Mělnickou Moranu fotím zde na Soutoku již od roku 2015. Pokud si chcete prohlédnout jednotlivé ročníky, tak není nic snadnějšího než v roletě vpravo zadat březen, případně i duben a najít příslušný článek v daném roce. Loni jsem si dal na článku však obzvlášť záležet a v jeho závěru se můžete prakticky ve stejném fotograficky proslulém místě podívat, jak Morana každý ten ročník vypadala.
http://soutok.blogspot.com/2022/04/velka-fotogalerie-z-vynaseni-morany.html
Letos to tedy byla má sedmá účast a bylo to v negativním smyslu vidět. Počasí tohoto víkendu opravdu takříkajíc nestojí za nic a existuje jedna věc, od které mám vždy problém odejít. Je to občasné pátrání po téměř nikde nehraných písničkách, které se hrály v letech cca 1973 - 1989 ve slavném rádiu Luxembourg.
Tedy, abych byl přesnější. Nahrál jsem si v březnu 1980 na kotoučový magnetofon jednu pěknou melodickou písničku, ale tehdejší trvanlivost nahrávek, jejich kvalita i změna techniky vedla ke ztrátě nahraného materiálu. Díky youtube.com jsem za nějakých 15 let dohledal již mnoho písní, ale tato uniká. Přitom vím i téměř na minutu, kdy ji slavná stanice hrála, prozkoumal jsem kvanta hitparád i ji zkoušel zazpívat do mobilního programu, ale neexistuje Neuvěřitelné ! Kdybych ji nabídl nějaké pop-rockové skupině ke zpracování, tak snad ještě zaboduje :-).
Ale, zrovna včera jsem našel takovouto parádu mně známých skladeb, která předchází žádané datum o pouhý den. Skladbičky, co fakt můžu a je to vlastně takový krátký sestřih. Těžko říci, jak jinak už to dohledat., ale vyhledávám samozřejmě v takových časových vlnách momentálního nadšení. a stále nacházím nějaké vykopávky :
https://www.youtube.com/watch?v=YVcPMueyLmE
Nu, a najednou bylo už dost hodin a ani mě nepřekvapilo, že je průvod už z náměstí Míru pryč. Koukám se z vyhlídky u Karla IV. netradičně co nejblíže našemu kopci a nevidím nic ani na náplavce a ani na trase. Najednou zaslechnu tichý zpěv a dole se mihne průvod. Zrovna sestoupil na starou silnici k mostu.
Zkusím tedy zrychlený přesun, který vede přes Podhradí nejkratší cestou k veslařskému klubu v Rybářích, kde také narážím na průvod. Bohužel, zrovna v docela atraktivním místě a stoje pět metrů před Moranou zjistím, že místo spouště fotoaparátu v mobilu je to tlačítko červené pro videosekvence.
Připadám si jako pistolník ve westernu. Odskakuji z cesty, rychle nastavuji foto a znovu skáču před průvod. Bohužel je rychlost průvodu na konci atraktivního sestupu velká, již není prostor pro manévry a výsledné foto je sporné. Je takové rozmazané ( viz. níže).
Toto tedy je ono nepovedené foto.
Dále to je to již tak nějak v normě.
Až se dostáváme sem. Osoba je v pohybu, pořádně se rozmachuje, a to je pochopitelně na snímku tady i níže lehce patrné.
Bylo by pěkné, kdyby se mi povedlo vyfotit Moranu v letu, ale letos musím být rád, že se mi vůbec ještě vešla na snímek jehož účelem bylo zachytit dominantu města, vrhače s davem na břehu a samotnou Moranu.
To už pomalu začalo krápat, lidé se rozcházeli, ale tento snímek je vlastně takovým mementem. On jakoby ukazuje dozvuk letošní první velké masové akce na pozadí snímku a zároveň již říká : ,, Tady se toho letos ještě odehraje. Už v květnu tu budou mít například své depo auta a motocykly, které pojedou takovou ukázkovou závodní jízdu ze Zelčína nad Vrázovu vyhlídku."
Déšť pomalu sílil, ale když máme ten delší bílý den, tak jsem ten pobyt venku chtěl nějak prodloužit.
Tento snímek i ten následující by se hodil do předminulého článku. Tam nahoře je Vrázova vyhlídka, a toto je mezi stromy právě ta odhalená hornina, která je tolik typická pro veduty s Mělníkem.
Následující snímek je důkazem toho, že se vždy někdo najde, kdo si za výletní cíl vezme místo, kde se na konci přírodní rezervace Úpor ( 1958) spojí vody Labe s Vltavou a dále již suchou nohou jíti nelze. Všimněte si té značky, která je vlastně jakýmsi přikázaným lodním směrem a pod níž je ta čtyřka, o které jsem psal. Hodnota kilometráže Labe na soutoku s Vltavou je tak 737.4 km od ústí řeky.
Soutok byl na stejném místě také .....
..... a opravdu je to vždy zvláštní zážitek, když jste na nějakém stále se zužujícím poloostrově, v místech, kde končí pevnina a před vámi je náhle velká plocha plná vody. V blízkosti našeho města jsou taková místa tři. Jedním z nich je špička mezi laterálním kanálem a Labem, kam je snadný přístup.
Zajímavým a docela nepříjemným místem je pak táhlý poloostrov mezi Sidonkou a Labem, který je později místy snad jen metr široký a končí již jen několik stovek metrů před obcí Vlíněves. Sidonka se tam tak rozšíří, že si to se soutokem našich dvou největších řek moc nezadá. To jsou místa, kde máte opravdu zvláštní pocity.
Mimochodem, podívejte se do mapy na Sidonku. Začátek strouhy najdete až v Chramostku a zajímavým způsobem propojí různá přírodní jezírka. U hořínských komor ji již nalézáme v mapě za posledními domy Hořína i Brozánek, aby se v podobě potůčku ještě pod cyklistickou lávkou přiblížila k Labi, do nějž vstupuje širokým ústím.
Abych tuto kapitolu těchto zvláštních míst na velkých řekách uzavřel, tak mi ještě dovolte zavzpomínat na Dunaj a jeho ostrovy v Regensburgu, kam si lze snadno a levně zajet o víkendu vlakem na víkendovou rodinnou jízdenku. Ale, to už je dost stará vzpomínka.
Na závěr ještě něco pro oko a můžete se třeba i těšit, až zase pokvetou sakury Pokud jste se tedy pobavili, nebo snad dokonce i zasmáli, tak je to dobře, protože to před pondělím všichni potřebujeme. Proto to divadýlko kolem dnešního fotografování :-).
Pohodový vstup do týdne, jehož víkend již patří měsíci dubnu !
