sobota 27. dubna 2013

Parní vlak Karel I. zavítal dnes na Mělník.


U příležitosti každoročních oslav audience císaře Karla I. v Brandýse nad Labem, byl opět dnes ze stanice Praha-Bráník vypravený zvláštní vlak tažený parní lokomotivou Šlechtičnou. Po krátké přestávce, se vydal vlak na pravidelnou malou vyjížďku do Mělníka, kde se zdržel asi hodinku a odkud jsou naše záběry.


Akce se vždy těší velké popularitě, zvlášť pro ty nejmenší a mívá velkou návštěvnost, podobně, jako akce Na Kokořínsko s párou, která bývá v červnu. Vůně páry, štiplavý kouř a odjezd železného oře ze stanice Mělník patří k oblíbeným videosekvencím Soutoku.


Tentokrát jsem dorazil na poslední chvíli a až po urgenci, že venku píská parní vlak. Stále se někde něco děje a zvlášť na jaře toho bývá moc.


A tak aspoň pár snímečků z neobvyklého nevšedního dne v místní stanici.


Mimochodem, v našem centru dnes probíhaly farmářské trhy, pod nimiž leží další bod místních diskusí, kterým jsou městské sklepy.


A kdo vlastně císař Karel I. byl? Jde o posledního panovníka Habsburské monarchie ( po náhlé smrti císaře Františka Josefa v roce 1916), který prožil část života v Praze i v posádce v Brandýse nad Labem, a který byl nakloněn reformám i určitému positivu k Čechám ( částečně vynucené, částečně prý opravdu od srdce), na jejichž realisaci však již neměl ve válečné době i nepřejícímu vývoji historických událostí jeho mírové politiky v čase. Zemřel ve vyhnanství na portugalském ostrově Madeira u afrických břehů.

SŠ.

pátek 26. dubna 2013

Petr Jirásek. Jeho knížka ,,Mlýny na Ůnětickém potoce" ( 2005-2007), se těší již 7. vydání a zájmu široké veřejnosti.



Stává se, že se s mnohými lidmi setkáme díky studiu, práci, či zálibám, ale někdy jsou to opravdové náhody. A takovou barevnou náhodou je i setkání s panem Petrem Jiráskem. Na první pohled člověk, jako každý jiný, který má rád cestování, přírodu a dovedete si ho představit kdesi u řeky na rybách. Při konverzaci však odkrýváte život člověka, jehož zájmem je navíc historie, luštění starých písem a psaní knih.


Petr žije v sousedním regionu Praha-Západ, kde si udělal  jméno především díky své knížce ,,Mlýny na Únětickém potoce" ( 2005-2007). Pro velký zájem se knížka dočkala již šesti vydání a zřejmě se již letos chystá vydání sedmé. Je vydána na křídovém papíře v počtu 80 stran a své zájemce si našla dokonce již i ve  zcela jiných částech republiky. Únětický potok je tu zmapován na krásných detailních barevných mapkách a dále je knížka bohatě ilustrována barevnými fotografiemi ze současnosti i z archívů. Však si také autor s výrobou knížky pořádně pohrál.


Petr však není autorem pouze jedné knížky, ale vydal již i další knížku a chystá materiály na další.

U své druhé knížky říká : ,, O osobním pilotovi našeho presidenta dr. Eduarda Beneše toho není příliš známo, neměl ani potomky, a tak jsem se, jako člen širšího příbuzenstva zhostil úkolu osvítit tuto významnou osobu našich dějin.


Pokud vám některá z knížek připadá zajímavá, můžete kontaktovat autora na adrese Petr.Jirasek08@seznam.cz

Přesto, že se nejedná o náš region, nýbrž o region sousední, tak vzhledem ke kvalitě, která převyšuje leckteré knížky ve stejné kategorii  a splňuje další nároky čtenáře, jsem ani já neodolal a mohu jedině doporučit. Autor totiž pracuje srdcem, pátrá v kronikách, obchází pamětníky, fotografuje, luští stará písma,provádí osobní  výzkumy a neváhá použít pro své knihy i papír nejvyšší kvality.

A co chystá Petr dál?  Tak nepíše jen knihy, ale také články na pokračování v různých regionálních novinách. Takovým zajímavým seriálem je například jeho titul Heraldika na hřbitově v Kolči a v regionálních listech svého regionu i oficiálně prozradil, že by rád odhalil jednu záhadu týkající se spisovatelky Boženy Němcové, konkretně jejich pravých rodičů. Jak sám říká : ,, Když to neudělám já, stejně to jednou někdo udělá".

A na závěr snad jen ještě něco z těch materiálů, které Soutok se svolením autora získal k disposici...

O historii jsem se zajímal od mládí. Všechno to zapisuji, tak říkajíc, v upomínku pro budoucí generace. V tom, že to má smysl, mě utvrdila i devastace okolí naší obce v posledních letech. Ač jsem se snažil na regionální úrovni leccos ovlivnit, bylo to marné a brzy to tu nikdo nepozná. Snažím se proto, aby zůstala vzpomínka aspoň na papíře a povzbudilo mě velmi, že to lidi zajímá.

SŠ.

sobota 20. dubna 2013

Právě probíhající výstavy u sousedů.


S Lysou nad Labem a Litoměřicemi nás především spojuje tato železniční trať, na které poslední dobou můžete vídat v osobních zastávkových soupravách toto elektrické vozidlo. Jeho smyslem je odpadnutí přepřahání hlavní lokomotivy v cílové stanici, před zpětnou jízdou.

Výstaviště Lysá nad Labem

18.4.-21.4. Narcis.....12. ročník výstavy narcisů, tulipánů a dalších cibulovin.
22.5.-26.5. Natura Viva.... myslivost, rybářství

                      http://www.vll.cz/veletrh-136

Litoměřice 26.4.-28.4. Sport

http://www.zahrada-cech.cz/akce/8-sport-prodejni-vystava-leto/

Mšeno: 1.5. Plochá dráha  1.liga + memoriál Emila Sovy
             4.5. Podkováň Fest.....     U Grobiána.

SŠ.

úterý 16. dubna 2013

Evropané jsme především.


Tímto článečkem tak trochu navážu na otevřený závěr minulého článku.
Historie je zajímavá věc, která přechází plynule v současnost. Pověst o příchodu praotce Čecha na horu Říp z dnešního Polska, je zároveň pověstí o příchodu Slovanů do nejzápadnější slovanské destinace. Dnes však hledáme i své keltské kořeny, pohanské zvyky a docházíme k závěru, že v našich genech je i něco z dob Keltů.

 Jenže, takto můžeme jít i dále. Vždyť na našem území pak byla i říše germánského krále Marobuda, který poznal Římany, jak válečně, tak obchodně a rovněž k nám později z dalekého Švédska vpadli i Vikingové. Nechme teď stranou fakt, že jsme mohli být římskými občany provincie Markomania, že jsme byli skoro tisíc let součástí Svaté Říše Římské národa Německého a nakonec i jedním ze států habsburské unie. Dnes jsme jedním ze států Evropské Unie a na hranicích nás nikdo nekontroluje. Každý z nás potřeboval geometrickou řadou ke svému vzniku předky a ti mohli mít v žilách v podstatě jakoukoliv krev.

Zajímavou otázkou je soužití Čechů a Němců ve společném státě, která se zrodila někdy v dobách krále Otakara Přemysla II. Dodnes na ni není uspokojivá jednoznačná odpověď. Leckde se dozvídáme o smíšených manželstvích, společné kultuře, společných pašijových hrách a bezproblémových vztazích, avšak na druhé straně faktem zůstává, že každý ten národ měl třeba i v takovém Liběchově tu svoji hospůdku, kde se scházel, svoji školu, svoji tělocvičnu, své divadlo, svůj turistický klub.

A tak jsem zadal na netu heslo, abych se zase více vzdělal, jak to tedy s těmi vztahy je. Ono totiž není nic bílé, ani černé a možná někoho překvapí, že zatracovaný císař František Josef, jak jej známe ze Švejka, například prý finančně přispěl na české Národní divadlo.

Tu se dozvídám, že dříve se na jazyk i národnost prý tolik nehledělo a Češi s Němci ve společném státu žili v pohodě pospolu. Pak však autor upozornil na to, že někdy v revolučním roce 1848 Češi počali tíhnout k slovanství a ohrožovali tak dosavadní dobré soužití. A šlo to prý tak daleko, že svůj Český Ráj přestěhovali od Litoměřic k Jičínu do více české oblasti. Litoměřicím tak byl přisouzen alespoň název Zahrada Čech. Tak tato zvláštní pověst je z náhodně navštívených stránek společenství lidí, se kterým naše vláda nejedná. Na druhou stranu je pravda, že kraj severozápadně od Mělníka má svůj půvab a nám se dostalo té možnosti, že do něj můžeme od vyhlídky u knihovny kdykoliv hledět ;-) :-).

SŠ.

pondělí 15. dubna 2013

Co by měl vědět každý Čech o Řípu a zvlášť obyvatel Mělníka.


Turisté nejezdí na Mělník proto, aby obdivovali krásy města, ale hlavně ze dvou důvodů. Jednak se pod městem nalézá soutok našich dvou největších a nejvýznamnějších řek, a pak tu máme na dohled národní horu, která je od našeho zámku asi nejkrásnější. Význam to má i pro Němce, neboť Labe ještě dlouho teče do moře jejich zemí a druhý pramen Vltavy ( Studená Vltava) pramení v Bavorsku. Zajímavý je i osud Řípu. Skutečně, ať pohlédneme od zámku ku Praze, či s druhé vyhlídky k Českému Středohoří, tak musíme konstatovat, že toto město je především zaslíbeno krásnému výhledu do kraje a teprve potom místním pokladům ( kostnice, zámek, chrám, zámecké sklepy....)


České Středohoří se již na první pohled liší od všech našich dalších hor, neboť je pásmem bývalých vyhaslých sopek a jinak to není ani s naší národní horou.
První významnou událostí je rok 1126. Český kníže Soběslav I. poráží v památné bitvě u Chlumce (  poblíž Ústí nad Labem) německého císaře Lothara, nechává na Řípu sbourat dřevěnou původní stavbu a na počest vítězné bitvy zde nechá vystavět románskou rotundu.
Říp pak zažívá četná období, kdy se zde srocuje v neklidných dobách lid a leckoho asi překvapí, že je hora až do roku 1879 naprosto holá. Teprve poté byl Říp prvně zalesněn a získal tak faunu i floru, jakou známe dnes. Je skutečně k nevíře, že ještě před 140 lety bychom viděli zcela jiný Říp. Další důležitou událostí bylo vyzvednutí základního kamenu 10.5. 1868 pro stavbu Národního divadla. Dodnes je na Řípu kromě rotundy, restaurace a tří vyhlídek toto místo označeno. Hlavní horninou je samozřejmě čedič , jako u většiny kopců v Českém Středohoří. Na Řípu je také hodně magnetitu, který způsobuje odchylování střelky kompasu. Dalo by se samozřejmě o Řípu ještě mnohé napsat, ale myslím, že z toho opravdu ještě nejdůležitějšího je třeba zmínit jeho nadmořskou výšku 456 m.n.m. a skutečnost, že byl v období Protektorátu horou pohraniční.

Jak vidíte, není to jen hora, která je po celé republice proslavena díky pověsti o praotci Čechovi a ze které je vskutku krásný výhled. A myslím, že když ji máme tak blízko a je odtud na ni tak pěkný pohled, tak bychom měli o ni znát něco víc. Na závěr přidám ještě jednu zajímavost. Při svém toulání po internetu jsem objevil stránky, kde se píše, že Český Ráj byl původně v Českém Středohoří, a až poté byl přesunut do oblasti dnešního Jičínska. Poznáte, co to bylo za stránky :-)?




SŠ.

pátek 12. dubna 2013

Jarní Podkováň Fest v sobotu !


Když se loni první Jarní Podkováň Fest konal na svátek prvního máje, tak sice bylo opravdu až neuvěřitelně teplé slunečné počasí, které přivedlo fantastické množství lidí, ale mnozí účastníci si postěžovali, že se jde už druhý den do práce. Pořadatelé jejich komentář zřejmě vyslyšeli, protože letos se termín konání posunul na první květnovou sobotu dne 4.5. 2013.

Program, ani více o akci, se mi zatím nepodařilo zjistit. Zdrojem je adresa http://grobian.kokorin.info/akce-grobian-2013.html   .

Zde se také dozvíte další zajímavé akce v okolí, včetně populární akce Veterán caru, ze které vám také Soutok nabídl loni několik fotografií. Neváhejte a navštivte  v minulosti úspěšné  akce, které bývají plné příjemných dojmů!

SŠ.

sobota 6. dubna 2013

Regensburg, město, kde se v létě mluví často i česky.


Dochované zdivo brány římského tábora Castra Regina z roku 186 n.l. Téma Římané u nás je  mimochodem hlavní náplní posledního čísla časopisu Živá historie, a jak se dozvídáme v knize Mělník, tak pravděpodobně mohla být i nějaká jednotka v oblasti pískovny Baraba, což je sice daleko od prokázané linie na našem území, ale nelze to vyloučit.

Také už máte dost toho nikam nevedoucího počasí? Článek o Regensburgu jsem už publikoval zde na ..http://melnicek.cz/node/4485 v roce 2009. Čas utíká, nerad něco opisuji, a tak tu máme něco ale úplně jiného.

 Proč zrovna tento článek? Jednak kvůli tomu, abychom zavzpomínali na lepší počasí. Pak také proto, abychom si připomněli, že sem a domů se jezdí s celou rodinou zejména v sobotu za pouhých 700 Kč a navážeme tak na předminulý článek o levném železničním cestování. A nakonec si povíme i něco o tom, jak je toto město, jako jedno z mnoha dalších u nás i ve světě řešeno. Zájemci o historii pak zajisté vědí, že zde bylo pokřtěno několik českých knížat s vyjímkou naši kněžny Ludmily a Bořivoje, a naše území zprvu spadalo pod zdejší arcibiskupství.

Chtěl jsem zde umístit ofocený plán města z jednoho průvodce, ale neustále se potýkám s problémem  možného porušení nějakých autorských práv, což je zcela zbytečné pokoušet. Konečně, na www.regensburg.de najdete jistě mnoho materiálů.


Vlastnoručně vytvořené panorama z řady snímků z nejstaršího evropského mostu Steinerne Brück.

Do Regensburgu jezdí vlak společnosti ČD z hlavního pražského nádraží každý den v 9.15 hodin. Jedná se o rychlík Franz Kafka, který vás s několika málo zastávkami  doveze ve 13.31 do cíle výletu a pokračuje na konečnou v Mnichově. Mimochodem, pro město Mnichov mají ČD speciální jízdenku, ale to už je o jiných cenách i o jiných časech a na otočku se obvykle nikam nejezdí :-).


Budovy Hauptbahnhof jsou snad v každém německém městě stejné. Velká nádraží s mnoha krámky, restaurací, upomínkovými předměty, cukrárnou, knihou, infocentrem apod.

Regensburg vám nabízí 5 hodin volného času a je na vás, zda je strávíte po památkách, v restauracích, v historickém muzeu, procházkou u Dunaje, či posedáváním na lavičkách, kterých je tu všude hodně i v místech připomínajících třeba okolí Hadíku a Staráku :-).

Hned za nádražím staví především všelijaké autobusy, taxi i jiné samohyby a zpravidla se téměř všude za pomocí semaforů přechází nějaká rušná třída.


Jakmile přejdete třídu, tak zjistíte, že pokračování do centra bývá zpravidla provedené pěší třídou kolmo ke vchodu do budovy nádraží, která bývá v některých případech zprvu lemována parkem a květinami, což má své opodstatnění. Zbavuje to lidi silničního hluku.


Za parkem pak prochází takováto pěší zona s obchody i restauracemi, se kterou vede o nějaký ten blok dále souběžně automobilový provoz. Právě tady jsou mnohé instituce.

Na konci třídy již přicházíte do historického středu, který jsem presentoval na fotkách již v minulosti. Tady rozhodně doporučuji navštívit historické muzeum, které skýtá nejen obrovské bavorské bohatství katolické církve ( je spojeno s kostelem), ale i římské poklady z přelomu letopočtu. Centru dominuje především obrovská katedrála, řada náměstíček s fontánami a posezeními, které občas doplňuje nějaký kulturní pouliční program a lidé přichází také za dochovaným zdivem z časů tábora Castra Regina.


Katedrála a v popředí Schiffahrsmuzeum, což je jakási exposice v historickém parníku.

Po obou březích Dunaje je velmi příjemně a v létě tu slyšíte často češtinu. Právě nedaleko historického mostu je významná venkovní restaurace s pravým bavorským točeným pivkem a klobásou s kysaným zelím, což je v průvodcích bráno, jako specialita. O kus dál je kulatý stůl s modelem středověkého města snad z bronzu, a pak už tu máme velké přístaviště mnoha říčních lodí s množstvím vlajek a zmíněné lodní muzeum. Za kamenným mostem pak najdeme prostředí, které trošku připomíná kombinaci pražské Kampy, včetně venkovního posezení a běžné říční krajinky. Najdete zde park, říční komory i soutok se řekou Regen, která pramení nedaleko našich  dvou šumavských železnorudských jezer a má prameny dva ( Černý a Bílý Regen). Můžete dojít i na místo, kde se všechna ramena řeky spojí a budí to velkolepý dojem. Z tohoto místa jste nuceni se trochu vrátit, a pak už můžete jen setrvat na ostrově, nebo přejít do pomyslné civilizace.



Shiffahrthsmuseum.



Vzdálenější dunajské rameno.



Tento obrázek má nejen připomínat zdejší říční krajinu, ale je zajímavý i pro lidi, kteří si zejména při podzimním mlhavém počasí pohrají někdy trochu s rádiem. Tam úplně vzadu vidíte stožár vysilače na kopci Hoher Linien a Mělník je odtud vzdálený tuším 220 km vzdušnou čarou. Krom toho se mi už myslím také podařilo u nás chytit signál z něj.

Při jedné návštěvě města jsem se právě prošel ještě trochu po toku řeky, než mi zabránil v pokračování silniční obchvat i pokročilý čas. Odměnou mi byl pohled na pěkný železniční most, po kterém se jezdí k nám.


Pohled z proskleného tunelu nad nádražím.



No comment.

Do Prahy vás má rychlík přivézt ve 22.45 a nikdy to nemělo zpoždění.

 Možná vás zaujalo, že vůbec neřeším úsek Mělník-Praha a zpět. Důvod je jasný. Nač vyhazovat peníze za autobus a metro, a riskovat případné zpáteční zpožděné spojení vlaku v návaznosti na autobus k nám, když auto do Všetat moc nevypije a těch 700 pro rodinu běží z jakéhokoliv nádraží. Ráno by-ste mohli jet teoreticky už z Mělníka, ale jak zpět? Proto tedy R 1137 Turnov-Praha v 7.51 ze Všetat a příjezdem v 8.34 do Prahy hl.n.  A zpět ( když jedete sami či s kamarádem, je to sranda) už za nový lístek v neděli v 0.10 z Prahy s příjezdem v 0.55 do Všetat. Tak co, připoměl vám také výlet lepší počasí a skutečnost, že nejen turistikou a cyklistikou můžeme relaxovat, ale i třeba takovýmto určitým lenošením a sledováním krajiny :-) ? Považte, že jste na kolejích strávili 2x 365 km a komu to připadá, že hlavně to cestování ve vlaku musí být dlouhé, nudné a nevydrží tak dlouho sledovat cestu, tak by neměl zapomenout, že dnes je i díky vyspělé technice k disposici spousta zábavy a nejsme jen odkázani na knížky, časopisy, či křížovky, jako lidé kdysi.

SŠ.

úterý 2. dubna 2013

Kolem Mělníka vede cyklotrasa dlouhá 7 305 km !


                         Mapa doprovázející odpočívadla na zřízené cyklostezce.

Před několika lety se na Mělníčku objevila zpráva, kterou málokdo dokázal pochopit. Cyklostezka do  Horních Počapel ? Kudy? Ono se dá podle řeky jet ? Jenže, ona to nebyla fáma, ale vskutku realita, která potěšila mnoho místních obyvatel. Od této chvíle jsme mnozí vyráželi do terénu zjišťovat, jak akce pokračuje, co ještě chybí a objevovaly se i první fotky z cyklotrasy.


                    Jakýsi základní kámen  počátku cyklostezky na krajské hranici.

Jak napovídá cedulka na kameni, tak cyklotrasa byla vybudována v období 12/ 2009 - 11/ 2010. Ti znalejší pak věděli, že cyklostezka, kterou nám můžou leckde u Labe i jinde závidět, je pouze součástí dálkové cyklotrasy číslo 2. Jenže, lidé si rádi pojmenovávají vše, co je nějak významnější a cyklotrasa číslo 2 nese na severu pojmenování Labská cyklotrasa. Ovšem, tato dvojka zde pokračuje podle Vltavy do Prahy a Labská cyklotrasa ve směru z Mělníka do Staré Boleslavi nese číslo 24.

Určitým způsobem je to rozumnější. Jsou sice v Německu lidé, kteří bydlí u Labe a rádi se zajedou podívat aspoň jednou v životě k jeho pramenu, ale cyklisté nejsou jen tito zvědaví Němci od řeky a Praha má celkově větší mezinárodní význam. Mimochodem, vždyť naše lodní šífy pendlovaly vyjma zásobování chvaletické elektrárny právě mezi Hamburkem a Prahou. A tak se utvořil i lidový název pro cyklotrasu Praha-Hamburk, což už je samo o sobě pořádná dálka. Však také v Německu získáte leckde zdarma brožuru s názvem Elberadweg ( moře- naše hranice) a u nás se také narodila pro naše území již nějaká propagace. Této problematice byl věnován jeden říjnový článek.


Odpočívadlo na cyklostezce nepostrádá stojan na kola, odpadkový koš, mapu i kryté posezení.

Kdo se však vydá třeba jen procházkou k nějakému odpočívadlu na trase a spatří tam mapu, tak může být pěkně zaskočený. Labská cyklotrasa je jen součástí jedné ze 12 evropských dálkových cyklotras a nese název Eurovelo č. 7, Sluneční trasa, North Cape - Malta, 7 305 km. Vlastně jde o cestu z nejsevernějšího místa Norska a kontinentu vůbec, až na malý ostrovní jihoevropský stát ve Středozemním moři.

Soutok vám přinesl již několik reportáží z trasy. V seriálu Toulky to byla část od Mělníka po Ústí nad Labem a v říjnu pak seriál o cestě z Dolního Žlebu do Drážďan. Nedávno jsem zde zmínil, že také opráším Mělnický vltavský cyklookruh. Podrobný článek najdete v Mělníčku a možná, že jsem ho presentoval i zde v  seriálu Toulky. Člověk už ani neví. Považte, že těch článků tady je již celkově 461 !!


       Když si tento obrázek zvětšíte, tak si možná vzpomenete na horor Loutka :-).
Zvláštní nápad přírodního autora.

Půlku okruhu až do Veltrus k mostu tvoří právě současná cyklotrasa č.2 . Pak ale přejdeme most, sjedeme do Miřejovic a po místní komunikaci se dostaneme do Starých Ouholic. Odtud nás již pěkné eurosilničky protáhnou pod dálnicí do Vepřeku, ze kterého nás již jen přes pole ( kdysi tu byla silnice) zavede naše trasa na bývalou hlavní silnici vedoucí přímo dolů do Mlčechvost. zde podjedeme železniční most do Vraňan a po poklidné silnici pokračujeme do Lužce nad Vltavou, odkud můžeme pokračovat dále do Zelčína, nebo po vltavské navigaci, která je považována za jednu z variant cyklotrasy číslo 2.

A nakonec si nemohu odpustit rýpnutí. Pro koho jsou ty mezinárodní cyklotrasy? Pro pracující? Často tam vidím nizozemské i německé penzisty. Ti musí být odpočatí a mít elán, odvahu i fyzičku ( a na to i finančně). Anebo, že by byli mladší a méně nemocní, než ti naši důchodci, co se mají starat jen o vnoučata ?

SŠ.