Když je na Mělníku sníh, může to být romantika a pohoda. Třicet dva snímků ve fotogalerii.

Milí čtenáři, k internetu patří i hackeři, jiné práce jsem měl také více než dost, a tak tu máme takovou zde nezvykle delší pětidenní pauzu, ale vůbec to není na škodu. Ostatně, bylo docela zajímavé sledovat čtenáře, jak si budou počínat, když chybí příliv nových článků ( je jich tu za více než 5 let už 1 222)  a výsledek nebyl vůbec špatný, mám-li věřit statistikám webu. I tak, se vždy někdo našel, kdo si nějaký ten článek, nebo i více článků přečetl, a to potěší. Bohužel mi statistika umožňuje vidět vždy jen deset top článků dne, nebo posledních dvou hodin, ale co se dá dělat.

Chtěl jsem vám hlavně představit opravdu krásně zpracovaný program muzea na lednové akce, ale když ten lotr hackerská, se zrovna přisál na originální text. Nicméně, sliboval jsem zde posledně krásné obrázky zasněženého Mělníka z neděle 8. ledna, kdy to vyzývalo k procházce a důvodů bylo několik. Motivoval mě svým výrokem známý mělnický a městský fotograf pan Lojka, když pravil, že na vánoční přání těžko rychle sháněl fotografii zasněženého Mělníka. A pak je to fakt, že člověk nemusí vždy jezdit někam daleko na výlety, ale poslouží velmi dobře i procházka po domácím městě. Sníh totiž dodává člověku v zimě tolik potřebné světlo, za kterým někteří jezdí při lyžování na hory ( vedlejší produkt akce) a to město vypadá zase úplně jinak. Vykročme tedy na malou procházku.

Prázdná nedělní polední a jinak frekventovaná Tyršova ulice mi dovolila trošku neobvyklý záběr. Kolik lidí přes tento přechod směrem k Pražské bráně tu o všední den asi  přejde? Určitě se však nikdo moc nerozhlíží :-).

Karlovo náměstí. Na jedné budově tam kdysi běžely nějaké elektronické noviny a je to tak asi pět let.

Pražská brána, ta se nikdy neokouká. A je jedno, zda je to ta současná, nebo ta z historických pohledů.

Cukrárnu vystřídala banka, ale v každém případě je to krásná budova. Pěkná autobusová zastávka je zase takovým mementem historie dopravy v centru.

Malý průhled na vodárenskou věž.....

.... a zde už je stavba, která možná zůstane jen na historických pohledech.

Touto uličkou pro pěší jezdily do roku 1976 v obou směrech autobusy na bývalé nádraží ve Fibichově ulici a 28. října. ( Druhá byla jednosměrná směrem ke KD- viz listopad 2011, seriál o dopravě na Mělníku).
Mimochodem, nedávno se někdo ptal na webu iSoutoku, kde prý jsou vlastně na Mělníku nějaké ty vnitřní prostory ( sály) na tančení. Tehdy jsem vzpomněl jen na sál v hotelu U zlatého beránka, kde už moje generace netančila, ale sál se otvíral při vinobraní, kdy sloužil, jako rozšíření spodní restaurace. Však také Mělnické vinobraní znali televizní diváci po celé republice.

 Tančilo se ale v Lidovém domě, také ve vinárně Diana ( součást ,, Liďáku), a právě ve Fibichově ulici. Tam byl jeden sál v patře, z jehož předsálí bylo možné vkročit druhými dveřmi do restaurace Záložna. Tam se točila Plzeň a ještě na začátku 90. let fungovala. Dnes tam sedí děvčata z České spořitelny. Mohli jste ale také jít po schodech do suterénu, kde byl takový polo taneční podnik, kterému otec říkal Šantán a moje generace Čína. O všední dny tu k vínu hrávala tlumená hudba z reproduktorů a víkendy patřily mládeži a tanci.

Romantika z podhradí. Pokud to nevíte, tak ta budova vpravo je správa CHKO Kokořínsko- Máchův kraj.

To už je klasika. To je prostě nádhera, která je zvěčněna na stovkách pohlednic a fotografií.

Tato příjemná pozvolná pěší cestička do čtvrti Rybáře skýtá nejen krásné výhledy do kraje i na vinici, ale každoročně tu na jaře nese průvod hodit Moranu do Labe, aby se tak rozloučil se zimou. Také už tu máme zvěčněny dva ročníky. Stačí jen v záložce vpravo hledat pod měsícem březen.

Enrique Stanko Vráz dal jméno naší vyhlídce nad soutokem Labe a Vltavy. Byl prý možná bulharského původu. https://cs.wikipedia.org/wiki/Enrique_Stanko_Vr%C3%A1z, a šlo o českého cestovatele s bohatým životopisem. Jak příznačné pro toto místo s výhledem na soutok dvou největších českých řek a na pohled do krásné krajiny na obzoru.

Soutok. Co dodat?

Zasněžené Rybáře.

Toto místečko u starého mostu, který dostal jméno po mělnickém, prakticky veřejností zapomenutém veslaři Strakovi má svůj půvab. Několik uvázaných pramic, kachny a někdy i led.

Až si vychutnáte z mostu pohled na Rybáře ....

...., na zámek s vinicí ....

 ...... a na stok, jak by bylo psáno na historických pohlednicích .-),

.... Tak vás čeká tato krásná budova, která kdysi také bývala restaurací.

Škoda jí. Stojí tu jen tak osamocena a pro šírou veřejnost nevyužita, protože tu není nic, co by sem lidi pod město tak nějak táhlo.

Když chcete vidět opravdu ten nejlepší sníh, tak asi nejblíže centru je Polabí.

Krásná vinařská škola tu má nad bílým trávníkem zase jiné kouzlo.

Kry plují po Labi.

O kus dále.

Z malé vyhlídky za hřbitovem.

Běžky na Mělníku, to je svátek.

Vedle modrého strakapouda s červenou hlavou můžete v parku na Polabí potkat také žlunu zelenou.

Připomínka článku o telefonních budkách z 9.1.2017.

Věřte tomu, nebo ne, ale tady kdysi bylo možné jet přímo do Kokořínské ulice a na Blata. Jen jste pod kopcem museli dát přednost těm na Mladoboleslavské, co vedla od autobusáku. Vpravo byly pouze tři bytovky z 50. let a kopec pro sáňkování apod.

Unikátní záběr do Jarošovky.

Kačák byl zamrzlý a kačky ve strouze Pšovce.

Nutrie, to je krásný živočich, a už se těším, až se na jaře pokusím u Vltavy najít aspoň stopy po jejich příbuzných bobrech.

Takový je tedy Mělník, když je sníh, a když pořád někam nekvaltujeme a vnímáme okolí.