Povídání o dopravě na Mělníku i pod ním, aneb...kam to všechno jede? (11.díl)

Parní lokomotiva T 310 je symbolem místní lokálky. Z oslav ve Mšeně.

Tenhle krásný vlak jezdí mezi českým Kořenovem a polskou Jelení Horou. Foto z Jelení Hory PKP. Typ na výtel: Víkendová jízdenka SONE+PL.

Když jsem psal o autobusové dopravě na starém autobusovém nádraží ve Fibichově ulici, tak jsem využil pouze svých vzpomínek. Pokud jde o železnici pod Mělníkem, tak mohu říci, že tady jsem na tom alespoň k nějakému datu podstatně lépe, ale na druhou stranu nepíšu přece odbornou publikaci, abych se s tím podrobně zabýval. Ostatně, je spousta věcí v našem životě, které kolem nás běží v toku času a ani je nějak nevnímáme, či je nepokládáme za podstatné. A náhle přijde den, kdy může dojít k situaci, jako je tato, a se kterou historici běžně přichází do styku. Teď je každá stará fotografie, každý starý dokument náhle dobrý a někdy i cenný.

Trať 073 dlouho ani neexistovala. Ještě v roce 1999 byla jenom trať 072 a v řádu byla zapsána takto: Lysá nad Labem-Děčín/ Ústí nad Labem Střekov-Ústí nad Labem-západ. Až někdy po roce 2 000 tedy došlo k rozdělení do dvou linek ( 072 a 073). Vzpomínal jsem tady již na 70. léta. Tehdy vyjížděl v pracovní dny ve 4 hodiny ráno vlak přímo z Mělníka do Kolína, ale stavil v každé stanici. Dnešní rychlík ujede těch 70 kilometrů do Kolína za rovnou hodinu a staví přitom ve Všetatech,Staré Boleslavi, Lysé nad labem,Nymburce, Poděbradech, Velkém Oseku a Kolíně. Pracovní zastávkový vlak to ujel za dvě hodiny a slyšel jsem o člověku, který prý řadu let dojížděl do kolínské Tesly, protože zvyk je zkrátka železná košile a nikdo bezdůvodně místo v zaměstnání neměnil. V 70. letech také jezdil z Mělníka vlak do Prahy třikrát denně, jako dnes, ale přinášelo to jednu atrakci. Ve 13 hodin z Mělníka do roku 1976 vyjížděla obrovská parní lokomotiva, která má mezi železničáři přezdívku Šlechtična.

Vzpomenul jsem tady flamendrovou spoj z Děčína hlavního nádraží ve 3.50, která někdy v 5.45 byla u nás a pokračovala do Lysé.nad Labem. Vzpomenul jsem tady flamendrovou spoj ve 22.40 z Ústí na Mělník a do Lysé, a teď vidím, že třeba v roce 1995 jezdila až z Děčína. To nebyly zbytečné vlaky, ikdyž často dost prázdné, nebo jen v určitém úseku. Pokud jste zatoužili ochutnat noční život v jiném městě, tak to byly ideální spoje. Také ráno jezdil v pracovní dny po čtvrté hodině vlak ze Všetat přes Mělník do Ústí a před půlnocí přijížděl na Mělník vlak z Lysé nad Labem. Zajímavou spojí byl takový jakýsi učňovský vlak, který už někdy v pátek ve 13 hodin vyjížděl z Chomutova přes Most, Bilinu,Teplice, Ústí, Litoměřice, Štětí a Mělník do Kolína. Tady býval v každém roce různě, protože se vždy vše nějak pozměnilo, ale obvykle od 15.25 do 16.10 hodin. V neděli večer pak tudy projížděl po 20. hodině zase nazpět, ovšem jen do Mostu.

Dlouhá léta tudy rychlíky prakticky téměř nejezdily a vše končilo v Lysé nad Labem s vyjímkou zmíněného ranního vlaku do Kolína. Až časem se občas něco protáhlo do Nymburku, nebo i do Kolína. Takový první a později nejvýznamnější rychlík naši trati vyjížděl v 5.45 z Děčína-Východ, tady byl v 7 hodin a zprvu jezdil také jen do Lysé, později do Kolína. Ovšem v roce 1993 jezdil například z Děčína až do Jihlavy a o letní prázdniny končil dokonce ve Znojmě. Občas nesl i v jízdním řádu jméno Jan Palach vedle číselného označení, což bývá u mnoha rychlíků běžné. Později dokonce změnili ČD spoj na Děčín-Brno a asi dva roky to jezdilo až do Břeclavi,kam to asi přijelo ve 12.40 a za hodinu už zase nazpět. Osobně jsem Palachem jednou jel ve 14.30 z Brna přímo domů. Teprve až v posledních letech se nějak někde rozhodlo, že rychlíky přes Mělník budou všechny končit v Kolíně a tak tomu skutečně několik posledních let opravdu je.

Zatímco dříve se se spoji všelijak šoupalo a od 7.40 do 13.30 v Mělníku ve směru na Děčín vůbec žádný osobní vlak nejel, tak se toto na začátku devadesátých let změnilo, přidaly se i dopolední spoje, přibyly rychlíky a později došlo k taktové dopravě. Dnes jede prakticky každou hodinu na oba směry osobní vlak, přičemž se vždy střídá rychlík s osobním vlakem a došlo i k časovému taktu ve stanicích. Cestující tak již bez nutnosti jízdního řádu ví, že když jede ráno v 7.42 rychlík do Kolína, tak v 8.44 pojede osobák do Lysé, v 9.42 zase rychlík do Kolína, v 10.44 osobák do Lysé, v 11.42 rychlík do Kolína a tak pořád dokola od ranních do nočních hodin. Krom toho jede třikrát denně v pracovní dny přímo vlak do Prahy na Hlavní nádraží bez nutnosti přestupu ve Všetatech a zpět. Trvá to sice hodinu, což je asi o 20 minut více než autobusem do Holešovic, ale odpadá cena i přeprava metrem.

Zapomenout nemohu i na romantickou parní mašinku T 310 ( známe z oslav), která měla na lokální trati do Mšena na starost hlavně nákladní přepravu a nejvíce v době řepné kampaně. Ve stanici Lhotka-nádraží byla dlouho ještě snad v 80. letech přes silnici na Kokořínský Důl natažena kolej do řepného nádraží Střednice, jehož budova stojí před obcí dodnes. Dnes je bývalé těleso vlečky užito, jako cyklotrasa a zbývá připomenout, že se stavěla také v roce 1897. Vůbec nevím, proč si třeba MBŽS nevzal příklad ze Zubrnic, kde přišli na prima věc. Pokud jim někdo věnoval finanční částku aspoň 500 Kč na obnovu aspoň části budoucí muzejní trati, tak jej odměnili pamětním hřebem z roku 1889. Tyto hřeby, jako vzpomínku na první výstavbu, tam vykopali v nedávné současnosti při obnově části trati a upravili je na suvenýr. Úsek ze Zubrnic do Lovečkovic by měl snad jednou sloužit lehkým drezínkám a z Lovečkovic do Úštěku jen turistům, ale je otázka, kolik současný obnovený muzejní úsek přinese do kapsy spolku. Nicméně ZMŽ ( www.zmz.cz ) již nevěří, že by bylo možné technicky někdy obnovit celou trať v délce aspoň těch 19 km do Úštěku ( zrušená i odbočka do Verneřic), která byla roku 1978 zrušena. Avšak, chůze po jejím tělese je docela dobrá bojová hra.

Ještě mi dovolte osobní vzpomínku na tuhle parní mašinku T 310 z dávných časů, ale i na tehdejší železnici vůbec. Přesně podle toho, kde se daleko na obzoru zjevil její kouř a zapískání, bylo poznat, zda je vláček v Borku, Vrutici či Hleďsebi. A podle toho, zda šraňky jen cinkaly, nebo bručely různě vysokým tonem, se poznalo, o které závory na hlavní trati jde. I to je romantika.
A nakonec bych neměl zapomenout ani na vlečku cukrovarskou a přístavní. Kdo chtěl, tak se předpředloni dostal vláčkem do přístavu v rámci Dne rodáků ( fotografie na www.mujmelnik.webzdarma.cz . Já to oželel a třeba ještě bude někdy příležitost. Cukrovarská vlečka je holt odsouzena k postupnému zapomění, ale to se někdy stává. To mě napadne vždy, když vidím, že ten náš cukrovar má už jen jeden komín, nebo, když náhodou stojím na bývalém mostku vlečky přes říčku Pšovku, či v té zatáčce na Blatech.

Pokud by vás snad ještě něco napadlo, nebo je možné, že jsem něco opoměl, tak se nebojte přidat komentář. Jinak si myslím, že by to k takovému tomu prvnímu vyprávění o železnici pod Mělníkem v historii ( jiné neznám) zatím stačilo a příště už bude voda.

Mostík přes říčku Pšovku. Tudy jezdila vlečka do cukrovaru.

12.díl .... http://soutok.blogspot.cz/2012/01/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim.html

Pro rádio Soutok napsal Standa Švec.