Pohled na budovu informací.
Dostal jsem nedávno takovou otázku, zda prý zmíním třeba i staré benzinové pumpy. Dobře, tak ještě v roce 1996 dosloužila pumpa na Pražské ulici, kterou vystřídala pizzerie, která je známá svým velkým akváriem s dravými rybami z čeledi piranha (piraňa). Byla i benzinová pumpa v Mlazicích v blízkosti parku při Českolipské ulici. Pokud dnes půjdete pěšky z centra Krombholcovou ulicí na světelnou křižovatku u autobusáku, tak přesně v místě, kde vede pěší zkratka k autobusovému nádraží stávala ještě v 80. letech benzina. Krombholcova ulice byla vůbec hlavní silnicí, kterou v dobách, kdy Mělník neměl obchvat kolem nádraží ČD vedla veškerá doprava od Mladé Boleslavi i Kokořína, včetně autobusové. Od Podolí a potažmo z Jarošovky toho moc nejelo, od skleníku také ne, a tak se buď vše točilo od centra pod mírným úhlem k dnešní Shellce a do Rousovic, nebo se jelo zkrátka pořád přímo rovně vzrostlou topolovou alejí a v místech, kde je dnes na Kokořínské ulici mostík přes říčku Pšovku, se silnice stáčela k železničnímu přejezdu na Blatech. Dnešní spojnice od tohoto mostíku na dnešní hlavní křižovatku u Liedlu byla jen spíše méně významnou spojnicí a dokonce bylo možné pokračovat do kopce podle dnešní hospody U Plocků směrem ke hřbitovu. Tam, co je dnes Liedl a všechny ty markety, tak tam byl obrovský park a také tam bylo stanoviště cirkusů. Říčka Pšovka tehdy neměla své vody jen v dnes známém a dodatečně regulovaném korytě, ale právě v místech, kde jsem pro vás nedávno vyfotil v Rousovicích to stavidlo, tekla ještě nějaký čas souběžně, aby také asi o 20 metrů dále od dnešního mostu přes říčku Pšovku podtekla silnici vedoucí od dnešního Liedlu k závorám. Protékala parkem, čekal ji ještě jeden most pod frekventovanou spojnicí město-Blata a prakticky až na Podolí protékala dlážděným korytem podle chodníku v Bezručovce, kde se propadaly její vody do budovy vodárny, kde jsou dnes také patrná stavidla, jako nejstarší zachovalá památka Podolí. 
Přehled všech současných linek. Po jejich zadání na www.idos.cz , si můžete mnohdy udělat představu, co a jak kam jezdí odtud dnes.
Přehled všech současných linek. Po jejich zadání na www.idos.cz , si můžete mnohdy udělat představu, co a jak kam jezdí odtud dnes.
Pojďme se ale podívat už na nový autobusák. Jednou mi to bylo vysvětleno, proč se to jmenuje autobusové stanoviště a ne nádraží, ale už zase nevím ( vlastnictví?) a myslím, že lidově to bude pořád autobusové nádraží. Když se to dílo někdy snad v roce 1978 narodilo, tak to byl pořádný prostor. Našel jsem doma starou fotku ( věděl jsem o ni) z roku asi 1981 a oživil jsem si to, co jsem věděl. Byla to obdelníková plocha, do které byly souběžně umístěny takové jakoby tramvajové ostrůvky, které byly obehnány zábradlím, které bylo jen tu a tam přerušeno, zejména u jednotlivých stanovišť a chybělo jakékoliv zastřešení. Na schematu bylo nádraží rozděleno podle ostrůvků A-B-C-D-E-F-G-H-I a mělo tuším snad 47 stanovišť s berlou ČSAD. Tou dobou jsem měl přece jen už trochu jiné zájmy a nežil jsem tolik spjat s nádražím, ale vždy mě čas od času zajímalo, kam až se dá z Mělníka autobusy přímo dostat. A tak jsem se čas odčasu vypravil na obhlídku.
Možná si opět řeknete:,,Kriste pane, starý autobusák měl 12 nástupišť a nový 47! K čemu?" Jenže, tehdejší doba opravdu přímo žila hromadnou dopravou. Ono to mělo určité výhody a svým způsobem to možná i podporovalo život různých restaurací v katastru města. Nechme tyto spekulace o hromadné a individuální dopravě nyní být a pojďme na to, co jsem tu už nejednou slíbil.
Možná si opět řeknete:,,Kriste pane, starý autobusák měl 12 nástupišť a nový 47! K čemu?" Jenže, tehdejší doba opravdu přímo žila hromadnou dopravou. Ono to mělo určité výhody a svým způsobem to možná i podporovalo život různých restaurací v katastru města. Nechme tyto spekulace o hromadné a individuální dopravě nyní být a pojďme na to, co jsem tu už nejednou slíbil.
V sobotu kolem poledne zeje kryté nástupiště pro 10 stanovišť prázdnotou.Již v části věnované starému autobusáku jsem zmínil čtyři dálkové linky na sever Čech mířící do okresu Česká Lípa a linku do Loun. Linka Praha-Mělník-Kravaře-Děčín již neexistuje, linka Osečná-Mimoň-Česká Lípa-Mělník-Praha-Příbram také ne, linka Praha-Mělník-Dubá-Doksy-Mimoň-Stráž pod Ralskem-Jablonné v Podještědí-Hrádek nad Nisou byla zkrácena do Jablonného a navíc ji jezdí i dva soukromníci. Nově se rozdělila linka na Rumburk asi na pět linek: Praha-Nový Bor,Praha-Rumburk,Praha-Šluknov, která dnes jen jednou na cestě ze severu staví na Mělníku pro výstup. A jak jsem tak koukal, tak linka z Mladé Boleslavi do Loun již dnes končí v Roudnici nad Labem, jen tam nechali ty další zastávky. Pak jsem ještě zmínil linku s jepičím životem z Prahy přes Českou a Krásnou Lípu do Dolní Poustevny.Začátkem 90. let pak začala jezdit přes Mělník dálková linka Kladno-Slaný-Mělník-Mladá Boleslav-Jičín- Vrchlabí-Špindlerův Mlýn, kterou se bylo možné dostat v pátek večer přímo do nočního Kladna a v sobotu ráno odjet do Krkonoš. Kladno bylo tehdy město železáren, jejichž žár byl občas vidět i u mělnického zámku, prvoligového ( dnes extraliga) hokeje na nejvyšších příčkách a samozřejmě i městem plném nočních podniků. Špindl měl svoji váhu vždy. Už se zdálo, že se snad již nic nezmění, ale doba podnikání přinesla různé pokusy. Náhle tu byla linka Plzeň-Beroun-Kladno-Slaný-Mělník-Česká Lípa-Mimoň-Jablonné v Podještědí-Liberec, kterou provozoval také nějaký soukromník z Liberce, ale ta měla opravdu jepičí život. A jaká byla ta nejdelší linka? Jednou v pátek odpoledne v roce 2001 jsem si všimnul takového zvláštního žlutého autobusu s dlouhým, ale nečitelným výpisem stanic. Když se to opakovalo i za týden, tak jsem vyrazil na nádraží na průzkum. A tam na čísle 39 byl vylepený řád cizí společnosti a linka nesla název Teplice-Ústí nad Labem-Lovosice- Mělník- Hradec Králové- atd. atd. , a končilo to Užgorod, Mukačevo, Chust. Bylo to dobrých tisíc kilometrů, a pokud se někdo zajímáte aspoň trochu o dějiny, tak jistě víte, že naše tehdejší první Československá republika měla v letech 1919-1939 ještě 250 km k východu navíc a končila v městečku Jasina v Rachovském okrsku, který začíná právě kousek za významnějším zakarpatském městečku Chust na řece Tise. Není bez zajímavosti, že ačkoliv má Podkarpatská Rus, stejně jako celá Ukrajina takzvaný Kyjevský čas ( o hodinu více než u nás), užívá se tam snad při vzpomínce na historii, ale i díky současným vazbám ( nejvíce cizinců u nás je nyní z Ukrajiny) i neoficiální čas středoevropský. Je to Země s nádhernou panenskou přírodou a v každém cestopisu se nikdo neopomene zmínit o Nikolu šuhajovi loupežníkovi, či o tom, že kdysi jezdil z Prahy do Jasiny rychlík. Část života zde strávil i herec Jaroslav Marvan, který zde dělal pošťáka a začal zde hrát ochotnické divadlo. O Podkarpatské Rusi a jejich problémech v rámci Ukrajiny, se toho samozřejmě již napsalo i navyprávělo leckde mnoho, ale náš seriál se vrátí zase na mělnické autobusové nádraží.
Teprve časem došlo ke snížení počtu míst k stání, k zakrytí ostrůvku, který je společný pro 10 nástupišť, k výstavbě informační kanceláře a objevily se i speciální reklamní lavičky. Udělat si představu o dnešní autobusové dopravě na Mělníku může prakticky každý sám. Jízdní řády jsou k disposici i na internetu a navíc dávám zde i několik obrázků, které dokreslí představu o dnešním nádraží. Již si netroufám nějak hodnotit dnešní autobusovou dopravu, protože autobusy nejezdím, nemám potřebu, vím, že se o víkendu autobusem leckde vůbec nedostanete a hromadná doprava ( auta i vlaky) je paradoxně do 100 kilometrů dražší, než když se jedinec při dnešní ceně benzinu vypraví sám někam autem.
V příštím dílu se už podíváme na nádraží vlakové.
reklamní lavičky10.díl.... http://soutok.blogspot.cz/2011/12/povidani-o-doprave-na-melniku-i-pod-nim_28.html
Pro rádio Soutok připravil Standa Švec.
Žádné komentáře:
Okomentovat