neděle 26. února 2023

Samoodečty energií mohou být pro občany nepříjemnou záležitostí. Povídání o tom, jak nás pomalu pohltila samoobslužnost a přinesla i občasné starosti.

 




Napadlo vás někdy, co vše si už v životě zařizujeme pomocí automatů a digitalizace sami v rámci úspory osobního volného času ?

Je toho tolik, že je prakticky nemožné toto vyjmenovat a třeba to i časově zařadit, ale nedávný zážitek mě přivedl k tomuto téma. Vždyť už jenom matně si pamatuji chvíle, kdy řidič  osobního vozu  předal otevřeným okýnkem obsluze benzinové stanice klíčky svého vozu a obvykle vyslovil slova: ,,Dobrý den. Plnou". To se brzy změnilo do dnešní podoby a mnoho let se snad ani nic nového ve veřejné samoobslužnosti nedělo.

S tím dalším nám může pomoci film Zdeňka Svěráka s názvem Vratné láhve. Na jedné straně úbytek části práce prodávajícího, někde přímo konec určené odběrové služby ( film) a zároveň první  automatizace, která snad ani nedoznala mnoha změn. Pak už je tu celá řada služeb, která začínala snad  v telefonních automatech a úschovnách zavazadel, ale snad tím nejdůležitějším jsou bankomaty pro kontrolu a výdej finanční hotovosti.

To už jsme se prakticky dostali do období, kdy si objednáváme věci a služby po internetu, kde je také mnozí hned platíme a dostali jsme se do fáze, kdy ani zde nám je nemusí vydávat jakási obsluha, ale vybereme si je na základě zaslaného kódu po telefonní SMS z určité schránky, která se může nacházet na jakémkoliv místě.

Až potud by se dalo hovořit o určitých výhodách a ti konzervativnější, starší, nebo ti, kterým už  snad moc neslouží oči, nebo nejsou zvyklí používat počítače, či jsou  doslova otrávení tou spoustou dotazů, či návodů, tak mají pořád ještě možnost toto řešit takříkajíc lidově  z očí do očí, nebo věc zakoupí přímo vystavenou v obchodě. Ostatně, dovolím si malou odbočku. Ukazuje se, že občan nakupující v obchodě si kolikrát koupí navíc i na zkoušku vystavené věci, které tam zahlédne, zatímco objednávka po internetu žádá konkrétní zboží a nerozptyluje mysl.

Zákazník si tak jistě uvědomí, co má  jaké své výhody i nevýhody. Ale, to jsem odbočil. Pořád je dobré, když je více možností. Jenže se poslední dobou s námi snaží elektronicky komunikovat i různé organizace,  které používají mediálních pokrokových slov, jako je zjednodušení a digitalizace, která jsou výhodná především pro ně, ale vás stojí minimálně trošku času. V nejlepším případě. Trošku to připomíná onen incident ze supermarketu, kde dnes máte samoobslužné pokladny, které jsou výhodné pro ty, kteří mají opravdu jen několik věcí a jsou na danou místní rychlou pokladnu častým užíváním zvyklí, ale většina lidí  má stejně toho zboží  vždy více, nezvládá to, potřebuje nápovědu radící prodavačky, která je tu pro tento účel a ještě zdržují ostatní nakupující.

Opravdu se takové sporné místo na úkor jedné klasické pokladny s nutností  stejného zaměstnance vyplatí? V každém případě si ne každý zákazník na takovou službu troufne a nemá ani radost z nějakého poučování prodavačkou. Toto dnes bohužel hrozí už i v našich soukromých domácnostech, kde by měl člověk  duševně relaxovat, a ne ještě řešit zcela zbytečné problémy.

Ano, mnohdy zbytečné problémy, jejichž řešení si u starých lidí neumím vůbec představit, pokud nepožádají nějakého souseda. Prosím, žijeme dnes v době chytrých mobilních telefonů, kdy jsou tato zařízení schopná bezpečně a bez přehlédnutí zaznamenat určité údaje, které průměrně inteligentní pracující člověk dokáže dešifrovat a odeslat, jako přílohu odpovědi na zaslaný e-mail. V nepřístupných prostorách, se opravdu střetávají dvě možnosti, kde jednou z nich je možnost návštěvy pracovníkem ve stanovené rozumné časové lhůtě a druhou je výše zmíněný samoodečet, kdy reagujete prostou jednoduchou odpovědí na e-mail.

Ale, co s prostory, které jsou ve své podstatě přístupné komukoliv, kdykoliv, a kde není problém pro každého si třeba  zjistit to, co potřebuje, natož jednou v roce pro nějakého firemního zaměstnance, i kdyby si měl někde zazvonit ? Pokud by se snad jednalo o stejný postup, jaký jsem uvedl výše, tak by mnohý člověk ještě snad přimhouřil oko, ale  místo toho na vás z e-mailu vykoukne několik možností, které vás zavedou do různých vyplňovacích formulářů . Po několika kliknutích zjistíte, že vyplňujete něco, co by se dalo přirovnat k žádosti o pas.

Je to sice jen jedna  citlivější osobní informace, ale na sdělování osobních dat jsou lidé hodně hákliví, pokud snad nekandidují do nějakého zastupitelstva, nebo nejde o médii zjištěnou a se souhlasem autora uvedenou informaci. Dokonce to u mnoha jedinců při práci na počítači vede k tomu, že stránku ihned opouští, pokud nejde bohužel o věci, které musí absolvovat.

Asi bych tu dnes o tomto téma nepsal, kdyby nakonec vše klaplo jak má, ale tím je právě ta digitalizace nebezpečná, že se to nemusí dařit k něčemu přihlásit na základě nějakého netušeného problému a zákazníkovi to dá po všech stránkách pěkně zabrat. Nejprve zkusíte všechny možnosti, což je znovu plno zadávání různých i číselných  informací, kdy i kursor PC, nebo mobilu  někdy stávkuje, pak hledáte kontaktní telefon, který je nadepsaný jinými záležitostmi a jen v pracovní době, abyste nakonec našli malinkou  a téměř nenápadnou informační adresu.

Jsem zvyklý psát kamkoliv a kdykoliv, protože tím může člověk jenom získat. K mé radosti přichází potvrzující zpráva, která mi oznamuje, že z důvodu zvýšeného počtu požadavků tu bude snaha se mi ozvat do pěti pracovních dní. Nepochybuji, že se nakonec jistě vše vyřeší, i kdybych měl jít ve svém volném čase na kontaktní místo a zádrhel by byl v nějaké banalitě, nebo prostě technického rázu, ale Soutok je magazín, který se prostě zabývá vším, co může obyčejné lidi potkat, a co je nějakou výzvou k zamyšlení.

Jsme pestrou vrstvou obyvatelstva a dokonce znám lidi, kteří prohlíží PC jednou týdně, nebo když potřebují objednat pension někde na dovolené, nebo jen honí informace na malé obrazovce mobilu a fakt nemají ani tablet :-). Nedopusť, aby nám naše zařízení takzvaně kleklo, ač společnost počítá s tím, že už máme každý za své i chytré mobilní telefony, tak se nějak přizpůsobíme. To vše se zřejmě změní, a když ne tradičním novým zákonem, tak to lidi donutí stejně tak, jako ještě nedávno injekce proti covidu-19 při touze vycestování do zahraničí, ale zarážející je, že na místo různých služeb to je nakonec občan, kdo si musí ve svém zájmu najít chvilku v osobním volnu a v případě nutnosti jít osobně někam řešit něco, k čemu by vůbec nemuselo dojít.

 Inu, snad už každý aspoň jednou zažil v životě situaci, kdy byl kvůli někomu doma a stejně si musel někam zajít, protože dotyčná služba byla moc rychlá, nebo si to trošku ulehčila nějakou výmluvou. Však je v zájmu občana si něco převzít, nebo si někoho ohlídat. Zatím to vypadá, jako malichernosti, ale těmi vše začíná.

Pohodový vstup do přelomového týdne.





sobota 25. února 2023

Před 30 lety neměly firmy i úřady ze zaměstnanců starších 50 let radost, ale dnes mají dnešní padesátníci zachránit společnost. Co máme rády ? Právě byla otevřena výstava mladoboleslavských malířek.

 


Poslední dobou to mediálně vypadá tak, že se všichni topíme v obrovských problémech a prakticky snad u nás v Čechách není obor činnosti, kde by se dalo ze situace nějak radovat.

Včera jsem četl o problémech automobilového průmyslu a možného velkého propouštění zaměstnanců, nedávno to bylo o energiích a nehorázných cenách hlavně u elektřiny, o problémech zdravotnictví, kdy   zubař, či obvoďák jsou stále častěji imaginární bytosti a dnes o problémech školství. Přesto se možná nejvíce článků týká poslední dobou připravované důchodové reformy a je velmi zajímavé sledovat názory lidí. Jsme totiž od přírody náchylní vidět věci tak, jak se nás zrovna právě teď týkají a máme podstatné omezení vidět problémy z jiných úhlů. pohledu. To se týká každého i poslanců.

Ono totiž díky těmto diskusním článkům dochází k rozeštvávání určitých skupin lidí mezi sebou. Mladé rodiny mají často pocit, že důchodci již nepracují, nejsou vystavení žádnému pracovnímu stresu, údajně nic nepotřebují a tudíž by měli být rádi i za almužnu, a ne aby jim pořád někdo přidával, jako v posledních letech. Ti jim zase oponují, že oni si  na rozdíl od mnohých různých skupin lidí již své odpracovali, odváděli část svého platu systému, potřebují peníze zase třeba i na léky, nejdou žebrat o almužnu, mají právo na důstojný život, kde mohou realizovat to, co dosud nemohli a část chyb je u mladých.

Jaké ? Chybí jim prý hlavně skromnost. Když na něco nemám, tak si nepůjčuji, nesplácím, nedostávám se do problémů a prostě spořím, nebo se vysněného cíle třeba i jen dočasně vzdám. Ale, o tom by se daly psát předlouhé články, protože i pracující člověk zase volá : ,, Přidalo se různým záchranným složkám, penzistům, lidem ve státní správě, a kdo bude přidávat plat těm v podnikatelské sféře, kde je třeba tvořit výkony a plnit zakázky ? :-)

Já si nedávno uvědomil jeden takový kontrast, který se zase nikde nepíše, protože to možná není asi žádoucí, ale tak to opravdu je. Ti mladí už to nevědí, protože to nezažili a asi jim to ani nikdo říkat nebude, ale za zveřejnění to stojí.

Dnes to vypadá tak, jako kdyby měl někdo mocný pocit, že jim v průběhu nejbližších 10 - 15 let odejde poslední generace, která byla zvyklá poslouchat, pracovat v nařízené pracovní době, která je na mnoha pracovištích leckde ještě nezbytná, a navíc je ještě poměrně šikovná. Jak si jinak vysvětlit ten obrovský  zájem udržet právě tuto skupinu lidí co nejdéle v pracovním procesu ?

Že na to máte řadu odpovědí ? A věříte, že to bylo na začátku 90. let přesně opačně ? Ano, tenkrát to bylo úplně jinak. ,, Člověče, co tady ještě, nebo nyní chceš ? Tady je mladý kolektiv, plný mladých myšlenek, který umí na PC i čerstvě anglicky právě ze školy a nejsme zvědaví na staré struktury, kterým je přes 50 let, natož na penzisty, kteří zabírají mladým jenom místo za pěkný peníz." 

Dnes to najednou nevadí, že ta stará odcházející generace má zabírat místo těm mladým, co se,, hrnou do práce ? "Že je dnes málo mladých ? A co ty vlády dělaly celé ty roky proto, aby nebylo málo těch budoucích pracujících dětí ? Ve středu jsem překvapivě zjistil, že se na ZDŠ už léta nevyučuje předmět pracovní vyučování a nějaká škola to nově zavádí .-).  Chyběla jim dílna .

Tak to byla taková má glosa, jak by to nadepsali třeba na sledovaném www.seznam.cz tamní autoři článků.

Nicméně, neskončíme snad tak pesimisticky. I s tím covidem-19 to vypadá dnes už tak, že jsme jej přijali, jako běžnou nemoc a ani na něj mnozí nevzpomeneme, byť bychom se nedávno snad i povraždili díky veřejnému mediálnímu tlaku na povinné očkování. Tady také pořád někde někdo pracuje, kdo by měl odvádět peníze do systému a je to skutečně v rukou vlád, jak a co budou vymýšlet, aby ty peníze byly. Nebo snad populace přibývá a pracujících ubývá ?

https://soutok.blogspot.com/2021/11/sos-sou-neratovice-inzeruje-dokonce-na.html


Včera odpoledne mi přišel nový materiál z RMM a k mé radosti to byly i takové snímky, kde bylo vidět plno obrázků. Rád to sem dávám, protože to má něco do sebe a jde o zajímavou spolupráci dvou mladoboleslavských malířek, kde je návštěvník odměněn možností prohlédnout si na jednom místě dva zcela odlišné směry tvorby.

CO MÁME RÁDY?

Regionální muzeum Mělník – malý sál 24. 2. – 26. 3. 2023

Zářivou krásu květin, romantická zákoutí krajiny, abstraktní fantazie i realistické portréty to vše můžete vidět na právě otevřené výstavě v malém sále Regionálního muzea Mělník. Výrazné olejové barvy, střídá něžný nádech akvarelů…Obrazy mladoboleslavských malířek Květuše Burešové a Zuzany Muzikant Jeřábkové Vás chytí za srdce.

Výtvarnice vystavují společně již 7 let a přestože je dělí velký věkový rozdíl, staly se nerozlučnými kamarádkami. Obě jsou členkami mladoboleslavské malířské skupiny Vlna i Sdružení výtvarníků ČR. Společným učitelem jim byl akademický malíř Ildar Youssupov. Květuše Burešová se v současnosti věnuje zejména realistické olejomalbě a malbě na hedvábí. „Malování je pro mě důležitou součástí života, dodává mi radost z tvorby, chuť poznávat nové techniky, možnost nových kontaktů, nových přátel, jednoduše řečeno naplno žít.“ popisuje své malířské nadšení Květuše Burešová.

Zuzaně Muzikant Jeřábkové v současné době učarovala technika akvarelu. V Mladé Boleslavi vede malířské kurzy, z ryze realistických námětů (portréty, krajina…) přechází občas i do abstrakce. „Často ani nemám představu, jak bude obraz nakonec vypadat. Je to směs nápadu, momentální nálady a pocitů, které ve mně postupně vznikající obraz vyvolává.“ popisuje tvůrčí proces Zuzana Muzikant Jeřábková.

Výstava obrazů s poetickým názvem Co máme rády? je otevřena denně kromě pondělí 9-12 a 12:30-17 hod. do 26. 3. 2023.

-RMM-

Pohodový víkend !




úterý 21. února 2023

Dětský svět Tygřík tento víkend opět v Mělníku. Balisety u soudu nahradí kruhový objezd ?? Mělnické TIC nabízí mimo jiné již šest papírových modelů význačných městských památek , ale třeba i zdobené balzámy na rty.

 


Vážení čtenáři, zdá se, že lednová akce Dětský svět Tygřík si tady na Mělníku získala své příznivce a já mám pro vás radostnou zprávu, že také v únoru můžete se svými dětmi přijít a pěkně si vše užít.

Mělník
Sportovní hala BIOS ul. Řípská

Kdy ? Sobota 25.2. a neděle 26.2. od 11 hodin do 18 hodin. Celodenní vstupné : děti 2-15 let .... 290 Kč, dospělý 30 Kč.



Včera mě na internetu zaujala věc, kolem které veřejnost nyní živě diskutuje. Zatím jsem se tedy nesetkal s nikým, kdo by byl nakloněný myšlence, aby se křižovatka u soudu proměnila v kruhový objezd.  Podle některých je prý navíc prostor  pro kruhový objezd  velmi malý a asi někdo zapomněl, že se tu mají otáčet také především velké autobusy. Dovolil jsem si sdílet následující zprávu.

Informace k odstranění balisetů z prostoru tzv. křižovatky u soudu
Vážení spoluobčané,
na sociálních sítích jsem v poslední době zaznamenal dotazy ohledně odstranění balisetů, či jak se na Mělníku hovorově říká „schweigstillek“ z prostoru křižovatky u soudu. V souvislosti s tím padají i obvinění z neplnění volebních slibů. Jak jsem několikrát veřejně prohlásil, balisety budou z křižovatky odstraněny. To jsem slíbil a jsem člověkem, který sliby plní. Klíčovou se jeví otázka, co místo nich. Rozhodně nejsem ten, který by chtěl něco změnit a neměl při tom připravené řešení. Nejjednodušším a nejrychlejším řešením se jeví jejich nahrazení žulovými ostrůvky. Na to je připraven i projekt a vyčleněny finanční prostředky. Osobně se k tomuto řešení nekloním, protože to zohlední toliko estetický ráz problému, nikoliv ten dopravní. Z mého pohledu by nejvhodnější řešení představoval kruhový objezd. Ten by dopravní situaci na místě nejenom zpřehlednil, ale umožnil by i navazující dopravní řešení, jež by pomohlo odvést automobilovou dopravu od ZŠ Jaroslava Seiferta a ZŠ základní a speciální s možností zřízení plnohodnotného parkoviště K+R pro obě školy. Pokud by se podařilo do všech těchto změn zakomponovat i navrhovanou stavebně technickou úpravu ulice Fibichova, vzniklo by podle mého přesvědčení funkční dopravní řešení pro danou lokalitu včetně zvýšení bezpečnosti provozu v dané ulici a u obou zmíněných škol. Jedním z motivů k tomuto kroku se stalo nedávné sražení chodce autobusem MHD s fatálními následky a před tím i sražení chodkyně na přechodu u spořitelny.
Proto jsem se rozhodl svést boj o kruhový objezd. Proč boj? No, protože s ním zásadně nesouhlasí památkáři a v současné době teprve vzniká studie proveditelnosti. Pokud ta dopadne dobře, chtěl bych zamýšlenou změnu posoudit speciálním počítačovým softwarem pro mikroskopické simulace individuální a veřejné hromadné dopravy. Na tento nápad mě přivedlo řešení dopravy v přípravě opravy Barrandovského mostu v Praze, kdy díky počítačové simulaci bylo možno dopředu předpokládat jaké dopravní komplikace to způsobí a účinně se na ně připravit. Díky jeho vysokému detailu zpracování podrobností, dokáže přesně simulovat městský provoz včetně cyklistů a pěších. Tak bychom získali relevantní data o efektivitě navrhovaného řešení.
Vážení spoluobčané tento příspěvek píši s úmyslem, abyste věděli, že celou situaci kolem balisetů řešíme a řešení připravujeme. Dříve než začnete psát reakce o nemožnosti výstavby kruhového objezdu v daném místě, vyčkejme prosím na výsledky shora nastíněného procesu, o jehož výsledku budeme informovat. Nikterak nezastírám, že je to řešení ambiciózní s nejistým výsledkem, ale jak řekl Albert Einstein „Ten, kdo se nikdy nedopustil chyby, se nikdy nepokusil o něco nového.“
JUDr., Mgr. Jindřich Špergl, Ph.D. – radní pro dopravu


Když se řekne Turistické informační centrum, tak si většina lidí asi představí pohledy skládačky, odznaky, turistické deníky, turistické vizitky, turistické známky, turistické nálepky mapy, knihy atd. atd. , ale někdy také očekáváme nějaký ten originální suvenýr. Tady nezná nápaditost mezí. Vždyť kolik věcí jen se prodává z plastu, dřeva, kovu, nebo z jiných materiálů.


Některé suvenýry jsou limitované edice, jiné se prodávají v různých velikostech a nabízejí se i různé papírové modely. Všechno to má však jeden háček. Ne každý má ten domov nafukovací a mnohdy už nevíme, kam dávat nové knížky, natož ještě nějaké objemnější suvenýry. Jenže se musí uznat, že je to prostě krásné.

Mělnické TIC patří k nejvýznamnějším v republice, protože máme blízko Prahu, je tu také vstupní místo k návštěvám historické studně a má otevřeno mimo jiné dny také po celý rok každý den víkendu. To není samozřejmost. Zkuste se podívat třeba na Litoměřice, Českou Lípu, Doksy a zjistíte, že prostě na některých místech rozhoduje roční doba, nebo je otevřeno jenom pár hodin v sobotu dopoledne.

Přitom jsou mnohá  i samostatná infocentra v únoru otevřena pouze přes pracovní týden, jako třeba úřady, což mohou tak maximálně ocenit turistikou a výlety postižení penzisté :-). Jak to všechno vím ? Inu, už jsme tu spolu na Soutoku třeba navštívili skalní hrad Jestřebí, nebo skálu Spící panna, Máchovo jezero, a kdybych si chtěl přivézt z těchto míst turistické vizitky do deníku, tak mám šanci snad až od dubna.

V tomto je tedy Mělník velmi úspěšný a není od věci připomenout také nějaké suvenýry, které si tu může návštěvník, nebo domácí zákazník pořídit. Se zajímavým nápadem přišel kdysi Martin Klihavec a nyní si může návštěvník pořídit již šest  jeho papírových modelů význačných budov našeho města. Jak jen moc mi to připomíná dětství a časopis ABC, když si mohl malý čtenář slepovat auta, rakety, zámky, či zemědělské usedlosti apod.

Na některé modely musela být opravdu trpělivost a byly to  hodiny až dny  času. Jako kdybych slyšel krásnou hlášku z filmu Pelíšky : ,, Taková blbost, a co to dalo práce :-)." Inu, ony se ty modely líbí i ženám, ale ačkoliv to spíše ocení muži, tak je prostě problém s místem a leckdy i s úklidem, pokud jsou vystaveny prachu. Problém však zatím zase patrně není v  myšlence paní  Jitky Novákové, která přišla s nápadem ozdobení obalů balzámu na rty mělnickými motivy.

Modely utváří i  známý modelář pan Tomáš Hobzík, ale tady zatím nejsem příliš v obraze, co je pouze výstavní, a co se případně prodává.

To vše tedy můžete pořídit v mělnickém TIC.







neděle 19. února 2023

Krásná služba před začátkem sezóny, která se může hodit, nebo i jen potěšit. Mšeno má nové stránky. Bestseller je vážně bestseller, aneb bomba pro výletníky. Vychází kniha Židé na Mělnicku. Výstaviště v Lysé n.L. aktuálně.

 


Ani jsem nečekal, že tolik lidí v tak krátké době zaujme článek o digitálním rozhlasu, který jsem zrovna moc šťastně nepojmenoval.

http://soutok.blogspot.com/2023/02/zacatek-tydne-zastihl-nove-i-stare.html

Jenže, ono není lehké pojmenovat něco, kde chcete čtenářům vysvětlit, proč vás daná věc zajímá, co všechno se momentálně děje - neděje důležitého a ještě psát o parádním úkazu, který radostně zaskočil nemálo nových majitelů digitálních přijímačů.

Ovšem, nelze usnout na vavřínech a nechce se mi také skončit o víkendu u jednoho článku. Někdy třeba ano, ale většinou ne :-). Věcí je kolem nás tolik, že si člověk uvědomuje, že některé již asi někdy viděl, ale už zase poněkud zapadly do zapomnění, ač byly moc fajn. Koukám občas na dění ve Mšeně a myslím, že už je na čase se zmínit, že mají ve Mšeně nové webové stránky.

Každá změna nese určité riziko, že se někomu nebude líbit. Osobně jsem vždy oceňoval, že se náš severovýchodní soused v našem okrese snaží působit tak, jak se na bránu do CHKO Kokořínsko-Máchův kraj sluší, bojuje za lokálku, přichází s aktivitami pro veřejnost a důkazem je i význačný odkaz  na téměř pro mnohé zapomenutou službu. Mšenu tedy děkuji za dnešní nápad na téma. Mimochodem, považte, že místní krásná starobylá škola stále ještě shání člověka na úklid. Něco je špatně. Ale, pojďme zpět k téma.

Objevil jsem tak zřejmě znovu fantastickou službu, kde se můžete virtuálně dívat na své město, zavítat na náměstí, třeba i do kostnice, nebo do TIC,  a takových míst, která můžete po celém světě navštívit tam jsou mraky. Každých několik vteřin prohlíží nějaké snímky návštěvník. Milé i  velmi užitečné při turistických návštěvách nejen jiných měst, ale i dalších míst.

https://www.virtualtravel.cz/melnik/letecky-pohled


Nedávno jsem tu představoval několik publikací, které ocení zejména turisté, výletníci a všichni, kteří mají vztah k této krásné zemi s nádhernou krajinou. Dnes jsem již schopný recenze. Opravdu to jsou bestsellery. Autor Jan Hocek obchází celou republiku po jejich hraničních hřebenech v asi 20 - 25 km dlouhých denních etapách, doporučuje ze své zkušenosti způsoby i místa stravování i ubytování a hlavně je každá kniha ilustrována krásnými barevnými obrázky věhlasných míst, která jsme mnozí v minulosti  některá navštívili. Nechybí ani výhledy na okolní kopce a pohoří.

Samozřejmě, že ne všude jsou kopce a hory. Publikace je unikátní i tím, že se autor nedrží striktně někde až masově navštěvovaných hřebenových pasáží, ale klidně odbočí na méně slavné a poklidné trasy, pokud se mu zdají krásnější, nebo i vystoupá po neznačených cestách na vrcholy kopců, kam značky případně nevedou, pokud místo stojí za návštěvu třeba i kvůli genius loci a rozhledu do kraje.


Jednou z věcí, která mě také tak trošku zajímá, tak to je migrace  a život Čechů ve světě. Přijde mi až smutné, jak mediálně odbýváme šest ryze českých obcí v rumunském Banátu jedním dlouhým srpnovým vlakem ,, mládeže" na asi čtyřdenní festival do jedné z našich obcí. Vždyť tam žijí lidé, kteří mají vazbu na naši starou vlast a zasloužili by si více pozornosti.


Česká republika je plná různých židovských čtvrtí i krásných židovských hřbitovů a stranou nezůstává ani Mělník. Místní synagoga se sice do dnešních dní nedochovala, ale aspoň se podařilo zrekonstruovat hřbitov.


Nyní tedy vychází literatura, která tu na toto téma v Mělníku a okrese  dosud chyběla a svým způsobem navazuje částečně  tematicky na knížku Květen 1945 na Mělnicku. Vždyť to byli právě Židé, kteří byli nejpronásledovanější skupinou obyvatelstva ve 2. sv. válce.


Na závěr tu mám ještě program na nejbližší výstavy v Lysé nad Labem.

To je dnes vše. Pěkný zbytek víkendu a úspěšný vstup do 8. týdne.


sobota 18. února 2023

Začátek týdne zastihl nové i staré majitele rozhlasových přijímačů DAB+/FM příjmem signálů z daleké Skandinávie. Sasko již brzy spustí i k nám nové multiplexy a Česko diskutuje i chystá brzké změny.

 


Nejlépe se daří vzdáleným signálům za mrznoucích mlh.

Jsou lidé, kteří i dnes  v době neskutečné techniky ( internet)  poslouchají i doma rozhlasové vysílání a mají i své oblíbené stanice. Osobně dávám v tomto přednost spíše jiným médiím, ale vždy mě zajímalo, co že se dá na kterém místě v takovém rádiu ulovit. Myslím, že  za to může celá řada faktorů. Jedním z nich je především fakt, že jsem vyrůstal v době, kdy se svět ještě snad více dělil na Západ a Východ, přičemž ten první používal takzvané CCIR pásmo 87.5 - 108 MHz FM, a ten druhý OIRT  65.8 - 74 MHz.


Sice tehdy žily u nás rádiem především střední vlny, ale v pásmu OIRT již například vysílala naše stanice Vltava, která hrála ve stereu vážnou hudbu a v pátek večer ( v sobotu dopoledne repríza) dvouhodinový pořad Větrník o populární hudbě s Jaromírem Tůmou., kde jsem namátkou slyšel povídání s hudbou o skupinách Smokie, Yes, Rush, Kansas, BTO ...


Nejlevnější rádio DAB+/ FM z mělnického Lídlu vyšlo na 500 Kč. Pro svoji malost se vejde i do kapsy na výlety. Tradiční stupnice ukazuje ručně nastavený kanál a sílu signálu.

Nebyli jsme snad náročnou generací, když nám nevadilo poslouchat středovlnné vysílání rádia Luxembourg s občasnými úniky. Teprve, když i u nás vyráběla továrna Tesla přijímače s oběma normami, tak to byla náhle příležitost zkusit ulovit i to, co u nás ulovili, nebo spíše poslouchali mladí lidé v pohraničí.

To kouzlo pominulo ve chvíli, kdy se norma CCIR u nás stala standardem a pásmo se zaplnilo množstvím domácích stanic, které hrály vlastně všechny víceméně to samé. Ono pořád tak nějak platí, že čeho je moc, tak toho je příliš. Z tohoto hlediska začalo mít  pro mě a jiné jedince smysl hledat skulinky, kudy k nám pronikla ještě nějaká ta vzdálenější zahraniční stanice. Může to být do jisté míry zajímavější, než pasivní poslech nějaké domácí stanice a navíc poměrně brzy zjistíte, že to opravdu zahraničí je, protože playlisty jsou prostě takové nějaké jiné.

Jenže na anténu běžného FM ( VKV) rádia vám především dolétnou blízké stanice, které se ještě automaticky dolaďují, a tak jsem doslova ožil, když jsem objevil ,, hloupý" telefon Nokia s rádiem, který má v sobě službu, která chybí i dnešním mnohým rádiím. Když tam něco ulovíte a stanice vám napíše své jméno ( RDS), tak i po odpadnutí signálu nezmizí, můžete ji dát do paměti a doma v teple pak nafotíte i několik vzácných úlovků. To je v zimě, kdy se rozhlasu na FM zpravidla nejlépe daří celkem důležité.


Telefon Nokia umožňoval si donést vzácné názvy stanic pásma FM ( VKV) až domů. Většina přístrojů ani v pásmu DAB+ toto neumožňuje a je třeba fotit úlovky přímo na místě, dokud to signál umožňuje. Abych byl přesnější. Stanice se vám do paměti v pásmu DAB+ zapíší vždy, když daný multiplex ulovíte a názvy si můžete ofotit až doma, ale v případě názvu multiplexu to nejde. Zde se mi osvědčil můj foťák Canon. V jedné ruce držíte rádio, které přijímá signál a načítá název muxu, zatímco druhá ruka drží foťák a mačká spoušť. Není to pohodlné, ale výrobci na lovce multiplexů zatím nemyslí.

Lidé se za mělnickým zámkem asi podivovali, když viděli, jak tam někdo hýbe v prostoru šňůrou od sluchátek, ale jedině tak dostanete z jednoho kmitočtu to, co opravdu chcete, protože tam někdy a často hraje těch stanic více. U silných se tak snažit nemusíte, ale u zahraničních jde o zábrany do nežádoucích směrů i o zisk z požadovaného směru.

Jenže to všechno není zvlášť v zimě pohodlné a pokud jste někdy zkoušeli ladit po desetinkách celé FM pásmo svého rádia ( takzvaný bandscan FM), tak víte, jak je to náročné na čas i až otravné. Přitom ne každý má to štěstí bydlet na vyvýšeném místě, nebo v nejvyšším patře výškové budovy a z tepla domova obsluhovat dálkově rotátor se směrovou anténou na střeše. Konečně, nevyžaduje to moc pohybu a není to tedy zrovna nejlepší životní styl, pokud jste u toho často.

Z tohoto pohledu bylo objevení DAB+ pásma senzací. Malá levná krabička do ruky, která se celkem snadno i rychle proladí ,a kromě jinak případného vysoce kvalitního poslechu máte poměrně jasně dáno, kdo na kterém kanálu vládne. Později získáte přehled, co kde lze asi tak zachytit za vysílače, které jsou vzácnější, které nečekané, ale můžete rádio samozřejmě také užívat k poslechu stanic. Navíc jsme dnes zase dále, a tak si takový domácí posluchač může zakoupit jen nepatrně dražší přijímač, který má již i barevný displej nabízející kromě příjmu zvuku i obrázkové informace.


Rádia s barevnými displeji jsou nepatrně dražší, ale za tu parádu a informace to zejména pro stabilnější příjem stojí. Vhodné domů, nebo v lepším počasí na kopce, pokud se rozhodnete tam déle setrvat a věnovat se tam poslechu rádia.

Těmi je například počasí, pohled do studia, obaly gramodesek, host studia, portrét moderátora, název skladby, textové běžící, nebo chvíli stojící zprávy atd. Jedinou podmínkou je, aby vám šel do rádia z daného vysílače dostatečný signál. A právě to je ten největší problém, co majitele přijímačů trápí, protože ta síla signálu je všude jiná.

Jinými slovy si můžete být jistí, že pokud si takový servis koupíte a nemáte zájem o nějakou další výbavu v podobě směrové antény, tak v současnosti tady na Mělníku  v jakémkoliv bytě lze zaručit jenom to, že vám tento dokonalý servis zaručí asi 17 stanic Českého rozhlasu a pravděpodobně i dalších 6 z nabídky Teleka. Jenže stačí vyjít na dvorek, být třeba situovaní na Prahu a máte náhle všechny naše poskytovatele.

Kolik jich je, a co nabízejí za stanice ? To vše je tady: 



Reklamní foto za mělnickým zámkem :-). Obal desky na stanici rádia Beat.

Že vás jenom Čechy neuspokojují ? To už chce štěstí, dobré místo, nebo aspoň malou směrovku se zesilovačem. Výborným místem je samozřejmě mělnický zámek, Chloumek, Vehlovice, Na Kroupovci, Kamenný Šrańk, Slovany.. Tam můžete poměrně často i jen na teleskop třeba i poslouchat bavorské stanice a dívat se přitom na obrázky. Na  takové hoře Říp je příjem z Bavorska prakticky stabilní, což o mělnickém zámku říci nelze.

Zde jste rádi, když se vám třeba i jen zapíše název multiplexu, ale na Řípu budete moci stanice poslouchat. Lovci muxů však jezdí na kopce především proto, aby tam ulovili poměrně rychle vzdálené multiplexy a případně natočili nějaké to poslechové video. Na Mělníku zase můžete počítat s tím, že okna situovaná na Prahu vám na vaše teleskopy přinesou pražské signály a okna směřující k SZ zase signály ze Saska.

V atmosféře dochází neustále k různému šíření vln, které má vliv zejména na dálkový příjem, a tak se občas stane, že se dějí věci. To se stalo naposledy toto pondělí a v úterý., kdy na jinak ve Střední Evropě nepoužívané kanály 13A - 13F dopadly signály z vysílačů v Norsku a Švédsku. Samozřejmě se o tom rozpoutala velká diskuse, která odhalila, že už konečně i u nás začalo více lidí kupovat rádia DAB+ / FM.  Západní Evropa nám v tomto trošku ujíždí a zejména Německo s Velkou Británií.


Stanice Radio Sachsen hraje oldies a je součástí ,, prvního saského multiplexu na kanálu 9A" Jako snad jediná stanice neužívá další informace proto, že nechce způsobit nesoustředění řidičů na silnicích.

Dálkové podmínky šíření daly o sobě nedávno vědět s nebývalou razancí. Pokud jsem tu v říjnu psal, že můj kolega na cestě do Polska nedávno zachytil na směrovou anténu multiplex ze Skotska, tak na podobnou směrovku, se podařilo v minulém týdnu na kanále 12B zachytit v Havířově multiplex z Anglie. Žně pokračovaly zejména toto pondělí a musím se přiznat, že jsem trošku zaspal

Ozvalo se plno lidí z celé republiky, že na jejich přijímače dopadly signály z Norska a Švédska. Vše se dočtete na tomto FB:


Osobně doporučuji článek mého kolegy, který si v pondělí zajel autem kousek za Horu Svatého Šebestiána ( okres Chomutov). Takový bandscan se jenom tak nevidí. Neviděl jsem dosud v DAB+ originálnější.


No, je to bomba. Co se nám nepodařilo v říjnu v Polsku, tak to se povedlo v pondělí Pavlovi tady kousek odtud :-). A to je právě to, co pořád říkám, že je sice v práci hezky :-)), ale dá se ten čas prožít i jinak :-). Proto se řada normálních lidí těší na důchod.

Pavle, gratulace !!


Jak jistě víte, tak jsem byl v neděli v Kokořínském dole a v pondělí jsem dopisoval druhý díl svého putování. Příliš jsem se do toho zabral, neb to vždy prožívám znovu, až jsem už nikam nevyrazil. Teprve v úterý večer přišel tradiční zámek, a to již situace  signálu upadala. Navíc jsem ani netušil, že to během dne létalo do českých domácností právě na kanálech 13A - 13D.

I tak jsem za mělnickým zámkem nachytal krásné věci. Byl tu Berlín, celé Bavorsko, Bádensko a nejvzdálenější byl  424 km vzdálený kopeček Heidelberg, kde na kanále 11B je multiplex OAS BW. Když se podíváte do mapy, tak je to již jenom kousek od Rýna. Na poslech stanic jsem však neměl čas a ani není za tmy někde venku na to moc chuť.

Radost nám tady na Mělníku teď dělá Sasko. Vypadá to, že zejména 12A by tu mohlo být za současné situace k poslechu a novinkou. Start se očekává v období březen- červen.


Kromě radosti z nového možného muxu jsou v nabídce stanice Oldie Antenne, 89.0 RTL, nebo Galaxy Sachsen.

Je toho upřímně tolik, že ani nevím, u jaké rozhlasové stanice naší i cizí bych měl trávit čas. To je tak jen na úryvky .-). Už teď můžete na 9A poslouchat R.SA, které jede ještě na FM 107.7 MHz, nebo na 5C Radio Bob !, které je obdobou našeho rádia Beat, jenž najdete na 7C. Společnost Color+ navíc v rámci atraktivity a po dohodě s německou stranou také vysílá na kanálu 7C oldies hudbu ze stanice Schwarzwald radio, které je součástí celoněmeckého multiplexu 5C, který zde také chytíte.


Samozřejmě, že ani rozhlas u nás, se nechce dívat, jakým tempem se rozjel náš velký soused a vůbec celá Západní Evropa.  Brzy se asi dočkáme řady změn i u nás, které tím vším zase pěkně zamíchají a má to být už letos. Je totiž jasné, že jde o složitou situaci, která zejména tady u nás v Mělníku určí, které zejména saské muxy budeme moci vůbec přijímat, protože se naši operátoři budou různě stěhovat na jiné kanály a přijdou i nové zakázky.

Je docela škoda, že zatímco náš veřejně právní rozhlas okupuje pouze kanály 12C a 12D, za což jsem moc rád, a také za to, že tedy u nás na dobrých terénních místech lze poslouchat dění i v jeho moravských regionálních variantách, tak takové Teleko je na celé řadě kanálů. Někdo si myslí, že výkon 1 kW je málo, ale není to pravda a v případě Prahy už vůbec ne. Ta zabíjí možnosti dálkového příjmu nejvíce.

Neustále totiž dochází ke stejným situacím, jako na FM, ale výhodou je, že jedna možnost skončí a druhá se objeví. Zatím. Podobně jsme třeba v minulosti přišli o příjem rakouského muxu z vysílače Lichtenberg poblíž Lince, když se na 6D nastěhovalo Teleko, nebo vysílače z německých Alp ( multiplex Voralpenland), který zase přikryly na 7A České radiokomunikace. Teď se zdá, že zrovna zde na 11D přijdeme o možnost naladění veřejnoprávního bavorského multiplexu.


Nu, proto je to digitální vysílání tak zábavné, pokud k němu tak, jako k zábavě přistupujeme. Ovšem, momentálně musíme politovat ty, kteří žijí někde v okrajových částech země, kde chybí dokrývače a v nejlepším případě chytí jen právě těch 17 stanic Českého rozhlasu a někdy i zahraničí. To se vůbec nedá srovnávat s Mělníkem, nebo Prahou, které nabízejí všechny naše provozovatele a zatím tu často ulovíme i celou řadu multiplexů ze zahraničí. Některé stabilně, jiné podmínkově.

Hezký , leč zatažený a uplakaný únorový víkend !

Aktualizace 19.2. 2023 v 10.40 hodin:

Děkuji kamarádovi od našeho společného hobby Pavlovi a dovolil jsem si do článku otisknout upřesňující informace z jeho komentáře ke článku, které najdete v komentáři. Moje následná reakce je v komentářích.

Zdravím tě Stando a čtenáře tohoto pečlivě odbavovaného blogu. Původní záměr byl vyrazit případně až ve středu, ale okolnosti přáli v úterý. Nicméně první dotek toho, že to bude hodně vyvedený den na záchyty, potvrdil samotný příjezd na Horu Sv. Šebestiána, kdy na 5D pálil multiplex DAB+ Austria v hodnotě okolo 3/4 stupnice z 285 km vzdáleného Jauerlingu. Slovenský multiplex na kanále 12A Towercom ze Žilinské Krížavy, 429 km, byl na plno!! A příhraniční vysílače z Rakouska, Wachberg a Nebelstein s potlačeným vyzařovacím diagramem do Čech a v případě 104.9 88.6 (das rock Leben) 0.016 kw, 232 km s RDS!! Byl to vydařený den s možností neobvyklých záchytů a samozřejmě i poslechu přijímaných kanálů.



čtvrtek 16. února 2023

Mělnický masopust bude již tuto neděli. Začal avizovaný boj o lokálku mezi Mšenem a Mělníkem. Ne, to není Electric Light Orchestra. Znáte skupinu Freiheit z Mnichova ?

 


Ani jsem dnes nechtěl nic psát, ale následující informace prostě celkem neodkladně sdílet musím, protože mi přijdou celkem zajímavé i důležité. Mělnický masopust má v místních médiích silnou propagací, ale proč bych ho třeba dnes nepropagoval i zde ? Ovšem, tím hlavním důvodem je lokálka mezi Mělníkem a Mšenem.

Již v loňském roce byla média plná rušení lokálek ve Středočeském kraji, ale tehdy se ještě podařilo docílit toho, že naše lokálka dostala  vyjímku a nebyla zrušena v roce 2022, jako několik dalších lokálních tratí v našem kraji. Místo toho se podařilo docílit určitý odklad do roku 2023, kdy měla proběhnout další jednání.

Protože je lokálka spojena do jisté míry s životem nás starších, kteří tu žijeme a mnozí jsme viděli na vlastní oči v počátku 21. století  mnohem příjemnější chvíle, které se jí týkaly, jakož i krásnou, náročnou a nákladnou rekonstrukci, tak není divu, že jsem se snažil získat nějaké informace ohledně její budoucnosti.

Jenže, jak už to tak bývá, tak i když se k vám nějaké informace třeba nějak dostanou, tak je stejně nemůžete publikovat, protože na ně nemáte webový odkaz, jsou nedoložitelné a tudíž ve stylu ,, Jedna paní povídala." Navíc, už asi víte, že co se někde říká a píše v listopadu, tak už je to v únoru zase všechno jinak.

Dnes tedy máme po dlouhé době informace, které jsou podložené, dohledatelné a určené k dalšímu veřejnému sdílení. Informace, u kterých netřeba psát větu, že jsou bez záruky, a že je člověk jenom někde slyšel.

Informace k jednání o budoucnosti tzv. ,, mšenské lokálky" ze dne 7.2. jsem si tedy také dovolil sdílet a myslím, že koho naše lokálka aspoň trošku oslovuje, tak musí v mnohém s vyjádřením našich zastupitelů v této věci souhlasit. Opravdu se nejeví autobusová doprava na úzkých silnicích zrovna tak, jako vhodná, mám s ní i osobní zkušenost ( prosinec 21), lokálka skrývá i možný důležitý turistický potenciál , který by snad šel i vylepšit třeba tak, že by ji i více používaly školy na výlety, jako kdysi a v neposlední řadě by to asi byla i určitá rána pro samotné a dnes již téměř tristní mělnické nádraží.

Pamětníci jistě ještě pamatují trafiku vedle nádražní budovy, občerstvení na nástupišti, hospodu přes ulici, chvilkovou chuť projektu živá nádraží a dnes nevíte, co si o tom všem v porovnání s jinými městy myslet. Lidí je uvnitř ,, čekárny" často dost a dokonce občas zavadíte o stálé tváře, které si tu se zájmem čtou knížky, které byly po vzniku pokladny RegioJetu přestěhovány pod druhé neužívané okno pokladny ČD. Přečíst si současnou situaci tedy můžete po kliku na obrázek, nebo na odkaz pod ním.

Nu , můžeme si jen přát, aby to dopadlo dle našich tužeb a  zatím vzpomínat třeba i na chvíle, kdy se o zachování lokálky ještě vypisovala referenda. 






Občas se dostávám do situací, že pátrám po nějaké písničce. Dnes jsou ty možnosti úplně neskutečné. Stačí vám běžný chytrý telefon, kde prostě kliknete na ikonu mikrofonu, zadáte ,, vyhledat skladbu", zapějete úryvek a snad vám to něco nabídne.

Psal jsem tu nedávno článek o stanici Radio Luxembourg Memories.


To se ví, že jsem nějaký čas také nějaký ten pořad poslouchal, když jsem uslyšel krásnou skladbu, kterou jsem ihned přisoudil skupině Electric Light Orchestra ( ELO). To přece znám, ale jak se to jmenuje ? To bych si mohl někdy na youtube pustit. Ihned jsem zahájil pátrání po skladbách ELO a přehrával si ukázky z jednotlivých desek. Jenže jsem vůbec nic nenašel.

Později jsem tedy sebral odvahu a na doporučení jiných znalců tedy zkusil melodii zapět. Nejprve to nic nenašlo, později mi to našlo na prvním místě jednu zpěvačku, ale na třetí pokus druhý den jsem hned na první pokus chytil to, co jsem hledal. Zjistil jsem, že některé písničky této skupiny jsem v minulosti opravdu slyšel a asi proto, že mnohem častěji zpívá německy, tak ten název nikomu moc neříká, ač jde o 80. léta.

Opravdu by ty vokály člověk tipoval na ELO, ač ti mají plnější hudbu.
První ukázka je skladba v plné délce a kvalitě, ale pokud potřebujete i pro zvědavost video, tak si pusťte druhý odkaz, kde je zkrácená verze. Ty majestátní skladby mají prostě něco do sebe :-).



Pěkný víkend !




pondělí 13. února 2023

Tak nádherný je předjarní Kokořínský důl ( 2/2). Dnes projdeme četná zákoutí osady Kokořínský Důl, areál Dolina a zavítáme i pod osadu Harakoko , či k Ladčinu prameni. ( 57 fotografií)

 


Osada Kokořínský Důl byla se svým areálem Dolina vždy jakýmsi srdcem celého Kokořínského dolu. Ten se táhne ve směru SSV - JJZ od osady Ráj po Lhotku Důl, kde také končí CHKO Kokořínsko- Máchův kraj. Jeho délka je po jeho páteřní silnici 13 km, ale můžeme k němu směle přidat ještě další 4 km přes obce Lhotka a Hleďsebe až na silnici vedoucí od Mělnické Vrutice k Jenichovu.

Na posledních 4 kilometrech se údolí stáčí k jihovýchodu, je mělčí, ale stále je to údolí, kterým protéká říčka Pšovka. Nicméně, hlavním centrem zmíněné oblasti je již zmíněná osada Kokořínský Důl, která zejména v minulosti plnila několik funkcí, ale mnohé si zachovává i dnes.

S jistou nostalgií musím vzpomenout  na 70. léta, kdy jsme například již jako školáčci vyrazili lokálkou do Mšena, abychom prošli pověstným údolím Debř, Švédským valem, obdivovali skalní útvar Obří hlava a žába, pověstné Pokličky a zakončili u autobusové zastávky při hotelu Pobuda v Kokořínském Dole.

Zrovna mě tak napadá, že ty školní akce nejen vylepšovaly náš vztah ke škole a k našim velmi dobrým učitelům, ale měly i další pozitiva. Nejen, že pro nás byly hlubokými pozitivními zážitky a prohlubovaly náš vztah k místům a zemi kde žijeme, ale ono to bylo dobré i pro tu veřejnou dopravu. Dnes pořád nějaké ,, vlivné osoby :-)" počítají, která lokálka je ztrátová, a co ještě zrušit, a přitom ty školní výlety vlastně určitým způsobem toto podporovaly a neznamenalo to, že se do Mšena jezdilo jenom z mělnických škol.

Ostatně, víme, že ještě v 90. letech jezdily děti ze skautských oddílů v Praze vláčky na tábor ve Lhotce, ale dnes je prostě tendence na vlivných místech ty lokálky ve Středočeském kraji zlikvidovat a není to prvně v historii samostatné České republiky.

To jsem ale zase poněkud odbočil. V Kokořínském Dole najdete podle silnice také podlouhlý rybník Kačírek, kde se dříve mohlo rybařit, ale koukal jsem, že je tam nyní zákaz. Jsou to alespoň hezká místa pro fotografy. Tady je hezky v každém ročním období. Kdysi býval vidět od silnice z Mělníka i částečně vysoko nad údolím hrad, ale teď se mi to z našeho domácího směru nějak nedařilo.



Délka Kačírku vyniká asi nejlépe na této fotografii, kde stojí za povšimnutí i dnes obnažené skály v sousedství restaurace U Grobiána.

Lesy, skály, říčka, rybníky, jeskyně, hrad. Na Kokořínsku to všechno máme.






Nejslavnější skalní obydlí máme ve Lhotce, ale tento sklep s letopočtem 1812 v Kokořínském Dole je díky vytesanému datu také kouskem místní historie. Jen nedaleko odtud odbočuje nenápadná silnička k místnímu autokempu.


Nemohu si vůbec vybavit, čím byl tento dům na prodej v nedávné době, ale vězte, že v 70. a 80. letech 20. století toto byla místní malá vesnická samoobsluha, kde se cyklista v parném létě zastavil pro něco mraženého, nebo něco popil  u stolků na terase v blízkosti silnice.


Zvonička je už prakticky u odbočky do Kaniny ...


.... a restauraci U Grobiána není třeba představovat. Škoda jen, že už tu nejsou ty krásné venkovní jarní pivní festivaly, kam Soutok několikrát zavítal.





Obnažené skály v blízkosti restaurace mohou připomínat nějaké vyhlášené skalní město.





Co mě v Kokořínském Dole zajímalo zvlášť, tak to byl stav areálu Dolina. Abych pravdu řekl, tak už to tady sotva poznávám. Podle webu mapy.cz má být toto bývalé koupaliště, ale zdá se mi, že ten plavecký bazén měl začínat mnohem blíže k té cestičce pro pěší, která vede od hotelu Pobuda na parkoviště autobusů u Doliny.. Šlo se kolem plotu, za kterým rostly nějaké tuje, a pak už byl prakticky bazén.




Pokud je toto snad ta budova, kde se sedělo v takové nudli s výhledem na koupaliště ....

....., tak by dle mého musel být ten bývalý bazén právě tady za okny.  Na mé gusto je ta voda nějak moc daleko směrem k Mělníku. Nu, věčná škoda tohoto areálu. Ještě moje generace sem jezdila tancovat. Sice by mi třeba někdo z dnešních mladých lidí řekl, že to žije na druhé straně silnice, ale to je už takový osud stárnutí, že se vám vybaví to prostředí vaší doby. Když pomineme, že šlo o restauraci, hotel a ještě taneční podnik, tak jste se mohli těšit neobvyklým pohledem  z interiéru na modravou hladinu koupaliště a protější zalesněný břeh.

Tento snímek vám to aspoň trošku dovoluje navodit, ale dále již člověk na rozdíl od minulosti postoupit nemohl. Možná, že mám někde nějaké snímky, jen je dohledat, ale není čas.


Toto je tedy dnešní hlavní turisticko - společenské místo této oblasti. Sem si občas dle nálady ještě někdo z Mělníka vyjede posedět.



A pak už přišla návštěva Harakoka, kde jsem nemohl vynechat i nedaleký mlýn Mlčeň. Prakticky šlo o focení obnažených skal, na nichž stojí chatová a srubová osada.











Je tu i plno krásných skal.






Udivený obličej ? Ve skalách prostě hledáme podobnosti.



Také krásné místečko. Tato lávka vás převede ze silnice přes louku na Máchovu stezku.


Pšovka teče dále k Mělníku. Délka i menších vodních toků je fantastickou knihou.


Tomu článku je letos už 10 let. To to utíká.


Ladčin pramen. To už je let, co jsem tu byl naposled. Ani nevím, jak to tu dříve vypadalo, ale myslím, že takto hezky ne.








Zakončíme dnes fotografií, kde říčka přitéká k Harasovu. Určitě by šel člověk dále, ale pozdní hodina, neděle i bláto není zrovna dobrou konstelací. To jsou takové ty chvíle, kdy si člověk říká, zda to někde někdy ještě důkladně projde, aniž by se musel k něčemu vracet, ale když ono je kolem nás tolik pěkných a zajímavých věcí, a čas se svým způsobem nedostává.

Pokud si někdo myslí, že může přijít doba, kdy bude člověk bez práce a začne se nudit, tak tomu pořád nějak nevěřím :-).

Pohodový týden.