera se od oblouků odráželo kouzelně slunce, ale byl to takový šajn, že se mi most na slepo v hledáčku nepodařilo dostat do záběru.

Pokud to snad někdo nevíte, tak máme přestěhovánu městskou knihovnu z vily Karola na Karlovo náměstí a staronová budova dostala zajímavou a vtipnou výzdobu, byť se zřejmě zřekla toho klasického pohledu okny ven a tím i přirozeného bílého světla ...

Více v článku :

https://www.facebook.com/photo?fbid=10159732399065809&set=a.461760410808

Když se objevil na přelomu tisíciletí počítač a přišly i takzvané e-knihy, tak se zprvu myslelo, že je to možná konec klasické knihy, která zabírá svým objemem místo. Jenže, klasická kniha má pro mnohé lidi svoji duši, neničí oči, máme k ní mnozí letitý citový vztah, cítíme ji jako lákavou hmotu a pohled na hřbety knih v knihovně, které jsou plné moudra života, jenž nás obklopuje, to je pro mnohé čtenáře silný zážitek.

Tento efekt plyne z toho, že ačkoliv máme zejména v podobě současné mladé generace k virtuálnímu světu blíže, než kdykoliv v minulosti, tak právě ty vědecké knihy nám říkají to, co mnozí cítíme, že pro správný styl života potřebujeme krásný hmotný reálný svět, který si pomoci smyslů převádíme do duchovního bezčasového prožitku jenž je v nás tak dlouho, jak byl prožitek silný.

Poklidný, pohodový a úspěšný vstup do druhého březnového pracovního týdne !

Zemřel oblíbený učitel dějepisu na mělnických školách a bývalý ředitel ZŠ Kly v Záboří Mgr. Adolf Nusl. Další rozhlasovou stanicí, která má podpořit popularitu pásma DAB+ je Rádio Západ. Akce RMM z pohodlí domova.

 

Mgr Adolf Nusl zemřel 3.3.2021 ve věku nedožitých 84 let.

Pana Nusla jsem jako třídního nikdy neměl a dokonce v naší třídě  relativně oblíbený dějepis jenom suploval za skvělou učitelku historie paní Řehůřkovou, ale i těch několik hodin stačilo k tomu, abych si ho jako dalšího kantora oblíbil. Ostatně, který z našich učitelů nebyl skvělý ? Tím je naše generace doslova pověstná, že jsme měli k učitelskému sboru kladný vztah, a to i tehdy, když jsme často po právu dostali nějakého toho buráka za krk, nebo dokonce i políček.

Léta jsem pak pana učitele neviděl, až jednou, když jsem dostal asi dvoudenní práci v ZŠ Kly- Záboří. Bylo to někdy v roce 1996 ( opraveno datum 7.3. v 15 hodin)a byly prázdniny. Z krásné starobylé školy poblíž neméně krásného kostelíku ( oboje by se našlo na fotografiích v archívu a kostelík tu mám dokonce často focený v rámci svých osobních akcí ,, Po stopách přívorského vladyky Beše.") jsem byl celý nadšený a vrátil se do dětství.

Staré školní budovy mají své genius loci. Matně si vzpomínám na starobylé schodiště u vchodu, kterému dominovaly zmenšeniny soch Velikonočního ostrova ...

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moai  To mě jakožto příznivce záhadných krás našeho světa tak nějak dostalo.

V patře se pak s námi přivítal ředitel školy pan Mgr. Adolf Nusl (  zde řediteloval  v letech 1991 - 1998, jak píše kniha Kdo byl a je kdo od Miroslava Siegla i bakalářská práce  Marcely Senftové ..Historie základní školy v obci Kly).

Pan ředitel měl samozřejmě radost, že si jej po tolika letech pamatuji a oba jsme tak trošku zalitovali, že ta známost nebyla větší, což se někdy stává. Mimochodem, kromě soch jsem pochválil hlavně ještě krásný klasický kabinet přírodopisu, kde nechyběla nějaká vycpaná zvířata, studijní lidská kostra a nějaká ta mapa, či obří nástěnka s Mendělejovou  soustavou prvků :-).

Pana Nusla jsem měl ještě jednou v životě vidět. Již to bylo po roce 2000 a setkali jsme se jen nedaleko soutoku Labe a Vltavy. Kdo jste onoho muže s typickým plnovousem znali, tak vězte, že právě dnes jsem našel na hřbitově i jeho parte.

Čest jeho památce a pozůstalým upřímnou soustrast.

Takovou zajímavostí je že nám v pásmu DAB+ přibyla další stanice, která má pomoci při popularitě pásma DAB+ . Rádio Západ je v nabídce západočeského operátora RTI.cz a na Mělníku hraje buď z kanálu 5A ( Praha- Strahov), nebo 9C ( Klínovec), případně ještě z 5B ( Příbram, Plzeň, Toužim). Posluchači je to naprosto jedno, protože prostě jen proscanuje rádio, vybere stanici ze seznamu a poslouchá. Když chce vědět technicky více, tak mu menu ukáže datový tok, chybovost, přijímaný kanál atd.

Za mě velké zklamání oproti Hlasu Prahy. Pořád se tam jenom hrají nějaké nové písničky, jako na Fajn, či Hitrádiu, vůbec se tam nemluví a stanici mohu ocenit jedině díky slade-show ( rádia s barevným displejem).

Převládají obaly desek a portréty zpěvaček, skupin, ale již jsem tam viděl i nějaké psané články, a co mě docela dostalo, tak to jsou záběry z on-line kamer ( Přimda, Klínovec, Plzeň atd.) Jenže nejsem doma celý den a viděl jsem tak jen noční záběry, které nejsou pochopitelně žádným zázrakem pro koukání.

Je to tedy hlavně pro mladé posluchače a celkem chápu, že teď leckde chybí jakákoliv společenská činnost, ale na druhou stranu tu lze přece něco říci o krásách krásného kraje, nebo si poslechnout nějakou výpověď lékaře z velmi postižených míst republiky.

Nakonec tu mám něco z místního RMM ( Regionální muzeum Mělník). Tam se nyní nepodíváte, ale přece jen lze něco vidět přes internet.

Zdravíme Vás z mělnického muzea s březnovými novinkami:

S radostí Vám představujeme dlouho očekávané druhé vydání publikace Pověsti z Kokořínska, Mšenska a Podbezdězí. Muzeum je vydalo ve spolupráci s MAS Vyhlídky znovu po 25 letech. Tajuplným příběhům vdechly život ilustrace Olgy Vychodilové...

Knihu lze objednat zatím na dobírku (cena 200 Kč + poštovné) na: srbova@muzeum-melnik.cz, tel. 315 630 932.
Po rozvolnění stávajících vládních opatření plánujeme otevřít muzejní výdejní okénko.
Ukázky z publikace a další informace naleznete zde.

 

Právě pro Vás připravujeme výstavu Léta s paletou. Svá díla představí Jaroslav Mokrý - krajinář a portrétista z Lysé nad Labem. Vzhledem k opatřením proti šíření koronaviru bude výstava k vidění online.

 

Tradiční Velikonoční jarmark a Vynášení Morany bohužel letos opět neproběhne.

 

Přejeme Vám klidné předjaří v neklidné době a pevné zdraví
Mělničtí muzejníci     

Pěkný víkend !