neděle 28. února 2021

Na tři týdny pouze v domácím obecním katastru ? Poslední volná a opět slunečná únorová neděle vyzývala lidi k výletům. Malá projížďka mělnickým venkovem.

 


Ani se dnes před 10. hodinou dopoledne nechtělo věřit, že je venku tak krásně. Pokud se nemýlím, tak jde snad o třetí víkend v řadě, ač byla tentokrát sobota slabší. Docela se mi povedlo vymyslet takový lehce smysluplný program, který byl motivován faktem, že bychom neměli  tuším minimálně následující tři týdny opustit katastr našeho města, a tak si ještě vyjedu.

Své sehrál i fakt, že jsou prý údajně konečně v pásmu DAB+ podmínky pro dálkový příjem, ale tady se mi  letos nějak nedaří a i jiní kolegové v ČR září častěji nad předpovědní mapou, než nad výsledky. Jestli na to jdu až moc pozdě, když je to údajně zpravidla nejlepší po ránu :-)? 

Tak se stalo, že jsem se po poledni opět ocitl za zámkem, kde byli znovu nějací výletníci, ale tentokrát se mi zdálo, že je jich méně, což mě trochu překvapilo. Chtěl jsem si dnes otestovat, jaké je to nosit respirátor a právě tady mi to přišlo, jako smysluplné místo. Jinak jsem tu pochopitelně nebyl kvůli výhledům do dálky, ale dopřát si kus příjemné atmosféry tohoto tolik milého místa a samozřejmě trošku proladit přijímač.


Pak jsem nechal rozeběhnout automobil na Hostín k vodárně, kde jsem potkal několik rodinek, které si sem přišli užít pohodu venkova, přírody, slunečních paprsků i určitých výhledů do všech světových stran. Zejména k severu, ale i k jihu se nabízejí výhledy do daleka. Na tomto snímku se prakticky díváte na pohoří, které odděluje okres Mělník a Středočeský kraj od Libereckého kraje. Vpravo pak jistě poznáváte siluety obou Bezdězů.

Ještě více vpravo v oparu jsem tušil Ještěd a za dobré viditelnosti odtud dohlédne až do Krkonoš. Ty sice dnes pochopitelně vidět nebyly, ale tady se nabízí určité srovnání s hvězdářstvím. Díky rádiu tu totiž můžete naladit několik polských rádií z krkonošského vysílače Sněžné jámy, který je jen necelý kilometr severně od pramene Labe a je od něj nádherný výhled daleko do Polska a dolů na dvě krásná karová jezírka.


Když jsem tu začátkem ledna vydal článek o Liběchovu a Václavu Levém, tak jsem si posteskl, že již několik let si říkám, že bych tam u Želíz v té přírodní rezervaci chtěl také jednou vidět ty bledule a sněženky. Moje pohodová jízda, která zase měla dobít autobaterii tak pokračovala posléze po romantické trase přes obce Mělnická Vrutice -Lhotka - Vysoká - Chodeč -Želízy.

Jak sami vidíte, tak to bylo určité zklamání. Samé staré listí a ani povalový chodník nebyl nikde vidět. Hlavně tu bylo bláto a cestou od Dolní Zimoře do Želíz, se ještě v zastíněných místech u skal držely malé oblasti sněhu.


Aspoň jsem vyfotil místní vodní prvky a byl nejvyšší čas se vrátit a trochu se připravit psychicky na pondělí. Nejsem vyznavačem jízdy v silném provozu a už cestou do Želíz mě napadlo, že se zastavím cestou zpět u Chodče a potěším se místem, kde se nachází menhir našeho okresu, který je uváděn mezi zájemci této problematiky, jako menhir domnělý.


O menhiru u Chodče jsem tu již napsal také řadu článků a je to vážně fešák :-). Hlavně mám však radost z toho, že tu opravdu za ta léta nezasáhla ruka vandalů. On tu většinou každý prosviští autem, provoz je tu minimální a ani to sem nikoho za ničím neláká. To je prostě jen místo pro romantiky a  rekreační cykloturisty, kteří mají pochopitelně své IQ o třídu výše. Abych to tedy nezakřikl.


Jak jistě čtenáři článků o tomto místě již vědí, tak na jeho vybudování má zásluhu také mělnické RMM. Aspoň něco v tomto smyslu jsem tu kdysi někde vyčetl. A než vyrazíme domů a uděláme tečku za 50 km dlouhou projížďkou, tak si ještě na posledním fotu užijme genius loci tohoto jakoby opuštěného místa a podívejme se na dva nejvzdálenější a nejvyšší vrchy CHKO Kokořínsko -Máchův kraj, kterými jsou Ronov ( vlevo) a Vlhošť poblíž obce Kravaře. Ty se nachází cca 27 km vzdušnou čarou od Mělníka a vidět je můžete i z některých míst v centru našeho města.

Úspěšný vstup do prvního týdne měsíce března roku 2021 a doufejme, že se s následujícím nestandardním obdobím nějak příznivě popereme.




sobota 27. února 2021

Mnozí lidé již volají po tvrdém lockdownu . Současná nařízení jsou zmatečná a bez velké důvěry v úspěch. Zábava na doma má obrovské množství tváří.

 

Lidé již mají na četná vládní nařízení opravdový vztek. Není to tak dávno, co jsme si občas kladli otázky : ,, Skutečně je to již neustálé téměř roční nošení domácích roušek tak účinné ? Nevdechujeme přitom nějaké nečistoty z roušek ? Nebrání nám to při vydechování nečistot, které opět tedy vdechujeme ?"

Teď přichází nová vládní nařízení a společnosti je vnucen respitáror a roušky, které si již musíte kupovat. Mnozí z nás máme respirátory spojené spíše s jejich užitím v průmyslu, a tak nás ani nepřekvapuje, když někteří odborníci tvrdí, že to není žádná ochrana proti virům. Konečně, matně si vzpomínám, že také existuje něco, jako protichemické masky, které se krátkodobě nasazovaly v boji proti smrtelným válečným plynům. Moje generace si některé ještě užila při nácviku ve školách i v základní vojenské službě.

Někteří lidé již respirátory nosí delší dobu a zkušenosti mají různé. K mým uším nedávno dolétl takový případ. Mladá žena prodělala angínu a byla nucena při svém studiu použít respirátor. Později se dostavila opět bolest v krku a angína se vrátila. Lékař měl jasno. ,, Vy nosíte respirátor ? To je chyba. To zabraňuje odchodu některých těch zbytkových látek z těla, tak se vám to vrátilo."

Pokud jsme si někteří stěžovali, že je krajně nepříjemné nosit při práci celou směnu látkové roušky a plnit své pracovní úkoly tak, jako obvykle, nebo že ji musíme nosit v mnoha případech i venku a jen doma je můžeme konečně shodit, tak teď má být ještě hůře.

Vláda nyní uznává, že jedním z mnoha doložených hlavních míst nákazy, kromě veřejné dopravy při dojíždění do práce, je samozřejmě samotné místo, kde řada lidí po dobu několika hodin vykonává v těsném kontaktu s ostatními lidmi svoje zaměstnání. A vůbec nelze říci, že by se na mnoha místech proti koronaviru nebojovalo.

Ono se bojuje a stále právě v zaměstnání. Často slyšíte, že někdo nepřišel do práce, protože jeho žena dělá s někým, kdo chytil covid a musí tím pádem z nařízení zaměstnavatele také na testy. Nebo se dokonce nakazí někdo z rodiny. Takže ty dosavadní testy do značné míry fungují, když zaměstnavatelé chtějí. Je to pořád dokola a teď se vymýšlí investice do všelijakých možná dalších i nepříjemných testů. 

Nebylo by snad  k lidem i k ekonomice rozumnější a šetrnější zavřít na čas dvou týdnů to, co se zavřít dá ? Když to vezme člověk podle sebe, tak ani netouží se táhnout někam ven, když tam musí nosit masku. Také nevstává tak brzy a nepotřebuje už v ranních i brzkých dopoledních hodinách něco jíst. A jak jistě víte, tak dnes už spousta lidí nemusí ani do obchodu pro potraviny, protože vám je přivezou.

Proč tedy nevydržet aspoň dva týdny doma ? Konečně, tak to bývá mnohde na Vánoce a vláda nemusí investovat do nějakých pracovních testů, ale může se snad snažit kompenzovat zaměstnavatelům smysluplnou věc. Vždy se dá nějaká domácí zábava najít a není potřeba k tomu mít nějakou společnost. Konečně, média nám tvrdí, že virus chřipky zmizí z rukou za 2 hodiny a covidu-19 do 9 hodin. Když se nebude mít virus na koho šířit, tak je pravděpodobné, že zanikne na nedostatek příležitosti přeskoku na dalšího hostitele. Zdraví jedinci s ním opravdu nebudou moci přijít do styku a ti napadení se s ním prostě nějak v izolaci poperou.

V každém případě by měly být vidět nějaké výsledky a společnost by nevyhazovala peníze za něco, co nemusí být přínosem, když už se beztak na mnoha místech v zaměstnání udělalo dost, a tam kde nechtěli, tak se ta situace nezmění a nikam to nepovede. Vždyť byl dnes na netu někde komentář, že tu je plno pracovníků ze zahraničí, kteří tu jsou kvůli práci i penězům a zdraví je to poslední, co je zajímá a čemu věří.


Závěrem mám pro vás hned jednu z mnoha domácích zábav ( když pominu lidi, kteří jsou přímo posedlí počítačovými hrami), kterou jsem tu již zmínil, ale park ke sledování se nám rozrostl.

O lodi Rio 2 jsem tu již psal. Momentálně pluje z Hamburku do Mělníka. Teď je u Bad Schandau a podle kapitána by měla být na Mělníku ( pod Mělníkem) někdy v pondělí 1.3.2021. Nově můžete pozorovat kamery ze  dvou německých lodí s českou posádkou. Ty se jmenují  Capella a Katja. Jedna z nich je nyní v Hamburku a druhá poblíž města Hannover. Relativně nedávno jsme se díky dvěma z nich podívali dokonce do Nizozemí.

Služba těch on-line pozorování nabízí vícero a startovní adresa je ...


Řekněme si na rovinu, že takovým pozorováním v praxi věnujeme mnozí jen několik minut, protože v pracovním životě je pro nás volný čas vzácný a možností vyžití je mnoho. Nyní tedy vedle jiných aktivit tu je ideální zábava pro ty, kteří nikam nemusí a netouží zbytečně někde něco chytit a komplikovat si život starostmi a nařízeními.

Posledně jsem tu psal článek o smrti, kde se v nemocnicích snaží počínat si tak, abychom v případě nutnosti odchodu z tohoto světa neodcházeli v bolestech a umírání jsme takříkajíc prospali, ale kde máte záruku, že když to nastane, tak to budete mít takovým způsobem, v nějaké nemocnici a s dostatkem opiátů.





neděle 21. února 2021

Věda dnes již svými znalostmi velmi pokročila i za hranice lidského života. Je tu však velká pře dvou názorových skupin. Podívejte se prostřednictvím odkazů i na celou řadu zajímavých článků z této oblasti.

 

Foto z článku : https://soutok.blogspot.com/2020/12/za-praotcem-lechem-k-antickemu-sloupu.html


Pokračování minulého článku :

https://soutok.blogspot.com/2021/02/novy-nepekny-rekord-za-melnickym-zamkem.html

Věda je nádherná věc. Díky ní je nám jasné, že strom na obrázku byl zasažen bleskem, což není nic jiného, než přeskok elektrického oblouku mezi mrakem a zemí. Jenže, v době neznalosti to byl často hněv Bohů, kterým bylo třeba přinést k usmíření nějakou oběť, aby takto nečinili.

Když vám dá někdo jídlo, které jste ještě nikdy nejedli a řekne : ,, Jez, je to dobré, sladké, jen to trochu divně vypadá" , tak budete mít lehce smíšený pocit. Když vám to samé řekne 10 lidí, tak již budete méně nedůvěřiví a budete se více přiklánět k tomu, že mají pravdu. Vlastní ochutnání vám pak dá konečnou pocitovou odpověď, která vše předešlé nejspíše potvrdí.

A podobné je to i v otázkách nejchoulostivějších. Když se někdy v roce 1990 dostala do knihkupectví paní Kubešové ( Karlovo náměstí) kniha světově uznávaného Dr. Raymonda Moodyho s titulem Život po životě a další jeho tituly, tak byla reakce lehce rozpačitá. Dnes se danou vědeckou oblastí zabývá  celá řada lékařů vědců a nelze již tato fakta přehlížet.

Dnes jsem pro vás připravil nejprve samotnou definici klinické smrti tak, jak jsem ji našel na wikipedii .. https://cs.wikipedia.org/wiki/Klinick%C3%A1_smrt

.... a pak tu mám jeden zajímavý článek, který jsem právě nyní objevil ....

https://epochaplus.cz/hranice-zivota-a-smrti-jsou-totiz-od-sebe-dal-nez-jsme-dosud-tusili/

Ve skutečnosti existuje mezi vědci velký boj. Jedni tvrdí, že to všechno, co stojí za našim životem máme v hlavě, tedy v mozku. Druzí jim oponují, že to tak vůbec není a ohání se kvantovou mechanikou, která je fyzikou mikrosvěta, kam však lze směle zařadit i lidskou duši.

V jedné knize jsem našel takové krásné přirovnání člověka k modelu dálkově ovládaného motorového člunu. Mozek zde reprezentuje destička s plošnými spoji, která podobně tak, jako rádio přijímá po  vlnách různých frekvencí myšlenky ( povely) z dálkového ovladače na břehu a zároveň vydává pokyny ovládacím prvkům, které mají například na starost pohyb kormidla (,, např. naše končetiny"), nebo samotný chod elektromotůrku, který roztáčí lodní šroub ( samotný impuls pohybu). Aby to vše mohlo fungovat, tak je pochopitelně na modelu také baterie ( ,, srdce"), bez kterého by to všechno být nemohlo.

Jinými slovy je tedy naše vědomí mimo fyzické tělo. Tato skupina se ohání svými velkými argumenty. Třeba otázkou na druhou vědeckou stranu : ,, Jak můžete tvrdit, že je naše vědomí v mozku, když  EEG vykazuje nulovou mozkovou aktivitu a ten člověk, který se vidí v danou chvíli z nadhledu je schopný vám popsat, co jste si při operaci říkali, a jaké předměty se nacházejí v sousední místnosti, nebo o 50 metrů dále ??"

Těch záhadných příběhů jsou mraky. Třeba o dítěti, které popisuje v hypnotickém stavu místo v cizí zemi za oceánem, kde nikdy nebylo a v danou chvíli hovoří jazykem, kterým se v dané době v onom místě mluvilo. Může to tedy být nějaká kolektivní dohoda vědců lékařů, kteří za účelem zbohatnutí vědomě lidstvu ve svých knihách lžou ? To asi těžko.


Nejspíše opravdu na všem něco je. Naše generace vyrostla ve školách na fyzice makrosvěta, které říkáme také fyzika Isaaca Newtona. V této fyzice platí čas i prostor.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton

Ani sám Albert Einstein neměl zrovna radost z fyziky, která platí naopak pro mikrosvět, a která je naopak fyzikou pouhé pravděpodobnosti ( nikoliv přesných čísel) a prakticky bez času. Přitom nám sám život ukazuje, že kolem nás jsou přítomny oba světy.

Spoře osvětlenou alejí pro pěší v Liběchově kráčí za tmy chodec. Stojíme na louce a vidíme ho vždy, když projde pod lampou. Pak se nám na čas ztratí, aby se nám opět vynořil pod další lampou. On se tam vynořit nemusí, protože se třeba může rozhodnout opustit cestu a změnit směr přes nepohodlnou louku, ale je dost pravděpodobné, že se nám opět zobrazí pod další lampou. ( příklad pravděpodobnosti)

Když si jdete večer lehnout, tak vám může někdo vykládat, že šli v noci asi v 1.30 kolem opilci z hospody, kteří dělali hrozný kravál a vy nic nevíte. Byli jste v tak hlubokém stavu vědomí, že pro vás běžný svět neexistoval a v praxi jste byli ve zcela jiném světě, kde opravdu není čas. To může být mimochodem běžný stav velmi starých a nemocných lidí, kteří ani nežijí přítomností.

Někdy se ráno probudíte a říkáte si : ,, No ještě štěstí, že to byl jen sen, a že tyto věci nemusím opravdu nyní řešit." Může to být ale i obráceně. ,, Tak jsem měl takový pěkný sen a teď se budím do takového ošklivého počasí a zcela bez nápadů :-).

Věda je prostě krásná, můžeme nad ní žasnout, přemýšlet nad ní a přemýšlet i o tom, čemu vlastně na základě různých argumentů věřit. Tedy, jistě ne pořád, ale aspoň občas. Ukazuje se, že vše se točí na světě tak nějak dokola, jak nám příroda naznačuje na zdánlivých maličkostech, a přece trochu jinak, jak nám opět naznačuje.

Kdyby onen pohyb nebyl, tak by byl život nudný.

Závěrem se podívejme na některé zajímavé články, které najdete třeba přímo na internetu :

Vybral jsem pro vás FB jednoho českého výzkumníka v této oblasti, kterého jsem poznal prostě jen tak díky zakoupené literatuře v rámci benefitu. Prostě proto, abych se podíval, kam po těch 30 letech dospěl svět od knihy Raymonda Moodyho v této oblasti lidského poznání. Nešlo o knihu jedinou, protože nelze dělat závěry z tak úzké možnosti, ale jde o spisovatele našeho.

https://www.facebook.com/R.Szeruda/

Na pravé straně na FB je průběžně celá řada odkazů na zajímavé vědecké články týkající se téma. Jistě si vyberete.



Nový nepěkný rekord za mělnickým zámkem v nádherném víkendovém počasí na fotografii. Mohou za to vládní nařízení ? Bojíte se smrti, nebo bolesti ? Čeká to i mladé ? Na prahu odpovědi.

 


Byl tu dnes po týdnu další nádherný víkendový den a lidé vyráželi na slunce za tolik potřebnou energií. Nebyl jsem vyjímkou, ale jak člověk vstával  celý týden do tmy a zimy, tak pro mě sobota začala tak pozdě, že to nebylo na víc, než asi na tři hodinky procházky po katastru města. Ostatně, ani se mi nikam dále z řady důvodů nechtělo a nějak to již ze zvyku patří k tomuto ročnímu období.


Nejzajímavější to bylo za mělnickým zámkem. Teď nemyslím ani mlhavý výhled, ani špatné podmínky pro zachycení dálkových muxu z Bavorska, ale samotné lidi, kterých tu bylo neustále plno. Ti si totiž možná stejně tak, jako loni na jaře řekli, že když máme od pondělí nařízeny respirátory, tak je na čase si udělat poslední rozvolnění a den tady si pěkně bez rozestupů a bez roušek užít.

Zejména mladší generace a rodiče s dětmi nevěří tomu, že by situace byla tak horká, jak nám cpou do hlavy média. Konečně, stačí se podívat na nějaké výměny názorů na Novinkách u téma covidu-19  a musí vám být jasné, jak je společnost i v tomto pěkně názorově rozdělená.

Je jasné, že žádná vláda, která tu byla před ANO nemusela řešit takovéto neprůhledné problémy, se kterými musí zápolit i jinde ve světě, ale různá nařízení, změny a brzdění mnoha podnikatelských činností již veřejnost  k pochopitelné radosti opozice pěkně nadzdvihují a předvolební  preference vládní strany padají.

Což je normální, aby si člověk v jednom supermarketu nemohl nějaké zboží koupit jenom proto, že je za červenobílou páskou ? Nebo, že nějaký malý soukromý krámek má mít zavřeno jen proto, že není supermarketem ? Nebo řešit nějakého PSA ? 

Na slunečních hodinách v našem městě se latinsky píše, že je život krásný. Dopsal bych tam, že je, ale musíte být zdraví, soběstační, volní i plni optimistických myšlenek a nesmí vám nic špatného zaplňovat hlavu. Co myslíte, bude se teď více umírat a i mezi mladými lidmi ? Informace z Chebska, či Trutnovska nám to tvrdí.

Jsme v takové zvláštní situaci. Někdo to zkrátka moc neprožívá, jiný má roušku, další ji nemá, ale v okamžiku míjení s protijdoucím, se trošku vzdálí a otočí hlavu na druhou stranu, nebo přestane navíc i chvíli dýchat. Jestli je to všechno k něčemu dobré, tak to nikdo neví.

 Teď nás po roce však čeká zřejmě nová a zatím neznámá éra, kdy máme někde nosit povinně respirátory, ale zase to bude na každém z nás, jak budeme přistupovat k těmto věcem na těch nepovinných místech třeba někde v přírodě.

Lidé jsou mnohdy již tak dlouhým a odlišným způsobem života oproti normálu otráveni, a což teprve ti mladí, kteří zvlášť touží po společenském životě tak, jako po užším fyzickém kontaktu.

Jsem tedy sám zvědavý, co se bude dále dít, protože se nyní o smrti mluví v médiích více, než kdykoliv v minulosti, pokud nešlo o válku. A nyní přichází z některých míst zprávy, že se to již netýká jenom seniorů, ale i mladších ročníků, nebo dokonce i těch nejmladších.

Obyčejně se smrtí zabývají lidé staří a nemocní, nebo ti, kteří se dostali do věku, kdy se již říká, že to může přijít kdykoliv. Pokud se zabije mladý člověk v autě, nebo ještě někdo nevinně s ním, tak se to obyčejně přičítá nedostatečné rodičovské osvětě a současnému  mediálnímu vyšinutí, které nutí mladé lidi riskovat život kvůli prapodivné slávě z naprosté nerozvážnosti a nevědomosti, že v případě přežití nemusí být celý život již soběstační.

Nyní tedy třeba také můžeme opravdu stát na prahu zcela nové situace, kdy si nemoc podle věku nevybírá tak, jak tomu občas v historii lidstva bylo.

Protože tedy smrt může opravdu udeřit, tak je dobré si shrnout, že lidé se obvykle bojí dvou věcí. Tou první je strach z bolesti a utrpení, a tou druhou je strach z neznáma a někdy i další starosti. Jak asi musí být mladé umírající ženě, která má ještě velmi malé děti ? Věda je dnes daleko a dokáže nám předložit pravděpodobné varianty toho, co je pro mnoho lidí neznámou oblastí.

Toto téma může být tedy dnes možná aktuálnější, než se zdá a do jisté míry vypadá zajímavě, ale tento článek mi připadá nyní už tak dlouhý, že to rád nechám i vzhledem k pozdní noční hodině na nějaké pokračování.

Pěknou víkendovou neděli !


sobota 20. února 2021

Ve věku nedožitých 87 let nás opustil znalec historie mělnické pošty a mělnické železnice pan Antonín Dostálek. Lidstvo si zavzpomínalo na malý krok člověka do kosmu a velký krok pro lidstvo.

 


Dnešní článek nemohu začít nijak jinak než smutnou zprávou. Pan Antonín Dostálek vypadal téměř přesně tak, jako kdysi můj děda, který mimochodem dělal nějaký čas takzvaného pochůzkáře na trati 072 v úseku Všetaty - Mělník. Poznali jsme se zajímavým způsobem.

Příznivci železnice mají samozřejmě největší vztah k tratím, které souvisí s jejich bydlištěm. A naše hlavní trať přes Mělník, která zde byla otevřena 1.1. 1874 má krásnou historii. Dnes již jen málokdo ví, že ji stavěla  ÖNWB za účelem spojení hlavního města Monarchie Vídně se saskými Drážďany a pruským Berlínem. Pozůstatkem toho jsou malé bílé patníky ( hektometrovníky) mezi oběma hlavními kolejemi na trati, které mají na Mělníku hodnotu kolem 370 km. Číslování začíná ve Vídni a vede přes Znojmo, Okříšky, Jihlavu, Kolín, Mělník až na hranici za Děčínem.

Mělník má ještě svoji lokální trať do Mšena a Mladé Boleslavi, která před pěti lety doslova slezla hrobníkovi z lopaty. Mělničtí to oslavili hned dvakrát. Nejprve šlo o mimořádnou slavnostní jízdu a v dubnu 2016 jsme se svezli dokonce párou. 

Když jsem tedy sháněl nějaký materiál o naší hlavní trati 072, tak jsem na webu objevil skvělý článek pana Dostálka ...


Docela jsem si přál, abych toho člověka mohl vidět osobně, což se mi na konci roku 2015 opravdu poštěstilo a dokonce jsme si i trošku popovídali.


Ve skrytu duše jsem si přál, aby u příležitosti 150 let naší trati ( 2024) vyšla kniha nejlépe z jeho pera, ale to už se tedy bohužel nestane. Pan Dostálek byl však především také dlouhá léta zaměstnancem mělnické pošty, napsal příspěvky k její historii ( zejména v měsíčníku Mělnická radnice) a stal se tak jedním z těch lidí, kteří prostřednictvím nějakého média napsali i něco pro občany Mělníka.

Za toto mu patří neskonalý dík a věčná památka v myslích nás všech, kteří dokážeme jeho aktivitu v dané oblasti ocenit. Jeho pozůstalým pak patří samozřejmě upřímná soustrast.



Ve čtvrtek večer jsme si mnozí vzpomněli na rok 1969, kdy americký kosmonaut Neil Armstrong vkročil, jako první člověk na půdu našeho souputníka Měsíce.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Apollo_11

Tehdy padla ona historická věta :,, Je to malý krůček pro člověka a velký krok pro lidstvo."

Ve čtvrtek večer ( 18.2.2021) před 22. hodinou našeho času došlo k dalšímu podobně významnému kroku. Tentokrát sice nešlo o člověka, ale na půdu planety Mars dosedla sonda, která nám nejen bude přinášet snímky planety přímo z jejího povrchu, ale odebere různé vzorky tamní půdy a provede celou řadu nejrůznějších měření.

Tím se celá mise liší od dosavadního způsobu poznávání vesmíru, kdy jsme založili výzkum četných nebeských těles na blízkých přeletech od nich, čímž jsme doplnili znalosti z nejrůznějších teleskopů a radarů.

Vzdálenost Marsu od Země je proměnlivá. V průměru se uvádí 200 000 000 km , ale může být také nejméně jen 54 milionů km .... ( Země je od Slunce vzdálena cca 150 milionů km)

https://veda.instory.cz/173-jak-daleko-je-mars-od-zeme-vzdalenost-je-promenliva.html

Vesmírné vzdálenosti a lidská technika jsou vůbec velmi zajímavou kapitolou. Vždyť to není tak dávno, kdy družice vypuštěné do kosmu v 70. letech dospěly do heliopauzy a letí pryč z naší sluneční soustavy ....

https://cs.wikipedia.org/wiki/Heliosf%C3%A9ra

Nejbližší okraj heliopauzy je 90 až 100 AU ( vzdálenost mezi Sluncem a zemí), což znamená, že za 50 let ulétly družice vypuštěné ze Země v kosmu vzdálenost  cca 15 miliard km. Vzdálenosti v kosmu se počítají mnohdy na světelné roky.

Z naši nejbližší hvězdy Slunce k nám světlo letí  pouhých 8 minut ( rychlostí cca 300 000 km/s) a lze tedy i snadno vypočítat, že z této vzdálenosti 800 minut, což je nějakých 13.3 hodiny. Co to však je ve srovnání s těmi nejvzdálenějšími hvězdami, z nichž zatím nejvzdálenější zjištěná je ve vzdálenosti 9.3 miliardy světelných let od Země :-)!!!!!!

https://www.novinky.cz/veda-skoly/clanek/vedci-objevili-nejvzdalenejsi-hvezdu-je-milionkrat-jasnejsi-nez-slunce-9479

Považte, že jeden světelný rok je 9 460 730 777 119. 56 km , tedy téměř  10 bilionů km :-).

https://www.metric-conversions.org/cs/delku/svetelny-rok-do-kilometr.htm

Nejbližší hvězdou ( po Slunci) je Proxima Centauri ( v souhvězdí Kentaura) ve vzdálenosti 4.22 světelných let, což je tedy v přepočtu dle výše zmíněného kalkulátoru asi 38 bilionů km. Těch 15 miliard, kde jsou tedy nyní ze Země vypuštěné družice, je proti tomu směšné nic. Přesto je fascinující, jaký obrovský přehled má lidstvo i o těch pro nás nejvzdálenějších objektech vesmíru.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Proxima_Centauri




neděle 14. února 2021

Mělnický ledopád dnes po letech zasvítil v plné kráse. U řeky je romantika i v zimě. Rodiče s dětmi mají v našem městě nové bobovací dráhy.

 


Tak mi to přátelé nedalo, a i když mi dopolední článek zabral hodiny času a připravil mě o další krásný víkendový slunečný den, tak jsem po nějakých nezbytných domácích povinnostech přeci jen vyrazil k mělnickému ledopádu, abych byl u toho a měl své fotografie. Proč ne, když to není daleko a je to možné ?

Konečně, má dosavadní fotka ledopádu z počátku minulého desetiletí neměla tak velký rozměr, protože mám dojem, že část jej tehdy již odtála. Za info tedy ještě jednou děkuji Martinovi Klihavcovi, který mě inspiroval k akci. A ukázalo se, že to byla akce takříkajíc výživná, protože mi dala mnohem více.


Na ulici jsem totiž potkal několik známých a cestou viděl věci, které jakoby navazovaly na dnešní první článek, kde jsem tak trochu zůstal na Blatech a vynechal sáňkování v historickém středu města. Tam totiž bývala v některých letech uzavřena dopravě ulice Kpt. Jaroše ( dnes tudy jezdí do centra autobusové linky) a mnohdy Vodárenská, Fugnerova, či Zádušní. Vždyť hlavními silnicemi byla Tyršova, Pražská a Krombholcova. To tedy byla 70. léta na Mělníku.

Mimochodem, sáňkovalo se tehdy i v mnohem užších uličkách, ale pojďme dále. Konečně i dnes se využívá kdejaký vhodný plácek v sebemenším kopci.


U řeky již zapadalo slunce a jsem velmi rád, že už se nám bílý den tak natáhl. Ono má prostě v hmotném světě vše svůj čas, a i když se nám to někdy moc nelíbí, tak je to dobře.


Hladina Labe nám v důsledku poklesu teplot  poklesla také a povodně zatím tedy nehrozí. Doufejme, že se leckde na Vltavě podařilo aspoň částečně upustit přehrady, a že jsme tak na tání sněhu připraveni. Kolem ledopádu byl již značně blátivý asi 200 metrů dlouhý úsek, který tu způsobilo sluníčko, ale zbytek cesty podle Labe byl stále ještě romanticky zimní se sluncem.

Vždy si rád fotím tento úsek řeky, neboť na druhém břehu je na cedulce s kilometráží číslo 837.5 . Toto číslo nám ukazuje, kolik je to kilometrů do Severního moře a snad i věčnou otevřenou výzvou aspoň ke krátké návštěvě posledního velkoměsta na Labi. Konečně je kilometráž i jistou měrkou při povodních.

A jsme u toho :-). Sám jsem měl radost, i když jsem musel být opatrný. Někteří jedinci si uvědomili, že bobovat se dá na cestě z Aušperku ke starému Strakovu mostu, ale i třeba i po cyklostezce na Polabí. Tak tu chvilku těm dětem přeci přejme a pokud se strachuje někdo starší, že upadne, tak tu máme pořád ještě dolů k řece i jiné cesty. Berte to tedy aspoň jako upozornění na nebezpečí.

Mám tu však i upozornění pro rodiče a pro děti. Viděl jsem, jak chlapci málem skončili v Labi, tak je třeba vnést trochu osvěty :-). Jinak je tragedie na světě, ani člověk neví jak.


Na závěr tu mám ještě několik krásných obrazů z našeho města, byť jde o řeku pod ním. Má cenu něco dodávat? Naše země je krásná, ale kdo žije tady, tak ví, že je město strategicky pro cestování dobře položené, jsou odtud krásné výhledy a počasí i jeho následky jsou k nám vlídné.



Kdo musíte zítra za povinnostmi, tak hlavně s rozvahou, a kdo nemusíte, tak se nechte třeba inspirovat a zajeďte si do Krásné Lípy a Brtnickým ledopádům. Návod máte v dnešním dopoledním článku :-). A pokud vás zajímá, jak články tvořím, tak tento jsem spáchal teď při večeři :-).





Slunce vytáhlo o mrazivém víkendu lidi ven. Hora Říp má majitele.

 


Dnešní článek začnu trochu oklikou, ale my se na ten Mělník dostaneme.

Je tomu už více než rok, co jsem se konečně prvně vydal k Brtnickým ledopádům, abych aspoň  na vlastní oči viděl, jak to tam vůbec vypadá, neboť Českosaské Švýcarsko je nádherné a nabízí toho tolik, že to prostě člověk ani vše navštívit nemůže. Takový přerod od nápadu k činu jsem tehdy zachytil do dvou článků, které dělí pouhý den ....

http://soutok.blogspot.com/2020/01/brtnicke-ledopady-jsou-asi-nejslavnejsi.html

http://soutok.blogspot.com/2020/01/jeden-den-napad-druhy-den-skutek-takovy.html

Co se nepovedlo loni, tak by snad mohlo vyjít letos, ale organizátoři turistické akce to kvůli covidu-19 letos  odpískali a dlouho se zdálo, že i zima bude letos opět již podruhé za sebou pro ledopády nepříznivá. Nyní to tedy vypadá nadějně, ale zase je celá řada věcí proti tomu.

,,Co tam budeš dělat ? Vždyť tam venku někde při současných hodnotách teplot zmrzneš, stejně nebudou jeskyně a krápníky nasvícené barevnými reflektory, jako v den turistické Ledopádové stovky a nanejvýše budou někde snad hořet svíčky od návštěvníků " říkám si. Člověk má prostě těch informací pořád málo a někdy i z internetu.

Mimochodem, správci CHKO neradi vidí zapálené svíčky, protože je tam návštěvníci nechávají a ony pak nevzhledně zamrzají v ledu. Po sezóně jich jsou třeba z Jeskyně víl dva pytle, jak někde psali. Protože mají mrazy asi do týdne opadnout, tak by se dalo snad i tak o věci uvažovat, ale jak jsem již psal, tak to asi nebude z hlediska barevnosti nic moc ( nějaké barvy utváří vlastní minerály) a hlavně nesmíme zapomínat na to, co někteří lidé ani v této době vůbec neznají a čemu se říká náhlá pracovní flexibilita.

A upřimně řečeno je nutno říci, že když se máte táhnout každý pracovní den za tmy a mrazu do práce, tak už toho máte v sobotu v mém věku dost a rádi se probudíte do bílého dne, což už je zase na takové akce pozdě.


Tak se tedy stalo, že jsem se v sobotu zase rád vrátil do dětství a mládí, protože za oknem svítilo slunce a člověka to táhlo ven. Mimochodem, jak jsem tak zjistil, tak každý člověk se chodí nejraději procházet tam, kde něco prožil a kde se mu líbí. Třeba obyvatelé Mělníka -Mlazic chodí obvykle nejraději k tůním, nebo i na Ráj, kde si jako děti hráli.

Zasněžená pole za rodnými Blaty mi připomněla 70. léta, kdy končila éra slavných velkých mělnických zim. Tehdy bylo běžné, že přes pole chodili běžkaři až k lesům na obzoru a zpět. Děti zase sáňkovaly z místního vršíčku, kterému se říkalo lidově ,, Vrcha" Na úpatí vrchu v časech mého dětství byla taková terénní prohlubeň z časů povozů a traktorů, které se říkalo lidově ,, ouvoz" a spojovala tzv. Samoty ve Velkém Borku s mělnickými Blaty.

Děti z Blat tedy chodily sáňkovat na výše zmíněný vrch, který sloužil třeba i k pouštění draků, ale i k jiným zábavám. Dnes to známe jen z některých historických filmů s Jindřichem Plachtou, ale i moje generace také ještě zažila chlapecké bitvy. Však tu poblíž stával dlouhá léta stoh starého pana Katrenčíka.

Jeho stodola již na rohu ulic Světická a Hleďsebská nestojí, ale najdete ji na historickém fotu z 80. let, které jsem tu občas publikoval. Někdy byly inspirací indiánky, hlavně Vinnetou, a tak stoh představoval jugoslávské hory, kde z vršku občas někdo nedobrovolně spadl. Jindy se  balíky slámy proměnily v bunkry a občas letěla i nějaká ta hrouda hlíny, ale od toho jsme pro nebezpečnost brzy upustili. Někdy si pan Katrenčík všiml, že mu tam na stohu omladina dovádí a honil ji bičem.

 Ouvoz se pak změnil v živelnou skládku, na které se v časech pálení Jidáše a Čarodějnic zapalovaly mimo jiné i  staré pneumatiky a pro zábavu se do ohně občas házely i známé prázdné tlakové plechovky od laků. Cesta vedla nově jednoduše podle něj. Někdy ke konci 70. let byl ouvoz zavezen hlínou a dostal současnou podobu.


Vznikla tak cesta na obrázku, kterou mohu směle nazvat ,, cestička k domovu" , a pokud vám to připomíná báseň ...


...., tak je to v pořádku. Já se po ní často vracel od babičky z venkova, ale když se tam někdy zastavíte, tak zjistíte, že máte před sebou celou bohatost tohoto světa. Na pozadí vidíte Říp a jiné kopce vzdálenějšího a přesto našeho blízkého světa, který je symbolem cestování. Před ním je naše krásné historické město, kde jsme prožili celý život. V popředí je jakoby rodná čtvrť a ta pole jsou vlastně proměnou života.

Nemyslím teď jen postupující zástavbu, ale fakt, že tu člověk chodí za různými účely  přes půl století.


Po velmi dlouhé době jsem se rozhodl, že tudy budu pokračovat do Velkého Borku. Vždyť slunce tak neuvěřitelně hřálo, byť bylo pod nulou. Na Samotách mě překvapilo, kolik tu v poli již jen vyrostlo parcel. Nejen Blata se rozrostla do polí, ale i Velký Borek směrem k Mělníku. Velký Borek, to bylo dlouhá léta bydliště našeho historika pana Františka Purše a určitý vztah má k Velkému Borku i pan Karel Lojka, který bydlí ve Skuhrově a vede úspěšné FB Mělnické historické skupiny.

Šel jsem kolem mnoha budov, které mají i pro mě určitý význam a zastavil jsem se u tamní ZŠ. Kladl jsem si otázku : ,,Co bych tady ve Velkém Borku asi tak mohl vyfotit :-)?"  Škola byla krásná, pravda, a jak jistě mnozí víte, tak prodělala celkovou rekonstrukci. Ale, já si myslím, že nám ji dokonce snad mimo jiné borecké památky relativně nedávno představil na svém FB právě pan Lojka, který k ní má mnohem hlubší vztah.

Ostatně, já v ní jen jednou pomáhal ještě za časů socialismu vyprostit z budovy velký těžký bojler :-). Ne, nebyl to brojler, ale bojler. Pamětníci známé polistopadové nahrávky ,, Jako kůl v plotě "


jistě vědí, proč to tu v souvislosti s hmotností předmětu uvádím :-).

Došel jsem  na samotný konec obce až k místu, kde ze zasněžené louky přijížděli na běžkách dva Oujezďáci ( občané Malého Újezda). Na louku se chodí přes takovou lávku, pod kterou protéká ta naše říčka Pšovka, a tak jsem ji zde v místě, kde má nejbližší kontakt s obcí vyfotil.



Pak již má procházková trasa procházela obcí, částí Zahrádky, Rousovicemi a Polabím, abych stanul v místech zde nejvyšších, která mi připomínají, že je kolem nás plno krásné blízké i vzdálenější krajiny a snad zase přijde čas, kdy se to bude kolem zelenat a člověk se zase i někam dále rozjede.


Jak jsem se tak blížil k centru, tak přibývalo vycházkářů a ačkoliv nebylo nikam dále pořádně vidět, tak na slunci bylo prostě krásně. Vždyť byla sobota, volný den, jasno, svítilo slunce a některým lidem zkrátka stačí takovéto maličkosti.

Když tak koukáme na ten Říp, tak se nyní zase začala mediálně probírat věc, že hora Říp patří rodu Lobkowiczů. Nic více jsem zatím v rychlosti nenašel než toto, ale v podstatě je to vysvětlující debata. : https://www.poradte.cz/spolecnost/66970-hora-rip-nepatri-cesku.html

Nechci to nijak zlehčovat, ale napadne vás někdy, když jdete třeba Hořínským parkem, nebo podle Vltavy, že to vše patří obvykle Jiřímu Lobkowiczovi ? Dokud jsou události takové, že je ani zpravidla bez zásahu médií nezaznamenáme, tak to ještě jde. Nehledě, že tito lidé určitým způsobem o majetek pečují a je dnes chválihodné, že zámek našel s městem celkem podobnou řeč a sami víte, že dnes můžete například navštívit na zámeckém nádvoří nějakou akci ( třeba Africké trhy) a dny, kdy se při Mělnickém vinobraní vstup na zámecké nádvoří zavíral, jsou již také pryč.



Jak vidíte na dalším snímku, tak nám laterální kanál dokonce zamrzl. To se moc často nevídá. Ostatně bych ještě rád upozornil na foto Martina Klihavce, který pro nás dnes na FB pana Lojky ... 


vyfotil známý místní ledopád pod veslařským klubem. Na tom by nebylo nic zvláštního a máme ho i zde právě hned pod úvodním odkazem v tomto článku, ale přece jen je ten dnešní mnohem širší.


Předposlední tematická fotka je tedy takovou připomínkou toho, že jsme tu měli krásný sluneční víkend a lidé nám chodili za zámek.

Docela milý kontrast nám nabídla stěna zámecké vinárny. Ukázalo se, že sníh odráží světlo a má svým způsobem něco do sebe, byť jej raději vídáme v tomto ročním období na horách, ale na druhé straně je zeleň na stěně vinárny připomínkou toho, na co se již všichni moc těšíme. Na hezké jarní dny.

Pohodový vstup do dalšího únorového pracovního týdne !

neděle 7. února 2021

Kam kráčíš covide - 19 ? Nacházíme se na moři a nevidíme břeh ?


 Také vás někdy napadá v souvislosti s covidem -19, co vlastně děláme dobře, a co je už možná zbytečné, nebo přehnané, či snad dokonce naopak možná i škodlivé ?

Myslím si, že aniž by to lidem někdo říkal, tak jsem ještě neviděl, že by si někdo dovolil vejít do nějakého supermarketu, autobusu, nebo vlaku bez roušky. To sice bylo kdysi nařízeno, ale věřím, že lidé sami si tak nějak uvědomují, že jde o místa, kde to může být určitá prevence a zbytečně se tu moc nezdržují, nebo třeba i při setkání na ulici s jiným člověkem preventivně otáčí svůj obličej jinam.

Často se poslední dobou píše o očkování, jako o cestě, která nás má vyvést z onoho problému. Na druhou stranu jsou ti naočkovaní lidé, jako pokusní králíci, protože se občas dozvídáme, že se objevují i s odstupem času nějaké vedlejší účinky, kterými už se nikdo nějak nehodlá zabývat. A ani nevíme, zda to opravdu ochrání a do kdy, nebo zda to bude jednou spíše na škodu. Však na chřipku také nejsme mnozí očkováni.

Někdy jsou lidé zbytečně lehkovážní a je to jejich svobodné rozhodnutí. Když jsem například fotil u mělnického koupaliště mobilní budku, kam jezdí lidé především auty z celého našeho okresu, ale i z Prahy, aby se zde nechali vyšetřit, tak si jedna mladá paní klidně zkracovala cestu napříč parkovištěm podle budky.

Považte, že na toto místo opravdu dorazí nějaké procento nakažených s příznaky, ty viry tam nějakým způsobem někde mohou být, a třeba ještě poletovat ve vlhkém ovzduší, než spadnou na zem a ona si tam klidně projde, místo toho, aby se kritickému místu raději vyhnula obloukem. Ovšem, člověk je tvor komunikativní a nezřídka si uvědomíme, že jsme se před pěti minutami s někým zastavili na kus řeči a nevíme zkrátka vůbec nic.

Zvláštní kapitolou jsou nyní lyžaři, kteří si nechtějí nechat ujít svoji kratochvíli na svahu, kde se to samozřejmě hemží mnoha lidmi, a to riziko tu je. Vláda sice rozhodla o tom, že mají být zavřené hotely a restaurace, což je pro jejich majitele zdrcující a jednou mohou tyto podniky turistickému ruchu chybět, ale jak vidíme, tak šikovný český člověk si vždy poradí a Soutok tu již nejednou psal o tom, jak si český člověk dokázal vždy v každé době s lecčíms poradit.

Prostě se rozbujely inzeráty typu : Pronajmu krátkodobě část chalupy. Zkrátka, když to nejde přespat v legálním penzionu, tak to půjde jinak ke spokojenosti hosta i pronajímatele. Zbytek společnosti říká těmto turistům často ,, nezodpovědní snobi" , kteří mohou přivézt nákazu z hor i do nížin a nakazit třeba v zaměstnání další lidi.

Jenže, na co se tedy vlastně čeká ? Každý má ty hranice trpělivosti, zodpovědnosti i zkušenosti někde úplně jinde a navíc není v dohlednu bod, kdy bychom mohli všichni říci : ,,Ano, ubíráme se tou správnou cestou, která má smysl a do půl roku zvítězíme a věci se vrátí do normálu. Nelze tedy očekávat, že se každý bude řídit nějakými nařízeními a již nyní jsme svědkem toho, že lidé jsou alergičtí na slovo nařízení ( nezaměnit s doporučením) a prakticky na protest se snaží chovat tak, jako před covidem.



Co to znamená pro společnost ? Těžko říci. Jsme jako na moři a břehy jsou v nedohlednu. I nadále budou zřejmě nakažení a mrtví, a bude to podle zákona ,, padni komu padni". Většina z nás neviděla na vlastní oči údajně nakaženého člověka v karanténě, natož pacienta odcházejícího z tohoto světa. Jen tu a tam se prostřednictvím médií dozvídáme, že někde bývá občas situace taková, že se rozhoduje, koho ve vážném stavu ještě udržovat při životě a doufat ve zlepšení stavu, a koho nechat pokojně odejít.

Ano, pokojně odejít. Pacientovi jsou údajně podávány opiáty, aby necítil bolest a v poklidu, téměř snad s úsměvem na rtech zemřel. My si můžeme ze svých osobních zkušeností jen ty některé stavy představit. Asi většina z nás ví, jak nám je, když je nám fakt zle, a co třeba dokáže i jen blbá páteř, když nás chytne a nelze najít polohu, při které by se nám ulevilo.

Člověk měl vždy tak trochu strach z neznáma a chtěl vidět dál, než mnohdy mohl. Ostatně, tím se lišíme od všech ostatních tvorů na zemi, kterým ale do hlavy příliš nevidíme. Je to však člověk, kdo celá staletí něco zlepšuje a zkoumá.

Mladý člověk si ani často nepřipouští, že by se mu mohlo něco stát, protože se uvnitř cítí plný síly a má život plný poznatků před sebou. S přibývajícím věkem lidé cítí jisté rozepře. Kdo z nás by neznal tu písničku od skupiny Alphaville, kterou nazpíval Karel Gott, jako píseň s titulem ,,Být stále mlád." To již máme za sebou leckteré zážitky i zkušenosti, ale mnohdy třeba i nějaké  první nepříjemné náznaky zdravotních problémů, nebo jen pociťujeme, že na regeneraci organismu již potřebujeme více času.

Dokonce jsem jednou v nějaké studii četl, že nejméně spokojení jsou v průměru lidé mezi 40. až 50. rokem, kterým připadá mládí již pryč a důchod ( meta určitého osvobození od často nutně pravidelných povinností) daleko. Těžko mohu mluvit za tu opravdu nejstarší seniorskou generaci, ale myslím si, že jejich přáním je logicky prožít ještě řadu hezkých příjemných dní, měsíců i let bez bolesti těla i ducha dle jejich gusta, ale možná, že vědí, že být už pořád jenom starý by bylo také nanic.

Co je potom, tak to už nechám na zájmech každého z vás, ale řada vědců se samozřejmě zabývá i touto problematikou.  Ta k veřejnosti přichází prostřednictvím knih i článků na netu. Nicméně, na hlavních startovacích webech čteme a slyšíme i často v televizi, že tu jsou u nás obavy z blížícího se nástupu silných ročníků do důchodového věku a ač je to nyní trochu v pozadí, tak dalším problémem je nyní již velmi lidnatá Evropa nejrůznějších národností i společenství.

My vlastně nevíme nic. Covid-19 je po mnoha letech vir, který tady v Evropě bereme z několika důvodů s určitým respektem. Naučili jsme se totiž tomu, že když měl někdo z nás v minulosti chřipku, nebo ji měl někdo známý, tak to vždy přežil a nikde se o tom nepsalo. Ani jsme nevěděli, jak také může být nebezpečná.

Pro další nebezpečné současné choroby, které ponejvíce řádily v Africe jsme měli vědecká lékařská vysvětlení a věděli jsme, jak jim preventivně předcházet. Dodnes tam chybí leckde kanalizace a prevence proti AIDS.  A podobné to bylo i s dávnými epidemiemi, které sice nějakým zázrakem obyčejně odezněly, když už neměly kde jak udeřit, ale často jsme přišly na to, co je způsobuje a často šlo o dnes běžné hygienické návyky.

Nedivme se, že lidé chtějí normálně žít a s přibývajícím jarem a létem ta touha bude sílit. Můžeme se snažit preventivně dle našich logických úvah používat roušky, jak to ostatně na některých místech děláme, ale spíše je to asi o osudu.

Nemyslím, že je rozumné vymýšlet nějaká další nařízení, která by nám snad měla zakazovat cestovat do jiného kraje a ani si neumím moc představit ty kontroly a respektování. Ostatně, viděli jsme to leckde u nás v některých územních oblastech, kde to lidé velmi nelibě nesli Svoboda pohybu je snad tou největší hodnotou, kterou se člověk ohání a nemusí jít jen o zahraničí.

Závěrem snad něco, co vás možná pobaví a přesto je to zaručeně potvrzená zpráva, kdy vám rouška určitě pomůže. Určitě je mnohdy dobrá, když se nacházíte v nějakém prašném prostředí,, nebo s takovým téměř mikroskopickým prachem při úklidu pracujete.

 Dobrá může být i za mrazu, kdy zabraňuje zejména při větší tělesné námaze (rychlá chůze, nebo chůze do kopce) polykání studeného vzduchu, může vyvolávat pocit příjemného tepla a je určitou ochranou částí obličeje, které jsou  jeho nejstudenějšími body a v mrazu mají největší sklon k omrzání.

 Můžeme ji uvítat i na jízdním kole v chladnějším období, ale zde je otázkou, zda by tento návyk nebyl již spíše na škodu, protože často platí, že prostřední je cesta zlatá a všeho s mírou .Proto by asi člověk měl užívat roušku jen nezbytně dlouho na místech, kde to sám cítí, a která jsem tu v úvodu jmenoval.

Prevence proti covidu-19 ? Dle některých zdrojů je to především pozitivní nálada, vitamíny a co nejmenší pobyt ve větších skupinách lidí, zejména prý v uzavřených místnostech. Úplně jsem se divil, když jsem včera někdy ve 14 hodin ( 6.2.) před Lídlem viděl stát frontu na vpuštění do obchodu. V době, kdy si můžete potraviny nechat poslat domů. Mají rozum ?

Pohodový zbytek víkendu i vstup do dalšího týdne.

sobota 6. února 2021

Skončilo vysílání Rádia Patriot - rádia pro Střední Polabí . Zůstal jen web a FB. Bude mít Mělník pivnici ? Další nabídka práce. Máme nový památný strom ?

 


Už to tak bývá, že se člověk někdy pro něco zapálí a těch zapálení může být za život doslova několik. Když už jsem byl v Pegasu ( Mělnické literární sdružení), tak asi ani není divu, že mě napadlo, že bych třeba také mohl zkusit psát do novin. Mám rád výlety, a tak jsem měl jasno. Jenže mi jaksi nikdo nikdy a někdy už v roce 1996 z těch tehdy snad jediných regionálních novin nesdělil, že také existují třeba i nějaké dohody o včasném dodání materiálu, a že mají pro tyto věci své lidi.


Dočkal jsem se až na podzim roku 2005, kdy byl šéfredaktorem nového periodika až do konce roku pan Jaromír Tůma a já se díky své určité aktivitě  nakonec úspěšně proměnil z pozice čtenáře na dobu cca dvou měsíců externím dopisovatelem. Mimochodem na to velmi rád vzpomínám, protože pan Tůma dobře věděl, že budu mít sám plno motivace, nebyl jsem na rubriku sám a nemusel jsem psát jen o výletech. Samozřejmě, že mě osoba pana šéfredaktora zajímala a uznejte, že tomu se říká opravdu profesní životopis :


Je to tedy trochu stručné a autor Wikipedie zcela vypustil fakt, že později také vznikly dnes již neexistující webové stránky Rádia Mělník, kde psal nejen Jaromír Tůma své občasné příspěvky. To je totiž klíčová věc pro dnešní článek.

V té době jsem totiž již psal zde na Soutoku, ze kterého chtěl původně zakladatel Soutoku Roman Rak udělat také internetové rádio, a tak je pochopitelné, že jsem se občas i podíval, co že se na Rádiu Mělník píše. Díky tomu jsem se dozvěděl o internetovém rádiu Rádiu Patriot, které šířilo slogan ,, Rádio Patriot - rádio pro Střední Polabí.

Zakladatelem stanice byl bývalý moderátor Rádia Jizera ( dnes Signál) Pepa Podolák . Stanice začala vysílat v květnu 2014 z Nymburku, ale šlo zkrátka jen o internetové rádio.


Neštěstím navíc bylo, že byla sice stanice k poslechu na PC, ale v mém netovém rádiu v seznamu mezi českými stanicemi nebyla. Aspoň si nějak již nevzpomínám .Reklama na ni v místních médiích také nebyla a nejvíce článků ji věnoval Soutok.

Je jich v daném období tolik, že to sem ani nechci dávat. Prostě to začíná květnem 2014 ( záložka vpravo a pokračuje přes prázdniny. Byla to doslova klenotnice inspirace. Vždyť vysílání mělo zahrnovat oblast od Kolína po Mělník, jejíž páteří není jen řeka Labe, ale také železnice.

Díky Rádiu Patriot Soutok vyrazil třeba za poutníkem Petrem Hirschem do Prahy -Suchdolu ...


..., nebo sledoval cestu mladíků na lodi z pet lahví v okolí Mělníku. Zvláštní skloňování podle pravidel.



Stanice se tedy snažila o zpravodajství z uvedené oblasti, ale hlavně byla stanicí hudební a Pepa Podolák se netajil tím, že chce propagovat regionální big-beat a underground. Tím se stanice zcela odlišovala od běžných stanic, jaké známe z FM.

Samozřejmě, že mě již tehdy v roce 2014 muselo nutně napadnout, jaké by to asi bylo, kdyby stanice vysílala na FM, hrála třeba běžný střední proud a opravdu se soustředila hlavně na zpravodajství. Pravidelný posluchač by pak věděl, že prvních 5-10 minut každé hodiny budou informace z Kolína, pak přijdou Poděbrady, Nymburk, Lysá atd.

Spekulovat by se dalo i o hudební náplni. Regionální hudba se hodí spíše do samostatných pořadů a mezi vstupy je možná lepší běžný střední proud. To jsou však jen takové mé klasické snílkovské a v tomto případě posluchačské nápady, které jsou nyní aspoň v případě Rádia Patriot zbytečné.

Pepa Podolák vysílání zastavil a nějak mi to přijde, že myšlenka je zajímavá, ale aby měla naději na úspěch, tak by stanice musela být především zpravodajská a vysílat v pásmu DAB+/FM. Podobný model představila stanice Hlas Prahy, o které jsem tu nedávno psal.

Zde je zpráva o ukončení vysílání Rádia Patriot z 19. ledna 2021 ( asi 7. článek vpravo shora na FB:

https://www.facebook.com/radiopatriot/    Zajímavostí je, že v počátku měla stanice logo se znaky měst 

a až později vznikl nápad se siluetami věží měst na Labi, kde je ta naše zcela vpravo.

Na závěr téma se podívejte, kde zmíněné rádio sídlilo ....


Komentář k článku je od samotného Pepy Podoláka, který měl vlastně možnost najít inspiraci z Mělníka třeba právě na webu Soutoku tak, jako jsem já zase občas využíval informace Patriotu, neboť šlo svým způsobem vlastně také o region, který dobře spojoval vlak.


Kdysi dávno po sametové revoluci jsem často slýchal nářky, že se nám někam ztratily velké restaurace, nemáme žádné pivnice, žádná  příjemná venkovní posezení na pozemcích objektů typu Vinný dvůr ( i dnes zrušené  U Císaře) a později ani žádná posezení u řeky.

 Prostě prý jen malé hospůdky, kavárny, herny apod. Poznáte to nejvíce, když někde cestujete. Ovšem, občas přichází i příjemné zprávy, jak třeba i odtud víte, byť se doba změnila a štamgasti nám z města prakticky vymizeli. V těchto dnech je plno lidí doslova otrávených. Částečně za to může Covid- 19, částečně roční období s opravdu nepěkným počasím a částečně za to mohou různé pracovní situace.

Tak vám nevím, ale pokud dobře čtu nápis na budově ve Svatováclavské ulici, tak je tam malými písmeny napsáno slovo pivnice. Že by to opravdu mohlo za lepších časů platit ? Co znamená nápis třiadvacítka ? Snad ne stupňovitost piva :-).

Co si vůbec myslíte o všech těch opatřeních proti Covidu - 19 ? To by zase bylo téma. To by mohlo být určitým způsobem podobné článku ...


Zdánlivě to spolu tematicky vůbec nesouvisí a přesto vzniká  u obou téma otázka : ,, Co je lepší ?" Navíc se podle autora zdá, že mají lidé na Kanárech jasno, ale u Covidu tomu tak není.


Práce, práce, práce a pořád se to skloňuje a mluví se o ni. Covid - 19 nás dokonce naučil další takovou novinku, která se dosud moc neužívala a říká se jí lidově ,, být doma na 60 procentech mzdy." To se ví, že někomu se taková situace může i hodit a záleží na mnoha faktorech, jiný se obává, aby dopad takové odměny třeba moc nepocítil, ale pravdou je, že se současnou situací se musí všichni nějak vyrovnávat.

Vzpomeňte na článek o Pravoslavných Vánocích, který jsem tu začátkem ledna uvedl. Tak jistě, každý zaměstnavatel i potenciální zaměstnanec má jiné požadavky, každý potřebuje něco jiného. Někdo opravdu jen shání brigádu a někoho je opravdu těžké nějak odborněji zaměstnat, ne-li vůbec zaměstnat i jednoduchou činností, ale jak vidíte, tak reklamy v televizi i velké bilboardy prostě musí každého praštit přes oči. Pro mě je takový bilboard vítaným obrázkem pro webový článek do dnešní únorové nepohody, protože mám dvě možnosti.

Buď psát o něčem jiném a nebýt tak závislý na venkovních obrázcích ze současnosti, nebo dodat tímto stylem veřejnosti nějakou informaci.



Nakonec to vyjímečně popřu .-). Pokud půjdete z města na vlakové nádraží a budete mít aspoň trochu času na rozjímání, tak si možná uvědomíte, že tento strom tu již stojí celý váš život. Je krásný a takový majestátný s vyzvednutými kořeny, které jsou patrnější z pohledu od města. Mnohokrát jsem již přemýšlel, zda ho také jednou vyfotit a učinil jsem tak až dnes. Možná typ pro ty, kteří nám občas píší  na tabulky poblíž nich informace ohledně stáří, obvodu kmene a názvy takových stromů.

To je minimálně z první únorové soboty vše. Hezký víkend !



čtvrtek 4. února 2021

Hitem týdne na Mělníku je návrh dopravního řešení na náměstí Míru. Hledáte práci, nebo jen brigádu ? Česká pošta shání zaměstnance.


Asi největším hitem takzvaného Rychlého zpravodajství z města - 5. týden

https://www.melnik.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=9281&id=21110&fbclid=IwAR2WkxU5_9-QyIZFOHyOQ5oRLSIq_F5Wzg2jUI_GEJ9HA7sNXxrSfOJ-8sw

byl Návrh dopravního řešení na náměstí Míru. Už mi to připadá takové komické. Mělník a doprava v centru, nebo dokonce na náměstí Míru je věčným letitým soubojem těch, kteří se snaží za každou cenu zdůvodnit, proč ta auta musí až do samotného centra a už se vymýšlela parkoviště třeba i v takových místech, jako je plac po bývalém Hrdinově lisu vedle Sokola, nebo v kopci těsně nad dnešním mělnickým gymnáziem.

Nevěříte ? Stačí se podívat do starých článků, kde se třeba řešilo mimo jiné parkování zájezdových autobusů a někomu se to zdálo do centra daleko i od parkoviště Na Svini. Konečně, autobusy dnes občas vysadí výletníky na zastávce autobusů na Karlově náměstí a vrací se na parkoviště.

https://melnicek.cz/node/4872

https://melnicek.cz/node/9961 

https://melnicek.cz/node/4503

Nicméně se domnívám, že už jen kvůli historickým sklepům pod náměstím by se na náměstí moc jezdit nemělo, byť sem musí samozřejmě zásobování obchodů, sobotní trhovci, nebo aktéři některých populárních společenských akcí.

 Docela se mi líbil komentář jednoho pána z Valašského Meziříčí ( FB historické skupiny)...https://www.facebook.com/groups/1808841266008571 , který se podělil o zkušenost z jejich města. Radnice je jen radnicí.

V mem rodnem Valmezu je to vyreseno tim, ze mesto ma "panelak" s prilehlym parkovanim a zastavkou MHD, ve kterem jsou veskere obcanske a samospravni agendy, radnice je pak skutecne pouze radnici a bezny obcan tam temer nechodi. Docela funkcni.
Nemyslim, ze samospravni agendy musi nutne byt obsluhovany z historickeho centra....

Stále to zde píši, že příklady i motivaci máme u sousedů a chce to jen trochu chtít a trochu i cestovat.



Další zajímavá zpráva se týká nabídky práce. Blíží se sčítání lidu, a tak Česká pošta shání brigádníky, ale i nové zaměstnance na různé úvazky. Více na :


https://tvojebudoucnost.jobs.cz/volna-mista/?prefid_location_hier%5B%5D=M214120&

Co napsat závěrem článku ? Máme tu druhý měsíc roku a zdá se, že tu bude kromě Covidu- 19 ještě jedno velké téma. To sem prostě musíte dát. Začal rok hlavních voleb a ani člověk netušil, že to poznáme již tak brzy.


Pěkný první únorový víkend !







  • To se mi líb