Přišlo jaro a s ním i kalendář vzdálenějších velkých a populárních akcí, které v minulosti dorazily i na tyto stránky. Kdy bude Řípská pouť, Autobusový den PID, Audience u císaře Karla, či auta v Lobči ? Kde bude zelené pivo ?

Přátelé, sice se nám po dlouhé době celkem důležitě rozpršelo, ale nutno říci, že uplynulý víkend byl parádní. Nicméně je občas třeba i něco udělat, do toho změna času, a také článeček o méně známé části CHKO Kokořínsko mi zabral čas, tak jsem se aspoň v  podvečer zašel podívat na návrat letošního prvního Kokořínského rychlíku ze Mšena do Prahy.

Jako kdyby tím uplynulým víkendem už opravdu začalo to krásné období, kdy si člověk uvědomuje, že ,, jak budeme na jaře a v létě  ve volných dnech žít, tak na to budeme na podzim vzpomínat :-)."

Někoho to samozřejmě táhne více do přírody a na výlety, jiný si libuje ve společenských i kulturních akcích, další se vyžívá ve svých zálibách a někdo je prostě rád doma. Já si myslím, že i když je nám něco z toho blízké, tak vůbec není na škodu být trošku v obraze a nedívat se jenom na dění u nás, ale třeba i trošku někam dále.

Konečně, tím že se snažím sem něco napsat, co by třeba mohlo někoho zajímat, tak se sám obeznamuji s určitým děním kolem sebe.

První akci jsem v rozporu s názvem článku vybral z domova. Najdete ji na mnoha mělnických FB i v tiskových médiích, a tak tu může působit tak trošku, jako nošení dříví do lesa, ale pro mě je to taková zvláštní akce. Již asi pětkrát jsem se jí účastnil a dokonce je tu článek .....

https://soutok.blogspot.com/2018/03/morana-2018-byla-prvne-zimni-velka.html

...., kde máte na jednom slavném místě vždy fotku z nějakého ročníku a můžete se tak podívat, jak v kterém roce ta Morana vypadala. Tu poslední z roku 2019 v článku už nemám a další dva ročníky se kvůli covidu- 19 nekonaly, pokud se nemýlím. V tuto chvíli samozřejmě nemám vůbec tušení, zda u toho budu také v roce 2022, ale pro vás je to pozvánka na milou akci, kdy se město slavnostně rozloučí se zimou.

Stejná akce je ve stejný den také ve Mšeně ( a pochopitelně na mnoha místech naší krásné země ).

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=5&webSID=93df36778cb17d10bc963efad5f9139f&action=2&calendar_id=1769

Když jsem tu dával loni a možná už i předloni nějaké plakáty na populární akce, tak to bylo takové zvláštní. Pořád se něco rušilo, nebo se omezoval počet možných návštěvníků a celkově ve společnosti nálada vázla. Letos to s těmi společenskými akcemi vypadá nadějněji, i když nejsou některé programově ještě zcela doladěné.

Pojďme se a ně trošku podívat. Období kolem 11. června jsem měl obzvlášť velmi rád. To totiž ještě tak před 10 lety, ale i méně bývala ve Mšeně krásná akce ,, Na Kokořínsko s párou" , ze které se pak plynule přejelo do Lobče, kde byl krásný sraz anglických sportovních vozů a veteránů. Letos to tedy v Lobči vypadá nadějně a vy snad mnozí již víte, že tam mají i krásné muzeum a pivovar.

Ale, není to jen Lobeč. Co dělá náš mělnický veteran car ? Také jsem koukal. Myslím ale, že vy co máte doma auto z kategorie veteránů, tak asi víte, že je 9.4. burza a jistě se budu snažit ohlídat i nějaké případné datum, pokud by v kempu zase něco bylo.

Rozhodně bychom si však měli ohlídat 28. květen. A pokud nejste příznivci motorizmu, nebo jste prostě zájmově všestrannější, tak snad můžeme začátkem června také hlídat Mělnický Vrkoč a především  mají velikou oslavu SDH Blata , kteří slaví také 100 let.

https://www.veteranskerojeni.cz/

A pak, že bude dnešní článek jen o akcích mimo Mělník :-) . Inu, nechme teď víno, pivo, gastronomii, snad nějaké bonsaje a hlavně letos trošku zvláštní téma osvobození, která se týkají dubna i května a pojďme tedy mimo Mělník.

https://www.facebook.com/RipskaPout/photos/a.4859228470856409/4859226517523271

Populární Řípská pouť. Už máme i kulturní prográmek a věřím, že by si tam i leckdo i leccos vybral. Pro mě jsou však prostě nostalgií Smokie :-).

Teď tu plakát nemám, ale ... již jsem také koukal na Brandýs nad Labem, kde je tradiční Audience u císaře Karla. Letos od jeho smrti uplyne 100 let a je teď mimochodem i aktuálním téma časopisu Živá historie. Kdy ? 21. května 2022. To k nám do nádraží asi zase přijede pára, ale myslím, že je to ještě za tak dlouho, že to ani nemusím zjišťovat.

https://www.alotrium.cz/audiencebrandys.html

Také tu máme již program akcí PID na rok 2022 a samozřejmě i populární Autobusový den. Také se čeká na další podrobnosti. Termín ? 

7. května :  https://pid.cz/plan-akci-v-roce2022/

Samozřejmě si také vzpomínám, jak jsem tu třeba přiblížil mašinky z muzea v Lužné, nebo vojenskou techniku z Lešan, či ze Kbel, ale ta rozmanitost zájmů je prostě obrovská.

A na závěr si dáme aktuální zelené pivo. Kde ? Zatím žádné zprávy. Stránky ve výstavbě...

https://zelenepivo.cz/ 

Inu, nezbývá než to vše hlídat, občas pátrat i na jiných stránkách, mít otevřené oči i uši a pokusit se něco dozvědět. Tak to už dávno v médiích chodí.

Pohodové dva dny a pokud možno příjemný první dubnový víkend.

Znáte dobře naše CHKO Kokořínsko - Máchův kraj ? Navštívili jste všechna jeho zákoutí především naší kokořínské části ? Zvláště jedno z nich je opomíjené, avšak o to snad více divoké. O lokálce Štětí - Doksy.

 

Skalní útvar Husa najdete 11 km severozápadně od obce Zakšín ležící na státní silnici číslo 9 ( Mělník- Česká Lípa).

Máme tu sice u Mělníka již přes 10 let krásnou Labskou cyklostezku ( č.2)  s důležitým odbočným směrem ( trasa č.7) do příjemné zemědělské rovinaté krajiny u Vltavy, která by vás v závěru dovedla hlubokým romantickým údolím do Prahy, ale Kokořínsko má průkazně svoji krajinářskou slávu zakotvenu minimálně již v časech života Karla Hynka Máchy.

Snad se může zdát  překvapivé, že samotné CHKO Kokořínsko bylo vyhlášeno až v roce 1976. To pak bylo v roce  2014 ( od 1. září) rozšířeno o oddělenou samostatnou správní oblast Máchův kraj, za jejíž nejbližší hranici směrem ke Kokořínsku lze z části označit silnici číslo 38 z České Lípy do Mladé Boleslavy, a která zahrnuje oblast Provodínských kamenů, území mezi městy Doksy a Mimoň, aby ji na východě ohraničila silnice vedoucí z Bělé pod Bezdězem do Ralska.

My se však budeme věnovat tomu našemu původnímu území CHKO Kokořínsko. Co vás při slovu Kokořínsko napadne ? Troufám si říci, že naprostá většina z nás si vybaví skalnaté a zalesněné údolí s úzkou asfaltovou silnicí, kterou lemuje říčka Pšovka, aby tu vyčarovala i několik vodních ploch. Do té mozaiky nám pak zapadá ještě středověký hrad, symbolický skalní útvar Pokličky a například i vodní hladina Harasova.

Čáp. Vrchní část zbytků nepatrného hrádku.

Jenže, ono to naše Kokořínsko je ještě mnohem větší a kouzelnější. Za další bránu do něj považujeme železnicí dostupné městečko Mšeno, které se pyšní svým údolním parkem Debř, Cinibulkovou stezkou procházející Bludištěm, slavnými skalními útvary ( Hlava a žába, Faraon ...), ale i třeba svým koupalištěm.

Za třetí bránu u nás považujeme Liběchov. Sice tu vede směrem k Dubé podle mnoha řopíků Liběchovské příčky lesem zelená  turistická značka, ale turisté sem jezdí hlavně kvůli vyhlášeným skalním dílům sochaře Václava Levého a užívají si i příjemného prostředí okolí říčky Liběchovky. Ti zdatnější pak obyčejně pokračují třeba ještě do Štětí, aby o něco dále na trase objevili i Naučnou stezku loupežníka Štětky a především krásné již přírodní skalní útvary Sedm chlebů a jeskyně Mordloch.

Tím však výčet vstupních bran končí obvykle jen pro nás, kteří žijeme na jih od zmíněné oblasti, ale je třeba zmínit ještě další dvě pomyslné vstupní brány. Tou slavnější je městečko Dubá. Sice i odtud lze vykročit do části, kterou chci dnes čtenářům představit, ale městečko je především přilepeno na skalní oblast, která nese v literatuře název Dubské Švýcarsko a hodně zajímá horolezce.

U Zakšína stávala tato tabule s posezením. Více níže.

Je to krásná kopcovitá i skalnatá krajina ve které nám na některých místech dělá společnost horní tok říčky Liběchovky s různými přítoky. Osady zde jsou hodnotné i množstvím starých zachovalých domů, které však v mnoha případech mají  chatový rekreační ráz, jenž je občas doplněný i nějakou podnikatelskou aktivitou.

Dubské Švýcarsko lze doporučit každému, kdo má rád kombinaci chladnějších vlhkých údolí s výhledy na další blízké i vzdálenější kopečky naši krásné vlasti a občas i určitou samotu, kde třeba najdete i skály bizarních tvarů ....

http://soutok.blogspot.com/2021/04/sousedni-kokorinsko-poradne-nezname-ke.html

A zbývá nám snad nejméně známá oblast našeho CHKO Kokořínsko, o které tedy aspoň zde na Mělníku mluvíme nejméně. Je to logické. Byť litujeme, že na Kokořínsku prakticky není prostor pro vybudování oddělené cyklostezky mimo silnici a zejména v Kokořínském dole poblíž říčky Pšovky.

I tak si však hlavně cyklisté někdy rádi najdou nějakou tu variantu cesty k Máchovu jezeru ( přes Střezivojice a Blatce, či přes Lobeč a Nosálov, nebo Housku a Kruh...), díky které můžeme mít důvod tyto oblasti aspoň trochu poznat. V sezóně není problém ani někde zastavit a posedět u nějakého občerstvení, či pohostinství.

Občas se někde píše, že mezi Štětí a Dubou měla být budována lokálka. Koleje se údajně dostaly až k Zakšínu, aby byly později sneseny a nezanechaly žádné stopy.Jsem rád, že jsem to nyní po letech zase konečně na netu našel :

http://www.i-noviny.cz/v-nedamove-melo-byt-zeleznicni-nadrazi-pro-dubou-fikce-nikoli-historie-12714#.YkBVuudBy70

Tehdy jsem se tázal bývalého mělnického historika Jana Kiliána, který k nám dojížděl z Deštné, ale nic o věci nevěděl.

Je však v našem CHKO jedna oblast, která se vymyká všemu předešlému. Osobně doporučuji k jejímu poznávání především nástupní místo Zakšín ( 400, 410), případně i Zahrádky ( 400), ale také po železnici dostupné Kravaře. Je otázkou, jak to vše máte vymyšlené. Jedná se totiž o velmi divokou suchou pískovcovou oblast, kde vesnice i vodní hladinu najdete po obvodu rozsáhlého území a k prvnímu občerstvení můžete snadno dojít snadno až třeba po více než 10 kilometrech.

Navíc nejsme všichni stejně zdatní a těžko se tu něco doporučuje. Proč začínám mnohdy rád právě v Zakšíně ? Protože si v úvodu prohlédnu krásné chalupy, romantické údolí říčky Květnice, často i pasoucí se koně, ovce, kozy, různá plemena skotu a člověk si tak nějak radostně uvědomí ten pocit svobody, když opustí pomyslně civilizaci a ruch, kterého se například na silnici v Kokořínském dole již často nezbavíte.

Až do Pavliček je to tedy taková předehra před vstupem do té opravdu divoké části lesa a skal, kde je v parném počasí třeba dávat pozor i na případné šlápnutí na nějakou zmiji. Po chvíli dojdeme po modré značce ke zřícenině již nepatrného hrádku Čáp, který je však lépe známý tak, jako skalní útvar Čápí palice.

Ten je zajímavý ze dvou důvodů. Vidíte z výšky lán světa a přesto neuvidíte jediné auto, jedinou obec, jen lesy a skály. Navíc jde o oblastní dominantu, která je z některých míst v okolí vidět. Před vámi je celá řada hezkých pokračování, ale osobně jsem si nejvíce oblíbil jít po zelené značce dále do bodu, kde se opět dostanete na výchozí červenou turistickou značku.

Tady je další zajímavá a pěkná možnost jít po zelené značce do rekreační obce Holany k rybníkům a zakončit třeba u autobusové zastávky v obci Zahrádky. Přesto bych nejprve doporučil poznat takzvanou Husí stezku, která má cca 10 km, vede po okraji skalní propasti s krásnými výhledy do údolí i na protější skály a občas vede současně s cyklotrasou 0058 ( červená značka).

Ronov je vidět i z Mělníka z Tyršovy ulice.

Dojdete ke krásnému krytému posezení s řadou možností, kde se můžete občerstvit z vlastních zásob. Má tu pomník i Jára Cimrman. Myslím, že hlavní postavu našeho snad nejúspěšnějšího divadla netřeba představovat. Do civilizace je to pořád ještě několik málo kilometrů a nejblíže se jeví asi železniční nádražíčko v obci Blíževedly.,, Autobusům zvlášť o víkendech moc nevěřím."

Vyplatí se pokračovat po červené, ale nepřehlédněte odbočku na Husu a neztrácejte nervy. Ono je 200 metrů po skalním hřebínku k Huse ještě docela procházka a při své vůbec první návštěvě místa jsem se asi po 100 metrech mylně domníval, že jsem asi už na místě ( docela pěkný výhled na Vlhošť), ale nebyl jsem si jistý a ani skálu připomínající husu jsem nějak neviděl. Dále to však kvůli rokli nešlo a stačilo přehlédnout v lehce exponovaném terénu jednu značku kdesi na kameni.

Vrátíte se zpět na červenou, která na další křižovatce odbočuje vpravo a vede ještě mnoho kilometrů do rekreační obce Holany, ale my půjdeme rovně po modré do Skalky. Tam vás po čase přivítá značka oznamující hranici našeho CHKO, konec lesa a v sezóně asi otevřené pohostinství s názvem Lesní hospůdka Na Skalce. Ale i samotná osada Skalka má asi dvě restaurace.

O kus dále na hlavní silnici  číslo 260 má zastávku i autobus číslo 633 ze Štětí do Úštěku a kdysi dávno i autobus z Děčína do Mělníka a Prahy, ale to jsem nikdy neřešil. Jednak se dá snadno a s kopce i s výhledem k severu dojít do Blíževedel na vlak, ale hlavně je pěkné pokračování po modré k Helfenburku (opravovaná romantická hradní zřícenina s občas přístupnou věží v lese nedává jiný výhled, než do zeleně a je už mimo CHKO Kokořínsko) a do Úštěku. Vězte, že to celé, co jsem zde popsal ze Zakšína až do Úštěku má po jmenované turistické cestě cca 23 km.

Psát o krásách i možnostech v nedalekém rekreačním městečku Úštěku v CHKO České středohoří tu nebudu, ale musím vám doporučit cestu domů :-). Spolehlivě a vždy lokálkou přes Litoměřice. Sice zajížďka, ale je to takové trampské cestování s atmosférou i s pěknými rozhledy do kraje a jistě i doporučuji posezení v Litoměřicích, pokud máte čas.

Jak tedy vidíte, tak do divoké části CHKO Kokořínska samozřejmě můžete vzít i auto, ale myslím, že zde si to člověk více užije bez něj, nemusí se nijak vracet do kruhu a pozná za ten den více rozmanité krajiny.

Závěrem bych rád dodal, že jsem měl na mysli především chůzi po turistických značkách. Existuje samozřejmě i řada lidí, kteří vědí v našem CHKO o kdejaké skále i jeskyni mimo značené trasy, ale to není aspoň pro mě na pořadu dne. Inu, kdo chce poznat více krás naší republiky, tak si musí na případné detailnější zkoumání některých oblastí vymezit čas později.

A řeknu vám, že když se mi dostane do ruky nějaký časopis s typy na výlety a rozpomenu se, jak to v těch místech asi před 40 lety vypadalo, nebo že jsem tam pořádně ještě ani nebyl, tak je to vždy plno otazníků, protože k té době příjemného plánování volných dní máme bohužel mnohem dále, než měli lidé narození před námi.

Pohodový vstup do přelomového pracovního týdne měsíce března a dubna !

Sezóna začíná ! Teď budou vláčky do Mšena jezdit celý týden. Na návštěvu k vodopádům, které leží jen kousek za hranicí CHKO Kokořínsko- Máchův kraj. Takto se zájemci v minulosti dozvídali o mlýnech na Pšovce a Liběchovce, nebo i o Máchově cestě.

 

Kokořínský rychlík z Prahy do Mšena se v sobotu 26. března 2022 opět vrátí na naši lokálku a s ním na půl roku i každodenní  železniční provoz.

Je to až k nevíře, ale už je letos venku opět větrný víkend a aspoň dnes svítí sluníčko tak, jako před týdnem. Však si tu včerejší večerní oslavu jara lidé na kopcích sice pochvalovali, ale také poukazovali na větrné počasí.

https://www.keltskytelegraf.cz/prvni-dojmy-2022

Nicméně, jaro je spojeno s výlety do přírody a přátelé CHKO Kokořínsko, železnice i mšenské lokálky již mají určitou radost, protože v sobotu 26. března opět vjede na naši lokální trať číslo 076 Kokořínský rychlík a na lokálce se změní pětidenní provoz v pracovních dnech na celotýdenní. S ním pak přijde ze soboty na neděli i letní čas.

Představte si, že jsem jen s obtížemi hledal tento svůj vlastní romantický originální obrázek, kde na pozadí vidíte Mělník a horu Říp. Není divu, vždyť už je tu za těch skoro 11 let neuvěřitelných 2086 článků s mnoha obrázky na různá témata. Navíc je v našich životech vše neskutečně pomíjivé. Podívejte se, co to bylo za slávu, když se znovu po zrekonstruované trati jezdilo a je to vážně nedávno. Aspoň dva články ....

https://soutok.blogspot.com/2015/12/lokalka-z-melnika-do-msena-byla-dnes.html

https://soutok.blogspot.com/2016/05/vikend-plny-euforie-krasne-pocasi.html

To už jsou téměř zapomenuté věci a ani moc nechybělo, aby se na zrekonstruované trati již nejezdilo vůbec. Když jsem hledal onen výše zmíněný obrázek, kde míří Kokořínský rychlík z Mělníka do Mšena, tak jsem zde na Soutoku objevil celou řadu kdysi napsaných článků, které se právě někdy týkaly našeho Kokořínska a někdy byly i z větších dálek, ale zároveň jsem si připomněl, že naše CHKO Kokořínsko - Máchův Kraj je pro nás tady na Mělníku určitým způsobem posvátné.

Proč ? Je to nejbližší turistická a výletní oblast, na kterou jsme pochopitelně u nás pyšní a jsme za ni moc rádi. Je o ni stále mezi lidmi zájem a dokladem jsou i různé letáčky a knihy, které se třeba v našem TIC objevují. Kokořínsko je pěkné i proto, že tudy protékají dvě říčky, které dávají celému kraji úplně jinou tvář, než jakou najdete v místech, kde voda chybí. A nemusíte jezdit ani moc daleko.

Propagační letáky mělnického TIC z roku 2006. Vpravo je letáček s mapkou 36 km dlouhé Máchovy cesty na hrad Bezděz, která vás dovede až na autobus ve městečku Doksy (dnes přímá linka číslo 410).

Stačí jen projet Kokořínskem k severu a překonat státní silnici číslo 38 vedoucí od městečka Doksy k Bělé pod Bezdězem. Dostanete se do kraje suchých borových lesů, který by bylo možné ohraničit na západě silnicí Doksy - Mimoň. Na severu pak ze Stráže pod Ralskem po Český Dub a na východě od Českého Dubu po Mnichovo Hradiště.

To jsou místa, kde mi ta voda tak trošku chyběla a byl jsem docela rád, když jsem například kdysi při cyklovyjížďce z Ralska- Kuřívod na sever do Cetenova objevil  říčku Zábrdku :-). Vlastně jsem to sem jako článek snad ani nedal. Sice jsem projížděl krásným místem, kde vidíte Ralsko, Ještěd, další kopce, ale nelíbilo se mi o kus dále zrovna moc prudké klesání k Zábrdce, neboť mě pak čekala cesta zpět do kopce.

Detail propagačního letáku.

Opravdu, zejména říčka Pšovka, ale také v okolí Liběchova, Želíz a Dubé pak Liběchovka jsou srdcem našeho krajinného pokladu u Mělníka a není na škodu občas vědět aspoň stručně něco o některých stavbách v jejich blízkosti.

Tady bych si dovolil sdílet FB pana Lojky, který si dal tu obrovskou práci a pustil se relativně nedávno do opravdu mimořádné osvěty historie mlýnů na říčce Pšovce, která dokonce i překročila rámec CHKO vymezený touto knížkou výše. Sice jsem vždy trošku litoval, že u nás nemáme na říčce Pšovce mlýn pro veřejnost, ale budiž je mi útěchou například záběr z interiéru mlýna Kroužek, kam jsem se v 90. letech podíval.

https://www.facebook.com/groups/1808841266008571.

Škoda, že čtenář nemá kolikrát ani ponětí, co taková práce vše obnáší. Když píšete nějakou reportáž z míst, která jste navštívili, tak to obvykle spolkne mnoho času, práci s fotografiemi a někdy to neprospěje ani zdraví, když se aspoň občas nezvednete ze židle a nejdete se projít. 

Když se však pustíte do hloubkové osvětové práce, tak to znamená pracovat nejen se svými znalostmi, zážitky a zájmem, ale i s různou literaturou, internetem, třeba i osobní návštěvou místa a je to časově ještě mnohem náročnější. Pak je ještě jedna náročná kategorie, která pracuje s ožehavými společenskými tématy, ale tu nechme dnes stranou.

Ke krásným vodním prvkům patří také rozbouřené potoky a vodopády. Jak mnozí jistě víte, tak jsem si za nimi loni a předloni odskočil vlakem do Jeseníků, ale jedno takové kouzlo máme i jen těsně za hranicí našeho CHKO. Když se řekne Kokořínsko, tak ten dodatek CHKO bereme tak nějak automaticky a představujeme si obvykle krajinu poblíž říčky Pšovky v Kokořínském dole.

Jenže ono to naše CHKO Kokořínsko, které bylo později doplněno o ještě jednu oddělenou část Máchova kraje, má západně od  státní silnice číslo 9 u obce Zakšín ještě jeden takový suchý velký výběžek plný skal, kde je jen divoká příroda a vesnice to obrovské území obepínají jen po obvodu.

Za jeho severním okrajem pak leží velmi krásná oblast Holanských rybníků a západně zase najdete krásný Úštěk s rekreačním rybníkem Chmelař a romantickou lesní zříceninu Helfenburk, či Hrádek.

Severozápad výběžku patří dvěma dominantním kopcům, které spatříte například z mělnické Tyršovy ulice. Ten menší vlevo nese název Ronov a K.H.Mácha ho také poeticky jmenuje slovem Roll. Ten vyšší bochník vpravo se jmenuje Vlhošť, a se svojí nadmořskou výškou 614 metrů je nejvyšší horou zmíněného CHKO.

Kdysi do této části našeho CHKO jezdila autobusová přímá linka z Prahy do Děčína, která vám umožnila vystoupit například v obcích Zakšín, Tuhaň, Tuhanec, Obrok, Domašice, Blíževedly, či Kravaře, ale ta již dávno nejezdí. Dnes sem musíte jinak a jistě užijete lokální železniční trať z Litoměřic do České Lípy.

Lze tedy také vystoupit v Zakšíně z autobusu do České Lípy ( číslo 400) a vydat se například Husí cestou ke zmíněným kopcům, abychom se opět navrátili zřejmě vlakem, či ze Zahrádek opět autobusem číslo 400. Toto CHKO Kokořínsko- Máchův kraj si však necháme na jindy. Dnes jsou cílem vodopády.

Jmenuje se to tu Bobří potok a nejvíce vody mívá za velkých dešťů a po jarním tání sněhu. Kde ho najdete? Je to velmi jednoduché. V nádražíčku Kravaře ( jedna kolej) se vydáte po zelené dolů do obce. Na druhou stranu šplhá značka na zříceninu Ronova. Ta vás provede obcí do obce Janovice a za ní už míří loukou ke zmíněnému potoku.

Cesta lesem podle potoka je samozřejmě romantická a dovede vás až k vodopádu. Zde máte několik možností a stačí se jen podívat do mapy. Nejblíže je to do Verneřic, které kdysi byly konečnou stanicí jedné větve zrušené a dnes obnovované lokálky linky z Velkého Března do Úštěku. Dnes sem však často jezdí autobus, který míří do Ústí nad Labem a končí až na hranicích v obci Tisá pod Tiskými stěnami, které Soutok loni navštívil.

Tyto obrázky jsou však z 15. března 2009, kdy jsem zde byl automobilem. Již se pomalu smrákalo,  když jsem se vracel zpět k autu u Janovic. Byl jsem tehdy z rozvodněného potoka nadšený. Neubránil jsem se vzpomínkám na indiánky, které byly v televizi za mého dětství v 70. letech tak populární a odvážil jsem se kvůli záběrům k těsným kontaktům s vodní hladinou.

Nakonec jsem byl rád, že jsem se z lesa už skoro za tmy vyhrabal, ale výlet to byl krásný. Vodopády tu najdete dva a ten druhý jsem objevil při jiném výletě u Verneřic, ale vůbec už nevím, kdy to bylo :-). Jenom vím, že už šlo o výlet za světla.

To je dnes tedy vše. Snad vás prostředí zaujalo a třeba se do těchto míst někdo vydáte. Pohodový týden, pěkný zbytek už jen kratičké neděle a pokud  máte ještě trošku času a fandíte vozům z Maranella, tak si pojďte na ten dabl připít :-)) ! Mimochodem, pěkně mi to zamíchalo časem na článek.

V sobotu vás zvou Pokličky, ale večer oslaví jaro Keltský telegraf. Vynášení Morany, Velikonoční jarmark, 100 let motorsportu na Mělníku i Emerson Fittipaldi o začínající sezóně F1. To jsou dnešní téma na jaro.

 

Máme tu další radostný pátek a před námi je konečně víkend, kdy se ujme vlády jaro. Začíná období, na které se každoročně mnozí těšíme, protože znamená, že bílý den již stále více vládne nad nocí a v příslibu jsou i teplejší dny, které již umožňují i pohodlnější a pocitově příjemnější pobyt pod širým nebem.

Nedávno jsem vás pozval na tuto sobotu pod Pokličky, v neděli do Mšena, nebo i na celou sérii výstav na výstaviště do Lysé nad Labem, kde to 23. března vypukne ....

http://soutok.blogspot.com/2022/03/povidani-o-nedavnem-nejlepsim-obdobi.html

Také dnes nemohu začít jinak, než horkou aktualitou, která nese jméno Keltský telegraf. Přesto, že je této akci již více než deset let a lze ji nazvat slavnostním vítáním jara, tak se do  hledáčku  místních tiskových periodik, ani elektronických médií nikdy nedostala a aspoň malou mediální podporu získává tradičně zde na Soutoku.

Díval jsem se před chvíli na mapu, zda se konečně nezapsal někdo na Řípu, nebo dokonce v Liběchově, kde se u kostelíku sv. Ducha a sv. Hrobu občas někdo akce účastní, ale zatím se nikdo nezapsal. To ostatně bývají dvě nejbližší místa, která se občas účastní a matně si vzpomínám, že mi někdo průběh akce z Liběchova ukazoval v minulosti v mobilním telefonu.

https://www.keltskytelegraf.cz/

Co to pro nás znamená ? Dost pravděpodobně bychom pro ochutnání atmosféry museli vyrazit například na Radobýl u Litoměřic, nebo na Hrádek u Libochovan, ale je tu i jiná skromnější možnost, pokud ovšem budou přát vyjímečné podmínky. Světlo se totiž šíří na veliké vzdálenosti, a když jsme občas schopní vidět z naši vyhlídky za bílého dne meteostanici na Milešovce, tak je možné, že třeba nějaký ten oheň odněkud spatříme. Letos opět nepůjde mimořádně o štafetu, ale předpokládá se, že to všichni ve stejnou dobu budou mít zapálené a budou zkoušet, co odkud uvidí.

Radost však můžeme mít z toho, že se po určité pauze uskuteční na Mělníku vynášení Morany a letos by nás to mělo čekat 4. dubna v 15 hodin ( neděle). Tradiční akci Soutok několikrát navštívil, tak se zájemci mohou podívat na několik obrázkových reportáží z nedávných ročníků.

Mám tu i další plakáty na několik aktuálních akcí a věřím, že je to rozhodně příjemnější situace, než ta loňská nařízení, kdy se neustále něco rušilo, nebo se omezoval nějaký počet lidí, či vstup nějakým skupinám lidí.. Nicméně, pokud trošku sledujete média, tak víte, že na pozadí důležitějších mezinárodních událostí covid-19 ještě rozhodně není mediálně zameten ze scény, byť jeho poslední vystoupení ( omikron) v lednu 2022 působilo ve společnosti spíše téměř komickým dojmem.

Velikonoce nám tentokrát připadají přibližně na polovinu dubna, a protože jsme tak trochu konzumní společnost, tak již nyní vzpomínám i přemýšlím o budoucím zeleném ležáku, který se v posledních letech stal u nás téměř neodmyslitelnou součástí svátku.

Nakonec mě mile překvapil tento plakát. To je zdánlivě za ještě hodně dlouhou dobu, kterou vyplní snad několik pěkných akcí a samozřejmě i řada výletů a procházek, ale je dobré o tom vědět. Jenom to ukazuje, jak moc je u nás na Mělníku motorizmus a motoristický sport populární. První takovou akcí bude zřejmě tradiční žehnání motocyklistům před chrámem sv. Petra a Pavla.

Dnes také začaly první tréninky na VC Bahrajnu automobilů formule 1, a že to bude sezóna zřejmě opravdu mimořádná, tak tomu lze nejen po dnešních výsledcích zřejmě věřit. Vyjádřil se totiž i samotný bývalý dvojnásobný MS  Emerson Fittipaldi ( 75), který tu má u nás řadu příznivců, přátel a přijel si i pro cenu. Více na ...

https://www.sport.cz/clanek/moto-ceka-nas-uchvatna-a-napinava-sezona-f1-vesti-brazilec-jenz-se-stal-soucasti-cestiny-3221545#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&dop_req_id=W3nL0DmNDhg-202203181637&dop_id=3221545&source=hp&seq_no=3&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Pěkný a pohodový víkend !

Zemřela MUDr Marie Housková. Jak pokračuje stavba obchvatu, nebo rekonstrukce Mýtní ulice ? Co stojí benzín a nafta ? Jak to vypadá na jižním konci města, aneb školství kdysi a dnes.

 

Milí čtenáři, jestliže mladému člověku stačí o víkendu  třeba jen čtyři hodiny spánku a na počasí moc nehledí, jen když bude někde parta, legrace, zábava a dobrodružství, tak to s přibývajícími lety vypadá úplně jinak :-).

Slunná předpověď na předjarní březnový víkend byla sice pozitivní, ale krotila ji představa nepříjemného větru v uších i skutečnost, že jsem šel před týdnem ze Všetat pěšky na Mělník a zase tak brzy mě to po pracovník týdnu ale vůbec nikam netáhlo. Kdysi snad až nemyslitelné.

Nakonec jsem však přeci jen aspoň na poslední chvíli vyrazil pod  modrou březnovou oblohu, abych zjistil, že ten vítr je docela  sympaticky teplý. To už mi v hlavě uzrál nápad, a tak nebylo ani třeba si s procházkovou trasou nějak lámat hlavu.

Na prvním snímku je vlastně jeden takový velký skrytý symbol města. Snad největší překladiště v Čechách na břehu největší české řeky, kam paradoxně po jedné jediné koleji cestují po železnici kontejnery, a po silniční odbočce zase kamiony. Jen ta lodní přeprava, která je schopna pobrat neskutečné množství zboží, tak ta stále chybí.

Jak jsem psal již posledně, tak nám tu především rostou pilíře, na které by snad již v květnu měl být osazený ocelový most, který přemostí hlavní trať. Na snímcích vidíte i protihlukovou stěnu a najdete i záběr, kde již z bývalých jatek nezbylo vůbec nic.

Ošklivé budovy mi rozhodně líto není a v budoucnu povede přes tento vzniklý pozemek hlavní obchvat.

To je až k nevíře, jak často poslední dobou čtenáři klikají na článek  Ceny benzínu na Mělníku z  9.2. roku 2012 :-) . Přitom se tak nějak všeobecně ví, že se to všude nyní ustálilo přibližně na těchto parametrech, a že to u nás v ČR prostě zase stojí nejvíce.

V Mýtní ulici to na první pohled  může vypadat, že se toho zase až tak mnoho nezměnilo, ale to je jednak zavádějící a hlavně je od Mladoboleslavské ulice až ke mlýnu již vyasfaltováno. Za pozornost stojí rozebraná dlažba, po které se tu v minulosti jezdilo.

Ovšem, prostory mlýna přitahují  zrak nejvíce.

Měl jsem nějaké informace, že je kolem hotelu Ludmila nějak pusto, tak jsem se sem šel po velmi dlouhé době podívat. Sice tu žádná auta v neděli v podvečer zrovna nestála, ale hotel je stále v provozu. Více na ...

              https://ludmila.hotel.cz/

Od hotelu Ludmila už je to jen pár metrů k Integrované střední škole technické ....

https://www.isstechn.cz/

Tento kout města na člověka působí opravdu zvláštním dojmem. Nejprve projdete zničeným lesoparkem nad nímž stojí dílo zkázy, které tu již 30 let chátrá. Dříve to byl pro mnohé mladší ročníky prostě jen zámeček a až díky osvětě mnohem později Valdštejnský lis. Jen o něco níže pod  začátkem zde opravdu dlouhého a táhlého stoupání na mělnický kopec máte zase vše zahaleno do plachet, které ukrývají lešení.

Nemám snad smůlu :-)? Tak jistě, v tomto případě je to pozitivní. Budovy je třeba udržovat, aby nechátraly. Je ale zvláštní, jak moc se to naše školství změnilo. To je vlastně téma na takové malé retro.

Ano, vždyť dříve takový učeň, či student ještě ani neopustil lavici základní školy a už věděl, co jde studovat, kam jde studovat, a pro koho jde studovat. To tedy znamenalo, že si mnohé podniky vlastně v takové již speciálně zaměřené škole vychovávaly své budoucí zaměstnance a v závěru studia tito již navštěvovali místo výkonu budoucí práce.

Zajímavé je i to, že to bylo bez ohledu na profesi jakéhokoliv rázu v mnoha případech ,, manželství na celý život :-)" , pokud se ti lidé za nějakým účelem někam neodstěhovali. Prostě se našlo hodně lidí, kteří vydrželi na jednom místě někdy i celý život.

 Dnes je tu sice možnost studií i v zahraničí a podobné je to i s možností práce v zahraničí, ale on každý mladý člověk nemá tu náturu, nebo odvahu, či vůbec chuť k takovým činům a asi by to byl divný stát, kdyby všichni mladí někam utíkali.

Vzpomínám na 90. léta, kdy jsem se od našich nejvyšších  politiků, nebo aspoň minimálně od jednoho z nich dozvěděl, jak si mám počínat, když budu nucený hledat zaměstnání. Tedy, to jsme byli ještě všichni podstatně mladší a docela mě to pobavilo. Hlavní je prý nebýt moc slušný a nepůsobit příliš skromně, ale téměř přesvědčivě tvrdit, že to všechno umím, že to zvládnu, že jsem ten nejlepší pro tu práci a bylo by velkou chybou mě nepřijmout :-).

Na to asi také musí být nátura :-). Jenže, ten absolvent to může asi těžko říci, když má za sebou někdy snad i jen  rok, či dva nějakého vcelku poklidného studia i určité různé kvality, jde se pokusit zasvětit do něčeho nového a najednou se octne v doslova rozbouřené řece, kde je každý nový a neznámý člověk vždy určitý problém.

Na závěr mám jednu smutnou zprávu. Žijí mezi námi lidé, kteří jsou nějakým způsobem známi širší veřejnosti a v mnoha případech i oblíbeni, a tak tomu je i v případě MUDr. Marie Houskové. Osobně jsem neměl možnost ji poznat, ale vím, že ji lidé dle řeči měli rádi, a že šlo o ženu plnou energie.

Kdo jste ji tedy znali blíže, tak vězte , že odešla ve čtvrtek 10. března. Pozůstalým upřímnou soustrast za všechny, které tato zpráva zasáhla !