Den Středočeského kraje v Regionálním muzeu Mělník navštívilo 402 lidí. Jaký byl ? Jak je to na cyklostezce mezi Mělníkem a Kly ? Jak pokračuje dostavba ?

V mělnickém muzeu se slavil Den Středočeského kraje!
Regionální muzeum Mělník, p. o., 28. 10. 2019

Již tradičně mělnické muzeum připravilo na Den Středočeského kraje 28. 10. bohatý program. Dopoledne patřilo dětem na derniéře výstavy Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků. Naposledy zde provázel mělnický vodník Brčoun Vrbička, který děti potěšil pohádkou „Jak se zlobivý hastrmánek nechtěl učit“ a nechyběla ani kouzelná muzejní dílnička. Poté proběhlo předání cen vítězům soutěže „Kapříci vodníka Šploucha“. Tři šťastní výherci si odnesli vstupenky do Veřejného akvária v České Lípě, poukázku na vodnický dort, knížku O vodníku Česílkovi, tričko a módní doplňky i dřevěné vodníčky.

Ani ostatní děti nepřišly zkrátka. Měla pro ně překvapení vodnice Libuška od Hospozínského rybníka, která rozdávala dobroty přímo z hastrmaských hrníčků. Z vodnického světa se děti vydaly do velkého muzejního sálu, kde je přivítala výstava Dopravka včera a dnes. Expozici muzeum otevřelo k 100. výročí Služby Dopravní policie. Kluci i holky se proháněli na improvizovaném dopravním hřišti na autíčkách i koloběžkách, vyzkoušeli přepínací semafory u přechodu pro chodce a poznávali dopravní značky. Pro nejmenší byl připraven herní koutek se spoustou kostiček, značek, pexesem, autíčky a kvízy.

Po celý den proudili do muzea návštěvníci, kteří využili symbolické vstupné 1 Kč nejen do stálých expozic, ale i do všech prostor muzea včetně gotického sklepa. Plno bylo také v malé expozici historických vláčků a mechanických hraček s dílnou ze stavebnice Merkur. Zájemce o kokořínskou krajinu a historii přilákala odpolední přednáška Skalní obydlí na Kokořínsku, kterou vedla ředitelka muzea PhDr. Miloslava Havlíčková v muzejní kavárně.

 Promítali se dobové i současné fotografie skalních bytů, kterých je na Kokořínsku více než sedmdesát. Posluchači se dozvěděli i nejnovější poznatky o životě ve skalách, které dosud nebyly nikde publikovány a odnesli si domů nově vydanou brožuru Lidové stavby Středočeského kraje - severozápad. Den Středočeského kraje v Mělníku navštívilo 402 lidí.

Děkujeme všem partnerům, kteří podpořili vodnickou soutěž a výstavu: Veřejné akvárium Česká Lípa, Cukrářství Petra Matoušková, Mělnický antikvariát Želví doupě, Karavana Mělník a Boutique pro děti - Svatováclavská ul., Knihovna Mělník, Probošství Mělník, TIC Mělník, ZUŠ Mšeno, Vivarium Mělník, Památník Josefa Lady a jeho dcery Aleny Hrusice (OMPV p. o.), Muzeum Říčany, Muzeum Mladoboleslavska, Muzeum technických hraček Velvary, Libuše Vepřovská, Jarmila Včelová, Jiří Bartoš a další sběratelé.
-KrF-

Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace frelichova@muzeum-melnik.cz, tel. 728 620 651, tel. 315 630 923
Regionální muzeum Mělník, příspěvková organizace Středočeského kraje nám. Míru 54, 27601 Mělník Otevírací doba: celoročně, úterý – neděle 9:00 – 12:00 a 12:30 – 17:00 hodin http://www.muzeum-melnik.cz/

V sobotním článku jsem vás informoval, že se možná půjdu podívat někam do okolí Hadíku, abych zjistil, zda už se něco děje. Připomínám, že na jaře loňského roku došlo k vyasfaltování prašné cesty podle Labe mezi obcí Kly a bývalou cukrovarskou čističkou odpadních vod v blízkosti takzvaného Staráku.

Tím nám na této straně řeky Labe vznikl vlastně v okrese první vyasfaltovaný úsek cyklostezky. Ve zmíněném místě u bývalé čističky najíždí cyklisté jedoucí od obce Kly na starou cestu z panelů, která se někde v místech nedávno zrekonstruovaného mostu přes část slepého ramene řeky mění na rozbitou silničku horší kvality a u bývalého hostince a převozu na Oupor odbočuje za budovu cukrovaru již jen zpevněná cesta, která vede až k bývalým lázním.

Odtud dnes cyklisté vyvádí svá kola po úbočí do parku ke sportovnímu areálu.

Když jsem si někdy na začátku měsíce přečetl v měsíčníku Mělnická radnice článek o pokračování budování stezky, tak jsem měl samozřejmě radost a byl jsem zvědavý, jak se s celou tou situací zejména u řeky stavební firma popere.

Ve městě se dá leckde snadno na vozovku namalovat značka jízdního kola tak, jak to známe v části Pražské ulice, ale dole u řeky už to bude o něčem jiném a totéž platí pro stoupání, které někdy užívají i auta rybářů, nebo uživatele spodních chatek.

A tak jsem se pochopitelně vypravil do míst, kde to bude dle mého názoru asi nejobtížnější a kde bych očekával započetí prací.

Teď už vám mohu prozradit, že jsem vůbec žádnou stavební techniku nikde u vody nenašel, natož nějaký počátek práce. Jestli jsem opravdu začal na té nesprávné straně a měl jsem začít s prohlídkou někde jinde, tak to fakt nevím, ale s článkem na obrázku výše z Mělnického deníku ze dne 18.10. mi to nějak nesouhlasí.

Spíše mi to připomíná komedii Tři chlapi v chalupě, kdy zásluhou šikovného triku dědy Potůčka vyhraje vesnice soutěž v kompostování a funkcionář řekne předsedovi družstva ( synovi dědy Potůčka) : ,, To nevadí, že jste to neudělali, ale hlavně je vykázaná aktivita a  já ti věřím, že to do konce roku uděláte :-)." Zrovna to tento prodloužený víkend na jednom programu běželo :-).

Jenže, nemohu nikomu křivdit a možná se opravdu začalo a opravdu někde jinde. Část cesty mezi vlakovým nádražím a Bezručovou ulicí, která vede mezi autobusovým nádražím a jezírkem v parku je uzavřena, zbavena starého asfaltu a stojí tam stavební stroje.

A tak nejspíše zřejmě zde u nádraží byly započaty práce na této akci Inu, každý preferuje nějaké oblasti a nejednou jsem zde na webu kritizoval fakt, že když zaprší, tak se dole u řeky pro bláto moc procházet nedá. Známá je i má oblíbená představa, že by se budova na Hadíku mohla opět proměnit v restauraci, jako je tomu jinde v jiných městech, ale dnes už vím, že má objekt vlastníka.

Sice kolem jezdí i v tuto roční dobu překvapivě hodně cyklistů, ale to všechno je běh na dlouhou trať. Nikdy však nezapomenu, jak si mi jednou cyklisté z Moravy postěžovali, že by se rádi zastavili někde posedět, ale od Kostelce nad Labem nejen že nezavadili o takové místo, ale ještě jsou vyklepaní z nekvalitní cesty. Byl tehdy horký den.

A protože jsem u vody žádné snímky prací nemohl udělat, tak jsem vyfotil aspoň něco z okolí.

Tak se loni na jaře ( březen 2018) pracovalo na posledních metrech poblíž bývalé cukrovarské čovky. Protože jsem nikde neviděl žádný harmonogram prací na úsecích výstavby, tak zřejmě nezbývá, než sledovat dění na celém úseku, ale ono to pro nezainteresované pozorovatele mnohdy ani jinak nejde.

Stačí vzpomenou na poslední fotografie amatérského pozorovatele z Lužce, který nám na facebooku pana Lojky přiblížil práce na laterálním kanále. Pro mě to bylo zvlášť zajímavé, protože jsem tam fotil právě o Mělnickém vinobraní ( článek zde) a viděl jsem, jak se práce zase pohnuly vpřed.. Navíc je docela možné, že příští jaro již nebudeme muset jezdit třeba při cestě na kole do Veltrus přes horkovod do Zálezlic, ale z Lužce po novém mostíku do Bukole. Zatím se prý stále pracuje na ukotvení pilířů ve Vltavě. Třeba to časem ověřím :-).

Nadcházející události v článku : Haloween, Památka zesnulých, 70 let Jarošovci, a výstavy v Lysé nad Labem. Příspěvek k výročí společného státu: Zajeďte si aspoň google streetem na Podkarpatskou Rus a možná budete velmi příjemně překvapeni.

https://zooparkzelcin.cz/halloween-31-10-2/

Rok se s rokem sešel a opět tu máme období, kdy v celkem rychlém sledu proběhne několik akcí typických pro toto období. Ještě před několika lety nechával svátek jménem Halloween tuto část světa chladnou. Vždyť se jedná o svátek, který měl svoji tradici daleko odtud. S rozvojem  zahraničních supermarketů k nám však přišla i tato kultůra a proč ne.

Děti mají rádi pestrý barevný svět a supermarkety zase důvody, jak zvýšit tržby. Vzpomeňme si na MS ve fotbale v roce 2010 z Jihoafrické republiky, kdy se populárním hitem velkých obchodů staly barevné trumpety s jedním tónem, které na jihu afrického kontinentu nesly název vuvuzela

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vuvuzela Co na tom, že šlo o bezpečnou napodobeninu tohoto jinak hlukově nebezpečného nástroje. Haloween je tedy především klasickým svátkem anglo-saského světa, ale i u nás je poslední dobou díky prodeji dýní a různých vykrajovacích nástrojů pro jejich dlabání populární.

Děti tak mají možnost nejen rozvíjet svoji fantazii a kolektivně dlabat dýně, ale radovat se z konečného výsledku, kdy se jejich výtvory rozzáří do tmavé podzimní noci a na organizovaných akcích je vše ještě doprovázeno dalším roztomilým programem.

https://www.lobkowicz-melnik.cz/1-11-2019-halloween-sklepy-nadvori-zamku/

Pro dospělé je důležitou částí těchto dní především 2. listopad, který je kalendářně označen, jako Památka zesnulých a lidově mu říkáme celá léta ,, dušičky" . Oba svátky jsem vyčerpávajícím způsobem představil v článku https://soutok.blogspot.com/2014/11/haloween-svatek-svatych-svatek.html , kde najdete i rychlé odkazy do Wikipedie.

Průvod sv. Martina má ještě trošku času, ale na co už není čas, tak to je kulturní program k 70. výročí souboru Jarošovci. Zde je tedy přímý odkaz do elektronické objednávky sedadel v kulturním domě:

https://vstupenky-mekuc.cz/m%C4%9Blnick%C3%A9%20kulturn%C3%AD%20centrum/standard/Hall/Index/3598/XiGS7f43F6k_rov__xcodex_AGA1gFbU4wgCg1WyYLYMJIQcJKRnpCAKl513vw__?

Podzim na výstavišti v Lysé nad Labem mi připadá vždy zajímavý. Jak jsem již několikrát psal, tak to není daleko, jede tam krásně a rychle každou chvíli vlak, jízdenka PID je mnohem lacinější, než do Prahy, jen za ty výstavy zaplatíte trochu více, ale zase si odvezete jistě  hodnotný zážitek.

Mně už se osobně den před pracovním dnem na poledne nějak  nikam nikdy moc nechce, ale třeba to máte jinak, nebo už nemáte pracovní povinnosti, a jak vidíte, tak můžete ještě zítra ráno klidně jet.

Co je google street ?    Slyšíte to snad prvně ?  

 https://cs.wikipedia.org/wiki/Google_Street_View

Dnes si tedy připomínáme 101. výročí společného státu Čechů a Slováků a je to trochu znát. To prostě nejsou kulatiny a v minulosti jsem tu toho napsal dost, ač to zejména mladší generaci moc nebere. Ta má svoje stručné vlastní  dějiny, kde se píše, že není co slavit, protože už žádné Československo dávno není a finito.

My, kteří jsme vyrůstali ve společném státě, stáli jsme společně ve zbrani se Slováky a učili jsme se o obrovské touze občanů této země mít vlastní stát, tak si tento fakt minimálně uvědomujeme. Vždyť soustátí nesoucí název Rakousko -Uhersko, jehož jsme byli významnou součástí, tak trochu připomínalo něco, o čem dnes historikové přemýšlí v porovnání s EU, nebo USA.

A na druhou stranu má náš stát úžasnou předlouhou historii, ve které hrál v časech království občas i významnou roli v centru Evropy . Historie však nikdy nekončí a pokud nesedíte jen doma a jdete ven, tak zjistíte, že slýcháte mnohem více cizích jazyků, než v minulosti.

Nejde jen o jazyky světové a různých turistů z Dánska, Nizozemí, či Švédska, ale často je to ruský jazyk, ukrajinský jazyk i jazyky z Balkánu. A právě z Ukrajiny tu již dnes máme mnoho lidí, kteří sem přišli především za prací a někteří i přispívají komentáři na web pana Lojky. Někde jsem to tam zahlédl.

A zase jde o ten pohled na věc. Vždyť část Ukrajiny byla také politicky součástí Monarchie, ale co je pro nás ještě zajímavější je fakt, že ještě menší část byla dokonce 20 let součástí našeho společného státu ( 1919 - 1938). Opravdu je Ukrajina, respektivě  Podkarpatská Rus tak chudým územím ? Co vlastně víme o území, které k nám nějaký čas historicky patřilo a kam jezdil z Prahy přímý vlak ( Praha- Jasina.) ?

Televize nám mnoho neukáže, a když, tak obyčejně nějaký dokument, kde hledá prvorepublikové stopy soužití v jednom státě. Dokonce jsme si dlouhá léta představovali, že se tam jezdí po prašných neskutečně dlouhých cestách starými autobusy, kde se na nějakou technickou kontrolu nekouká a jezdí se tak dlouho, než se vozidla nerozpadnou.

Je to skutečně tak ? Vůbec ne. Máme dnes k disposici různé programy google street

 ( https://www.google.com/maps/@50.3652115,14.4815535,13z

, kde se můžete projíždět po ulicích a silnicích mnoha států, jako kdyby jste tam byli. Bude to pomalu rok, co jsem si zahrál na takového pasažéra výletního autobusu a projel si od počítače od hranice u Vyšné Nemecké celou trasu přes Užhorod, Mukačevo, Chust až do Jasiné, kde končily prvorepublikové vlaky z Prahy.

Konečně, jezdí tam dnes z Čech několik oficiálních autobusových linek, z nichž některé pokračují ještě dále. Je to z hranic ( na Slovensku) po silnici rovných  262 km, takže to žádná velká dálka není.
Byl jsem mile překvapený.

Kolem Užhorodu najdete opravdu kvalitní široké i víceproudové silnice a ani směrem k východu neztrácejí na kvalitě, ale spíše na šířce. Je to dáno tím, že se dostáváte do krásné kopcovité krajiny, kterou se krásně vine  řeka Tisa, jenž občas tvoří hranici s Rumunskem. I zde jsou krásné historické stavby a ve městech je co obdivovat.

Pravda, občas uvidíte vyjímečně na silnici oslíka táhnoucího povoz a budete především obdivovat krásné pravoslavné kostelíky a kostely, ale to je právě na světě to krásné, že to všude vypadá trochu jinak. Hlavně, když je to jiné krásné, a to na Ukrajině v části, kterou jsem si programem v PC projel bylo.

Berte tento příspěvek tak, jako článek, který připomíná v dnešní významný den společný stát Čechů, Slováků a Rusínů. Nám připadají někdy díky jinému současnému rychlému stylu života a rozdělení  původního státu tato území na východ od Košic až neskutečně vzdálená ( ono je to skoro stejně daleko na západ  až do Paříže )  Vzdušnou čarou je Jasina z Mělníka 750 km a Paříž 890km...., ale jak vidíme, tak to byl až po určité hranice 2x jeden stát ( když započtu i to Rakosko-Uhersko ) a lidé z těchto končin sem nejen jezdí od roku cca 1991 za prací, ale mnozí tu i žijí a do domácích lokalit jezdí spíše třeba i jen na návštěvu k rodičům apod.

Taková je současnost, byť i existuje krásná literatura, kde se zase dočtete, kam všude v historii emigrovali Češi a může i někoho udivit, že to byli oblasti v Kazachstánu, kolem Oděsy, v Moldávii, na jižní Ukrajině, Volyni, v Banátu, Slavonii, Polsku a nejen v západních zemích, kam někteří směřovali už v dobách hospodářské krize ve 30. letech a další pak především v politicky významných letech.

Hezký zbytek slavnostního volného dne !

Minulý víkend přineslo lehce inverzní počasí dosud rekordní úrodu vzdálených muxů v pásmu DAB+ . Pražské metro C jezdí v části trasy do 29.10. po jedné koleji. Kniha Monarchie 1848 - 1918 je skvělým vánočním dárkem. Změna času.

Dnes jsme si vrátili  pravý Středoevropský čas, a i když se zase zvedly kolem času diskuse, tak jsem včera objevil celkem rozumný článek ....

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/pospime-si-o-hodinu-vice-jak-to-ale-bude-od-roku-2021-81733?seq-no=14&dop-ab-variant=&source=clanky-home

On to nakonec někdo rozhodne, ale věřte, že svět je plný zajímavostí a zejména mezi mladšími lidmi, kteří leccos nezažili a ani ten pravý celoroční Středoevropský čas ( většina médií ho neustále komolí na zimní, což je omyl) je k němu averze. Abychom si to třeba ještě jednou rádi nerozmysleli, jako po třech letech v Rusku .... A kvůli fotbalu to asi nebude :-).

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/v-nedeli-se-do-ruska-vrati-zimni-cas.A141025_193519_zahranicni_fer

Nicméně, smiřme se s tím, že nám teď začne nehezké počasí, venku bude odpoledne taková tma i zima, že mnozí rádi po práci zalezeme domů a každá zábava pro dobré naladění osobnosti bude dobrá.

A takovou příjemnou věcí pro dlouhé večery je dobrá kniha. Sice dnes řada lidí nečte, nebo odsuzuje historii, jako pozůstatek zábavy minulosti, ale je to velká chyba, protože nám minulost dává mnoho poučení pro současnost i budoucnost a je rozhodně přínosnější, než lehčí zábava.

Dobrou knihu si dnes můžeme objednat internetem, nebo si pro ni i zajet a udělat si tak vlastně výlet. První způsob je možná pohodlnější, ale vlastně tak trochu ztrácíte kontakt se světem kolem vás a určitý přehled. A tak díky mému výletu a zálibě v psaní, se teď dozvíte něco, co může někoho zajímat.

Je to ukázka toho, jak neuvěřitelně se vám může zkomplikovat banální cesta. Že metro jede ze stanice Ládví jenom do stanice Holešovice jsem se dozvěděl jenom tak z rozhlasu chvilku před příjezdem soupravy, jako nepodstatnou věc. Cestující v Holešovicích po sobě koukali, hledali, kde je vůbec nějaká  nástupní zastávka a někteří mylně utíkali k tramvajím, jiní k výstupní zastávce náhradní dopravy a část z nich našla odjezdové stanoviště. Autobus nahrazoval asi pět dalších stanic a ještě v Holešovicích přišla akustická zpráva, že tomu tak bude do 29.10.

Nebylo to příjemné svezení a zvažoval jsem z centra města i jinou zpáteční variantu, ale momentálně neexistuje. Po železnici to prakticky nejde. A tak jsem při zpáteční cestě podešel automaticky rušnou ulici za koněm ( Václavské náměstí). Zastávka ani lidé nikde. Jen kousek odtud budova hlavního nádraží.

Tam ovšem ani zmínka o náhradní dopravě a všude samí neznalí cizinci a autobus na letiště k Ruzyni a do Německa. V nádražní hale byly vstupy do metra obehnány červenobílými pásy.Ušetřím vás popisů další situace, kdy jsem se po telefonu dozvěděl, že snad na Florenci někdo dopoledne skočil do kolejiště ( pisálkovská verze tvrdí, že šlo o nešťastnou náhodu), a tak se dočasně nejezdí.

Můj absolutní zmatek vyřešili dva spolu hovořící řidiči autobusů, kteří nechápali, proč by nemělo jezdit metro, ale zarazila je zpráva o náhradní dopravě. Pomalu se vzájemně rozpomínali, že taková situace přechodně nastala, když skočil člověk do kolejiště. Prý se mám vrátit a metro jezdí. Vysvětluji jim, že tam je zábrana. Nové pohledy a další vysvětlení. Aha, ono sice jezdí, ale jenom po jedné koleji, proto je jedno nástupiště zcela uzavřeno.

A díky tomu nyní již víte, na co si máte dát pozor při cestování Prahou během prodlouženého víkendu :-) Důvodem je výměna dřevěných pražců za betonové.

Pochopíte, co by to komu udělalo, kdyby ve zprávách v televizi  spíše než o nějaké mlladé blbé řidičce, která jela 160 a flákla to i s malými dětmi do popelářů, informovali nemálo lidí o dopravní situaci v metru ? To je snad přínosnější, ne ? Ne, pořád budeme koukat na nějaké nepoučitelné blbce, které rodiče nevychovali, tak nemohou sami nic kloudného vychovat, pokud vychovají.

Teď se konečně dostávám ke knize, která je dobrým vánočním dárkem. Kniha o posledním období Habsburské monarchie je skvělým pokračováním podobných titulů, jako byla První republika ( zítra si připomeneme 101. výročí) , nebo ,, Protektorát" . Myslím, že je zajímavá i z jiného důvodu. Nejde jen o to, že šlo o mocnost, která byla slepencem národů, ale ukazuje i tu trpkou časovou cestu, kterou si musel obyčejný člověk projít, aby se dostal aspoň na dnešní úroveň.

Věděli jste třeba, že dívky a ženy byly povolávány na těžké zemní práce, jako bylo třeba pokládání plynových rour ve Vídni  ? Že se pracovalo v textilkách na severu Čech 14 - 16 hodin denně šest dní v týdnu, vyjímečně i v neděli, když bylo třeba ? Že chlapi takové pracovní nasazení snášeli hůře, než ženy a více holdovali alkoholu ? Že ve Vídni oproti tomu muži pracovali jen 10 až 13 hodin za podstatně lepší peníze, v lepším prostředí a s více volného času ? To vše v jednom státě. Dějiny jsou opravdu velkou školou a ukazují, jak obratně se využívalo nezájmu a negramotnosti širší části společnosti, což trvá dodnes.

Teď jsem tedy citoval z jiné knihy, ale zmíněná kniha je plná artefaktů, obsahuje i nějaká CD a je o době, která nám dala základ. Vždyť téměř všechny železniční trati na našem území, které z nás udělaly za první republiky průmyslovou velmoc, a po kterých dnes jezdíme do práce i na výlety vznikly za Rakousko - Uherska. V Mělníku ta první a hlavní vznikla roku 1874.

Minulý týden jsem dostal z netu informace, že létá DAB+ , jako nikdy, a tak jsem vyrazil k zámku. Cesta to byla zajímavá, i když za tmy. Pan Lojka na svém facebooku nezasvěceným vysvětlil i s fotodokumentací, jak firma Šnajdr buduje na náměstí Míru jakési trvalé kotvení vánočních stromků.

Je to určitě fajn nápad, protože tam ten strom patří, nejednou se již kácel a toto je určitá jistota. Zjistil jsem, jak máme krásně osvětlený vodopád kašny a napadlo mě, že bych mohl vyzkoušet jednu z funkcí foťáku, kterou je tzv. noční focení z ruky. Sami vidíte, že byla lehká mlha, ale vypadá to zajímavě a Mělník zase zkrásněl.

Teď mě tak napadá, že bych mohl jít kouknout, co dělá cyklostezka u Labe :-). Ale, mám toho pohybu už nějak moc.

Jestliže jsem loni v listopadu naladil na lídlovském SilverCrestu 185 stanic a vzpomínalo se na to téměř celý rok, tak tu máme nový rekord. Počítač se zastavil na 247 stanicích a ještě na konci přidal číslo 15. Automobilově bychom řekli, že se přetočil tachometr, který byl do čísla 250.

Co to způsobilo ? Tak meteorologové by  mluvili o přechodu fronty a o rozpadající se tlakové níži a příznivci rádia o tom, že to mělo především  na svědomí zachycení dokonce čtyř švýcarských multiplexů, tentokrát převážně z německých kantonů, ale také muxy z Bádenska - Würtenberska, Hesenska, Bavorska, Saska, Saska -Anhaltska, či Rakouska. To se prostě někdy tak povede.

Na rozdíl od loňska je tu zatím velká absence z Braniborska a políčeno máme i na Dolní Sasko, ale to mohou zejména mrznoucí listopadové mlhy přinést. Proč píši v množném čísle ? Nejsem samozřejmě jediný, kdo se v republice tímto zabývá a jde pochopitelně o internetově diskutované záchyty.

Premiéru měl například mux 11C z Mnichova, kde můžete zachytit buď Vídeň, nebo Sachsen -Anhalt, nebo Mnichov, nebo dokonce Dolní Sasko. Záleží, jak se utvoří neviditelné podmínky příjmové dráhy. Někdy stačí popojít s rádiem 5 metrů a již přijímá na stejném kanále jiný mux.
Mnichov je v Mělníku přes rok velmi vzácný, protože je v dolíku. Mnohem častěji například zachytíte vysílače z vysokých kopců v Alpách, pokud nejsou ovšem moc daleko.

Také Augsburg v západním Bavorsku má svůj městský mux, který premiérově skočil až k mělnickému zámku.

Stanici z Basileje ve Švýcarsku se dala zcela vyjímečně poslouchat. Jinak ji jistě najdete na internetu, kde ji můžete poslouchat i třeba na internetovém rádiu.

Já si pustil stanici Eviva + , kde hrají takovou tu lidovou hudbu, která nemá daleko k té hudbě z Tyrolska. Veselá, rychlá, samé heligonky, prostě milé zpestření :-). Kolikrát jsem tu již jen psal, že na světě je tolik pěkné hudby, byť je nám nejbližší samozřejmě pop a rock. Nejsem vyjímkou.

Název jednoho švýcarského muxu pro okolí Bernu. Multiplexy se dělí na národní, regionální a lokální. Tento je regionální.

https://www.ukwtv.de/cms/schweiz-dab/franzoesische-schweiz-wallis-dab.html#SMC%20D03%20BE-FR

Stačilo jen popojít a místo Mnichova tu máte Vídeň. Kde bych jen tušil, že budu v roce 2015 koukat z autobusu z mostu přes Dunaj do čtvrti Donau City na budovu, kde bude za čtyři roky vysílač, který hodí signál až na Mělník :-).

Sloupy veřejného osvětlení za mělnickým zámkem mají zřejmě velký význam ( a nejen svícením :-) ) Mám pocit, že se trochu chovají, jako antenní prvek a vylepšují příjmový signál. Nevím, nepovažuji se za radioamatéra, nestavím antény, jenom využívám všeho, co je po ruce.

Venku je krásně, tak to se možná půjdu na tu budovanou cyklostezku podívat, pokud už začali :-).

Na prodloužený víkend ( 26. - 28.10.) připadá velký počet akcí na mnoha místech. Dušičkový jarmark na náměstí Míru, pěkné výstavy v Lysé nad Labem, Den Středočeského kraje, Setkání hasičů pod Řípem a řada dalších akcí. Muzejní reportáž ze Dne Archeologie.

Milí čtenáři, vždy je příjemné, když má člověk před sebou takové delší volno a může si svobodně plánovat svůj program, nebo se třeba i rozhodnout na poslední chvíli. Těch akcí je před námi dost. Některé jsou doma, jiné o kus dále a za některými musíme jet opravdu světa lán.

Takovou vzdálenou akcí je třeba Ukončení sezóny v železničním muzeu Lužná u Rakovníka, kde se letos můžete naposledy potěšit pohledem na parní krásky. Plakát a odkaz jsem dal na konec článku a je to jen připomínka toho, že člověk nemusí být nutně doma, nebo v okolí, ale může jet i někam dále.

První obrázek nás láká do Velkého Újezda u Mšena. Mně se tedy osobně líbí ten název. Dát dobrý název divadelní hře je dobrý reklamní tah.

 Divadelní  představení "Potřetí bych umřít nechtěl!"
Velký Újezd - sál hostince
[26.10.2019 19:00 - 26.10.2019 21:00] 

 A ještě zmíním Běh Debří:

http://www.mestomseno.cz/index.php?cmd=page&id=710&lang=cs

Druhý obrázek nás již láká na místní hlavní náměstí, kde proběhne Dušičkový jarmark.

Dalším obrázkem jen připomínám oslavy 70. výročí folklorního souboru Jarošovci, které se konají sice až 2.11. , ale je dobré to vést v patrnosti.

Na Den Středočeského kraje do muzea vás zve plakát výše. Bude to přesně v pondělí na státní svátek.

Všechny expozice a výstavy Regionálního muzea Mělník budou na Den Středočeského kraje otevřeny na symbolické vstupné 1,- Kč.

Program:
9:30 Derniéra výstavy Brekeke aneb V Mělníku není konec vodníků - program pro děti s mělnickým vodníkem Brčounem Vrbičkou a muzejní dílničkou
11:30 Vyhlášení vítězů soutěže Kapříci vodníka Šploucha a předání cen
9:00 - 17:00 otevřena výstava Dopravka včera a dnes s interaktivními aktivitami nejen pro děti
15:00 přednáška Skalní obydlí na Kokořínsku PhDr. Miloslavy Havlíčkové v kavárně…a další zábava.

Názvy výstav v Lysé nad Labem skutečně lákají a musím říci, že zejména ty podzimní se mi obzvlášť aspoň dle obsahu líbí. Často si tak říkám, zda tam někdy také vyrazím, ale nakonec vždy vyhraje něco jiného, nebo snad již v mém věku i trochu oprávněná lenost.

Koukněte na to. Vlakem je to za pár minut, peníz za jízdné je směšný ( PID), tak myslím, že si vyberete.

Zelčín, to přeci musí být paráda. Zvířátka a prostředí v poklidných místech poblíž laterálního kanálu. Hlavně vhodné pro mladé rodiny s dětmi.

Komentovaná prohlídka našich stájí a ohrad. Dozvíte se, jaká zvířátka chováme, co jedí, jakou potřebují péči. Otevřeme vrátka výběhů a ohrad, pozveme Vás dovnitř, co nejblíž ke zvířátkům. Budete mít možnost, nahlédnout do ubikací zvířátek, nakrmit je spolu s námi, dozvědět se něco nového nebo, pohladit je.
Komentovaná prohlídka začíná v 10:00, sraz je před vchodem do stájí. Prohlídka trvá cca 1,5 hod. Cena je 20,- Kč za osobu ( platí i pro dospělé ). Pokud máte suché pečivo – vezměte ho sebou.

Počet osob na komentovanou prohlídku je max. 30. Trvání programu je cca 1,5 hod.Doporučujeme předem rezervovat místa v týdnu před prohlídkou, zde přes FB nebo na e-mail: lubos.tesar@zelland.cz.

A rodí se nám zřejmě i nějaká nová tradice. Hasiči si dají dostaveníčko v aleji pod Řípem a vy můžete zabít hned dvě mouchy jednou ranou. Jednak si vyšlápnete na bájnou horu, kam Češi chodí v každé době a zvláště, když si měli co říci k nějaké národní situaci, a pak můžete shlédnout krásnou současnou i starou hasící techniku.

Ve státní svátek 28. října 2019 se na konci aleje věhlasné cesty na velebnou horu Říp uskuteční „První setkání hasičů pod Řípem“ u příležitosti 101. výročí vyhlášení samostatnosti Československa. Organizace této ojedinělé akce se ujal šéfredaktor Hasičského čtení Josef Pepa Nitra, OSH Litoměřice, druhý nejstarší český sbor dobrovolných hasičů z Roudnice nad Labem a další sbory Podřipska pod záštitou starosty Roudnice nad Labem Františka Padělka a za podpory starosty Krabčic Jiřího Šimáčka. Svou účast přislíbil také vedle zasloužilých hasičů první český sbor z Velvar a nejstarší činné pražské SDH - Praha-Braník. Nebudou chybět ani zástupci profesionálních podnikových hasičů, především z HZS Ústeckého kraje, územního odboru Litoměřice a Spolany Neratovice a v neposlední řadě také hasiči z Mělníka a některých obcí okresu.

Já si již svůj článek na oslavu akce u Libochovan napsal, ale velmi rád uvedu příspěvek samotného mělnického muzea, který doplňuje důležitá jména podílející se na organizaci celé akce a je obsáhlejší po vlastní odborné archeologické stránce. Vy tak vlastně máte možnost díky této kombinaci zdrojů shlédnout širokou nabídku fotografií po stránce současného vzhledu místa i turistiky, a díky tomuto článku tu máte další údaje, které jsem neuvedl.

Mezinárodní den archeologie - hradiště Hrádek
Libochovany, 19. 10., 10:00 h.

V sobotu 19. října pořádalo Regionální muzeum Mělník v rámci Mezinárodního dne archeologie komentovanou vycházku do lokality pravěkého a raně středověkého hradiště Hrádek, které se nachází na stejnojmenném návrší mezi obcemi Libochovany a Velké Žernoseky. Krásné počasí vylákalo k procházce téměř čtyřicet zájemců o archeologii, kteří se přišli dozvědět nejnovější poznatky o hradišti, které je od roku 1964 chráněno jako kulturní památka.

 Průvodci byli archeologové PhDr. Miloslav Slabina a PhDr. Jindřich Šteffl, Ph. D. z Regionálního muzea v Teplicích, který v roce 2017 dokončil poslední průzkum celé lokality. Upozornil, že přímo na ploše hradiště se žádné předměty či keramické střepy, které by byly důkazem osídlení, nenašly. Místo tedy zřejmě sloužilo náboženským účelům, o čemž může svědčit i fakt, že poloha hradiště byla skvěle zvolena, aby na slunovraty, ale i na hlavní starověké svátky zapadalo slunce přesně za vrcholky určitých hor, což ukázal nový archeoastronomický průzkum.

 Mnoho archeologických nálezů se však podařilo v okolí hradiště např. na Tříkřížovém vrchu byla nalezena bronzová sekerka ze starší doby bronzové. Poutavý výklad doplnily archeoložky Mgr. Lucie Hylmarová a PhDr. Alena Veselá z Regionálního muzea Mělník

To je tedy ze začátku týdne vše a snad zase někdy příště zde na webu v nějakém dalším článku na shledanou.

http://www.cdmuzeum.cz/muzeum/aktuality/-30770/

Od Tří křížů nad Porta Bohemica, přes Velké Žernoseky a Radobýl do Litoměřic . To je zbytek 13 km dlouhého putování z Libochovan. Další paleta fotek z krásného výletu.

V dnešním prvním článku jsem se zmínil, že jsem se rozloučil s účastníky akce a pokračoval jsem pěšky přes Radobýl do Litoměřic. Celkově jsem tedy ušel 13 km a sem na Kalvárii, odkud je první obrázek tohoto článku, to bylo z Libochovan po turistické značce pouhých 2.5 km. Ve 12.40 jsem se tedy rozloučil a čekal mě pěkný sešup dolů k labské hladině.

Jak vidíte, tak zatímco u Štětí mají Stezku loupežníka Štětky, tak zde je zase Naučná stezka skřítka Portáše.

Mě hlavně zajímala cyklostezka. Když jsem tudy jel na Velikonoce 2011, tak tu byla jenom polní cesta. Vy si celou cyklotrasu z Mělníka do Ústí nad Labem ( 77 km) mužete prohlédnout v seriálu Toulky ...

http://soutok.blogspot.com/2012/02/toulky7.html

Teď vidím, že jsem zapomněl ještě na jedno zvířátko toho dne. Krásná majestátní labuť. Možná se hned někomu vybaví slavný litoměřický minipivovar, ale ten jsem v sobotu vynechal :-).

Co by to bylo za snímky řeky, kdybych nevyfotil nějakou loď, nebo aspoň loďku. Později jsem z Radobýlu zahlédl na Labi výletní loď Porta Bohemica na své pravděpodobně pravidelné plavbě.

Takto impozantně se jeví Tři kříže od labské hladiny. Možná by se tu však našel článek, kde je mám dokonce snad přímo z lodi, když jsem tudy v létě 2008 plul z Litoměřic do Ústí nad Labem. Ano, tak dlouhá je novodobá historie výletních plaveb v těchto místech. Nutno je ovšem dodat, že ta historie měla období, kdy se tu zkrátka vůbec neplulo.

Prohlédněte si tedy symbolicky cyklistu, který možná využívá posledních příjemných dní této sezóny. Den se nám již pěkně krátí.

Z Velkých Žernosek, kde bylo poslední víkend v září vinobraní jsem se vydal po modré značce a tentokrát jsem si zříceninu hradu Kamýk pouze přitáhl zoomem. Připomínám, že v obci také pobýval hudební skladatel Bedřich Smetana.

Než jsem dorazil do obce Malíč, tak mě překvapila tato obrovská stavba, která připomínala budování dálnice, nebo aspoň nějakého obchvatu. Zjistil jsem, že bych se to o něco dále dozvěděl na tabuli, ale moje zvědavost byla tak velká, že jsem vyzpovídal prvního člověka, na kterého jsem narazil, a který bydlel právě v domě vlevo na obrázku :-).

Vězte tedy, že se tu buduje vodovod pro krajské město.

Roztomilý zvoneček je již ze sousední obce Michalovice, ....

.... stejně tak, jako další z mých oblíbených map.

A že tu je asi opravdu hodně vody, tak o tom vypovídá tato studánka, studna ....

.... i nedaleká vodárna.

Radobýl se svojí výškou 399 m.n.m. dává jeden z nejhezčích rozhledů u nás, a tak není divu, že patřil k oblíbeným kopcům i samotného básníka a tuláka Karla Hynka Máchy.

Pohled k severozápadu.

Tady jsem zažil takovou legrační příhodu. Pětici žen fotografovala jakási další žena, a tak jsem se nabídl, že je vyfotím všechny. Ukázalo se však, že šestá žena k nim už nepatří. Nicméně, děvčata mi ráda pro web zapózovala, pověděla mi, že jsou vlastně ze tří míst republiky, kde to tak nějak znám a nechala si vyprávět informace o okolních kopcích.

Vrcholový kříž na Radobýlu vypadá impozantně a téměř každý návštěvník si tu udělá nějaké foto.

Pohled na nedaleké Litoměřice. Nemusím vám ani říkat, že jsem měl sebou i rádio a zkoušel jsem, co se tu dá v pásmu DAB+ ulovit :-). Toho vás ale dnes ušetřím, protože nebyly žádné podmínky a to pravé teprve v hustých mrznoucích mlhách přijde.

Pohled do vzdáleného Polabí.

Píšťanské jezero s Lovošem v pozadí.

Netroufám si říci, o jakého brouka jde, ale zrovna nedávno jsem četl, že jeden takto zbarvený brouk je dokonce jedovatý a nemá se na něj sahat. Nechci to teď hledat.

Nedávno jsem psal o akci Drakiáda, která byla odvolána, tak si můžeme prohlédnout krásného draka aspoň zde kousek od Radobýlu. Drak poletoval poblíž obce Michalovice, kterou jsem předtím prošel a ještě jedna věc mě tam překvapila. Šel jsem totiž pěšky po silnici kolem nějakého barierou odděleného hřiště a světe div se, ale hřiště bylo plné dětí a probíhal tam nějaký míčový zápas doprovázený emocemi. V dnešní době počítačů a mobilů to je téměř již vzácnost. Jako kdybych se propadl v čase do minulého století :-).

Litoměřice jsou krásné bohaté historické město a vždy když tam jsem, tak mě láká něco fotit, byť už jsem to také několikrát fotil. Je to prostě krásné.

Tato kašna se nachází před místním Domem seniorů.

Tak nevím. Snad má toto symbolizovat vejce, jako nový život, ale zde mi ten význam trochu uniká, byť výtvor vypadá zajímavě.

Nehodlám zde popisovat jednotlivé historické stavby. Jsou zkrátka krásné, stejně tak, jako pouliční lampy a vše je zase úplně jiné, než u nás.

Bývalý pivovar Kalich. Ani nevíte, jak bych si už jen z nostalgických důvodů přál, aby i on vstal z mrtvých.

Hlavní náměstí tu zdobí dvě kašny.

Cyklověže rostou jako houby po dešti a má je již i několik měst na Labi. Díky tomu se dnes můžete projet i na svém kole po cyklostezkách, odstavit kolo za skutečně symbolický peníz ( snad 5 Kč) a užít si pohodlně kulturu i gastronomii toho či onoho města.

Obě litoměřická vlaková nádraží i autobusové nádraží prošly nedávno rekonstrukcí a je to příjemné. Jen se zatím ještě nerozeběhla nádražní restaurace, ale to jistě přijde. Dlužím ještě nějaké časové informace.Pod Radobýl jsem dorazil ve 14.15 a stal se hodinovou záležitostí. Do Litoměřic jsem dorazil v 15.35, ale nejbližší vlak mi měl jet v 16.30.

Vůbec je zvláštní, že ačkoliv rychlíky jezdí ve dvouhodinovém taktu, tak osobní vlak jede vždy 40 minut před rychlíkem. Tedy v případě, že nemá 20 minut zpoždění, jako že měl :-). Jak jsem však již zmínil v minulém článku, tak jsem se tu sešel s jedním z účastníků akce, který měl stejnou cestu, jako já, a tak se to dalo přečkat.

Lístek z LT vyšel na 61 Kč a cesta měla trvat osobním (zastávkovým) vlakem 42 minut. Rychlík ji má zvládnout za 27 minut. To je tedy z víkendu vše a těšte se, protože nás čeká prodloužený sváteční víkend.