neděle 24. června 2018

Velká fotoreportáž z festivalu Taste of Italy včetně hudebních ukázek.



Loňský festival Taste of  New Orleans měl takovou úspěšnost, že se mnoho lídí těšilo na festival Taste of Italy. Nedivím se, vždyť blues, to je hudba, která umí rozproudit. Největším strašákem však bylo počasí, které se bohužel velmi podepsalo na účasti.

Bylo mým úmyslem, se snažit absolvovat pochod Mělnický hrozen tak, abych byl již ve 14 hodin na náměstí Míru, ale to se mi nepodařilo. Částečně díky nepříliš včasnému startu a částečně i díky bloudění na trase, které mělo vždy příčinu v nesoustředění při rozhovoru s jinými účastníky. Přišel jsem až v 15.40 a ještě jsem se trefil do přestávky, což milé zrovna nebylo.


A tak mi bohužel první interpreti unikly, kteří podle vyjádření některých odborníků byli špičkou festivalu snad už loni, kdy se prý také zůčastnili. To nemohu potvrdit, neboť loni jsem viděl jen část festivalu a ještě jsem se k tomu dostal tak, že ani nevím jak.Vím jen, že mě to velmi zaujalo.


Asi v 16 hodin a 10 minut tedy začalo vystoupení domácího Tomáše Homuty a jeho Tria, které postupně rozhýbalo po přestávce již trochu promrzlé lidi a nutno říci, že lidé na festival s přibývajícím časem teprve jako-by pomalu přicházeli. Někteří se odcházeli trochu ohřát do blízkých restaurací, jiní posedávali pod velkým stanem, další postávali v závětří stánků pivovaru Bernard a nemálo lidí obhlíželo stanys pravou italskou pizzou, dalšími italskými specialitami a víny.



Myslím, že je zbytečné, abych u každého obrázku něco psal. Následující snímky mají být dokladem účasti prostředí a atmosféry.




Jeden ze stanů, který nabízel nějaké ty italské speciality.




K oblíbeným stánkům patřil i tento, který nabízel pivo značky Bernard.


Dívky a krásné ženy jsou ozdobou snad všeho, co nás obklopuje. To můžete být na akcích, na festivalech, na závodech automobilů, u pivních stánků, na výletech, v dopravních prostředcích, nebo koukat na titulní stránky časopisů, jít nějakou pěší tůru a ony jsou všude. Ale, to je moc dobře, zvlášť pokud se takto smějí a jsou dokonce ochotné zapózovat :-)

. Ona je to ale taková vtipná reklama na svrchně kvašený  Bernard Ale, která hned nedojde, protože mi připomene takové ty pánské e-maily, kde se máte soustředit na text a ne na ženy :-).

Když tedy udělám jednou za čas díky trošce drzosti a kladnému ohlasu, v tomto případě i pochopitelnému, nějaké takovéto foto, kde mi dotyčný objekt dokonce zapózuje, tak mě tak napadne, co asi prožívají ti profesionální fotografové, kteří se specializují právě na focení žen :-).



A zde se nám to již pomalu plní.


Reklamu festivalu jsem udělal i během dopoledne mezi turisty a někteří skutečně přišli :-).









Tomáš Homuta. Vzhledem k tomu, že jde o umělce, tak mi zákon EU dokonce dovoluje spojit jeho obličej s jeho jménem, nebo s bydlištěm.

A tenhle chlapík z USA to tam tedy rozjel. Snad vám půjde videosekvence níže.



Pokud chcete více, tak stačí tam dát youtube.com a jméno  Rene Trossman.



To už se to tam pěkně rozjelo a zaplnilo, ač byla zima.




A tenhle chlapík to tam všechno točil a chodil až na pódium k hudebníkům. Asi pro nějaké profesionální médium.






A pak už přišla italská hvězda večera, kterou byl Francesco Piu.


Ten předváděl zase úplně jiné věci z této oblasti hudby.





Nakonec se ještě podívejme trochu do té italské nabídky jídla a nápojů.








Ve 21.15 Francesco ještě hrál a v nabídce byla ještě jedna kapela, ale když má člověk za sebou 25 km pěšky, postávání na náměstí v chladném počasí a je od 8 hodin ráno prakticky celý den venku z domu, tak se těší docela do tepla, a konečně i na fotbal :-). Německo nebylo daleko od vyřazení, ale ... to nechme fotbalovým odborníkům.

Hezký zbytek neděle a úspěšné vykročení do dalšího a již posledního červnového týdne !

Takový byl 35. ročník Mělnického hroznu.Velká fotogalerie přírody na trase, účastníků akce a typická reportáž.


V sobotu 23. června, se uskutečnil již 35. ročník turistického pochodu Mělnický hrozen, který začínal tradičně startem všech tras na mělnickém vlakovém nádraží v době mezi 6.30 - 10.00. Účastníci si mohli vybrat z tras 11 km, 16 km, 23 km, 34 km, 50 km a dvou cyklotras v délce 40 a 70 km.

Pěší trasy tentokrát nevedly do oblasti Kokořínského Dolu, ale na Liběchovsko. Cíl všech tras byl již tradičně v Blatecké hospodě, kterou znají starší generace také pod jménem U Jednoručky.


Prázdniny a dovolené jsou pro někoho obdobím lenošení a koupání, ale pro mě je to poslední 4 roky pobídka, jak si užít během 14 dní různých koutů krásné zpravidla české a moravské přírody ( články zde), především díky levné železniční Jízdence na léto.. To ovšem vyžaduje i určitou fyzickou zdatnost, a tak je Mělnický hrozen takovou dobrou cvičnou průpravou pro nadcházející období.


Zvolil jsem si tak, jako obvykle trasu dlouhou 23 km, protože si myslím, že pro člověka, který nijak pravidelně nechodí je to trasa ideální, která splní svůj účel a nezničí vás. Dalším vedlejším důvodem k rozhodnutí bylo i to, že  se v centru města konal od 14 hodin bluesový festival s mezinárodní účastí.
Chtěl jsem tedy vyrazit na trasu co nejdříve, což se mi celkem povedlo. Vyrazil jsem cca v 8.15 :-).

Na nádraží jsem se dopravil zrovna v době, když sem přijel vlak a vystoupila z něj početná skupina lidí, která se hnala k přihlašovacím stolkům. Mimochodem, v blízkosti celého nádraží nebylo téměř místo pro zaparkování.


Pokud snad někdo neví, jak to úředně vůbec probíhá, tak to trochu popíšu. Při příchodu ke stolkům vyplníte do kartičky své jméno, rok narození a místo bydliště. Jednak je to kvůli statistice pochodu ( nejstarší, nejmladší a nejvzdálenější účastník), a také vám po příchodu do cíle předají kromě odznaku akce ( ten má každý rok jinou barvu, nebo i projde změnou) a oplatky ještě diplom s vašim jménem.

Pak na startu zaplatíte 25 Kč( člen kčt 20 Kč)) dostanete papír s popisem tras, na který obdržíte v kontrolních bodech průchodu milá razítka pořadatelů ( na trase 25 km byla pouze kontrola v Liběchově u autokempu) a na základě takto vyplněného papíru s razítky, pak v cíli obdržíte výše zmíněné artefakty.


Z nádraží jsme tedy všichni rádi vykročili k říčce Pšovce, kde je přece jen příjemně a podle ní jsme šli až ke koupališti, kde se napojíte na zelenou značku vedoucí z centra, která míří podle trati do Liběchova a dále až do Dubé. Pokud jsem první snímky věnoval turistům, tak tento věnuji symbolu mé budoucí dovolené.

Železniční trať pod Mělníkem byla oficiálně otevřena v roce 1874 a číslo na patníku ukazuje, jak daleko jsme od Vídně.Zdejší trať totiž budovala společnost Rakouská severozápadní dráha ....
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousk%C3%A1_severoz%C3%A1padn%C3%AD_dr%C3%A1ha
Vždyť si letos připomínáme teprve 100. výročí prvního samostatného státu.



Do Mlazic jsem dorazil zrovna v době, kdy u zdejší zastávky stál tento vlak.


Když jsem na staré silnici pod Kamenným Šraňkem zaslechl naposled zvuk vlaku, tak mi hlavou problesklo, že by bylo krásné, kdybych měl to štěstí a podařilo se mi vyfotit nějakou pěknou lokomotivu. Vlak se tady řítí obrovskou rychlostí, vadí tu stromy, ale spoušť jsem zmáčkl v pravou chvíli.

Později vás již vede zelená značka ze staré silnice dolů k tůním pod osadou Vehlovice.



Jde o velmi hezký romantický kout nedaleko řeky Labe.



Nevyfoťte to :-).

Tento romantický rybářský přístřešek se stolky a lavicemi, který je zřejmě i nějakou občerstvovnou, se mi vždy líbil. Vždyť to je to, co tady na webu pořád píši. Mělníku zkrátka chybí  restaurační venkovní posezení u řeky, které mají jiná města. Nejčastěji skloňuji lokalitu Hadík, kde opravdu byla hospoda i přívoz na Oupor, ale samozřejmě, že podobnými místy jsou bývalé staré lázně, kde dnes mají občasné posezení pražští potápěči, nebo zcela nevyužité nábřeží v Rybářích.


Vybral jsem ještě několik romantických záběrů od vody.




Zdejší oblast je vyhledávána rybáři a našel jsem mezi nimi i nějaké známé tváře. A tak mi dovolte i jeden soukromý vzkaz, který si jako bloger mohu dovolit :-).

,, Jak jsme se bavili o tom Iron Maden, o rockové hudbě a o hudbě etnické, tak koukni na tohle a zkus to vydržet, protože v těchto skladbách je to lepší mnohdy trošku dále, než hned na začátku ....

https://www.youtube.com/watch?v=dVwjzA8a3-M

a třeba ještě na tohle...

https://www.youtube.com/watch?v=W3XqUkOioRo&list=RDMMW3XqUkOioRo&index=1

https://www.youtube.com/watch?v=v77vr2PhMZg

No vidíš, kolik tváří hudby je kolem nás a toto je jen zlomek :-) . Ale, jsou tu i seriály o rocku, puncku, Ein Kessel Buntes, San Remu, jen je mezi těmi 1 500 články objevit."


Když jsem zase došel o kus dále, tak tam tahle slečna, nebo snad už mladá paní z Ústí nad Labem sbírala informace o našem milníku. Šla se svým psíkem trasu 35 km, že prý to snad do 18 hodin ujdou :-). Samozřejmě jsem rád podal informace nejen o milníku, ale i o hranici Sudet a Protektorátu. Slíbil jsem, že sem dám fotografii, na které se dotyčná najde, tak takto činím.


Tento sloup připomínající antiku, se mi nikdy neomrzí :-).


Liběchovský kostelíček a jeho okolí. K tomu není co dodat.


Kostelík sv. Ducha a sv. Hrobu je zajímavý i tím, že místo křížku na korouhvičce zde najdete lebku a dvě zkřížené hnáty.



Interiér lze spatřit dírou ve dveřích.


Pohled k  liběchovskému zámku a na České Středohoří.


A k nám domů :-). To je 7 km.



Následuje několik milých obrázků.






Od kostelíka i z vrchních částí Liběchova lze spatřit již obnažené Čertovy hlavy.


Trasa nás pak vedla na cyklotrasu, která míří polemi do Vehlovic.


Právě tady jsem spatřil první doteky pískovcových skal.


Koně patří do přírody a jsou milým pohlazením na cestě, jako ostatně všechna zvířátka. V těchto místech mi dělala společnost dvojice postarších seniorů až od Dvora Králové ( 108 km od Mělníka) a až budu později vyprávět o bloudění, tak to je ten první případ. Teď vidím, že bylo třeba, se nějak dostat tam k tomu vodojemu za koněmi :-).



Říká se tam tuším Ostrý roh a je to za mlazickou částí řečenou V Kroupovci. Od krásného křížku jsme šli část cesty po vlastním značení.



Blata a slunečnice. Mělnická Blata oddělena závorami od města byla vždy něčím, co není ani ryba, ani rak. Ani město, ani vesnice. Prostě předměstí :-). Díky polím s obilím, slunečnicemi a vlčími máky za posledními staveními měla vždy své kouzlo.

Dvakrát jsem po cestě bloudil. Vždy jsme se nějak s někým zakecali a najednou cesta nikam nevedla. To se mi povedlo u Vehlovic, a pak s těmito lidmi u vysílačky :-).


Poslední zvířátka dne.


A jsme v cíli. Podle nařízení EU jsou teď takové divné zákony o tom, že by záběr neměl mířit bez svolení foceného přímo na obličej, ale je to hrozný paskvil, se kterým si nikdo neví rady, jak to má vlastně chápat a za jaké situace. Snažím se tedy fotit lidi tak nějak z profilu, protože jinak by se muselo fotografování osob pro celý internet zcela zakázat, a dokonce  i focení na akcích.


Bylo včera vidět daleko, tak jsem přidal ještě několik záběrů od zámku. Sice pěkné, ale Krušné hory i větrné elektrárny na úpatí Kletečné vidět nebyly. Také tu jsou někde články o dálkových rozhledech z našeho města.

Tím tedy končím dnešní první článek a jdu ještě na ten festival Taste of Italy. Tedy, neumím chodit do minulosti. Myslím to tak, že jdu o něm vytvořit článek a snad ho sem ještě dnes dám.

Hezký zbytek neděle !