Posledně jsem se zde rozepsal o jedné krásné procházce po té nejdůležitější historické Praze, kterou by měl každý Čech znát. Procházka od stanice metra Hradčanská sice měří 8 - 9 km, ale má dvě zvláštnosti. Nikde nejdete do kopce, pokud nesejdete až dolů k Vltavě, či na Kampu a nešlapete několik schodů na Karlův most a vždy si ji můžete zkrátit, protože trasu tak nějak kopíruje i metro a staví ve stanicích Hradčanská, Malostranská, Staroměstská a Muzeum.
K nejkrásnějším stavbám v Praze patří barokní Loreta ( zvonkohra ). Osobně obdivuji celou řadu staveb v naprosté většině případů z městských ulic a jenom proto, že jsou hezké, ale psaní tohoto webu mě samotného nutí k tomu, abych hledal různé odkazy, wikipedie a dozvěděl se více. Někdy i to, jak se stavba vůbec jmenuje, což není tento případ :-).
Vím, že to třeba brzy zase zapomenu a je dnes fantastické, že když člověk chce něco vědět, tak stačí několik kliků a opět si něco připomenete, nebo se dozvíte něco nového, ale každá přijatá vědomost člověka v danou chvíli potěší. Další věc je ta, že ať chceme, nebo ne, tak domov nám bude vždy blíže a pochopitelně ani sami mnohdy nevíme, proč bychom měli znát nazpaměť jméno třeba nějakého kostela někde v Jičíně.
Z tohoto důvodu jsou vlastně dnes dobré i aplikace v chytrých telefonech, kdy stačí jen namířit mobil na památku a dozvíte se ihned mnoho informací o ni, ale to jen poukazuje na to, jakým neuvěřitelným množstvím způsobů dnes člověk může přijímat informace. Ať už v podobě tiskové, v podobě ofocených tabulek poblíž turistické atrakce, nebo elektronicky přímo na výletech v mobilu, za jízdy třeba v tabletu, nebo doma v PC.
http://www.loreta.cz/domains/loreta.cz/index.php/cz/loretahudebni/zvonohra
Loretu dnes celou vyfotíte z letadla a možná z dronu, což nutí k dílčím snímkům, ale jak sami uvidíte, tak tam místo je, kde je je vidět celá, byť trošku z úhlu a povzdálí. Málem bych zapomněl dodat, že nám hraje každou hodinu svoji zvonkohru a tentokrát jsem ji od školních let opět slyšel zcela náhodou hrát.
Chtěl jsem vám sem dát audio, ale při nahrávání se ukázalo, že jsem nepatrně překročil maximální velikost souboru, se kterou editor při zvukovém záznamu pracuje a program, kterým jsem dříve dokázal i zkrátit zvukovou stopu už pro poslední systémovou verzi nemám a je myslím i placený.
Věřím však, že ani nemusíte jet na výlet pro vlastní nahrávku a něco najdete na webu. Třeba na youtube. Dnes se opravdu lidé nemusí kvůli některým věcem vůbec hýbat a opouštět domov. Bohužel občas pozoruji, že nám nějak jakoby přibylo mladších obézních lidí.
Loreta tu tedy je nějakých 320 let.
Místo, ze kterého vidíte Loretu celou.
Ten člověk vpředu opravdu zastavil celou skupinku na koloběžkách a počal vyprávět o nějaké pamětihodnosti.
Možná o tomto domě naproti přes ulici na obrázku níže.
Hledal jsem samozřejmě i romanticky vypadající pasáže. Ne jenom konkretní budovy s nějakým komentářem.
V Loretánské ulici se najde řada věcí k focení. Jak jsem napsal, tak musím opět opakovat, že něco vypadá hezky, ale už je člověku často jedno, na jakou věc kouká.
Pohled k hlavní bráně je nejhlavnější dominantou.
Náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Náročná služba hradní stráže.
Krásný mírový středověk plný barev, který vám neublíží.
,,Eiffele, půjčte mi ten model. Co ten spodek zkusit roztáhnout :-) ?" Předpokládám, že hlášky z komedie Jára Cimrman ležící spící zná každý.
Jeden z nejhezčích pohledů na město je od Hradu.
Zámecké schody si nesmíme plést se Starými zámeckými schody, byť oboje najdete u Hradu. Ty první nás spolehlivě dovedou přes Nerudovu ulici na Malostranské náměstí. Na obzoru je Žižkovská rozhlasová a vyhlídková věž. V údolí můžete zase zahlédnout obě věže Karlova mostu.
Krása, ale všimněte si dámy také těch dvou krásných nenápadných žiraf na prostředku :-)
Červený trabant ? To se moc nevidělo. Toto skvělé nereznoucí auto do nepohody uhánělo po rovince maximálně 105 km v hodině, pokud nešlo o sportovní speciál, který dokázal jet mnohem více.
Malostranská věž je vstupní branou na Karlův most.
Na každém kousku je nějaký krásný dům.
Na Čertovce jsou dnes dvě mlýnská kola. Toto patří tzv. Velkopřevorskému mlýnu a je mnohem slavnější, než to druhé o něco dále Však ho také najdete v mnoha kalendářích. I já se pokoušel o nějaké romantické záběry z pozic, které jsou už téměř notoricky známé.
Vždy si tu také vzpomenu zejména na seriál pro děti Chobotnice z druhého patra ( 1986), který má docela zajímavou historii. Myslel jsem si, že je trochu starší, ale ono je to malinko složitější.
https://www.filmovyprehled.cz/cs/film/397515/chobotnice-z-ii-patra
Na Čertovku zajíždí také společnost Pražské Benátky.
http://www.prazskebenatky.cz/
Příští vyprávění a fotogalerie z výletu bude již zřejmě závěrečná. Hezký zbytek víkendu !
Žádné komentáře:
Okomentovat