úterý 31. ledna 2017

Proměny mlýna u Vrátna. Děti mají v pátek do muzea na mašinky a dobové hračky vstup zdarma!



Milí čtenáři, dostal jsem nedávno z muzea  ke zveřejnění  pozvánku, která je sice velmi strohá, ale poměrně důležitá, aktuální a jistě udělá radost především vašim dětem. Myslím však, že navíc potěší třeba i mnohé z vás. Více na konci článku.

A aby ten článek nebyl tak strohý, tak mám dnes veliké štěstí, že mi odepsal majitel mlýna u Vrátna a zaslal mi dvě aktuální fotografie, díky kterým mohu tedy čtenářům, kromě toho strohého oznámení z muzea ještě představit, jak se takový mlýn může zásahem lidské činnosti změnit.

První dvě fotografie jsou tedy relativně ze současnosti, a jak sami vidíte, tak pravděpodobná budoucí atrakce cestovního ruchu u Vrátna opravdu již  finišuje. Třetí foto znáte z článku http://soutok.blogspot.cz/2017/01/vetrny-mlyn-u-vratna-privita.html  a tuším, že pochází z roku 2007. Poslední dvě fotografie jsou ze září  roku 1993.








 O pololetních prázdninách (v pátek 3. 2. 2017) mají děti VSTUP ZDARMA do dvou nových expozic Dobové hračky 1900 - 1980 a do reistalované expozice Z historie malé železnice (kolejiště je opraveno a vláček už jezdííí!)

neděle 29. ledna 2017

Obříství je neprávem opomíjenou obcí našeho okresu.


Panský, Polívkův mlýn v Obříství.

Velmi často jsem na stránkách Soutoku užíval větu spisovatele Ludvíka Součka o tom, že ,, Vše souvisí se vším."
Od povídání o památkách Kokořínska, které vzaly za své ( Areál hotelu a koupaliště Dolina, hotel Harasov), přes mlýny na říčce Pšovce, které sice mají vlastníky, ale neslouží návštěvníkům, jako mlynářské expozice, jsme se dostali v několika článcích až k Polabskému mlýnu na Pšovce, který těsně sousedí s areálem zvětšujícího se přístavu,  a podařilo se nám vypátrat současného majitele, kterým je zemědělský podnikatel pan Fiala .Když tak trochu odbočím, tak prvním mlýnem u nás, který bude zřejmě sloužit, jako expozice mlynářství, bude zřejmě větrný mlýn u Vrátna, což je ovšem ale již těsně za hranicí okresu.

Jak to bude dál s Polabským mlýnem, tak to ukáže budoucnost. Sice se objevily aspoň na iSoutoku, pokud se dobře pamatuji, nějaké náznaky, že by snad sám majitel rád mlýn zrekonstruoval a měl s ním určité plány v oblasti turistického ruchu, ale dnes může být situace zase samozřejmě jiná. Věnoval jsem tady tomu v minulosti celou řadu článků, psal jsem na podzim dokonce majiteli e-mail s dotazem, ale určitě si musíme na další osudy mlýna počkat.

Od mlýna už je jen skok na samotné Labe, a když vezmu v úvahu, co článků zde je již věnováno Labi, různým rekordům ohledně jeho šířky a dalších povodňových dat, tak musím vzpomenout i článek, který jsem věnoval mlýnům ležícím přímo na řece Labi. Jeden takový mlýn stával v obci Dolní Beřkovice, ale bohužel se zachovala jen část takové miniatury ( snímek), která byla publikována v knížce Pivovary Mělnicka a snad i v publikaci, která se zrodila předloni přímo v Dolních Beřkovicích, a která se zaměřila především na technické stavby v obci.

Tou dobou jsem mělnickému kronikáři Martinu Klihavci oznámil, že jsem na nějaké výstavě fotografií kdysi viděl i labský plovoucí mlýn někde pod Mělníkem, ale nepřineslo to žádaný výsledný efekt. Nicméně jsem objevil fantastické stránky věnované vodním mlýnům a na interaktivní mapě jsem objevil krásnou fotografii dnes již neexistujícího mlýna v Obříství, který sice nestál přímo na řece, ale v přilehlém rameni. Ty stránky jsou ...http://vodnimlyny.cz/ a rád jim udělám nyní reklamu.

A tehdy jsem si uvědomil, jak je vlastně to Obříství opomíjené a přitom zcela neprávem. Jeho smůlou je i to, že je v rovinaté krajině mimo oblast CHKO Kokořínsko, a pro nás ještě tak trochu jako-by odcizené říčním tokem. Přitom zde žili samé význačné osobnosti a lidé, kteří měli veřejnosti co říci. Samotná obec má obrovskou historii a rozhodně doporučuji navšívit velmi pěkné stránky  http://www.obristvi.cz/ , respektivě http://www.obristvi.cz/index_historie.htm  .

Mnoho lidí ví, že zde žil hudební skladatel Bedřich Smetana a dům je možné navštívit. Žil zde také  český spisovatel a básník Svatopluk Čech. Ale, kdo už třeba ví, že takovou další významnou osobností byl například i nedávno zesnulý člen mělnického Pegasu, novinář a spisovatel Miroslav Sígl ?  https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_S%C3%ADgl

Jedno z jeho děl jsem si připomněl zrovna včera v mělnickém info centru a nese název,, Kdo byl kdo a Kdo je kdo". Autor se v díle věnuje obcím a činným osobám takovým způsobem, že to lze téměř přirovnat k dílům profesora Ludvíka Böhma ( Okres Mělnický). Osobně považuji za nejzajímavější část knihy fakt, že se zde dozvíte o všech šlechtických rodech, které měly nějaký vztah k Mělníku a jejichž jména nám jsou tak známá. Krom toho zde však najdete i seznam škol, starostů, jména ředitelů škol, a to i historicky, a samozřejmě jména umělecky činných osob až do současnosti.

Nakonec mi dovolte i připomenout kromě místních věhlasných pohostinství zdejší zámek, fakt, že odtud kdysi plula lodní linka do saských Drážďan ( dnes sem připlouvá v sezoně ke komorám výletní lodička z Mělníka) a úplně na závěr si dovolím i osobní vzpomínku na letní zábavy ve sportovním areálu na břehu Labe. Obříství, to je kout našeho okresu, který si zaslouží větší pozornost, ještě větší rozvinutí cestovního ruchu a naši návštěvu.

A abych nezapomněl, tak musím kromě místní ovocnářské farmy připomenout také ještě jeden fakt, který býval zejména v historii velmi zmiňovaný. Vždyť jsme si v roce 2015 připomněli 150 let trati Turnov-Všetaty-Kralupy nad Vltavou, která vlastně dodnes probíhá funkčně nedaleko vsi. Tak psávali o Obříství a jeho významu  historici.

42. ročník zimního přechodu vrchu Nedvězí je minulostí. Velká fotogalerie plná povídání. Vidimské lávky znáte?


Není snad člověka, který by letos nebědoval nad tím, že prakticky od 29.12 2016 nebylo jediného jasného dne. Tak jsme to vnímali především my pracující. A protože světlo patří vedle relaxace k potřebám člověka, tak všichni s radostí uvítali zprávu meteorologů, která slibovala krásný slunečný den. Vždyť na Kokořínsku je toho sněhu vždy více a člověk si může chvílemi připadat, jako někde na dalekém severu.

Odjezd byl tradičně v 8.30 od vlakového nádraží, sešli se opět staří známí, a jen to počasí mělo k předpovědi daleko. Nezdálo se, že by šedobílou oblohu mohla nahradit ta tolik toužebně očekávaná modř a sluneční paprsky.


Krajinka u Kokořína.

Pro turisty bylo připraveno několik tras, které měly svůj počátek v obcích Kokořín,Jestřebice, Dobřeň a Střezivojice. ( minulý článek- pozvánka) Opět jsem si už po jedenácté vybral z mnoha důvodů tu nejdelší 20 km dlouhou trasu. Jednak si člověk chce dokázat, že na to ještě má a byly tu i další důvody. Celkem nás na zastávce v Kokoříně  letos vystoupilo na nejdelší trasu pět, což je asi rekord v minimální účasti nástupu na trasu a již po první zatáčce jsme dva turisty, kteří přijeli údajné až z Nymburku neviděli.




Zvířata potřebují potravu. Zimořský důl.

Ihned po výstupu z autobusu jsme již obdivovali na jednom domě nezvyklé množství dlouhých rampouchů a na mě se tu vyvalila zase celá řada vzpomínek, jako ostatně na mnoha místech. Vždyť hned v prvním domu v obci Kokořín, jsem se v roce 1973 učil hrát na B-klarinet. To nás však již vedla modrá značka souběžně se silnící do Zimořského dolu, kde na mě čekala jedna premiéra. Žlutou značku ze Zimořského dolu do Dolní Vidimi jsem totiž nikdy neabsolvoval.




Že nás čeká na vrchol Nedvězí ještě pěkných 13 kilometrů a mnohdy i do kopce, tak to v 10 hodin dopoledne moc optimisticky nezní, ale na druhou stranu nás již čeká podle mapy téměř přímočarý pochod krásnou krajinou, který nás bude přibližovat k hlavnímu bodu celé akce.


Asi 50 metrů za rozcestím značených tras jsem objevil tento zajímavý pískovcový útvar.


Chalupy v Dolní Vidimi. Datum nad dveřmi ( žlutá budova) nese letopočet 1883.

Žlutá značka nás po chvíli vedla strmě do obce Sitné a závěr byl pro mě letos nejhorším úsekem celé tůry. Polní pěšina stoupající k silnici tu byla silně zledovatělá a v místech kde člověk opravdu bojoval o každý centimetr zrovna štěkal neúnavně místní čokl, což bylo nekonečné.

Nejvíce zvědavý jsem však byl na úsek trasy, který vede pod obcí  Horní Vidim.. Když se řekne Vidimské lávky, tak to leckdo ani nezná. Přitom jde o opravdový unikát minimálně v rámci ČR, který by si zasloužil jistě peníze z fondu EU. Jezdí sem zejména mladí lidé toužící po adrenalinu, kteří tu riskují životy, když překračují úzké mostíky nad stržemi, kde již chybí i zábradlí. Prý jim to v létě připomíná Kolumbii, tak jak ji známe z filmu Honba za diamantem.
https://www.youtube.com/watch?v=f51smfNz1-0  Na internetu je o nich spousta drobných článků, ale žádná wikipedie. Krom toho mnoho z nich mlčí o jejich vzniku. Dočtete se o nich však v zelené edici Kokořínsko-Máchův kraj. Postačí, když si budeme pamatovat, že je zde nechala vybudovat jakási místní významná osoba, jako dar své ženě, která právě překonala po návratu ze špitálu zákeřnou nemoc.Je jich asi 35, překračují různé skalní propasti a opravdu je škoda, že se tu v této věci zřejmě nikdo žádné aktivity nechopil. Ze žluté značky je však neuvidíte. Mám je také na jednom starém fotomateriálu, ale nechce se mi ho hledat.


Připomíná vám to Adršpašské skály ?

Tyto útvary u Horní Vidimi mi připomínají skalní útvary Starosta a Starostová v Adršpašských skalách.


I naše trojice, se rozdělila. Nehodlal jsem riskovat přechod kopce po zkušenostech z minulosti, kdy mi v uklouznutí na náledí pomáhaly stromy a raději jsem do obce Osinalice šel po silnici. Později mi jeden z kolegů potvrdil, že to byl hororový zážitek, kdy objímal stromy a opravdu jsem i přes určitou zacházku byl na Nedvězí dříve. Díky tomu jsem si ale prohlédl věci, které bych jinak neviděl.

Dolní Vidim je plná romanticky vyhlížejících chalup, spatřil jsem i umělého čápa na střeše ...


...., ale hned za obcí můžete spatřit i tuto svatyni, kde se píše Madona Vyšehradská L.P. 1355.


Cesta z Dolní Vidimi do Osinalic mi přišla relativně dlouhá, ale krásná. Dokonce tekla podle silnice i nějaká stružka.

Paradoxně to byly v 70. letech autobusové řády, kdy jsem se dozvěděl, že v Osinalicích je nějaká hříbárna, a že sem kůň prostě patří.


Vesnice připomíná podhorskou obec.


Tady kdysi stával na sloupu velký holubník a pobíhali tu koně. Dnes tu na mě z chalupy mával kamarád, který šel kratší trasu, abych zašel na jedno točené, ale už bylo 11.45 a pozvánka byla trochu mimo mísu.


Nafotil jsem cestou 80 fotek, kde mám i jakési dva totemy, ale tuto známou skalní jeskyni jsem si nemohl odpustit nepublikovat. Na vrchol Nedvězí jsem dorazil ve 12.20 a letos jsem opravdu potkal jen několik lidí.


Tradiční stanoviště pro památeční razítkování.



Vrchol je místem, kde se tradičně dělá hodně skupinových a památečních fotografií. Je zajímavé, že když jsem loni nabízel do Liberce typy na turistickou vizitku vrchu Nedvězí, tak jsem byl odbyt s tím, že se nejedná o fotografický kopec. Dnes se hemží webové stránky turistického deníku záplavou osobních vizitek, z nichž na vás koukají obličeje zcela cizích lidí. Kdo si zaplatí, ten může mít i vlastní vizitky a prodávat si je.


Jak sami vidíte, tak to pořadatel akce ( Kčt Mělník)  Honza Soukup neměl vůbec jednoduché a opět jsme ho mnozí litovali. Viditelnost hrozná ( ve středu snímku je 5 km vzdálená Dubá), vanul takový nepříjemný mrazivý vánek, ve kterém bych bez rukavic nemohl existovat. Ostatně, ruce nemůžete mít v kapsách, ale potřebujete je, jako obranu proti případnému pádu. Na vrcholku jsme si mnozí připili něčím ostřejším z náprsních placatic, a pak najednou tento klučina doprovázený dalšími dětmi přinesl zcela překvapivě naši vlajku.

Myslím, že to docela hezky vyjadřuje určitou alegorii slávy na mladí, naši krásnou vlast, určité vlastenectví, přátelství,.... zkrátka, každý pod tím najde to, co chce. Není to krása ?



Jednou jsem měl štěstí, kaplička byla otevřená a uvnitř stál ještě vyřezávaný vánoční betlém ze 60. let 20. století. Teď mě zaujalo datum 2016 na zvonu na kapličce a samozřejmě jsem si  vzpomněl na Jirku Maleckého, hlavního zvoníka mělnických zvonů :-).


Na zvířátka na Nedvězí, se každoročně těším.


Pak už je to taková příjemná procházka krásnou krajinou, za přáteli a zlatavým mokem.


V obci Střezivojice mají tento nádherný kříž.


Výhodou digitálů je, že si vše můžete přečíst v teple a klidu domova.


Bouda má již nové majitele, a pokud jde o nabídku točeného, tak byl Gambrinus 10, Plzeň 12 a tuším Kozel 11. K jídlu pak přichystala restaurace pro účastníky gulášek a polévku, Dorazil jsem až ve 13.40, ale i tak bylo relativně dost času na příjemné diskuse, byť se někdy zadaří uhrát i více času na tuto příjemnou společenskou chvíli, která by bez toho všeho předcházejícícho neměla svoji váhu.


Můj zrak vždy spočine nejprve na krbových kamnech u vchodu, která slouží i k rychlému ohřátí :-)..


Snímky z interieru jsem tentokrát pořídil v okamžiku, kdy se již účastníci odebrali k autobusu.


Ani po příjezdu na Mělník nenastal pro mě ještě čas k návratu domů. Ani Nedvězí a ani Bouda ( a ani Zahájí) totiž nemají své vlastní turistické vizitky, tak to řeším tak, že zajdu hned k děvčatům do info centra, které na Mělníku patří díky službám a otvírací době k nejlepším, a pořídím vizitku s místním motivem, abych mohl učinit zápis do deníku.

Díky tomu jsem zjistil, že dnes již existují nějaké konkurenční podobné nálepky, kterým se říká zase turistické poukázky, nebo tak nějak. Kdo si to má pamatovat ? Konečně, je to ukázka toho, že za něčím se honit je blbost. Turistický deník je pro mě opravdu hlavně jen záznamem výletů, ale nikoliv honěním za třeba i nijak pěknými obrázky a za množstvím. A návštěva info centra přinesla i další překvapení. Pamatujete, jak jsem tu v roce 2012 psal o tom, jak jsem si z Německa přivezl průvodce po Labské cyklostezce, který byl k dostání v infocentrech zdarma a obsahoval úsek Cuxhaven- naše hranice ? Pak vězte, že dnes v roce 2017 jej seženete v Mělníku v češtině a zabírá to až k prameni, včetně pražské vltavské trasy, která se zase u Čelákovic vrací zpět k Labi. Otázkou je, kdo to kdy jak využijeme, pokud to ještě vůbec někteří někdy využijeme ?

Na závěr mám takovou zajímavost od svého kamaráda, který šel přímo z noční směny na pochod. Prý se možná dočkáme otevření dalšího minipivovaru na Kokořínsku. Ale, teď mě tak napadá, že bych mohl prozradit něco, co by někdo považoval za fámy, a co nemusí být někde někomu příjemné. Vždyť to nakonec sami uvidíme :-).

Aktualizace 30.1. v 17.50:  Na vrchol údajně dorazilo 130 účastníků, jak udává článek Jana Soukupa :  http://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/nanga-duba-privital-turisty-z-melnicka/

Oprava:  Jde o turistické nálepky. Více na http://www.turisticke-nalepky.cz/

pátek 27. ledna 2017

Zajímavé plány vlády ohledně železnice u Mělníka. Akce ve Mšeně a výstaviště Lysá v únoru.


Člověk nemůže sledovat vše, a tak mě až zarazilo jedno vyprávění o tom, co se chystá. Prý tu povedou místo dvou kolejí koleje tři, bude se zvětšovat přístav ( na to občas místní  média poukazovala) a dojde kdesi mezi Mělníkem a Lovosicemi k propojení  obou ,, polabských tratí" 072 a 090. Ihned jsem zapátral na netu a některé věci by prý měly být v roce 2026 skuteřností. Zdá se vám to, jako utopie, nebo ještě za dlouho ? Nemyslím, vždyť 9 let je sice dobou dlouhou, a přesto nám to někdy uteče, že ani nevíme jak.
Více v článku : http://archiv.ihned.cz/c1-65601200-nakladni-doprava-v-krizi-vlada-ma-plan-co-s-ni

Aktualizace ve 20.20: Pamatuji dobu, kdy byly závory často dole, neustále jezdily uhelné náklady a dopoledne tu osobní vlaky téměř nejezdily, ale to bylo i jistě méně aut, než dnes. Budoucnost v takové plánované hustotě osobní i nákladní dopravy, by pak patřila obchvatům a nadjezdům, jakož i podchodům pro pěší, případně můstkům.

A protože jde vlastně o dopravně zajímavý článek z cizího zdroje, tak jej doplňuji o další obvyklá kalendária ze Mšena a z výstaviště v Lysé nad Labem. Pokud jde o Mšeno, tak je patrné, jak se ten kalendář akcí již opět rozrostl a samozřejmě budeme vyhlížet zejména oblíbenou akci Na Kokořínsko s párou, která pro svoji náročnost vstupuje do kalendária obvykle až později.

Mšeno:

Kalendář akcí 2017.


04.02.2017  Dětská diskotéka ve stylu Ledového království
11.02.2017  Valentýnský ples
04.03.2017  Sportovní ples
11.03.2017  Filmový festival Expediční kamera
18.03.2017  Dětský karneval
18.03.2017  Borecký půlmaraton
26.03.2017  Zálesácký závod zdatnosti
02.04.2017  Oblastní mistrovství ve sprintu - OB
02.04.2017  Vítání jara - Okrašlovací spolek pro Mšeno a okolí
09.04.2017  Den Země - úklid lesa
15.04.2017  Enduro sprint MMČR
22.04.2017  Vymetání výfuků
30.04.2017  Průvod a pálení čarodějnic
03.06.2017  Běh nadějě a Mšenská 10
17.06.2017  Volejbalový turnaj
24.06.2017  XII. jízda Kokořínskem
24.06.2017  Plovárna - festival country, folku a bluegrassu
08.07.2017  13. mistrovství světa mopedů Stadion na ploché dráze ve Mšeně
15.07.2017  Kokořínský triatlon
15.07.2017  Po stopách Cinibulkových - "Časem zpět o sto let"
22.07.2017  Chovatelská výstava
19.08.2017  VII. setkání motocyklů československé výroby ve Mšeně
27.08.2017  Mšenská padesátka
02.09.2017  Poslední koupání
09.09.2017  Setkání s loutkami u Hlovecké studánky
16.09.2017  Závody Enduro
16.09.2017  Spirituál kvintet
24.09.2017  Zavírání šoupátek
28.09.2017  Memoriál V. Mokrého - nohejbalový turnaj
28.10.2017  Běh Debří
05.11.2017  Filmový festival zimních sportů
09.12.2017  Vánoční hostina pro zvířátka
09.12.2017  Česko zpívá koledy
17.12.2017  Běh Boudeckou roklí

Lysá nad Labem-výstaviště:



Ligna Bohemia 2017Ligna Bohemia 2017...
16.02.2017 - 18.02.2017
Řemesla 2017
Řemesla 2017...
16.02.2017 - 18.02.2017
Stavitel 2017Stavitel 2017...
16.02.2017 - 18.02.2017

Světový den mokřadů. Pozvánka na ornitologickou procházku u Labe v Neratovicích.


Světový den mokřadů 2. 2. 2017


Světový den mokřadů je mezinárodní významný den, jehož oslavy připadají každý rok na 2. února. Proč zrovna uprostřed zimy? Oslavou tohoto dne si totiž připomínáme datum přijetí Úmluvy o mokřadech majících mezinárodní význam (Ramsarská úmluva) dne 2. února 1971 v íránském městě Ramsar na břehu Kaspického moře

Mokřadů v celém světě výrazně ubývá. Od roku 1900 jich zmizelo 64 %. Mají přitom mimořádný ekologický význam. Mokřady totiž nejenže čistí a doplňují naši vodu, ale poskytují i potravu (ryby a rýži), která nakrmí miliardy lidí. Jsou navíc jakousi přírodní houbou, která působí proti povodním a suchu. Mají velkou biologickou rozmanitost a hrají důležitou roli jako úložiště uhlíku…Tento den připomíná, proč je důležité mokřady chránit a pečovat o ně.


Letos poprvé se k mezinárodní kampani připojuje i Regionální muzeum Mělník dvěma akcemi.
Ve středu 1. 2. se koná v kavárně Regionálního muzea Mělník přednáška při příležitosti Světového dne mokřadů od 17:00 hodin. V přednášce bude kladen důraz na představení významných mokřadních stanovišť v České republice. Přednáší Mgr. Libor Praus Ph.D. Vstupné 20,- Kč.

V sobotu 4. 2. můžete vyrazit na zimní ornitologickou vycházku v rámci Světového dne mokřadů. Sraz je v 9.00 hodin na pravém břehu Labe u železničního mostu v Neratovicích. Vycházka (7 km) kolem Labe a dočišťovacích nádrží Spolany, které nezamrzají ani v zimě. Pozorování a určování vodních ptáků za pomoci stativového dalekohledu s velkým zvětšením. S sebou dalekohledy, teplé oblečení, terénní obuv a svačinu, vhodné i pro rodiny s dětmi. Předpokládaný konec ve 12 hodin. Pořádá Regionální muzeum Mělník a Česká společnost ornitologická. Vede Libor Praus. (praus@muzeum-melnik.cz, tel. 605 522 692)


čtvrtek 26. ledna 2017

Regionální muzeum Mělník a krásně zpracovaný program na celý únor 2017.



Předlouhý leden už brzy konečně předá vládu měsíci únoru, což je dobrý důvod si představit program v RMM  měsíčním přehledem akcí. Věřím, že si jej rádi přečtete, byť všeobecná mediální propagace muzea je tradičně díky výborné práci propagačního týmu vysoká. Jak sami můžete vidět, tak program je velmi pěkně graficky zpracovaný a nezapomeňte, že kromě mnoha akcí v různých prostorách muzea jsou v nabídce také krásné stálé expozice ( spodní část programu).

Již teď vám mohu slíbit, že pokud se něco nepříjemného nestane, tak se velmi brzy podrobněji podíváme na akci, která se bude konat v rámci Světového dne mokřadu.

A teď ještě opět připomínám, že v sobotu 28.1. 2017 jdou vyznavači turistiky, přírody i kolektivní zábavy na  vrch Nedvězí. Má se velmi ochladit, ale na druhou stranu nás čeká krásný slunečný den, nádherná zimní příroda jen kousek od domova a jistě i plno zážitků.









úterý 24. ledna 2017

Výstava: Vlastimil Týma -Obrazy. Prodejní výstava velkého mělnického krajináře.


Mělnický rodák Vlastimil Týma patří k malířům krajinářům, jehož obrazy jsou jednoduše a mírně řečeno krásné. Není třeba k tomu cokoliv dodávat. O tom konečně svědčí i velký zájem šíré veřejnosti, která se může těšit i na fakt, že výstava je prodejní. Je tu však také jedna velmi smutná skutečnost, která v dnešním rychlém uspěchaném světě mohla leckomu uniknout, a o které se kromě výstavy dozvíte také v článku RMM.

Vlastimil Týma – OBRAZY

Mělník, 20. 1. – 19. 2. 2017

Již po páté vystavuje ve velkém sále Regionálního muzea Mělník mělnický rodák, malíř Vlastimil Týma. Výstava olejomaleb a akvarelů byla slavnostně zahájena ve čtvrtek, tentokrát již bez účasti autora. Vlastimil Týma nás v říjnu tohoto roku opustil, ale jeho obrazy žijí dál! Mělnický krajinář čerpal inspiraci ke své tvorbě pozorováním krás rodného města Mělníka, ale i při svých cestách do Jižních Čech, Českého Ráje, Podkrkonoší, na Vysočinu a do Prahy. V jeho obrazech se odráží láska k přírodě a neutuchající optimismus, kterým až do konce svých dní oplýval. Vlastimil Týma zobrazuje věrně českou krajinu jak v jejích klidných tak i dramatických momentech.

Za výtvarnou činnost obdržel v r. 1974 k 700. výročí města Plaketu města Mělníka. V roce 2009 mu byl udělen Stříbrný řád města Mělníka. Současná výstava je průřezem autorovy činnosti. Malířovy obrazy české krajiny jsou v soukromém vlastnictví v USA, Švédsku, Holandsku, Anglii a Švýcarsku. Výstava je prodejní a o obrazy je velký zájem.

RMM



neděle 22. ledna 2017

Větrný mlýn u Vrátna přivítá návštěvníky snad již letos. Trasy na Nedvězí ( 28.1.) všech Kčt jsou již upřesněny.


Začnu tím nejaktuálnějším. Už jen necelý týden zbývá do populární nejen mělnické turistické akce, kterou je již 42. ročník zimního přechodu vrchu Nedvězí. Trasy jsou tedy letos 4 a můžete si ty možnosti přečíst po kliknutí na obrázek. Takto krásně je totiž akce i s odznáčkem prezentována ve vitrině Kčt Mělník.

Neratovice mají zase zpracovaný pochod v takto krásném netovém provedení i s mapkami jednotlivých tras..... http://www.kct-nera.cz/nanga.pdf ..
a Kralupy nad Vltavou jsem našel už posledně v této podobě.... http://www.kralupska-turistika.cz/tom/index.php?page=akce

,,Lidi, kdo půjdete, tak ať to dobře dopadne a ať se vám ( nám?) to líbí !! :-)).

Pokud vám tedy informace nějakým způsobem pomohou ( i ty v minulém článku ... http://soutok.blogspot.cz/2017/01/vsechny-tri-turisticke-kluby-okresu.html ) tak budu pochopitelně rád.

Sebou tedy hlavně dobré boty, přiměřený oděv vzhledem k počasí, dobrou svačinku a třeba i trošku populární slivovičky. Lahvinka na slivovičku bývá někdy součástí dárkových multipacků Svijany :-)).


A pak mi příbuzný připomněl, abych si posvítil na Vrátno, konkretně na větrný mlýn u obce, ke kterému mám také užší vztah. A výsledek je opravdu radostný. Nikdy by mě nenapadlo,  že to nebude žádný vodní mlýn na Pšovce, ani na Liběchovce, ale větrný mlýn ve Vrátně za hranicí okresu, který bude sloužit, jako první v blízkosti Mělníka turistickému ruchu.

Konečně ho totiž koupila osoba, se správným smýšlením a dle článků na netu i v tisku, by to mohlo začít sloužit již letos. Kupec, se jmenuje Aleš Křemen a v současné době provozuje odchovanec Aera Odolená Voda světovou firmu Woodcomps Proppelers http://www.woodcomp.cz/wp-content/uploads/2016/09/wc_212x299mm_eng.pdf  na výrobu nejen leteckých vrtulí. Jak sám řekl, tak mlýn mu padl do oka asi před 15 lety, kdy nad ním i nad Kokořínskem létal letadlem a má prý zdejší kraj prochozený i po svých. Mlýn je holandského typu.

Rozdíl je ten, že u německého typu mlýna ( často jde o stavby dřevěné), se točí po větru celý objekt, kdežto holandský typ je mnohdy ( není to pravidlo) kamenná stavba, kde se natáčí jen svrchní část s vrtulí. Znovu tak musím vzpomenout na milá léta dopisování, kdy mi často chodily pohledy právě s holandskými mlýny, ale v Lužici můžete zase z vlaku mezi Libercem a Bischofswerdou ( směr Dresden, potažmo Budyšín) obdivovat ty německé. Mlýn u Vrátna má mít 20 metrové perutě a vedle bude hotel s restaurací.

 Inu, zase další krásné pozitivum pro oblast Mšenska, kde už máme třeba rozhlednu na Vrátenské hoře ( 28.10.1999), rozhlednu Hradišť( 2006) a muzeum drobného zemědělství v Kadlíně atd. Měl bych ale i vzpomenout nedaleké malé železniční muzeum v Sudoměři u Skalska, jakož i zahradní železnici ve Skalsku, ale třeba samozřejmě Lobeč. Tam zase máme pivovárek, muzeum i zámek plný akcí. Je to opravdu pohlazení po duši, když lidé mají kromě využití přírodních pokladů ještě plno dalších krásných možností.