středa 31. srpna 2016

Velký obchvat města Mělníka a ten malý obchvat přezdívaný průtah. Média před 10 lety.


Poslední dobou se zase množí diskuse kolem významu budování současného obchvatu města Mělníka, z nějž byla realizována spojka přes takzvaný starý řepný plac. Je až k nevíře, jak časově dlouhou historii obchvat města již má a kolik článků v různých médiích i diskusích mu bylo věnováno. Namátkou třeba vzpomínám na chvíle, kdy jsme na Mělníčku v diskusích vymýšleli, nebo se snažili vymyslet nějakou variantu. Vymýšlely se trasy od Tuhaně přes Záboří a Vavřineč s nějakým pokračováním v blízkosti ( někdy i za) Chloumku a otázkou bylo, kam vlastně  obchvat  dovést. Krajina mezi Liběchovem a Želízy už je moc divoká, velký spád do údolí a není vyřešen možná důležitý směr na Štětí. Cokoliv, co zase skončí mezi Mělníkem a Liběchovem, to sice pomůže možná Mělníku, ale pravoúhlá zatáčka v Liběchově a tamní doprava je neštěstí tohoto města.

Vzpomenou musím třeba i na Mělnický deník, kde se psalo o Velkém Borku i nevoli občanů v místech, kudy měl obchvat vést a o cestách starosty města Mělníka pana Neumana po obcích i čtvrtích města, diskusích s občany i různých peticích , či neuskutečněném lidovém referendu, různých hlasováních zastupitelstva apod. Některé ty zmíněné věci jsou už jen v takových mlhavých vzpomínkách, ale díky Mělníčku, se dá alespoň něco dohledat a připomenout si to. Není to nijak složité. Stačí jen do vyhledávacího okénka vpravo nahoře zadat název ,,obchvat města! a vyjede vám celá řada současných i podstatně starších materiálů.
Vybral jsem dva takové docela zajímavé články. Ten první je z Mělnické kroniky 2006 a v úvodu vypráví, proč a kým byla varianta velkého obchvatu zamítnuta. Druhý a jen o půl roku mladší článek již vypráví o tom, že velký obchvat vlastně nikdo nezavrhuje. Zkrátka, články o obchvatu jsou zajímavé :-). Nejlepší by asi byl tak trochu krok zpět, kdy ještě nákladní doprava využívala i jiné způsoby přepravy a totéž i osobní, ale těžko říci, jak takovému trendu pomoci. Z článků také vyznívá názor, že zejména díky přístavu ( překladišti) je město cílovým, nikoliv tranzitním bodem přepravy.
Na konci článku aktualizace.


Z Mělnické kroniky 2006 : strany 26 a 27

A právě i v tomto roce intenzivně pokračovalo řešení otázky podoby obchvatu. Město se stále vracelo k jednání ve věci stavby obchvatu. Jednání to nebyla jednoduchá, hledaly se další a další varianty řešení. V roce 1999 byl schválen územní plán, ve kterém je trasa obchvatu stanovena a označena jako stavba veřejně prospěšná. Projednávání variant bylo dramatické. Jednou z variant bylo vedení trasy obchvatu mimo obydlenou část Rousovic. Byla vypracována studie, podle které měl obchvat vést přes intravilán obce Velký Borek. Zde ale narazilo vedení města Mělníka na tvrdý odpor obyvatel Borku. Zvažoval se i velký obchvat kolem města, ale tuto možnost neschválilo ministerstvo dopravy z toho důvodu, že Mělník není tranzitním městem. Na 1. etapu schválené akce byla zpracována dokumentace pro územní řízení, byl posouzen vliv na životní prostředí a mohlo se pokračovat s dalšími kroky k územnímu rozhodnutí. V okamžiku, kdy bylo na dosah zahájení akce, sepsali občané z té části města, kudy je trasa obchvatu v územním plánu zakreslena, petici. Takto připravovaná výstavba obchvatu by zasáhla nejen obyvatele Rousovic, jejichž domy by v případě realizace jedné z podoby obchvatu byly zdemolovány, ale zasáhla by také oblast školství. Počítalo se také 27 s demolicí školní budovy v Rousovicích, v ulici Cukrovarská, kde funguje Zvláštní škola, školní družina a také jedna třída Stacionáře pro postiženou mládež a dospělé. A proto bylo nutné vymyslet, kam žáky z této školy přestěhovat, kdyby tato varianta obchvatu „vyhrála“…. Jediným řešením se jevila přístavba Základní koly Mělník- Pšova v Blahoslavově ulici. Zde by vznikla nová přístavba pro žáky prvního stupně, kvalitní tělocvična odpovídající požadavkům moderní výuky a také školní jídelna. Tímto řešením by se uvolnila školní budova v ulici Panešově, kde je v současnosti odloučené pracoviště Základní školy Mělník- Pšovka pro první stupeň. V Blahoslavově ulici by přístavbou vznikla moderní dvoupodlažní škola s příslušným sportovním zázemím, které škole nyní stále zoufale chybí. Součástí školy by byly dále skleníky a další nezbytnosti pro výuku v 21. století. Pro první a druhý stupeň by bylo k dispozici osmnáct tříd. Přepokládané náklady byly vyčísleny zhruba na 100 milionů korun. Zastupitelé města tedy uložili prověřit, zda by bylo možné část trasy obchvatu přeložit z Cukrovarské ulice na plochu bývalého tak zvaného řepného placu mělnického cukrovaru a 3. a 4. etapu umístit mezi Neuberk a Chloumek. Tento návrh začalo město projednávat s vedením mělnického cukrovaru a s Ředitelstvím silnic a dálnic, který bude investorem celé akce. Tato verze obchvatu by umožnila opustit od nepříjemného bourání objektů. Vedení cukrovaru, sídlící v Bobrovicích, bylo ochotno jednat o prodeji místa. Majitelé nabídli mstu odprodej pozemků vcelku, což by pro město zase znamenalo investici několik desítek milionů korun. Investor prozatím přerušil všechny projekční práce na původní trase obchvatu, jak byla vyznačena v územním plánu, a to až do vyjasnění situace. Proběhlo také sčítání vozidel, podle kterého se ukázalo, že z neuvěřitelných dvaceti třech tisíc aut, které denně projedou kruhovým objezdem na Pšovce, má většina z nich cíl v našem městě. To znamená, že tato auta by stejně velký obchvat nevyužívala,ale vjížděla by zpět do města. To investory celého obchvatu, kterými jsou Ředitelství silnic a dálnic a Ministerstvo dopravy ČR, utvrdilo v tom, že v Mělníku by se měl realizovat obchvat jako průtah. S tím ovšem nesouhlasilo vedení naší radnice. Proto stále ve hře zůstávala varianta, která by znamenala demolici zvláštní školy, bytového domu a asi tří rodinných domů, jak to předpokládala první etapa.

 Kroniku města Mělníka za rok 2006 sepsala kronikářka Mgr. Klára Stočková.




MF Dnes: Lidem se nelíbí trasa obchvatu

Občanské sdružení Okolo Mělníka nechce, aby zastupitelé doporučenou variantu schválili
Mělník - Trasu obchvatu města odmítá občanské sdružení Okolo Mělníka. Požaduje komplexní řešení dopravní situace ve městě spolu s velkým obchvatem, nikoli jen průtahem. Zastupitele oslovilo otevřeným dopisem, ve středu se s nimi také sešlo. Členové sdružení chtěli přesvědčit zastupitele, aby doporoučenou variantu neschválili. Ti mají tento bod na programu příští úterý na výjezdním zasedání, které se koná na Chloumku.
Obchvat, který jeho odpůrci nazývají průtahem, má vést z Pražské ulice přes bývalý „řepný plac“ zadem do městské části Blata a dál podél ulic Dobrovského a Nad Drahou. Napojí se kruhovým objezdem na silnici I/9. Počítá s výstavbou nejméně dvou kruhových objezdů a také dvou železničních nadjezdů. Připravuje se řadu let, územní plán s ním počítá už od roku 1999. Protesty lidí z několika lokalit Mělníka začaly až před dvěma lety, kdy bylo téměř jisté, že se obchvat bude opravdu stavět. Průtah výrazně uleví dopravě ve městě, která je nyní velice kritická. „Řešení, které se chystá, posunuje průjezd městem jen o pár metrů dál bez navýšení kapacity,“ uvedl Vladimír Špulák ze sdružení Okolo Mělníka.
Doprava by podle zástupců sdružení měla vést zcela mimo město. Město, ale ani ministerstvo dopravy velký obchvat neodmítají. Na jeho potřebě se shodli také všichni přítomní zastupitelé. Vedoucí stavebního odboru mělnické radnice Pavel Průcha připomněl podmínky ministerstva, které požaduje nejprve vyřešení dopravy v centru. „Ministerstvo dopravy trvá na tom, aby si radnice uspořádala dopravu ve městě. Nevylučuje, že by v budoucnu nemohl mít Mělník i obchvat,“ uvedl Průcha. Zástupci sdružení, které vzniklo ze tří petičních výborů lidí z Cukrovarské a Pražské ulice a z Blat, trvají na tom, že vybraná trasa je špatná, optimální návrh však samosprávě nepředložili. Zalíbila se jim navržená myšlenka uspořádat místní referendum, které ovšem nemohou už do 13. března stihnout. Jedině kdyby snad zastupitelé schválení návrhu odložili. To by ale opět oddálilo začátek stavby obchvatu v příštím roce.
Radnici sdružení Okolo Mělníka navíc obvinilo z nečinnosti. „Z ředitelství silnic a dálnic máme zjištěno, že u nich jiné řešení nikdo z města nepožadoval a s jinými návrhy nepřišel,“ řekl Vladimír Špulák a pokračoval: „Ze strany města jde o dlouhodobé zanedbání problému.“ To starosta města Miroslav Neumann odmítl. Podle něj má hlavní slovo investor, tedy ředitelství silnic a dálnic. „Město nemůže na stavbu obchvatu ani čerpat finanční prostředky, to může udělat jen stát,“ vysvětlil mělnický starosta. Vadí mu, že se lidé začali ozývat až před dvěma roky. „Když radnice mluvila o obchvatu, lidé věřili, že dopravu vyvede zcela mimo město,“ řekla na středečním setkání jedna ze členek sdružení. O trase obchvatu se ve městě diskutuje několik let, poslední dva roky se na radnici množily petice od lidí z lokalit, kde má trasa obchvatu vést.
Převzato z Mladé fronty Dnes, středočeské přílohy, 9. března 2007
autor: Lucie Zikmundová 

Aktualizace 31.8.2016 v 10.20 :

Pravdou je, že už v 70. letech existovaly studie, které se shodují s těmi ze současnosti. Jenže, tenkrát byla jiná situace. Mezi sídlištěm Rousovice a čtvrtí Rousovice byla jen pole. Také Blata dnes zastavují pole mezi ulicemi Světická a Lhotecká, kde kdysi byla jen nevelká zahrádkářská kolonie. Neuberk a Chloumeček, se nám prakticky dnes již spojil. A také dnes mají pozemky své jednotlivé majitele, což je velký rozdíl oproti minulosti. Kde se dnes vlastně nestaví ?
Další věcí je, že internet a různé weby, či diskutáčky, se zrodily právě teprve kolem roku 2005 a s tím také významněji vzrostl zájem o dění v okolí občana, který zpracovával informace do té doby často jen z týdenního, nebo denního tisku a rád věřil, že to ti zainteresovaní a různí odborníci jistě nějak vše selským rozumem dobře vyřeší. Dnes je všude zástavba a teprve teď lidé vidí, co je takový automobilový hustý provoz za sílu, nehledě, že to neprospívá ani ovzduší. A situace zde oproti jiným místům jednoduchá není. Je přirozená lidská touha dopravu z obcí a měst vytlačit, zvlášť těžkou dopravu, ale ta právě sem musí nějakou cestou do přístavu i do supermarketů a možná i jinam. Nejsme městem na rovině, ale v obtížném terénu svíraném řekou. Kdysi se věřilo, že obchvatem a nejkratší cestou do přístavu by mohla být silnice od Slaného k České Lípě, kterou by využívaly i kamiony z pražských okresů ( po dálnici na Novou Ves), ale silný dopravní směr je směr Mladá Boleslav i dále. A zvlášť kamionová doprava zatím zřejmě asi velkou konkurenci nemá, ani nemá speciální přikázanou trasu příjezdu do města třeba právě jen po silnici od Liběchova a ze směru od Býkve :-). Co by tomu asi kdo řekl, kdyby se muselo s nákladem od Mladé Boleslavi jet přes Doksy a Jestřebí, nebo někudy v blízkosti Prahy na teplickou dálnici, či to prostě posílat vlaky :-)). To už bylo spíše ze světa možná až černého humoru.


neděle 28. srpna 2016

Kolesový parník Vltava zavítal pod Mělník. Fotogalerie a rozhovor s cetujícími.


Dnes jsem se velmi podivil, když u mola výletní  lodi Fidélio stálo neobvyklé plavidlo. Ta ale připlula a začala se poutat k lodi na obrázku. Měl jsem takové tušení, že snad jde o nějaký parník kolesáček, ale na dálku to zprvu vypadalo velmi malé, a až Fidélio ukázalo, že jde přece jen o větší loď. Záhy se za mými zády na vyhlídce objevila skupina turistů a ten nejstarší, se mě nezdráhal optat, zda cestička dolů na Aušperk je dovede až k lodi. Ukázalo se tedy, že jde o loď Vltava, která o prázdninách dvakrát pluje z Prahy místo na Slapy do Mělníka. Zprvu jsem sice tvrdil, že mám již loď na fotografiích, ale protože byl zejména tento pán i jeho vnuk komunikativní, tak jsem si udělal procházku s nimi.



Cestou jsem se dozvěděl i řadu zajímavostí a popovídali jsme si vzájemně o mnoha místech v republice. Ukázalo se totiž, že řada pasažerů lodi ani nejsou bydlištěm z Prahy. Tito lidé byli například od Mšených Lázní a asi nejpřínosnější informací pro mě bylo to, že i lodní linka mezi Litoměřicemi a Ústím nad Labem je zahrnuta do ústecké integrované dopravy, tak-že lodí mezi oběma městy prý můžete plout za asi 37 Kč, pokud jsem dobře slyšel. To je třeba ještě ověřit, abych nekázal bludy. Faktem ale je, že jsem tuto trasu v roce 2008 plul a máme tu nějaké fotočlánky.


Jiná paní přijela se synem až z Opavy, v Praze prý nocují a ta mi zase řekla, že lístky objednávala internetem a obě cesty ( i ta zpáteční)  jí vyšly na něco kolem 600 Kč. Ano, rozdíl mezi jednosměrnou a obousměrnou jízdenkou je pouhých 100 Kč, což motivuje cestujícího k pětihodinové cestě po proudu i o něco delší cestě zpět. Pro mnohé je to i nezbytné. Člověk je tak vlastně v obraze i bez hledání na netu, ač se stejně nakonec podíváte :-). Udělal jsem tedy po letech zase několik pěkných záběrů tohoto krásného domácího nestárnoucího kolesového parníku, který se u řeky jevil již podstatně větší.  Loď je 53 metry dlouhá, 9.5 metrů široká a pojme až 250 lidí. http://www.paroplavba.cz/parnik-vltava . Tedy, aspoň myslím, že na fotografiích z počátku milénia mám také Vltavu a nikoliv Vyšehrad.


Ti lidé, co zde čekají, to je teprve  hrstka z celkového počtu. Cestou k centru jsem jich ještě mnoho potkával.



Pod logem je skryté koleso parníku.




Komín lodi je sklopný.


Vinařství Bettiny Lobkowicz. je krásným fotoobjektem v těchto místech.


Čáp na komínu stavby v sousedství je sice umělý, ale jak by se tu člověku líbil někde v povltavských vsích opravdový živý exponát.



A nakonec tu mám jedno francouzské psí plemeno, ale již jsem zapomněl, jak se jmenuje. Snad to začínalo na písmeno D.



 Loď v 15.30 odplouvala zpět ku Praze, a pro mě to byl konec neplánované procházky k řece.

Dny evropského dědictví v Mělníku i okolí ( 10. a 11. 9.) Uplynul víkend mimořádných rozhlasových podmínek. Zábava pro každého.


První mělnickou velkou akcí měsíce září 2016 budou již tradiční Dny evropského dědictví. Opět to nebude jen Mělník, nebo velmi aktivní Vrbno a poslední dobou i Vlíněves, ale nově se přidalo i sousední tak trochu zapomenuté  město Liběchov http://www.libechov.cz/

K nejvýznamnějším památkám Liběchova patří samozřejmě zámek, který až do povodní v roce 2002 hostil velmi hodnotné asijské sbírky a zejména rod Pachtů z Rájova a Veithové zanechali v Liběchově hlubokou stopu. S tím, se jistě seznámíte na komentovaných prohlídkách, které samozřejmě neopomenou přiblížit návštěvníkům také oba kostelíky, pozoruhodnou budovu včelína a jistě vás zaujme i zdejší křížová cesta a samozřejmě krásný výhled do kraje s dominantami Řípu i Mělníka. Více si přečtete opět po zvětšení klikem na obrázek a postupnou presentací.






A aby ty dnešní články nepřipomínaly jakýsi jízdní řád akcí :-), tak je malinko okořením něčím, co může udělat pohodlně každý a nepotřebujete k tomu ani peníze, ani fyzičku, ani nějaké nářadí.


Propagační rádiofoto :-).

Tento víkend tu máme mimořádné rozhlasové VKV (FM) podmínky, které tu bývají obvykle v podzimních mlhách. Můžete na běžných rádiích nyní mezi našimi stanicemi naladit při troše štěstí opravdu dálkové stanice z Rakouska a z Alp. Jak na to ? Napovědět vám může mapa podmínek na  http://www.dxinfocentre.com/tropo_eur.html , ale všeobecně platí, že pro příjem dálkového rozhlasu jsou výhodné mlhy, velká vedra a přechod studené fronty. Občas to ale přijde i tak nějak nečekaně, jako když meteorologové hádají počasí.

Jak tedy na příjem ? Je to jednoduché a můžeme tomu jít naproti, což je leckdy nutností.
Stačí znát frekvence těchto stanic, vyhledávat příhodná místa s výhledem, která jsou otevřená do směru vysílače a mít na paměti, že podstatná část rozhlasových stanic vysílá v horizontální, nikoliv vertikální polarizaci. Z toho vyplývá, že jen při opravdu velmi silných signálech stačí vysunout prut ( teleskop) přijímače směrem vzhůru, ale obyčejně je třeba jej naopak položit a nasměrovat do požadovaného směru, jako anténní prvek televizní směrové antény. To je nesmírně důležité, protože třeba drobné pootočení způsobí, že slyšíte úplně jinou stanici, která je zpravidla naše a má mnohem větší úhel příjmu.


Nejčastěji bývá Kronehit na 105.3, ale při zvlášť dobrých podmínkách ( obvykle na podzim a v zimě) zachytíte i vídeňskou frekvenci z vrchu Kahlberg 105.8 MHz.

A jaké stanice byly například včera slyšet ? Rakouský popový Kronehit , vysílač Jauerling, vzdálenost 230 km a frekvence 105.3 MHz. Pokud budete v krajině otevřené naopak k severu, nejspíš jej vůbec nechytnete a bezvadně budete na stejné frekvenci slyšet Hitrádio Magic z vysílače Černá hora u Trutnova. Dále si musíte dát pozor, zda třeba nejde o stanici RTL Sachsen, která sice hraje také pop, a i když vysílá na sousedních frekvencích 105.2 a 105.4, tak sem může za lepších podmínek z tohoto směru takzvaně prolézt. Stanice Kronehit tedy patří v mělnickém éteru k těm vzácnějším.

Na frekvenci 94.8, se v častých případech docela daří stanici Bayern 3 od Šumavy, která sem prolézá z frekvence 94.7, kde ji pro naši silnou stanici moc neuslyšíte. Když se však zadaří, tak zde můžete slyšet Rádio Salzburg, což je obzvlášť velká vzácnost. Vzdálenost tuším 310 km.


Antene Thueringen bývá slyšet poměrně často. K těmto pokusům používám nejraději docela obyčejný mobilní telefon. Máte jej vždy všude stále sebou a se šňůrou ke sluchátkám pracujete stejně, jako s antenním prvkem.

Poslední roky se velmi často a velmi úspěšně daří stanici Bayern 3 z vysílače Wendelstein, relativně vysoko v Alpách. Vzdálenost je tuším 345 km. Obvykle je na frekvenci 98.5 MHz klid, nebo sem prolézá ČRO- Vltava, ale daří se tu vyjímečně i takovéto dálce.

Mezi častější stanice, které můžete slyšet a jsou přes 200 km patří 235 km vzdálený vysílač v Durynsku, ze kterého vysílá populární stanice Antene Thuringen.

Při běžných zlepšených podmínkách, pak můžete poslouchat takzvané Bayerny, které jsou jen kousek za hranicemi naší Šumavy, nebo se letos dokonce podařilo na frekvenci 88.0 MHz, kde je jinak stále silná Evropa 2 najít i kousek místa mířícího do éteru, kde ulovíte stanici Extra se studiem v Hofu, která také svým vysílačem atakuje vzdálenost 200 km. Jde prakticky o sousední kopec populárního Ochsenkopfu, odkud někdy můžete zaslechnout vysílání hudební stanice Bayern 3, ale dnes spíše na 107.15 ( vedle místního Signálu .... dříve rádio Jizera) zpravodajskou stanici Bayern Aktuell, kde se vysílá počasí pro Bavorsko, stav na dálnicích a o víkendu i Bundesliga.


Zpravodajská bavorská stanice není už díky místní stanici Signál tak silná, jako kdysi, ale stále lze téměř 200 km vzdálený vysílač ulovit.


Program Mělnického regionálního muzea v měsíci září 2016.

       Regionální muzeum Mělník
      náměstí Míru 54, 276 01 Mělník
      příspěvková organizace Středočeského kraje
     září 2016

26. 5. – 30. 9. Ke cti otce vlasti – Císař Karel IV. a Mělník - exteriérová výstava ve spolupráci s městem Mělník a Státním okresním archivem Mělník

14. 7. –  25. 9. HAFani! – Pes je přítel člověka i muzejníka! Výstava hraček pejsků s interaktivním koutkem pro děti a s doprovodnou pátrací soutěží „Hledá se Brok a jeho parta“.


2. 8. – 4. 9. Hradiště - výstava přibližující slovem i obrazem opevněná sídliště od doby bronzové po středověk v muzejní kavárně.

30. 8. – 25. 9. Mělník včera a dnes - výstava dokumentující průběh regionálního projektu žáků
8. B ze ZŠ Jindřicha Matiegky Mělník pod vedením Mgr. Marcely Antonínové. Vstupní prostory.

6. 9. – 25. 9. Réva vinná a víno v Bibli - Písmo svaté je osvědčený zdroj inspirace pro umělce a výtvarníky všech generací. Výstava návštěvníkům představí několik příkladů výtvarného zpracování témat ze Starého i z Nového zákona, která se týkají vína nebo vinařství. Prezentovány zde budou zvláště práce spojené s uměleckým dějepisem Mělnicka – muzejní kavárna

10 – 11. 9. – Dny evropského kulturního dědictví na téma památky a komunita - mělnické muzeum v roli lokálního garanta ve spolupráci s místními patrioty a spolky zpřístupní vybrané památkové objekty na Mělníku, v Liběchově, Vliněvsi a ve Vrbně.


16. – 18. 9. Vinobraní v muzeu - ochutnávka českých vín v gotických sklepích z 2. poloviny 14. stol. + stánek v podloubí. Nabízíme vína z Mělníka, Velkých Žernosek, Litoměřic, Chrámců, Roudnice n. L. NOVINKA! vína z Karlštejna
Muzejní kavárna s posezením na historických hradbách – klidová zóna
V sobotu 17. 9. od 10:00 výstava HAFani! - program pro děti s Alíkem Balíkem, interaktivní herna

Otevírací doba muzea v průběhu Mělnického vinobraní (16. - 18. 9. 2016)
PÁTEK: 9.00 – 17.00 (expozice, výstavy), 14:00 – 24:00 stánek s vínem,
19.00 – 24.00 (sklep) 9.00 – 24.00 (kavárna)
SOBOTA:  9.00 – 17.00 (expozice, výstavy), 14:00 – 24:00 stánek s vínem,
19.00 – 24.00 (sklep) 9.00 – 24.00 (kavárna)
NEDĚLE: 9.00 - 17.00 (expozice, výstavy, kavárna)

23. 9. – 30. 10. BÍLÁ TEMNOTA. Drogy. Cesta tam a zpět - Výstava z cyklu sociálně preventivních projektů tentokráte zaměřená na drogovou problematiku.
Slavnostní zahájení se koná ve čtvrtek 22. 9. ve velkém sále muzea od  17.00 hodin.

ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA!
Srdečně zveme také do stálých expozic!

Celoročně otevřeno: 

Historická expozice: Nahlédnutí do středověkého města, Měšťanský a venkovský interiér, Všední život obyvatel venkova, Příroda Mělnicka, Vinařství (část umístěna v původních středověkých sklepích)      
Historické kočárky – téma: Vánoce 1890 – 1900, kolonáda 1900 – 1910, piknik 1920 – 1930, odpoledne v parku 1930 – 1940, válečný interiér 1940 – 1945, dětský pokoj 1950 – 1960 a návštěva zdravotního střediska 1960 – 1969.
Kavárna a víno
Muzeum nabízí svým návštěvníkům také ochutnávku kvalitních českých vín.
Skupiny mohou po předchozí objednávce degustovat víno v původních středověkých sklepích z 2. poloviny 14. století. Na jednotlivce čeká stejný sortiment vín v muzejní kavárně, která láká i příjemným posezením na historických hradbách.

Otevírací doba muzea: úterý – neděle 9.00 - 12.00 a 12.30 - 17.00 hodin
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje, náměstí Míru 54, 276 01 Mělník, tel.: 315 630 936 – pokladna; 315 630 922 – sekretariát, fax: 315 622 158,
muzeum@muzeum-melnik.cz www.muzeum-melnik.cz, Facebook: Regionální muzeum Mělník

sobota 27. srpna 2016

Pevnost Boyard s českými mediálními osobnostmi již od první zářiové soboty. Vinobraní v regionálním muzeu.



O vánočních svátcích jsem tu publikoval seriál o výletě Jindry Tremla ke slavné francouzské pevnosti Boyard. Nyní přichází takový okamžik, kdy se to hodí, protože pevnost Boyard teď bude pro Českou republiku takovým významným místem. Od soboty 3. září totiž budou soutěžní pětice pocházet právě z řad českých mediálních osobností a náš stát, se tak stane 36. zemí v historii soutěže, pokud jde o soutěžící. Přiznám se, že soutěž jsem naposledy asi dvakrát shlédl o Vánocích, hlavně pod vlivem seriálu, který jsem tu publikoval a je pro mě možná novinkou, že soutěžní  účast není jen tuzemská ( francouzská), ale nejspíš jsem to zaznamenal a zase zapomněl :-)).







Občas dostávám krásné plakáty ve formátu PDF, které velmi rád v celé své kráse výtvarného umění publikuji. Jejich čtení je jednoduché. Kliknete na obrázek, přečtete a pokračujete, jako když zde běžně po sobě prohlížíte obrázky :-).

Hlavní akcí nejen září, ale celého roku je na Mělníku vždy vinobraní. K vinobraní se ještě vrátíme, stejně tak, jako k jiným akcím a seznámíme se i s programem na září. V tomto článku se můžete seznámit, co pro vás připravilo Mělnické regionální muzeum právě o Mělnickém vinobraní.




pátek 26. srpna 2016

Tuto sobotu jsou Slavnosti Podkováňského piva. Pozvánka do Kropáčovy Vrutice i do Lysé nad Labem a další informace.


Blíží se nám víkend i nový měsíc ( a také konec prázdnic) a to je chvíle, aby již člověk přišel s nějakým tím kalendáriem akcí.

Hned tuto sobotu ( 27.8.) si můžete zajet do Podkováně na již 15. slavnosti tamního piva. Cesta je velmi jednoduchá. Až do stanice Skalsko pojedete naší ,, mšenskou lokálkou", a pak jsou v délce jednoho kilometru položeny koleje přímo až do pivovaru, podle kterých po rovince půjdete. Společnost Zinopa tyto koleje udržuje pro občasný provoz drážních drezínek.

http://www.podkovan.cz/pivovar_podkovan_novinky.html

A také je tu krásná akce na sobotu 10.9. do Kropáčovy Vrutice :
 http://www.nn-kosatky.cz/repository/letak_historicke_traktory_2016.pdf


http://soutok.blogspot.cz/2013/09/vystava-v-kropacove-vrutici-prekonala.html

Snad už ani nemusím dodávat, že jde o populární akci v krásném prostředí na východní hranici našeho okresu. Po železnici je sem spojení přes přestupní Všetaty a dále pak vystoupíte po zastávkách Byšice a Košátky v Kropáčově Vrutici.

Brzy tu dám také již opět program Mělnického regionálního muzea na měsíc září a jistě, se podíváme, co se třeba chystá ve Mšeně a jinde. Nezapomeňte, že bude nejen Mělnické vinobraní, ale i Dny evropského dědictví, výstava papoušků na koupališti atd. atd.  Je toho prostě v září opět moc.

Také jsem již dostal krátkou sympatickou odpověď od vlastníka Polabského mlýna, tak doufám, že snad tady na Soutoku budu moci v brzké době přijít se zajímavým článkem. Bohužel, podzim je obdobím, kdy mají zemědělci trochu jiné starosti ..http://melnicky.denik.cz/zpravy_region/zne-jsou-u-konce-zemedelci-hlasi-nizsi-vynosy-nez-loni-20160825.html

Hýbat se začíná i regionální scéna ( Navýšení protipovodňové hráze města Mělníka, nahrazení baliset  na křižovatce u soudu umělými zvýšenými ostrůvky, stagnace obou mostků v Rousovicích, zpoždění rekonstrukce Nového mostu přes Labe)  a tak čekejme po včerejším vzruchu, který natropila návštěva německé kancléřky i určitý vzruch v našem městě.

Teď  se ještě podívejme na první poprázdninové akce na výstavišti Lysá nad Labem:

JIŘINKOVÉ SLAVNOSTI 2016...

 Jiřinkové slavnosti 2016
09.09.2016 - 11.09.2016
Jiřinkové slavnosti 2016

Více

POLABSKÝ KNIŽNÍ VELETRH 2016...

 Polabský knižní veletrh 2016
09.09.2016 - 11.09.2016
Polabský knižní veletrh 2016

Více

DOMOV A TEPLO 2016...

Domov a teplo 2016
09.09.2016 - 11.09.2016
Domov a teplo 20



čtvrtek 25. srpna 2016

V Neratovicích jsou lidé komunikačně mnohem aktivnější, než občané v Mělníku.


Krkonoše z Neratovic: http://soutok.blogspot.cz/2016/01/fantasticke-fotografie-95-km-vzdalenych.html


K napsání tohoto článku mě motivoval web https://www.isoutok.cz/ a vystoupení Anny Spěváčkové v komentářích.
Na úvod bych se z mnoha důvodu vrátil k článku pod fotografií, kde se píše o věčné rivalitě tří největších měst našeho okresu. Také se občas setkáváme s otázkou: ,, Co vy to pořád máte s tím na Mělníku, místo v Mělníku?

Vysvětluji to jednoduše. Nádraží máme v Mělníku a říčka Pšovka teče bývalým korytem toku prahistorického Labe v Mělníku, ale Mělnické vinobraní a spoustu akcí máme u nás na Mělníku na kopci v historickém původním městě, mnohdy dokonce i uvnitř jeho hradeb. Každý prostě žijeme tak nějak tím naším bydlištěm, a pak se z různých důvodů díváme jinam. Když tak přemýšlím, kdy jsem byl naposled v Neratovicích, tak to musím vidět ve dvou paralelách. Je totiž podstatný rozdíl mezi otázkou ,, Kdy jsi byl naposledy v Neratovicích ? , a ,,kdy jsi naposledy projížděl Neratovicemi ?"

Pojďme však k téma. To se tenkrát asi na mělnické radnici někdo spletl a zřejmě dal omylem do měsíčníku Mělnická radnice webový odkaz na jedny neratovické komunikační neoficiální stránky. Bylo tak asi něco mezi rokem 2002 až 2004. Jako Mělničan jsem musel tehdy takovou aktivitu ocenit a vězte, že jsem prvně viděl webovou regionální komunikaci mezi občany a dost jadrnou, ale na druhou stranu to bylo tak trochu z jiného světa, byť je mezi oběma městy pouhých 15 km a dělí nás jeden most přes asi 55 metrů širokou řeku.

Překvapený jsem moc nebyl, vždyť v dobách, kdy ještě byly mobilní telefony v plenkách ( konec 90. let), tak právě v Neratovicích, se díky velmi příznivým terénním podmínkám čile diskutovalo v domácnostech po vysilačkách a právě tam, se jezdilo za nejbližší elektronikou tohoto typu přenosu.Neřeknu vám tedy už o jaké webové stránky šlo, ale je pravdou, že Neratovice měly svůj komunikační neoficiální web ( oficiální weby jsou ty městské) dříve, než se zrodil v roce 2005 Mělníček. Tady bych ovšem rád ještě zmínil web Libora Kurzweila o městě Mělníku, který měl ve svém linku letopočet 2000 a byl autorsky turisticky zaměřený. To ovšem nepovažuji za komunikační web, stejně tak, jako ten můj první web z roku 2007, který ještě existuje a je také turistický.

Lze tedy říci, že si obě města hrají tak trochu logicky na svém písečku a vzájemně se moc nesledují. Jenže je tu právě web  Isoutok, jehož články zahrnují dění, jak v Mělníku, tak v Neratovicích a dokonce i v Kralupech. A to už stojí za sledování. Vždyť je to zase něco jiného, než zprávy Mělnického deníku a média skutečně pracují tak ( viděl jsem to), nebo by to tak mělo být, že pozorují dění i na jiných webech.

Paní Spěváčková se tam podivovala možná nejspíš ve veselém, proč má Soutok v názvu logo ,, první svobodný magazín", když Neratovice byly první. Nu, mohla se zeptat třeba v komentáři, jako jiní :-). Už jen proto, že Soutok je magazín a nikoliv komunikační web. A také jej založil člověk, který rozhodně na Neratovice nejspíš nemyslel :-), ale to jen jako další bonus navíc atd. A právě díky této paní a jejím komentářům jsem se podíval, kolik vlastně ty Neratovice těch neoficiálních webů mají  a možná, že jsem ani nevychytal všechny. Posuďte sami:

http://www.neratoviny.cz/

http://neratky.cz/?uid=c627d823a9514a04461c1e8684bfb4b1

http://www.mojenera.cz/

https://www.isoutok.cz/

Věřím, že jsem možná ani všechny ty neofociální weby nevychytal. Jinak tu jistě čtou také Mělnický deník a třeba i navštěvují oficiální městský web tamní radnice.

Jak vidno, tak aktivita je tam vysoká a hodně se diskutuje. Mělník má jeden známý neoficiální web www.melnicek.cz , který je nejvíce v poslední době využíván k inzerci a zvlášť pak v oblasti shánění pronájmů a zkrátka bydlení. Ale, také se na něm diskutuje. Možná bych měl vzpomenout web http://melnicek.tv/ , ale s tím mám trochu všeobecně osobní problém. Odrazují mě třeba na webu seznamu dlouhé články, nebo dlouhé rozhovory s lidmi v regionálních novinách a beru to šmahem, nebo čtu jen část, případně hned první komentáře :-)). Čtenáři vidí často věci podobně :-). A na videa ani neklikám, protože buď na to nějak není čas a chuť, nebo si třeba na seznamu raději přečtu ve čtyřech větách o čem to má být. Když to člověka opravdu zaujme a trvá to 2-5 minut, tak se i podívám.

A to je dnes vše. Děkuji, že vás baví číst také články zde :-).


úterý 23. srpna 2016

Retro: A tak se u nás žilo před 30 lety.


K napsání tohoto článku mě motivovaly komentáře z minula. Ano, leckdo vzpomíná, jaké měl dětství, jaké měl mládí a porovnává. Lidský mozek byl ke všem těmto operacím zkrátka uzpůsobený a odborníci by jistě mohli přijít s přednáškou o různých druzích lidské paměti a o tom, co a proč si vlastně pamatujeme a co pro absolutní zbytečnost brzy zapomeneme ( Co jsme měli třeba minulé úterý k obědu ).

Když se dnes díváme na staré filmy s Jindřichem Plachtou, nebo na zfilmovanou Záhadu hlavolamu, tak vidíme, jak mládež, zvlášť chlapci utvářeli v rámci určitých územních regionů takové party, pořádali mezi sebou bitvy dle dohodnutých pravidel, případně různé soutěže. Dívky v takových filmech jsou zpravidla na pozadí a spíše v roli divaček A do toho už se pomalu objevují zárodky prvních skautských organizací v podobě dobrovolných vedoucích, z nichž knižně nejznámější je asi Rikitan, jehož úsilím je vzdělávat i zocelovat mládež a kde se mladý čtenář může poprvé dozvědět o různých zkouškách mladého člověka v podobě lovení třinácti bobříků. Tento populární test mnoha úkolů nikdy nezanikl a to i v době, kdy byla skautská organizace nahrazena organizací pionýrskou.


Od té doby se vlastně mládež vyvíjí ve dvou paralelách, které se vzájemně prolínají. Je to takzvaný živelný růst, kterému také říkáme pouliční, a který vzniká na vlastních nápadech určité skupinky, a pak je to děj organizovaný, kde se mládež ráda a dobrovolně nechává vést různými zájmovými organizacemi k nevšedním zážitkům na četných akcích i soutěžích. Mladý člověk pochopitelně mnohdy tyto dva směry trávení volného času prokládá vzájemně a neměl bych zapomenout i třeba na individuální náplň.

V čem se liší třeba dnešní mládež od způsobu trávení volného času dříve ? Je to dáno celou řadou věcí, které tvoří nezadržitelnou přeměnu společnosti především po stránce technické. Nic tak neovlivňuje naše životy, jako technika, jejíž vývoj je nejrychlejší v posledním století. Vždyť dnešní mladý člověk v anketách už leckdy ani neví, co to byly audiokazety, nebo mladší kazety VHS a video, které v 90. letech způsobily, že jsme přestávali chodit do kin a filmy z videopůjčoven si za pár korun lidé přehrávali doma.


S příchodem počítačů, jako-by na čas ubylo sportovních aktivit mládeže a dospělí to často komentovali slovy, že počítač ukončil družení dětí do kolektivů a zminimalizoval jejich zájem o sportování ( pohyb) a o vztah k přírodě ( převládá virtuální dobrodružství ve hrách na PC.). Často se poukazovalo na to, že děti nejsou na ulicích vidět, nehrají nikde fotbal, ani v zimě na nějakém amatérsky zaledněném plácku hokej. Do jisté míry s tím ale v současnosti souhlasit již zcela nelze. Především se nám tu objevila celá řada zcela nových a neznámých sportů, různých druhů hřišť a sám mohu říci, že pokud se vydám třeba podle Labe po cyklostezce, tak potkávám obrovské množství in-line bruslařů. Amatérských hřišť s privatizací pozemků ubylo a také dnes již není nutností pro potřeby bruslení používat pouze přírodních lokalit, nebo dokonce uměle zaplavovat některé plácky dnes drahocenou vodou.

Snažíme se i dnes udržovat určité tradice z minulosti, jako jsou pálení Jidáše, nebo čarodějnic, ale je pochopitelně podstatně méně živelných skládek, než kdysi a také je kladený větší důraz na různá povolení a zajištění bezpečnosti, než tomu bývalo kdysi, kdy se do ohňů, které plály v téměř každé obci, a v každém městě i na několika místech házelo skutečně vše, včetně starých pneumatik a různých laků.



Abych ale jen nepsal o mládeži. Vyslechl jsem předloni takové vyprávění člověka žijícího na vsi, který odcházel do důchodu a musel jsem mu neustále dávat za pravdu, neboť i já tu dobu prožil. Ano, tenkrát každá vesnice po celý den žila. Báby drbaly dopoledne před socialistickými samoobsluhami, leckdo z obce pracoval v místním JZD ( pro ty mladší: Zkratka pro jednotné zemědělské družstvo) a bylo běžné, že taková vesnice nemohla tedy postrádat obchod a hospodu, či restauraci. Kde neměli obchod, tam zajížděla aspoň pojízdná prodejna. Každá obec však chtěla dát svým obyvatelům podle možností i komfort, jaký byl ve městech. A tak ty větší obce leckdy disponovaly vlastními OUNZ ( Obecní ústav národního zdraví), což byla zdravotní střediska pro určitou katastrální oblast ( Vysoká,Mělnické Vtelno atd.) V některých obcích potom byla také kina, nebo dokonce letní kina.

Zdálo by se, že tam ti lidé skoro všechno měli a nepotřebovali nikam jezdit. Tak to samozřejmě není. Muselo se na úřady, za specializovaným zbožím do obchodů, často i na druhý stupeň ZDŠ do měst a především do práce, neboť rozhodně ne každý pracoval v zemědělství. Síť autobusové dopravy byla velmi hustá a také fakt, že se ještě tolik nejezdilo auty možná vedl k tomu, že mnoho autobusů jezdilo i o víkendu a kamkoliv. O tom jsem tu psal už v seriálu o dopravě v listopadu 2011. Autobus má navíc tu výhodu, že když chcete dělat turistiku, tak se nemusíte žádným obloukem vracet na původní místo k zaparkovanému autu, ale dojdete k dalšímu dopravnímu prostředku ( autobus, vlak), který ten obvykle víkendový den zrovna jede.


Protože tehdejší mládež žádné počítače neměla a organizace ( s vyjímkou SDH ) byly spíše ve městech, tak se mládež v obcích více družila a bylo více vidět ty její sportovní aktivity v podobách fotbalu a hokeje. Pokud se zrovna nic nekonalo, tak bylo běžné, že když jste míjeli autem nějakou krytou autobusovou zastávku ČSAD, tak tam ti mladší randili a pokuřovali, a protože dříve hospody a restaurace neotvíraly v obcích jako dnes často až po 17, hodině a třeba i jen ve vybrané dny, tak tyto sloužily i jako jakési klubovny, což byl pochopitelně pro restaurace příjem, jakož později i hrací a někdy otravné automaty.

 Do té doby disponovaly některé restaurace docela příjemnými juke-boxy, kde jste si mohli za korunu vybrat písničku z nabídky, nebo i více písní. To bylo zařízení, kde jste měli na jedné ose ještě dokonce mnohdy i klasické černé gramodesky (oboustranné singly). Tady mi dovolte osobní vzpomínku na restauraci Labská v Mlazicích, kde se s úspěchem hrála píseň od Michala Tučného ,, Všichni už jsou v Mexiku" , nebo z druhého konce města z restaurace Skleník, kde zase letěl třeba Robin Gibb ( Bee-Gees) a píseň Jullie i New York z druhé strany singlu. No, nezapomeňte, že pivo stálo nejprve 1.70 Kčs, a pak 2.50 . A  ti starší to znají ještě levnější.

O životě před 30 lety, kdy jsme byli mnozí trochu mladší :-))) , by se dalo snad ještě něco napsat a každý rád vzpomíná na mládí. Možná se divíte, že jsem nic nekritizoval. Proč ? To dělají hlavně ti političtí vlez.... , kteří tu byli za socíku i teď, a kam vítr, tak tam plášť !!  Když zahlédnu televizní retra, tak mám často pocit, že si tam  vybírajíi jen to, co se jim politicky a ideově hodí. Přitom má vše své klady i zápory. Určitě je dnes řada věcí snadnějších, byť prý snad bylo i tenkrát možné vycestovat do západní Evropy na výlet s CKM ( Cestovní kancelář mládeže). Málem jsem to vyzkoušel, ale zkušenost bohužel nemám, protože jsme se s kamarádem nedohodli na cílové destinaci. Polopenze do Lisabonu, nebo čtvrtpenze do Maroka :-)))?


Závěrem článku tedy lze říci, že tenkrát ty vesnice žily, každý znal každého a lidé se družili. Dnes žijí také, ale způsobem, že stále přibývají nové domky, soukromé  pozemky, garáže a všechno to někam jezdí do měst za nákupy, za prací a někdy i za kulturou. Také se mnohdy ti lidé ani neznají. A tak je vždy pěkné, když se v nějaké obci objeví nějaká nová aktivita v podobě nového krámku, nové restaurace, nějaké zajímavé společenské akce apod.

Tak to bylo dnešní retro, ve kterém jsem chtěl na základě komentářů napsat něco o starších časech, co dle mého názoru bývá někdy až moc účelově překrucováno. Ono by bylo docela zajímavé retro, kdyby se někdo zabýval tím, jak se tu žilo třeba v roce 1990, nebo 1995 a porovnalo se to s dneškem. Víte, že tu rád píši o výletech, a kdyby například nebylo roku 2004, kdy prvně České dráhy přišly s první zajímavou jízdenkou, tak by tu ty relativně nedaleké výlety do Bavorska a Saska možná nebyly. Také jsou dnes lidé zvyklí si mnohem více na vše půjčovat a zadlužovat se. Dříve měl naopak každý radši čisté svědomí, než přemýšlet, zda opravdu něco splatí.

Opět jsem v časové tísni, tak jsem na rychlo zvolil doprovodné obrázky z akcí Kropáčova Vrutice ( zemědělská výstava je každé září) a z jedné pražské demonstrace, což má poukázat na to, že společností neustále hýbou politické nálady a změny.

neděle 21. srpna 2016

Říčka Pšovka v Mělníku, jak ji mnozí neznáme ( II. díl) Staré Rousovice jsou jiný svět.


Milí čtenáři, minulý článek, který byl o říčce Pšovce v Mělníku, se těšil slušné sledovanosti, což znamená v tuto chvíli něco přes 450 návštěv, přišla i potěšující pochvala :-) a já vám rád s radostí přidám takový přídavek.


V minulém článku jsme si nejprve prohlédli, jak to vlastně vypadá mezi mostkem v Nůšařské ulici a ústím říčky Pšovky do Labe. Také jsem se zasnil nad možnostmi, které by mohly vyrůst, kdyby nový majitel Polabského mlýna sdílel podobné ideály a měl i dost financí na jeho renovaci. Ve hře je ale také zájem vedení přístavu o jeho rozšíření i větší pracovní aktivita, což se sice nelíbí zde žijícím pšovským občanům ( televizní reportáž), ale otázkou je, jaká bude jejich aktivita a jak dalece to bude platné. Určitě je také škoda, že přístav má svůj název jen spíše v názvu a je především překladištěm z  kamionů na vlaky. Skutečně je otázkou pro odborníky, co by to celkově znamenalo, kdyby došlo díky případnému vodnímu dílu u Děčína k navýšení výšky, či hloubky přepravní hladiny pro lodní dopravu, jaký by byl skutečný dopad na tamní přírodu a zda by i nadále toužil přístav po rozšíření svého pracovního území. Spíše se mi chce, jako laikovi věřit, že obavy jsou poněkud přehnané, byť jsem tento úsek, jako cyklista v roce 2012 po břehu navštívil, ale to skutečně nelze posuzovat odtud. Další věcí je i zanášení říčního koryta a jeho údržba.

Potom jsme se v článku přesunuli na  Českolipskou ulici , podešli jsme frekventovanou silnici i stále frekventovanější vlečku do přístavu a po překlenutí  relativně klidnější Kláštěrské i Vodárenské ulice jsme skončili pohledem od autobusového nádraží na most v Kokořínské ulici.

Od Kokořínské ulice dále směrem proti toku říčky procházíme stále ještě podle regulovaného potoka mezi blateckými zahrádkami a garážemi na bývalém smetišti. Čeká nás přejít bývalý železniční most zrušené cukrovarské vlečky a po několika metrech nám končí regulace říčky ( vrchní obrázky). V dobách mého dětství byla říčka ještě neregulovaná, tvořila zde asi čtyři ramena a množství ostrůvků na něž nebylo snadné se dostat. To posloužilo někdy mládeži pro dobrodružné hry a objevy.



 Po několika metrech neregulovaného toku vyjdete na bývalé cestě z Blat do Starých Rousovic. V minulosti to bylo jedno z nejromantičtějších míst Starých Rousovic a pan František Purš nám kdysi vysvětlil, že tady někde stál také mlýn, což jsme mnozí tušili. Místo se i za mého života velmi změnilo k horšímu. Jen za tu dobu, co existuje magazín Soutok ( v listopadu to bude 5 let) zmizela plechová lávka přes říčku, kudy se chodilo na Blata. Cestička na Blata zanikla a ze stavidel na obrázku dole zůstala snad jen ještě spodní část. Hlavní stavidlo na vrchním obrázku nad textem snad ani nepamatuji a vzpomínám, že podobně zmizelo zcela nedávno i stavidlo na Podolí nedaleko zastávky autobusů u Teska, které bylo jednou z posledních technických památek minulosti. Škoda, protože ještě i Roman Rak ( zakladatel Soutoku) na začátku vzniku Soutoku sympaticky říkal, že by bylo jistě dobré, kdyby zůstalo, jako zlomek vzpomínky na starou Podol.


Vraťme se ale do prostor staré cesty od Blat sem na kraj Starých Rousovic, kde měl v dávné minulosti někde stát onen mlýn. Když bývalo v minulosti více vody, připomínalo nám ono místo jakýsi ,,minirybník" a pokud se  právě tady v hladině říčky zrcadlil měsíční úplněk, tak místo vypadalo až pohádkově, či magicky.
Ostatně, v sousedství jsou jakési močály a lze si tu vybájit  jakékoliv pohádkové bytosti .-).


Staré Rousovice jsou čtvrtí, která je tak nějak jiná. Může za to i množství starých opuštěných baráčků, které jsou dnes již kolikrát v demoličním stavu i tato neregulovaná říčka, a tak to tu může snad opravdu chvílemi připomínat nějaká Stínadla ze Záhady hlavolamu (  Foglarův seriál pro mládež), nebo pohádku.


Na obrázku výše jsme si ukázali dnes neprůjezdný most z Malého Borku a ,,Zahrádek" do Rousovic. Na dalších snímcích si tedy vychutnejte zachovalou neregulovanou říčku Pšovku na katastrálním území města.
Určitě působí zase jinak, než ta regulovaná a obojí má něco do sebe.


A rozloučíme se na území města Mělníka s říčkou v blízkosti dalšího mlýna. Ten vypadá zachovaleji, než ten Polabský mlýn a sídlí tu snad i nějaké firmy, nebo jsou tu aspoň sklady, ale kdoví, jaká budoucnost jej čeká. Má určitý turistický potenciál, jako každý mlýn. Říčka sem do Starých Rousovic přitéká od Skuhrova, ale my se s ní rozloučíme zde Pro milovníky říček musím připomenout, že relativně nedávno byla k sehnání o říčce Pšovce knížka ( spíše brožura), která je plná obrázků a krásně povídá o jejích pramenech, studánkách i mlýnech, od Housky až někam po Lhotku, nebo snad Mělnickou Vrutici. Musel bych se podívat :-). Úspěšný vstup do nového pracovního týdne !