Milí čtenáři, poslední lednová sobota patří u nás na Mělníku turistům a věhlasnému Zimnímu přechodu vrchu Nedvězí ( nedaleko městečka Dubá). Soutok se již účastnil celé řady ročníků, napsal zde plno obrázkových reportáží a tou poslední je velmi vydařená akce z roku 2020, která byla posledním ročníkem před covidem-19.
http://soutok.blogspot.com/2020/01/zimni-prechod-nedvezi-roku-2020-je.html
V návaznosti na poslední skvělé zážitky, se jistě nabízela možnost, se snad opět setkat s přáteli, se známými tvářemi, prožít prima akci a zakončit ji opět příjemným způsobem, ale letos ta nabídka byla přeci jenom v mnohém jiná a myslím, že to vyznívalo i z poněkud strohé pozvánky na akci ....
https://kct-vht-melnik.webnode.cz/news/vystup-na-nedvezi-28-1-2023/
Kromě nepříliš povzbudivé předpovědi meteorologů tu byla i jen jedna oficiální trasa, lehce netradiční místo zakončení a konečně si myslím, že jistě panovalo i určité společenské vzrušení, které provází každý zápas, každou závěrečnou zkoušku i téměř každé volby. V každém případě to znamenalo oběť v podobě brzkého sobotního lednového vstávání a bylo jasné, že pokud vůbec objevím na akci staré známé, tak tentokrát zcela určitě nebudu ve 14 hodin okupovat oblíbený bar restaurace Bouda :-).
Navíc jsem tu již mnohokrát napsal oblíbenou frázi, že vše souvisí se vším, a když už jsem díky nedávné dálkové procházce objevil znovu po letech město Štětí, tak nebylo daleko k tomu, abych také nezatoužil po mnoha letech navštívit zase Roudnici nad Labem. Považte, že z Mělníka je to do Roudnice nad Labem nejkratší cestou pouhých 17 km a přesto je obrovský rozdíl v počtu návštěv naši národní hory v těsném sousedství a tohoto města, kam od nás dnes vede podle řeky Labe i významná cyklotrasa.
Pro mě tu byla tentokrát obrovská motivace. Jakmile si jednou pořídíte turistický deník, tak vám to nedá a budete si chtít odněkud přivézt po čase zase nějaké vizitky. Mám také vztah k rozhlednám a nutno říci, že Kratochvílovu rozhlednu, kterou nám v roce 1998 představil v televizním seriálu Rozhledny pan Luděk Munzar jsem ještě nenavštívil. Konečně musím říci, že určité vzpomínky mám i tady v Roudnici, ale až pohledy z cyklostezky při příjezdu, nebo pohledy z místního mostu na město byly určitou motivací k tomu, aby se člověk k některým dominantám města podíval konečně blíže.
Asi nejhorší víkendové meziměstské autobusové spojení má Mělník právě s Roudnicí nad Labem. V pracovní dny výborné, ale jinak po čtyřech hodinách a o víkendu nejdříve po 11. hodině. To nás ovšem zase tak pálit nemusí, protože těch možností přepravy je řada a konečně jste tam autem za 15 minut. To vám umožňuje vyjet na výlet relativně prakticky kdykoliv a nemusíte řešit nějaké brzké sobotní vstávání.
Moji první zastávkou měla být právě Kratochvílova rozhledna a vyrážel jsem z domova někdy před polednem. Zaparkovat lze v Roudnici na mnoha místech a vím to především díky tomu, že jsem omylem užil krásný obchvat města, který tu dnes vede například ve směru na Libochovice a vracel jsem se na předem vybrané parkovací místo od samotného centra. Stará příjezdová silnice z Mělníka zde nese název Kratochvílova a mnou vybrané místo k parkování leželo v blízkosti nějakých podnikových areálů asi 100 metrů od odbočky do ulice Dr. Slavíka.
Mimochodem, snad jen o něco níže po levé straně leží podnik, kde se údajně natáčela slavná komedie Marečku, podejte mi pero ! Ulice Dr. Slavíka vás asi do tří minut dovede ke slavné rozhledně, která mi nabídla takovéto krásné záběry na dominanty města, ale i podstatně vzdálenější kopce. Lidí chodilo na rozhlednu dost, ale mrazivý vítr byl tak nepříjemný, že to na nějaký pobyt zde nebylo.
To jste již na značeném okruhu Roudnické památky a sestupujete střemhlav přes místní lokální trať do Straškova až do samotného městského centra. Tam najdete kromě autobusového nádraží a velkého Karlova náměstí také zámek, řadu dalších významných budov, spoustu obchodů a zatím asi rozlohou největší infocentrum, jaké jsem kdy navštívil. Konečně, na adrese ....
https://business.google.com/v/_/06400418152572606541/5461/_?caid=11296033114&agid=112514412124&gclid=Cj0KCQiAz9ieBhCIARIsACB0oGLJ0Pn46Hw0qrfAQE7ffi-7OYf0BMPNGf6SRTLyJ4LTAgU1tTbQiaUaApNjEALw_wcB
...... v komentářích najdete podobný názor.
https://www.icka.cz/ic/informacni-centrum-roudnice-nad-labem
Sedlo ( 726 m.n.m.) zase z jiného úhlu pohledu. V údolí je vidět silo v obci Polepy. To patří společně s chladící věží EMĚ k výrazným dominantám obzoru, pokud se díváte například z Radobýlu u Litoměřic k Mělníku.
Roudnické dominanty z vyhlídky.
Sovice. Vpravo je část kopce Vlhošť ( CHKO) u České Lípy.
Lokálka do Straškova.
Špýchar.
Na pozadí je místní hlavní nádraží.
Od infocentra vás dost dobře značený okruh vezme do úzkých uliček plných lucerniček, ale protože přeci jenom tu Roudnici trošku znám, tak jsem si udělal z tohoto okruhu dvě vlastní odbočky. Určitě se vyplatí si projít zpět až k hlavní silnici ( Nerudova) celé Husovo náměstí a vstoupit do úzké uličky jménem Orlová, která může lehce připomínat orient.
Rolnická záložna Podřipská. Honosná budova stojící na samém začátku Husova náměstí patří k tomu nejkrásnějšímu, co by vám nemělo při návštěvě Roudnice uniknout.
Orlova ulice.
Dnes v Orlově ulici najdete tuto restauraci, ale když jsem tu asi v roce 1996, nebo 1997 chvíli pracoval, tak to bylo tuším snad divadlo. Určitě si však pamatuji, že v patře stál klavír, na který jsem si tak trošku zabrnkal :-). Šla kolem zrovna taková mladá žena a na můj dotaz povídá : ,, Pane, to jsem se tou dobou zrovna narodila, tak nevím, ale určitě to zkuste třeba někde vygooglit :-)."
Koukám, po čem to vlastně šlapu a najednou zjistím, že se tu v listopadu 1989 scházeli místní občané.
detail na jedno z oken záložny.
Zděná zvonice z roku 1715 stojí na původním místě dřevěné zvonice, která shořela v roce 1676.
Hláska je jednou z dominant Roudnice.
Některé pasáže mi připomínaly trošku Litoměřice, kde najdete pověstné Máchovy schody.
Další krásnou dominantou je Kostel Narození Panny Marie.
Roudnice se pyšní také starým a novým židovským hřbitovem, které jsou od sebe vzdáleny.
Okruh Roudnické památky, se pak na konci Třebízského ulice ostře stáčí vzhůru do kopce do třídy T. G. Masaryka, která jej vrací do centra, ale já pokračoval druhou malou zacházkou Hornickou ulicí k objektu lehkého opevnění, který pro mě není neznámý, ale pro jeho výstavnost ho vždy rád navštívím. Tedy, toto byla moje tuším teprve druhá, nebo třetí návštěva.
Házmburk není z Roudnice daleko, ale obtížně se tu hledá místo, odkud je dobře vidět.
Když jsem spatřil tuto kapličku Všech svatých místního hřbitova, tak jsem neodolal ještě k jedné malé zacházce.
Překvapilo mě, že tu měli úplně stejný kříž a stejného Krista, jaký je na našem hřbitově sv. Václava v Pražské ulici. Neuvěřitelná podoba.
Na své pouti Roudnicí jsem viděl gymnázium, kino, hokejový stadion, ale také opravdu krásnou, velkou a honosnou budovu ZŠ, která má na svých bocích znak města Roudnice nad Labem.
Evangelický kostel.
Jak vidíte, tak v tuto chvíli jsem byl na procházce asi dvě a půl hodiny a zbývalo posledních asi 20 minut.
Kaple sv. Viléma.
Skončím dnes pohledem na tabuli stojící u zastávky Roudnice nad Labem město. Sice jsem ještě na rozlučku s Roudnicí zašel znovu na rozhlednu, protože se kruh uzavřel, ale ta už tady byla. Dovedu si docela představit, jak v tomto městě musí být v krásném počasí pěkně, a to jsem se vůbec nedostal do zámeckého areálu. Ostatně, to bych potřeboval ještě více času.
Další věcí je, že jsem tu samozřejmě objevil i řadu všelijakých posezení, leckdy i v malebných koutech města, a tak musím říci, že toto město určitě svůj turistický potenciál má. Dělá se tu pro rozvoj turistického ruchu zřejmě hodně, život je tu v létě i u řeky Labe, jak vědí mělničtí cyklisté, ale možná, že město, které má nejblíže úrodné Poohří, tak má přeci jen poněkud dále do kraje kopců, nebo skal. Je ale dobrou dopravní křižovatkou do všech směrů a zejména místní železnice vás odtud dopraví do Prahy, nejen na sever republiky a do Saska, ale i pod Krušné hory a na Karlovarsko.
Pohodový vstup do přelomového týdne, kdy vkročíme do měsíce února.
