Písecká brána.
Můj úterní výlet do Prahy nakonec vyčaroval krásnou procházku, kterou pro svoji délku 8 - 9 km mohu doporučit každému a navíc není ohledně organizace cesty o čem přemýšlet.
Stačí vám zakoupit na mělnickém autobusovém nádraží jízdenku PID za 84 Kč, která vám platí od okamžiku označení v označovači autobusu, nebo případně i vlaku rovných 5 hodin. To je dostatečný čas k tomu, aby člověk stihl nejen procházku, ale i obě cesty dopravním prostředkem.
Pokud tedy pojedete do stanice Praha -Ládví, tak pokračujete metrem do stanice Muzeum, kde sejdete ještě hlouběji na trasu ,,A" a vystoupíte ve stanici Hradčanská. Vlak v současnosti kvůli pracím na koleji mezi Mělníkem a obcí Všetaty ani nedoporučuji, ale to je věc každého jedince.
Chvíli jsem si užíval ulice Milady Horákové, a pak jsem zahnul vpravo do ulice Badeniho, ale to je jaksi trochu zbytečná zacházka. Zdá se podle mapy, že je tam nějaký průchod, který vás přímo zavede do ulice Na Brusce, kde už je ona Písecká brána, kterou máte na obrázku.
Jak se sami můžete dočíst, tak byla postavena až v roce 1721 a je dnes údajně jednou z mála dochovaných bran pražského opevnění.
Bývalá kaple Panny Marie Pomocné.
Ještě štěstí, že dnes máme ten internet a třeba i ještě doma po výletě můžeme klikem do mapy zjistit, co že nás to vlastně na cestě zaujalo, včetně mnoha informací a někdy i obrázku :-).
Jen o kus dále jsem objevil tuto tabuli nějaké naučné stezky, ale hlavně jsem si uvědomil, jakou náhodou jsem se ocitl v místech a u památek, o kterých jsem vůbec ve svém plánu nepřemýšlel. Bylo mi jasné, že se chci dostat nějak do ulice, která se jmenuje Loretánská a spojuje Loretu s Hradem, ale nic více jsem neřešil.
Nebylo to tak, že bych si nějak plánoval tento úsek trasy a snad dokonce používal mapy, ale sázel jsem na určitou intuici, kdy člověk tak nějak vycítí, kam by asi měl jít a někdy si pomáhá i pomocnými body na obzoru tak, jak nás to učili na základní škole :-).
Vějíř Žofie Chotkové, aneb manželky následníka trůnu Ferdinanda d'Este.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ferdinand_d%27Este
Mimochodem, knihu Monarchie 1848 - 1918 mohu z řady důvodů jedině doporučit. Na rozdíl od knihy První republika obsahuje navíc dokonce zvukové CD, kde kromě písní Hej Slované, habsburské hymny ( dnešní německá hymna a dříve také hymna NSR), Radeckého pochodu, Na krásném modrém Dunaji, můžete slyšet třeba i několikrát hlas samotného císaře Františka Josefa, Karla I. , nebo i německého císaře Viléma a mnoho dalších zvuků té doby.
Poslední pohledy k Písecké bráně vrhly mé vzpomínky i do krásného města Písku, kde jsem byl naposled v roce 1996 a je neuvěřitelné, jak ten život ulétl, a jak to utíká.
Pohledy z výšky na Prahu od Hradčan, Letné, nebo s Petřína mě vždy potěší.
Můžete samozřejmě vyrazit na krásnou rozhlednu jménem Petřín, která měla být, a také je naší Eiffelovou věží, nebo i na nejvyšší vyhlídkovou věž s restaurací na Žižkově, ale to už je na každém a možná to chce zejména v případě té druhé i určitou odvahu a počítejte s vyšším vstupným.
Nějak se musím dostat tam dozadu :-).
A co to tady máme ? Dozvídám se, že jde o pomník básníka Julia Zeyera ze dne slavnostního odhalení 16.9.1913, o kterém se mimochodem v knize Monarchie také píše.
Pomník z druhé strany.
Cesta není složitá. Vydáte se po chodníku v ulici Mariánské hradby a hned na kraji minete Letohrádek královny Anny, kterému se také říká Belvedér.
Ve velkých městech můžete kromě památek a výhledů obdivovat i přírodu, a to doslova i v té nejmenší podobě. Kdysi jsem tu psal o Vídni a jeden čtenář mi neodpustil mé unáhlení a mělký pohled na věc, když jsem nazval u nás spíše vzácnou vránu šedou ( u nás žije hlavně havran polní) krkavcem. Věřte mi, že mu dodnes za tento kritický komentář děkuji.
http://soutok.blogspot.com/2015/08/soutok-byl-v-hlavnim-meste-monarchie.html
Tentokrát jsem vsadil na sojku obecnou podle modrého peří na boku a obrázky na webu mi to i potvrdily :-). Byl to pěkně velký, ale krásný i legrační pták.
Prošel jsem i kolem uzavřeného Jeleního příkopu ...
.... a narazil jsem na dům, kde chvíli pobýval dánský hvězdář, astrolog a alchymista Tycho Brahe.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tycho_Brahe
Sousední domy mi přišly krásnější, ale Brahe bydlel v domě s dnes krásnou lucernou na fasádě.
Dnešní díl zakončíme u kostela sv. Jana Nepomuckého a příště už to budou místa, kde jsem v Praze turisticky a výletně doma. Sice je to stále to území mezi Loretou, Petřínem a Muzeem u sochy sv. Václava, či hlavním nádražím ČD, ale i když vím, že Praha má množství krásných míst i dále od toho nejslavnějšího historického centra, tak tady jsem si to prostě zvlášť oblíbil. Už to tak bývá, že člověk sice rád poznává nová místa, ale nakonec dá mnohdy přednost tomu, co jej už dávno oslovilo a v tomto případě jde i o dobré spojení..
A někdy ta nová místa poznává člověk i tak nějak druhotně. Třeba ten Písek. Pod jeho krásným starým kamenným filmem poznamenaným mostem protéká romantická a vodáky vyhledávaná řeka Otava.
Blíží se 45. ročník populárního přechodu vrchu Nedvězí a znám je termín i trasa. Zájemci si udělají volno v sobotu 25. ledna a více se již dočtete zde na ....
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/prechopd-nedvezi-25-ledna-2020/
Na snímku jsou turisté při 41. ročníku , který se shodou okolností šel také z Deštné. V článku níže jsem se tehdy pokusil zdokumentovat trasy několika uplynulých ročníků.
https://soutok.blogspot.com/2016/07/zimni-prechod-nedvezi-kudy-kraceli.html
Žádné komentáře:
Okomentovat