sobota 24. srpna 2019

Máte rádi říčku Pšovku, Harasov, Kokořínský Důl, zámek Housku ? Třetí díl : Z Kokořínského Dolu do Dolní Housky.


Hned za obcí Kokořínský Důl po levé straně najdete neuvěřitelně obrovský pozemek vykácených stromů, jako kdyby se tu někdo rozhodl vybudovat obří horský hotel s velikým parkovištěm. Ani jsem neměl odvahu tu spoušť fotit a vzal jsem jenom krajnici. Kde je skutečná pravda, tak na to si budeme muset počkat v novinách, nebo až na vlastní oči.


Kokořínský Důl, to jsou především lesy, skály, jeskyně, potok Pšovka, vodní nádrže i mokřady.


Je tu však logicky i několik letních táborů pro děti ...


.... a zejména tento ve mně vždy vybaví vzpomínky na mé dětství, ale také krásné knížky pro mládež od Jaroslava Foglara, kde se například děti učí různým vlastnostem a dovednostem prostřednictvím sbírání takzvaných třinácti bobříků.

To bylo tak populární, že i bývalý politický režim tento způsob staré skautské soutěže ponechal ve své podobě, jen ji dal kosmetické úpravy. Soutěží bylo snad až 25 a na obrovskou tabuli se jmény všech dětí, se do kolonek dokreslovaly různé vlaječky, které byly doplněny na konci seznamu o legendu.

Děti tak viděly dlouhou šňůru vlajek u největších odvážlivců a mohly si kdykoliv určit ohlášením u svého vedoucího, kterou dovednost budou plnit. Jako námět k soutěživosti, kromě nějakých celkových cen byli kamarádi, kteří měli větší počet dosažených vlajek.

Pro dnešní děti připomínám, že člověk třeba nesměl celý den promluvit a byl svojí skupinou samozřejmě sledovaný, nebo se ho snažil občas i někdo nachytat. Bobřík odvahy třeba spočíval v odvedení dítěte večer do lesa kamsi za tábor a ono se muselo potom samo vrátit zpět.

Pro zájemce doporučuji přečíst knížku Jaroslava Foglara s titulem Hoši od bobří řeky.


Přátelé, kdo z nás mužů, se aspoň rád nepodívá na nějakou krásnou motorku, která obyčejně stojí více, než mnohé ojeté auto :-)?



Ale i podstatně levnější stroje na krátké trasy ze starých časů mají své kouzlo, pokud se o ně majitel dobře stará.


Na Pokličky vidět nebylo, rybník Stříbrník ve Vojtěchově jsem v jednom článku fotil stejně tak, jako známou restauraci v místě zvaném Ráj, a tak přišlo na svět foto místa, kde končí okres Mělník ( Středočeský kraj) a začíná okres Česká Lípa ( Liberecký kraj).

Poslední křižovatkou v našem okrese je malá odbočka na místo zvané Laka, kde se chovali koně, a snad ještě chovají. Zde odbočuje i červená Máchova stezka, která pěší dovede divokým terénem do sedla pod zámkem Houskou, odkud pokračuje dále k Bezdězu.

Já pokračoval samozřejmě po silnici směrem do osady Kondrádov, která spadá pod obec Blatce stejně tak, jako osady Tubož a Blatečky.
Toto místo vždy velmi rád fotím kvůli krásnému pohledu na ostřicovou trávu, ale sami se můžete přesvědčit, že to nyní vypadá spíše, jako někde v Africe.


Znak Ronovců nám připomíná, kdo býval ve středověku na Dubsku pánem.


Kondrádov je první vesničkou Libereckého kraje a je krásný. Stará zvonička ...


.... sakrální památka ....


 .... i stará škola, kterou měla v užívání, jako rekreační objekt firma OSP Mělník ( Okresní stavební podnik), včetně chatek na kraji lesa, které nebyly nyní vidět a možná jsou už i na soukromém pozemku. Ve škole byla především kuchyň a společenská místnost s televizorem, a společenskými hrami, jak bývalo tehdy na podnikových chatách pro své zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, nebo přátele zvykem.

Osobně jsem tu pobyl jeden týden v srpnu 1977 a pamatuji si to naprosto přesně, protože ten večer 16. srpna hrálo mé oblíbené rádio Luxembourg jenom písničky velkého Elvise. Celý svět se tak dozvěděl smutnou zprávu, že nás opustil král rock and rollu Elvis Aaron Presley.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Elvis_Presley

Každá hodina vysílání začínala jeho velkým hitem, který sem ještě dám ( odkaz na skladbu) a bylo to smutné. Kdo by jen tušil, že nás o tři roky později opustí John Lenon rukou vraha, a pak spousta dalších slavných zpěváků a zpěvaček. Čas zde je nám jenom propůjčený a za několik let, či desetiletí si na valnou většinu z nás vzpomene jen málokdo.

https://www.youtube.com/watch?v=d4_B3H5izxM  V první ukázce je především lepší ta klávesová verze, tak jak se v té době ( 70. léta hrála v rádiu)

https://www.youtube.com/watch?v=7Vr1EX5163M V této ukázce je ta agresivnější úvodní kytara, tak jak jsem ji měl raději.

Nezapomeňme že Elvis hrál a zpíval mnoho let a skladby trošku v průběhu času obměňoval.


K tomu nejkrásnějšímu v této oblasti patří také různé chalupy i zemědělské usedlosti. Buďte vlastně rádi, že je nevlastníte, protože to je jenom spousta práce ve volném čase na jednom místě a o mnohé v životě jste ochuzeni. Vždyť dnes není problém občas navštívit nějaký penzion.

Že se mnou nesouhlasíte ? Tak ano, ono má skutečně vše mnoho tváří a je na nás, jak se k věcem v daném čase postavíme. Vždyť nám teď běžel seriál Chalupáři a jistě si někdo řekne, že by se mu takové bydlení líbilo, zvlášť pokud by se mohl ráno rozhodovat, zda chce jít na houby ,nebo ne :-).
A někdo je raději na Mělníku a jiný dokonce konkrétně třeba před barem Díra :-).


Tady již můžete potkávat různé upravené studánky a prameny, o kterých v Želvě měli třeba kdysi knížku, která mapovala tok říčky Pšovky od jejích pramenů po hranici CHKO.


O osadách Kondrádov i Tubož existují tyto krásné informační nepoškozené panely.


V Tuboži  najdete také ovšem mlýn....


..... a můžete nahlédnout na jeho krásný upravený pozemek ....



 ..... ,jakož na jeho odstavené vodní kolo.


Přítoková šachta nese jméno Palác a je na ni krásně vidět ze silnice odbočující na Housku.



Pokud vám chyběla voda, tak zde přes silnici máte tuto nádrž ....


 .... a tady se o osadě můžete dočíst více, pokud vás to zajímá. Stačí na obrázek jen kliknout pro zvětšení, nebo si jej případně stáhnout a zvětšit.



Dokonce jsem spatřil aspoň několik trsů ostřicové trávy, byť to má k romantickým fotografiím z minulosti poblíž Laka daleko.


Asi po dvou kilometrech vás nevalná silnička vedoucí příjemným údolím dovede do místa, kterému se říká Dolní Houska. Pokud na křižovatce u tohoto kříže odbočíte vlevo, čeká vás kopec do obce Blatce. Přímý směr pak vede k zámku, nebo do obce Kruh.


Tady najdete tu úplně první vodní nádrž na říčce Pšovce. Těžko říci, čemu vlastně slouží, protože sem vede své kroky každý obyvatel restaurace, která je zároveň penzionem..


V posledním dílu seriálku, se můžete těšit na ten vůbec první pramen říčky, ale také na fotky z venkovního areálu zámku Houska, kde byla nějaká akce, a v neposlední řadě na krásné fotky výhledů do dálky od samotné paty zámku.

čtvrtek 22. srpna 2019

Máte rádi říčku Pšovku, Harasov, Kokořínský Důl, zámek Housku ? Díl druhý : Od Štampachu do obce Kokořínský Důl.


Jen o něco dále za Velkým rybníkem nedaleko nově administrativně vzniklé osady Lhotka Důl, se nachází mlýn Štampach, se stejnojmenným rybníkem. Dlouhá léta šlo o privátní pozemek, kam se veřejnost zkrátka nedostala a jedinou možností, jak nahlédnout do katastru mlýna byl buď pohled z vršku skal nad rybníkem, kudy prochází turistická červená  Máchova cesta, která je součástí dálkové evropské cesty E10 , nebo se musíte opřít trochu nepohodlně o vysokou zídku za mlýnem, a také se dá něco zahlédnout.

Několik posledních let je tu ve dvoře otevřen prodej živých ryb a viděl jsem tu občas pootevřenými vraty množství jízdních kol a cyklisty hodující nad nějakými zřejmě rybími pokrmy. Pokud je mi známo, tak ještě v 90. letech v katastru mlýna bylo zachovalé mlýnské kolo, ale majitelé se rozhodli v oblasti podnikání vyjít trošku jiným směrem, než je populární, ale také často velmi nákladná expozice mlynářského řemesla, kterou ovšem musí mlýn disponovat.


Dnes tu mám tedy jen tři fotografie od silnice, a že tu ryby opravdu jsou, tak to vidíte hned na té první, ale pokud si chcete vychutnat atmosféru tohoto krásného koutu CHKO, tak doporučuji pohledy ze skal nad rybníkem, které jsem naposledy publikoval v článku ...

https://soutok.blogspot.com/2019/06/melnicky-hrozen-roku-2019-byl-prijaty.html


Pokud vás zajímají nějaké tématické články o mlynářském řemesle, tak si vás dovoluji pozvat buď do vesničky Zubrnice, kde je minimálně jeden mlýn součástí skanzenu ...
https://soutok.blogspot.com/2016/04/a-takova-to-byla-krasna-sobota-poklady.html
, nebo do skutečné perly našich vodních mlýnů v jihomoravské obci Slup ..

https://soutok.blogspot.com/2015/08/vodni-mlyn-ve-slupu-byva-castym-nametem.html

..... a v neposlední řadě do Liběchova, kde se občas otevírá mlýn veřejnosti ...

https://soutok.blogspot.com/2017/09/mlyn-v-libechove-byl-mimoradne-prvne.html


V areálu mlýna Štampach toho ze silnice nyní moc neuvidíte, ale vězte, že za vegetací se nachází zmíněný rybník s ostrovem, na který vede dlouhá dřevěná lávka. Ta je dobře vidět ze skály.


Pak už přišel čas, abych také vyfotil nějaké skály. Tyto jsou hned za Štampachem.


Kolem mlýnu Kroužek, se po silnici dostanete až na Harasov, kde nám před zatáčkou po levé straně vyrostlo často plné placené parkoviště. Harasov je totiž oblíbeným místem ke koupání s krásnou pláží a přilehlým trávníkem. Kromě slavného hotelu, se středem zájmu v posledních mnoha letech stala tato stále nedokončená budova, která měla být zprvu snad dokonce sídlem organizace CHKO.

Nyní to vypadá na budování nějakého penzionu s restaurací, čemuž napovídá i sportovní areál za chatou. Leč, dokončení je stále v nedohlednu a mně se vždy vybaví vzpomínka na Blansko. Tam je totiž podobná situace.

Auty se tam nedostanete dále, než na záchytné parkoviště u takovéto chaty, která je restaurací. Když do ní vstoupíte, tak zjistíte, že částí restaurace protéká říčka Punkva, která tu roztáčí pro turisty vodní kolo. Je to vskutku zajímavý zážitek, když sedíte u stolu pod střechou a nekoukáte se na malou varnu minipivovaru, jak bývá někde zvykem ( Pivovar Labuť Litoměřice), ale na potok, který točí vodním kolem o průměru snad tři metry.

To je prostě ta nápaditost, o které jsem mnohokrát psal.


Starou atrakcí Harasova je tento skalní byt. Bohužel není dnes síly, která by někoho dokopala k tomu, aby byl zbaven přehnané zeleně, které je už příliš.


Dnes uvidíte z celého skalního bytu jen tuto část balkonu. Je velkou pravdou, že se dnes radujeme z toho, jak Mělník vypadá. Když jste se například v 80. letech vrátili v neděli v půlnoci z cest, tak jste měli pocit, že jste v nějaké vesnici. Svítilo několik světel a přes den byly budovy takové šedivé a zašlé.

Bohužel, toto už nelze říci o jiných místech a o Kokořínském Dole to platí dvojnásob. Hotely Dolina a Harasov jsou úplným hnusem a svědčí o tom, že je u nás v zákonech něco špatně.


Jak vidíte na snímcích, tak sám Harasov je opravdu krásným místem k oddechu, rozjímání i k fotografování.



Takto z dálky, se může zdát, že hotel je v pořádku.


I tady jsem si dovolil zvěčnit místo, kde se nám rozsáhlá vodní hladina mění v nenápadný potůček.


Lekníny jsou ozdobou vodních nádrží.


Tentokrát jsem vynechal hájenku u silnice a zastavil se až u autobusové zastávky Harakoko. Shora zrovna přišla jedna mladá maminka s děckem, která zde silnici přešla a řekla mi, že tu jsou prý k vidění až tři druhy různě barevných raků, ale je třeba výdrže a čekání.

To jsem si nemohl dovolit. Já musím jet, plnit si své nápady a nemohu se někde jenom tak ploužit a přemýšlet, co by byla skvělá fotka, kdybych měl štěstí.¨Krom toho se dělalo stále větší a větší horko.


Harakoko, to jsou především chaty vysoko nad tímto údolím.


Konečně zase nějaké krásné skály.


A tady nad silnicí také.


Mlýn Mlčeň, někdy též Mlčení je snad odjakživa porostlý vegetací. Jinak jej za svého života neznám.


Restaurace, či Hospoda u Grobiána   https://www.grobian.info/kontakt/
...., se poslední dobou proslavila občasnými pivními festivaly, leč jejich termínům v roce občas nějak nerozumím. Nejlepší je to v přírodě přece od května do srpna, ne ? Aspoň tedy na venkovní sezení.


Pokusil jsem se také o foto ještě obnažených skal, které již pomalu začínají zase zarůstat, ale jako na potvoru jsem měl slunce proti, což není pro snímek dobré.


Teď udělám jistě radost příznivcům motorových kol.


To už je hladina Podhradského rybníka, kam samozřejmě také občas chodí rybáři.


Zpátky jsem jel stejnou cestou, a tak jsem si dovolil tu skupinu skal u Grobiána vyfotit ještě jednou. To už je zajímavější, že ? Skoro si připadám, jako v Adršpachu :-).
Při troše fantazie tam vidím v prvním útvaru zleva tzv. Starostovou, což je nejslavnější skalní útvar ve skalním městě Adršpach.


Posledně jsem opomněl do článku zařadit skály nedaleko obce Lhotka, které jsou také ze zpáteční cesty. Zde je máte. Není to krása?

V Kokořínském Dole ( osada) nebylo co fotit, nebo by to bylo spíše jen k nadávání. To je katastrofa. Všude se budují samé hotely, penziony, neboť ty stávající jsou přelidněné, ale to je vše.

Parkoviště za bývalou Dolinou, to je pro pamětníky k pláči. Dnes už vás raději ani nepustí, aby člověk mohl obejít areál a podívat se třeba, jak vypadá bazén. V cestě bývalé turistické značky byl najednou plot a zpráva privátní pozemek. Je tu jakýsi polorozbořený dřevěný barák, ve kterém je výdejní okénko bufetu a lidé tu stojí na parkovišti u okénka fronty. Také  provizorní lavičky a stolky jsou venku mezi auty. Nic proti venkovnímu posezení, ale s absencí vnitřního posezení právě zde, je to stav tristní.

Mám odtud ještě jedno překvapení, ale to nechám do dalšího dílu. Pěkný víkend!