Pivovar a zámek ve Velkém Březně přes Labe z okna vlaku.
Léto je nejvýhodnějším obdobím k cestování, protože bílý den je dlouhý, člověk si v mnoha případech nemusí dělat kvůli teplému počasí starosti s oblečením a svršky tak zbytečně nezaplňují zavazadlový prostor batohu, ani je nemusíme různě hlídat.
Kam se ale vydat? Řada lidí má svá oblíbená místa, kam si zvykla jezdit, nebo má dokonce i někde chatu, či známé a příbuzné, a tak jede nejraději tam. Nic proti tomu, ale občas se může člověk dostat do situace, kdy je o něčem řeč a musíme si přiznat, že tam jsme tedy ještě stále nebyly, nebo se v rámci nějaké naplánované pěší trasy ocitneme někde, kde nás atmosféra mile překvapí a nemusí to být ani daleko od domova.
O takové trase jsem psal minule, ale dnes chci napsat o něčem, co jsem chtěl udělat již dávno, ale do zmíněných míst jsem nakonec přijel až loni v prosinci, kdy šlo jen o takový letmý dotyk. Jak se to stane ? Populární Národní park Českosaské Švýcarsko není relativně daleko od Mělníka. Vždyť jste již po 90 minutách jízdy vlakem na jeho okraji v Děčíně.
Zastávka poblíž parkoviště na Sněžníku.
Je to oblast proslavená svými sjízdnými soutěskami na atraktivních turistických pramicích, oblast lesů, skal, známé Pravčické brány, zimních ledopádů i dalších darů dané oblasti. Kdo tam jednou přijede, tak obvykle bývá nadšený a rád se tam třeba i po letech vrací. Ovšem, nikdo již nestuduje, že NP je součástí tzv. Děčínské vrchoviny, která má své pokračovaní i na levém břehu řeky Labe, a která navazuje na západě na Krušné hory.
Chci tím říci, že návštěvník, který v minulosti propadl kraji na pravém břehu řeky Labe, tak snadno opomíná poklady, které nabízí levý břeh řeky. A to je opravdu velká škoda, protože kopec Sněžník ( 723 m.n.m.), se svojí kamennou rozhlednou , s úžasným výhledem a sousední skalní město Tiské stěny za to stojí.
Cesta sem je přímo fantastická. Vydáte se o víkendu a asi nejlépe v sobotu ráno na mělnické vlakové nádraží, kde si za 140 Kč zakoupíte celodenní jízdenku DUK, která platí v Ústeckém kraji ve vlacích, autobusech i na lodích. Jízdenka DUK tedy také podražila, podobně tak, jako PID v Praze, ale stále jde o zanedbatelné zdražení o 10 Kč.
Cestou k vyhlídce.
V 6.50 přijede od Lysé nad Labem zastávkový vlak, který vám nabídne výhledy na kopce Českého středohoří a protáhne vás krásnými údolními partiemi při řece Labi, které se táhnou od Litoměřic až po Děčín. Ve stanici Ústí nad Labem- západ zpravidla jen přejdete k sousední koleji a nastoupíte do právě přijetého pohodlného vlaku s internetovým připojením, který přijel z Kadaně a doveze vás v 8.25 do Děčína na hlavní nádraží.
V budově je vedle vchodu i světelná tabule s odjezdy a stanovištěmi autobusů. Pokud si vzpomínáte na můj prosincový článek ...
http://soutok.blogspot.com/2020/12/v-takovem-pocasi-se-drapat-nekam-na.html
...., tak víte, že tehdy jsem užil autobusu číslo 432 do městečka Jílové, odkud mě však čekal asi dvouhodinový pěší výstup. To nyní padlo. Linka číslo 433 vás totiž přiveze prakticky až k samotnému parkovišti nad obcí Sněžník, odkud je to k rozhledně pěšky slabých 30 minut a slouží jako cyklobus.
Posezení na Drážďanské vyhlídce.
Já měl v Děčíně opět jedno zpestření, protože se někdy na vyšších místech najdou prostě ,,inteligenti". Byl jsem nesmyslně tabulí odkázán na stanoviště číslo 4 před nádražím, ačkoliv linka staví asi 200 metrů od nádraží na stanovišti číslo 5 na druhé straně ulice. Jsou tam nějaké ulice rozkopané a spoj měla dokonce 20 minut zpoždění a objízdná trasa vedla až na druhou stranu řeky Labe.
Přitom na stanovišti číslo 4 byly jen nějaké zcela nepřehledné všeobecné pokyny o důvodech změn a zachránily mě tři věci. Nejasné odpovědi místních cestovatelů, fakt, že jsem za 20 minut viděl přijet svůj autobus, který zastavil až někde za nádražím a skutečnost, že cestovatelů bylo tolik, že jsem i těch 200 metrů nakonec v pohodě pomalu docházel. Vážně nepochopíte, proč na světelné tabuli nebylo rovnou stanoviště číslo 5 a komplikovali to číslem 4.
Na Sněžník jsme tedy místo v 9.25 přijeli až v 9.40 a cesta vedla zase úplně jinudy, než kudy jel můj autobus v zimě do Jílového. To ovšem vůbec nevadilo, protože byl nádherný den a pofukoval příjemný větřík. Nejprve jsem šel na Drážďanskou vyhlídku, kde jste za 20 minut celkem pohodové chůze. Výhled byl sice v oparu, ale nádherný.
Slade shows jedné ze stanic cca 300 km vzdáleného vysílače z multiplexu 11B. ( NDR NDS BS).
Na obzoru jsem identifikoval známý vysílač s restaurací Dresden-Wachwitz, před ním pevnost Königstein a směrem vpravo ještě několik poměrně známých kopců Saského Švýcarska. Samozřejmě, že jsem musel vytáhnout rádio a na kanále 11B mi vyhrával vysílač od Hamburku. Jenže jsem měl ještě plno plánů, byl jsem líný si hledat trošku soukromější parketu a kolem bylo neustále živo.
Od mladých rodinek, přes puberťácké partičky, zamilované mladé dvojice, až po jednoho Němce z Chemnitzu, který si přijel prohlédnout domovinu. V Německu je všeobecně DAB+ velmi známý i rozšířený a Němci rádi vidí, že i u nás se věci v této technice daly do pohybu a už také posloucháme ,, obrázková rádia :-)".
O tom jsem se měl přesvědčit ještě později na rozhledně, kde dvě ženy bydlely v městečku Sebnitz a jedna uměla i trošku česky, protože za potokem je naše Dolní Poustevna ve Šluknovském výběžku. Řekl jsem jim, že u nás přijímáme signál z kopce nad jejich městem ( příjem z Německa na 9A , 537 m.n.m.) z vrchu Ungerberg a ony mi na oplátku sdělily, že Mělník znají, protože k nám přijely jednou podle Labe na kolech. Když byly mladší :-).
Děčínský Sněžník.
Vraťme se však ještě na Drážďanskou vyhlídku. Sice bych to sem dávat nemusel, ale za zasmání to rozhodně stojí. Když jsem tam přišel, tak atmosféra ještě přála vzdáleným signálům a důkazem toho je můj jediný snímek zde, kdy signál nejspíše přilétl z 305 km vzdáleného vysílače Göttingen - Bovenden.
Stává se, že lidé u rozhleden i na vyhlídkách a zvlášť o dovolených a za hezkého počasí mají dobrou náladu a jsou sami o sobě družnější. Když je to pak zvědavá docela pohledná blondýna s dospívající dcerou a vy jste v její domovině kdysi byly, tak se na malý okamžik začnete věnovat hovoru a najednou bylo po podmínkách :-). Nu což ? Není snad všem dnům konec.
Malebné jezírko v blízkosti rozhledny.K rozhledně pak jdete dalších asi 15 minut a vlastně je to celé po úzké asfaltce. V malém bufetu s větším až restauračním přístavkem, pak musíte složit zálohu 100 Kč a každý zájemce vyfasuje klíče od rozhledny. Rozhled odtud patří opravdu k těm nejkrásnějším a za lepších podmínek by jistě byl vidět i Říp. Dalo by se říci, že odtud vlastně můžete vidět od Drážďan až po Mělník :-). Krásný pohled je však na samotný Děčín pod vámi a na městečko Jílové.
Směrové mapky v ochozu rozhledny uvádí, že je odtud vidět dokonce Sněžka ( bez uvedení vzdálenosti, ale naměřeno v mapě 115 km), Ještěd ( 63 km), Smrk v Jizerských horách, zmíněný Říp ( 45 km), ale třeba i zmíněné Drážďany s televizní věží ( 35-33 km)
RC model klub Teplice se rozhodl vyjet přes překážky až k rozhledně z obce Sněžník. Na snímku je asi jedna desetina z celkového počtu členů, které jsem potkával.
Asi ve 12.30 jsem vyrazil zprvu lesem po červené a později po silnici do obce Tisá, kam jsem došel asi ve 13.45. Nejprve jsem potkával členy RC klubu Teplice s jejich vozítky a později na asfaltce jsem zase potkal celý velký zájezd penzistů z Českých Budějovic, kteří se mě ptali, zda je to ještě daleko k rozhledně, a zda je to pořád tak prudké do kopce, jako na krátkém úseku před Drážďanskou vyhlídkou.
Potěšil jsem je, ale mě čekala trochu nudná zkratka po silnici do Tisé. Mají tam dva skalní placené okruhy ( 50 Kč dospělý), dostanete mapku, jdete místy příjemným chládkem, jaký dávají v létě skály a užíváte si to. Prostě jde o pískovcové skalní město a je tu plno horolezců, ale i těch nejmenších horolezců pod vedením vedoucích.
Když pominu pouť, která v Tisé řádila ( stánky, kolotoče apod.), tak pro nás je nejdůležitější, že jsem měl skalní město prošlé asi v 15.15 a pomalu jsem šel s kopce na jednu z několika zastávek, odkud mě měl vzít autobus do Ústí nad Labem. Tiské stěny jsou totiž na rozdíl od Děčínského Sněžníku a městečka Jílové již v jiném okrese a mají lepší spojení do krajského města, než do Děčína, což pro mě bylo i výhodnější.
Skalní stěna nad obcí Tisá.
Autobus má číslo 452 a linka nese jméno Bahratal ( grenzübergang) - Ústí nad Labem-Verneřice. Měl jsem velké štěstí, že zrovna v 15.50 mi jel autobus, protože další jel do Ústí až za dvě hodiny a ačkoliv to odtud jezdí i do Děčína, tak i to jelo někdy později. V 16.30 jsem byl již v Ústí a rozhodoval jsem se, kde vlastně vystoupit. Asi nejlepší je to za mostem na Střekově ( zastávka Krajský úřad), odkud se projdete na střekovské nádraží.
Tiské stěny.
Vlak mi jel v 16.50 a Mělník přivítal můj rychlík v 17.40. Jedna věc je takovou záhadou. Jezdíte vlakem z Mělníka ? Všimněte si, že údajně jedou všechny rychlíky do stanice Ústí nad Labem - západ ( a obráceně), a pak se podívejte do jízdního řádu ve formátu pdf. ( tištěný řád)
Vidíte ten rozdíl ?! Rychlíky na Mělník vyjíždějí a končí na ústeckém hlavním nádraží, ale nikdo to neeviduje. Jenom řády v pdf ( tištěné) a tento specializovaný web:
https://www.zelpage.cz/razeni/21/vlaky/cd-780
Internet vám bude nutit spojení mezi Kadaní a Děčínem. Přitom vlak jede z hlavního nádraží, a jak se můžete dočíst, tak jej lokomotiva do západního nádraží sune před sebou.. Až budete na výše uvedené adrese hledat řazení vlaku, tak vypusťte písmeno R, dejte jen to trojmístné číslo spoje a zadejte ... vyhledat v ČR.
A to je tedy z předposledního červencového víkendu vše. Cestujte ! Je to až doslova hřích být doma a nevidět a neznat naši krásnou vlast. Celodenní cestování za 140 Kč jízdného :-).
