středa 30. listopadu 2011

Úvod k seriálu o Městké policii Mělník



Kde ten pochůzkář zase je? To je otázka, kterou si občas položil asi každý.

První informace o uniformované obecní policii pocházejí již z roku 1864. Z tohoto roku pochází listina o "výkonné službě policejní, královského věnného města Mělníka". Ještě před tímto obdobím byla na našem území snaha státní moci o zavedení četnictva dle Lombardského vzoru a poté, ve druhé polovině 19.století, byla zavedena v Českých zemích samospráva, v jejímž rámci též působila komunální policie. Po roce 1918 byl přejat stávající právní řád a v návaznosti s tím přešla do jeho služeb původně rakouská organizace policejních úřadoven, četnictva a komunální policie. Z období okupace můžeme nalézt poslední zmínku o komunální policii Mělník, a to z roku 1942. V této době měla policie 11 strážníků a jednoho velitele. Po roce 1945 tento typ bezpečnostních složek na našem území zaniká a veškerá starost o bezpečnost a pořádek spadala pod nově vzniklý bezpečnostní aparát SNB. MP byla obnovena opět po pádu totality.

V dnešní době má sbor přes 20 zaměstnanců. Kromě standartní práce MP zajišťuje i provoz pultu centrální ochrany pro objekty v majektu města, provádí péči o parkovací automaty, vede evidenci jízních kol a napřiklad se věnuje i prevenci na školách. Těch činností je samozřejmě mnohem více, ale o tom se dočtete postupně na Soutoku.

V prvním prosincovém týdnu se tešte na první díl.

Pro Soutok připravil Roman Rak

Mimozemšťan přistál na Mělníku

Od 1.12.2011 se na Mělníku na Pražské otevře nové odběrné místo internetového obchodu Alza. Chtělo by se říct konečně. Pohodlně si vyberete zboží tak jako doposud. Následně zvolíte způsob platby a jako poslední zadáte možnost dodání. To bude na odběrné místo v Mělníku. Cena za dodání je 25kč a zboží si budete moci vyzvednout již druhý den. Služba je podstatně levnější a rychlejší než zasílání přes poštu. Nemluvě o tom že více jak 70% zásilek si zákazníci na poště vyzvedávají. Tam ale musí trávit spoustu času. To v novém výdejním místě nehrozí. Příjemná je i delší otevírací doba než na poště. Více informací, nebo rovnou nakoupit můžete na http://www.alza.cz/.

Jedná se o sponzorovaný článek.

Opomíjená historie na říčce Pšovce.

Už to tak je, že člověka přitahují krásné i významné věci, zvlášť, když jsou po novotě a některé svědky minulosti doslova přehlíží, nebo je míjí velkým obloukem. A právě naše říčka Pšovka je takovým smutným divákem tohoto stavu věci, ačkoliv nutno říci, že dnes už jen na Mělníku, protože v CHKO Kokořínsko- Máchův kraj bylo již zrenovováno několik pramenů i studánek. a tak si některá tato opomíjená místa připomeneme. Hned na vrchním obrázku vidíte z neobvyklého pohledu přes Labe chátrající Polabský mlýn u ústí Pšovky, kde v minulosti stávala i hospoda a fungoval přívoz. Opravdu škoda, že ačkoliv jinde turistika v současnosti tvoří u řek a potoků různá posezení, občerstvení, hospody, přívozy, ba i dokonce uměle vyrobené mlýny s všestranným turistickým využitím, tak u nás je to pomalu ten nejzapadlejší kout města, kam raději nikdo nejde, krom historiků, kteří jdou pro smutnou pohlednici pro porovnání stavu nemovitosti v času.
Jen asi 300 metrů od Kokořínské ulice bychom dnes našli už opuštěný železniční most bez kolejí, kde ještě nedávno bývala funkční cukrovarská vlečka. Snad právě tudy někudy by měla vést obchvatová silnice města. Za mostem již tvoří říčka neregulované romantické koryto. V minulostitu tvořila mnohá četná ramena i ostrůvky, na kterých si děti hráli dobrodružné hry a právě tyto občasné bažiny dali nakonec jméno celé jedné čtvrti.... Blata.


Staré Rousovice vás přivítají tímto již dávno nefunkčním stavidlem, které tu odpočívá již staletí. Je to vlastně pro lidi seznámené s historií opravdový poklad, vždyť právě někde tady stával další mlýn na říčce, o kterém se zmiňuje náš největší pamětník a historik současnosti František Purš ve své knížce, která je souborem jeho dosud vydaných příspěvků v časopisu radnice.


Tam vzadu jistě stávalo druhé stavidlo a je to tu opravdu romantický kout Starých Rousovic.
Pokud bychom se vydali dále, můžeme dojít až k opravdovému mlýnu, který ještě dnes stojí, ovšem, ani nevím, co v něm dnes sídlí za firmu.


A putování podle Pšovky ukončím na místě, podle kterého chodí denně desítky, ba stovky lidí. Je to vlastně dnes nejstarší památka čtvrti Pivovar, která se dochovala. Jsem rád, že jsem měl ještě možnost zažít dobu, kdy říčka tekla od dnešního autobusáku kamenným korytem podle Bezručovky až sem, kde se ztrácela pod zem do prostor vodárny. Vzpomene někdo na tyto paměti minulosti a zkusí jim dát tvář, kterou by si v době turistického ruchu zasloužily ?



Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

úterý 29. listopadu 2011

Hollywood v elektrárně - Blue a jejich klip




Zhruba v polovině roku 2003 došlo k poměrně významné situaci. Kolem elektrárny v Horních Počáplech se hemžila luxusní auta, kamiony plné televizní techniky. Na polích, za tratí přistálo několik helikoptér a z jedné vystoupila chlapecká skupina Blue. Kluci mají na svém kontě přes 15 milionů prodaných alb a desítky cen. Hned z druhé strany přijel autobus plný komparsu. celý klip se natáčel přímo v areálu elektrárny. I helikoptéry byli přímo v objektu. Některé záběry byli přesto upraveny až pomocí počítače. Celý klip se natáčel tři dny. Kapela však byla na místě pouze den. Následně se do ČR vrátila ješta na natáčení klipu v Praze.  Prozatím to je poslední klip zahraniční produkce. Na druhou stranu, v okolí Mělníka se natáčela spousta i zahraničních filmů a o těch si povíme někdy příště.

Pro Soutok Lukáš Urban.

Film: Kdo věří

Krátkometrážní filmy jste si u nás na webu, alespoň podle návštěvnosti, doslova zamilovali. Proto nebude od věci, když se dnes podíváme na jeden geniální počin režiséra Jasona Reitmana (Děkujeme, že kouříte, Juno, Lítám v tom). Filmík nese název “In God We Trust” a dává nám možnost nahlédnout do tajemné místnosti, ve které jsou lidi posíláni buď do nebe, nebo odsouzeni k věčnému zatracení v pekle. Více již nebudu prozrazovat, ať vám nezkazím zážitek z filmu. Příjemnou zábavu!


Pro Soutok připravil Lukáš Urban.

Liběchovské pískovcové poklady Václava Levého.

O tom, že se u obce Želízy vykácí kus lesa, aby opět bylo vidět po více než 100 letech přímo z obce na největší člověkem stvořené skalní plastiky ve středu Evropy, o tom se psalo v novinách již z počátku podzimu. Že to však bude již tak brzy skutečností, to asi čekal málokdo. Pravda je taková, že tomu nakonec napomohly samotné stromy, když některé hrozily zřícením se na objekt místní školky. A tak jsou slavné Čertovy hlavy snad ani ne týden na světě tak, jak jej znali naši předkové a jak jsme je mohli vídat pouze na dobových fotografiích. Zásluhu lze připsat tehdejšímu majiteli liběchovského panství Antonínu Veithovi, který na svůj zámecký dvůr získal kuchaře Václava Levého, který projevil ve chvílích volna značný zájem i talent v uměleckém sochání. Ve zdejším okolí stvořil kolem roku 1845 hned několik významných děl, která přetrvala do dnešních dnů, a ikdyž pochopitelně již nejsou bohužel díky povětrnostním vlivům a vandalům tak zachovalá, obdivují je generace již více než 170 let. Sám Veith měl velký smysl pro umění i vlastenectví a zámeček Slavín u sousedních Tupadel chtěl přeměnit v jakési muzeum kultury ( dnes meditační středisko budhismu), ale uprostřed svého záměru bohužel zesnul. I tak především díky výtvorům Václava Levého se Liběchov a okolí těší stálé návštěvnosti.
Pokud si budete chtít prohlédnout všechna čtyři nejvýznamnější díla ( jeskyně Klácelka, Čertovy hlavy, Harfenice a Hada), pak je rozhodně nejlepší vzít za vděk speciálním okruhem, který měří asi 11 km a začít trasu v Liběchově, kam vede poměrně dost dobrá autobusová i vlaková doprava, včetně autobusů MHD. Navíc je v blízkosti autobusových zastávek restaurace Beseda, která může být příjemným zakončením putování.
Trasa nás vede přes místní luka podél potoka Liběchovky v sousedství místního autokempu a dále přes osadu Boží Voda nad místním známým rybářstvím. Na konci osady zahneme za stánkem vpravo a po břehu většího místního rybníka dojdeme až na státní silnici, kde musíme dbát zvýšené opatrnosti. Tady jdeme asi 100 metrů podle ní směrem na Českou Lípu, a pak zahneme opět vpravo. Po dalších 100 metrech stoupání do stráně dojdeme k jeskyni Klácelka. Jde o hodnotné dílo, které je spjato s našimi dějinami. Najdeme zde postavy Prokopa Holého, Zdeňka Zásmuckého, soubor Blaník a v jeskyni pohádkové postavy. Pak vystoupáme po úzké cestičce až na okraj lesa, kde dbáme zvýšené opatrnosti na mezery mezi skalami podél cesty. Po krátkém rovinatém úseku nás cesta svede již dolů lesem do obce Želízy, odkud nás však čeká náročný výstup k samotným Čertovým hlavám. Odtud se jinou lesní cestou dostaneme opět dolů do samotného středu obce Źelízy. Zde je především restaurace a autobusová zastávka, kde je však podstatně chudší dopravní obslužnost, než v Liběchově. Přejdeme silnici a kolem Mokřadů dolní Liběchovky ( naučná stezka) dojdeme k prvotřídním vilám z dob první republiky. Pokud zabočíme vlevo, tak se můžeme vrátit podle Liběchovky romantickou procházkou kolem želízského koupaliště do Liběchova. Pokud se dáme vpravo, tak nás cesta zavede lesem ke zbývajícím dvěma levého pokladům. Od nich pak lze pokračovat po okružní značce nejprve lesní a později polní partií do Liběchova, přičemž ještě spatříme krásnou kapličku Sv. Magdaleny se svatým obrázkem ( snad ještě). Kdo tato místa jednou navštíví, rád se na liběchovsko vrací.
 
Pro Soutok připravil Standa Švec.

Dopravní kolaps na Mělníku

Řidiči v Mělníku se musí obalit trpělivostí. Hned na dvou místech současně, se začalo s výměnou povrchu vozovky. První dočasné omezení je na 1/9 mezi Krauzovnou a cukrovarem. Práce zde jsou v plánu až do 10.12.2011. Doprava je zde řízena kyvadlově a objednavatelem stavby je Krajský úřad Středočeského kraje. Duhá uzavírka je také na 1/9. Jde o železniční most na Pšovce. Zde budou práce probíhat do 7.12.2011. I zde je provoz řízen kyvadlově a objednavatelem je kraj.
Aktuální infromace najdete na http://www.dopravniinfo.cz/



 


pondělí 28. listopadu 2011

Pozor nepřekrmovat !!!



Včerejší krásné slunečné počasí nás mnohé vytáhlo alespoň na krátkou procházku, která může být kromě relaxace a mnohdy příjemných zážitků často námětem různých nápadů a zamyšlení.



A tak jsem si v blízkosti jezírka u autobusového nádraží vybavil jeden starší článek z novin, kde bylo město nuceno odchytit několik nutrií a dočasně je přemístit až kamsi do Kladna. Potom pokračovala nákladná deratizace proti potkanům, kteří se tu díky neustálému přikrmování kachen a hlavně právě nutrií od místních obyvatel přemnožili. Tato operace se musela několikrát opakovat a rozhodně to nebyla levná záležitost.

Krmení zvířat má jistě svá pozitiva pro obě zůčastněné strany, ale měli bychom míti některé tyto věci na paměti. Ono je hezké, když si zvíře vezme sousto právě od vás, nebo vašich dětí, ale nestrávená sousta, která tu leží často na hromadě ladem mohou být počátkem možné pohromy, která se v konečném důsledku dotýká každého z nás.


Závěrem bych měl ještě jednu poznámku ke správnému krmení kachen. Všeobecně se tato činnost provádět nemá a ptákům příliš neprospívá, ale vždy se najde někdo, kdo neodolá a zejména v mrazech nějaký ten kus chleba, nebo housky hodí. Mějme na paměti, že nemohou sousto nikterak rozkousat, velká sousta ohrožují jejich zdraví a dávejme jim pokud možno co nejjemnější kousky.


Pro Soutok Standa Švec.

Historické mapy: židovský hřbitov


zapomenutý hrbitov
Na hřbitov lze nahlédnout z druhé strany. Od ohrady na koně. Opatrnost není marná, jelikož hřbitov hlídají psy.

neděle 27. listopadu 2011

Bluegrass Advent

14. ročník hudebního festivalu Bluegrass Advent, kde vystoupí skupiny jako Monogram, Poutníci, Nová Sekce, Petr Kůs a Fámy, G-runs ´n Roses, Dřevěná tráva, Abalone, Album, Mr. Indián Band. Celou akci moderuje Marek Špek Dráb. Více informací na http://www.bluegrassadvent.sweb.cz/. sobota 03.12.2011 15:00 KD Vltava v Kralupech nad Vltavou.


Třetí vysilač v nitru Mělníka se připravuje k vysílání.

Vysilač rádia Jizera má být i v Mělníku na 107.0 MHz.



Z tohoto paneláku na Slovanech vysílá kupříkladu i Hitrádio Labe FM, které už pohodově chytneme i na 99.5 MHz z Litoměřic.Zbytečnost.



Když RRTV ( Rada pro rozhlasové a televizní vysílání) vyslala zprávu, že mladoboleslavskému rádiu Jizera přiděluje další kmitočet, tak to samozřejmě zvedlo bouřlivou diskusi díky autorům, kteří se tímto téma zabývají. Proč zase nový kmitočet pro stanici, která je na 105.7 MHz slyšitelná i v Praze i na Mělníku celkem dost dobře? A tak nadávají vyznavači rockových rádií. Nadávají vždy ti, kterým vznikne na kmitočtu guláš, nebo jim to ruší oblíbenou stanici a nadávají vždy i lovci vzdálených stanic. Zvlášť, když se domnívají, že není pokrytí potřebné, a že zde stanici nelze chytit snad jen někde na Polabí, či v Rybářích.
Stanice má na kmitočtu 107.0 MHz začít vysílat od Nového roku z vysílače, který bude, nebo již zřejmě je umístěn kdesi v městě Mělníku. Web je strohý. Samotné www.radiojizera.cz vůbec nějaké vysílání na Mělníku ještě ani neavizuje, a tak musí stačit jiné informace, kde se dozvídáme strohou větu: 107 MHz, Mělník-město, 186 m.n.m. ,200W, (což bývá časté pro region), v plánu. A pak samozřejmě i z webu rádia Mělník, jehož tým by měl mít na starost nějaké regionální vysílání věnované tak nově v rámci vysílání i mělnickému regionu.Více podrobností na webu rádia Mělník.



Mělník ale nemá jen jeden vysílač v plánu, ale již dva funkční, které sotva najdete. První se týká stanice ČRO5-region na 87.6 MHz, kde se uvádí adresa Oldřicha Wenzla ( okolí prodejna Tronik) s nadmořskou výškou 176 m.n.m. a anténou ve 40 metrech a druhá vyzařovací anténa se týká Hitrádia Labe FM na frekvenci 91.7 MHz, adresa Ve Žlábkách, či Slovany 2753, výška 193 m.n.m., anténa 45 metrů nad zemí.
Svět VKV a rádií se neustále mění, zvlášť na VKV českých soukromých rádií. Bohužel, nové stanice už nepřibývají, spíš jen až zbytečně kmitočty pro ty stávající.


Pro soutok připravil Standa Švec.




Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...Kam to všechno jede? ( 2. díl)

Plánek třetího mělnického autobusového nádraží  ( Náměstí Míru,Karlovo náměstí, starý autobusák) včetně popisu a stanovišť.
Kliknutím na plánek lze zvětšit obrázek.




V dřívějších dobách jsem jednou zaznamenal takovou televizní anketu, kde se v různých městech ptali lidí, co vlastně o místě svého bydliště vědí. Já bych si ještě dovolil na skok vrátit k těm našim mělnickým mostům přes řeku Labe, protože mají svá určitá nej. Ten první byl nýtovaný a nejlépe se pamatuje, protože 1888 je krásné datum. V roce 1937 již dosluhoval a tak tu máme na stejném místě v Rybářích až do dnešních dnů most druhý, který byl údajně první celosvařovanou konstrukcí v Československu. Sami vidíte, že pro nákladní dopravu v obou směrech současně je úzký , a když byla v roce 1977 na něm objevena jakási trhlina v konstrukci, byla nákladní doprava zde ukončena. Nakonec jsme málem o tento most v roce 2002 přišli, protože povodeň hrozila jeho stržením, což by mohlo napáchat nedozírné škody na toku pod ním a most měl být odstřelen. V roce 1990 se začal stavět most třetí na Pšovce, který byl slavnostně otevřen v září 1993. Má délku 738 metrů, ční 22 metrů nad hladinou Labe a je to u nás nejdelší takzvaná letmá betonáž. Nemá zkrátka v řece ani jeden pilíř a obě ramena z obou stran se uprostřed nakonec spojila. Měl tudy vést původně jakýsi městský obchvat z Prahy na Českou Lípu, ale řada aut z Prahy stejně jezdila přes most Štěpánský.

A teď už konečně zavzpomínejme na ten slavný autobusák, který se nacházel v ulicích Fibichova a 28. října, a byl bez nadsázky tepem města. První autobus sem najížděl v pracovní den už ve čtyři hodiny ráno a měl namířeno do Mladé Boleslavi, ale my zatím necháme autobusy být a podíváme se na nejdůležitější budovy tohoto nádraží, ale tak trochu jinak.

Tam, kde je dnes vchod do České spořitelny, tam byl vchod dle mého mínění do nejluxusnějšího bufetu v našem městě. Již v 6.30 hod. byla k dostání kvalitní chutná dršťková polévka, nebo frankfurtská. O pár minut později tu byla sekaná a svíčková s knedlíkem, nebo jste si mohli dát místo té svíčkové ke knedlíku a sekané třeba zelí. Za sklem byla pochopitelně ještě tlačenka s octem a cibulí i různé saláty. Následoval guláš a během dopoledne přibylo asi ještě dalších 10 až 15 teplých jídel. Zákazník u vchodu jednoduše pohlédl na nějakou tabuli, kam se zasouvaly cedulky s názvem jídla a cenou tak, jak bylo jídlo zrovna v nabídce. Bufet vedle Elve na Pražské ulici byl už tenkrát, ale to mělo k pohodlí a klidu i díky velikosti jídelny k tomuto daleko. Tam, kde jsou dnes spořitelní okénka, tam byl na vyvýšeném místě veliký pult s podnosy, příbory a samozřejmě nabídkou a výdejem. Tam, kde je dnes to točité schodiště nahoru, tam byla hlavní místa pro konzumaci.

O nějakých 20 metrů od vchodu dále bylo výdejní okénko do ulice, které již nezasahovalo do místnosti bufetu. Tady se dalo přímo z ulice koupit všelijaké občerstvení, točené limonády i pivo do kelímku a především tehdy vyhlášená místní poctivá točená jahodová zmrzlina za 1 Kčs . Krom toho, že byla velmi chutná, tak nestékala po kornoutku na ruce, jako dnes, když nejste dost rychlí, protože se servírovala do takových mističek, které se jinak také jedly.


Když půjdeme od okénka zase dále ulicí, tak narazíme na nejdůležitější vchod celého autobusového nádraží, alespoň pro většinu lidí. Tudy se vstupovalo hned do tří podniků. V přízemí byla restaurace, která mě nikdy moc nelákala, ale patro bylo zajímavé. Po schodech jste vystoupali do předsíně, odkud vedly dveře na obě strany. Nad zmíněnou restaurací byl velký sál, kde se ještě koncem 80. let konaly občas diskotéky. Protější vchod vedl do dost pěkné restaurace ,, Záložna" , která byla nad bufetem ( dnes vrchní prostor spořitelny) a čepovala se tu na rozdíl od restaurace dole především dvanáctka Plzeň. Restaurace sloužila ještě krátce po revoluci. V přízemí byly i schody do podzemí, kde byla taková vinárna s hudbou, které starší generace říkala Šantán a mladší generace Čína. Tam hrála hudba z reproduktorů a takové to intimní osvětlení.


Poslední důležitou budovou na konci bloku byly informace. Sem si především lidé chodili vyřizovat různé průkazky na zlevněné cestování do práce a do škol. Na stěně budovy venku na ulici byly uchyceny velké ručičkové hodiny a jedny kyvadlové jsem viděl na stěně i uvnitř, snad proto, že hromadná doprava je bratrem a sestrou času. A právě kolem této budovy směřovaly téměř všechny autobusy ke Karlovu náměstí, nebo zpět, kde stával ve stejném bloku slavný hotel Modrá hvězda. Dnes je to jakási pěší zóna, která je jen úzkou uličkou mezi obchodními domy, ale tehdy to byla vedle Pražské ulice, kterou vedl vlastně veškerý hlavní provoz ta nejdůležitější dopravní tepna. Zbytek Fibichovy ulice sloužil často jako tržiště a stálo zde stanoviště číslo čtyři, ale to si povíme až příště, kdy si budeme povídat už o autobusech.
 
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.

Film: Potvrzení aneb úsměvem ke štěstí

A je tady druhý díl. Po speciálu se vrátíme opět ke klasice. V následující týdnu, vám pustíme pokračování přednášky z Harvardu, kde se bude mluvit i o ČR.

Mám tady pro vás jeden opravdu “dlouhý krátký” film. Jmenuje se “POTVRZENÍ” a trvá něco málo přes 15 minut, takže se pohodlně usaďte a vychutnejte si tuhle optimistickou věc, která vás (a to je vážně klišé) na konci zahřeje i potěší. Ale co, přesvědčte se sami! Mimochodem “POTVRZENÍ” je ověnčeno spoustou cen z různých festivalů krátkých filmů. V hlavní roli TJ Thyne. P.S. Vy – jste – úžasní!


Pro Soutok připravil Lukáš Urban. 

Představujeme: Modelklub Mělník


Současný Modelkub Mělník vznikal záhy po skončení 2. světové války.
Byli to bratři Josef a Ladislav Vejvodové, kteří nadšeně modelařili již během válečných let a ke kterým se postupně po roce 1945 přidávali další modeláři. Ti pracovali převážně samostatně a jezdili si do Mělnické Vrutice k jejich otci, koláři, pro modelářské lišty. Z této doby se v našem vědomí zachovala jména bratří Šulců z Velkého Borku, pánů Zdeňka Maříka a Václava Müllera z Rousovic, Zdeňka Plicky z Lužce a několika dalších.
V červnu 1945 byla na okrese založena odbočka Českého národního aeroklubu, ale prakticky žádnou činnost nevyvinula. První úspěšné organizační snahy se datují koncem roku 1947. Při náhodném setkání s Miloslavem Trousílkem, předválečným plachtařem ze Skuhrova, padla myšlenka obnovit odbočku ČNA pod názvem AEROKLUB MĚLNÍK. Na den 29. ledna 1948 se podařilo svolat obnovující členskou schůzi do restaurace „U Tajovských“. Zde byl zvolen nový výbor Aeroklubu Mělník a prvním vedoucím modelářského odboru byl zvolen pan Ladislav Vejvoda. Pro činnost modelářů bylo prvořadým úkolem získání modelářské dílny, která byla nakonec modelářům přidělena Městským národním výborem ve vile „Karola“, v nepoužívané místnosti, jejíž adaptace si vyžádala cca 300 řemeslnických hodin.
První modelářskou akcí bylo uspořádání modelářského odpoledne 4.dubna 1948 v Mělnické Vrutici za účasti asi 10 modelářů s větroni a motorovými modely. První Okresní modelářská soutěž pořádaná modelářským odborem se konala 23. května 1948 na Chloumku pod vysílačkou. Zúčastnilo se 9 modelářů s 11 větroni a motorovými modely.
Od těchto začátků mělničtí modeláři úspěšně pořádali v dalších letech stovky akcí a soutěží v různých modelářských kategoriích, z nichž je ve veřejnosti nejznámější kategorie „F3D“ – létání okolo pylonů. Již v roce 1978 byl pořádán na letišti Hořín 1. ročník „Velké ceny Modely“ (VC), která byla po roce 1990 přejmenována na „Velkou cenu Mělníka“. Tuto VC mělničtí modeláři vypracovali na nejprestižnější závod v Evropě, jehož výborná organizační úroveň je dobře známá i v zámoří a na kterou se každoročně přihlašuje mnoho zahraničních modelářů.
V roce 2003 proběhlo v Hoříně i mistrovství světa v kategorii F3D, jehož organizace, bezproblémový spád a technické zabezpečení získaly pozitivní mezinárodní ohlas. Skvělými výsledky se v této kategorii mohou pyšnit Miloš a Zdeněk Malinovi, členové našeho klubu, kteří se stali již dvakrát mistry světa a vyhráli Velkou cenu Mělníka desetkrát !

Pro Soutok připravil Lukáš Urban.

  

sobota 26. listopadu 2011

Předvánoční jarmark

Již jedenáctý ročník řemeslného jarmarku se koná v  prostorách muzea od 9,00 - 17,00 hod.
Více než tři desítky prodejců, řemeslníků a jarmarečníků budou nabízet kvalitní tradiční řemeslnické zboží adventně a vánočně laděného charakteru. K vidění bude například umění perníkářů, svíčkařů, hrnčířů. Na Mělníku by se také měly představit skleněné vánoční  ozdoby známé z tradičních dílen Bergerů – Juklů. Chybět nebude batika, dřevěné hračky, šperky z nejrůznějších materiálů, práce ze dřeva, bylinkářské produkty, decoupage, skleněné dárky, výrobky dětí z místní školy nebo vánoční vazby a dekorace. Čekají vás pestré ukázky řemeslných technik např. perníkářství, figurky ze šustí, drátkování aj. Všichni velcí i malí návštěvníci budou mít taktéž možnost shlédnout právě probíhající výstavu „Od Ondřeje do Silvestra“, která je provede již zapomenutými tradicemi adventního a vánočního času našich předků.  
Jarmark doplní koutek s možností vyrobit si se zkušenou lektorkou drobný dáreček či obal na dáreček. Vstupné na jarmark činí 15,-Kč pro dospělé a 10 Kč pro děti 6-15 let (je v něm zahrnuto vstupné na výstavu).

Místo konání: Regionální muzeum Mělník - nám. Míru 54

Datum: 3.12.2011

pátek 25. listopadu 2011

Požár zabil důchodce v Libiši

Při požáru rodinného domu v Libiši na Mělnicku v pátek zemřel dvaaosmdesátiletý těžce invalidní muž. Pravděpodobně ho našli hasiči uvnitř budovy už mrtvého.
Požár v jednopodlažním rodinném domě vypukl kolem deváté hodiny ranní. Hasiči na místo poslali čtyři jednotky. Dům byl ale těžko přístupný, což zásah komplikovalo.
 Uvnitř budovy hasiči našli muže bez známek života. Před desátou hodinou se jim požár podařilo dostat pod kontrolu a následně i uhasit.  Budovu museli odvětrat, odstranit část střechy a překontrolovat půdní prostory termokamerou. Z domu také vynesli dvě propanbutanové lahve, k jedné z nich byl připojen vařič. Tato tlaková láhev podle Kostkové před příjezdem hasičů explodovala.

Zdroj: Aktuálně.

Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...Kam to všechno jede?

Dnešní Fibichova ulice se až tolik nezměnila od časů slavného autobusového nádraží.



Dívám se tak dolů na Labe, na jeho hnědou hladinu a vzpomínám, že před 20 ti či 30 lety byla černější. Koho tak asi napadne, že se pod ní skrývá obyčejně něco přes dva a půl metru hloubky, což postačuje pro naložené lodě ? Jaké asi bylo Labe kdysi, když ještě nebyly továrny ani přehrady? Jen těžko si člověk představí průzračnou mělkou širokou řeku, kde se kdysi brodily vojenské družiny a kupecké karavany, než nastala doba, kdy už se do studené a třeba i rozbouřené řeky, která měnila své řečiště nikomu nechtělo a začaly se rodit první přívozy a dřevěné mosty. Dřevo však dlouhou životnost nemá a tak dnes obdivujeme kamenné hrady, chrámy, zámky či věže a vůbec si nedovedeme představit tehdejší lešení i nápaditost a um dřívějších časů.


Historie obou přívozů pod Mělníkem již byla osvícena místními historiky a jejich začátek spadá na místech dřívějších brodů snad až do 12. století. Teprve s otevřením mostu přes řeku Labe v roce 1888 mezi obcemi Brozánky a Mělníkem ztratil přívoz ve stejných místech a o něco dříve u Polabského mlýna na Pšovce svůj smysl a zanikl. Dnešní Štěpánský most vznikl dokonce až v roce 1912, kde do té doby sloužil velmi významný přívoz mezi Mělníkem a Prahou. Podle historiků pochází první zmínky o něm z 15. století a podle pověsti tu převážel lidi převozník Štěpán, podle kterého pak dostal nový most jméno. A tak si nachvíli zkusme vybavit dobu, kdy dostavník přivezl lidi z hlavního města k přívozu na Labi, aby je na druhé straně přívozu očekával dostavník další, který je odvezl na Mělník.



V čísle týdeníku Mělničan ze 7.července 1864 se uvádí, že za snížené ceny je možno jet dostavníkem z Prahy od hostince ,, u bílého beránka" na Poříčí, odjezd v 1/2 4 ( půl čtvrté) odpoledne. Odjezd na Mělníce: v hostinci ,, u modré hvězdy" ve 4 hodiny ráno. Cena...65 Kr.(krejcarů) k Štěpánskému přívozu ( bráno od Prahy)
85 Kr. z Prahy do Mělníka či zpět, za cestu v jeden den vykonanou tam i zpět se platí 1 zl. 35 kr. (měny- zlatý, krejcar)
Zajímavá zpráva je ve stejném čísle o odjezdu parníků z Mělníka. Proti vodě: v 4 3/4 hod odpoledne( třičtvrtě na pět) do Obříství. Po vodě: v 5 1/2 hod. ráno do Drážďan a v 12 1/2 hod. odpoledne do Děčína. ( ten zlomek se psal..číslo nahoře, druhé dole pod čarou) Šlo o druhé číslo týdeníku k zábavě i poučení, jak se pod nadpisem uvádí ( 1. ročník, nakladatel, vydavatel a odpovědný redaktor Bedř. K. Schuberth.)


Železnice přišla do Mělníka v roce 1874, když již předtím jezdily vlaky mezi Děčínem a Prahou. Parní lokomotiva do Mšena se prvně rozjela v roce 1897 . Historikové se příliš dopravě nevěnují a tak si nemohu vzpomenout, ba ani teď nikde najít, kdy byla položena druhá kolej na té zmíněné trati z Mělníka do Ústí nad Labem ( dnešní označení 072). Podle nějaké informace jsem již kdysi vypátral, že to tak bylo již v roce 1911, nyní se naopak v jedné wikipedii dočítám, že to bylo současně se zelektrizováním trati.Zelektrizována byla v roce 1958.


První autobusové nádraží lze spíše nazvat zastávkou, bylo na Karlově náměstí a známé jej již dnes z mnoha zveřejněných pohledů a fotografií města z období let 1920- 1938. Především se píše o lince Mělník-Praha, kterou provozoval pan Kryml. My se však budeme především věnovat tomu druhému autobusáku, který byl bez nadsázky v 70. letech 20. století tepem Mělníka. Nepodíváme se na něj po stránce architektury jednotlivých budov, tak jak jsme zvyklí z mnoha průvodců a knížek o Mělníku, ale povídat si budeme o jednotlivých autobusových stanovištích, linkách, co a kam jezdilo, případně kdy apod.


Vážení čtenáři, vítejte v novém nepravidelném seriálku o dopravě na Mělníku i pod ním a případných dalších zajímavostech.




Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.


Tip na nákup: vánoční stromek

Město Štětí zajišťuje prodej vánočních stromků - borovic - v areálu sběrného dvora v ul. Papírenská č.p. 806. Cena je stanovena 50,- kč/ks

Prodejní doba:
15.12.2011 08:00 - 16:00 hod
16.12.2011 08:00 - 16:00 hod
17.12.2011 08:00 - 12:00 hod
18.12.2011 12:00 - 16:00 hod

Na místě je možno si zapůjčit pilku nebo sekerku k úpravě zakoupeného stromku.

Kralupská vlašťovka

Ve stavbě a v létání s papírovými vlaštovkami se ve světě pořádají oficiální soutěže včetně Mistrovství světa a jsou ustaveny i světové rekordy. Létat se bude ve dvou kategoriích do 10 let a do 15 let ve třech disciplinách. Let na čas, let do dálky a akrobacie.
Pravidla jsou : starší kategorie, vlaštovku musí postavit každý soutěžící sám, mladší kategorie, může poradit dospělí, ale soutěžící musí postavit vlaštovku sám. Počet vlaštovek je libovolný, ale na soutěž si každý soutěžící určí, kterou vlaštovkou bude soutěž létat a tu rozhodčí označí. Touto odlétá celou soutěž. Čas : měří se od vypuštění z ruky do přistání, nebo do nárazu na překážku. Hod do dálky: od startovní čáry za každý celý metr  uletěné vzdálenosti jeden bod, měří se od startovní čáry ke špičce vlaštovky. Akrobacie: tři členové rozhodčích přidělí za let body 1 až 10 podle předvedeného letu.
Součástí akce bude výstava modelů letadel a vrtulníku a ukázka létání modelů letadel a vrtulníku v tělocvičně.
Děti s rodiči budou mít možnost vyzkoušet si řízení modelu nebo vrtulníku na simulátoru v počítači.
Soutěžit se bude o velmi hodnotné ceny za finanční podpory fondu Hejtmana Středočeského krale.

Termín konání: 26.listopadu 2011 v tělocvičně Základní školy Revoluční 682, Kralupy nad Vltavou od 13,00 hodin

čtvrtek 24. listopadu 2011

Film speciál: Morální stránka vraždy

Jak bylo psáno, tak je děláno. Je tu slíbená přednáška z Harvardu na téma morální stránka vraždy a co je tou správnou věcí, kterou je třeba udělat. Sérii těchto přednášek, které patří k jedněm z nejnavštěvovanějších kurzů na univerzitě, vede Michael Sandel, americký politický filozof a profesor na Harvardu.

Berte toto video jako pokus. První dva filmy měli vysokou sledovanost. To nás vedlo k tomu že vám nejen krátké filmy budeme přinášet pravidelně. K zveřejnění tohoto videa nás vedlo několik důvodů. První: jedno z nejsledovanějších videí internetu. Druhý: natolik zajímavé téma že zaujme i zde a třetí je ten, že chceme věci dělat jinak. Tohle si Deník a ani jiné regionální weby dovolit nemohou. Soutok ano!

Od tohoto víkendu vznikne i samostná rubrika. V té se budeme věnovat videoklipům s Vánocema. Projdeme si vše. Od Wham, přes U2 až po Coca Collu a historii kamionu.


Pokud chcete sledovat toto video v HD rozlišení, nejdřív si ho roztáhněte na celou obrazovku a teprve poté ho spusťte.


Pro Soutok připravil Lukáš Urban.

Historické mapy: nádraží

A jsme opět v roce 1954. Dnes se díváme na oblast vlakového nádraží. Jednou z mnoha zajímavostí je například říčka Pšovka. Ta si v té době tekla v ještě neupraveném korytu. Jak snímek ukazuje tak okolí nádraží se do dnešní doby moc nezměnilo. Zástavba je v podstatě stejná. Nově bylo postaveno jen několik nových skladových hal.

Příště se podíváme na Starý židovský hřbitov.

Vánoční soutěž Ekologického centra Kralupy nad Vltavou

Ekologické centrum Kralupy nad Vltavou připravilo zábavnou soutěž v několika disciplínách u příležitosti konce kalendářního roku a stěhování ekocentra do nových prostor.
Do soutěží se mohou zapojit všichni zájemci bez rozdílu věku. Témata soutěží jsou následující:

1) Soutěž o nejhezčí výkres na téma „Vánoční stromeček šetrný k přírodě".
2) Soutěž „Nejchutnější zdravé vánoční cukroví" (bez mouky, cukru a živočišných tuků)
3) Soutěž šikovných rukou „O nejhezčí vánoční ozdobu z přírodních materiálů anebo odpadu".
4) Literární soutěž - báseň nebo próza na téma „Vánoční či novoroční přání přírodě".

Své příspěvky do soutěže zasílejte elektronicky na adresu: ekoporadna@eckralupy.cz nebo doručte osobně do 11. prosince 2011 do kanceláře ekocentra v 1. patře OD Máj v Kralupech. Nezapomeňte své výrobky označit jménem a svým kontaktem. Ve středu 14. prosince 2011 se pak můžete zúčastnit slavnostního vyhodnocení soutěží a předání odměn vítězům.

Soutěž je pořádána za podpory společnosti AVE Kralupy s.r.o., která věnovala ceny pro vítěze.
Více informací najdete na http://www.mestokralupy.cz/

Pro Soutok Pavel Dejmek.

středa 23. listopadu 2011

Neratovice získaly ocenění v soutěži "Město pro byznys"

Týdeník Ekonom každoročně vyhlašuje soutěž – MĚSTO PRO BYZNYS. Je to nezávislý zpravodajsko-analytický a ekonomický týdeník, který poskytuje objektivní a nezkreslené informace.
    Jedná se o srovnávací výzkum, do kterého se jednotlivá města nepřihlašují, ale jsou do vyhodnocení zařazena automaticky. Město pro byznys zahrnuje všechny oblasti, které mají pro podnikatele a firmy strategický význam. Srovnávací výzkum Město pro byznys, který již čtvrtým rokem vyhodnocuje podnikatelské prostředí v 227 obcích České republiky, vyhlásil města s nejlepšími podmínkami pro podnikatele Středočeského kraje. Města a obce byla vyhodnocena na základě 50 kritérií rozdělených do 6 oblastí: podnikatelské prostředí, lokalita, podmínky pracovního trhu, přístup veřejné správy, cenové podmínky a výzkum mezi podnikateli.
    V konkurenci dvaceti šesti hodnocených měst se nejlépe umístil Benešov. Druhou příčku obsadilo Mnichovo Hradiště, na třetím místě skončila Lysá nad Labem. Neratovice v letošním ročníku získaly ocenění za nejvyšší spokojenost podnikatelů s místním podnikatelským prostředím.
    Více se o tomto projektu dozvíte na stránkách www.mestoprobyznys.cz


Pro soutok připravil Lukáš Urban.

Rádio kdysi a dnes (speciál)

Jak jste se už dočetli, tak speciál o historii všemožných vln nejen na okresu končí. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí. Já bych za tento úvodní speciál chtěl Standovi poděkovat. Když seriál začínál, vůbec jsem nečekal že bude takto dlouhý, obsáhlý ale i čtenářsky zajímavý. Jen doufám že se brzy dočkáme dalšího.
Na rozloučení, pro vás mám speciální video o oprávách těch nejvyších vysílačů. Berte to jako rozloučení s tímto krásným seriálem a těšte se na další.

Máte strach z výšek? Dělá se vám nevolno, když koukáte doma z balkónu? Tak v tom případě tohle video není pro vás.
V tomto videu uvidíte výstup na 539 metrů vysokou vysílací věž z pohledu první osoby. Navíc je doplněno zajímavým komentářem osvětlující problematiku šplhaní a konstrukci věže samotné.

Rádio kdysi a dnes (9.díl)

Děkuji především náhodě, že mí rodiče vlastnili gramodesku s názvem Kučerovci. Tato polulární česká skupina už za války v dalekých zemích čerpala lidovou hudbu lantinské Ameriky a posléze se zaměřila na Tichomoří ( Hawai a Tahiti). Skupina existuje již několik generací, prakticky neustále na cestách převážně v zahraničí a některý z jejich hitů budete znát, především ten první z filmu s Belmondem. Jmenuje se Cucurucucu ( Kukurukuků). Další ,, pro někoho známé" hity jsou pak Vaya con dios, Ave Maria, Tu solo tu.... A tak vůbec první rádio, které jsem na internetu zkusil, bylo z americké Hawaie.



Na internetu je i televize, která dává navíc obraz, a když jsem objevil tehdy nekodovanou mexickou stanici Videorola, tak to byla paráda. Z Brazílie jsem zase hledal sambu a karneval, z Argentiny jen pohled na slavné místní tango a už jsme v Africe.


Sever Afriky kdysi ovládli Arabové, jejich hudbu lze snadno naladit v rádiu na mnoha vlnách a tak je bezesporu zajímavější pravá hudba černého kontinentu, kterou nám televize přenáší bohužel v primitivní podobě tradičních kmenů z cestopisů. Asi před 5 lety se dalo v rádiu na KV o víkendu po obědě docela slušně poslouchat rádio z Lybie, kde ji hráli. Pak byla stanice zrušena, ale dala se slyšet večer z Gabonu na rovníku, jako stanice Africa no.1 a má i svůj web. Jenže už je dost problematické ji vůbec v rádiu chytit, a když jsem viděl jednou festival v Montreaux ( Švýcarsko), tak jsem si řekl, že se jistě vysílá i snad i někde v nějaké Televizi. A měl jsem pravdu. Stanice se jmenuje Congo planet ( http://www.tvlink.cz/congo-planet_461/) a určitě je zajímavé hudbu občas chvíli poslouchat. Má něco do sebe.




V Evropě pak patří k nejkrásnějším hudba řecká z balkánských zemí, které ovšem lze naladit v rádiu a z oblasti Tirol, která je na VKV i satelitu i v netu. Pro úplnost zmíním i španělskou kantilenu, která mě nikdy neoslovila na rozdíl od Cuby,Mexica apod. A zapoměl jsem koukám na Rege z Jamajky.


Evropské rockové a popové hudby jsem se nabažil již dost, naše je v rádiu, tak to na netu moc nevyhledávám. Zpravidla si musím vzpomenout na nějakou slavnou stanici, nebo přijde překvápko, jako stanice Big L, KBC rock'n roll music, či jsem si pustil nostalgicky Bayern 3, který je i v satelitu a občas se dá chytit i v rádiu. Také občas koukám na stránky našich rádií VKV (Beat, Blaník, Hitrádio Labe), ale zpravidla ze zvědavosti a z výzkumných účelů,kterými je třeba i nová přidělená frekvence. Mě totiž neuspokojuje internetová nabídka tipu: Přejete si rock, pop, country, etno ? Ne, já musím především vědět, odkud se to vysílá, jak je to od nás daleko a v případě etnické hudby je to událost dost podstatná. Tady se mi někdy při procházce podaří z Prahy zaslechnout na VKVstanici Etno a někdy nemají špatný program, ovšem na procházku nejde člověk kvůli poslechu hudby, ale aby na chvíli udělal jakýsi průzkum, a pak se zase oddával třeba sledování okolí.


Mladý člověk si samozřejmě uvědomuje, že rádio není jen hudba. Ví, že tam jsou nějací zaměstnanci a odvěká schopnost napodobovat své idoly na poli sportu a hudby vede v mnoha případech k pokusům o moderování. Nedávno jsem v televizi viděl jednoho nadšence, který otevíral okna svého vesnického domu a pouštěl pro občany program, nebo i někteří vlastníci CB vysilaček to zkoušeli, ale všichni pochopili, že jednak riskují své zdraví a nepřináší to efekt, jaký by si přáli, protože chybí zpětná posluchačská vazba ( diskuse, telefonáty do studia apod.). Osobně tedy dávám přednost serveru youtube, kde si pouštím písničky na osobní přání dle obrovského playlistu, který neustále buduji tak, jak se mi daří odhalovat něco pěkného, co jsem třeba i léta neslyšel a znal jsem jen melodii. I to je možnost zábavy.


A tak se dostáváme k části, kterou jsem minule také sliboval a to je služba RDS. Omezím se pouze na výklad, že dnešní běžný posluchač poslouchá prakticky jen VKV pásmo a služba RDS vám umožní zobrazit při dost dobrém stereosignálu zkratku názvu stanice třeba i uprostřed písničky, nebo vám dokonce zobrazí název písně a kdo to zpívá. Nemusím říkat, že v otevřené krajině, pokud možno na kopci ulovíte stanic více, ale pozor, aby se vám nemixovaly do sebe, neboť by RDS nefungovala. V takovém případě je důležité se schovat na nežádaný směr za terenní překážku, nebo krýt směr alespoň vlastním tělem, aby se vynořila požadovaná stanice pokud možno v co nejlepší kvalitě. Je to obrovská duchařina. Stačí popojít jinam, zvednout ruce s anténou, nebo si naopak kleknout a ta vzdálenější stanice, je zpravidla jen na malém kousku a jakýkoliv pohyb do strany či vertikálně ji vyruší


K této zábavě postačí zpravidla mobilní telefon a sluchátka ( jsou anténou) a můžete jít na první lov. V bízkosti Prahy (tady) jich ulovíte spousty a můžete si je i fotit a dělat si sbírku. Výhodou je, že stačí jeden dobrý dostatečný signál ( někdy čekáte 10 vteřin, jindy 40, někdy až tři minuty) a už se vám stanice nesmaže, pokud nepřeladíte. Musíte ji uložit. Samozřejmě, že takový nadšený lovec hledá i jiná místa v republice, kde se dá ulovit něco jiného, loví cestou z auta, z vlaku a pokouší se mezi našimi zejména pražskými vysilači a tím morem našeho rozhlasu ČR naladit i stanice zahraniční. Všeobecně už asi čtenář ví, že ta nejlepší období pro pokusy jsou léto, mráz a mlha. U dálkových vysilačů se ne vždy zadaří ulovit RDS, ale to nevadí, protože ji získáte třeba na výletě, nebo na vyšších místech. Z Mělníka jsou běžně k poslechu i některé stanice saské, leckterá z Bavorska a díky extremním podmínkám, které letos přicházejí se zde vzácně zjevila stanice OE1 ( rakouský rozhlas 1). Kmitočty vám sdělovat nebudu, protože z věcí má člověk největší radost, když se o ně musí takříkajíc poprat. Zkrátka, když si to všechno vypátráte a vyzkoušíte.


A tak bych si dovolil uzavřít seriál o rádiích a televizích a věcech kolem toho, ve kterém jsme se laicky a takzvaně populárně podívali trochu na zábavu, kterou si někdy ani neuvědomujeme, jindy víme, že provozujeme určité hobby a o celé řadě věcí jsme vůbec nemluvili. Nechci nějak filozofovat, ale svět kolem nás je bohatý, jen je občas problém to bohatství najít.



Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.


Flashback ve věži - VÝSTAVA

Výstava obrazů z mělnického video mappingu - to co bylo venku je nyní uvnitř.
13 obrazů a sekvencí přímo z animace, plus malé vánoční překvapení, které jste na věži neviděli
Výstava je prodejní.

Na videu se můžete podívat jak probíhal tisk materiálů na výstavu.

úterý 22. listopadu 2011

Historické mapy: Pšovka

A po pár dnech je tady další díl pravidelné rubriky. Jak bylo minule slíbeno, tak se dnes podíváme na Pšovku. Na první pohled by se mohlo zdát, že zde k tolika zménám nedošlo. Spousta domu které v roce 1954 stáli na svém místě, tam stojí dodnes. Největší proměna se týkala oblasti dnešního kruhového objezdu. Už v roce 1954 bylo u dnešního Mefritu upraveno koryto říčky Pšovka. To bylo upraveno v době stavby objektu, tehdy ještě pivovaru. O tomto objeku už se psalo na Mělníčku, ale vrátíme se k němu i někdy v budoucnu zde.
Kvůli stavbě mostu na Liběchov, nebyl zbourán ani jeden dům. Za to kvůli stavbě nového mostu se demoliční firma vyřádila. Celkem bylo strženo sedm domů.  Nutno říct že většina jich byla v dezolátním stavu. Možná si někteří z vás pamatují na dům v ulici Bezručova, naproti Mexe. Ten byl stržen ke konci devadesátých let.Podobně vypadali i již dríve stržené.
Zajímavý je pohled do ulice Panešova. Už tenkrát zde stála budova dnešní ZŠ. Avšak okolních staveb zde bylo minimum.
Další zajímavostí je i hriště FK Pšovka. To stálo na svém mistě už nekrát. Vedle něj se náchazela výrobní hala. Hřistě ale nemělo žádnou tribunu a jen minimální zázemí. Toho se dočkalo až mnohem později.
A poslední komentář věnujeme do Nusařské. Zde ulice končila v místech kde dnes vede nový most. Dál pokračovala pouze pešinka do Čertovské kde říčku překlenula lávka. Podel pěšinky se ale později také začalo stavět. Bohužel nešlo o nijak velké a kvalitní stavby a tak museli usoupit modernímu panelovému domu.
Kliknutím snímek zvětšíte v plné velikosti na novou stránku.
V příštím díle se podíváme na okolí autobusového nádraží.

Pro Soutok připravil Roman Rak

Rádio kdysi a dnes (8.díl)

Tak nějak vypadaly občanské radiostanice, které se užívaly v autech i domácnosti. ( ilustrační foto)

Jistě jste si všimli, že jsem minule vůbec nevzpoměl satelitní rozhlas a ani televizní programy jsem moc neprobíral. Věci se mají takto: Kdyby Česká republika měla svůj satelit, respektivě transpoder, tak budou naše rádia nejen na VKV a dnes i internetu, ale i tam. Němci i Rakušané to tak mají, z čehož vyplývá, že téměř každá jejich stanice je současně na VKV, netu i satelitu. Kabelová televize však dává do svých sítí zpravidla jen televizi, což na začátku 90. let až tolik nebolelo, protože hudební MTV byla tehdy dost dobře koukatelná a s obrázkem, a i MCM občas šla. Navíc kabelovka cpala do sítě filmové programy RTL a PRO7, a buďme rádi, že 90. léta patřila hororům a sexu, což nevyžaduje nijak velké jazykové znalosti.


Kdo chce dnes koukat na filmy, už má české programy Nova, Nova Cinema, Cool apod. Dnešní nekodovaný satelit nám tak především nabízí německé regionální programy šíříci především kulturu a turistický ruch nejen ve své zemi, což je i z hlediska českého diváka zajímavější a méně náročné. Je pro nás až k nevíře, kolik času věnují německé regionální televize například pořadům o svých ZOO a zvířatech v nich, nebo dokonce ještě nedávno existoval samostatný televizní kanál, který si vyráběli diváci sami prostřednictvím dokumentů ze světa železnice.


Asi nejvýznamnější událostí na počátku 90. let bylo postupné zaplnění rozhlasového pásma VKV našimi soukromými, ale i celoplošnými rádii. Bohužel je dnes situace taková, že mnohdy ani nepřibývají už nové stanice, ale jsou těm stávajícím přidělovány nové frekvence, až je to někdy zbytečné. A tak je dnes z Mělníka třeba rádio Beat zachytitelné na dobrých místech až snad na čtyřech frekvencích, o Impulsu, Evropě 2 a Blaníku ani nemluvě a Český rozhlas a region to je úplný mor. K rádiu na VKV se ještě vrátím, ale neměli bychom opomenout mnohá další zařízení užívající rádiového přenosu.

Víte, kdy se u nás objevily první mobilní telefony a jak vypadaly ? Tak bylo to především v podnikatelské oblasti a to někdy kolem let 1996, 1997. Byly mnohem větší a měly anténku. Ostatně, předchůdcem mobilu byla vysilačka pracující na VKV vlnách. Již někdy v letech 1986-89 nebyly vysilačky pouze doménou policie,hasičů, záchranné služby a havarijních služeb ( plyn, vysoké napětí...), ale byly postupně montovány i do služebních vozů různých montážních a opravárenských organizací, což se v tehdejší době setkalo spíše s úsměvem a vysilačky nikdo nevnímal.


Dnešní mladá generace vyrůstající v době tržního hospodářství a flexibility si jen sotva umí představit život bez těchto technických vymožeností a nedovede si představit tak dobu, která měla svůj pevný řád a tudíž tato zařízení potřebovala pracovně jen minimálně. Aspoň pro představu tedy uvedu takový model například pátečního dne. V časném dopoledni odjíždí někteří vyšší funkcionáři pražských podniků na své i někdy velmi vzdálené chaty pod záminkou pracovních jednání. O něco později je různě napodobují v mimopražských podnicích a ti co ostávají mají stále lepší náladu a sledují čas. Ve 14.30 zejí podniky prázdnotou, lidé nakupují před víkendem, cestují, plánují sobotní činnost, pokud ji zatím nevymysleli a ti zručnější, co si chtějí zítra přivydělat, pokud je to otravování známých, kteří pořád něco chtějí ještě neštve, si spřádají pracovní myšlenky:-) O pár let později samozřejmě přišla flexibilita a význam vysilačky značně posílil.

Vysilačka však nakonec pronikla kolem roku 1995 i do občanského života, což naprostá část veřejnosti vůbec nezaznamenala a šlo spíše o hobby, které přišlo ze zahraničí. Snad by se za takového předchůdce tohoto hobby daly považovat dálkové ovladače a dětské staničky na hraní, kterými se dalo domluvit z jednoho kraje lesa na druhý. Tyto zahraniční stanice však byly něco zcela jiného a nemuselo na ně být na rozdíl od radioamaterského vysílání žádné povolení. Pracovaly na kmitočtu kolem 27 MHz předepsaným výkonem 4 Watty a dovážely se ve verzi mobilní, kterou měl účastník buď doma, nebo v automobilu, anebo ve verzi ruční přenosné, která se podobala prvním mobilům.


Ŕíkalo se jim česky občanské radiostanice, nebo spíš anglicky síbíčko od zkratky CB- civil band ( občanské pásmo). Vyprávět o tomto hobby by se dalo ještě velmi dlouho a otázka každého laika, který byl svědkem takového počínání třeba někde na kopci, kde se lidé zastavují k rozhledu byla: ,, Kam až se na to domluvíte?" To mě vždy uvedlo do rozpaků, protože záleželo na mnoha faktorech. Říkal jsem, že někdy jen jeden kilometr,častěji30- 50, z kopce třeba 180 kilometrů, při zvláštních podmínkách od 600 do 3 tisíc.


Pak se mě ptali: ,, Co si můžete pořád vyprávět?" V dobách největší slávy se jezdilo na všelijaké srazy, kde se sešlo i třeba 300 lidí od Prahy až po hranice. Zatímco radioamatéři se jmenují například OK1RKL, tak síbíčkáři mají zase přezdívky, jako například Jožka Varnsdorf, Matony Mimoň či Jezevec Hořín apod. Na srazech pak mají všichni cedulky se svojí volačkou, která se buď rychle dopíše na připravenou cedulku u zápisu příchozích, nebo si hrdě přivezou svoji putovní vlastnoručně vyrobenou. Nemusím říkat, že kdo bývá častěji v eteru a je dál slyšet, ten má po všech stránkách výhodu. Dnes už je toto hobby v obrovském útlumu, který způsobil nejprve mobilní telefon a posléze katastrofální atmosferické podmínky pro toto pásmo, které se za posledních 10 let nezlepšily.


Příchod počítače byl bezpochyby největším přínosem lidstvu a je fascinující, jak díky němu mnohdy rychle najdeme to, co zrovna chceme. Ačkoliv se neustále vymýšlejí samé vysílací systémy (DAB,DAB+,DRM...) a nové radiopřijímače pro jejich příjem zatím spíš na trhu chybí, jako leckdy i stanice, které tam mají vysílat, tak internet disponuje snad statisíci internetových rádií, ze kterých na vás koukají on-line pohledy do studia, přehledy programů, playlisty,blogy plné zpráv, návštěvní knihy a já nevím, co všechno. Je toho moc. Je toho vážně moc. Však se dnes už vyvíjejí a vyrábějí radiopřijímače speciálně pro poslech internetových rádií, aby posluchač nemusel mít spuštěné PC nebo notebook.


Na závěr seriálu zůstaneme ještě chvilku u internetového příjmu rádia i televize, ale také vás seznámím s novým hobby, které sebou přineslo vylepšení rádií a autorádií o službu RDS.


Pro soutok připravil Standa Švec.

pondělí 21. listopadu 2011

Film: Cedulky

A po týdnu tu je další pravidelná rubrika. V té vám každé úterý pustíme krátký film, aby se vám lépe pracovalo. Dnešní snímek má zhruba patnáct minut a rozhodně stojí za shlédnutí. Rozhodně doporučuji si na něj udělat čas a nepřeskakovat. Snímek je báječně ozvučený ale jeho výhoda je, že lze sledovat i bez zvuku.

Krátký film, v originále nazvaný Signs, o dvou mladých lidech a jejich lásce přes okna kanceláří. Pěkně vymyšlené a se čtyřmi milióny zhlédnutí na YouTube. Mimochodem, kdo zná seriál Underbelly, jistě v hrdince pozná onu právničku.
V týdnu se můžete těšit ještě na speciální díl. V něm se podíváme na slíbenou univerzitu v Harvardu.

Pro soutok připravil Lukáš Urban.

Den města a hra Dva na kanapi

I letos zve město Mělník všechny občany města dne 25.listopadu v 18:00 hodin na oslavu dne města. Letos bude spojena s divadelním představením Dva na kanapi, kterou nastudovalo Nové divadlo Mělník, a plesem v novém sále MKD. Hrát bude Golden Big Band z Prahy.
Nové divadlo Mělník v dnešní době uvádí činoherní hry, jako např. Prachy, prachy?, Divadlo se účatní i akcí typu: Mělnický Vrkoč, Svatotrojická pouť, Mělnického vinobraní a každoročně vystupuje i na vánočních trzích. Ty bohužel letos na Mělníku z důvodu revitalizace náměstí nebudou. O tom ale jindy.

Zdroj: http://www.novedivadlomelnik.com/ a Mělník.cz
 

2.mělnické zabijačkobraní


V pátek 25.11. 2011 se koná od 10:00 do 15:00 hodin již druhé mělnické zabijačkobraní.
Akci pořádá řeznictví Martina Kosiny ( naproti autobusovému nádraží) ve spolupráci s městem Mělníkem.
Zájemci uvidí pravou domácí zabijačku a samozřejmě  budou moci ochutnávat vše, co vepřové hody nabídnou. Zajištěny jsou teplé nápoje a také pekařské a cukrářské speciality – od firmy Pekařství U Hrdinů z Kralup nad Vltavou.

Zdroj: Mělník.cz

Rádio kdysi a dnes (7.díl)



V roce 1976 chtěla Kanada ukázat Evropě hokej, jak má vypadat se vším všudy a posílena vysokými výsledky zápasů z dávné minulosti uspořádala domácí turnaj, na který pozvala mužstva SSSR a Československa. To vše mělo být šířeno k radosti diváků přes satelit do Evropy, která doufala, že už se hokejově něco naučila a dokáže s tehdy s údajně nejlepším celkem světa držet krok. Zážitek to byl famozní a díky youtube.com dnes není problém vidět minulost. Do zcela pohaslé haly vjela vždy nějaká hvězda z nezvykle vysokým číslem na zádech, nad ní kroužil kužel světla, komentátor šílel a davy řvaly. Spousta hráčů vůbec neměla přilby, v detailech jim chyběli i některé zuby a na hlavách měli pořádná hára, jako rockové hvězdy. Komerční přestávky a popsané mantinely byly u nás téměř neznámé. Dnes jsme zvyklí, že se zahraje v pauze nějaká rocková hymna ( Gary Glitter-Leder of the gang..), ale tam hrál jeden chlapík na varhany takové bojové melodie. Nejkrásnější na celém Canada cupu 1976 bylo však to, že jsme v jednom zápase rozhodli jediným golem z dálky zápas s Kanadou deset minut před koncem a dotírající kanaďané už zápas nevyrovnali. Brankář Tonny Esposito byl zdrcen a parta kolem kapitána týmu s číslem 77 (Phill Esposito) dostala konečně na frak. V té době to byl v Kanadě co do slávy jakýsi předchůdce Wayna Gretzkeho. A ještě jednou věcí byl ten zápas zajímavý. Diváci v Československu nikdy z technických důvodů neviděli první třetinu.


Jak to vlastně s takovým přenosem tak nějak laicky je ? Divák si jistě už všimnul, že obyčejně jedna kamera sleduje zápas, další jsou umístěné za bránami, další je kdesi vysoko v hledišti či až u stropu haly apod. Kromě stanoviště komentátorů jsou pak instalovány i mikrofony v areálu, zejména u ledové plochy a jejich smíšením pak dostává divák do domova potřebný komentář i s atmosferou zápasu. Toto vše se obvykle kabely přenáší do vysílacího střediska, kde je kabelové vedení transformováno na bezdrátové, které přenáší signály do televizní režie. Proto někdy i ta omluva, že došlo k výpadku zvuku či obrazu na trase. Z režie se ovšem odesílá už jen to potřebné do vysílací antény, která třeba i pomocí různých převaděčů předává pořad na zpravidla vysoko umístěné vysilače, případně složitější transformací na přidělenou družici a odtud už diváci a posluchači pomoci antén a satelitů pro příjem odebírají pořad do svých přístrojů.


Proč jsou všechny družice pro tento účel dnes seřazené na takzvané geostacionární kruhové dráze ve výšce necelých 36 tisíc km nad rovníkem? Jednoduše řečeno je mezi ní a Zemí takový matematický a fyzikální vztah, že nám vlastně při pohledu ze Země stojí jakoby na stejném místě, ale ve skutečnosti rotují společně se Zemí kolem její osy a hlavně se nijak nepředbíhají ani nespožďují ( případ Měsíce, kde hraje roli jiná vzdálenost), čímž lze signál z nich nepřetržitě snímat.


V počátku panovalo kolem satelitu všeobecně nesmírné nadšení a průkopníci ze zvědavosti zkoušeli různé programy i třeba z asijských družic, což vyžadovalo jiný náklon i pootočení paraboly a především větší velikost zrcadel, nejméně 90 a lépe 120 cm i více a samozřejmě volný výhled. V praxi jsou tyto družice podstatně méně obsazené programy a pro evropského diváka nemají zpravidla jiný smysl než exotický. Navíc lze i některé exotické vysílání naladit na družicích určené Evropě. A tak se běžní evropští diváci specializovali spíše na příjem ze satelitů Astra, Eutelsat,Hot Bird apod. A toho se nakonec přidržují i kabelové společnosti, které dodávají tento komfort stanic tam, kde není možné, aby měl každý například z důvodu terenní překážky ( sousední dům) vlastní talíř.

Zpočátku šlo i jaksi o volné programové šíření a stanice se opravdu snažily prestižně zaujmout a každý chtěl vysílat. Vzpomínám například na americký program Screensport, který chtěl být druhou tváří Eurosportu a tak vysílal třeba americký seriál automobilových závodů série Indycars, zatímco ten zprvu paralelně s RTL dával formuli 1. Nebo dával americký fotbal, který jste samozřejmě na Eurosportu z důvodu nízké popularity v Evropě vidět nemohli. Ostatně, zkusil jsem ho parkrát pochopit, ale kromě takových parádiček, co nám ostatně ukáží jednou za čas naše hlavní zprávy, tak vážně nevím.

Postupně se stávaly některé kanály placené a zejména ty britské, kde nechávali zdarma jen zpravodajské relace, což je určitě škoda. Podobný osud potkal všechny programy, které mají mladým lidem co říci a je to určitě chyba ( Spectrum,Discovery). Dnes disponuje volně například Astra téměř jen německými programy a jiné ani nejsou ke koukání. Velmi se mi líbilo, když bývalý náš program pro sovětské vojáky byl přejmenován na program OK3 a jeho hlavní náplň byla výuka jazyků. Celý týden jste mohli sledovat asi 4x denně dvě lekce jazyka, který jste chtěli studovat ( ty hlavní) a další týden byla starší lekce nahrazena novou a tak pořád dokola. Dokonce jsem slyšel, že než začala vysílat Nova, tak prý slibovala, že bude stanicí vzdělávací. V každém případě si myslím, že jen málo lidí, zvlášť z těch nižších společenských vrstev, jak se u nás říká, je ochotno za takovéto věci nějak platit. Ostatně, málokomu se chce platit za něco, na co nemá třeba ani moc času, nebo neví, jak ho to bude bavit a jak mu to půjde. Ale, to už bych se dostával někam úplně jinam, kde se mluví o školství, znalostech, oddychu, náplni televizních pořadů apod. Podstatné je, že dnes se paraboly nekradou jako kdysi a na satelitní vysílání není ve společnosti všeobecně pochvalný názor. Osobně si myslím, že aspoň určitý prospěch přináší těm, kdo se v centru Evropy cítí být aspoň trochu Evropany a snaží se poznávat kulturu světa, který nás obklopuje, do kterého to máme sotva dvě hodinky autem a do kterého jsme v minulosti patřili a patříme tam i dnes. Nepřijde mi zrovna taktické míchat do seriálu o rozhlasu a televizi evropskou historii, ale věřte, že je dobré se s ní seznámit.


Příště už se časově přesuneme do období nejnovějšího a uvidím, kdy to tady vytvořím.


Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
 

Novinka: Alois Nebel

Ustřední píseň má na svědomí Václav Neckář a Umakart.

Příběh filmu začíná na podzim roku 1989 na železniční stanici Bílý Potok v Jeseníkách, kde slouží jako výpravčí Alois Nebel (Miroslav Krobot). Nebel je tichý samotář, kterého čas od času přepadne podivná mlha. Nejčastěji se mu v ní zjevuje Dorothe (Tereza Voříšková), oběť násilného odsunu Němců po 2. světové válce. Šedivé dny na nádraží v Bílém Potoce na sklonku socialismu líně plynou, výhybkář Wachek (Leoš Noha) společně se svým otcem (Alois Švehlík) kšeftují s důstojníky sovětské armády. Poklidnou atmosféru naruší jednoho dne Němý (Karel Roden), který překročí hranice se sekyrou v ruce, aby pomstil svoji matku. Halucinace nakonec Nebela přivedou do blázince a přijde o místo výpravčího. Vydá se do Prahy hledat jinou práci u dráhy a na Hlavním nádraží najde svou životní lásku, toaletářku Květu (Marie Ludvíková). Nebel se rozhodne vrátit zpátky do hor, aby se znovu setkal s Němým a souboj s temnými stíny minulosti dovedl do konce. (oficiální text distributora)

Na tento snímek, který již spostu cen získal a o Oscara se brzo bude uchátet, můžete přijít do Kina Sokol Mělník. Hraje se 24. a 25.11 od 19:00.


Oficiální trailer k filmu.

neděle 20. listopadu 2011

Pohled do nedávna: autobusové stanoviště

A při pondělku tu je nová rubrika. V té budem v podobě fotografií, videí ale i textů, vzpomínat na dobu nedávnou ale pro někoho už zapomenutou.

V první díle vám díky serveru fanouška do MHD poskytneme fotografie autobusového nádraří ještě před nedokončenou rekonstrukcí.


Louže všude, přechod nikde.

Zde již nový terminál.
MHD ještě když ji provozoval Bohumil Černý.

Vzhled tohoto sloupku nebyl nijak extrémní ale alespoň byl funkční.

Nikdy jsem nepochopil proč zde bylo tolik nástupišť.

Také si na tyto nástupiště pamatujete? Jak nebylo kam sednout, jak déšť byl utrpení? No už je to pryč.

Pro Soutok Pavel Dejmek. Zdroj mhd.zastavka.net.

Rádio kdysi a dnes (6.díl)

Cestou domů z výletu po Bavorsku vás vlak sveze kolem romantického pohoří Hoher Bogen ( kousek u Domažlic), odkud vysílá na frekvenci 96.85 MHz mimo jiné stanice Bayern 1

která je v pohodě běžně slyšitelná i ve 168 km vzdáleném Mělníku na obyčejné rádio v mobilním telefonu.


Málokterá věc během našeho života se mění tak rychle, jako technika. Na přelomu 70. a 80. let již v mnohých rodinách dosluhovala stará lampová rádia i gramorádia a byla nahrazována novou generací přijímačů s méně poruchovými polovodiči, tranzistory a integrovanými spoji. Sotva kdo však tady ve středu Čech věnoval pozornost rozhlasovému pásmu VKV, ve kterém stejně vysílala snad jen jedna stanice ( Vltava) a nebral tak na zřetel, že za určitých okolností má nové rádio jiné možnosti. A proč to tak bylo ?

Fenoménem tohoto období totiž byla výměna dosluhujících černobílých televizorů za barevné. Tak, jako lidé před necelými 20 lety jásali, že konečně nemusí poslouchat svůj oblíbený sport jen v rádiu, tak jak to vidíme ve starých filmech, tak nyní přišla doba barvy. Člověk se obyčejně vypravil na pozvání k nějakému známému, kde s úžasem shlédnul fotbalový zápas, nebo automobilový závod a odcházel s jasným názorem, že příští televize v domácnosti bude barevná.


Nebyla to však jen barva, ale také stereozvuk, který se v tom období narodil. Nepředstavujte si to jako dnes, kdy posloucháte VKV ve stereu. Tehdy se hlavně kupovaly nové černé gramodesky, které umožňovaly poslech kvalitního sterea. Tou dobou se u nás pomalu objevovaly desky už i západních skupin a vlastně díky všelijakým známostem jsem často už v roce 1978 mohl slyšet u kamaráda na vinilu australské ACDC či kalifornské Kiss. Posledním doplňkem techniky posluchače 80. let bývala občas takzvaná barevná hudba.


Co to bylo? Když dnes koukám na své oblíbence na www.youtube.com, tak zpravidla vidím videoklip, živý koncert, nebo se na projektoru promítají fotky ze života skupiny. Když vzpomenu na rok 2000 a představím si obyčejné internetové rádio, tak se mi vybaví hudba z reproduktorů a na obrazovce třeba přehravač windows media player, který pro mé oči kouzlí dle nastavení různé vizuální efekty. V mládí jsem znal takové dětské kukátko plné korálků, kterým se pootočilo a neustále se měnily proti světlu jasné barevné obrazce.


Barevná hudba, to byla taková zpravidla amatérsky vyrobená bedýnka dle vkusu každého posluchače, která měla směrem k posluchači zdrsnělé sklo, za kterým byly barevné žárovky, které se podle melodie rozsvěcovaly. Basy měly zpravidla barvu zelenou, výšky červenou a středněvysoké tony modrou, či navíc i žlutou, což bylo samozřejmě nutné nastavit potenciometry. Osobně si myslím, že posluchače motivovalo okolí. V kinech totiž běžel snad v roce 1977 film Horečka sobotní noci, jehož děj byl zcela jednoduchý, ale efekt zapamatovatelný. Johny Travolta totiž kdesi v newyorském Brooklinu, či Manhatanu tančí za zvuku úspěšného LP britské skupiny Bee Gees na diskotéce a podlaha tanečního sálu je obdobným způsobem prosvětlována,jako u barevné hudby.


Dále se něco podobného užívalo i v berlínském Fridrichstapalastu, ale trochu jinak. Osobně mě kdysi fascinovalo, když kanadská kapela Bachman Turner Overdrive (BTO) hrála píseň - You Aint Seen Nothing Yet, kde v krátkých tvrdých doprovodných akordech rozsvítila vždy na několik vteřin celou stěnu zelených žárovek, ale blikající směsice žárovek mě u naprosté většiny skladeb celkem nechávala u takového zařízení v klidu.


A tak až teprve cestou ze základní vojenské služby jsem si odvezl poznatek, že jih Čech poslouchá na VKV Bayern 3, jih Moravy Oestereich 3 a slovenští spolubojovníci ve zbrani žijí silně uvolněnými mravy Maďarské lidové republiky. Ano, ti věčně vozili domů z Budapešti nějaké desky, vyprávěli o kapelách Judas Priest, Uria Heep, Motorhead, Lokomotiv GT, Saxon atd.


Nedá se říci, že bych po návratu propadnul nějaké mánii lovu dálkového rozhlasového příjmu, ale je jisté, že když časem již nabízely společné antény příjem obou televizních polských programů, tak se objevila myšlenka se podívat na zoubek i rozhlasu. Vždyť to nebylo nic složitého. Na stožárek s anténou na DDR1 se zkrátka přidala ještě jedna pro rozhlas.


Výsledek byl neuvěřitelný a to jen díky absenci našich soukromých stanic, které se začátkem 90. let začaly drát na toto pásmo. Standartem bylo naladit stanice saské i bavorské a docela slušně šlapalo braniborské BB rádio z Frankfurtu nad Odrou. Mělo to především sběratelský charakter. Mlha je pro lovce rozhlasových dálek na VKV tím pravým rájem, zvlášť, když do ni nemusí. To dochází v atmosfeře k různým složitým jevům, které způsobí, že se nám na místo obvyklých stanic dostanou do přijímače někdy i stanice vzdálenější. a tak tu byl nejen Hesenský rozhlas z Frankfurtu nad Mohanem, ale dokonce i NDR (Nieder Deutsche Rundfunk) z Hamburku a Pomořansko.


Velmi rád jsem si občas poslechnul právě hr (Hessische Rundfunk), protože tam hráli v určitou dobu zcela neobvyklý druh hudby. Nebyla to hudbá populární, ale lidová a nebyly to žádné slaďáky, ale pořádně svižná muzika, která má na jihu našeho velkého souseda a v Tyrolích svůj domov. Obvykle jde o kapelu několika lidí, kde dominují tahací harmoniky, klarinety, baskytara, bicí a housle.


Samozřejmě, že nám, kteří jsme si pochvalovali, z jakých dálek k nám až přichází rozhlas VKV, jsme z velkého nárustu našich soukromých stanic, které hráli na první dojem všechny na jedno brdo, že jsme z nich začátkem 90. let moc radost neměli a nemáme dodnes, ale to se nedá nic dělat. Jenže, to už bychom předbíhali čas a i dnes jsou lovci, kteří se občas potěší tím, že si najdou mezeru, kde nepřekáží naše stanice a zaradují se, když třeba zaslechnou němčinu ze 170 km vzdáleného vysilače. A nemyslete si, že si také rádi neposlechneme třeba rádio Beat, či Gama, Oldies, nebo Frekvenci 1 atd.

Příchod satelitu by se dal datovat do roku 1985. Tehdy se celá řada restauračních zařízení snažila vylepšit pobyt návštěvníků instalováním televizí, které vysílaly hudební program MTV. Prvně jsem se s tím setkal na dostihovém závodišti JZD Slušovice, kde byla restaurace umístěna v útrobách letadla TU-144. Tohle bylo jen tak na okraj vůbec zvláštní JZD s vlastním ekonomickým programem v tehdejším Československu. Program MTV sloužil v některých nočních podnicích i jako jakási předehra večera, výplň přestávek atd.


O satelitu, jeho programech, jeho výhodách, by se dalo ještě mluvit a nebyla v něm jenom televize, ale i rádia. Kabelová televize navždy přivedla do našich domovů určitý programový komfort a přisoudila pozemnímu lovu úlohu nostalgického a zbytečného snažení, které lze připodobnit k zábavě rybářů. Také si mohou pohodlně koupit rybu v krámě a přesto si ji jdou rádi zkusit ulovit. O tom všem však již příště.

Pro soutok připravil Standa Švec.