úterý 31. července 2018

Obrazem: Na Mělníku se točí Kameňák. Úterní večer patřil hudební scéně s komparsem.


To, že je Mělník filmovým městem ví snad každý, kdo zde žije, a tak nás již ani nepřekvapí, když se tu především po sérii Básníků a několika reklamách začaly točit v posledních letech především některé díly Kameňáku. Soutok měl cestu kolem, a tak tu máme několik foteček z natáčení.

Zprvu se vše jevilo, jako že přijela na Mělník zase nějaká skupina, která je jistě v programu Mekucu :-),  ale jistě snad každého náhodného kolemjdoucího a cizího turistu musela zarazit přítomnost kamer  a fakt, že tu máme takový krásný truck typický pro USA :-).

Vypadalo to, že tu máme touto dobou možná až překvapivě velký hlouček diváků, ale ukázalo se, že se jedná o kompars, který se s nadšením po prvních tónech písničky doslova vřítí pod pódium a začne pařit :-).

Jinak mi mimochodem kamion připomněl jeden letní den, kdy k nám zavítala tuším TV Prima, aby zde v improvizovaném pojízdném studiu natočila hlavní zpravodajskou relaci. Jednalo se tehdy o speciální letní turné po městech ČR a je tu i někde reportážní foto článek. Musel bych to ověřit, ale snad to bylo v červenci, nebo v srpnu v roce 2015.

Závěrem snad jen to, že doufám, že šlo opravdu o Kameňák a nestřihl si tu scénu do filmu ještě někdo jiný :-)). V podstatě je to jedno, hlavně, že se zase na Mělníku něco točí, co ? :-)










neděle 29. července 2018

V sobotu se na Mělníku konal Mezinárodní festival jídla a vína. Noční život se za ta léta v Mělníku změnil. Jízdenka na léto dostává nepříjemné zásahy a budou přibývat.


Občas se turisté diví tomu, proč u nás používáme často v souvislosti s městem předložku ,, na " , místo obvyklé předložky ,, v". Vysvětlení je prosté. Středověké jádro a hlavní část města je na kopci, proto se u nás vžil výraz ,, na" pro akce a události v centru města a výraz ,, v" pro přilehlé čtvrti a události pod kopcem.

Na konci května 2018 jste mohli uprostřed krásných akcí ,, Mělnického kulturního jara" navštívit již 2. pivní festival, za jehož organizací stál opět spolek Světlonoška, tak jako za některými jinými akcemi.

https://www.svetlonoska.cz/

Připadají nám někdy v životě některé věci téměř samozřejmé a málokdo si položí otázku : ,, Jak to, že tady máme tu a tu akci ?" Dokonce si někdo může myslet, že se všechna ta aktivita odehrává na radnici. Leckdo si prostě myslí, že nejsme zase až tak malé a nedůležité město, navíc blízko Prahy, a tak je snad samozřejmé, že tady ty akce jsou.

Jenže, ono to tak vůbec není přátelé. Za tím vším je vždy aktivita nějakého jedince a vzápětí seskupení lidí  (spolku), bez nichž by to vůbec nebylo.

To, že včera vypadalo náměstí Míru tak nějak podobně, jako třeba na Taste of Italy, nebo již zmíněném festivalu, tak na tom má tedy velkou zásluhu zmíněný spolek.


Letos měl mnohý občan Mělníka pocit, že to kulturní jaro ve městě bylo prostě super, ale současně jsme se tak trochu někteří někdy cítili až občas takovými malými zajatci náměstí Míru :-). Když jsem se ptal známých, zda půjdou na ,, festival  jídla a vína", tak leckdo pořádně nevěděl. Že prý jsou hrozná horka, že to popíjení pod sluncem nebude nic příjemného, že jsou také jiné aktivity, apod.


Snad i proto, že jsem letos na jaře možná všechny ty akce na náměstí Míru navštívil a dělal jsem z nich reportáže :-) , tak jsem byl i teď zvědavý, jak to tam bude vypadat a kolik bude lidí. Současně jsem však bojoval i s troškou pohodlnosti, na kterou už mám asi nárok :-) i s dalšími svými zálibami, a také se mi do horka moc nechtělo.

Akce měla oficiálně začít v 11 hodin, což byl asi tak čas, kdy jsem tu u PC smolil článek o zatmění měsíce. Mimochodem, vidím, jaké jsme měli štěstí, že u nás bylo z valné části vidět. Odhodlal jsem se tedy až v 16.30, kdy zrovna přišla menší bouřka, a tak jsem to ještě odsunul. Nechci tu psát nějak moc o svých soukromých aktivitách, a tak jsem na akci přišel vlastně asi v 19 hodin, abych to víceméně jenom prošel, udělal aspoň 4 fotky, podíval se, zda neuvidím nějaké znamé a tím to pro mě tentokrát končilo.

Nechci, aby z toho dělal někdo závěry, že se místní občané namlsali akcemi, protože by to byl nesmysl a určitě jsem byl rád, že v případě nálady mám tu možnost trávit volný čas na náměstí. Známé tváře jsem sice za tu chvilku moc neviděl, ale musím říci, že lidí rozhodně nedostatek nebyl a rád bych touto cestou poděkoval všem, kteří se na tom všem podíleli.



Během posledních asi 14 dní jsem měl možnost poznat i další tvář našeho města. Když jsem šel v pátek se svojí výzbrojí pozorovat zatmění měsíce, tak jsem si všiml, jak se ty časy neustále mění.
Šla přede mnou kus cesty taková malá partička dívek i chlapců, a v rukou si nesli lahve šampaňského,  lahvového piva, apod. Zažil jsem to již mnohokrát na mnoha místech poblíž centra.

Cílem jsou většinou nějaké parkové lavičky, Vrázova vyhlídka, nebo i lavičky za zámkem, kde pod krásným letním nebem probíhají takové malé venkovní mejdánky. Vzpomněl jsem si nostalgicky na časy, kdy třeba na Pšovce na zahradě vedle hotelu a restaurace U Cinků probíhaly letní venkovní diskotéky, jakož i na mnoha dalších vesnicích, kde toto patřilo fotbalovým hřištím v blízkosti hasičáren. Inu, jak se ty časy mění.

Město bývá, nebo bývalo ještě nedávno označováno za takové mrtvé malé městečko, kde po 17. hodině odpolední končí veřejný život. To ovšem neplatí o prázdninách, kdy různé zahrádky na náměstí Míru a ve Svatováclavské ulici ožijí na večer turisty i místní mládeží a třeba zní občas i jakési disko z patra domu U Vykysalů.

Dovolil jsem si dnes takové malé rozjímání i proto, že řada z vás dlouhodobějších čtenářů jistě víte, že kromě propagace mělnického podzemí, fandím i zatím nenaplněným aktivitám u řeky Labe a jsem obdivovatelem restauračních posezení v blízkosti hladin řek, nebo restaurací s vlastními uzavřenými dvorky ve stylu zahrady.


Žluna zelená ( pár v centru obrázku)   https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%BDluna_zelen%C3%A1
S modrým strakapoudem a černým datlem patří k našim největším ptákům v parcích.

Takovou nenápadnou novinkou letošního roku byl prodej piva v parčíku vedle hudební školy a chrámu sv. Petra a Pavla. Přišel s tím známý, že četl někde v novinách, že se tam bude prodávat o víkendech pivo. Prvně jsem prodej piva zaznamenal v předvečer Mělnického triathlonu a nabyl jsem dojmu, že jde jen o jednorázovou akci, která je určena účastníkům, kteří tu v parčíku před akcí nocovali na dekách.

Prodej tam probíhal i v pátek večer, kdy jsme tu měli to zatmění Měsíce a včera naposled. Šlo o takový zkušební prodej ve vybraných dnech ( pátky, soboty) měsíce července, což bylo ostatně na reklamní tabuli před vchodem do chrámu. Možná že jde také o nějakou novou aktivitu.



A nakonec tu mám takovou věc, která se týká mého oblíbeného cestování, kdy vám s radostí každoročně píši především o výletech s Jízdenkou na léto. Vždyť je to fantastické, když můžete 14 dní jezdit po celé republice na jízdenku, kterou máte za jednu cestu na Moravu a zpět zaplacenu.

Bohužel mě včerejší televizní reportáž v hlavních zprávách na Nově zrovna nepotěšila. Pokud jste četli můj článek .... http://soutok.blogspot.com/2018/07/k-nejkrasnejsi-rozhledne-v-cechach-za.html
...., tak víte, že v Mariánských Lázních jsem musel i tak ze své peněženky investovat ještě 86 Kč pro zpáteční jízdenku do Bečova nad Teplou. Důvodem byla konkurence ...společnost GW Train Regio ..., která dostala tuto trať a jízdenky ČD samozřejmě neuznává.

Podobná situace je teď na Šumavě a člověk, aby si nějak zjišťoval, která trať vlastně patří ČD, a kterou už obsluhuje GW Train. Ještě loni se dalo jet až do Lipna nad Vltavou na zmíněnou jízdenku. Včerejší reportáž ukázala, že cyklovlaky z Českých Budějovic k Lipnu provozuje zmíněná společnost GW Train Regio. To je tedy podstatný rozdíl.

Reportáž chtěla udělat trochu povyku ohledně využívání cyklo vlaků, ale vlastně mě varovala, že by se mi letos takový výlet k Lipnu pěkně prodražil. Podívejme se, co stojí obyčejné jízdné ČD z Českých Budějovic do Lipna nad Vltavou, a co do Nového Údolí.

 V případě cesty z Českých Budějovic přes Rybniště do Lipna nad Vltavou, se pro nás nic nemění. Ovšem, výlet z Českých Budějovic do Nového Údolí a zpět, kam loni také vyrazil Soutok, by byl o dalších 200 Kč dražších. Linku zřejmě provozuje zmíněná společnost ( onu ranní spoj určitě) GW Train Regio, která jízdenky ČD neuznává.

Jistě teď někdo řekne: , Jízdenku na léto si kupujeme o dovolenou a tady se nemá na nějakou tu stovku, nebo snad tisícovku koukat." Do jisté míry je to pravda, ale nutno uznat, že je to pro zákazníka, jako vždy z matematického hlediska nemilé. Zákazníkovi je přece úplně jedno, která společnost co obsluhuje, ale zajímá ho celková cena jízdného, což je v tomto případě poněkud nepříjemné.

Ukazuje se totiž, že si budeme u této velmi reklamované a nejlepší jízdenky v dějinách ČD muset dávat stále více pozor na to, které tratě už ČD neobsluhují a půjde o tratě lukrativní do oblastí vyhlášené turistickým ruchem.



sobota 28. července 2018

Zatmění Měsíce fotil i Soutok. Když na FM rádiu zazní arabština a signál přijde až z Alžíru, tak to potěší.


Říká se, že nejhezčí fotografie  Měsíce bývá pořízena při první čtvrti, kdy Měsíc nebývá tolik osvícen. To je pravda, protože právě tehdy asi na něm nejvíce vynikají různé krátery, které již vynikají v době, kdy Slunce ještě nezapadlo, obloha je azurová a Měsíc má ještě bílou barvu.

Jenže i úplněk bývá nádherným přírodním jevem a obdivujeme ho hned několikrát. Prvně v době, kdy se teprve zvedá nad obzor a díky atmosféře, se utápí v načervenalé barvě a později v čase, kdy ze své pozice ozařuje krajinu a svoji tvář odráží v říčkách, řekách i na hladinách rybníčků.

http://soutok.blogspot.com/2014/09/kdyz-byl-mesic-nejvetsi-superuplnek.html

Jenže každý, kdo má smysl pro tyto hříčky přírody, tak se rád podívá i na nějaká ta zatmění Slunce, či Měsíce a třeba se pokusí vyjímečně i o nějakou tu fotografii, byť se jinak fotografování vesmírných těles nezabývá.

Tentokrát jsem se rozhodl, že už konečně také použiji ten stojánek pro fotoaparát, který jsem tak nějak podědil. Snímek který vidíte na úvod článku jsem pořídil v létě 2014 a aparát jsem zkrátka opřel o zábradlí nad potokem.

Nyní jsem byl tedy technicky lépe vybavený, ale neštěstím byly mraky, které se nacházely nad nesprávným místem. K focení jsem si vybral Polabský park, který je relativně otevřený  od  JV k SZ a přitom nemáte přesvícenou oblohu tak, jako když budete u samotného zámku. Jistě někdo namítne, že tam jsou stromy, ale pokud zjistíte, kde se těleso přesně nachází, tak si najdete tu správnou parketu.


Bohužel, ačkoliv byla strana směrem k zapadajícímu Slunci plná hvězdiček a podobné to bylo i ve vyšších polohách nad naší hlavou, tak prostě směr k cukrovaru byl beznadějně zatažený a hodinky se posunuly k času 21.50 SELČ. Občas jsem si pohrával s  myšlenkou, že jsem to s tou polohou Měsíce asi podcenil a bude třeba vystoupat do míst, kde nebrání nic ve výhledu a kde si ujasním, kde vůbec je.

Ano, příprava byla skutečně po této stránce odbytá, protože se Měsíc nacházel na hraně mého předpokladu, ale co bylo horší byl fakt, že v daných místech zdaleka nebyl tak vysoko nad obzorem, jak jsem ho očekával. Navíc již neodrážel vůbec světlo, ale nacházel se téměř ve fázi maximálního zatmění, které připadalo na čas 22.21.


Tak hlavně, že jsem jej konečně objevil. Sestavil jsem techniku a na svém dosluhujícím automatu jsem zadal funkci focení v noci. Bohužel se ukázalo, že na toto technika nestačí. Především byl rudý Měsíc tak slabý bod, že fotoaparát vůbec nedokázal ani jednou zaostřit a nešlo Měsíc v tomto programu vůbec přitáhnout digitálním zoomem. Toho jsem docílil až doma dodatečným programem v PC.

Měl jsem sebou i tiédr, který se používá v hvězdářství na amatérské pozorování mlhovin, hvězdokup i komet, ale jasnost Měsíce byla tak slabá, že prakticky nenašel uplatnění. Hvězdářský dalekohled jsem sebou již opravdu táhnout nechtěl :-). Nadělal jsem tedy několik fotek, které si jsou podobné a vypadají všechny podobně, jako ta první zarudlá fotka. Co však musím ocenit, to byla ta síla atmosféry romantiky okamžiku.


V čase od 23.13 do 0.20 nám Měsíc pozvolna vystupoval ze stínu. Opravdu mohu potvrdit, že to ještě nikdy tak dlouho netrvalo. Jednou jsem to pozoroval v dalekohledu a byl to neskutečný fofr, když se jednotlivé krátery a měsíční moře počaly znovu vynořovat ze stínu.


Takovou zajímavostí je, že v okamžiku, kdy Měsíc začal znovu odrážet světlo, tak se fotoaparát dokonce začal zaostřovat. Ovšem, jak vidíte, tak se zdá, že u pravé strany Měsíce máme zřejmě nějaké nezaostření a snímek sám vypovídá pouze o tom, jak byla která část zrovna osvětlená. Dokonce si dnes už ani nejsem jistý, zda jsem ten vrchní snímek z roku 2014 fotil programem nočního záběru, nebo nějakou automatikou.

V každém případě se zdá, že Soutok asi dopadl mnohem lépe, než lidé čekající ve frontách před hvězdárnami, ač nechal dalekohled doma. Díky tomu tu však máme aspoň tyto vlastní záběry dokumentující médii tolik propíraný okamžik, na které jste se mohli právě podívat.

A nemáte čeho litovat. Zatmění Měsíce bude ještě celá řada, je jedno, že budou kratší a matně si vzpomínám, že se dočkáme i jednoho zatmění, které místo 103 minut bude trvat jen 102 minut :-).


Psal jsem tu posledně takový článek o tom, co se dá také ještě v létě dělat a zmínil jsem přitom určité radiohobby, které může dělat každý, aniž by si musel kupovat nějakou speciální techniku. Tohle rádio jsem koupil před asi 10 lety v mělnickém Lídlu za 500 Kč, ale stačí vám i mobil.

Sami vědci tvrdí, že dodnes není vznik vrstvy Es zcela objasněný a vzniká čistě sporadicky, od čehož je také její celý název ,, sporadická vrstva Es". Vždy, když si naladíte rádio Beat, Frekvenci 1, nebo Hitrádio, či Jizeru a zjistíte, že to na pásmu nějak kvílí,pulsuje a slyšíte exotické jazyky, tak máte šanci ulovit nějakou vzdálenou stanici, která vám bude hrát třeba i jen několik vteřin, minut, hodin, nebo se i po čase vrátí.

Někdy je snadné ji identifikovat, ale někdy je to horší. Ideální je, když hraje ve stereu, jako místní stanice a dá RDS značku. Mnohdy je to horší, a pak si různě pomáháme, nebo se snažíme rozumět části textu.

Zrovna myslím v úterý, jsem na kmitočtu 94.4 MHz zaslechl italštinu. Stanice udávala nějaké ženské jméno, ale bohužel jsem to moc nepobral. Tabulka nám ukazuje, že mohlo jít o 569 km vzdálenou stanici Stellu s výkonem 160 KW, což je možná méně pravděpodobné z toho důvodu, že dle teorie bývají při tomto jevu nejbližší stanice ze vzdálenosti cca 600 km. Mohlo jít také o stanici jménem Alta ( 614 km, 13 KW), ale jako nejpravděpodobnější se jeví rádio Maria ( 789 km, 16 KW), která v seznamu figuruje několikrát.


Může nám to připadat, jako takový neuspokojivý výsledek a celkem po právu. Jenže nás to zase až tak pálit nemusí, protože jde zkrátka o něco z Itálie mezi 600 - 800 km od našeho domova a příště třeba budeme mít s určením více štěstí.

Mnohem větší radost mi však po druhém skenu kanálu udělal radost fakt, když jsem zaslechl arabštinu. Když se podíváte na celý seznam frekvence 94.4 MHz pro celou Evropu, tak zjistíte, že v arabštině zde vysílá pouze jedna jediná stanice z Alžírska poměrně pěkným výkonem a ze slušného kopečku na okraji pouště. Vzdálenost 1823 km. Sice šlo o pár minut a málem ( bohužel) po krátké chvíli ve stereu hodila RDS, což by byl krásný dokumentární  fotoůlovek, ale optimista vždy věří, že se někdy zadaří více :-).


A o tom je prostě tohle letní hobby, na kterém je krásné to, že to jde jen někdy, je to náhoda a nejde o běžnou rutinu, jako když naladíte netovou stanici, nebo si pustíte televizní program. Dalo by se to přirovnat tak trošku k rybaření, kdy rybář neví, jak bude ten den úspěšný. 

A tak  je to přesně tak, jako s tím Měsícem, který občas projde zatměním a je kolem toho povyk :-) 


Na začátku tabulky vidíte stanici, o které tu píši.


pátek 27. července 2018

Výstava, která nemá v ČR obdobu a expozice je jen v muzeu na Mělníku ! Pokud nebudou mraky, tak dnes uvidíme skutečně dlouhé zatmění měsíce. Firma Junker má novou správní budovu.


První dnešní reportáž míří po asi dvou dnech opět do RMM. Věřte tomu, nebo ne, ale Mělník má něco, co jinde nemají. I já si vybavil při pohledu na tuto fotografii chvíle dětství. Nebudu tu popisovat, co jsem měl já  a vězte, že si člověk zejména osobní retro věci pamatuje často velmi dobře:-), ale třeba se také aspoň na chvíli ponořte do svých vzpomínek. Ať tak, či onak, je určitě krásné, že je to u nás doma, lze to kdykoliv navštívit a zatím ani nemáme konkurenci :-).

Muzeum zve na novou výstavu houpadel

Regionální muzeum Mělník zve na novou dlouhodobou výstavu dětských houpadel a plyšových medvědů. Výstava je součástí stálé expozice historických kočárků. „Sběratelů dětských kočárků je stále více a jen v okolí Mělníka můžete navštívit hned 3 expozice - v Mělníku, Kralupech nad Vltavou a v Chorušicích. Dětská houpadla ovšem nikde jinde v České republice nenajdete.

V současnosti sbírka čítá již desítky kusů. Vystavena je dvacítka nově zrestaurovaných.“ říká kurátorka výstavy Mgr. Naďa Černá. V minulém roce muzeum získalo také větší sbírku plyšových medvědů, kterými se rozhodlo expozici doplnit a medvídky v průběhu času i obměňovat, aby jich návštěvníci shlédli co nejvíc.

 Další rozšíření muzeum plánuje ve stálé expozici českého vinařství. Reinstalace by měla být hotová do konce roku. Novinkou letošní turistické sezóny je pregéř - historická raznice, na které si návštěvníci mohou vlastnoručně vyrazit svou pamětní minci - kopii denáru kněžny Emmy.


Kontakt: Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace




Dnes nás čeká dlouhé zatmění měsíce a předpokládám, že sledujete média a jistě to víte. Podrobnější informace najdete v odkazu, ale myslím, že není třeba nějak něco podrobně zjišťovat.

Celé  to nebeské divadlo začíná prakticky se západem slunce a končí zhruba ve 23.15. Přejme si co nejméně mraků.

http://www.astro.cz/na-obloze/mesic/zatmeni-mesice/zatmeni-mesice-v-letech-2011-2020/uplne-zatmeni-mesice-27-28-cervence-2018.html


Dnes prakticky bombardujete web Soutoku na téma  firma Erwin Junker. Že si nevymýšlím, tak o tom svědčí odkazy ....

http://soutok.blogspot.com/2012/09/erwin-junker-kral-melnickych-firem.html

http://soutok.blogspot.com/2016/10/melnik-opet-slavny-erwin-junker-prvni-v.html

http://soutok.blogspot.com/2014/05/posledni-majova-sobota-patrila-firme.html

http://soutok.blogspot.com/2014/05/nekolik-typu-na-sobotu-velka-vystava.html

Nemusel jsem je hledat, protože jen kliknu na to, co právě v posledních hodinách prohlížíte.

Už ani nevím, kdy to bylo, ale jako bloger, se samozřejmě také snažím číst aspoň občas různá média a něco mi matně utkví v hlavě. Snad někdy loni, se psalo v regionálních médiích o tom, že ve firmě má vzniknout moderní správní budova s výhledem na město.

Protože mám rád místa s výhledem, což je dobré nejen pro povznesení ducha, pro radost z místní krajiny, určitý patriotismus, ale i pro příjem rádia ( podzimní mlhy přináší občas na FM v severních částech města příjem stanic z Braniborska, či Pomořanska apod.) , tak mohu doložit, že budova stojí v celé své kráse a jistě nám regionální média, nebo měsíčník Mělnická radnice k tomu něco napíší.

A je to opět firma Junker, kde se  zase něco děje. V příštím roce má výročí cukrovar. Jsem opravdu zvědavý, jak se francouzská firma Tereos TTD a.s. ukáže ?! Jest-li také bude nějaký den otevřených dveří, nebo nějaká brožurka. Pamětníci vědí, že na téma mělnický cukrovar tu bylo před několika lety napsáno několik článků a pan ing. Jáchymstál přispěl doslova znalostmi nejvyšší kvality.

Zítra tedy myslete na akci, kterou jsem tu zmínil ( Mezinárodní festival jídla na náměstí Míru) a třeba se aspoň na chvíli přijďte i podívat.



středa 25. července 2018

Tetička Mína přivítala v úterý ve skalním bytě ve Lhotce přes 100 návštěvníků! Z vysokých teplot mají velkou radost radioamatéři a posluchači dálkového příjmu FM.



V dnešním článku, se podíváme nejprve do Lhotky, kde se včera konala akce, která přilákala přes 100 lidí, a pak se podíváme na to, k čemu jsou také ještě dobré teploty nad 30 stupňů Celsia.


Tetička Mína přivítala ve skalním bytě přes 100 návštěvníků!
Lhotka u Mělníka 24. 7. 2018, 9-11 a 12-14 hod.

Ve skalním obydlí ve Lhotce u Mělníka bylo rušno. 
V úterý se zde konal prázdninový program pro rodiny s dětmi „Tetička Mína vypravuje“. Při hravé komentované prohlídce se děti i dospělí dozvěděli, jak ve skalním bytě žila jeho poslední obyvatelka paní Holubová až do roku 1980, poslechli si pohádku O zatoulaných kůzlátkách a vyrobili chrastící želvičku podle starého vzoru z 19. století ve tvořivé dílničce.

 Hitem se stala novinka letošní sezóny kráva Straka a hrášková stavebnice. Z té děti postavily i hrad Kokořín a mělnický kostel Sv. Petra a Pavla. Vláčkem, na kole či pěšky letos na program dorazilo 116 návštěvníků.

Skalní obydlí ve Lhotce je jinak otevřeno čtvrtek - neděle 10-12 a 13-17 hodin. Již tento čtvrtek (26. 7.) pořádá muzeum další zábavný program pro rodiny s dětmi na výstavě Ano, pane doktore, při kterém máte šanci stát se „domácím prvorepublikovým pečovatelem snadno a rychle!“ Programy začínají v 9:30 a v 17:00 a trvají 1,5 hodiny.

Kristýna Frelichová – odd. PR a propagace




Často kolem sebe slýchám bědování nad současným suchem i vedrem a přesto lze najít určitá pozitiva a zábavu.

Asi nejvíce lidí si vzpomene na vodu a koupání. Prostě vám řeknou, že ta horka vůbec na nic jiného nejsou, než sebou plácnout k vodě.

 Jenže, pokud se díváte na televizi, kde byly nedávno především zajímavé zprávy z Moravy, tak víte, že radost mohou mít i pěstitelé exotických druhů ovoce a zeleniny. V důsledku oteplování klima, se stále více lidí začíná věnovat pěstování takových druhů, které byly dříve u nás považovány za vyloženě exotické a pěstovaly se pouze ve sklenících, nebo se zkrátka dovážely.

Možná, že vás někoho ještě napadne něco dalšího. Prostě, další důvod, proč mít radost z teplot nad 30 stupňů Celsia. Jeden další důvod však vím a v televizi o něm zpravidla neuslyšíte. Aspoň si nějak nepamatuji, že by o tom v televizi někdy někdo mluvil. A přitom je to věc, kterou si pro zpestření a pro radost může dovolit úplně každý.

Stačí vám jakékoliv běžné současné, zpravidla tranzistorové rádio, nebo i třeba mobilní telefon, se zabudovaným FM rádiem ( 87.5 MHz-108 MHz). Vůbec nemusíte mít nějaké výkonné a drahé rádio, nebo k němu připojovat nějakou externí směrovou anténu. Na vrstvu Es vám totiž úplně stačí teleskop ( to je ten vysouvací prut, kterým bývá přenosné rádio vybavené), nebo v případě mobilního telefonu sluchátka, která zároveň slouží také, jako zde nezbytná anténa příjmu.

O sporadické vrstvě Es najdete na internetu samozřejmě spousta článků, které vám vysvětlí, jak je to možné, že namísto obvyklé české stanice slyšíte zrovna zcela náhodou úplně jiný jazyk, nebo neobvyklou hudbu.

Obvykle k nám při těchto teplotách zalétnou odrazem od mraků stanice ze Španělska, Itálie, Turecka, Řecka a ze severní  přímořské části Afriky, ale někdy to bývá vzácněji z Velké Británie, Skandinávie, nebo naopak z východu, zpravidla z Ukrajiny.

Během dne se mohou směry měnit a především se mění délka těchto vzácných jevů. Jev může trvat několik vteřin, nebo i minut, ale třeba také dvě hodiny, nebo i půl dne. Může se samozřejmě po různých únicích opakovat.

Člověk se pochopitelně snaží identifikovat extrémně vzdálenou stanici, což není nic snadného a je to někdy i stížené tím, že se ty stanice na kmitočtu i střídají. Nejlepší je, když poznáte jazyk a signál  je v danou chvíli na takové úrovni, že buď zaslechnete název stanice, nebo v případě sterea získáte dokonce RDS, což je vlastně zkratka stanice.

Zájemci o toto hobby si však pomáhají celou řadou webových služeb, které by vám mohly pomoci. Jednou z nich je třeba adresa 



Tento druhý odkaz bude pro laika možná jednodušší. Na mapě kliknete na nějaké město a zobrazí se vám tam místní stanice, které ve městě a v okolí vysílají.

Vrchní odkaz má však tu výhodu, že vyplníte své bydliště ( případně souřadnice), zadáte frekvenci i vzdálenost, do jaké mají být stanice vypsány ( pro vrstvu Es klidně až 2 500 km) a vyjede vám předlouhý seznam. Zde už hledáte podle jazyku a výkonu stanice pravděpodobnou stanici. Ideální je, pokud vám někdo zkušenější někde na webu napíše v nějakém článku, že zrovna šla ta a ta stanice.

Zpravidla jde o redaktory médií, nebo členy DX klubů, kteří používají směrové antény, mají jisté zkušenosti s příjmem a článek zpravidla opěvuje, jak to létalo například ze severu Afriky, a co na jaké frekvenci kde zachytili. Můžete si být pak téměř stoprocentně jistí, že jste na dané frekvenci slyšeli dost pravděpodobně to co oni. Ovšem, nejlepší je, pokud je signál skutečně tak silný, že vám tu RDS napíše. Někdy si tito lovci své úlovky i nahrávají a davají je třeba na youtube.

Někdy vám sice ani vysoké teploty nepomohou, ale když to na pásmu kvílí, pulsuje a slyšíte cizí jazyky ( ne němčinu), tak máte téměř zaručeno, že pokud bude dost času a snad i stabilnější signál, tak jistě něco exotického ulovíte a identifikujete to.


úterý 24. července 2018

Mezinárodní festival jídla a vína na náměstí Míru již tuto sobotu 28.7. Nejsilnějším pivem v ČR je nově Titanik 34. Pivovar, jako od elektrikářů, který nese název Volt. Program ve Mšeně.


Tak si dnes dáme zase nějaké informace. Takovou nejbližší větší akcí na mělnickém náměstí Míru bude tuto sobotu Mezinárodní festival jídla a vína. Začátek v 11 hodin.
Více na ..





Mezinárodní festival jídla a vína Mělník

Jedním z téma, na které rádi a často klikáte je téma pivo a hlavně článek o nejsilnějším pivě u nás

Nemůžu ho teď najít, ani za pomoci vyhledavače, ale už to není Praha, restaurace U Medvídků, X-beer 33.

Už to mám .... http://soutok.blogspot.com/2012/10/vite-ktere-pivo-je-nejsilnejsi-u-nas.html

Zajít si musíte přímo na loď na Vltavu, která je restaurací i pivovarem v jednom. Tím nejsilnějším pivem u nás je nyní Titanik 34.


V Jablonci nad Nisou zase mají pivovar, jako od elektrikářů :-).


A dlouho tu již nebylo Mšeno. Tak tedy:





sobota 21. července 2018

Loket nad Ohří je zcela unikátním městečkem v celé ČR. Výlet do lázeňského i vodáckého místa, kde bývala občas hranice našeho království. Můj nejkratší výlet Jízdenky na léto.



Městečko Loket nad Ohří je unikátní tím, že jej prakticky celé kolem dokola obtéká řeka Ohře. Mezi bodem, kde Ohře přitéká k městu a bodem, kde řeka odtéká od města je pouhých 131 metr a od vodní hladiny před městem stoupáte 17 metrů na příjezdovou komunikaci k městu, aby jste po 19 metrech sestoupili opět na vodní hladinu pod město. To je jen taková zajímavost, která se nikde nepíše, ale mapa vám ji řekne.

Kromě této zeměpisné české vyjímky mezi našimi městy sehrálo město a zdejší hrad ve středověku úlohu pohraniční pevnosti. Dozvídáme se také, že zde byl krátkodobě vězněn Karel IV. svým otcem Janem Lucemburským, ale na město prý nezanevřel a rád se sem vracel.

Jeden odkaz za všechny, kde se například dozvíte, co bylo příčinou věznění našeho budoucího krále a pozdějšího císaře Karla IV. ....

http://hrad-loket.cz/historie-lokte.php



Pokud se chcete vydat do Lokte nad Ohří, tak není potřeba nijak brzy ráno vstávat. V sobotu a v neděli jezdí první vlak z Mělníka do Ústí nad Labem v 6.50 a připadá mi ideální pro tento výlet.

Pokud je krásný sluneční den, tak si jistě brzy vychutnáte pohledy z vlaku na kopce Českého Středohoří, které vystřídá malebné údolí řeky Labe mezi Litoměřicemi a krajským městem. Do stanice Ústí nad Labem- západ vás vlak přiveze v 7.50 a po pohodových 10 minutách přijede spoj z Děčína, která staví ve všech těch městečkách i vsích pod Krušnými horami a přiveze vás v 9.18 do konečné stanice na nádraží Chomutov. Chomutov má mimochodem ještě zastávku Chomutov- město.



Tuto spoj mám velmi rád a již několikrát jsem ji použil k cestám do Karlovarského kraje. Jízda je bez hluku i nějakého kodrcání v klimatizovaných vozech a výborně tu chodil internet. Krajina se mi tu líbí nejvíce za městečkem Bílina, kde je několik zajímavých kopců a mezi nimi i krásný vrch jménem Bořeň. Těsně před Chomutovem budeme nejspíše obdivovat Kamencové jezero, ale těch jezer je tu také více. Za pozornost stojí i hrad Hněvín nad městem Most.


Nádraží v Chomutově je krásné, prostorné, nechybí tu různé služby, a jak vidíte, tak sem zajíždí i zelený cyklobus. Tady máte skoro půl hodiny času, než přijede v 9.52 rychlík Ohře, který staví pouze v Praze, v Ústí na hlavním nádraží, a pak ve městech, jako jsou Teplice, Bílina, Most atd. Ten bývá celkem plný, ale nikdy se mi nestalo, že by pro mě nebylo místo. V nejhorším případě to chce jen otevřít pusu a zeptat se.

Od Kadaně je krajina ještě malebnější. Dotýkáte se řeky Ohře v sevřeném zalesněném údolí a můžete obdivovat vodáky i hradní zříceniny na kopcích. Z důvodu jakéhosi sesuvu půdy na trať nás vezlo od nádraží v Ostrově nad Ohří asi 7 autobusů a já samozřejmě vzpomínal, jak jsem městečko Ostrov poznal o Vánocích 2013 při kombinované cestě do Karlových Varů ( článek najdete vpravo v časové roletě).

Z Varů jsem tedy opět pokračoval vlakem. Mezitím tu mají po rekonstrukci pěkné nádraží a vše dostalo nepodstatné zpoždění 10 minut. Do Chodova dorazil vlak místo v 10.44 v 10.54. Zde už na nás čekala lokálka, která vás z hlavní trati doveze do cílové stanice Loket nad Ohří. Jen to nebylo v 11.18, ale v 11.30.


V nádraží se lístky neprodávají, ale mají tady samoobslužný způsob odbavování ve vlaku, což mě vůbec s mojí jízdenkou nezajímalo. Do centra města je to pěšky kousek a hned na začátku náměstí vás přivítá tato krásná věž.



Loket je zkrátka krásný a připomíná takové oddychové turistické lázeňské městečko.




Z mostu jsem se pozdravil s vodáky, kteří to slovo ahoooj od lidí na mostě a v okolí řeky samozřejmě očekávají ....


....., a pak už přišla na řadu pohádková perla, kterou je místní hrad, jenž se neokouká.





Navštívil jsem samozřejmě IC a nemohl jsem vynechat i fotografii místního pivovárku.


Ve 12 hodin jsem byl už na hradě. Většina lidí chodí po hradě s papírovým průvodcem za 110 Kč vstupného a fotit se tu může také, což už je na hradech téměř standard, který platí mnohdy i pro zámky, kde však vyžadují focení bez blesku.


Nepřišlo mi zrovna správné, abych zde publikoval nějaké předměty z hradu, nebo dokonce krásnou sbírku porcelánu. Jednak by to bylo o pěkný průšvih a hlavně nemusíte sedět doma a můžete si tam také zajet. Od toho se cestuje.


Mohu vám však, jako lákadlo nabídnout některé krásné výhledy z hradní věže.


Prozradím vám, že kromě krásného porcelánu na mě ( a nejen na mě) udělala největší dojem expozice práva útrpného. Nejen, že se v těch prostorách lidé moc dobře necítili, ale mají tu k tomu i skvělé audio. To je prostě to, co pořád píši. Nápaditost, nápaditost.


To by byl takový Radovan Krejčíř za vězení v JAR ještě rád, protože to natahování na skřipec, železná pana, pálení žhavým železem, vpletení do kola, to si ani neumíme představit. Už jen ta kobka 2x1 metr, kde jste mohli jen ležet byla hrůzou.







Přemýšlel jsem, čím tedy dokument zkrášlit, když  jsem tentokrát mohl představit jen krajinku a na zvířátka jsem nenarazil. A nabídlo se mi to samo. Třeba si díky těm šatům myslete, že je to místní princezna a mluvila anglicky :-).

Ještě jsem tam v malém městečku objevil jednu věžičku, a pak už jsem podle plánu Loket obešel po svých po krajnici silnice vně městečka.




Tak jistě, zase vodáci. Také si to člověk před mnoha lety zkusil a je na co vzpomínat.


místní jez.

Po tomto mostě jsem se po jakési turistické značce dostal zase do města, a to až do míst, kde jsem u té první věže výše začal návštěvu historického centra.


Zde je patrné, jak řeka přitekla k městu a láme se vpravo pod most pod hradem, kde jsme již stáli.


O tomto jsem psal v minulém článku. Trať pokračuje do Bečova nad Teplou, ale nejezdí se po ní.


Na chvíli jsem zvažoval, zda mám jít asi 6 km po cyklostezce ke slavným Svatošským skalám, ale místní znalci mi nakonec potvrdili, že až ke skalám, bych nic zvláštního neviděl a zajímavější je to od nich prý ve směru na Karlovy Vary. Navíc bylo stejně horko a chtěl jsem také jednou přijet nějak dříve domů.


Z Lokte tedy pojedete ve 14.40 ....


Z Chodova v 15.05 .. a po autobusové vsuvce ve Varech jste v 17.10 v Ústí na hlavním nádraží. Společnost mi dělal jeden mladík z Jablonce, co se vracel z filmového festivalu. Za 5 dní koukání na filmy zaplatil na vstupu 700 Kč a plastová legitimace jej opravňovala ještě k nějakým návštěvám filmové techniky a třeba i degustace piv na festivalu apod.

Podle všeho měl všude plno kamarádů, vyrůstal tu, znal zdejší krajinu a po příchodu další osoby do kupé jsem se již zcela a rád změnil v posluchače. Tou osobou byl také nějaký místní člověk, který to v této oblasti také znal, ale pak hoši přešli na téma Maroko a Kongo, protože šlo o nějakého našeho bojovníka. Však to znáte. Chlap je mladý, touží po dobrodružství, nebezpečí i po penězích, tak je z něj takový válečný legionář. Však jsem psal už mnohokrát, že ve vlaku se dozvíte od lidí hodně.



Po malé procházce do Střekova a určitém čekání jsem nakonec v 18.08 odjížděl na Mělník, kam jsem přijel v 19.10. Podívejte se tedy, jak tam měli v Labi málo vody a vězte, že dostat se domů takto po 19 hodině byl úspěch. Dlouhé výlety vyžadují hodně času, ale zase se podíváte daleko. Krátkých výletů uděláte třeba i více a jste odpočatější, ale jsou relativně do bližších míst.

Samozřejmě píši zase o slavné Jízdence na léto a nepíši o ni náhodou. Zrovna v dnešním Mělnicku ji také propagovali.